BENEFICE nebo VÝSLUŽKA  

    Úvodní kapitola    

Jednoho letošního jarního dne jsem obdržel pozvánku na »Benefici Rosťi Čapka« do pražské Lucerny a v tu chvíli mi vytanuly vzpomínky. Hlavně na protagonistu, (byť jeho hosty měli být velmi významní kumštýři), jehož si pamatuji jako maličkého synka manželů Čapkových, mých přátel. Jejich známé skupině SCHOVANKY jsem několikrát režíroval tzv. »celovečerní komponovaný pořad«, což je vlastně koncert spojovaný mluveným slovem v nějaké scénické situaci, kde se navíc pracuje se světly, s všelijakými hejblaty a sólovými výstupy. Dneska se tomu spíš říká »show«. Na hudebních zkouškách souboru (nacvičování), jež se odehrávaly v soukromí, jsem byl osobně přítomný jen vzácně, má práce totiž začínala až na divadelním jevišti.
Z vyprávění Rosťova tatínka, jemuž se říkalo mezi lidmi trampské obce přezdívkou Krisťák, jsem se pak dozvídal docela roztomilé detaily.
Čapkovi v té době obývali velice malý byt na Smíchově, kde se zkoušelo v jediném pokoji, jenž byl zároveň ložnicí. Z horní palandy na nácvik Schovanek shlížel mrňavý Rosťa a neodpustil si prý velmi zdařilé poznámky k hráčským schopnostem hudebnic, ale rovněž i k hloubce jejich výstřihů, na něž měl ze své postýlky vynikající výhled. Tohle vím přímo od Krisťáka, který mi to se smíchem svěřoval, ale šlo o informaci čistě pánskou; Rosťova maminka o tom prý neměla samozřejmě ani ponětí.
Schovanky jezdívaly cvičit také na soustředění kamsi do liduprázdných kopců, kde jedinou mužskou osobou v okolí byl stařičký pasáček koz. I po něm prý hráčky zatoužily, a uhlídat je, jak si mi postěžoval Krisťák, bylo prý »mnohem těžší než uvartovat pytel blech«. Šlo samozřejmě o hec a legrácky, jimiž si dámy permanentně utahovaly ze svého šéfa.
Rosťa vyrostl a spojil svůj život s bohulibou výrobou nástrojů, jež i nám z povolaných rukou přinášejí příjemné umělecké zážitky, jak jsem po nějaké době poznal při návštěvě jeho prodejny na Starém Městě pražském.

ZP •• Jak vzpomínáš na dětství, v němž jsi byl permanentně nejen obklopený rodinou, ale i Schovankami?

ZP •• Na tvé rodiče a režijní spolupráci s nimi při přípravě tzv. »celovečerního kompoňáku« velmi rád vzpomínám. Byly to příjemné chvíle a dokonce se mi stalo, že jsem mnohem později potkal Schovanky při Western Parade ve Volyni, ale z někdejších hráček jsem ke svému úleku zjistil, že tam už nebyla žádná. Potvrdil jsem si, jak nám ten čas prostě letí.
Pro mne byla spolupráce se Schovankami jednou ze vzácných příležitostí, jak se přes všelijakou nepřízeň doby takříkajíc udržet »u svého kopyta«. Režim mě neměl rád a nepovoloval mi provozovat můj pracovní obor v zaměstnání. Velice jsem si vážil tvého otce: byl to mimořádně čestný člověk a vždycky držel slovo. Nezajímal ho můj kádrový profil, jako venkoncem nikoho z příznivců tradičního trampingu, neboť idejím totality neholdovali. Docela svorně odmítali »normalizaci«, v jejímž rámci probíhaly tvrdé prověrky občanů, v nichž se ověřovala loajalita k režimu: v podstatě šlo o potvrzování vlastizrádného postoje k vlastní zemi.
Krisťák neskrýval antipatii k okupaci i nevoli k českým kolaborantům. Nepřipomínám to s žádnou chutí, leč záměrně, neboť v tom protivném údobí české společnosti jsi byl mrňous a nemůžeš si pamatovat, jak zásahy mocipánů otravovaly životy lidí.
Tvoji rodiče byli ovšem řemeslně velice zdatní a neštítili se nikdy žádné práce. Po úmrtí tvého otce se maminka Jarka věnovala a dodnes věnuje výrobě kožedělných výrobků, jež navíc dokáže opatřit pozoruhodným designem. Myslíš si, že někde v genetice, jak v hudbě, tak i v rukodělnosti, nastal impulz k tvé profesní orientaci?

