Zdeněk Pošíval: Na přítele Mirka Plzáka budu vzpomínat s nesmírnou vděčností
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
![]() V dnešních novinách se lze dočíst smutnou zprávu, že ve věku 85 let zemřel MUDr. Miroslav Plzák, CSc. U jeho odborné specializace a zaměření je však mylně uváděn přívlastek, že byl "známým sexuologem". V tomto ohledu jde o mediálně eklektický omyl. Doktor Plzák se nikdy nezabýval sexuologií, ani klinicky, ani publicisticky, byť byl autorem velké řady knih, esejí a divadelních her. Jeho specializace spočívala v klasické psychiatrii, sloužil dlouhá léta jako primář jednoho z oddělení II. psychiatrické kliniky v ulici Ke Karlovu v Praze 2. Jeho druhou specializací byla choroby vztahů mezi manžely, (což se myslím snad odborně nazývá "matrimoniopatologie"): vedl dokonce manželské poradny. Znal jsem se s ním velmi dobře, byl jsem režisérem jeho edukativních divadelních her a komedií, na některých z nich jsem se částečně podílel i autorsky. Mnohokrát jsem mimochodem od něho slyšel, jak se dotčeně brání pověsti, že je autorem citátu: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat!" On prý nikdy prý něco takového neprohlásil. A rovněž jsem od něho neslyšel /kromě privátních anekdot/ žádnou poznámku k samotné sexuologii. Také jsem se dočetl, že měl údajně aktivně spolupracovat i s komunistickým režimem: mám zcela opačnou zkušenost, neboť mě ve chvílích, kdy jsem kvůli jistému politickému postoji ztratil i poslední naději na práci v oboru, mě hospitalizoval: chránil mě na klinice půl roku jako pacienta, byť jsem chodil přespávat domů, abych získal čas se nějak vyrovnat se svou novou sociální situací. A nebyl jsem zdaleka sám: nemohu však z taktních důvodů uvádět zde seznam známých osobností (disidentů), jimž všelijak docela odvážně pomáhal, přesto prohlašuji, že je jich celá dlouhá řada. Přečetl jsem si dnešní zprávu s lítostí a budu na přítele Mirka Plzáka vzpomínat s nesmírnou vděčností. Zdeněk Pošíval |
Přečtěte si část mých ROZPRAV s Jiřím Melíškem, která se týkala Miroslava Plzáka. |
![]() Sám jsem režíroval jeho čtyři hry, jednu dokonce s dlouhodobým úspěšným provozem ve stovkách repríz. Dovolím si drobnou odbočku: někde jsem četl nebo slyšel, že dr. Plzák byl prominentem režimu a údajným spolupracovníkem STB. Rád bych na tomto místě znovu a odpovědně prohlásil, že ho znám jako člověka ohleduplného, snad i neohroženého, jenž jako primář na území své psychiatrické kliniky dokázal ukrýt nejednoho disidenta nebo člověka pronásledovaného režimem. A také bych rád ještě opravil fámy o jeho mnohoženství a dodal, že ženatý je teprve podruhé a nikdy neprohlásil větu „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“, jež je mu stále a úporně přisuzována. ![]() ZP •• Dokonce jste sdíleli rekreační chalupu. Učinil jsem tam u vás návštěvu a obdržel na trvalou památku košík vlašských ořechů z vašeho stromu. Vydržely však jen do Vánoc. Pan doktor o mně napsal ve svých spisech, na což jsem hrdý. Zde je ukázka: »Nedaleko obce Krchleby, na kraji jabkenikých lesů, stála o samotě usedlost mající dva názvy: jednak hezké Sloupčí, jednak ošklivé Burdovna, protože tam kdysi bydlel jakýsi Burda. Malý statek patřil kamarádovi Jiřímu a jeho ženě Olze. Na jednu rodinu byla tahle chalupa příliš veliká, tak jsme si část pronajali. Jezdili jsme tam soustavně až donedávna, dokud mě nezačaly zlobit nohy, určitě patnáct let. A jezdilo tam taky hodně známých, kterým stejně jako nám to místo přirostlo k srdci. Jiří a Olga jsou takoví malební lidé. Když jsme ![]() Musím prozradit, že Jiří je zakladatel českého »halabalismu«. Došlo k tomu takto: Jemně pršelo a Jiří natíral dveře od koupelny tapetovacím lepidlem. Padající kapky vytvářely bublinky, takže je pořád roztíral. Kolem poskakovala Olga a křičela: „Nech toho, vždyť prší!“ Jiří nereagoval a vytrvale pracoval štětcem, najednou však ustal, šel přes celý dvůr ke mně a pronesl výrok přímo zakládající: „Buď tak laskav a řekni mé ženě, že všechno, co dělám, tak dělám halabala, protože kdybych to nedělal halabala, byl bych řemeslník, a to nejsem!“ Velice záhy jsme se na Sloupčí seznámili s místními lidmi a od nich se dozvídali o fámách, které kolovaly po kraji: za prvé, že statek patří mně; za druhé, že se v něm odehrávají neřestné orgie; a za další, že naše opilé veselí bývá slyšet až v Nymburce… Zárukou, že se zde nemohla uhnízdit jakákoliv neřest, byla přítomnost mé ženy a taky Jiřího, který byl pro každou legraci, ale v tomhle ohledu mohu potvrdit, že jde o člověka neobyčejně cudného. Z ostatních fám bylo něco pravdy na naší oblibě automobilů: vše ostatní byly výplody fantazie. ![]() ![]() Jiří o sobě veřejně prohlašoval, že pracuje jenom přes zimu a jakmile přijde jaro, končí s prací… Tohle říkal kombajnérům, když se k nám přicházeli napít, nebo zedníkům, co u nás na chalupě melouchařili. Povalovali jsme se na sluníčku, kolem makali zedníci a Jiří prohlašoval: „Tohle bych nikdy nedělal, a za ty prachy, co vám dávám, už vůbec ne! Kdepak, pánové, já se vám divím! Tohle bych fakt nedělal…“ « |
úvodní foto Miroslava Plzáka © http://www.rodinaonline.cz
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 11. 2010.