Vaše ohlasy (leden 2008 – prosinec 2008)
Rubrika: Ohlasy
Vážení čtenáři,
tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.
Redakce Pozitivních novin
| (512) Eva Vlachová, 30.12.2008 Dobrý den, dovolte, abych vám všem v Pozitivních novinách poslala přání, aby se vám v tom nastávajícím roce dařilo jak v osobním tak profesním životě. Chtěla bych vám poděkovat za milé chvíle, strávené čtením vašich stránek! Eva Vlachová vlachovae(a)p2.mepnet.cz | ||
| (511) Jaroslav Adamec, 30.12.2008 Ohlas na článek: Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě Dobrý den a dík, panu Ondřejovi Suchému, za jeho pořady ze Šemánovic. Jeho vzpomínkové pořady, jsou pro nás starší generaci krásnou vzpomínkou na léta minulá. O to víc jsem potěšen, že se mu povedlo krásné připomenutí umění Mileny Zahrynowské, po které se nám úplně uzavřela jakákoliv zmínka. Škoda, že zemřela tak mladá. Její skon a náhlý odchod ze života Vlaďky Kozderkové, byly neskutečnou ztrátou pro českou kulturu. Zdraví Vás Jaroslav Adamec, adamec.lidice(a)volny.cz | ||
| (510) Pavel Novotný, 29.12.2008 Ohlas na článek Dáša Cortésová: Jaký byl Milan Chladil (4) Vážený pane šéfredaktore, srdečně Vám děkuji za vlídné zacházení, které jste mně až dosud věnoval, a ten můj novoroční Vinš je určen samozřejmě i panu vydavateli, Vám, paní Jitce Vykopalové a všem čtenářům POZITIVEK. V čase oblíbeného žánru populáru jsem znal zpěváka Rudolfa Cortése spíše z jeho osobní polohy. Tady nedaleko ode mě v Hodkovičkách měl rodinný dům u lesa. A do toho lesa se utíkal vždy, když si chtěl v klidu a zeleni lesa "vyčistit hlavu", nebo něco promyslet a taky do něj chodil samozřejmě na hříbky. Vzpomínám, když kdysi na Strahově probíhala Spartakiáda, byla neděle po obědě a já s Cilinkou (Bavorský barvář) jsme v dubinách za Cortésovými sbírali 20-30 cm vysoké dubové hříbky. Bylo vedro k zalknutí, musel jsem sundat košili, poněvadž, košíku nemaje, jsem ty krasavce neměl v čem odnést. Pan Cortés mě z nedaleka pozoroval, já o tom nevěděl, pak mně vyšel v ústrety a povídá: "Mladej, vy jste mně to tady pěkně probral". Rozdělili jsme se a on se mně svěřil, že to je jeho oblíbené místo, že si sem kromě na hříbky zajde občas cosi i sám v sobě probrat a taky mně, jakoby důvěrně, sdělil, že už zpívání "pověsil na hřebík". Stýskal si, že musí absolvovat pro profíka pokořující kvalifikační zkoušky v PRKUSU (Pražské kulturní středisko vedle Prašné brány), že kromě naivních děvčátek, vřískajících individuí, kteří se považují za rokery a underground, tam potkává i šmíru a giganty. Jednou se tam potkal i s Beno Blachutem. A pak si postěžoval taky na Pragokoncert, jak ho otrocky ždíme, a že už to věčné trmácení po zájezdech začíná hůř snášet. V okolí se tehdy šuškalo, že je vážně nemocný. Nevěděl jsem to tehdy a nevím to ani dnes, poněvadž jsem se po tom nijak nepídil. Bylo mě ho vlastně svým způsobem líto. Tolika lidem dal alespoň nakrátko radost, momentální únik z jinak šedivé reality, aby nakonec se svými obavami, strachy a běsy zůstal sám. Dceři, paní Dáše, by dnes mělo být něco kolem šedesáti. Ad Milánek Chladil: Kromě toho, že gentlemanem bezesporu byl, tak byl především příkladným profesionálem, pak služebníkem "krásných dam" a přítelem "Baccha". Tvrdilo se ve své době, že když se celá společnost toho kterého flámu znemožnila, že byl nezdolný. Já to nevím. Jediné, co vím, je, že byl velmi častým hostem takových párty v Thámově ul.21 v pražském Karlíně, kde bydlel producent orchestru Karla Vlacha pan Mangl (?) a že když ráno okolo šesté ostatní obyvatelé domu šli odhodlaně či naštvaně "budovat ten socialismus", tak se od pana Mangla trousily lidské, mihotavé přízraky. Pan Chladil opouštěl společnost s posledními jako ze žurnálu a odjížděl přistaveným taxíkem. Čím voněl, nevím, nečichal jsem k němu, ale vím, že i paměť paní Dáši, stejně jako statisíců dalších, je velmi krátká. Tvrdí-li ku příkladu, že tehdy v těch letech nebyl u nás žádný výběr kosmetiky, tak se přinejmenším mýlí. Tou dobou půle šedesátých let jsem své novomanželce Anně kupoval na pražské Národní "Pařížské fialky", pak "Molyneaux" a jiné francouzské originální značky. Ani do "Tuzexu" jsem nemusel. Dnes vás socialističtí kapitalisté poženou pro "Pařížské fialky“ leda do Paříže. Tady se dnes prodává převážně unifikovaný internacionální šunt. A voda po holení "Old Spice" byla k mámí i v drogerii a parfumerii na rohu Žitné a Ve Smečkách. Dnes, devatenáct let poté, dostanete tak nejvýš deodorant Stick. Ach ta paměť. Mozky se vymývaly tehdy i dnes. Tehdy se v NEW YORKU dočetl strýc, že tady nejsou k sehnání pomeranče. A poněvadž se nám měl narodit Michal, tak jich tehdy strýc objednal tady v TUZEXU 100 kg s tím, aby každý týden dodala firma 5kg. TUZEX DODAL CELÝCH 100 kg NAJEDNOU. Rozdávalo se všude a všem. Ani pan Chladil tehdy nepřišel zkrátka. Pana šéfredaktora Židka i paní Dášu Cortésovou srdečně zdraví Pavel Novotný atelier_novotny@centrum.cz | ||
| (509) PhDr. Josef Krám, Rychnov nad Kněžnou, 24.12.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Názvy ulic - nové pomníky známých i neznámých osobností? Popletánie (Po komensku názorný příklad z Rychnova nad Kněžnou k článku Pavla Loužeckého: Názvy ulic - nové pomníky známých i neznámých osobností?) Náměstí Karla Poláčka, pojmenované v polistopadové době po nejznámějším rodákovi, bývalo nejdřív náměstí Nové (podnět k jeho založení dal Vilém z Pernštejna, pán na Rychnově a nejbohatší český velmož přelomu 16. a 16. století), pak Malé, Švehlovo, prezidenta Beneše a za komunizmu Stalingradské. To hlavní náměstí s radnicí, v níž dopsala 1825 svoji Domácí kuchařku M. D. Rettigová, se původně jmenovalo Soukenické, pak Dolní, za první republiky Masarykovo, za 2. světové války německy a česky Wiktoria Platz / náměstí Viktoria (stejně tak – Viktoria – se ve stejné době jmenoval biograf v Národním domě), po ní krátce opět T. G. Masaryka a za komunizmu náměstí Zdeňka Nejedlého. I na jméně Panské ulice, spojující střed města se zámkem, se dá ukázat dialektika doby: Kdysi Panská ulice, za první republiky a těsně po 2. světové válce pak pplk. Vašátka, za komunizmu přejmenovaná na Fučíkovu a po revoluci 1989 opět Panská. Jméno Vašátkova nesla podle ruského legionáře Karla Vašátka (*1882 Litohrady, místní část Rychnova nad Kněžnou, †1919 Čeljabinsk), který v bitvě u Zborova 2. července 1917 vedl skupinu granátníků do boje. Roku 1933 byly jeho pozůstatky spolu s ostatky plk. Josefa Švece (po něm byla v Rychnově pojmenována spojnice Panské a Kolowratské ulice, nyní Hradební) převezeny z Ruska do Prahy, uloženy v Památníku osvobození na Vítkově a začátkem 2. světové války pohřbeny v Solnici. V Litohradech mu byla v roce 1922 odhalena pamětní deska, 1939 byla sejmuta, ukryta v zemi na zahrádce statku a jeho ostatky byly tajně převezeny z Prahy na solnický hřbitov. Přes německý zákaz se uložení ostatků zúčastnilo tisíc lidí. 1946 při druhém odhalení Vašátkovy pamětní desky byl pod ní umístěn lipový věnec z tepané mědi, který zdobil jeho hrob v Čeljabinsku. No a teď je to ulice Panská. A Popletánie? To říkala moje maminka o době komunistické – nechodilo se k řezníkovi, ale do masny, ne do papírnictví, ale do narpy. Ostatní si pamětníci doplní. Josef Krám | ||
| (508) Alena, 12.12.2008 Ohlas na článek Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě Pane Ondřeji Suchý, děkuju Vám za prima počtení o Mileně Zahrynowské. Ano, byla nejen krásná a půvabná, ale taky "uměla". Syn paní Zahrynowské může být právem na maminku pyšný. Alena kej.alinka(a)gmail.com | ||
| (507) Blanka Kubešová, 09.12.2008 Zamyšlení nad zrozením publicistické rubriky "Na hraně" Téměř od počátku PN jako takových jsem si kladla otázku, zda a jak dalece je správné, aby se zprávy takříkajíc filtrovaly. Obávala jsem se, zda se to příliš nepodobá útěku od reality, jinými slovy zda je ospravedlnitelné v zájmu „pozitivního klidu“ dělat, jako by žádné negativní jevy neeexistovaly a předkládat čtenáři jen a jen zprávy slunečné, nehledě k tomu, zda za okny zuří severák nebo se stahuje k bouřce. Takové sice hladí po duši a přinášejí zábavu a odpočinek, jsou i jakýmsi vyvážením a vítaným protipólem současných zpráv v médiích, ale nemohou být plnohodnotným pomocníkem nabízejícím zamyšlení, odpovědi a alternativy i na negativní jevy a problémy, které se v životě bohužel objevují. Do nově založené publicistické rubriky "Na hraně" mohou být propříště zařazovány i příspěvky tzv. sporné, tedy ty, které nejsou vyloženě jen a jen pozitivní a které dosud musely být často odmítány právě proto, že se nehodily do pozitivní šablony PN. Rubriku Na hraně proto opravdu upřímně vítám a jejím zakladatelům, Pavlu Loužeckému a Václavu Židkovi, blahopřeju k jejich rozhodnutí. Pevně věřím, že Pozitivní noviny tímto udělaly opět další krok k tomu, aby se staly ještě čtenější a oslovily i ty čtenáře, kteří hledají vážnější zamyšlení nebo odpovědi na kontroverzní otázky, tak jak je život a doba přináší. Blanka Kubešová | ||
| (506) Jarmila Zídková, 2.11.2008 Je to zvláštní, už dlouho koketuji s myšlenkou napsat do PN o tom, jak jsem se s nimi setkala, jak mne na monitoru vítá emblém slunečnice, jak jsem si oblíbila jmenovitě které autory a jak jsem některé z nich poznala i osobně a získala tak nové přátele a jak obdivuji lidi v redakci, kteří nám čtenářům tyhle príma noviny bez jakéhokoliv honoráře připravují. | ||
| (505) Polášek, 29.11.2008 * Pozitivní noviny se snaží být důsledně apolitické a politika v nich nemá své místo. * Politika je zdrojem největších problémů, nesvárů, nepochopení, konfrontací a slovních útoků. Navíc je vždy úzce spojena s místem, časem a konkrétními osobami. -- Ještě doplňuji: každý musí na konec svého příspěvku napsat: MÁME SE TAK, JAK JSME SE NIKDY NEMĚLI. Doporučuji vám se spojit s www.seniortip.cz a zabořit hlavu do písku. Tento typ novin se mně vůbec nelíbí, protože je odtržený od reálného života. Takže do vašeho provoněného a zasněného růžového sadu NE! Polášek pfz(a)centrum.cz | ||
| (504) Petr Majer, 24.11.2008 Ohlas na článek: HLEDÁM NAKLADATELE... Petr Majer. Česká republika má vlast - můj domov Dobrý den pane Loužecký, zdravím Vás z Bystřice nad Olší a rád bych Vám poděkoval za pomoc při propagaci mé první knihy: Česká republika má vlast - můj domov. Ozvalo se mi několik zájemců, ale smlouvu jsem podepsal s Anletem ( Asociace nositelů legionářských tradic). Kniha by měla vyjít v příštím roce, konečnou verzi jsem již odeslal do tiskárny. Počet osobností, které jsem do knihy zařadil se zvýšil na 93. Pokud se podaří a kniha vyjde, velmi rád Vám ji pošlu. Pokud jde o druhou knihu : Šťastní lidé žijí déle aneb malá kniha o štěstí, ozval se mi rovněž jeden zájemce, ale uvidím, zda se to povede. | ||
| (503) Josef Čtvrtníček, 13.11.2008 Ohlas na článek Stanislav Motl: SETKÁNÍ S OTCEM MARTINEM
Děkuji za trpělivost Josef Čtvrtníček,
| ||
| (502) Jitka Vykopalová - Břetislav Kotyza, 8.11.2008
Dobrý den, paní Jitko, Pane Václave, Zdravím, přeji a nadále pomlčuji. Mým oceněním pro Vás jsou mé bibeloty Břetislav Kotyza www.obecspisovatelu.cz - ikona literární tvorba | ||
| (501) Sylvia Prokšová, 6.11.2008 Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Páternoster / .... a trocha poezie Dobrý den, dnes jsem si přečetla váš článek( ve starých Pozitivních novinách) o páternosteru, vzpomněla jsem si na své zážitky dětství. Bylo mi asi tak osm let. Moje maminka byla od 16 let bez nohou a tudíž na invalidním vozíku. A v Jungmanově ulici bývával v té době Ústav kosmetiky, kam táta tak jednou měsíčně maminku vozil a já je obvykle doprovázela. V této budově byly samozřejmě schody a také výtah - páternoster. Jiný tam nebyl. Dostat tudíž maminku na vozíku do tuším třetího patra bylo zpočátku docela komplikované. Zprvu nám pomáhal vrátný, který pohyb výtahu zpomalil. Časem se však táta vypracoval k takové dokonalosti, že dokázal s maminkou na vozíku bravurně nastoupit i vystoupit bez zpomalování. A já jsem při čekání jezdila výtahem sem tam pro zábavu, dokud nebyla máma hotova. Ani nevím, jestli tam ještě ten páternoster je, ale při čtení Vašeho článku na mně padla taková nějaká nostalgie. Asi se tam zajdu podívat. S pozdraven Sylvia Prokšová ProksovaSyl(a)seznam.cz | ||
| (500) Kateřina Jandová, 06.11.2008 | ||
| (499) Jana Reichová, 30.10.2008 Že by ty Pozitivní Noviny měly nějakou magickou moc? Ráda bych doplnila něco k mým ohlasům. První byl na článek o filmu Máj a druhý na dlouhý článek o Antonínu Klášterském. Totiž oba moje ohlasy vyšly nakonec velmi pozitivně, proto mně to nedá, abych o tom nenapsala. Na první ohlas se ozval jeden pán z Tábora. Vzpomínala jsem totiž v něm mimo jiné na kulturní program „Pozdní májový večer“, který jsem před mnoha lety připravila pro SVU v Sydney. Mimo jiné jsem tam také napsala, že dekorace nám namaloval Pavel Forman. Ten pán z Tábora byl velice potěšen, napsal, že má velkou sbírku Formanových obrazů a že je to smutné, ale v Česku prý je Pavel Forman téměř neznámý (bratr Miloše Formana). Odepsala jsem mu, že jednu z těch dekorací máme stále ještě doma, ty ostatní tehdy SVU darovala zdejšímu Sokolu a kde je jim konec nikdo neví. Máme plný dům obrazů, keramiky a i sochařských výtvorů zdejších výtvarníků českého či slovenského původu. Při tom, když jsem jim organizovala výstavy, jsem si nemohla pomoci a vždycky jsem něco koupila. Formanův obraz je značně veliký a tak byl stále ještě pečlivě stočený uložen ve skříni. Můj manžel udělal fotku a tu jsme po internetu tomu pánovi do Tábora poslali s tím, že mu originál rádi odešleme. Ten nám odepsal, že je rád, že nevěří na náhody, protože právě obraz stejného pohledu na Máchovo jezero od Starých Splavů minulý rok věnoval někomu jako dar. Tak „Máchovo jezero“ již letí přes oceán do Tábora. Máme z toho velikou radost a věříme, že radost bude mít i ten sběratel Formanových obrazů. A ten druhý ohlas ? Po přečtení článku v PN jsem samozřejmě hned hledala básně Antonína Klášterského a tak jsem opět vzala do ruky „Chodskou čítanku“ vydanou v roce 1927. Sestavili ji Jindřich Šimon Baar, Jan F. Hruška a František Teplý, všichni chodští rodáci. Najednou jsem si uvědomila, že až jednoho dne tady nebudu, kde asi ta čítanka skončí. Navíc je v ní poštovní stvrzenka, že ji osobně odesílal František Teplý a je podepsaná Janem F. Hruškou. Když jsme letos byli na Chodsku, navštívili jsme také pěkné muzeum v Peci pod Čerchovem i tu jejich krásně opravenou kapli sv. Prokopa, ochránce dřevorubců. Čítanku jsem jim tedy nabídla. Nechtěla jsem věřit odpovědi. Prostě nejsou náhody. Sháněli tuto čítanku pro jejich muzeum, ale marně. A právě všichni tři chodští rodáci, kteří ji sestavili mají úzký vztah k Peci pod Čerchovem, zvláště pak Jan F. Hruška. Čítanka ještě na cestě není, ale je již připravená k odletu. Jen se budu modlit, aby došla v pořádku. Jana Reichová Austrálie Stromovka, Zelený výběžek | ||