ZP •• Byl jsem při tom, když jsi otevíral svůj první obchod na Starém Městě pražském, ale od té doby už zase uplynulo dobře 20 let, takže má radost z pozvánky na Benefici byla pochopitelná. Pro jistotu jsem nahlédl do chytrých knih, abych výklad termínu nějak nepopletl, (pamatuji si výraz benefice z přednášek o dějinách divadla, kdy zasloužilí herci pořádali svá benefiční představení, aby si tak vydělali na přilepšenou), a otevřel jsem zbrusu nový slovník »Tezaurus jazyka českého«, kde jsem u hesla »benefice« nalezl několik desítek možných výkladů: mně se zalíbil ten v názvu - výslužka. Dlužno však zdůraznit, že finanční výtěžek z tvé benefice byl věnován na podporu jedné výjimečné hudební školy.
Jak dlouho ti trvá výroba jednoho nástroje? Používáš k tomu nějaké prefabrikáty, nebo si všechno modeluješ a zhotovuješ sám?

MANDOLÍNA Mandolína je strunný hudební nástroj, vzhledem někomu snad připomínající kytaru, vyvinula se podle některých názorů ve středověku z loutny, podle jiných pramenů z mandory nebo kvinterny. Dnešní podobu mandolíny získaly v sedmnáctém století v Neapoli. Používaly se jako sólové i doprovodné nástroje, často též (podobně jako dříve mandory) jako horní sbor loutnových a později kytarových orchestrů. Mandolina je laděna stejně jako housle (G-D-A-E). Některé skupiny středověké hudby používají mandolíny v kvinternovém ladění, zvukový efekt je vzhledem k blízkému příbuzenství nástrojů, nebezpečně podobný. Struny jsou zdvojené. Má výrazný pronikavý zvuk a hraje doprovody - údery na druhou dobu, seknutí. Používají se také ozdoby jako tremolo nebo vybrnkání sóla. V současné době je hra na mandolínu stále rozšířenější, obzvláště v bluegrassu, jinak spíše zřídkavě ve folku nebo rocku.

BANJO (bendžo) Zvuk strun banja je zesilován zvláštním kruhovým bubínkem, na kterém je napnuta blána. O blánu se opírá kobylka a rozeznívá ji. Některé druhy banja mají ještě dřevěnou ozvučnou skříň, která uzavírá bubínek z druhé strany. Bendžo se skládá z několika základních částí: Krk' je opatřen mechanikami pro napínání strun a hmatníkem s pražci. Tělo' je tvořeno poměrně složitým mechanismem pro napínání blány a rezonátorem: Korpus je dřevěný kruhový rám, na kterém je napnuta blána, k níž je připevněn krk. V dolní části je opatřen struníkem pro upevnění strun. Tónový ring je obvykle kovový (bronzový) prstenec, nasazený shora na korpus. Tvoří zvuk nástroje a určuje tak kvalitu nástroje. Některá banja mají jako tónový ring jen kovovou obruč, nebo tlustý drát. Napínací systém' umožňuje upevnění a napnutí blány. Tvoří ho napínací háčky, přítlačný prstenec a mezikruží připevněné ke korpusu. Prstenec přidržuje blánu na tónovém ringu a je napínán háčky rozmístěnými po obvodu těla. Jejich druhý konec je provlečen otvory v mezikruží a utažen maticemi. Blána byla původně vyráběna z oslí nebo hovězí kůže. Ta však má některé nevýhodné vlastnosti - její zvuk je závislý na vlhkosti vzduchu. Postupně byla tedy kožená blána nahrazena blánou umělou, která je stálejší. Pro některé účely se vyrábí umělá blána, která napodobuje vzhled i zvuk kůže. Rezonátor' slouží k docílení plnějšího a hlasitějšího zvuku nástroje. Je to klenutý dřevěný kryt, který uzavírá spodní hranu korpusu. Ovlivňuje podstatně zvuk nástroje. Některá banja, určená pro tzv. ''old-time'' styl, rezonátor nemají a nazývají se ''open back'' (otevřený zadek). Kobylka přenáší zvuk strun na blánu a svou polohou také určuje výšku tónu struny. Je vyrobena nejčastěji z javoru s ebenovou hranou. Její tvar, výška a materiál ovlivňujíce zvuk nástroje. Struny se používají kovové, tenčí než pro kytaru. Je možné použít různé tloušťky podle techniky hry. Počet strun je u jednotlivých druhů banja různý, od 4 až po 8. Ladění banja není jednotné. Obvykle je naladěno do některého akordu, ale jednotliví hráči si ladění přizpůsobují podle svého stylu nebo dokonce podle hrané písně. To platí především pro old-time hudbu a pětistrunné bendžo, ostatní druhy mají ladění již ustálené.

ZP •• A k takové činnosti jest zapotřebí velice šikovného marketingu: kdo ti jej zajišťuje? Anebo i tohle dokážeš sám? Jak rozšiřuješ svou působnost v zahraničí?
Musím čtenářům přiznat, že tyhle dnešní Rozpravy se poněkud vlekly, protože jednou jsi plachtil po moři, (koukám, žes zaměnil někdejší způsob čundru za slanou vodu), podruhé jsi zase neměl čas, protože tě obchodní záležitosti zavály do USA, jindy zase kamsi do Norska, (kde jsi naštěstí konečně začal se mnou písemně rozprávět).

Tatínek mi jednou říkal, že je skvělé umět na nástroj hrát a je to samozřejmě nutný předpoklad k vystoupení na jevišti, ale v prodeji kapely je to ta poslední věc. Kapela musí dobře vypadat, umět nabídnout něco neobvyklého či jinak zajímavého. To jsem si uvědomil i já při prodeji svých nástrojů. I když bude výrobek sebelepší, sám se neprodá.
Proto jsem začal pořádat workshopy o nástrojích, organizovat koncerty, na kterých hrají na mé nástroje špičkoví muzikanti, vystavovat na festivalech po celém světě a postupně mě to začalo víc a víc bavit a marketing se stal mým koníčkem. Pouze tak se může česká značka ČAPEK více rozšířit nejen u nás, ale i daleko za hranicemi České republiky.

ZP •• Inklinuješ k určitému typu (žánru) hudby. Je mi jasné, že na to měla vliv rodina, ale jak pozoruji, máš rovněž blízko k jazzu. Upřesni to.

Na mé práci mě nejvíce vzrušuje to, že na jedné straně se na mé nástroje hraje bluegrass, country, jazz a dixieland, nicméně moji mandolínu můžeš slyšet i v Národním divadle nebo při koncertech těch nejtvrdších bigbeatových kapel. Zároveň mě těší, že na moje nástroje hrají úplně normální lidi v hospodách i virtuosové na světových jevištích. Já už dnes hudbu úplně po žánrech nerozděluji, i když samozřejmě některé styly poslouchám víc. Prostě preferuji muziku, která je dobře zahraná, má myšlenku, je chytrá a umí mě zaujmout. Nejvíce poslouchám akustickou hudbu, což bluegrass a jazz většinou jsou.

ZP •• Tvá Benefice v Lucerně proběhla, ale myslím si, že by veřejnost měla být o této performanci a jejím cíli víc informována. Musím ti složit poklonu; lidé by totiž měli vědět, že tvá »výslužka« plynula na dobročinný účel. Jak se Ti ta akce jeví s odstupem času? Spokojenost? Chystáš opět něco podobného?

Letošní koncert v Lucerně byl již čtvrtou akcí, které jsem postupně pořádal k mým výročím, tentokrát šlo již o čtvrtstoletí od vyrobení mého prvního pětistrunného banja. Jsem rád, že nejde jen o pouhé oslavy, ale vždy mají i benefiční, dobročinný účel. Lucerna byla bezesporu mou zatím největší akcí, celá příprava trvala bezmála rok a jsem moc rád, že se mi Velký sál podařilo naplnit. Koncertu předcházela obrovská mediální kampaň, včetně celostátní rozhlasové prezentace, desítek billboardů a vydání 24 stránkového časopisu o mých nástrojích a muzikantech, kteří na ně hrají.
V Lucerně vystoupily desítky vynikajících umělců, Ivan Mládek, Jiří Suchý, Kapitán Kid, Ondřej Havelka, Marek Eben, či jeden z nejlepších mandolinistů světa Radim Zenkl (USA). Všichni účinkující se vzdali svých honorářů ve prospěch Konzervatoře Jana Deyla pro zrakově postižené. Škola slaví právě sto let od svého založení a připadl jí i celý výtěžek z koncertu, více než 300 tisíc Kč. Celý večer provázeli dva majitelé mých nástrojů – Ondřej Havelka a Marek Eben - a i díky nim byl tento pětihodinový hudební maraton skvělým kulturním zážitkem.