| (498) Anastázia Mahovská, 28.10.2008 Ohlas na článek: Ondřej Suchý: Lupino a Anička Barbora Škrlová OHLAS: Nostalgický úsměv přes celou drštičku – aneb Na dobře položenou otázku se dá upřímně a vstřícně odpovědět, čímž také může vzniknout reálně stoupající a v mnohém zajímavá polemika. Za dobře položenou - považuji tuhle otázku pana Ondřeje Suchého: „Ptáte se, proč to zde všechno píšu a předvádím fotky z letošního léta?“ Milý pane Ondřeji Suchý a ještě milejší Mistře, odpovím Vám, Vámi již publikovanou odpovědí v PN: „Vše, co se dnes distancuje od negativního světa, který nás obklopuje, je užitečné a potřebné.“ Píši tenhle ohlas na Váš článek a sic venku prší, je nevlídno a šedivo, tak věřte, že blbou náladu rozhodně nemám a z podstatné části je tomu i díky Vám. Vždyť se jenom podívejte, co všechno potřebné jste pro nás vytvořil, a to si vybavuji pouhý zlomek Vašich užitečných aktivit. Z Nostalgické chaloupky Ondřeje Suchého: - LEGRÁCKY Z nostalgické chaloupky Ondřeje Suchého - GALERIE: zvukové soubory z natáčení Ondřej Suchý: Padesátník (ČRo 2 - Praha) - ARCHIV ČRO2 - PRAHA Svět je chlív , ale je tady hezky .... - Josef Fousek: Totalitní štěnice A to jsem ani ještě nezačala psát o Vašich knížkách, které jsou v knihkupectvích zcela vyprodané a v knihovnách beznadějně rozpůjčené. Pracujete velmi pilně a umíte si najít čas i pro čtenáře Pozitivních novin, za což Vám patří moje „reálně stoupající“ poděkování. E-mailový důkaz: Omlouvam se Vam touto automatickou odpovedi za to, ze nemohu okamzite reagovat na Vas email, ze na mobil mi lze jen posilat sms a ze nemohu prijimat neohlasene navstevy. Vse zacnu napravovat az po te, co odevzdam tento mesic novou knizku a zpracuji pro rozhlas dve Nostalgicka muzea zabavy. Zanevrete-li na mne - bude mi to lito, ale to je asi tak jedine, co se muze stat. Dekuji vam za pochopeni a mejte se moc hezky! Ondrej Suchy. Dárek k nostalgickým narozeninám – ozvučeno: Josef Fousek - Je mi dobře s těmi…. Přeji Vám, Vaší paní Johance a Cardinalovi Nerminovi Lupinovi III., ať je vám tuze dobře i ve společenství všech spolupracovníků, autorů a čtenářů Pozitivních novin Vaše věrná posluchačka a vděčná čtenářka Anastázia Mahovská z Mladé Boleslavi | ||
| (497) Vojtech Bradovka, 27. 10. 2008 | ||
| (496) Michael Kraus, 21.10.2008 | ||
| (495) Jitka Vykopalová, 20.10.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin Velmi mě zasáhla zpráva o jejím úmrtí. Nemohla jsem to pochopit – vždyť jsem ji asi 10 dní předtím, když jsem přijela do Prahy, navštívila, abych jí dodatečně popřála k narozeninám! Byla tehdy neuvěřitelně čiperná a působila šťastně, právě se totiž vrátila z nemocnice a užívala si toho, že je zase doma… Dožila se krásného věku a relativně ve zdraví. Odešla náhle, ale tak, jak žila – klidně a spokojeně. Ráda si prohlížím fotografie a ráda při nich vzpomínám. Na Vás, milá paní Mařenko, budu vzpomínat obzvláště ráda. Nezapomeňte "tam nahoře" na mě také! S úctou | ||
| (494) Iveta Kollertová, 20.10.2008 | ||
| (493) Jitka Dolejšová, 20.10.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin Milá paní Mařenko, tolik lásky, radosti a úsměvů jste rozdala. Teď poprvé jste mnoho lidí zarmoutila... Někdy je tak těžké najít vhodná slova... Tak aspoň malý vzkaz: V našich srdcích a myšlenkách budete žít stále. Jitka Dolejšová, 20.10.2008 jituska1111(a)atlas.cz | ||
| (492) Vladislav Neužil, 20.10.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin Díky paní Mařenko za Váš životní optimismus a lásku, kterou jste svému okolí rozdávala. V našich srdcích zůstanete navždy světlou vzpomínkou. Vladislav Neužil Neuz(a)volny.cz | ||
| (491) Ivan Kolařík, 19.10.2008 | ||
| (490) Eva Rydrychová, 19.10.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin Chtěla bych popřát v úvodu krásný den, ale..... ztrátou dušičky tady na Zemi jsme všichni zarmouceni, tedy krásného dne není. A tak bych jen pár slůvky ráda projevila účast na smutných dnech, které její blízké potkaly. Budu se modlit, za její rajský život v jiné dimenzi, protože, ač sama osobně jsem ji nepoznala, dala nám tady kteří jsme tu zůstali, mnohé... Děkuji za příležitost, jenž mi byla dána, nakreslit pro radost Mařenky obrázky. Vím, že její přítomnost bude stálá, tak dlouho, jak dlouho my všichni na ní budeme myslet. A proto nikdy nezapomeňme na její laskavou vlídnou tvář, milá, upřímná slova, skutečné a láskyplné skutky. Bude v našich srdcích živa stále. Předejme tento cit a lásku všem, kteří tu jsou a ještě přijdou... Eva Rydrychová evussa7(a)gmail.com | ||
| (489) Zdeněk Reich, 18.10.2008 Není právě nejsnadnější přidat pár slov k velice zajímavému rozhovoru, který poskytl paní Jitce Vykopalové a Václavu Židkovi „Pan fotograf“, doc.Ing. Jiří Všetečka. Snad jen to, jak nás, zde daleko od milované Prahy, jeho překrásné fotografie potěšily. Nakonec bych chtěl ještě poděkovat paní Jitce Vykopalové, která má, jsme se dozvěděli, hlavní zásluhu na realizaci tohoto rozsáhlého, ale nanejvýše zajímavého rozhovoru. Lásko, setkáme se spolu až se světu poštěstí sedět u jednoho stolu na jediném náměstí (Sbohem a šáteček) Zdeněk Reich, Austrálie, 18.10.2008 ZdnRich(a)aol.co | ||
| (489) Jiří Sochor, 16. 10.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Babí léto na Křivoklátě Vážení, sleduji pozitivní noviny již dlouho a je stále co číst zejména Pavel Loužecký, Václav Židek, ale i další, potěší svými příspěvky a záběrem. Zajimavé jsou cestopisné záběry, Praha, o meteorologii, hasiči apod. Navíc máte další skvělé spolupracovníky, jejichž příspěvky k výročí velkých osobností jsem byl velmi potěšen a poučen. Díky Jiří Sochor jiri.sochor(a)volny.cz | ||
| (488) Mirka Pechová, 15.10,2008 | ||
| (487) Jana Pilátová, 13.10.2008 Ohlas na článek Iveta Kollertová: Rozhovor se zrcadlem aneb Zrcadlo, zrcátko, řekni mi... Milá paní Iveto. Posílám Vám ranní pozdrav z mlhy, která přikrývá slunce stejně jako zdravým jejich ego zastírá dobrý náhled na život:) Četla jsem nedavno na stránkách Pozitivních novin Vaše sebezpytování, boj sama se sebou... Málo kdo se přes svou nemoc či omezení dopracuje k tomu, co Vy – aby začal život brát tak, jak jde minutu po minutě, hodinu po hodině. Jako barevný tanec, který nám uniká pro různé naučené a kolikrát zbytečné "musy". Moc Vám držím palce abyste měla hodně radosti i přes všechny smutky, které na člověka občas dolehnou:) a také Vám přeji hodně síly k tomu být silná:) Opravdu ze srdce Vám přeji krásný nejen tento den:)) S přátelským pozdravem, Jana Pilátová | ||
| (486) Ruth Hrušková, 12.10.2008 | ||
| (485) Zdenek Reimann, 11.10.2008 Článek mne tak zaujal, že jako Pražák hned hledám zdroje dalších informací o strašidlech a domovních znameních. Třeba se výstava posune i do Prahy? Nebo autorka sestaví jakýsi katalog pražských strašidel a pověstí o nich? Knížka by měla úspěch nejen v češtině, ale i v jiných jazycích pro ty miliony turistů, kteří každým rokem do Prahy přijedou. | ||
| (484) Jarmila Zídková Ohlas na článek Jiří Všetečka – J.Vykopalová, V.Židek: Tajemství světelné magie Pražského chodce Dobrý den, děkuji velice za zprostředkování tak krásného zážitku, zejména fotografie Prahy jsou nádherné. Díky!!! Jarmila Zídková, 10.10.2008 jarmila.zidkova(a)seznam.cz | ||
| (483) Jana Pilátová Ohlas na článek Jiří Všetečka – J.Vykopalová, V.Židek: Tajemství světelné magie Pražského chodce Dobrý den přeji:) Děkuji všem autorům článku za úžasný zážitek. Škoda, že jsem neměla možnost vidět fotografie tzv. "naživo" :) Prahu moc ráda nemám, neb je plná stresu a spěchu, ale na fotografiích pana Všetečky je tak nádherná a plná mystiky, že je pomilování hodná.... Ještě jednou DÍKY! Přeji Vám mnoho krásných dnů. S přátelským pozdravem Jana Pilátová, 10.10.2008 jana.pilatova(a)siemens.com | ||
| (482) Irena Zadražilová, 9.10.2008 | ||
| (481) Jana Reichová, 5.10.2008 Ohlas na článek: Dobromila Lebrová: Antonín Klášterský byl výraznou osobností Vážená paní Lebrová, Váš článek o Antonínu Klášterském mě opravdu nadchl a zároveň také zahanbil. Co všechno jsem o něm nevěděla, jak málo jeho literárních prací znám. Po bedlivém přečtení článku jsem se musela vrátit k odstavci o „Chodských písních“. V chodské části naší domácí „knihovny“ jsem okamžitě tuto sbírku vyhledala. Patřila mojí mamince a bohužel naše australské vlhké počasí se na ní podepsalo. Byla vydána v roce 1939 s ilustracemi M. Fisherové-Kvěchové. V dřívějším vydání prý ještě byla také báseň Elišky Krásnohorské „Leží mraky vrané, leží nad Čerchovy“. V tomto vydání je již jenom ilustrace k této básni. Když jsme byly se sestrou v Klenčí v r. 2000, nakupovaly jsme nějakou chodskou keramiku. Podivovala jsem se, že nikdo již nemluví chodským nářečím. Ty dvě paní za pultem byly překvapené, odkud o chodském nářečí víme. Tak jsme jim hned odříkaly několik básní A. Klášterského. Byly víc jak překvapené, a odkud pak to známe. No přece od naší maminky, věrné to „bulačky“. Mám ale ještě jednu pro mne vzácnou knihu, která obsahuje tři básně A. Klášterského. „Teký chodská“, „Stará škola Klencká“ a „Chodská máma“. Je to Chodská čítanka, kterou uspořádali Jindřich Šimon Baar, Jan F. Hruška a Fr. Teplý a byla vydána v roce 1927. Ještě je v ní stále vložen poštovní doklad, když pan Teplý knihu odesílal. Úvodní slovo je napsané v srpnu 1925 a vlastnoručně v knize podepsané Janem F. Hruškou. Pravděpodobně budu raději číst PN ráno, jinak si už nikdy nepůjdu včas lehnout. Ale Váš článek paní Lebrová rozhodně stál za další noc u knih a počítače. Děkuji. Jana Reichová, Austrálie ZdnRich(a)aol.com | ||
| (480) Petr Junek, 1.10.2008 | ||
| (479) Jana Reichová, 1.10.2008 Ohlas na článek: Olga Szymanská: Filmový MÁJ Máchův Máj V českém tisku, který čteme přes internet bylo několik kritik o zfilmované verzi Máchova Máje, některé pochvalné zatímco jiné rozhodně toto filmové dílo nechválily. Z té australské dálky nebylo snadné si vybrat. Nejjasnější obrázek jsem získala právě z článku paní Olgy Szymanské : Filmový Máj. Naprosto upřímně musím přiznat, že právě to co ona napsala jsem chtěla číst. Možná ten film nikdy neuvidím, ale když jsem poprvé zaslechla, že Máj byl zfilmován a potom si přečetla její článek, probudilo to ve mně všechny vzpomínky. Ještě jako školačka, tedy ta trochu odrostlá, musela jsem prostě v květnu jít k Máchovi na Petřín. Květen, šeříky a Karel Hynek Mácha to patřilo k mému mládí a lásce. Když jsme s manželem a malým synkem odcházeli v 68 roce z domova, varoval mne manžel : „Ať tě ani nenapadne brát sebou nějaké knížky. Jedeme přeci jen jako na čtyři dny do Vídně navštívit staré tety.“ Samozřejmě, že jsem neposlechla a do kufru propašovala Bibli, Feuchtwangerovu „Židovku z Toleda“ a Máchův „Máj“. Tento výtisk Máje byl v rodině dosti dlouho, byl vydán v roce 1937, rok před mým narozením. Jaksi jsem si ho přivlastnila. Tyto tři pro mne důležité knihy jsem tedy přivezla i do Austrálie. Později v českém rozhlasovém vysílání v Sydney jsme nikdy nezapomněli prvního května Máchův Máj připomenout. To byl pro nás 1. máj. V roce 1987 jsem měla možnost připravit pro SVU v Sydney Máchův Máj jako celovečerní program. Bohužel ale datum programu byl 29. květen a tak název musel být příhodný – Pozdní májový večer. Recitovali jsme s dr. Janem Stejskalem a o hudební doprovod jsem požádala muzikanty Ivu a Milana Švábovy (klasická kytara a violoncello). S výpravou malého jeviště na School of drama na univerzitě státu NSW nám pomohl svými kresbami Bezdězu a Máchova jezera malíř Pavel Forman. A nyní opět přichází Máchův Máj, tentokrát ve filmové podobě. Dočetla jsem článek paní Szymanské, v domě již ticho, je nejméně 11 hodin. Nemohu ale jinak, jdu vyhledat můj vzácný Máj a čtu a čtu. Nevím jak je to možné, ale nikdy jsem se asi nepodívala na docela poslední stránku. Knížečka v červené kůži se mně téměř rozpadá v rukou. Najednou čtu toto - …Vytiskl Karel Kryl v Novém Jičíně na Moravě…. Karel Kryl byl v Austrálii dvakrát a při obou návštěvách byl i u nás a strávili jsme společně dosti času. Byla by mu ta knížka udělala radost ? Proč jsem tu stránku otevřela až nyní ? Dlouho jsme si s Karlem Krylem psali, vlastně až téměř do jeho smrti. Knížku vydanou jeho otcem jsem mu tedy neukázala, ale teď ji přiřadím k jeho poesii. Myslím, že k sobě patří. Jsem paní Szymanské velmi vděčná. Nejen za ten článek, který jsem moc ráda přečetla, ale opět mne to posílilo ve víře, že nejsou náhody. Jana Reichová Stromovka na Zeleném výběžku ZdnRich(a)aol.com | ||
| (478) Jaroslav Pečiva , 30.09.2008 Ohlas na článek Stanislav Moc: Ulévat bohům se musí! Pane Stanislave, děkuji Vám moc, moc, Moc za Vaše krásné řádky, zvláště dnes, kdy tomuto zvláštnímu národu českému tolik chybí osobnosti. No bodejť by ne, když si je systematicky likvidujeme - kolik už staletí? - Musíme věřit, že je cesta. Nejsme na ní sami.... Přeji stálé zdraví a tvůrčí invenci Váš čtenář Jaroslav Pečiva jaroslav.peciva(a)centrum.cz | ||
| (477) Stanislav Motl, 27.09.2008 Vážený pane Loužecký, | ||
| (476) Temi Miller, 26.09.2008 Ohlas na článek Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12) Je překrásné se opět vrátit k meditaci na Dale Carnegie lásce k lidem a jeho vroucí touhu milovat jeden druhého. Když čteme o jeho pravidlech, mohou se zdát nepřirozené, umělé, škrobené a nám se do toho nechce, protože chceme zůstat svými a tedy přirozenými, bez manipulaci druhých. Tady je ten háček. My jsme od narozeni, v nejintimnější hloubce naši duše naplnění láskou, tak mohutné, že tato láska přetéká a zaplavuje svým teplem a ozáří všechno ve svém okolí. Toho je důkazem malé miminko, jeho nevinnost, bezbrannost, sladký úsměv a žvatlání, ručičky radostně vztažené k pochování nás odzbrojí, ať jsme kdokoliv - ono si nevybírá kdo je hodný a kdo je potvora, jeho přirozenost - což je milovat, se ničeho neobává, nebojí se, že bude špatně rozuměno. To miminko,ještě neposkvrněné strachem, dělá jenom jedno - miluje ! Jsme zde jenom abychom milovali! Temi Miller temi(a)thisweek.net | ||
| (475) Jájina Řezníček, 23.9.2008 Ohlas na článek Ivan Kolařík – Iveta Kollertová: „Ivane, s tebou je sranda jak s gumovým hovnem!“ Milá Iveto, s úžasnou radostí jsem si přečetla rozhovor s Ivanem Kolaříkem a dokonce jsem i slzu uronila, protože ho moc dobře znám a jsem jedna z těch, které nazývá kamarádkou. Ivan je opravdu úžasný dědek, rád kecá blbosti a myslím, že mu to zůstane, i když tvrdí, že ho to přestává bavit. Já žiji také v Austrálii, a jak píše, Austrálie nás přijala s otevřenou náručí a poskytla nám ten krásný pocit zdravého dýchání a vše, co si jeden mohl přát. Ať po stránce vzdělání či kariéry a hlavně té krásné přírody, kterou Austrálie oplývá, s rozlohou, o které se v Evropě nikomu ani nezdá. Já strašně ráda čtu všechny jeho články a všechny si je tisknu, už z toho mám již tlustou složku. Jeho články jsou fantastické a já jsem pyšná, že ho mohu nazývat bývalým spolužákem, ale stále svým kamarádem. Zdraví Vás Jájina Řezníček z Tasmánie praha(a)intas.net.au | ||
| (474) Pavel Novotný, 22.9.2008 Vážený pane vydavateli, Začetl jsem se do Vaší úvahy co Vás dovedlo z více důvodů k tomu vydávat PN a mně nezbývá než s Vámi souhlasit. Problémů je mnoho, více než by se na prvý pohled zdálo. Ku příkladu zájmy mediokracie deklarované v oficiálním vyjádření vydavatele odpovídají zájmům vlastníků papírových novin jen částečně, pokud se ovšem vůbec k tomu veřejně přihlásí. U internetových novin to platí rovněž. Ty skutečné zájmy jsou obvykle skryty pod povrchem. Všimněme si spolu na základě jakých tezí dochází už 19, tento rok už 20 let k jako by plánovitému odnárodňování společnosti, jak se velmi brzy opustily principy občanské společnosti. Ono říci: Budeme se vyhýbat politickým tématům je velmi snadné. Odpovědět na otázky jak lze dosahovat krok za krokem odstraňování účelových tvrzení, šalebných mýtů a nebo vysloveně laciných ideologizovaných tvrzení předkládaných obvykle jako generelní pravdy je velmi obtížné. Bez toho, že by jste ona tvrzení uchopil a pokusil se je vyvrátit relevantním argumentem to prostě nejde. POZITIVNÍM MOHU BÝT TÍM, ŽE BUDU USILOVAT O ODSTRANĚNÍ ZAHLENĚNOSTI NAŠEHO SPOLEČNÉHO VĚDOMÍ, ŽE BUDU NAZNAČOVAT CESTY A MOŽNÁ VÝCHODISKA. Nic víc, nic méně. Tedy ono vlastně vše kam se podíváte a na co sáhnete, pod tím je vždy ono politikum skryto. Buď krátkodobé nebo zahleňující naše společné vědomí dlouhodobě a trvale. Vezměte si třeba ,,ta naše povětšinou nešťastná výročí“. Posílám Vám soubor textů, které se zabývají více událostmi které tak, či onak poznamenaly životy desítek generací. Tyto texty nebyly publikovány a byly určeny převážně okruhu mých přátel známých, spolupracovníků a spřátelených publicistů. Děkuji předem za jejich uveřejnění, Vaší laskavou odpověď a vlídné zacházení. Pavel Novotný atelier_novotny(a)centrum.cz | ||
| (473) Tomáš Fojtík, 21.9.2008 Dobrý den, | ||
| (472) Martin Vojtek, 21.9.2008 Ohlas na článek Pavel Ján Buvala: Počítače jsou všude Dobrý deň, Neviem či tomuto mailu budete rozumieť ke´dže píšem a pochádzam zo Slovenska ale jeden môj dobrý známy mi dal link na vašu stránku, ktorá ma samozrejme zaujala a hlavne článok ku ktorému ohlas teraz píšem. Autor tohto článku Pavel Buvala si dal námahu pozisťovať veci, ktoré sú pre nás ostatných banálne veď kto by už zisťoval prečo sú na staniciach počítače, mi mladší to berieme už ako samozrejmosť a preto sa mi páči že si to pán Buvala všimol trošku z inej stránky a niečo o tom pozisťoval a samozrejme napísal na vašu stránku. Nechcem mu nijako veľmi fandiť ale ľudia ako on by si zaslúžili aby sa ich články, ktoré sú na prvý pohľad banálne až ke´d sa do nich začítate pochopíte ich podstatu a prácu ktorú doňho vložili, aby sa práve tkéto články uverejňovali na vašej stránke. Na záver želám vám aj pánovi Buvalovi veľa nových a hlavne dobrých článkov do budúcnosti. S pozdravom Martin Vojtek Vojtek(a)rsnet.sk http://www.zeleznice.estranky.sk/ | ||
| (471) JUDr. Jaroslav Zika, 19.9.2008 Myslím, že jej paní Tomková napsala velmi přesvědčivě. Můj děda na Piavě také bojoval, střelen do kotníku, taď pátrám po dokladech z té doby a rád bych se tam také vypravil. Můžete mi na ní poslat e-mail, zda by mě poskytla bližší informace. Děkuji JUDr. Jaroslav Zika akzika(a)volny | ||
| (470) Bengt Littke, 18.9.2008
| ||
| (469) Eva Cendors, 17.9.2007 Ohlas na článek Jaroslav Vízner: To všechno jsem nevěděl Milý pane Víznere, na Váš článek jsem narazila oklikou - přes Francii (kde žiji) a Švýcarsko (kde žije Vaše dcera Veronika)... Jak se ten dnešní svět zmenšuje. A my v něm máme konečně tu svobodu. Vytouženou a také občas velmi těžkou, neboť svoboda, to je také břemeno zodpovědnosti. Být zodpovědný za svůj život, za svoje volby, za to, co mohu přinést tomuto světu, čím mu mohu přispět a pomoci posunout se kousek dál - blíž k jeho lidské tváři. Před několika dny mi můj muž, spisovatel a ilustrátor dětských knížek, nadšeně vyprávěl o Veronice Víznerové - Vaší dceři, která také ilustrovala krásné knížky pro děti. Nedalo mi to a dala jsem do internetového vyhledávače 'Vízner' a narazila na Váš článek v Pozitivních novinách. Velmi mě oslovil. Vaše odvaha opustit vše známé v zemi, kde jste si už vybudoval určité profesní zázemí, a odjet se ženou a malou dcerou do ciziny bez jakékoliv jistoty a záruky, začít vše znovu, v nové kultuře, s novým jazykem... Jsem velmi šťastná a vděčná, že Vám byla dána šance u švýcarské televize a že jste tam našel profesní naplnění. Mám pocit, že velmi dobře rozumím, co prožívá Čech, když přijde 'bez ničeho' do ciziny. Já sama jsem po studiích na Filozofické Fakultě v Praze a na DAMU odjela do ciziny. Já už neutíkala před přitvrzujícím se komunistickým režimem. Nějaká nevysvětlitelná síla a touha mě hnala ven a pryč. Dnes bych to s odstupem nazvala 'potřeba najít samu sebe a osvobodit se od vštěpených zvyků a postojů'. Západ mě lákal také tím, že jsem tam pociťovala takovou radost a lehkost, zatímco v Čechách ještě přetrvávala chmurná atmosféra bývalého režimu. Radostně a s ohromnými nadějemi jsem se usídlila s mým mužem (který je napůl Francouz a napůl Ir a setkali jsme se ve Skotsku) ve východní Francii nedaleko Ženevy. Probuzení do reality na sebe nedalo dlouho čekat... Kromě ohromné lásky jsme nic neměli, takže jsme okamžitě museli začít pracovat. Na mě se vetšina lidí dívala velmi nedůvěřivě - lidé z východní Evropy tu nejsou příliš vítáni. S narůstající nezaměstnaností roste i strach a komu by se líbilo, že práci dostane cizák. Moje studia ani diplom nebyly uznané. Měla jsem pocit, že jsem ve vzduchoprázdnu. Kdo by si pomyslel, že po prestižních studiích na Karlově Univerzitě nebo na DAMU budu trhat jablka a nebo kopírovat po celý den adresy do počítače, abych se uživila? Byla to tvrdá škola pokory. A určitě mi pomohla uvědomit si, že skutečná hodnota člověka nesídlí v tom, jakou udělal školu, co vlastní a nebo co dělá. Skutečná hodnota člověka je v jeho otevřenosti novému a jinému, v jeho schopnosti vcítit se do druhého, v jeho toleranci a ochotě naslouchat. Po této 'škole života' jsem dostala šanci učit pohybovou průpravu na ženevské divadelní škole a později jsem vedla divadelní kurzy na univerzitě i dalších institucích. Zahrála jsem si i v divadle a ve filmu (jsem velmi šťastná za spolupráci s Christophem Leclairem, který se mnou natočil film 'Ewes'. Můžete se na něj podívat na této stránce: http://www.myspace.com/evacendors ). Před necelými dvěma lety jsme se přestěhovali k Paříži. Všechno to začalo znova: vybudovat si zázemí, najít přátele, spolupracovníky... Vy to dobře znáte. Píšete, že nyní - po šesti letech života v Čechách - máte pocit, že jde o nový exil. Je jisté, že s Vaší životní zkušeností není asi jednoduché najít ty 'správné uši', které by doopravdy slyšely, co říkáte. Já Vám přeji, ať najdete to správné místo, ze kterého můžete promlouvat a dát šanci naslouchat těm, kteří o to stojí - mně přijde, že Pozitivní noviny jsou jedním z těch míst. S pozdravem, Eva Cendors eva.vokacova(a)hotmail.com | ||
| (468) Martin Dočkal, 17.9.2008 Ohlas na článek Ivan Kolařík - Iveta Kollertová: Ivane s tebou je sranda jak s gumovým hovnem" Ba, ba, ten kamarád z dětství... to budu asi já. No, jakýpak asi, určitě já, kdo by to moh bejt jinej. Je to jak píšeš, Ivánku, ty blbiny, co jsme vymýšleli a prožívali v našich pomalu vymetávaných palicích utkvěly a drží se zaháknutý, zatímco zapamatovat si jeden dobrej fór je už nad síly. Nedávno jsem si řek, že proti tomu něco udělám, koupil jsem si malej zápisníček a hned při první velký srandě heslovitě zapisoval pointy. Když jsem pak po několika týdnech ten sešítek zase, už mimo nadání, našel, co myslíte ? ani jeden ťuk. Zato vždy, když jdu u nás Pod Kotlářkou (furt tam bydlim) do lesíka, jseš tam se mnou, vidim Tě, jak tam pouštíš bobky z tý naší větve-kadidelny, kuckáme z prvních šluků a podnikáme hon s lukem na "chlápka". Eště bysme tam mohli jednou zajít spolu, co myslíš? Tak se pochlap, vydej z portmóni pár šupů a šup na pivo sem. Jestli něco tady zůstalo furt dobrý, tak je to vono, jak se zpívá v Prodance. Potěšils mě nejen tímto rozhovorem, ale každej Tvůj fejeton je zajímavej a potěší. Zraješ jak víno, ale vše má svůj čas. Takže Tě čekám, nejdýl na jaře! Martin Dočkal Pod Kotlářkou 28, Praha 5 Ksp(a)mvcr.cz
| ||
| (467) Peter Kmec, 16.9.2008 | ||
| (466) Gudrun Pelikan 15.9.2008 Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Očití svědkové ve Švédsku vypráví Hej Jitka! Tack för att jag har f?tt läsa hela "din" tidning med positiva nyheter – ett originellt namn, när nu de flesta nyheter som presenteras är motsatsen. Det har varit fantastiskt spännande att f? delta i s? m?nga av aktiviteterna i minnena fr?n -68, d? jag själv var student i Stockholm, l?ngt bort i en fredlig utkant av Europa. Bästa hälsningar, Dobrý den, Jitko! Děkuji za to, že jsem mohla číst celý "Váš" magazín s pozitivními novinami - originální název, když nyní většina zpráv, které jsou prezentovány, jsou opačného původu. Bylo úžasně zajímavé účastnit se tak mnoha aktivit ve vzpomínkách na rok 1968, kdy já sama jsem byla studentkou ve Stockholmu, hodně daleko na svobodném konci Evropy. Srdečné pozdravy Gudrun Pelikan Gampelikan(a)hotmail.com | ||
| (465) Lucie Svobodová, 14.9.2008 Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Očití svědkové ve Švédsku vypráví Nesmírně obsáhlý a jistě i náročný na zpracování článek či spíše reportáž o akcích k 40. výročí okupace. Děkuji za podporu a článek. Lucie Svobodová, ředitelka Českého centra ve Stockholmu | ||
| (464) Eva Rydrychová, 9.9.2008 Ohlas na článek Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem Tak už máme další Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem za sebou. Když se ohlédnu a zamyslím se co mi veletrh přinesl, vždy se mi vybaví jedna milá tvář. Míjela jsem jí denně jako všichni kolem. Tenhle člověk posedával i u stánku, kde měl své knihy. Povídal si s vystavovateli i s lidmi, kteří se přišli na výstaviště podívat.  Od samého rána byl všude přítomen a neustále se usmíval. Vskutku neustále... a nikdy jsem na něm neviděla, že by byl někdy naštván. Když si pomyslím, kolik starostí a trablů muselo celé výstavě předcházet, kolik lidí oslovil, kolik telefonátů vyřídil, kolik času a možná probdělých nocí tento člověk strávil, aby vše klaplo, tak jen musím obdivovat jeho stále dobrou náladu i nevyhasínající úsměv. Když už celá výstava se pomalu blížila ke konci, objevil se znovu... aby nás pozdravil, rozloučil se s námi a rozdal úsměvy i těm, kteří ještě postávali a nespěchali domů. I já měla tu čest toho člověka poznat a na rozloučenou mu stisknout ruku. Bylo mi v tu chvíli velmi smutno, že budu muset celý rok zase čekat na vlídnou a veselou atmosféru veletrhu, o kterou se zasloužil tento pán. Ale zároveň mne velmi hřeje na srdíčku, že i já mohu říci, že mi věnoval pár úsměvů, přátelský stisk ruky a svou milou pozornost.. Moje děti jsou pyšné na knihu, kterou on napsal a rád jim podepsal. Já jsem zase hrdá, že stále usměvavého pana Jana Řehounka, manažera Polabského knižního veletrhu v Lysé nad Labem, osobně znám. Velice mu děkuji, za jeho obětavost a laskavá slova, čas a knihy, které napsal a určitě ještě napíše. Ale neděkuji jenom já. Chtěla bych také poděkovat za všechny mé kolegy a kolegyně Pozitivních novin, Všichni sdílí mé pocity, poněvadž byli při tom. Nakonec chci poděkovat za příležitost, kterou nám tenhle "Honza z Lysé" a pro mne usměvavý Jan, dal. Jane, byl jste moc fajn – děkuji Vám! Eva Rydrychová evussa(a)seznam.cz | ||
| (462, 463) Jan Šůra, 31.8.2008 Jsem rád, že jsem na tento rozhovor narazil. Je to balzám po těch sprostých výlevech naprostých nul v internetových diskusích. | ||
| (461) Lea Formánková, 29.8.2008 | ||
| (460) Růžena Šišková, 25.8.2008 Ohlas na rubriku VÝROČÍ SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o informaci, zda je možné prohlížet v rubrice "Výročí slavných osobností" i starší data. Děkuji za odpověď. Růžena Šišková ruzena.siskova(a)seznam.cz | ||
| ? Odpověď redakce: Dobrý den paní Šišková, V současné době funguje rubrika Výročí slavných osobností pouze způsobem, který znáte, tj. vždy dva nejbližší týdny. Vaše připomínka o prohlížení starších dat je zajímavá, ale řekla bych, že to je otázka spíše technického charakteru, týkající se buď možnosti vyhledávat v databázi "Výročí" nebo zpřístupnění prohlížení dříve zveřejněných dat na stránkách PN. K současnému rozsahu databáze mohu jen říct, že jsem ji začala tvořit někdy v průběhu března letošního roku, takže zatím nepokrývá celý kalendářní rok. Takže pokud by bylo vyhledávání (prohlížení) starších dat technicky možné, pak jen v rozsahu databáze, která je ovšem průběžně doplňována. K technickému řešení samotného vyhledávání (prohlížení starších dat) na stránkách PN je kompetentní Vám odpovědět pan Pavel Loužecký, s nímž v této věci úzce spolupracuji. Tolik moje odpověď, zdravím Vás a přeji hezké dny. Jana Stuchlíková vedoucí rubriky Vážená paní Šišková, děkuji za Váš zájem o rubriku VÝROČÍ SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ. Na Váš podnět jsme přidali na konec článku odkaz na excelovský soubor, v němž je celá dosud zpracovaná databáze výročí, kterou postupně zveřejňujeme v Pozitivních novinách. Zde si můžete pomocí filtrů (v řádce 2) pohodlně selektovat informace, které potřebujete. S pozdravem Pavel Loužecký vydavatel Pozitivních novin | ||
| (459) Jiřina Wittmannová, 24.8.2008 | ||
| (458) John Wittness, 22.8.2008 Vážení, napsal jsem několik knih, vážících se k období Srpna '68. Jedná se o beletrii a pošlu je ZDARMA e-mailem každému, kdo si o to požádá. Podrobnosti na http://www.johnwittness.estranky.cz. John Wittness JohnWittness(a)seznam.cz | ||
| (457) Josef Vaněk, 20.8.2008 Ohlas na článek Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (12) Úvaha nad mýty Starého zákona Děkuji redakci za tento hluboce promyšlený a z rozsáhlého poznání vycházející text. Jakkoli jsou velmi potřebné k povznesení ochablé úrovně obecného myšlení, není mnoho analýz právě takto virtuózně podaných zasvěceným dokumentaristou, historikem a glosátorem. S pozdravem Josef Vaněk info(a)mmr.cz | ||
| (456) PhDr. Miroslava Holá, 17.8.2008 Vážení, máme zájem o Vaše pozitivní noviny a cokoli dalšího pozitivního,co produkujete. Jsem ředitelkou OÚSS v Praze 8 , který je poskytovatelem sociálních a zdravotnických služeb v této městské části. Máme tři Domy s pečovatelskou službou (cca 300 obyvatelů), Dům sociálních služeb, 4 kluby seniorů, Centrum aktivizačních činností a cca 1 500 klientů v terénní péči. V nejbližších dnech budeme pořádat kurz pozitivního myšlení pro seniory a při hledání hesla jsem narazila na Pozitivní noviny. Prosím o jakékoli bližší informace a přeji hodně úspěchů v motivaci lidí . S pozdravem PhDr. Miroslava Holá Miroslava.Hola(a)ouss8.cz | ||
| ? Odpověď vydavatele PN na tento ohlas: Vážená paní Holá, velmi Vám děkuji za Váš e-mail, který mě potěšil. Mám rád aktivní lidi, kteří se sami ozvou s tím, že je Pozitivní noviny zajímají a rádi by s nimi spolupracovali. Pro ně (a ve spolupráci s nimi) jsme pak schopni udělat maximum. Co můžeme nabídnout: 1/ V PN funguje již delší dobu projekt SENIOŘI K POČÍTAČŮM! https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/exkluzivne-seniori-k-pocitacum.php, kde se v rámci celostátní kampaně snažíme propagovat zvyšování počítačové gramotnosti u seniorů. Pár článků z PN na toto téma: Pavel Loužecký: Projekt SENIOŘI K POČÍTAČŮM! V rámci tohoto projektu můžeme nabídnout: a) sérii článků v Pozitivních novinách o Vašich službách a zařízeních, o zajímavých lidech, kteří v nich žijí (rozhovory, reportáže apod.) - vše samozřejmě bezplatně b) uspořádání motivačních besed pro seniory nejen o Pozitivních novinách, jejichž cílem a smyslem by mělo být inspirovat seniory k tomu, aby sami začali psát své příspěvky do PN (ať už v podobě literární, fotografické nebo grafické). Těchto besed by se za PN zúčastnily vždy dvě osoby, já + další host, který má k PN vztah (autor, spolupracovník, čtenář apod.) c) zorganizování klubových pořadů s názvem Oáza pohody a optimismu pro seniory, na nichž by vybraní autoři či moderátoři předčítali vybrané články z Pozitivních novin za doprovodu živé hudby (zpěvák, instrumentalista), případně ze záznamu. d) prezentování nejrůznějších tvůrčích aktivit autorů Pozitivních novin (promítání dokumentárních filmů, recitování poezie našich básníků, prezentace našich fotografů, ilustrátorů apod.) Společným jmenovatelem všech aktivit by mělo být PŘEDÁVÁNÍ POZITIVNÍ ENERGIE SENIORŮM a na to navazující snaha INSPIROVAT SENIORY K VLASTNÍ TVŮRČÍ AKTIVITĚ, např. při umělecké, organizační nebo realizační spolupráci na přípravě dalších pořadů. Upozorňuji, že dosud tým Pozitivních novin nic podobného nerealizoval mimo zorganizování hodinového zábavného pořadu POZITIVNÍ HODINKA S POZITIVNÍMI NOVINAMI na knižním veletrhu v Lysé nad Labem (máme z toho natočený záznam, který se dá promítat) a filmové reportáže, kterou je možno vidět na internetu https://www.pozitivni-noviny.cz/video/den-pozitivnich-novin_vetsi.wmv 2/ Všechny tyto aktivity v podstatě směřují k projektu, který už mám delší dobu připravený, ale dosud jsem pro něj nenašel vhodného partnera. Jeho název je POZITIVNÍ POVÍDÁNÍ POD POLŠTÁŘ - a najdete ho v příloze jako inspiraci pro naše případné osobní jednání. Umím si docela dobře představit, že bychom ho mohli přinejmenším prakticky vyzkoušet, případně i později realizovat ve vzájemné spolupráci s Vámi a OÚSS v Praze 8. Jsem si jist, že právě tato věc by mohla výrazně oslovit všechna zařízení pro seniory v ČR a spustit jakousi "pozitivní lavinu". 3/ Dalším projektem by se mohla stát Miniškola počítačů pro seniory spolu s Miniškolou internetu pro seniory. Tyto kurzy bych zajišťoval osobně. Myslím, že pro začátek by tato nabídka mohla stačit :-))) Všechny aktivity se samozřejmě odvíjejí od realizačních možností (prostory, technické vybavení apod.). Pokud Vás moje nabídka (přátelé mi vždycky radí, abych se hodně mírnil, protože lidi vždycky dopředu vyděsím možnostmi :-))) zaujala, navrhuji osobní setkání, kde bychom mohli vše dále specifikovat a domluvit. Na základě toho bych pak podnikl další kroky a přizval ke spolupráci své kolegy autory, spolupracovníky a přátele. Jednotlivé akce bychom samozřejmě realizovali postupně podle ohlasů samotných seniorů a našich zkušeností. Lidí, nápadů a možností je spousta. Chybí zatím jen vhodné prostředí a skupina lidí, pro které bychom mohli a chtěli tyto věci realizovat. A možná, že jsme je právě našli.... Pokud budete mít zájem na osobním setkání, ozvěte se a domluvíme se na schůzce. Rád Vás navštívím. S pozdravem Pavel Loužecký vydavatel Pozitivních novin 17.8.2008 | ||