ZP •• Nedávno jsem seděl na víně s Jardou Čvančarou, banjistou skupiny Taxmeni, a velice chválil nástroj typu »president«, jejž jsi mu vyrobil. Svěřil se mi, že na nákladech spojených s výrobou se podílel i jeho skautský vedoucí Jestřáb, což byla přezdívka spisovatele Jaroslava Foglara.
Jaký ty sám jsi »musicus«? Hraješ s někým?

V dětství jsem byl od čtyř do osmi let nucen hrát na housle – to nemělo velký úspěch. Následovala na chvíli kytara a pak už pětistrunné banjo. Na to si občas rád zahraji s kamarády, ale rozhodně veřejně nevystupuji a ani mě to neláká. Nejvíc si zahraji při seřizování nástrojů z mé dílny.

ZP •• Co si myslíš o současné hudbě stylu country? Nemáš pocit, že trochu ustrnul a že nevznikají nové, výrazné a pozoruhodné hity?

Přiznám se, že country moc neposlouchám, ale spíše jednu jeho odnož – bluegrass. A tam v současné době vzniká mnoho hezkých písniček od českých autorů, které dokonce zpívají i v USA. Ale protože jsou psané v angličtině, nejsou u nás příliš známé. A co se týká country hitů minulých let – ať už je zpívaly Schovanky nebo Rangers, Greenhorni a další – všechny byly převzaté z USA a hit z nich vznikl jen díky tomu, že textař přidal k původní melodii dobrý český text.

ZP •• Na internetu jsem objevil řadu nedávných snímků z chajdy, na jejíž terase připravuje maminka Jarka jakousi trachtaci neboli raut, pokud ovšem zrovna nešlo o běžnou, leč poněkud štědřejší večeři. Řekl bych, že ve tvém životě sice dominuje řemeslo a hudba, ale přesto máš určitě i další zájmy. A co trampské osady a tento někdejší způsob relaxace?

Mám to štěstí, že práce, která mě živí, tedy výroba hudebních nástrojů, je zároveň mým koníčkem. Nicméně každý rok strávím 14 dnů v přírodě při táboření v tee-pee, rád cestuji (díky své práci často navštěvuji USA) a poslední dobou se trochu věnuji i jachtaření.

ZP •• Vzhledem k tomu, že jsme se dlouhá léta neviděli, rád bych se dozvěděl něco víc o tvé současné rodině.

Především kvůli dětem jsme se před 8 lety přestěhovali z Prahy do Chouzavé za Mníškem pod Brdy, do kraje Káji Maříka. V brdských lesích na čerstvém vzduchu se i s naším psem cítíme skvěle a přitom máme do Prahy 25 minut.

ZP •• Mužů v Rozpravách ZP se v závěru ptávám, dokážou-li vařit, a pokud ano, pak mám dotaz, co je jejich gastronomickým hitem: podělíš se o recept?

Vařím velmi rád a nejraději ryby na všechny způsoby. Miluji obzvláště velmi krátce restovaný biftek z tuňáka.

ZP •• Tak tohle jídlo dobře znám z Kanady, kde se dá kdykoliv zakoupit čerstvá ryba: my jsme tam připravovali tuňáka na lávovém grilu. Chce to jen trochu soli, možná špetku pepře. Potvrzuji: vynikající, receptu netřeba.
A co k tomu? Já bych k tomu viděl sklenku bílého suchého vína.
Teď je zrovna vedro – čeho by ses napil?

Rád míchám nápoje – můžu doporučit silný, ale osvěžující letní drink, který se připraví v poměru: 1 díl bílého kubánského rumu,
1 díl tequily, třtinový cukr, limeta, ledová tříšť.

ZP •• Díky za rozprávění, Rosťo, držím palce do dalších beneficí! A moc mě potěšilo, že jsme mohli vzpomenout i tvého tatínka a mého dobrého kamaráda Krisťáka. A prosím, pozdravuj Jarku, tvou maminku!


* * *

Foto © osobní archiv R. Čapka
Popis nástrojů: zdroj Wikipedie