| (455) Jaroslav Pivoňka, 3.8.2008 Ohlas na článek Miroslav Sígl: Tisk a novinaři v letech 1966 - 1970 (3) Děkuji. Skvělé, bez emocí, pravdivé! Bylo mi tenkrát 15. Byl jsem s rodiči na dovolené v Jeseníkách. Táta samozřejmě přerušil dovolenou a rozjel se do práce - právní odbor MZV. To je jasná agrese - a Rumuni vystoupí z Varšavské smloluvy! To byla jeho první reakce. Po okreskách - rozcestníky skvěle přeházené, český člověk uměl. JUDr. Šmejkal, šéf odboru, pokud si správně pamatuji, to pak odnesl, formuloval osobně stížnost do OSN dřív, než se táta (JUDr. Jaroslav Pivoňka) stačil vrátit z dovolené. Ale pokud vím, soudil se (Šmejkal) s MZV (pak účelově zavedli § 53 do ZP a retroaktivitu jaksi nelze...) a údajně to vyhrál, vraceli mu 3+6 platů za řádnou výpověď. Bohužel, má ex-manželka mi dokumenty z této doby, včetně korespondence z prověrek, natruc použila, v letech osmdesátých, na podpal. Pak přišel u mého otce první infarkt, potom druhý, a v roce 1978 jeho konec - mně bylo 25 let. Žena ví, jak ublížit, když ví, že chlap ji nesmí uhodit. Nikdy jí tohle neodpustím. Jaroslav Pivoňka ing.jar.pivonka(a)iol.cz | ||
| (454) Markéta Růžičková, 7.8.2008 Dobrý den, velice se mi líbí Vaše Pozitivní noviny a Váš přístup k věcem. Já osobně mám ráda všeobecně jiný pohled na věci a různá alternativní řešení. Přišla jsem na Vás náhodně, když jsem narazila na fotky pana Hellera. Velice Vám fandím a chtěla bych se zeptat, jestli nebudou Pozitivní noviny vycházet v tištěné formě, to by bylo skvělé, já osobně dávám přednost papírovým novinám. | ||
| ? Odpověď vydavatele PN na tento ohlas: Dobrý den, děkuji za Váš e-mail i za otázku, kterou jsme se snažili už několikrát v minulosti řešit, ale bohužel zatím bezúspěšně. Vydávání tištěných novin je náročná věc, na kterou je potřeba mít spoustu peněz, kontaktů, možností a schopností. Možná Vás to překvapí, ale tyto noviny nejsou žádnou obchodní či veřejně prospěšnou společností, ba dokonce nejsou provozovány ani jako živnost. Prostě je dělá pro desetitisíce čtenářů po celém světě parta nadšenců, a to doslova a dopísmene "na koleně". Všichni, kdo již 4 roky na internetu tvoří elektronické verzi těchto novin, tak činí po celou dobu BEZPLATNĚ, ve svém volném čase. Vycházím-li z neoddiskutovatelného faktu, že čas jsou peníze, tak když jsem se například pokoušel spočítat, kolik jsem třeba jen já osobně vložil zhruba peněz za čas, strávený vydáváním Pozitivních novin (a to bez nutných nákladů hrazených z vlastní kapsy), vyšla mi částka 1,5 miliónu korun! A to jsem všechny hodnoty (tj. počet hodin, hodinovou sazbu i práci o sobotách a nedělích) velmi podcenil. Za ty čtyři roky již vyšlo v Pozitivních novinách hodně přes tři tisíce článků, takže rozhodně máme co nabídnout nejen pro tištěnou verzi Pozitivních novin, ale zároveň pro celou řadu skvělých knih. Bohužel nám stále chybí to nejdůležitější: klíčová osoba, která by byla ochotná pozitivně laděnou žurnalistiku v naší republice finančně a obchodně podporovat. I když se bez mučení přiznám k tomu, že dnes by mi úplně stačilo, kdybychom získali alespoň malé pravidelné finanční příspěvky od desetitisíců našich čtenářů, abychom mohli bez problémů pokrývat náklady na provoz novin, jejich reklamu, propagaci a rozvoj, jakož i na další nepředpokládané výdaje (například na nový počítač pro šéfredaktora Václava Židka, který nutně potřebuje ke své práci, protože mu ten jeho současný pomalu odchází "do věčných lovišť"). Smutné je však na tom to, že právě čtenáře Pozitivních novin nechávají "spát" naše výzvy o sponzorskou podporu (byť třeba jen symbolickou v podobě 200 Kč, kterou navrhl náš dvorní ilustrátor František Kratochvíl), a že sponzorské dary nám dávají v drtivé většině samotní autoři a věrní spolupracovníci, bez nichž by PN prostě nemohly vycházet. Každopádně všechno funguje spolehlivě obráceně, než jak by fungovat mělo. A stejně tak to je a nejspíš i bude s tištěnou verzí Pozitivních novin. Obávám se, že ty vyjdou, až si jejich výrobu sami zaplatíme.... Vím, že jsem Vás asi příliš nepotěšil, ale i optimismus a dobrá nálada mají své realistické mantinely. Věřte mi, že kdybychom místo nadšených slov našich čtenářů nad přínosem a kvalitou Pozitivních novin dostávali za každou pochvalu tisícikorunu, už bychom byli multimilionáři a Vy byste dnes držela v rukách pěkně tlustý tištěný pozitivní magazín v barvách a na křídovém papíře... S pozdravem Pavel Loužecký vydavatel Pozitivních novin | ||
| (453) Otakar Štorch, 6.8.2008 Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin Rád se připojuji k výzvě pana Fr. Kratochvíla, FrK-a, která mi připadá velmi nápaditá, stejně jako ilustrace, kterou k této příležitosti vytvořil - autoři, ilustrátoři a čtenáři, aby přispěli symbolickou částkou 200,- Kč na Pozitivky a tím podpořili jejich činnost. Je to zcela určitě schůdné pro každého a je to naprosto na dobrou věc. Přidejte se i Vy, ostatní tvůrci a příznivci Pozitivních novin, a to nejen tuzemští! Na webové stránce o Kontu Pozitivních novin naleznete způsob odeslání peněz ze zahraničí do ČR včetně všech potřebných informací k platební transakci. Každá dobročinnost potřebuje podporu! Hojnost štědrých dárců, tak jako autorů a čtenářů, přeje milým Pozitivkám Otakar Štorch, Vallentuna, Švédsko otakar.storch(a)spray.se | ||
| (452) Petra Haasová, 4.8.2008 Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin Všechno nejlepší! Moji milí pozitivní čtenáři, autoři, ilustrátoři, jsem šťastná, že mě před pár lety Alenka Heinová „přivedla“ na stránky Pozitivních novin. Od té doby se stalo mnohé. Objevila jsem své oblíbené periodikum a získala spoustu přátel. Za tu dobu, co se známe, vím o vás všech dohromady jednu super věc. Že se na vás můžu spolehnout. Jmenovitě? Pavel Loužecký Milý Pavle, díky za neuhasínající ohňostroj Tvých nápadů, podnětů a myšlenek. Ne každé se podaří dobýt světlo světa, ale – podívej se, kolik toho už vyšlo! Já vím, jak je to těžké, ale doufám, že budeš pokračovat dál. Václav R. Židek Milý Vašku, díky za všechno, co na dálku děláš pro to, aby „soukolí“ Pozitivek fungovalo, poučilo a rozveselilo co nejvíce lidí. S holkami „autorkami“ jsme se svorně shodly, že když nás „péruješ“ o termíny, fotky, texty a informace, tak to děláš tak roztomilým způsobem (a to ještě navíc z dalekého Kolína nad Rýnem), že se prostě nedá odolat a musí se to splnit. Jitka Stošická a Míša Stošická Moje zlaté holky! Díky za váš zájem o moje verše, úžasnou spolupráci při výběru ilustrací do Galerie IN a hlavně – za vaše přátelství a přízeň. Alena Heinová Alenko, děkuji mockrát za Vaši podporu a za to, že mám o stovky přátel více, než před pár lety. Promiňte, moji další pozitivní přátelé (Jarmilo, Cecilko, Jitko, Milane, Stando, Strašlivej Náčelníku, Ivetko a další… vidíte, kolik nás už je?), že nemůžu oslovit jednoho každého z vás. Byl by z toho román a pan šéfredaktor by mi to asi zatrhnul, protože by to bylo strašlivě dlouhé. Takže se připojuji s dárkem pro Pozitivky a na účet posílám (dnes již symbolické, také díky originální ilustraci FrKa) dvě stokoruny. Hodně štěstí do dalších let!! Vaše Petra Haasová | ||
| (451) Iveta Kollertová, 2.8.2008 Ačkoliv se v jedné písničce zpívá, že "Štěstí si za prachy nekoupíš", přidávám se se svým skromným příspěvkem 200,- Kč k výzvě pana Františka FrK Kratochvíla a nechť nás všechny spojí, poněkud upravené úsloví "Jeden za všechny, všichni pro Pozitivní noviny!" | ||
| (450) Miroslav Sígla, 2.8.2008 Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin Milane, byl´s to Ty, kdo mne před lety přivedl mezi tak dobrou sestavu Pozitivních novin, a za to Ti děkuji. Nemohu proto nevyslyšet ani Tvé dnešní přání a proto v pondělí 4. srpna odesílám na uvedené konto desetinu svého důchodu. Uskrovním se jinde a jinak, stejně žiju od důchodu k důchodu, ale zdůrazňuji slovo "žiju" nikoliv "přežívám". K úrovni Pozitivních novin bych mohl zopakovat slova, která jsem zcela nedávno adresoval ušlechtilým tvůrcům a kolegům V. Židkovi a P. Loužeckému o tom, že dělají záslužnou práci, podporují svobodné, nezávislé a skutečně pozitivní psaní na českém internetu. Než si Ona "pro mne přijde" chci být vyrovnán se svým životem, protože smrt i život jsou dvojjediným fenoménem, jemuž jsem věnoval svou knihu Co víme o smrti, kterou vydala Epocha v roce 2006. Pevně věřím v naše další směřování, k němuž nás může vést především rozumová střízlivost, kritický duch a smysl pro humor. A to vše nacházím právě v myšlenkách, pocitech a názorech tvůrců a spolupracovníků Pozitivních novin. To je velký dar, který každý den hned po ránu rozbaluji... Díky! Miroslav Sígl, 2.8.2008 miroslav.sigl(a)seznam.cz. | ||
| (450 a) Ohlas vydavatele na článek Milana Dubského a na ohlas pana Miroslava Sígla: Text dopisu odeslaný pánům Milanu Dubskému a Miroslavu Síglovi, 2.8.2008 Vážení pánové, nesmírně si vážím vaší obětavosti jak po stránce autorské, tak i finanční, kterou prokazujete Pozitivním novinám. Věřte mi, že to není jen pouhá zdvořilostní fráze.... Nevím sám, co si počneme na tomto světě, až tu jednou mezi námi nebudou lidé s vaší odpovědností, poctivostí, moudrostí, rozhledem, citem a pochopením. Lidé, které si já osobně zařazuji pod nostalgicky prachavý pojem "stará škola". Pojem s příchutí čehosi, co se z našeho života pomalu a bohužel bez náhrady vytrácí .... Úplně mě mrazí při pomyšlení, kolik peněz již věnoval pan Dubský ve svých 79 letech (právě dnes oslavuje své narozeniny!) Pozitivním novinám prostřednictvím sponzorského daru určeného na tisk letáku PN. A stejně tak mi nezbývá než hluboce smeknout před panem Síglem, který je schopen věnovat našim novinám desetinu svého důchodu. Zároveň přiznávám, že je mi docela smutno z faktu, že drtivou většinu dárců, jež přispěli na konto Pozitivních novin, tvoří ti, kteří by měli za svoji práci pro PN a obětavost od nás naopak peníze dostávat - a nikoli je PN ještě darovat. Na druhou stranu mě však nesmírně hřeje pomyšlení, že díky našemu společnému, dnes již dá se říci gigantickému literárnímu a uměleckému kolektivnímu dílu - Pozitivním novinám, jsem dostal příležitost poznat tolik skvělých lidí. Kdyby před čtyřmi roky nevznikly Pozitivní noviny, nikdy bych je nepoznal, protože by nevzniklo ono kouzelné spojení: TOUHA PO DOBRÉ NÁLADĚ, OPTIMISMU A POHODĚ. A za to rozhodně stálo mně a mému věrnému kamarádovi Vaškovi Židkovi, jakož i řadě dalších spolupracovníků, věnovat čtyři roky každodenní práce na tomto projektu. Takže ještě jednou vám, milí kolegové, za všechno děkuji a panu Dubskému přeji k jeho dnešním narozeninám nejen hodně zdraví, ale také potěšení, lásky a radosti ze života. S pozdravem Pavel Loužecký vydavatel Pozitivních novin pavel(a)louzecky.cz | ||
| (449) František FRK Kratochvíl, 1.8.2008 Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin Všechno, co pan Milan Dubský napsal, plně podepisuji! Také jsem se rozhodl hned v pondělí poslat přes Českou spořitelnu sice pouhých 200,- Kč, ale zároveň vyzývám zbývajících cca 70 000 čtenářů ke stejnému gestu. 200,- Kč nikoho nezruinuje a hlavně to pomůže v dalším úspěšném vydávání "našich" Pozitivních novin. Předem děkuji všem, kteří se k mé výzvě přidají. Zároveň zasílám ilustraci k tomuto tématu. František FrK Kratochvíl, 1.8.2008 http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com | ||
| (448) Jitka Vykopalová, 1.8.2008 Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin Moje milé Pozitivní noviny! Jsem moc ráda, že jste na světě a že se vám daří a že na vás v den narozenin obzvláště lidé rádi pamatují a reagují. Jelikož se sluší a patří k narozeninám pogratulovat, ráda bych se připojila také, a kromě pár milých slov - mnoho štěstí a úspěchů v další činnosti - bych ještě přidala i malý dárek v podobě malé obálky s finančním obnosem 1000 švédských korun na další váš vývoj a rozvoj... Srdečně ze Stockholmu zdraví a hezký narozeninový den přeje Jitka Vykopalová, 1.8.2008 | ||
| (447) Jiřina Wittmannová, 1.8.2008 Ohlas na článek Ivety Kollertové. Nechte zvony, zvonky znít! Právě jsem dočetla článek, na který musím hned reagovat. Ivetko, ty umíš tak krásně volit slova.Napsala jsi moc krásný článek k výročí PN ... Jsi talent, který si doma jen tak lenošil, ale tomu je konec! ... Však ty víš, jak to myslím :-) Jsem moc ráda, že jsem Tě poznala, že jsi má kamarádka, že prostě jsi. Děkuji Pozitivním novinám za to, že jsou. Udělali kus práce a i co se tebe týče. Děkuji. Moc ráda čtu tebe i PN, a tak to zůstane. Přeji Pozitivním novinám i Tobě, mnoho čtenářů, a aby se i nadále tak dařilo, jako doposud, nebo ještě lépe. S úctou Jiřina wittmulka(a)seznam.cz Jiřina Wittmannová ředitelka pro Klub Zdraví-život tel. www.zdravi-zivot.cz | ||
| (446) Prof.Dr.Jan Solich Csc, 1.8.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+ … S úvahou o používání různých termínů v seniorském hnutí lze maximálně souhlasit a autorovi patří za tyto úvahy dík. Důchodce-penzista je opravdu synonymum, důchodce vznikl s vydáním zákonů o důchodovém zabezpečení a nahradil běžný název penzista, který se u nás používal - viz penzijní fondy první republiky či v zahraničí. Používání názvu senior - jde o pojem širší a pro nás je výhodné, že je běžně užíván v zahraničí a také se lépe překládá do cizích jazyků než důchodce. Třetí věk a dnes i čtvrtý věk jsou pojmy, které se používají v odborném demografickém či zdravotnickém vědeckém tisku, ale i v oblasti sociální politiky. Ještě jednou dík autorovi - názvosloví a jasné stanovení pojmů je důležité, a to nejen ve vědeckém světě. Prof.Dr. Jan Solich Csc předseda Svazu důchodců ČR místopředseda Rady seniorů ČR svazduchodcu(a)seznam.cz | ||
| (445) Bedřiška Klíchová, 1.8.2008 | ||
| (444) Vladimíra Tesařová, 26.7.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+ … Dobrý den pane Loužecký, se zájmem jsem si přečetla váš článek a úvahu na téma důchodců a seniorů. Na internetu jsem se s podobnou úvahou setkala poprvé a musím vám především poděkovat, že jste toto téma otevřel. Patřím, bohužel, také k těm dříve narozeným, jak se teď také říká. Je to sice samozřejmá součást života, pokud neopustíme tenhle svět příliš brzy. Tahle současná společnost je však nějak zvláštně nepřátelská k těm, kteří si již svoje povinosti splnili, a ta zbývající léta chtějí ještě trochu hezky prožít. Že to prožívání zdaleka není na úrovni západní společnosti je jasné. Co se dá dělat, když jsme se narodili v nedobré době na málo vhodném místě. Ovšem mohlo to dopadnout ještě mnohem hůř, Afrika a Asie také není žádná výhra ani pro ty, co se narodili nedávno a nebo se teprve narodí. Domnívám se, že na té nevraživosti vůči starým lidem mají podíl i média. Mnohokrát jsem slyšela vypočítávat, kolik aktivních lidí vydělává na jednoho důchodce, jak společnost stárne, jak za pár let nebude na důchody dnešních mladých. Sama jsem pracovala přes věkovou hranici dost dlouho a důchodcem jsem teprve dva roky. Nebýt toho, že jsem prodělala zápal plic, pravděpodobně bych pracovala dosud. Nezabírala jsem nikomu atraktivní pozici, ale byla jsem tam, kde je stále nedostatek pracovníků - ve zdravotnictví. Přesto mám negativní zkušenosti s chováním mladých. (Nikoliv na pracovišti, tam by měli zájem i nyní). Jen tak pro ilustraci, nevypadám na svůj věk, nemám žádné trvalé onemocnění, jezdím Fabií v pohodě i 200 km na otočku. PC jsem si koupila za poslední vydělané peníze a jako absolutní autodidakt se učím zvládat záludnosti internetu. Takže závěrem jen tolik: Je úplně jedno od kdy se definuje stáří, je vlastně jedno jsme-li důchodci, senioři nebo penzisti. Ovšem bylo by třeba, aby nás mladí nevnímali jako přítěž společnosti, na kterou musí pracovat, která jim zabírá byty a vlastně není k ničemu. S tím souvisí i právě probíhající diskuze o eutanazii. To není dobrý signál a povšimněte si, kdo jsou zastánci jejího uzákonění. Já vím dobře, jak vypadá bezmocný člověk, jak se umírá, ale podepsala bych to, co řekl v TV prof.Pirk: "Do toho nás netahejte, ať si každý svého dědečka zabije sám". Samozřejmě se všemi důsledky, dodávám já. Nejsem si jistá zda jsem naplnila vaši představu diskuze na váš článek, ale třeba ten můj úhel pohledu bude v něčem inspirující. Přeji vám hodně úspěchu ve vašich širokých aktivitách a budete-li mít zájem, ráda se s vámi o své zkušenosti podělím. Přeji samé hezké dny Vladimíra Tesařová z Pardubic vladimiratesarova(a)centrum.cz | ||
| (443) Otakar Štorch, 24.7.2008 Už náš velký Komenský se vyjadřoval k výchově dětí, na svoji dobu až revolučně osvícenecky. Ale žádná doktrína, byť sebehumánněji myšlena, se nemůže dočkat dříve nebo později zpochybnění, a to nejen ze strany méně znalých a citově méně bohatých, ale i koumáků nemalé úrovně a navíc nepostrádajících potřebnou citovou úroveň. Sám jsem proti tělesnému trestání, neboť i když sice mnohé postižené pravděpodobně negativně nepoznamená rákoska do dospělého života, tak jsou ti, kterýmž se může navršit vnitřní destabilizace. Autorka velmi potřebně toto, zdá se, věčné téma, svým příspěvkem aktualizuje. Aby především rodič, a v neposlední řadě učitel, spojil důsledný požadavek na výchovu svých mladých svěřenců s nebitím, je dle mne nejsprávnější metoda, jež by měla být na celé naší planetě uzákoněna. Jestliže se ale i mezi učiteli nacházejí lidé s hrubou absencí všeobecné etiky, byť jinak jsou odborně na místě, tak je bláhové očekávat, že především každý rodič je na svém místě, mimo aktu způsobující narození svého potomka. Sám se domnívám, že každý zájemce stát se učitelem by měl projít důslednými psychologickými testy také po stránce etické a citové způsobilosti. Pokud tomu už tak dnes u nás je, tak bychom mohli vidět budoucnost potomků trochu světleji, myslím si alespoň já. Otakar Štorch, Stockholm, Švédsko | ||
| (442 a) Douglas Mackinnon, South Africa, 21.07.2008 | ||
| (441) Mirek Koutský, Austrálie 21.07.2008 Milá paní Jitko, jistě se budete divit, jak asi nějaký naprosto neznámý smrtelník sehnal Vaši e-mailovou adresu?! Byl to ten velký Poeta Ota Štorch... Otu jsem poznal v roce 1967, setkali jsme se v italských lágrech pro politické uprchlíky a následovně jsme pak oba emigrovali do Švédska. Já jsem tam setrval 4 roky, ale tuhá severská zima mě zahnala do mnohem teplejších končin.V Austrálii jsem již 37 let. Ze začátku se mi děsně stýskalo po Švédsku, ale člověk si nakonec zvykne všude, dnes by mě ale asi "zabila i česká zima". Odchodem ze Švédska jsem téměř ztratil kontakt s Otou, teprve až asi před třemi roky jsem "čichnul" k počítači a od té doby naše korespondence kvete. On mě upozornil na Vaše články v Pozitivních novinách a od té doby jsem si přečetl mnohé. Musím Vám složit poklonu a obdiv jak mistrně zvládáte hovory s různými osobnostmi uměleckého života. Mě zejména zaujaly Vaše rozhovory s lidmi z oblasti hudební, sám jsem tak trochu šumař. Ota Vám může říct více. Věřte, že jsem se Vám chystal napsat již před několika měsíci, ale vždy jsem měl pocit, že nevím, jak se přesně vyslovit, až dnes, jakoby mě políbila Múza (možná, že to mohlo být i požehnání Papeže), prostě,teď už je to černé na bílém. Na rozloučenou bych Vám chtěl popřát co nejvíce tvůrčího úsilí a abych mohl v budoucnosti ještě mnoho Vašich článků číst a radovat se z nich. Při jejich čtení mám totiž pocit, že jsem tomu dění přítomen!!! Na úplný závěr Vám přeji hodně zdraví a můžete ode mne pozdravovat Otu. Zdraví Vás "Klokan" Mirek Koutský mirekkoutsky(a)yahoo.com.au | ||
| (440) Ing. Jiří Heller, 11.4. 2008, Ohlas na článek Jiří Havel - Jitka Vykopalová: Pohled na krajinu, zvláště nedotčenou, je úžasný! Vážený pane velvyslanče, vážená paní ředitelko, vážené a milé paní a slečny, děkuji Vám všem jménem pana Jiřího Havla, oprávněně věhlasného českého fotografa krajin, i jménem svým, za péči při přípravě, realizaci a zahájení výstavy jmenovaného autora dne 3. dubna 2008 ve Stockholmu. Dle vyjádření návštěvníků a podle jejich výrazů v očích usuzuji, že jsme společně s Vámi důstojně reprezentovali Českou republiku. Věřím, že výstava Jiřího Havla se pevně uchytí v mozaice stavebních kamenů, kterými upevňujete vzájemné přátelské vztahy s krajany dlouhodobě žijícími v zahraničí i se švédskými zájemci o českou krajinu, o českého člověka a třeba i o spolupráci v různých ekonomických, vědních či kulturních projektech. Pokud bychom Vám mohli být nadále prospěšní, ing. Jiří Havel nebo já, prosím, pište, volejte. Pokud to bude v našich možnostech, rádi budeme pokračovat ve velmi příjemné a smysluplné spolupráci s Vámi. Ing. Jiří Heller, fotograf, fotobankéř, fotogalerista, organizátor a snílek... HELLER.CZ s r.o. | ||
| (442) Jana Attaková, 13.07.2008 Ohlas na článek Jaroslav Vízner: Krávy a krávy aneb Dnes jsme volní, nekažme si to a umožněme jim to také Právě jsem dočetla vynikající a pravdivé zamyšlení o poměrech, panujících u nás při chovu krav. Vzpomínám si, jak jsem jako malá jezdila s maminkou skrz naskrz naší krásnou vlastí a faktem je, že "živé krávy" jsem viděla pouze na hranicích. Byly černobílé a já se s úžasem ptala, jak to, že běhají jen tak venku. Do té doby jsem je viděla pouze jednou při jakési exkurzi do nedalekého tehdejšího JZD. Stály v řadách, smutné velké oči nás sledovaly a ozývalo se pouhé řinčení řetězů a zařízení na dojení. Nemusím snad popisovat vzduch a hromádky něčeho pod nimi. Smutné smířené krávy, smutný pohled. Bohužel, když si člověk tak uvědomí, že naše zemička rozlehlé travnaté pláně vlastně ani nemá a pokud ano, najdeme na nich lyžařský areál nebo zanedbané pole, nabízí se tu otázka.. proč je lidi chovají, když pro ně nemohou udělat takové podmínky, jaké si zaslouží? Děkuji za tento článek, psal jej člověk, který se umí dívat kolem sebe. Zdraví Jana Attaková janaattakova(a)seznam.cz | ||
|
Vážená redakce! | ||
| (439) Tiiu-Malle Mett (Vihmalik), Estonsko, 8.7.2008 Vážená Redakce Pozitivních novin, | ||
| (438) Libuše Hlavničková, Austrálie, 8.7.2008 Vazeny pane Zidku, dekuji Vam za zpravu od pana Moce. Jsem rada, ze mam ujasneno, kde jsem se s jeho psanim mohla setkat jeste ve stare vlasti. Na pokracovani psani o jeho zivote vzdycky nedockave cekam zrovna jako na clanky od pana Ivana Kolarika a pani Ivety Kollertove. Te jsem jeste podekovani nenapsala, protoze se bojim, ze nedokazu vyjadrit vsechno to, co pri cteni jejiho povidani citim a jak moc si jejiho psani vazim. Aby to nevyznelo necitlive. Jak uz jsem jednou psala, Pozitivni noviny jsou me oblibene webove stranky a vsem tem, kteri na nich pracuji srdecne dekuji. Setkat se s takovu skalou vyznamnych osobnosti, kteri do nich pisi nebo pisi o jinych je obohacujici. Zdravi a preje pekny den Vase Libuse Hlavnickova robertandlibuse(a)adam.com.au | ||
| (438) Ing. Peter Lieskovský, 1.7.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Oni si to již uvědomují.... Pamätám si starý slogan: "Aby bola krásna naša minulosť, o to sa starajú historici. Aby bola krásna naša prítomnosť, o to sa starajú novinári. Aby bola krásna naša budúcnosť, o to sa starajú politici." Dnes akoby to bolo naopak. Nie poprehadzované, že by sa nám starali o krásnu budúcnosť historici, o krásnu prítomnosť politici a o krásnu budúcnosť novinári (napríklad), ale zdá sa mi, že každá z týchto bánd sa snaží, aby jej rezort vyzeral čím horšie. Ak by som bol romantik, vysvetlil by som to tak, že nám NAŠI (historici, novinári, politici) vykreslia (upravene, teda nepravdivo) históriu, súčasnosť a budúcnosť natoľko škaredo až odpudzujúco, že neskreslená pravda nám už bude pripadať iba krajšia. Nie som však romantik. Už dlho nie. Takže si myslím: historici nám hovoria škaredú pravdu, ktorú sme nechceli poznať; novinári nám hovoria z pravdy len to škaredé, lebo nevedia čo je krásne; politici sa starajú iba o krásu SVOJEJ budúcnosti. Ing. Peter Lieskovský, 1.7.2008 2peterel(a)gmail.com | ||
| (437) Libuse Hlavnickova, Austrálie, 29.06. 2008 Ohlas na články Stanislava Moce Vazeny pane, dekuji Vam velmi za vsechno, co pisete a zverejnujete na Pozitivnich novinach. Mate dar, kterym obohacujete vsechny ty, kteri ctou Vase psani. Kolikrat se mi chce pri tom cteni plakat i smat zaroven. Myslim, ze ocenit a plne pochopit mohou jen lide, kteri sem prisli, protoze at uz v kterekoliv dobe, vzdycky to meli nejak tezke. V nasi rodne vlasti si to lide urcite se zajmem prectou, ale nedokazi se vcitit a mohou si i myslet, ze je neco spisovatelova fantazie. Mne osobne Vase povidani moc pomaha a velmi si povazuji, ze pisete pekne pravdive. Vase jmeno si pamatuji jeste nez jsme odesli, jestlize ovsem nemate nejakeho dvojnika jmenem, a hledala jsem Vase clanky v casopisech, protoze jsem nevedela, ze jste odesel. My jsme odesli az v roce 1982. Nemohu si vzpomenout, v kterem casopise jsem cetla Vase clanky, ale myslim, ze to bylo 100+1. Nebo Mlady svet? To uz je jedno. Moc mne ale tesi, ze mohu zase cist, co pisete i tady. Preji Vam hodne zdravi i stesti a at se vam i Vasi manzelce dobre dari. A hlavne at mate stale o cem psat a at Vam to prinasi tolik dobreho, co Vasim ctenarum. S pozdravem Vase ctenarka Libuse Hlavnickova robertandlibuse(a)adam.com.au | ||
| (437) Zdenka Pelantová, 27.06. 2008 Ohlas na článek Ivan Kolařík: Ticho léčí Dobrý den, je to výborný článek. Jsem ráda, že si mohu přečíst i něco pozitivního. Zdravím. Zdenka Pelantová zdenkapelantova(a)atlas.cz | ||
| (436) Stanislav Rudolf, 27.06. 2008 Ohlas na článek Eva Benešová: Starci na webu Závist, ta zmije v srdci mém… Za svou několikaletou praxi v české literatuře jsem zjistil, že jsou mezi námi dva typy autorů. Ten první: autor vymyslí hrdiny a příběh, napíše jej a pak hledá vhodný titul své práce. Já patřím mezi ty druhé: klopýtnu o ten správný titul nové knížky a potom už snadno těch dvěstě, třista stránek připíši. A teď objevím v Pozitivních novinách něco, co mě docela vzalo! Paní Eva Benešová vymyslela krásný název budoucí knihy: Starci na webu. No třída! Tím, že žijeme v Česku, umíte si, milí čtenáři, jistě představit, jak jí ten nápad hořce závidím? Protože však nechci dopadnout podobně jako nedávno se svou knížkou Pusinky, z níž si tvůrkyně filmu „vypůjčily“ bez mého vědomí titul, navrhuji paní Benešové, aby mi ten krásný název řekněme darovala. Já už jsem podobnou knížku o hrbáčích nad PC měl pod názvem Blbej u počítače rozepsanou. Ale pak jsem text nevědomky smazal na straně 124 a bylo po všem. Ovšem takoví Starci na webu, to by bylo, vole, hustý! Proto se obracím na paní Evu Benešovou a prosím, aby si to s tím titulem rozmyslela. Buď ona, nebo já! Času máme přece dost a dost…! Stanislav Rudolf stanislav.rudolf(a)seznam.cz Poznámka redakce: článek v PN Stanislav Rudolf - Renata Šindelářová: Prostě, kdo umí - umí! | ||
| (435) Jiřina Wittmannová , 25.06. 2008 Ohlas na článek Iveta Kollertová: Dotyk štěstí Vážená redakce, nemůžu opět jinak, než reagovat na článek od Ivetky Kollertové. Když jsem dnes četla článeček, že byla na vozíku venku, když jsem viděla fotografie, tak jsem se opravdu rozbrečela. Radostí, štěstím Ivetky. Moc jsem jí přála, aby se jí sen splnil. Asi by chtěl každý v ten moment být s ní. Krásně popsala a vystihla to, co cítila. Je to opravdu človíček s čistou dušičkou. Přeji všem krásný a pohodový zbytek dne. Jiřina Wittmannová ředitelka pro Klub Zdraví-život tel. www.zdravi-zivot.cz | ||
| (434) Václav Kostlán, 25.06. 2008 Ohlas na článek Dobromila Lebrová: Karel Baxa - První primátor velké Prahy Vážená paní inženýrko, úlohu, kterou Karel Baxa sehrál v t.zv. "hilsneriádě" jste popsala velmi mírně a zkresleně. Jeho postoj v celé věci nebyl zdaleka tak pasivní, jak naznačujete. Např. v druhém procesu s Hilsnerem a v následném jeho druhém odsouzení sehrál Baxa zcela rozhodující roli. Také sehrál vůdčí roli v rozpoutání hysterických protižidovských nálad v české společnosti (o které jste se vůbec nezmínila, nešlo tedy jen o vámi uvedené útoky na prof. Masaryka, jež byly v porovnání s tím, co tehdy prožívala židovská obec zanedbatelné), které neměly daleko k pogromům a trpěli jimi tisíce lidí a které na více než 20 let rozpoltily a rozhádaly českou společnost. Tato rozhádanost pak měla mj. i ten důsledek, že Češi v Říšském sněmu netáhli za jeden provaz a nikdy proto neprosadili, na rozdíl od Maďarů, rakousko-české vyrovnání. Ani skutečnost, že se Baxa později za svůj primitivní antisemitismus styděl (nikdy se však za něj ani Hilsnerovi, ani židovské obci neomluvil), ani všechny jeho pozdější zásluhy jakožto primátora hlavního města Prahy a soudce nemůžou vynahradit a napravit toto jeho politické a morální selhání. Zvláště patrné je to tehdy, když si uvědomíte, jak obrovský měla hilsneriáda vliv na rozvoj antisemitského myšlení v Rakousku potažmo ve Vídni. Z tohoto podhoubí o pár let později pak jistý mladík jménem Adolf Schicklgruber, známý později jako Adolf Hitler, nasál všechnu nenávist vůči židům a dalším etnikům a menšinám. Jakkoliv, jak píšete, byl Baxa odpůrcem německého nacismu, obrovským způsobem k jeho vzniku svým působením v hilsneriádě přispěl. Nebyl ostatně v dějinách prvním člověkem, který pomáhal rozfoukávat něco, co se později vrátilo, aby mu ublížilo. Smutné na této věci je, že souvislost hilsneriáda -> vídeňský antisemitismus -> Hitler -> nacismus si Karel Baxa nikdy neuvědomil, resp. si ji nepřipustil. To ostatně řada dalších lidí, včetně Vás, jinak byste těžko mohla s klidným svědomím napsat na tuto smutnou postavu českých dějin oslavný článek. S pozdravem Václav Kostlán kostlan(a)langweil.info | ||
| (433) Dana Vorlová, 22.06. 2008 | ||
| (432) Václav Větvička, 20.06.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Názvy ulic - nové pomníky známých i neznámých osobností? Dobrý den, Čurej náhodou se mi otevřel Váš prastarý článek o názvech ulic. Před lety jsem navrhl - na žádost magistrátu - několik, snad 12 - jmen významných přírodovědců pro označení nových ulic v Praze 10. Asi 5 bylo akceptováno, ale dotyčná komise například neopřijala návrh, v němž jsem neuvedl den a měsíc (jen rok) narození a úmrtí příslušného velikána.... Domníval jsem se, že to potřebují k tomu, aby na vhodném místě dané ulice umístili informační cedulku, kdo že to byl Petr Ondřej Mattioli atd.... Neděje se tak, ale podklady dotyčná komise jistojistě má. Václav Větvička Vaclav.Vetvicka(a)stirin.cz | ||
| (431) Helena Rösslerová, 17.06.2008 | ||
| (430) Eva Kolínská, 16.06.2008 | ||
| (429) Svatava Cihlářová, 13.06.2008 | ||
| (428) Lea Formánková, 12.06.2008 | ||
| (427) Josef Vaněk, 11.06.2008 | ||
| (426) Lydie Lukšíková, 10.06.2008 ? ODPOVĚĎ Slavomíra Pejčocha-Ravika, 10.6.2008 | ||
| (426) Marie Smrhová, 07.06.2008 se zájmem jsem si přečetla na Vašich stránkách článek paní Ing. Lebrové o Henrim Dunantovi. Dozvěděla jsem se mnoho nového o jeho pohnutém životě a o jeho zásluhách, které by se měly připomínat i v současném globalizovaném světě. Za zajímavé poznatky děkuji. | ||
| (425) Otakar Štorch 04.06.2008 Otakar Štorch, | ||
| (424) Jiřina Wittmannová 29.5.2008 Ohlas na článek Iveta Kollertová: Bolestivý verdikt Vážená redakce, opět nemohu jinak než reagovat na další kapitolku od paní Kollertové. Kapitolky se čtou samy a jedním dechem. Prožívám každičké slovo, které je napsané. Prožívám každičkou větu, která je popsaná. Nevím, jak jinak vyjádřit pocity, které při čtení mám, ale prožívám vše z toho, co paní Kollertová popisuje. Jako bych tak trochu četla svůj příběh. Už teď se moc těším na další kapitolku. Přeji krásný a pohodový den. S pozdravem Jiřina Wittmannová ředitelka pro Klub Zdraví-život tel. www.zdravi-zivot.cz | ||
| (423) Martin Říha, 28.5.2008 | ||
| (422) V.Hošek, 24.5.2008 Ohlas na článek Zdeněk Wachfaitl: Ladovská zima Moc pěkné, při četbě se mi vrací mládí strávené v tomto kraji + hezké shrnutí s přidanou kulturní hodnotou. V.Hošek vhosek(a)email.cz | ||
| (421) Luděk Ťopka, 23.5.2008 Ohlas na článek Milena Buriánková: Emiráty očima "babky z Buranova" (4/4) Vážení, přečetl jsem si se zájmem článek paní E. Buriánkové o jejím pobytu v Dubaji, a dovoluji si k tomu připojit pár svých slov. Ten článek samotný je čtivý a pěkně napsaný, k tomu nelze nic říct, ale k tomu, co popisuje už ano. Znám Dubai a Abu Dhabi z doby, kdy jsem pracoval v Kuvajtu a do těchto dvou emirátů jsem asi dvakrát pracovně vyjel. Tehdy ovšem, ač bohaté a moderně vystavěné, neměly tyto státečky patrně ještě dost pýchy a přebytků, takže působily příjemným a solidním dojmem a zajišťovaly svým občanům vemi dobrý a dá se říct i komfortní život. To, co ale ukazuje světu současná Dubai, je podle mne megalomanie nejhrubšího zrna a po česku "kolosální rozežranost". Jejím cílem není další pozvednutí životní úrovně jejích občanů (ta byla už dostatečně zajištěna i v době, kdy jsem tam byl já), ale bezpochyby jen touha zbohatlíka, jemuž ještě včera muselo stačit k obživě jen kus sušeného kozího masa a hrst datlí a který teď chce ukázat světu, čeho se domohl (tedy díky božímu daru nafty, nikoli svou prací - sami nepostavili nic, vše je dílem cizích mozků a rukou). Cílem těchto staveb nemůže být touha po dalších ziscích, těch už mají až dost, ale jen a jen chlouba jejich měšcem. Pro koho to všechno je, stojí-li noc v takovém hotelu tisíce dolarů? Pro západní cizince a milionáře možná jednou, dvakrát, ale spíše pro další zbohatlíky z největší komunistické země s jejich pochybnými zdroji kapitálu. Nakonec ještě otázka: co si s tí vším počnou, až jim vyschnou naftové prameny? Nepochybuji, že vládnoucí elita má po tento případ dostatek zdrojů ve světových bankách, ale co jiní? Myslí si snad, že se k nim pohrnou nadále proudy zvědavých turistů, když jim kromě přepychových staveb a teplé vody v Gulfu nemohou nabídnout ani čtvereční metr přirozené zeleně, o kráse krajiny ani nemluvě, protože žádnou nemají. A tak se ptám, jak se vám líbí, když někdo, jenž za vaše peníze za pohonné hmoty nejen žere, ale ještě při tom tak nechutně mlaská? To je také odpověď, proč cena nafty neustále stoupá. Zachtělo se totiž i ostatním v tom monopolním spolku nezůstat za svým parťákem pozadu. Tak jen je podpořte, a pokud jim nemůžete přispět třínedělním pobytem v jejich ráji a zalyžovat si u moře, zajeďte si ještě dnes alespoň natankovat, dokud není litr za padesát! Ciao. Luděk Ťopka ludek.topka(a)centrum.cz | ||
| (420) Marcela Koudelová, 21.5.2008 Ohlas na článek Vladimír Hron - Iveta Kollertová: Vším, čím jsem byl, byl jsem rád! Hezký večer, článek mě zaujal. Je vidět, že ho napsal člověk, který se umí vcítit do toho, s kým rozhovor dělá. Byla vidět také pečlivá příprava. Děkuji. O Vláďovi Hronovi jsem přečetla desítky článků, ten Váš mě zase obohatil. Marcela Koudelová Michal.Koudela(a)seznam.cz | ||
| (419) Vladislav Drahoš, 21.5.2008 Ohlas na článek Miroslav Sígl: Setkání bývalých redaktorů Mladé fronty Mladá fronta má štěstí na svého historiografa. Miroslav Sígl zachycuje a zachovává tradici prvních nadšených let tohoto deníku, jehož redakcí prošly snad stovky lidí, kteří pozdějií v české kultuře zanechali trvalou stopu. Článek mi vyvolal onu charakteristickou vůni papíru a barev, kterou byla celá budova v Panské 8 prosycena a připomenul některé z redaktorů, které jsem tam jako občasný externí přispěvatel vídával a cítil k jejich známým jménům náležitý respekt. Z poválečných deníků má zřejmě jen MF díky autorovi tohoto článku systematicky zachycenu dobu vzniku a mladosti listu. Kéž by se bývalí redaktoři - fronťáci mohli ještě mnohokrát při květnovém výročí takto setkávat! Vladislav Drahoš vladislav.drahos(a)zoznam.sk | ||
| (418) Milena Mrugová, 17. května 2008 | ||
|
| ||
| (416) Ivan Kolařík, 15. května 2008 | ||
| (415) Pavel Pávek, 14.5.2008 | ||
| (414) Hana Stará, 13.5.2008 Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede... Dobrý den, také jsem si přečetla článek jedním dechem a je krásné, že se snažíte Ivetě pomoct. Známe se rok přes PN a dokonce jsem ji i navštívila. Je to neuvěřitelná žena, která by si zasloužila trochu důstojnější žití. Zůstává mi rozum stát nad tím, že jsou finance ve zdravotnictví, aby se předělávali muže na ženy a naopak. Doktoři v tomto směru dokáží kouzla a Ivetě nikdo pomoci nemůže ? Strašně mě štve liknavost její obvodní lékařky, která pro ni nic neudělá. Paní doktorko, to je tedy můj názor, ono psát jenom recepty je velmi pohodlné, že? Nebo si myslíte, že Ivet je už zvyklá a nic už k životu nepotřebuje? Nedokážu pochopit, že se nenajde jediný lékař který by jí pomohl. Mám ji moc ráda, je to pro mě hrdinka s velkým „H“. Každý jiný by se litoval a prostě to zabalil. Ivet je velký bojovník a já si takových lidí nesmírně vážím . Hana Stará hanastar(a)seznam.cz | ||
| (413) Wittmannová Jiřina, 13.5.2008 Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede... Vážená redakce, po přečtení článku na PN se mi podlily oči nad tím, jak je krásné chtít pomoci někomu, kdo tu pomoc opravdu moc potřebuje, ale hlavně, kdo si jí zaslouží. Já Ivetu Kollertovou znám již rok, sice zatím virtuálně, ale již brzy se uvidíme osobně. Od prvního momentu, kdy jsme se poznaly jsem věděla, že je to človíček, který má srdíčko opravdu moc velké. Několikrát jsem si říkala, jak jí pomoci? Jsem členkou občanského sdružení, ale zaměření je tam docela jiné, ale i přes to zkusím s prezidentem občanského sdružení něco vymyslet. Spojím se i s docentem v Motole, protože i já jsem po onkologické nemoci, tak až pojedu na kontrolu, tak tam vše zkusím projednat. Článek, který byl napsán s výzvou pomoci je opravdu moc krásný. Je v něm cítit ta touha po pomoci. A protože já jsem člověk umanutý, a když něco chci, tak si za tím jdu, tak i teď se pokusím udělat možné i nemožné ... Vám ze srdce děkuji za ochotu chtít pomoci paní Ivetě. Kdyby měla vozík, byla strašně moc šťastná. Ani nejsou slova, kterými bych vyjádřila to štěstí, které by cítila. Děkuji Vám s pozdravem a úctou Wittmannová Jiřina ředitelka pro Klub Zdraví-život tel. www.zdravi-zivot.cz wittmulka(a)seznam.cz | ||
| (412) Iveta Kollertová, 13.5.2008 Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede... Moji milí! Slzy mi tečou po tváři, dojetím a nadějí. Třepu řasami a usmívám se na sluníčko venku, odráží se od protějších oken. Jindy výřečná, ztrácím slova a neumím vyjádřit své pocity... Dnes mám VELKÝ DEN, schoulená na posteli s nepostradatelným kafíčkem a představou mé první cesty ven. Moc si vážím vaší snahy mi pomoct, upřímnosti, "člověčiny". Ano, to je to slovo... člověk! Děkovat se dá různými způsoby, kytičkou, potřesením ruky, pohlazením po tváři. Já to udělat "zatím“ nemůžu, ale můžu to zakřičet nebo zašeptat. A jak je mým zvykem, nebudu křičet, nechci polekat spící maminku vedle v pokoji. V mém životě bylo několik chvilek, kdy jsem hledala slova vděku a radosti. Proč se mi teď nedostávají slova? Srdce se mi může rozskočit, mám sevřené hrdlo a oči rozzářené. "Děkuju!" Děkuju všem, kterým jsem stála za zamyšlení, za sepsání vět, za kousek pozornosti, za to, že jste lidé. Lidé, v pravém slova smyslu! Paní Blance se hluboce ukláním a velmi, skutečně velmi si vážím našeho přátelství. Našla jsem svou druhou rodinu, která nedbá na konvence, která rozdává, aniž by si to uvědomovala. Děkuju panu Václavovi, děkuji panu Loužeckému, děkuji náhodě, která mne přivedla na tyto stránky. Svět je opět v rovnováze a to díky vám všem. Dát naději, znamená, dát život. Mějme se tedy hezky... bez rozdílu. A pošlete mé poděkování i úsměv dál... Vaše Iveta | ||
| (411) Věra Trávníčková, 10.05.2008 | ||
| (410) Karel Bůna, 05.05.2008 Ohlas na článek Ladislav Nykl: Pravda o pražském povstání v květnu 1945 Zkreslování historie je stará záležitost jako samo lidstvo. Bylo vždy účelové, v zájmu někoho. Ale dopouštěli se ho všichni. Málokdo chce slyšet pravdu, někdy bolí a ukazuje osoby jinak, než jsou oficiálně prezentovány. Ani dnes není situace o nic lepší, je někdy "ve veřejném" nebo "národním" zájmu, raději zůstat u lží. Proto je záslužné, když sem tam přes někoho prosákne něco jiného, něco, "co se nenosí." Odhadují, že o Pražském povstání a událostech let 1945 až 1948 se něco více dozvědí až příští generace, tak za 50 let. Proč ta skepse? Dodnes se zkreslují dějiny před rokem 1918, dodnes se lže o 1. republice, dodnes se lže o létech 1945 až 1948 jako o demokratické době. Karel Bůna Bukar(a)email.cz | ||
| (409) Jaroslav JINDRA, 4.5.2008 Ohlas na článek Iveta Kollertová: Když odzvonily klíče... Co dodat? Snad jen, že smekám svůj zaprášený kulich před tvým přístupem k životu, Ivet. Vážím si rváčů jako jsi ty. Show must go on... Jaroslav JINDRA www.maxphotobank.com | ||
| (408) Wittmannová Jiřina, 3.5.2008 | ||
| (407) Jarmila Zídková, 2.5.2008 Ohlas na článek Zdeněk Reich: Pašerákem proti své vůli Milý Zdeňku, snad mi Janička promine, ale musím se s Tebou za čerstva podělit o svůj ranní prvomájový prožitek. Jak mám ve zvyku, pokud není jiných povinností, které bych musela upřednostnit, jako hlídání vnoučat apod., protáhnu pravidelnou ranní procházku se svým čtyřnohým už dvanáctiletým společníkem. Cestou "navštěvujeme" stromy v okolí našeho bydliště, kdy já v této době obdivuji jejich jarní procitání a Sam zatím sbírá zprávy, které mu tam zanechali jeho psí přátelé, zejména psí slečny a paní, a na některé svým způsobem odpovídá. Dnešní poměrně studené a zachmuřené ráno mnoho k mojí dobré náladě nepřispělo a při pomyšlení, že letos opět nebudu políbena pod kvetoucí jabloní ani žádným jiným stromem, mi bylo jasné, že letošní První máj nic moc. Ale ejhle! Sotva jsem usedla s ranní kávičkou k počítači a jak jsem si zvykla od své letošní návštěvy Austrálie, kdy Tvoje žena Jana napsala to krásné pojednání o setkání u Dáši a já se tím pádem poprvé potkala s Pozitivními novinami, klikla jsem na jejich odkaz v záložkách a světe div se - dostalo se mi políbení, a to přímo od pašeráka! Tvůj milý článek mi to dnešní prvomájové ráno rozsvítil! Zhltla jsem ho nedočkavě a pak ještě znovu vychutnala pěkně pomalu a nechala jsem si celý děj plynout v mysli jako na plátně kina. Moc Ti za něj děkuji! Samozřejmě jsem si ho také vytiskla, abych si ho mohla ještě později přečíst znovu "z papíru", protože, nic proti počítači, ale to pravé ořechové je přeci jenom čtení z papíru, tak si věci, které mi za to stojí, tisknu. Mimochodem - letos jsem tu radost doprovázet své dva starší vnuky na Řipskou pouť přenechala jejich rodičům a užila ten čas těšením se z maličké Nelinky, pro kterou by ten randál, který teď pouť doprovází, nebyl. Samozřejmě jsem oběma klukům na ty atrakce do kapsičky přidala nějakou korunku a oni mi po návratu mezi bouřlivým vyprávěním darovali menší oštěpek, který pro mne na pouti koupili od šohaje v kroji. A protože v mé ledničce nikdy nechybí menší placatá lahvinka s mokem pana Bechera, dopřeji si večer pár malých doušků, které budu prokládat tenkými plátky oštěpku a vzpomínat na Austrálii. Myslím, že to bude docela dobrá oslava Prvního máje! Z Roudnice nad Labem vás oba moc zdraví Jarmila | ||
| (407a) Jarmila Zídková, 2.5.2008 Ohlas na článek Zdeněk Reich: Pašerákem proti své vůli Vážený pane Loužecký, do nedávna jsem neměla o existenci Pozitivních novin potuchy. Letos v únoru jsme jako parta deseti spolužáků, maturantů roudnického gymnázia z roku 1966 navštívili naší spolužačku v Austrálii a udělali si tak u příležitosti našich společných, velice kulatých narozenin, takový měsíc trvající třídní sraz u protinožců. Při tomto setkání jsme poznali mnoho skvělých lidí, českých emigrantů, mimochodem z autorů PN Stanislava Moce, Jaroslava Kovaříčka a také Zdeňka Reicha a jeho milou ženu Janu, kteří nám přijeli na pár dní uloupit naši tehdejší třídní profesorku, nyní kamarádku Jitku, se kterou jsou blízcí přátelé. Jana, která se při této příležitosti po letech setkala i se svou další přítelkyní, naši hostitelkou, napsala o tomto setkání krásný článek do PN a tak jsem je díky ní objevila. Od té doby jsem denním čtenářem Pozitivních novin a každé ráno se těším, co si zase pěkného přečtu. Také jsem stihla už přečíst značnou část archivu, kde jsem nalezla celou řadu milých i poučných věcí, které přeposílám svým přátelům a známým, kteří se tak také stali Vašimi čtenáři. Pozitivní noviny přinášejí ten správný balzám na duši a potěšení pro čtenáře a tím pádem jistě i pro autory. Prostě - děkuji Vám, pane Loužecký za to pěkné čtení! Jarmila Zídková, Roudnice nad Labem | ||
| (406) Mac Tukahanek, 29.04.2008 Dobrý podvečer... | ||
| (405) Pavel Pelikán, 28.4.2008 Představení "Oněgin byl Rusák" v Divadle v Dlouhé: Malé doporučení velkého kulturního zážitku Mojí nejoblíbenější zábavou v Praze, kam jezdím dvakrát či třikrát ročně na pár týdnů, je chodit do divadel, zejména na nové české hry. Viděl jsem jich už velkou řadu, a většina se mi také líbila, ale nikdy jsem nepocítil nutkání je veřejně doporučovat. "Oněgin byl Rusák" v Divadle v Dlouhé, dramatizace stejnojmenného románu Ireny Douskové, je ale výjimkou. Toto představení mě tak zaujalo a nadchlo, že ho chci vřele doporučit všem čtenářům Pozitivních novin, ať pražských či přespolních. Je to vynikající připomenutí ovzduší osmdesátých let, včetně ukázek dobové a tehdy z velké části zakázané či cenzurované hudby, jak ji prožívala skupina gymnazijních studentů. Ostatně nejsem sám, kdo byl touto hrou a jejím vynikajícím hereckým podáním nadšen - všechny její recenze v českých novinách, i těch nejméně pozitivních, byly vysoce pozitivní! Pavel Pelikán, Nacka, Švédsko. | ||
| NAPSALI O POZITIVNÍCH NOVINÁCH MALÝ PRINC BLOGUJE - Pozitivní Pozitivní noviny (18.2.2008) Archiv | ||
| (404) Málková Marie, 14.4.2008 | ||
| (403) Antonín Trantina, 13.4.2008 Ohlas na článek Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (8) Čistě náhodou jsem se dostal k članku o p.Antonínovi Hančlovi a vzbudilo to ve mě příjemné vzpomínký na něj. Opožděně blahopřejame k životnímu jubileu i když skoro o rok se zpožděním.Jsme již více jak 6 let v "angažmentu" mimo republiku ale jestli se k němu dostane naše web stránka/s Vaší pomocí/ tak si zajisté vzpomene o koho jde. S pozdravem "Duo Tarantini",Antonín a Stanislava Trantinovi/Kaiserová/. Antonín Trantina, http://tarantini.estranky.cz trantini(a)email.cz | ||
| (402) Iveta Kollertová, 11.04.2008 Ohlas na článek Blanka Kubešová: Žoržína - Ztracené dětství Právě jsem dočetla upoutávku na křest knížky paní Blanky Kubešové, propojenou virtuálními vzkazy. Okamžitě jsem si vzpomněla na má léta dětství, když jsem si usmyslela, že napíšu román. Usadila jsem se ve svém pokojíčku (můj byl pouze v době nepřítomnosti staršího bratra) a přehodila jsem si neuměle nohu přes nohu s představou, že takto píší opravdové spisovatelky. Otevřela jsem zakoupený sešit A4, vyndala konec propisovací tužky z úst a... zvalo se: "Ivko, skoč vynést smetí!" "Mamíí, ten nemůžu, mám práci." "Ty se učíš?" "Ne ale mám jinou práci." Naklonila jsem se zpátky nad stůl a... "Tak když se neučíš, můžeš vynést to smetí, pak si dělej, co chceš!" Otráveně jsem se zvedla ze židle a šouravě došla do kuchyně. "Co tam děláš?" Ta máma si nedá pokoj. "Ale jen si tak píšu." "A co píšeš?" "Knížku!" "Jakou knížku?" "Jen tak vyprávění, o nás, o mně, o holkách." "Opovaž se psát něco o mně." "Ale mami, to je jen ...." "A vůbec, zajdi za tátou na zahrádku, celý den se válíš a jahody jsou plné plevele." Vzala jsem ten koš na smetí a vyšla ven. Svítilo sluníčko, den byl prosycen jarem a mě se najednou nechtělo vracet a vzpomínat. Ale co, na to je vždycky času dost. Tak ze mně bude spisovatelka později. "Holky, počkejte na mně!" Zakřičela jsem na kamarádky, které se zrovna zvedaly z laviček před domem. ... Tu knížku jsem dopsala o rok později. Ale, jak šel život, propadla se nenávratně do minulosti nebo že by jí maminka hodila do smetí, kdo ví? Iveta Kollertová mejse.hezky(a)seznam.cz | ||
| (401) Iveta Kollertová, 11.04.2008 Milá redakce! | ||
| (400) Vladimír Vondráček, 09.04.2008 | ||
| (399) Iveta Kollertová, 08.04.2008 Ohlas na článek ROZHOVOR s Mgr. Filipem Čálkem a Pavlem Jánem Buvalou na téma SENIOŘI K POČÍTAČŮM Přečetla jsem si Ohlasy a reakce lidí na téma Senioři a počítače. Nedá mi to a napíšu něco o sobě, která sice nepatří do seniorského věku, ale jsem v invalidním důchodu a finance nejsou zas tak veliké. Jelikož jsem již nepohyblivá na lůžku více jak pět let, vím, jak bolí samota a pocit nemohoucnosti a hlavně nepotřebnosti. Když jsem se poprvé dozvěděla o možnostech internetu a spojení se světem, byla jsem nadšená, ale prostě sehnat počítač bylo mimo moje možnosti. Nejen, že jsem tomu nerozuměla(data,rychlost apod.), ale peníze prostě nedostačovaly.Důchod mám dodnes kolem 6 500,-kč a navíc, samotné zapojení a měsíční poplatek se pohybuje kolem 800,-Kč. Tak co s tím? Dostala jsem od svého bratra starý vyřazený počítač, který sice občas nefungoval, ale díky němu jsem se naučila s počítačem pracovat. Samozřejmě se mi podařilo ho celý zavirovat, ale to bylo spíš mojí neznalostí, co otevírat, kam klikat. Vydržel mi rok! Ze dne na den odešel do tarého železa a já stála před ještě větší katastrofou, hlavně z toho důvodu, že jsem si již na internet a svět v něm zvykla. Patřím k těm "klikařkám", že mi přítel, který mne znal pouze z internetu, přivezl vlastní notebook a já jsem tak nemusela opět zůstat sama se sebou a se čtyřmi zdmi.Nikdy mu nepřestanu být dostatečně vděčná a v tom to je! Ne každý má to štěstí......... Za sebe bych nejen doporučovala možnost zapůjčení vyřazených počítačů, ale myslím si,že by se mohli zapojit i poskytovatelé internetu ve snížení cen pro nepohyblivé, nemohoucí a jinak postižené lidi. Je nás tolik, co jsme doma sami, zavření před světem.Jediný, kdo k nám přijde je pečovatelka nebo pošťačka s důchodem. Bez internetu bych zůstala bez přátel, bez novinek,bez radosti ze života. Každé ráno, když jej zapínám, těším se, z nových emailů a vzkazů. Nejsem sama a nežmoulám kapesníček při pohledu z okna. Byla bych šťastná za nás všechny, co jsme buď nevyléčitelně nemocní nebo máme jakýkoliv handicap, kdyby se celá záležitost dotáhla do konce. Držím palce a pokud to bude v mých silách, ráda s čímkoliv vypomůžu. Zdraví Iveta Kollertová mejse.hezky(a)seznam.cz | ||
| (399) Iveta Kollertová, 05.04.2008 | ||
| (398) Ing.Švitorka, 04.04.2008 Ohlas na článek Vladimír Kulíček: Osud jedné pamětní desky Děkuji za článek, od r.2003 se snažím zaevidovat všechny pamětní desky, a tahle v Neutzlerově seznamu z r.1973 uvedena byla. Bohužel jsem ji v dnešní Izraelské ulici (dříve Nad vodovodem) nenašel. Teď alespoň vím proč. Jak je vidět, ani odstranění desky nemůže úplně zničit památku na tuto událost. Ani v jiných obdobných případech. Ing.Švitorka svitorka(a)volny.cz | ||
| (397) Lanny Rosický, 29.03.2008 | ||
|
Bod dvě bude obtížnější a mělo by se ho nesporně ujmout jen pár vybraných firem po České republice, přičemž ideální by samozřejmě bylo, kdyby se k tomu přihlásila jediná firma, která vlastní pobočky po celé ČR. Co potřebujeme? | ||
| (396) Věra Rollerová, 28.03.2008 Ohlas na článek ROZHOVOR s Mgr. Filipem Čálkem a Pavlem Jánem Buvalou na téma SENIOŘI K POČÍTAČŮM Vážení! To je moc hezké, že se staráte o počítačové vzdělávání pro seniory. Ale jak známo, senioři ve velké většině nejsou zrovna majetní. Existuje nějaká organizace, kam by podniky "odkládaly" použité počítače a senioři si je mohli za přijatelnou cenu zakoupit? Mám v Čechách dvě přítelkyně (jedna žije v Praze, druhá na malé vesničce na venkově), které by jistě uvítaly "ojetý" počítač. Mnoho seiorů žije dost osamněle a právě počítač jim velmi přiblíží svět a vytáhne ze samoty. Pokud by si měl senior koupit zbrusu nový počítač, tak s českými cenami se úplně finančně zruinuje. Naštěstí to není můj případ, sedím na kanadském venkově pred velmi kvalitním Macem... Děkuji za odpověď. Věra Rollerová retka1(a)sympatico.ca | ||
 Odpověď Pavla Loužeckého na tento OHLAS Vážená paní Rollerová, děkuji za Váš e-mail, který mě velmi potěšil nejen díky jasnému důkazu, že Pozitivní noviny čtou lidé i v Kanadě. Ve svém ohlasu kladete otázku, která je rozhodně správná, ale já na ni bohužel nemohu dát pozitivní odpověď. Faktem je, že Pozitivní noviny spustily projekt SENIOŘI K POČÍTAČŮM!, který začínal výzvou směřující nejen na seniory a jejich děti či vnuky, ale zejména na firmy a instituce, aby pomohly seniorům získat levně třeba i použité počítače a umožnily jim tak první kontakt s počítačovou technikou. Smutné je, že právě v této oblasti se nenašel téměř nikdo, kdo by na tuto výzvu adekvátně zareagoval jako skutečný obchodník a třeba si i pomohl - díky seniorům - "udělat jméno", mediálně se zviditelnit, hlavně však BÝT VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÝ. Přitom - podle mého názoru - právě tato věc přímo vyzývala k obchodnímu uchopení, z něhož mohl být časem i slušný zisk. Zřejmě jsme - jako Pozitivní noviny - udělali pro mediální zviditelnění kampaně SENIOŘI K POČÍTAČŮM! příliš málo (mimo účinkování v pořadu České televize Barvy života, cca šesti rozhovorů v Českém rozhlase a řadě článků v tištěných i elektronických médií). Je to nesporně tím, že Pozitivní noviny jsou neziskové a nemají žádné finanční zdroje ani na svůj vlastní provoz, natož na vedení placené mediální kampaně. I přesto jsme vděčni za každého, kdo se v této věci angažuje a bere si ji za své. A pro firmy a spolky, jakými jsou právě firma PROPRIO pana Čálka a Svaz důchodců ČR KR Liberec, reprezentovaný naším kolegou J.P.Buvalou, jsme pak schopni a ochotni udělat maximum. Oni jsou prakticky hlavními tahouhy na "naplňovateli" projektu SENIOŘI K POČÍTAČŮM! Za to jim tleskám a skládám nehynoucí hold. Věřím, že se nám společnými silami jednou podaří udělat něco, čím tento projekt uvedeme opravdu masově do veřejného života. K tomu ale potřebujeme hlavně spojence mající skutečný zájem o věc. Pozitivní noviny dokáží lidi sdružovat, inspirovat, předávat informace, motivovat ..., ale je především na vás, čtenářích, na tyto výzvy reagovat, upozorňovat na ně manažery a byznysmeny, kteří ve svých rukách drží peníze, aby jejich část vynaložili i pro naše seniory. Neboť i oni by měli mít na paměti, že se z nich za čas stanou senioři a budou potřebovat pomoc od jiných. Nehledě na fakt, že senioři se v nedaleké budoucnosti stanou významnou částí naší společnosti, neboť je veřejně známo, že jejich počty se dramaticky zvyšují a s prodlužující se délkou a kvalitou života bude tento trend ještě více stoupat. Podnikatelé, kteří se dnes zaměří na seniory, mohou sice působit jako podivíni, ale dovolím si vizionářsky prorokovat, že právě z nich se stanou za pár let lídři ve svých oborech. Vím, že jsem Vám svojí odpovědí nedal žádný praktický návod, jak Vašim přítelkyním konkrétně pomoci, ale mým "posláním" je především veřejně inspirovat a vzbuzovat v lidech pozitivní emoce, mezi něž víra v to, že se věci zanedlouho k lepšímu obrátí, neodmyslitelně patří. Tak doufám, že alespoň toto se mi podařilo. Přeji Vám krásný život na kanadském venkově a budete-li mít chuť, napište nám o něm. Rádi Vaše vyprávění i s fotografiemi otiskneme v Pozitivních novinách. S pozdravem Pavel Loužecký vydavatel Pozitivních novin | ||
| (395) Zdeněk Matoušek, 25.03.2008 jsem rád, že se někdo, potažmo, osoba stejného jména i příjmení, zasazuje o to, aby to "dobré pivo", mělo pořád to své nezadatelné právo i místo mezi tou hrůznou snůškou jakýchsi syntetických a ošizených piv, své místo. Právě proto, že těch "všelijakých" druhů piv je tolik, že prostý člověk nemá tu vlastnost, aby poznal tu opravdovou "kvalitu", je třeba stále víc uplatňovat tu metodu od Makarenka. Jinak se ten náš český národ příliš nevzdělá. Ovšemže to je platné i jinde.
Vancouver BC, Canada | ||
| (394) K.Bůna, 21.03.2008 Ohlas na článek Jan Drocár: Jak jsme si zrušili šlechtu Jsem rád, že někdo tak obšírně popsal tuto smutnou kapitolu našich dějin. Takový byl začátek proletarizace celého národa, která neskončila dodnes a v morálce, životních postojích a chování občanů má své pokračování. A všichni se divíme, nechápeme příčiny, vinu dáváme kdekomu a kdečemu. Narušování staletého přirozeného vývoje se nikomu ještě nevyplatilo. K. Bůna Bukar(a)email.cz | ||
| (393) Z. Novák, 20.03.2008 Ohlas na článek Sloupky Jiřího Menzela (30)
souhlasím s Vaším článkem a ještě přidám, že se stále více objevují jak v televizi tak ve filmech příběhy z nemocnic, kde lidé obvykle umírají na rakovinu a podobné. Sice je to lidské, ale já jsem tuto nemoc prodělal a člověk neví celý další život co bude dále. Nemocnici od té doby nesnáším a ke všem těm krvákům ještě tohle. Tak se raději nechám unášet romantickými filmy ( Pichlerová a podobnými „slátaninami“ ) a v televizi vyhledávám 2. program, kde mi jsou milejší skutečné příběhy o skutečných lidech.
| ||
| (392) Marie Kostohryzová, 18.03. 2008 Ohlas na článek Alena Heinová: Krásný den - až do usnutí Vážená paní Heinová, vyslovila jste za nás a osobně za mne všechno, co jsem pocítila při smutné zprávě o odchodu pana Lukavského, vzácného člověka, k tomu se dá jen málo dodat. Ale já připojím ještě jednu malou vzpomínku: Můj manžel Josef Kostohryz zemřel v květnu 1987. Bývalý politický vězeň. Pan Lukavský velice dobře věděl, kdo byl můj manžel, znal ho osobně, recitoval vynikajícím způsobem jeho verše. Nezaváhal, když jsem ho poprosila o recitaci na jeho pohřbu - a v jeho podání Marnotratný syn utkvěl přítomným navždy v paměti! Děkuji Vám za Vaši vzpomínku! Marie Kostohryzová marie.kostohryzová(a)mymail.cz | ||
| (391) Jan Maruška, 12.03. 2008 Ohlas na článek Alena Heinová: Krásný den - až do usnutí Vážená paní Heinová, děkuji za článek o Radovanu Lukavském. Asi se shodneme na tom, že odešel vynikající člověk... především člověk. Herec byl povoláním, člověkem posláním. Nádherný hlas a ta čeština! Kde jsou Lukavští, Hrušínští, Horníčkové? Dnes je film, rozhlas a divadlo hodně vulgární, a to natahování koncovek... Dnes večer jsem si vypůjčil pozdrav z Vaší vzpomínky, který jsem odeslal mé nejlepší přítelkyni: "Krásný večer - až do usnutí." A pak sladké sny. Děkuji Vám. Jan Maruška, honza1207(a)seznam.cz | ||
| (390) Božena Kleinová, 09. 03. 2008 | ||
Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (7) Mily pane sefredaktore, posilam kratke podekovani jak Vam, tak predevsim Lence a Ludkovi za mile, vtipne a rozhodne hodne nazorne a inspirativni vypraveni z cesty. V podstate by mi na jednu stranku mohli "usetrili" z rodinneho rozpoctu, na zaklade jejich popisu si realne umim mnohe predstavit a do dane zeme ani necestovat, na druhou stranu se mi "zapaluji lytka", kdyz povidani ctu, hned bych sla balit kufr a zacinam spradat odvazne plany... Snad se mi jednou take podari prozit dovolenou tak inzentivne a zaroven z ni nacerpat tolik sily, jako to umeji "Novaci". Hodne stesti pri dalsich putovanich ! Zuzana Tesařová Congress Business TravelLtd. e-mail:tesarova@cbttravel.cz | ||
| (388) Jiří Filip, 04.03.2008 Ohlas na článek Sloupky Jiřího Menzela (30) Dobrý den pane Menzele, občas se na televizi dívám a to stále méně. Poslouchám raději rádio, kde oheň a krev není vidět. Ale i zde se situace stále horší viz Radiožurnál. Zbývá již jen Čro2-Praha a regionální Čro, na pár hodin lze přeladit na Čro6. Když někde objevím starý český film a zázrakem francouzskou veselohru tak mám svátek. Bohužel nechápu, co je na tomto mém ohlasu pozitivního. Jiří Filip, Brno 04.03.2008 filip.jiri(a)upcmail.cz | ||
| (387) Karel Bůna, 2.3.2008 Ohlas na článek Milan Dubský: Mocenské menšiny a různé pakultury | ||
| (387) Petr Ruprich, 1.3.2008 Ohlas na článek Zdeněk Miler - Jarmila Moosová: Krteček – to jsem vlastně já ... S úctou k panu Zdeňkovi Milerovi, přemýšlím, proč každého zahradníka nutká myšlenka - " JAK ZNIČIT KRTKA ".....:))) Petr Ruprich Kopečky v zahradě, motyka v koutě zahradník vyčkává - tváří se hloupě! Pasti a pastičky, s chemií skleničky větrové poplachy /stejně maj´ potlachy/ jak schůze hrobníků na jednom pětníku hromádky v zákrytu a sami v úkrytu. Černí jak horníci ruce dvě lopaty razí si metro své v trávníku pantáty. Lacláče s kapsičkou v nich kudla s kuličkou mazaní rošťáci mazlí se s kupičkou. A i když hrabičky srovnají plac, zítra hned po ránu budou tu zas…. | ||
| (386) MUDr. Eva Kolínská, 26.02.2008 Možná si ještě trochu vzpomenete na doktorku Evu, které jste řekl, že je „Drtikol“ a která fotila na Vaší vernisáži v Lidovém domě? Vaši báječnou Kroniku polistopadového vývoje, oba díly, čteme s manželem doma, když je nám smutno a zdá se nám, že to už jde jen k horšímu...Vaše bystré postřehy nám ale říkají, že nejsme sami. Kupuji všechno, co od Vás objevím, naposled o Vánocích jsme syna Davida potěšili Vašimi Starožitostmi. Teď se těším, že asi vyjde Vaše kniha Koho jsem potkal cestou - podle ukázky to bude, zaplať Bůh, zase zážitek, jako ale všechno z Vašeho pera. Moc a moc Vás pozdravuji a přeji pevné zdraví a pevné nervy.
| ||
| (385) Michal Man, 24.02.2008 Těšil jsem se na vaše vyprávění a přestože jsem ho před několika týdny z povzdálí po částech sledoval téměř on-line, pročetl jsem v sobotní odpoledne všech pět dílů vaší „ordinace v růžové zahradě“. Bylo mi fajn a je to velmi příjemná uvolňující četba po hektickém týdnu v práci…i ty pátky jsou dobře vymyšlené.
| ||
| (384) Dobromila Lebrová, 23.02.2008 | ||
| (383) Renata Jedličková, 22.02.2008 Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (5) Milá Lenko a Luďku, vaše povídání z cest je tak svěží, že přímo cítím, jako bych cestovala s vámi. Určitě děláte svým vyprávěním radost mnoha dalšíl lidem, nejen svým přátelům. Až budete pořádat nějakou přednášku nebo výstavu fotografií, určitě dejte vědět! Díky za pohodu, kterou šíříte. Renka jedlickova(a)jktrading.cz | ||
| (382) Ing. Peter Lieskovský, 21.02.2008
Olga Scheinpflugová vo svojich spomienkach uvádza, že T. G. M. to nehovoril vždy v podobe "Pravda vítězí", ale vravieval vraj " Pravda vítězívá". (Aj v češtine sa tomu hovorí nedokonavý vid?) Nepýtajte sa ma na presný zdroj - pred pár rokmi to niekto citoval v článku, ktorý dnes už nemám. Tá menej známa podoba je mi milšia preto, lebo po prvé viac zodpovedá realite (a T. G. M. bol určite realistom), a po druhé nás všetkých upozorňuje, že víťazstvo pravdy nie je zákonité až do automatizmu a samozrejmej zaručenosti, ale že vyžaduje, aby sa za toto víťazstvo niekto angažoval, zasadil. Teda aj my.
| ||
| (381) Jura Peško, 21.02.2008 | ||
| (380) Slavomír Pejčoch Ravik, 21.02.2008 Milý Vincku, | ||
| (379) Zdeněk Wachfaitl, 19.02.2002 | ||
| (378) Juraj Peško, 18.02.2008 Ohlas na článek Pavel Loužecký: Princip SÍLY SLABÝCH aneb Skončíme definitivně s podporou politických stran? Vážený pane Loužecký, technológia moci je kodifikovaná i v demokracii, nemôžeme ju vytesniť prianim, je možné dosiahnuť cielu "programom", aspon na čas... až budete mať takýto systém otvorený, rád prispejem. Ide o skutočný program od zadania požiadavku, cez oponentúry k platforme riešení po výstup. OK. Verím v účinnosť. Nepoznám silnejšieho protviníka než je ten, ktorý sa rozhodol stáť za svojím názorom, za svojím prianim. S úctou Juraj Peško juraj.pesko(a)seznam.cz | ||
| (377) Blanka Kubešová,Švýcarsko, 13.02.2008 Ohlas na Soutěž s Hubatou černoškou Milá Hubatá černoško, za soutěž, a především za Tvoji poslední soutěžní otázku Ti ze srdce děkuju, potěšila mě, bodejť by ne! Zlí jazykové tvrdí, že jednou budou na světě jen dva druhy lidí – ti, co knihy píší a ti, co je nečtou. Nevěřím tomu. Knihy, a tudíž ani knihkupectví neporazila televize a věřím, že je neporazí ani internet. Blahopřeju Ti k nápadu a plodné spolupráci s internetovými novinami a přeju hodně zapálených čtenářů. Jen tak mimochodem, nesídlíš nebo nemáš náhodou pobočku v Sedlčanech? Už jsem totiž o Tobě a Tvých službách slyšela od přítelkyně a sestřenice Aleny M.-Š., která je jednou z Tvých čtenářek a vzorných zákaznic. Doufám, že jsi „vsadila na správného koně“ a že se najdou čtenáři, kteří rozluští i tuhle soutěžní otázku! Srdečně Blanka Kubešová | ||
| (376) Derek Colloredo-Mansfeld, Uppsala, Švédsko, 11.02.2008 | ||
| (375) Ludmila Koutná,10.02.2008 Milá Jitko, Vy se překonáváte - jak všechno - tak obsažné a kvalitní vůbec můžete stihnout? Sotva při běžném ruchu domácnosti a občasných návštěvách vnoučků stihnu dočíst jedno Vaše velké interview, už jste tady s dalším, neméně obsažným, zajímavým a pro nás, česky cítící, docela důležitým. I když mám stále něco důležitého na práci, nedalo mi to a ze zvědavosti jsem si zaníceně četla Vaše další interview o 30-leté válce a švédských válečných kořistech. Už je to aspoň 15 či 20 let, kdy jsme se - česká skupina - jeli podívat na zámek Skokloster, kde nás provázel pan František Makeš se svou paní a ukazoval nám část sbírek i knihovny, hlavně se zaměřením na jeho objevy českého umění, o čemž nikdo ze Švédů neměl ani ponětí. Nesmírně zajímavě vyprávěl o svých rekonstrukcích obrazů, o knihách, jak objevil způsob k uchování těchto skvostů. I o tom, že by byl rád, kdyby obzvláště knihy, které Švédi odvezli, byly díky tomu jeho patentu zachovány, neboť v Praze sbírky vyhořely při požáru (už si nevzpomínám kdy a kde), ale on to věděl. Takže jak krásně polemizujete v interview - časy se mění a lidské názory s nimi. Ludmila Koutná, Oxelösund, Švédsko | ||
| (374) Jana Týnská, 08.02.2008 Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (3) Milé Pozitivní noviny, chtěla bych vám poděkovat za seriál „Cestování s kufrem“. Ještě před nedávnem jsem si o těchto zemích myslela, že jet tam na dovolenou, je jasná sebevražda, v lepším případě ztráta všeho, co s sebou máte. I bot na svých nohách. Ovšem tyto články mě přesvědčují o pravém opaku, a to nejsem žádný dobrodruh. Muselo být úžasné ráno vidět východ slunce nad řekou, cítit ty příjemné vůně neznámých pokrmů, houpat se v síti, a při tom všem si užívat Lao klidu. I když vše asi není tak růžové, jak se nám čtenářům může zdát, ale jen to, že dvěma cestovatelům se podařilo ve zdraví přežít 3 týdny v tomto zapadlém kousku světa v podstatě bez újmy, může být pro nás „nezkušené“ pozitivní informace, abychom o takové cestě přemýšleli. Těším se na další díl a i ostatním přeji příjemné počtení Jana Týnská, Praha jana.tynska(a)roche.com | ||
| (373) Slavomír Pejčoch Ravik, 04.02.2008 | ||
| (372) Milada a Josef Proškovi, 04.02.2088 | ||
| (371) Ivana Lena Němcová, 02.02.2008 | ||
| (370) Majka Doležalová, 31.01.2008 Ohlas na článek Ondřej Suchý: Opravdu je R. A. Strejka herec, kterého "nikdo nezná"? K článku jsem se dostala nyní, pár let od jeho zveřejnění. Souhlasím, není pravda, že by herce Strejku nikdo neznal. Mockrát jsem si říkala, kde je mu konec. Měla jsem zato, že zmizel v zahraničí, jako spousta jiných po 48. roce. Napište o něm něco víc. Kdy se narodil, o rodině, z níž pocházel, jaký byl a jak žil v letech, kdy netořil. Předem díky, Majka Doleželová dolenem(a)guick.cz | ||
| (369)Tereza Jelenová, 31.01.2008 | ||
| (368) Vladimír Drahoš, 25.01.2008 Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (1) Čtivé, poučné, s mírným nadhledem a lehkým humorem servírované dojmy z exotického jihovýchodu považuji za vítané pokračováním cestovatelských seriálů na Pozitivkách. Těším se na další týdenní dávky pěkného čtení i fotek. Vladislav Drahoš, Banská Bystrica drahos(a)netmax.sk | ||
| (367) Janina a Josef Svobodovi, 24.01.2008 Ohlas na článek Blanka Kubešová: S námi nezabloudíte - Oskar Leo Krause Vážený pane Krause, děkuji za zajímavý odkaz na serveru Pozitivních novin, který jsem si ráda přečetla a s paní Kubešovou souhlasím z celého srdce. Ona je mistr psaného slova a umí nádherně vystihnout to co já bych ráda řekla a neumím to podat. Vaší knihu jsem přečetla "jedním dechem" a moc se mi líbilo Vaše vyprávění a někdy jsem měla až husí kůži. Znáte ten pocit, když se Vám něco líbí nebo naopak když máte z něčeho strach, tak "běhá mráz po těle", "chlupy se staví do pozoru", okolo žaludku se to divně klepe a pod. Tak tyto pocity jsem měla střídavě při čtení některých pasáží. Věděla jsem, že to dopadne dobře, to byste knihu nedopsal a já bych si s Vámi dnes nedopisovala, ale ....... Janina a Josef Svobodovi | ||
| (366) Jaroslav Skopal, 23.01.2008 Ohlas na článek Jan Waldauf: SOKOL - malé dějiny velké myšlenky Vážená paní Zieglerová, kniha Jana Waldaufa se mi dostala do rukou před několika dny a hned jsem se do ní začetl. Věci z historie vzniku Sokola jsem vzal jen na přeskáčku, ale kapitoly k únoru 1948, k XI. sletu a k tomu, co následovalo, jsem přečetl slovo od slova. Pomohlo mi to dokreslit si mnoho historických souvislostí. Ony události nejsou nikde tak věrně posány jako v té knize. Sám jsem byl na XI. všesokolském sletě jako 11-letý starší žák a teprve teď poznávám detaily toho, co tam probíhalo. Knihu doporučuji všem, jež zajímají osudové okamžiky našich současných dějin. Ať se dočká dalšího vydání. Jaroslav Skopal, jar.skopal(a)volny.cz starosta Sokoloské župy Středomoravské-Kratochvilovy Přerov | ||
| (365) Lída Koutná, 21.01.2008 I když si myslím, že podobných ohlasů musíte dostávat spousty - vzhledem k tomu, jakou kvalitu a obsah mají Vaše Pozitivky - budu ráda, když můj e-mail zveřejníte v ohlasech PN, neboť jste v dnešním světě úplná rarita a je obdivuhodné, že se tak výborně držíte - lidé dobré vůle Vás potřebují, ale i pro všechny ostatní můžete být zvoněním na lepší časy! Už od mládí je mi nepochopitelné, jak téměř všechna média (tisk, rádio, televize, videa, atd.) přímo chrlí negativní myšlenky - pořád dokola a lidé to konzumují, aniž by reagovali, že jim to nemůže dělat dobře. Zejména pro děti a mládež jsou TV-programy a videa přímo destruktivní - jak má potom svět vypadat? Občas počítám v TV či novinách pozitivní resp. negativní zprávy a poměr je zdrcující v neprospěch těch kladných událostí. Jaká škoda pro celý svět! Kdysi - snad už před 20 léty - se ve Švédsku vyskytlo pár lidí, kteří začali vydávat obdobné noviny jako Vy - už si nevzpomínám, jak se jmenovaly. Předplatila jsem si je na rok a radovala se, že konečně někdo dobré a pozitivní myšlenky chce propagovat a bere vážně. Ale bohužel vyšly jen dvě či tři čísla a zřejmě to nešlo dohromady, tak brzy zanikly. O to více podporuji a fandím těm, kteří to dokáží. Od začátku odbíráme např. Český Dialog, který byl a je pro nás v cizině takovým pojítkem s domovinou. O Vašich Pozitivních novinách jsem se hned krátce po jejich vzniku dozvěděla od Martiny Fialkové, která pro Vás také píše. A nyní samozřejmě Jitka Vykopalová, která má úžasný přirozený talent. Dokáže se tak hezky vyjadřovat a vyptávat, ze číst si její interview je balzámem pro duši. Zaslouží si veliký obdiv a ocenění, neboť takový dar z nebe je vzácný. Pokud jde o české časopisy či měsíčníky, nemám moc přehled, co se vydává. V posledních letech, když jsem byla v Česku, tak jsem kupovala Regenu a Meduňku - jejich tématika je mi blízká, ale nyní je to zejména časopis Phönix, který možná málokdo zná - jejich články čtu od prvního do posledního. Je to pro mne nejlepší inspirace i poučení. Možná Phönix znáte, třeba by šlo s nimi v něčem spolupracovat - pro dobrou věc stojí každé šíření kladných a zajímavých článků za úvahu. Napadá mě ještě jedna myšlenka z knihy od Shirley Mac Laine: Kdyby lidé tušili, jak je pro ně nebezpečné mít či říci negativní myšlenky, nikdy by se je vůbec neodvážili mít, natož vyslovit, tak nějak ten citát zní. Jak je známo, všechny myšlenky a činy jsou jako bumerang - vrací se neomylně zpět odkud vyšly, často s dvojnásobnou silou! Jak dobré tak i zlé... Se srdečným pozdravem ludmila.k(a)tele2.se | ||
| (365 a.) Lída Koutná, 21.01.2008 Mějte se nádherně! | ||
| (364) V. Janovský, 21.01.2008 Ohlas na článek Milan Dubský: Srdce, rozum a svoboda Srdce, rozum, svoboda Když člověk v mládí nezažije lásku, není později lásky schopen /citová deprivace/. Vemte si lékaře - jaký je u nich v přístupu k pacientům rozdíl... z toho usuzuji, že ani vzdělání nedělá člověka lepším. Zdá se mi, že začátek je v rodině, ve vzorech chování. Jinak snad také v tom, že slušné chování se vyplácí. Tak se chová rozumný člověk. Když mám dost peněz, jsem v určitém směru svobodný. Svoboda projevu...??? A už je problém - až do jaké míry. Proč tak drahé zásahy těžkooděnců - prostě tyto strany a spolky zrušit. A co komunisti - po tak otřesné zkušenosti z minula? Volí presidenta, ale do vlády nesmí...? Není to Kocourkov? Co Vy na to? V. Janovský vjanovsky(a)volny.cz | ||
| Pročetl jsem si článek o kulatém světě s mnoha ostrými hranami - je to kostatování stavu, který známe. Co neznáme, je - co s tím. Když vidím, jak na chebském nádraží nejsou schopni zabránit krádežím železného šrotu - pak mám ten dojem, že policii, soudy i legislativu máme na hovno. Podobně s opakovaným zabavováním plagiátů vietnamských prodavačů... Takových případů je mnoho - viz nyní hlášení v Praze v tramvajích, že projíždíte úsekem častých osobních krádeží....Chce to pevnou ruku a např. grafiti hodnotit jako trestný čin. Ovšem...stále nás straší Hitler a Stalin s jejich pošlapáváním lidských práv, a tak to přeháníme na druhé straně. Krást je lidské právo atd. To chce evidenci osob, opakované přestupky hodnotit jako trestné činy atd. Štěkat na měsíc nemá cenu, popisovat nepravosti..? Ne! Řešit nepravosti! Místo psaní být alespoň v zastupitelstvu a snažit se něco změnit. V. Janovský vjanovsky(a)volny.cz | ||
| (362) Karel Bůna, 16. 01.2008 | ||
| (365) Antonín Lelkeš, 17.01.2008 Vážení, na internetu jsem nalezl Vaše Pozitivní noviny. Moc se mi líbí a jsem jimi nadšen! - Jsem věřící člověk a tak jsem si dovolil sepsat článek, který by mohl povzbudit víru mnoha lidí. S uctivým pozdravem Antonín Lelkeš lelkes(a)seznam.cz Otevřme oči a poznejme dobrou zprávu „Slepý člověk oblohu nevidí, ale to neznamená, že obloha už není tak modrá,“ říká jedno dánské přísloví. Jak často se v našem každodenním uspěchaném životě stává, že nevidíme obraznou‚ modrou oblohu? Náš pohled na věci kolem nás je namnoze netečný, nevšímavý, zastřený. Ne vždy pohlížíme do budoucnosti s důvěrou. Má to své pochopitelné důvody. K čemu dochází, když si lidé těžko vydělávají na živobytí, musí snášet zdravotní těžkosti a rodinné problémy a musí se vyrovnávat se sociálním bezprávím a nedostatkem lásky? Mnozí lidé si uvědomují, že se jejich důvěra v druhé lidi, v náboženství i ve vlády, vytrácí. Tento smutný stav je znovu a znovu umocňován i jen letmými pohledy do novinových článků či sledováním televize. Místo pokoje, prosperity a hojnosti pro všechny, vidíme spíše jak postihují lidstvo vražedné války, zločinnost, terorismus, znečišťování životního prostředí, nemoci a chudoba. Bohatí lidé dále bohatnou a chudí dále chudnou. Existuje pro nás z toho všeho nějaké východisko? "Bezpochyby žijeme v kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat". (2. Timoteovi 3:1) Není bez zajímavosti, že doba, v níž se nalézáme, byla předpovězena již v minulosti, a to apoštolem Pavlem v jeho druhém dopise Timoteovi, ve třetí kapitole, v prvém až pátém verši. (2. Timoteovi 3:1-5) Ano předpovězena… milióny mužů a žen, mladých a starých, vědí, že Bible, ze které bylo o něco výše citováno, je v této neklidné době neocenitelným zdrojem pomoci. Je to v podstatě ve shodě s tím, co uvádí předmluva ke známému překladu Today´s English Version: „Bible není pouze literárním dílem, které bychom měli obdivovat a mít v úctě; je to Dobrá Zpráva pro všechny lidi kdekoli – poselství, které bychom měli jak pochopit, tak uplatnit v běžném životě.“ Možná, že si teď v duchu opakujete: „Bible – dobrá zpráva – poselství, které bychom měli pochopit… uplatnit…“ „Ale proč?“ – zeptáte se snad. To proto, neboť se nalézáme v proudu času, kdy dochází ke splňování biblických proroctví. Podle Božího slova nabízí budoucnost nádherné vyhlídky. Uvidíme splňování Ježíšovy modlitby o příchod Božího Království, a o to, aby se Boží vůle děla na zemi, jako se děje v nebi. Stručně řečeno, současný systém věcí vyznačující se žalostnou zkažeností a násilím bude nahražen, a Boží nebeská vláda, Boží Království, bude vládnout nad lidmi s poctivým srdcem, kteří byli ochotni dobré zprávě naslouchat a reagovat na ni. (viz Daniel 2:44) Tímto opatřením budou moci postupně následovat zásadní změny k lepšímu, protože lidé budou vedeni k tomu, aby pečovali o Zemi v souladu s božskými zákony. Těžko lze popřít prospěšnost této dobré zprávy. Vždyť zločinnost, nemoci, hlad, znečišťování a války navždy pominou! (Ujisti se o tom ze své vlastní Bible. Bůh tyto věci zaslíbil v Žalmu 37:9, 10; Přísloví 2:22; Izajáš 33:24; 35:5, 6; Zjevení 21:4; Žalm 67:7; 72:16; Izajáš 25:6; Zjevení 11:18; Žalm 46:9, 10; Izajáš 65:21-23) Jistě mnozí považují tuto dobrou zprávu o novém světě dokonalého míru za zjednodušenou nebo neskutečnou. Je zcela zjevné, že za tím obvykle stojí buď nedostatek informací, předsudky, a nebo neochota přijmout další vysvětlení. K tomu, abychom například viděli, nám sice slouží oči, ale světlo, které nám vstupuje do oka, je vyhodnocováno v mozku. Být slepý je proto také definováno jako „být neschopen nebo neochoten rozlišovat nebo posuzovat.“ To nám připomíná další dobře známé rčení: „Nikdo není slepý jako ti, kdo nechtějí vidět.“ Valné shromáždění OSN vyhlásilo na svém zasedání v New Yorku rok 1995 Mezinárodním rokem tolerance. Je to již téměř třináct let, přesto je to stále aktuální. Valné shromáždění, mimo jiné konstatovalo, že tolerance znamená úctu k jiným lidem, schopnost žít s jinými lidmi a naslouchat jim, což je základ každé občanské společnosti a míru. Je-li tomu tak, nuže otevřme oči a poznejme dobrou zprávu. Pokud je to možné, naslouchejme si. Geoffrey Parrinder ve své knize Word Religions – From Ancient History to the Present (Světová náboženství – od starověkých dějin k dnešku) prohlásil: „Studium různých náboženství nemusí znamenat, že jsme nevěrní vlastní víře; ta se může naopak rozšířit tím, že vidíme, jak jiní lidé pátrali po skutečném stavu věcí a byli obohaceni hledáním.“ Říká se, že poznání vede k porozumění a porozumění ke snášenlivosti vůči lidem, kteří mají jiný názor. Myslíte si to také? | ||
| (366) Marie Kostohryzová, 10.01.2008 Vážený pane Loužecký! | ||
| (365) Alexander Doktor, 06.01.2008 Ohlas na článek MVDr.Ondrášek Miloš: Tasmánský tygr Dobrý den, existuje video záznam zachycující onoho posledního Tasmánského tygra v hobartské ZOO, viz. například zde: http://www.nej-videa.cz/video-zachycujici-vyhynuleho-tasmanskeho-tygra/ s pozdravem Alexander Doktor doktor(a)poradce.net | ||
| (364) Karel Bukar, 05.01.2008 Ohlas na článek Antonín Bajaja: Kufr plný neviňátek Jak to nazvat jinak, než báječné povídání o báječných lidech. Ano, takoví ti Knápkovi, to byli tvůrci hodnot pro místo bydliště, kraj a celou zemi. A to nejen hmotných, ale i kulturních. To byla ta sůl země, která byla po roce 1948 vyplavena a nenávratně zničena. A novou pro zproletarizování celé společnosti nenalézáme a divíme se, že náhražky nefungují. E. Bukar bukar(a)email.cz | ||
| (363) E. Bukar, 04.01.2008 | ||
| (362) Jaroslav Luhan, 02.01. 2008 Vážený pane Židku, | ||
Starší ohlasy
- Vaše ohlasy (leden 2011 – současnost)
- Vaše ohlasy (leden 2010 – prosinec 2010)
- Vaše ohlasy (leden 2009 – prosinec 2009)
- Vaše ohlasy (leden 2008 – prosinec 2008)
- Vaše ohlasy (červenec 2007 – prosinec 2007)
- Vaše ohlasy (leden 2007 – červen 2007)
- Vaše ohlasy (červenec 2006 – prosinec 2006)
- Vaše ohlasy (únor 2006 – červen 2006)
- Vaše ohlasy (říjen 2005 – leden 2006)
- Vaše ohlasy (duben 2005 – září 2005)
- Vaše ohlasy (leden 2005 – březen 2005)
- Vaše ohlasy (srpen 2004 – prosinec 2004)
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 12. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Karel Šíp |
 |
Ivan Kraus |
 |
Jan Krůta |
 |
Stanislav Motl |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |