Vaše ohlasy (leden 2008 – prosinec 2008)

Rubrika: Ohlasy

Vážení čtenáři,

tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.

Redakce Pozitivních novin

(512) Eva Vlachová, 30.12.2008

Dobrý den,
dovolte, abych vám všem v Pozitivních novinách poslala přání, aby se vám v tom nastávajícím roce dařilo jak v osobním tak profesním životě. Chtěla bych vám poděkovat za milé chvíle, strávené čtením vašich stránek!
Eva Vlachová
vlachovae(a)p2.mepnet.cz
(511) Jaroslav Adamec, 30.12.2008
Ohlas na článek: Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě


Dobrý den a dík,
panu Ondřejovi Suchému, za jeho pořady ze Šemánovic. Jeho vzpomínkové pořady, jsou pro nás starší generaci krásnou vzpomínkou na léta minulá. O to víc jsem potěšen, že se mu povedlo krásné připomenutí umění Mileny Zahrynowské, po které se nám úplně uzavřela jakákoliv zmínka. Škoda, že zemřela tak mladá. Její skon a náhlý odchod ze života Vlaďky Kozderkové, byly neskutečnou ztrátou pro českou kulturu.
Zdraví Vás
Jaroslav Adamec, adamec.lidice(a)volny.cz
(510) Pavel Novotný, 29.12.2008
Ohlas na článek Dáša Cortésová: Jaký byl Milan Chladil (4)

Vážený pane šéfredaktore,
 
srdečně Vám děkuji za vlídné zacházení, které jste mně až dosud věnoval, a ten můj novoroční Vinš je určen samozřejmě i panu vydavateli, Vám, paní Jitce Vykopalové a všem čtenářům POZITIVEK.

V čase oblíbeného žánru populáru jsem znal zpěváka Rudolfa Cortése spíše z jeho osobní polohy. Tady nedaleko ode mě v Hodkovičkách měl rodinný dům u lesa. A do toho lesa se utíkal vždy, když si chtěl v klidu a zeleni lesa "vyčistit hlavu", nebo něco promyslet a taky do něj chodil samozřejmě na hříbky.
Vzpomínám, když kdysi na Strahově probíhala Spartakiáda, byla neděle po obědě a já s Cilinkou (Bavorský barvář) jsme v dubinách za Cortésovými sbírali 20-30 cm vysoké dubové hříbky. Bylo vedro k zalknutí, musel jsem sundat košili, poněvadž, košíku nemaje, jsem ty krasavce neměl v čem odnést.
Pan Cortés mě z nedaleka pozoroval, já o tom nevěděl, pak mně vyšel v ústrety a povídá: "Mladej, vy jste mně to tady pěkně probral".
Rozdělili jsme se a on se mně svěřil, že to je jeho oblíbené místo, že si sem kromě na hříbky zajde občas cosi i sám v sobě probrat a taky mně, jakoby důvěrně, sdělil, že už zpívání "pověsil na hřebík".
Stýskal si, že musí absolvovat pro profíka pokořující kvalifikační zkoušky v PRKUSU (Pražské kulturní středisko vedle Prašné brány), že kromě naivních děvčátek, vřískajících individuí, kteří se považují za rokery a underground, tam potkává i šmíru a giganty.
Jednou se tam potkal i s Beno Blachutem. A pak si postěžoval taky na Pragokoncert, jak ho otrocky ždíme, a že už to věčné trmácení po zájezdech začíná hůř snášet.
V okolí se tehdy šuškalo, že je vážně nemocný. Nevěděl jsem to tehdy a nevím to ani dnes, poněvadž jsem se po tom nijak nepídil. Bylo mě ho vlastně svým způsobem líto. Tolika lidem dal alespoň nakrátko radost, momentální únik z jinak šedivé reality, aby nakonec se svými obavami, strachy a běsy zůstal sám.
Dceři, paní Dáše, by dnes mělo být něco kolem šedesáti.

Ad Milánek Chladil: Kromě toho, že gentlemanem bezesporu byl, tak byl především příkladným profesionálem, pak služebníkem "krásných dam" a přítelem "Baccha".
Tvrdilo se ve své době, že když se celá společnost toho kterého flámu znemožnila, že byl nezdolný.
Já to nevím. Jediné, co vím, je, že byl velmi častým hostem takových párty v Thámově ul.21 v pražském Karlíně, kde bydlel producent orchestru Karla Vlacha pan Mangl (?) a že když ráno okolo šesté ostatní obyvatelé domu šli odhodlaně či naštvaně "budovat ten socialismus", tak se od pana Mangla trousily lidské, mihotavé přízraky.
Pan Chladil opouštěl společnost s posledními jako ze žurnálu a odjížděl přistaveným taxíkem. Čím voněl, nevím, nečichal jsem k němu, ale vím, že i paměť paní Dáši, stejně jako statisíců dalších, je velmi krátká.
Tvrdí-li ku příkladu, že tehdy v těch letech nebyl u nás žádný výběr kosmetiky, tak se přinejmenším mýlí. Tou dobou půle šedesátých let jsem své novomanželce Anně kupoval na pražské Národní "Pařížské fialky", pak "Molyneaux" a jiné francouzské originální značky. Ani do "Tuzexu" jsem nemusel.
Dnes vás socialističtí kapitalisté poženou pro "Pařížské fialky“ leda do Paříže. Tady se dnes prodává převážně unifikovaný internacionální šunt.
A voda po holení "Old Spice" byla k mámí i v drogerii a parfumerii na rohu Žitné a Ve Smečkách. Dnes, devatenáct let poté, dostanete tak nejvýš deodorant Stick. Ach ta paměť.
Mozky se vymývaly tehdy i dnes. Tehdy se v NEW YORKU dočetl strýc, že tady nejsou k sehnání pomeranče. A poněvadž se nám měl narodit Michal, tak jich tehdy strýc objednal tady v TUZEXU 100 kg s tím, aby každý týden dodala firma 5kg. TUZEX DODAL CELÝCH 100 kg NAJEDNOU. Rozdávalo se všude a všem. Ani pan Chladil tehdy nepřišel zkrátka.
                                          
Pana šéfredaktora Židka i paní Dášu Cortésovou
srdečně zdraví
Pavel Novotný
atelier_novotny@centrum.cz
 
(509) PhDr. Josef Krám, Rychnov nad Kněžnou, 24.12.2008
Ohlas na článek
Pavel Loužecký: Názvy ulic - nové pomníky známých i neznámých osobností?

Popletánie
(Po komensku názorný příklad z Rychnova nad Kněžnou k článku Pavla Loužeckého: Názvy ulic - nové pomníky známých i neznámých osobností?)
Náměstí Karla Poláčka, pojmenované v polistopadové době po nejznámějším rodákovi, bývalo nejdřív náměstí Nové (podnět k jeho založení dal Vilém z Pernštejna, pán na Rychnově a nejbohatší český velmož přelomu 16. a 16. století), pak Malé, Švehlovo, prezidenta Beneše a za komunizmu Stalingradské.

To hlavní náměstí s radnicí, v níž dopsala 1825 svoji Domácí kuchařku M. D. Rettigová, se původně jmenovalo Soukenické, pak Dolní, za první republiky Masarykovo, za 2. světové války německy a česky Wiktoria Platz / náměstí Viktoria (stejně tak – Viktoria – se ve stejné době jmenoval biograf v Národním domě), po ní krátce opět T. G. Masaryka a za komunizmu náměstí Zdeňka Nejedlého.

I na jméně Panské ulice, spojující střed města se zámkem, se dá ukázat dialektika doby: Kdysi Panská ulice, za první republiky a těsně po 2. světové válce pak pplk. Vašátka, za komunizmu přejmenovaná na Fučíkovu a po revoluci 1989 opět Panská. Jméno Vašátkova nesla podle ruského legionáře Karla Vašátka (*1882 Litohrady, místní část Rychnova nad Kněžnou, †1919 Čeljabinsk), který v bitvě u Zborova 2. července 1917 vedl skupinu granátníků do boje. Roku 1933 byly jeho pozůstatky spolu s ostatky plk. Josefa Švece (po něm byla v Rychnově pojmenována spojnice Panské a Kolowratské ulice, nyní Hradební) převezeny z Ruska do Prahy, uloženy v Památníku osvobození na Vítkově a začátkem 2. světové války pohřbeny v Solnici. V Litohradech mu byla v roce 1922 odhalena pamětní deska, 1939 byla sejmuta, ukryta v zemi na zahrádce statku a jeho ostatky byly tajně převezeny z Prahy na solnický hřbitov. Přes německý zákaz se uložení ostatků zúčastnilo tisíc lidí. 1946 při druhém odhalení Vašátkovy pamětní desky byl pod ní umístěn lipový věnec z tepané mědi, který zdobil jeho hrob v Čeljabinsku. No a teď je to ulice Panská.

A Popletánie? To říkala moje maminka o době komunistické – nechodilo se k řezníkovi, ale do masny, ne do papírnictví, ale do narpy. Ostatní si pamětníci doplní.
Josef Krám
(508) Alena, 12.12.2008
Ohlas na článek Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě

Pane Ondřeji Suchý,
děkuju Vám za prima počtení o Mileně Zahrynowské. Ano, byla nejen krásná a půvabná, ale taky "uměla".
Syn paní Zahrynowské může být právem na maminku pyšný.

Alena
kej.alinka(a)gmail.com
(507) Blanka Kubešová, 09.12.2008
Zamyšlení nad zrozením publicistické rubriky "Na hraně"

Téměř od počátku PN jako takových jsem si kladla otázku, zda a jak dalece je správné, aby se zprávy takříkajíc filtrovaly. Obávala jsem se, zda se to příliš nepodobá útěku od reality, jinými slovy zda je ospravedlnitelné v zájmu „pozitivního klidu“ dělat, jako by žádné negativní jevy neeexistovaly a předkládat čtenáři jen a jen zprávy slunečné, nehledě k tomu, zda za okny zuří severák nebo se stahuje k bouřce.

Takové sice hladí po duši a přinášejí zábavu a odpočinek, jsou i jakýmsi vyvážením a vítaným protipólem současných zpráv v médiích, ale nemohou být plnohodnotným pomocníkem nabízejícím zamyšlení, odpovědi a alternativy i na negativní jevy a problémy, které se v životě bohužel objevují.

Do nově založené publicistické rubriky "Na hraně" mohou být propříště zařazovány i příspěvky tzv. sporné, tedy ty, které nejsou vyloženě jen a jen pozitivní a které dosud musely být často odmítány právě proto, že se nehodily do pozitivní šablony PN.

Rubriku Na hraně proto opravdu upřímně vítám a jejím zakladatelům, Pavlu Loužeckému a Václavu Židkovi, blahopřeju k jejich rozhodnutí. Pevně věřím, že Pozitivní noviny tímto udělaly opět další krok k tomu, aby se staly ještě čtenější a oslovily i ty čtenáře, kteří hledají vážnější zamyšlení nebo odpovědi na kontroverzní otázky, tak jak je život a doba přináší.

Blanka Kubešová

(506) Jarmila Zídková, 2.11.2008
Reakce na Ohlas č. 505 p.Poláška

Je to zvláštní, už dlouho koketuji s myšlenkou napsat do PN o tom, jak jsem se s nimi setkala, jak mne na monitoru vítá emblém slunečnice, jak jsem si oblíbila jmenovitě které autory a jak jsem některé z nich poznala i osobně a získala tak nové přátele a jak obdivuji lidi v redakci, kteří nám čtenářům tyhle príma noviny bez jakéhokoliv honoráře připravují.
Zanedlouho to bude rok, co se s PN kamarádím. Staly se pro mne něčím skoro jako drogou ve světě plném násilí, politické špíny a všech těch negativních zpráv, které na nás denně chrlí média. Takový ostrůvek, kde ani srážka s blbcem nehrozí.
Bohužel, moje povídání zůstane ještě chvíli v šuplíku, protože když jsem si přečetla ohlas pana Poláška, nemohu k němu mlčet.

Pane Polášku,
jistě máte, jako dnes každý, právo vyjádřit svůj názor. Nikdo Vás také nebude nutit, abyste PN četl. Doba, kdy řádný občan četl povinně Rudé právo, díkybohu pominula. Jistě si však nemůžete myslet, že PN dělají lidé bez politického povědomí, naprostí snílci s růžovými brýlemi, že autoři nežijí reálný život se všemi jeho úskalími. Asi jste na stránkách PN moc nepobyl. Možná jste ani neměl snahu popřemýšlet, proč PN jsou takové, jaké jsou, a proč je čtenáři vyhledávají. Ono něco rychle odsoudit je velice lehké. Možná, že máte sám zahrabanou hlavu v nějakém písku a ani si to neuvědomujete.

Jarmila Zídková
jarmila.zidkova(a)seznam.cz

(505) Polášek, 29.11.2008

* Pozitivní noviny se snaží být důsledně apolitické a politika v nich nemá své místo.
* Politika je zdrojem největších problémů, nesvárů, nepochopení, konfrontací a slovních útoků. Navíc je vždy úzce spojena s místem, časem a konkrétními osobami.

--
Ještě doplňuji: každý musí na konec svého příspěvku napsat: MÁME SE TAK, JAK JSME SE NIKDY NEMĚLI. Doporučuji vám se spojit s www.seniortip.cz  a zabořit hlavu do písku.
Tento typ novin se mně vůbec nelíbí, protože je odtržený od reálného života. Takže do vašeho provoněného a zasněného růžového sadu NE!

Polášek
pfz(a)centrum.cz

(504) Petr Majer, 24.11.2008

Ohlas na článek: HLEDÁM NAKLADATELE... Petr Majer. Česká republika má vlast - můj domov

Dobrý den pane Loužecký,

zdravím Vás z Bystřice nad Olší a rád bych Vám poděkoval za pomoc při propagaci mé první knihy: Česká republika má vlast - můj domov. Ozvalo se mi několik zájemců, ale smlouvu jsem podepsal s Anletem ( Asociace nositelů legionářských tradic). Kniha by měla vyjít v příštím roce, konečnou verzi jsem již odeslal do tiskárny.  Počet osobností, které jsem do knihy zařadil se zvýšil na 93. Pokud se podaří a kniha vyjde, velmi rád Vám ji pošlu.

Pokud jde o druhou knihu : Šťastní lidé žijí déle aneb malá kniha o štěstí, ozval se mi rovněž jeden zájemce, ale uvidím, zda se to povede. 
Mějte se moc pěkně a připojuji foto zasněžených Beskyd v Bystřici nad Olší. S úctou  
Petr Majer
majer.petr(a)centrum.cz

(503) Josef Čtvrtníček, 13.11.2008 
Ohlas na článek
Stanislav Motl: SETKÁNÍ S OTCEM MARTINEM


Velké poděkování pane Motle za Vaši práci, a hlavně za pozitivitu a to i v případech, kde by jiní,  pro ni prostor nenašli.

Děkuji za trpělivost

Josef Čtvrtníček,
Administrátor a tvůrce stránek

 

Tvorba stránek

Historie Litvínovska

 

(502) Jitka Vykopalová - Břetislav Kotyza, 8.11.2008

Vážený pane Kotyzo,
dnes mě velmi potěšila pochvalná slova pana Vondráčka, které vyslovuje veřejně na mou adresu za mé příspěvky ve svém "Obšťastníčku" v PN. Jelikož jsem zástupkyně šéfredaktora, píši si a mluvím s Václavem Židkem velmi často - měl radost z mé radosti, ale také i z úspěchů jiných autorů, např. poslední věc, že jedna ilustrátorka díky Pozitivkám získala zakázku na ilustrování tří dětských knížek, atd. Dostává opravdu velkou spoustu různé korespondence různé kvality, jak jste správně podotkl, musí řešit sporné záležitosti, musí být velmi diplomatický. Jaký je, co umí a co vše dělá, to víme opravdu jen my, ti nejbližší spolupracovníci a přátelé. A že je toho opravdu nesmírné množství, nemusím ani dodávat. Jen tak mimochodem se mi krátce zmínil také o Vašem hezkém mailíku. Požádala jsem ho, zda by mi ho nepřeposlal, jelikož mě okamžitě napadlo (Václav na něco takového pro svou osobu absolutně nikdy nemyslí), že by bylo t
řeba čtenářům připomenout, jak skvělého mají Pozitivky šéfredaktora! Vím, že by se to nemělo s pochvalami mezi  jednotlivými autory přehánět, ale když to "netrkne" čtenáře, tak s tím ráda přijde kolegyně, která o tom ví nejvíce... Doufám, že s Vaším svolením mohu publikovat Váš e-mail určený Václavovi.

S pozitivním pozdravem ze Stockholmu
Jitka Vykopalová


???
 

Dobrý den, paní Jitko,
souhlasím s důvodem i zvolenou formou poděkování panu Václavovi. My, konzumenti čehokoliv, jsme si jaksi samosebou zvykli, že se všechno někde a nějak udělá, a my přijdeme k již hotovému, případně jen všeználkovsky nesouhlasíme. Jsme spíše náchylní ke zbytečnému odsudku, než k povzbuzení. Pokud Vámi koncipovaný článek přinese alespoň jediný ohlas, splní svůj záměr. Připomínám, že mé poděkování "lidem za oponou" je i pro Vás. Avšak ženám děkuje se květinou...
Zdravím a přeji.
Břetislav Kotyza

???

Pane Václave,
z každých pěti mailíků určených pro Vás, odešlu nakonec jen jediný – abych Vás nevyrušoval svojí barokní žvanivostí, svými přerostlými košatými souvětími. Jste pro chod Pozitivních novin naprosto nepostradatelný jak Vaší nedoceněnou pracovitostí, tak i darem "šťastné ruky" a myslím si, že i "šťastné letory". Nejsem si jist, zda vůbec dovedete klnout, byť jen sobě...
Se svými oceněními pro Vás se držím zpátky; opravdu vím, co je to za námahu číst s plným soustředěním cizí texty. A ne vždy texty podnětné, o literárním umu nemluvě. Vždyť pojem "umění" je ze slovního základu "uměti". Tedy zde křičím: Václav Židek - UMÍ...

Zdravím, přeji a nadále pomlčuji.

Mým oceněním pro Vás jsou mé bibeloty


Břetislav Kotyza
www.obecspisovatelu.cz  - ikona literární tvorba  
(501)  Sylvia Prokšová, 6.11.2008
Ohlas na článek
Jitka Dolejšová: Páternoster  / .... a trocha poezie
 
Dobrý den,
dnes jsem si přečetla váš článek( ve starých Pozitivních novinách) o páternosteru, vzpomněla jsem si na své zážitky dětství. Bylo mi asi tak osm let. Moje maminka byla od 16 let bez nohou a tudíž na invalidním vozíku. A v Jungmanově ulici bývával v té době Ústav kosmetiky, kam táta tak jednou měsíčně maminku vozil a já je obvykle doprovázela. V této budově byly samozřejmě schody a také výtah - páternoster. Jiný tam nebyl. Dostat tudíž maminku na vozíku do tuším třetího patra bylo zpočátku docela komplikované. Zprvu nám pomáhal vrátný, který pohyb výtahu zpomalil. Časem se však táta vypracoval k takové dokonalosti, že dokázal s maminkou na vozíku bravurně nastoupit i vystoupit bez zpomalování. A já jsem při čekání jezdila výtahem sem tam pro zábavu, dokud nebyla máma hotova. Ani nevím, jestli tam ještě ten páternoster je, ale při čtení Vašeho článku na mně padla taková nějaká nostalgie. Asi se tam zajdu podívat.

S pozdraven
Sylvia Prokšová
ProksovaSyl(a)seznam.cz

(500) Kateřina Jandová, 06.11.2008 
Ohlas na článek Tereza Matějčková: Poslední dopis pro Mařenku


Milá redakce,
v Táboře, kde studuji, a vůbec, i kdekoli jinde, přicházím často do styku se staršími lidmi. Ať je to na ulici, v městské dopravě, na návštěvě v nemocnici, v obchodech, na brigádě… To je vlastně úplně jedno. Jedno však není to, jakým způsobem někteří tito lidé smýšlí a jak komunikují s okolím. Mám teď na mysli i obsah toho, co nám sdělují, o čem se baví s rodinou a přáteli. Již jako malé dítko jsem velice často navštěvovala svou babičku, ke které se čas od času setkalo pár jejích kamarádek.
Ačkoli jsem jejich povídání nikdy nijak zvlášť nevěnovala pozornost, zanechalo to ve mně, jak to vidím dnes s odstupem času, jisté stopy. Stejně jako vše ostatní, s čím člověk přichází do styku, byť nevědomě. Zpětně si vybavuji vypravování jedné paní, se kterou jsem se setkávala u babičky poměrně často. Vzpomínám si na to, jak kritizovala snad všechno a všechny, kdo jí přišli pod lupu. Nikdo nebyl dost dobrý, všechno bylo špatně…
Dnešní stavitelé byli budižkničemu, jelikož nedokázali postavit pyramidy, jako jejich předchůdci… A já jsem byla se svou hubeností a nic moc jedením úspěšně nominována do kategorie: „Je potřeba napravit.“ Takovýchto postarších lidí jsem za svůj poměrně krátký život potkala mnoho. Stěžovali si na svoje klouby, záda, nohy… Stěžovali si na nás, mladé, na důchod, na počasí, na neteře a na vnoučata…
Před několika dny jsem se dověděla zarmucující zprávu o náhlém skonu nejstarší čtenářky Pozitivních novin paní Mařenky, kterou já měla to štěstí a čest poznat osobně. Ačkoli jsem paní Mařenku viděla v mém životě jen párkrát, mohu napsat, že pokaždé jsem se setkala s osobností, která měla, přes svůj vysoký věk 96 let, jasnou mysl, chuť a sílu do života.
Nikdy jsem si u ní nevšimla jakéhokoli negativního myšlení. Vždy na mě působila neobyčejným dojmem. Vyzařoval z ní optimismus a pozitivní naladění. To, co u mnoha lidí, jak už jsem se zmínila na začátku, obzvláště v pozdějším věku, postrádám. Zkrátka byla úžasná. Silná a přitom tak hodná. A s kolika těžkostmi se musela za svůj život vypořádat. Velice jsem si této ženy vážila. Ale proč mluvím v minulém čase? Vždyť vážím si jí stále a také nadále budu. Děkuji náhodě, která mne k ní přivedla a já měla tu čest, být s touto výjimečnou ženou seznámena. Nikdy na ni nezapomenu a budu si ji nadále uchovávat ve své mysli – vždyť v mnohém se mi stala vzorem.

Kateřina Jandová,
studetka - 17 let
kit.jandova(a)seznam.cz

(499) Jana Reichová, 30.10.2008

Že by ty Pozitivní Noviny měly nějakou magickou moc?

Ráda bych doplnila něco k mým ohlasům. První byl na článek o filmu Máj a druhý na dlouhý článek o Antonínu Klášterském. Totiž oba moje ohlasy vyšly nakonec velmi pozitivně, proto mně to nedá, abych o tom nenapsala.
Na první ohlas se ozval jeden pán z Tábora. Vzpomínala jsem totiž v něm mimo jiné na kulturní program „Pozdní májový večer“, který jsem před mnoha lety připravila pro SVU v Sydney. Mimo jiné jsem tam také napsala, že dekorace nám namaloval Pavel Forman. Ten pán z Tábora byl velice potěšen, napsal, že má velkou sbírku Formanových obrazů a že je to smutné, ale v Česku prý je Pavel Forman téměř neznámý (bratr Miloše Formana). Odepsala jsem mu, že jednu z těch dekorací máme stále ještě doma, ty ostatní tehdy SVU darovala zdejšímu Sokolu a kde je jim konec nikdo neví. Máme plný dům obrazů, keramiky a i sochařských výtvorů zdejších výtvarníků českého či slovenského původu. Při tom, když jsem jim organizovala výstavy, jsem si nemohla pomoci a vždycky jsem něco koupila. Formanův obraz je značně veliký a tak byl stále ještě pečlivě stočený uložen ve skříni. Můj manžel udělal fotku a tu jsme po internetu tomu pánovi do Tábora poslali s tím, že mu originál rádi odešleme. Ten nám odepsal, že je rád, že nevěří na náhody, protože právě obraz stejného pohledu na Máchovo jezero od Starých Splavů minulý rok věnoval někomu jako dar. Tak „Máchovo jezero“ již letí přes oceán do Tábora. Máme z toho velikou radost a věříme, že radost bude mít i ten sběratel Formanových obrazů.

A ten druhý ohlas ? Po přečtení článku v PN jsem samozřejmě hned hledala básně Antonína Klášterského a tak jsem opět vzala do ruky „Chodskou čítanku“ vydanou v roce 1927. Sestavili ji Jindřich Šimon Baar, Jan F. Hruška a František Teplý, všichni chodští rodáci. Najednou jsem si uvědomila, že až jednoho dne tady nebudu, kde asi ta čítanka skončí. Navíc je v ní poštovní stvrzenka, že ji osobně odesílal František Teplý a je podepsaná Janem F. Hruškou. Když jsme letos byli na Chodsku, navštívili jsme také pěkné muzeum v Peci pod Čerchovem i tu jejich krásně opravenou kapli sv. Prokopa, ochránce dřevorubců. Čítanku jsem jim tedy nabídla. Nechtěla jsem věřit odpovědi. Prostě nejsou náhody. Sháněli tuto čítanku pro jejich muzeum, ale marně. A právě všichni tři chodští rodáci, kteří ji sestavili mají úzký vztah k Peci pod Čerchovem, zvláště pak Jan F. Hruška. Čítanka ještě na cestě není, ale je již připravená k odletu. Jen se budu modlit, aby došla v pořádku.

Jana Reichová
Austrálie

Stromovka, Zelený výběžek

(498)  Anastázia Mahovská, 28.10.2008
Ohlas na článek: Ondřej Suchý: Lupino a Anička Barbora Škrlová
OHLAS: Nostalgický úsměv přes celou drštičku – aneb
 
Na dobře položenou otázku se dá upřímně a vstřícně odpovědět, čímž také může vzniknout reálně stoupající a v mnohém zajímavá polemika.
Za dobře položenou - považuji tuhle otázku pana Ondřeje Suchého: „Ptáte se, proč to zde všechno píšu a předvádím fotky z letošního léta?“
 
Milý pane Ondřeji Suchý a ještě milejší Mistře, odpovím Vám, Vámi již publikovanou odpovědí v PN:
„Vše, co se dnes distancuje od negativního světa, který nás obklopuje, je užitečné a potřebné.“
 
Píši tenhle ohlas na Váš článek a sic venku prší, je nevlídno a šedivo, tak věřte, že blbou náladu rozhodně nemám a z podstatné části je tomu i díky Vám.
Vždyť se jenom podívejte, co všechno potřebné jste pro nás vytvořil, a to si vybavuji pouhý zlomek Vašich užitečných aktivit.
 
 
Z nostalgické chaloupky Ondřeje Suchého - GALERIE: zvukové soubory z natáčení
 
 
 
 
Svět je chlív , ale je tady hezky .... - Josef Fousek: Totalitní štěnice
 
A to jsem ani ještě nezačala psát o Vašich knížkách, které jsou v knihkupectvích zcela vyprodané a v knihovnách beznadějně rozpůjčené.
Pracujete velmi pilně a umíte si najít čas i pro čtenáře Pozitivních novin, za což Vám patří moje „reálně stoupající“ poděkování.
 
E-mailový důkaz:
Omlouvam se Vam touto automatickou odpovedi za to, ze nemohu okamzite reagovat na Vas email, ze na mobil mi lze jen posilat sms a ze nemohu prijimat neohlasene navstevy. Vse zacnu napravovat az po te, co odevzdam tento mesic novou knizku a zpracuji pro rozhlas dve Nostalgicka muzea zabavy. Zanevrete-li na mne - bude mi to lito, ale to je asi tak jedine, co se muze stat.  Dekuji vam za pochopeni a mejte se moc hezky!
Ondrej Suchy.
 
Dárek k nostalgickým narozeninám – ozvučeno: Josef Fousek - Je mi dobře s těmi….
 
Přeji Vám, Vaší paní Johance a Cardinalovi Nerminovi Lupinovi III., ať je vám tuze dobře i ve společenství všech spolupracovníků, autorů a čtenářů Pozitivních novin
Vaše věrná posluchačka a vděčná čtenářka

Anastázia Mahovská z Mladé Boleslavi

(497) Vojtech Bradovka, 27. 10. 2008
Ohlas na článek Elena Paclová: Můj muž je hračička


Dobrý deň.
Predmetný článok mi je veľmi sympatický hlavne preto, lebo vidím v ňom podobnosť s našimi manželskými seniorskými počítačovými príbehmi. Bol by som rád, keby ste jej mohli autorke doručiť moje podobné dva príbehy, ktoré som t.č. poslal do dôchodcovského stĺpčeka denníka SME. Som invalidný dôchodca (1925) a mojou "hlavnou činnosťou" je surfovanie po Internete. Pozitívne noviny prezerám často a rád. Želám vám vo vašej práci veľa úspechov.
S pozdravom
Vojtech BRADOVKA, 27.10.2008 
dedovoj(a)kidrv.sk

Pozn. redakce: Oba příspěvky pana Vojtecha Bradovky budou v nejkratším čase otištěny na stránkách PN.

(496) Michael Kraus, 21.10.2008
Ohlas na článek  Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (8)

Dobrý den,
jmenuji se Michael Kraus, můj tatínek se jmenoval Ota Kraus, a pokud se nemýlím, tak jste se poměrně dobře znali snad z SNTL, a pravděpodobně i ze Syndikátu novinářů, a snad i odjinud. On se o Vás s oblibou několikrát zmínil. Zemřel v roce 2001, letos na jaře ho následovala maminka.
Chtěl jsem Vám dát na vědomí, že už několikrát jsem se se zájmem začetl do jednoho z Vašich článků, tentokrát se jedná o seriál na téma "Tisk a novináři v letech 1966-1970" v Pozitivních novinách (kam občas přispívá i můj bratr Ivan). Je to velmi informativní zpravodajství, kde jsem objevil řadu mně neznámých informací. Myslím, že by si zasloužilo být nějakým způsobem permanentně čtenářům zpřístupněno. Zaznamenal jsem Váš příspěvek asi před 14 dny, zrovna když jsem připravoval referát na konferenci na téma rok 1968 v Ottawě, Kanada.
Shodou okolností, na konferenci se mi přihlásila jistá paní Gazdová, která rovněž pracovala v SNTL do r. 1968 (časopis Finance a úvěr), na což ráda vzpomíná. V srpnu 1968 odešla s celou rodinou do zahraničí a dnes žije v Montrealu. Já žiju v USA od r.1969 a přednáším na univerzitě ve státě Vermont.
Přeji Vám další plodnou práci. Srdečně zdraví

Michael Kraus
Frederick C. Dirks Professor of Political Science Director, 
Russian and East European Studies 
Middlebury College, Middlebury 

(495) Jitka Vykopalová, 20.10.2008

Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin

Laskavé srdíčko plné něhy a i přes svůj věk stále šibalské plamínky v očích.
Usměvavá, povídavá, zvídavá...   Ano, tak jsem poznala a tak si budu pamatovat paní Mařenku, milou křehkou osůbku, která s oblibou četla knížky a měla ráda lidi, ráda si povídala a vzpomínala. To se mi moc líbilo. Mám ráda staré lidi, mají trpělivost, čas je nehoní a jsou nostalgičtí.

 

Velmi mě zasáhla zpráva o jejím úmrtí. Nemohla jsem to pochopit – vždyť jsem ji asi 10 dní předtím, když jsem přijela do Prahy, navštívila, abych jí dodatečně popřála k narozeninám!

Byla tehdy neuvěřitelně čiperná a působila šťastně, právě se totiž vrátila z nemocnice a užívala si toho, že je zase doma…

Dožila se krásného věku a relativně ve zdraví. Odešla náhle, ale tak, jak žila – klidně a spokojeně.

 

Ráda si prohlížím fotografie a ráda při nich vzpomínám. Na Vás, milá paní Mařenko, budu vzpomínat obzvláště ráda. Nezapomeňte "tam nahoře" na mě také!

S úctou

Jitka Vykopalová, Švédsko, 20.10.2008
jitka.vykopalova(a)post.cz

(494) Iveta Kollertová, 20.10.2008 
Ohlas na článek
Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin

Měla jsem tu čest paní Mařenku poznat díky Pozitivním novinám, díky článkům, které o ní vyšly. Bolí jen pomyšlení, že už nikdy nepřečte ani řádku, nikdy se nepousměje nad články a vyprávěním druhých, že ten její krásný úsměv, který musel vzít za srdce každého, se již neobjeví nad vytištěnými listy zdejšího portálu.
Paní Mařenka mne pohladila svou nádhernou duší jak motýlí křídla květinu a já si přeji jen jediné, aby i tam nahoře seděla tiše, skromně a usměvavě ve svém oblíbeném křesle a zhlížela na ten lidský mumraj s onou lidskou shovívavostí, zářícíma očima. Je mi ctí, že jsem měla možnost ji poznat, je mi ctí, že jsem zažila její krásné vyprávění.
Paní Mařenko, já se hluboce skláním před vaší moudrostí, krásou duše a věřte mi,
nezapomenu na vás.
S úctou a velikým zármutkem
Iveta Kollertová, 20.10.2008 
mejse.hezky(a)seznam.cz

(493) Jitka Dolejšová, 20.10.2008
Ohlas na článek
Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin

Milá paní Mařenko,
tolik lásky, radosti a úsměvů jste rozdala. Teď poprvé jste mnoho lidí zarmoutila...
Někdy je tak těžké najít vhodná slova...
Tak aspoň malý vzkaz: V našich srdcích a myšlenkách budete žít stále.

Jitka Dolejšová, 20.10.2008
jituska1111(a)atlas.cz
(492) Vladislav Neužil, 20.10.2008
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin

Díky paní Mařenko za Váš životní optimismus a lásku, kterou jste svému okolí rozdávala. V našich srdcích zůstanete navždy světlou vzpomínkou.

Vladislav Neužil
Neuz(a)volny.cz

(491) Ivan Kolařík, 19.10.2008 
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin

Nikdy jsem paní Mařenku nepoznal. Vím však, ze to byla neobyčejná a moudrá žena. Svět je ochuzen jejím odchodem.
Mařenka však bude navždy žít v našich srdcích.

Ivan Kolařík, Austrálie
Ikolarik(a)netspace.net.au

(490) Eva Rydrychová, 19.10.2008
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Navždy nás opustila nejstarší čtenářka Pozitivních novin


Chtěla bych popřát v úvodu krásný den, ale.....
ztrátou dušičky tady na Zemi jsme všichni zarmouceni, tedy krásného dne není. A tak bych jen pár slůvky ráda projevila účast na smutných dnech, které její blízké potkaly. Budu se modlit, za její rajský život v jiné dimenzi, protože, ač sama osobně jsem ji nepoznala, dala nám tady kteří jsme tu zůstali, mnohé...
Děkuji za příležitost, jenž mi byla dána, nakreslit pro radost Mařenky obrázky. Vím, že její přítomnost bude stálá, tak dlouho, jak dlouho my všichni na ní budeme myslet. A proto nikdy nezapomeňme na její laskavou vlídnou tvář, milá, upřímná slova, skutečné a láskyplné skutky.
Bude v našich srdcích živa stále. Předejme tento cit a lásku všem, kteří tu jsou a ještě přijdou...

Eva Rydrychová
evussa7(a)gmail.com

(489) Zdeněk Reich, 18.10.2008
Ohlas na článek
Jiří Všetečka – J.Vykopalová, V.Židek: Tajemství světelné magie Pražského chodce
a Jitka Vykopalová: Jak vznikla reportáž na hradě

PRAHO, otáčím tě v svých prstech jako ametyst. Ale ne.
To jen jdu a vidím v magickém zrcadle ze zaprášeného křišťálu, jímž Praha je, výraz vzrušení            člověka, jemuž se stalo osudem nalézat a bloudit, nalézat se tím, že bloudí.
Pražský chodec, Vítěslav Nezval

Není právě nejsnadnější přidat pár slov k velice zajímavému rozhovoru, který poskytl paní Jitce Vykopalové a Václavu Židkovi „Pan fotograf“, doc.Ing. Jiří Všetečka. Snad jen to, jak nás, zde daleko od milované Prahy, jeho překrásné fotografie potěšily.
Před několika málo měsíci tomu bylo právě čtyřicet let, co jsme toto město opustili a s postupem času si stále více a více uvědomujeme při našich občasných návštěvách bývalého domova jeho neskonalou krásu. A tak jsme si vychutnávali pohledy nám tak důvěrně známé na fotografiích, použitých jako ilustrace ke zmíněnému článku, ale i velice zajímavé autorovy komentáře k jednotlivým snímkům.
V čem asi spočívá krása a působivost jeho díla? Myslím si, že mu k tomu slouží tři nezbytné, ale stejnou mírou důležité komponenty, které sečteny dohromady dělají z pana Jiřího Všetečky „Pana fotografa“.
Za prvé je to perfektní znalost „řemesla“, výběrem vhodné fotografovací techniky, včetně použití různých objektivů, filtrů a podobně, a současně i způsobu práce v laboratoři. (Toto není nezbytně dáno každému, byť i profesionálnímu fotografovi).
Za druhé je to dokonalá znalost objektu, tedy v tomto případě Prahy. Stejně jako fotograf Josef Sudek, v jehož stopách kráčí, zná pan Všetečka mnohá tajemství, která pečlivě střeží různá pražská zákoutí a průhledy, kdy, v jaké roční době a za jakého počasí je osvětlení objektu právě tam, kde ho chce fotograf mít. Toto vyžaduje nejen téměř encyklopedické znalosti, ale i nesmírnou trpělivost fotografa.
Zatímco první i druhý komponent je do značné míry téměř „měřitelný“, je to ten třetí z nich, který nelze měřit, ale který doslova září z díla pana Všetečky. Je to nesmírná láska k fotografovanému objektu – Praze a i k lidičkám, kteří toto město obývají.

Nakonec bych chtěl ještě poděkovat paní Jitce Vykopalové, která má, jsme se dozvěděli, hlavní zásluhu na realizaci tohoto rozsáhlého, ale nanejvýše zajímavého rozhovoru.

Lásko, setkáme se spolu
až se světu poštěstí
sedět u jednoho stolu
na jediném náměstí
(Sbohem a šáteček)
                                                                                                       

Zdeněk Reich, Austrálie, 18.10.2008
ZdnRich(a)aol.co
(489) Jiří Sochor, 16. 10.2008
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Babí léto na Křivoklátě


Vážení,
sleduji pozitivní noviny již dlouho a je stále co číst zejména Pavel Loužecký, Václav Židek, ale i další, potěší svými příspěvky a záběrem. Zajimavé jsou cestopisné záběry, Praha, o meteorologii, hasiči apod. Navíc máte další skvělé spolupracovníky, jejichž příspěvky k výročí velkých osobností jsem byl velmi potěšen a poučen.
                                   
Díky Jiří Sochor
jiri.sochor(a)volny.cz 

(488) Mirka Pechová, 15.10,2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Kruci, buď silná!


Dobrý den,
Pozitivní noviny jsem našla náhodou a ještě větší náhodou jsem narazila na vyprávění paní Kollertové.
Byla někde před 20. dílem, takže jsem vše, co do té doby napsala, přečetla víceméně jedním vrzem. Dost těžká darda, nechápala jsem vůbec (a pořád nechápu), jak se může něco takového stát - myslím tím stav, do kterého se dostala vlastně "po nemoci", dá-li se to tak říct.
Teď už pravidelně hledám její nová pokračování, když tam nejpozději v pondělí není, bojím, jestli se jí něco nestalo.
Moc jí držím palce, tolik životní energie a optimismu se jen tak nevidí.
Těším se na další pokračování.
Zdraví
Mirka Pechová
Pelhřimov
mrejca(a)seznam.cz

(487) Jana Pilátová, 13.10.2008
Ohlas na článek
Iveta Kollertová: Rozhovor se zrcadlem aneb Zrcadlo, zrcátko, řekni mi...

Milá paní Iveto.
Posílám Vám ranní pozdrav z mlhy, která přikrývá slunce stejně jako zdravým jejich ego zastírá dobrý náhled na život:)
Četla jsem nedavno na stránkách Pozitivních novin Vaše sebezpytování, boj sama se sebou... Málo kdo se přes svou nemoc či omezení dopracuje k tomu, co Vy – aby začal život brát tak, jak jde minutu po minutě, hodinu po hodině. Jako barevný tanec, který nám uniká pro různé naučené a kolikrát zbytečné "musy".
Moc Vám držím palce abyste měla hodně radosti i přes všechny smutky, které na člověka občas dolehnou:) a také Vám přeji hodně síly k tomu být silná:)
Opravdu ze srdce Vám přeji krásný nejen tento den:))
S přátelským pozdravem,

Jana Pilátová

pilatka.webgarden(a)seznam.cz 

(486) Ruth Hrušková, 12.10.2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Rozhovor se zrcadlem aneb Zrcadlo, zrcátko, řekni mi...


Milá paní Ivetko,
Vaše články mi vhání slzy do očí i obdiv k Vám. Víte, jste bohatší než leckterý zdravý člověk. Otevíráte nám svoji krásnou duši a dovedete o ní napsat. Chodím jako dobrovolnice do hospice sv. Alžběty v Brně, dovedu si představit jak Vám je. Jednou jsem rozmlouvala s ženou, která mě zaskočila svojí zpovědí…„ dříve jsem si říkala – proč musím mít rakovinu zrovna já? – dnes si říkám, proč ne zrovna já, když milióny jiných…“
Milá Ivetko, myslím na Vás a ještě jednou, děkuji.

Ruth Hrušková
ruth.hruskova(a)volny.cz
 

(485) Zdenek Reimann, 11.10.2008 
Ohlas na článek Galina Puntusová: Pražská strašidla jsou už také v Petrohradu

Článek mne tak zaujal, že jako Pražák hned hledám zdroje dalších informací o strašidlech a domovních znameních. Třeba se výstava posune i do Prahy? Nebo autorka sestaví jakýsi katalog pražských strašidel a pověstí o nich? Knížka by měla úspěch nejen v češtině, ale i v jiných jazycích pro ty miliony turistů, kteří každým rokem do Prahy přijedou.
S pozdravem

Zdenek Reimann, 11.10.2008 
reimann(a)jakutracet.cz

(484) Jarmila Zídková 
Ohlas na článek
Jiří Všetečka – J.Vykopalová, V.Židek: Tajemství světelné magie Pražského chodce

Dobrý den,
děkuji velice za zprostředkování tak krásného zážitku, zejména fotografie Prahy jsou nádherné. Díky!!!

Jarmila Zídková, 10.10.2008
jarmila.zidkova(a)seznam.cz
(483) Jana Pilátová
Ohlas na článek
Jiří Všetečka – J.Vykopalová, V.Židek: Tajemství světelné magie Pražského chodce

Dobrý den přeji:)
Děkuji všem autorům článku za úžasný zážitek. Škoda, že jsem neměla možnost vidět fotografie tzv. "naživo" :) Prahu moc ráda nemám, neb je plná stresu a spěchu, ale na fotografiích pana Všetečky je tak nádherná a plná mystiky, že je pomilování hodná.... Ještě jednou DÍKY! Přeji Vám mnoho krásných dnů.
S přátelským pozdravem

Jana Pilátová, 10.10.2008 
jana.pilatova(a)siemens.com

(482) Irena Zadražilová, 9.10.2008 
Ohlas na článek  Jana Pilátová: Den blbec

Je mi téměř 60 let. Dnů "blbec" jsem zažila bezpočet. Většinou jsem z nich byla nešťastná. Teprve teď jsem pochopila, že při zdravém přístupu z nich mohu mít "prču".
Děkuji pí. Pilátové, že mne nasměrovala jinam.

Irena Zadražilová, 9.10.2008 
izadrazilova(a)vsz.pha.justice.cz

(481) Jana Reichová, 5.10.2008
Ohlas na článek: Dobromila Lebrová: Antonín Klášterský byl výraznou osobností

Vážená paní Lebrová,
Váš článek o Antonínu Klášterském mě opravdu nadchl a zároveň také zahanbil. Co všechno jsem o něm nevěděla, jak málo jeho literárních prací znám.
Po bedlivém přečtení článku jsem se musela vrátit k odstavci o „Chodských písních“. V chodské části naší domácí „knihovny“ jsem okamžitě tuto sbírku vyhledala. Patřila mojí mamince a bohužel naše australské vlhké počasí se na ní podepsalo. Byla vydána v roce 1939 s ilustracemi M. Fisherové-Kvěchové. V dřívějším vydání prý ještě byla také báseň Elišky Krásnohorské „Leží mraky vrané, leží nad Čerchovy“. V tomto vydání je již jenom ilustrace k této básni.
Když jsme byly se sestrou v Klenčí v r. 2000, nakupovaly jsme nějakou chodskou keramiku. Podivovala jsem se, že nikdo již nemluví chodským nářečím. Ty dvě paní za pultem byly překvapené, odkud o chodském nářečí víme. Tak jsme jim hned odříkaly několik básní A. Klášterského. Byly víc jak překvapené, a odkud pak to známe. No přece od naší maminky, věrné to „bulačky“.
Mám ale ještě jednu pro mne vzácnou knihu, která obsahuje tři básně A. Klášterského. „Teký chodská“, „Stará škola Klencká“ a „Chodská máma“. Je to Chodská čítanka, kterou uspořádali Jindřich Šimon Baar, Jan F. Hruška a Fr. Teplý a byla vydána v roce 1927. Ještě je v ní stále vložen poštovní doklad, když pan Teplý knihu odesílal. Úvodní slovo je napsané v srpnu 1925 a vlastnoručně v knize podepsané Janem F. Hruškou.
Pravděpodobně budu raději číst PN ráno, jinak si už nikdy nepůjdu včas lehnout. Ale Váš článek paní Lebrová rozhodně stál za další noc u knih a počítače. Děkuji.

Jana Reichová, Austrálie
 
ZdnRich(a)aol.com 

(480) Petr Junek, 1.10.2008
Ohlas na článek: Jan Řehounek: Jára Cimrman v Kyšperku

Pane Řehounku, 
četl jsem Váš hezký článek Cimrman v Kyšperku v Pozitivních novinách, kde se zmiňujete o restauraci Vágnerů na Pastvinách.
Pan Wágner byl majitelem této hospoda a hotelu až do roku 1948, kdy odešel do exilu v Kanadě. Byl jeden z těch krajanů, kteří hodně pomáhali nám, co jsme přišli do Kanady v roce 1968. Měl jsem to štěstí se počítat za jeho přítele až do jeho smrti v roce 1991 v St.Catharines, Ontario.
Vyprávěl mi, že ta hospoda byla rodiny Wágnerů přes 300 let a přesto, že se psal s W, byl Čech a opravdový vlastenec. za to W cho chtěli partyzáni zastřelit v červnu 1945 poté, co měli schůzi v jeho hospodě a neměli na útratu. Jsem rád, že jste mi tou povídkou pana Wágnera připomněl a do Pastvin se pojedu při příští návštěvě podívat na tu sochu Cimrmana tady.

S pozdravem
Petr Junek

(479)  Jana Reichová, 1.10.2008
Ohlas na článek: Olga Szymanská: Filmový MÁJ

Máchův Máj
V českém tisku, který čteme přes internet bylo několik kritik o zfilmované verzi Máchova Máje, některé pochvalné zatímco jiné rozhodně toto filmové dílo nechválily. Z té australské dálky nebylo snadné si vybrat. Nejjasnější obrázek jsem získala právě z článku paní Olgy Szymanské : Filmový Máj. Naprosto upřímně musím přiznat, že právě to co ona napsala jsem chtěla číst. Možná ten film nikdy neuvidím, ale když jsem poprvé zaslechla, že Máj byl zfilmován a potom si přečetla její článek, probudilo to ve mně všechny vzpomínky.
Ještě jako školačka, tedy ta trochu odrostlá, musela jsem prostě v květnu jít k Máchovi na Petřín. Květen, šeříky a Karel Hynek Mácha to patřilo k mému mládí a lásce.
Když jsme s manželem a malým synkem odcházeli v 68 roce z domova, varoval mne manžel : „Ať tě ani nenapadne brát sebou nějaké knížky. Jedeme přeci jen jako na čtyři dny do Vídně navštívit staré tety.“ Samozřejmě, že jsem neposlechla a do kufru propašovala Bibli, Feuchtwangerovu „Židovku z Toleda“ a Máchův „Máj“. Tento výtisk Máje byl v rodině dosti dlouho, byl vydán v roce 1937, rok před mým narozením. Jaksi jsem si ho přivlastnila. Tyto tři pro mne důležité knihy jsem tedy přivezla i do Austrálie.
Později v českém rozhlasovém vysílání v Sydney jsme nikdy nezapomněli prvního května Máchův Máj připomenout. To byl pro nás 1. máj.
V roce 1987 jsem měla možnost připravit pro SVU v Sydney Máchův Máj jako celovečerní program. Bohužel ale datum programu byl 29. květen a tak název musel být příhodný – Pozdní májový večer. Recitovali jsme s dr. Janem Stejskalem a o hudební doprovod jsem požádala muzikanty Ivu a Milana Švábovy (klasická kytara a violoncello). S výpravou malého jeviště na School of drama na univerzitě státu NSW nám pomohl svými kresbami Bezdězu a Máchova jezera malíř Pavel Forman.
A nyní opět přichází Máchův Máj, tentokrát ve filmové podobě. Dočetla jsem článek paní Szymanské, v domě již ticho, je nejméně 11 hodin. Nemohu ale jinak, jdu vyhledat můj vzácný Máj a čtu a čtu. Nevím jak je to možné, ale nikdy jsem se asi nepodívala na docela poslední stránku. Knížečka v červené kůži se mně téměř rozpadá v rukou. Najednou čtu toto - …Vytiskl Karel Kryl v Novém Jičíně na Moravě….
Karel Kryl byl v Austrálii dvakrát a při obou návštěvách byl i u nás a strávili jsme společně dosti času. Byla by mu ta knížka udělala radost ? Proč jsem tu stránku otevřela až nyní ?
Dlouho jsme si s Karlem Krylem psali, vlastně až téměř do jeho smrti.
Knížku vydanou jeho otcem jsem mu tedy neukázala, ale teď ji přiřadím k jeho poesii. Myslím, že k sobě patří.
Jsem paní Szymanské velmi vděčná. Nejen za ten článek, který jsem moc ráda přečetla, ale opět mne to posílilo ve víře, že nejsou náhody.

Jana Reichová
Stromovka na Zeleném výběžku

ZdnRich(a)aol.com
(478) Jaroslav Pečiva , 30.09.2008
Ohlas na článek Stanislav Moc: Ulévat bohům se musí!


Pane Stanislave,
děkuji Vám moc, moc, Moc za Vaše krásné řádky, zvláště dnes, kdy tomuto zvláštnímu národu českému tolik chybí osobnosti. No bodejť by ne, když si je systematicky likvidujeme - kolik už staletí? - Musíme věřit, že je cesta. Nejsme na ní sami....
Přeji stálé zdraví a tvůrčí invenci
Váš čtenář

Jaroslav Pečiva
jaroslav.peciva(a)centrum.cz

(477) Stanislav Motl, 27.09.2008
Ohlas  na poděkování vydavatele za věnování sponzorského daru Pozitivním novinám
Stanislavem Motlem

Vážený pane Loužecký,
děkuji za Vaše řádky. Váš projekt mi je natolik sympatický a blízký, že jsem nemohl jednat jinak. Zejména v této době - plné morální devastace a všeobecného úpadku lidské vzdělanosti. Rád pro Pozitivní noviny zase něco napíšu. Držím Vám palce

Stanislav Motl

(476) Temi Miller, 26.09.2008
Ohlas na článek Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12)

Je překrásné se opět vrátit k meditaci na Dale Carnegie lásce k lidem a jeho vroucí touhu milovat jeden druhého. Když čteme o jeho pravidlech, mohou se zdát nepřirozené, umělé, škrobené a nám se do toho nechce, protože chceme zůstat svými a tedy přirozenými, bez manipulaci druhých.
Tady je ten háček. My jsme od narozeni, v nejintimnější hloubce naši duše naplnění láskou, tak mohutné, že tato láska přetéká a zaplavuje svým teplem a ozáří všechno ve svém okolí. Toho je důkazem malé miminko, jeho nevinnost, bezbrannost, sladký úsměv a žvatlání, ručičky radostně vztažené k pochování nás odzbrojí, ať jsme kdokoliv - ono si nevybírá kdo je hodný a kdo je potvora, jeho přirozenost - což je milovat, se ničeho neobává, nebojí se, že bude špatně rozuměno.
To miminko,ještě neposkvrněné strachem, dělá jenom jedno - miluje !
Jsme zde jenom abychom milovali!

Temi Miller
temi(a)thisweek.net
(475) Jájina Řezníček, 23.9.2008
Ohlas na článek Ivan Kolařík – Iveta Kollertová: „Ivane, s tebou je sranda jak s gumovým hovnem!“

Milá Iveto,
s úžasnou radostí jsem si přečetla rozhovor s Ivanem Kolaříkem a dokonce jsem i slzu uronila, protože ho moc dobře znám a jsem jedna z těch, které nazývá kamarádkou. Ivan je opravdu úžasný dědek, rád kecá blbosti a myslím, že mu to zůstane, i když tvrdí, že ho to přestává bavit. Já žiji také v Austrálii, a jak píše, Austrálie nás přijala s otevřenou náručí a poskytla nám ten krásný pocit zdravého dýchání a vše, co si jeden mohl přát. Ať po stránce vzdělání či kariéry a hlavně té krásné přírody, kterou Austrálie oplývá, s rozlohou, o které se v Evropě nikomu ani nezdá.
Já strašně ráda čtu všechny jeho články a všechny si je tisknu, už z toho mám již tlustou složku. Jeho články jsou fantastické a já jsem pyšná, že ho mohu nazývat bývalým spolužákem, ale stále svým kamarádem.
Zdraví Vás

Jájina Řezníček z Tasmánie

praha(a)intas.net.au
(474) Pavel Novotný, 22.9.2008 

Vážený pane vydavateli,
Začetl jsem se do Vaší úvahy co Vás dovedlo z více důvodů k tomu vydávat PN a mně nezbývá než s Vámi souhlasit. Problémů je mnoho, více než by se na prvý pohled zdálo. Ku příkladu zájmy mediokracie deklarované v oficiálním vyjádření vydavatele odpovídají zájmům vlastníků papírových novin jen částečně, pokud se ovšem vůbec k tomu veřejně přihlásí. U internetových novin to platí rovněž. Ty skutečné zájmy jsou obvykle skryty pod povrchem.
Všimněme si spolu na základě jakých tezí dochází už 19, tento rok už 20 let k jako by plánovitému odnárodňování společnosti, jak se velmi brzy opustily principy občanské společnosti. Ono říci: Budeme se vyhýbat politickým tématům je velmi snadné. Odpovědět na otázky jak lze dosahovat krok za krokem odstraňování účelových tvrzení, šalebných mýtů a nebo vysloveně laciných ideologizovaných tvrzení předkládaných obvykle jako generelní pravdy je velmi obtížné. Bez toho, že by jste ona tvrzení uchopil a pokusil se je vyvrátit relevantním argumentem to prostě nejde. POZITIVNÍM MOHU BÝT TÍM, ŽE BUDU USILOVAT O ODSTRANĚNÍ ZAHLENĚNOSTI NAŠEHO SPOLEČNÉHO VĚDOMÍ, ŽE BUDU NAZNAČOVAT CESTY A MOŽNÁ VÝCHODISKA. Nic víc, nic méně.
Tedy ono vlastně vše kam se podíváte a na co sáhnete, pod tím je vždy ono politikum skryto. Buď krátkodobé nebo zahleňující naše společné vědomí dlouhodobě a trvale. Vezměte si třeba ,,ta naše povětšinou nešťastná výročí“.
Posílám Vám soubor textů, které se zabývají více událostmi které tak, či onak poznamenaly životy desítek generací. Tyto texty nebyly publikovány a byly určeny převážně okruhu mých přátel známých, spolupracovníků a spřátelených publicistů. Děkuji předem za jejich uveřejnění, Vaší laskavou odpověď a vlídné zacházení.

Pavel Novotný
atelier_novotny(a)centrum.cz

(473) Tomáš Fojtík, 21.9.2008

Dobrý den,
mám na vás velkou prosbu. Se známým se přeme o to, jestli písnička Maršálové Petra Skoumala a Jana Vodňanského je nebo není (či se dotýká) o okupaci ČSSR v roce 1968. Já tvrdím že ano, on že ne. Chtěl bych vás proto poprosit, jestli nemáte kontaktní e-mail na pana Vodňanského, který do Pozitivních novin přispívá, či zda byste mu případně nepředali tuto mou otázku s mou e-mailovou adresou, aby mi mohl odpovědět.
Děkuji a přeji hezký den
Tomáš Fojtík
tomas.fojtik(a)gmail.com



? ODPOVĚĎ JANA VODŇANSKÉHO

Dobrý den,
děkuji za váš zájem o píseň Maršálové. Pravdu máte asi oba. Ta píseň mne doslova přepadla, text i melodie (později ji Skoumal upravil) dohromady pár týdnů před invazí, jako tušení, předzvěst, uprostřed bezstarostné prázdninové nálady. Takže vlastně vznikla před invazí, ale vztahuje se k ní. Takže jste tak trochu vyhráli oba dva a tak se hezky kamarádsky rozdělte o první cenu.
S pozdravem Ať vám dupou králíci
Jan Vodňanský

P.S.
Diváci na jaře roku 1969 v Činoherním klubu ovšem píseň vnímali jako naší reagenci na invazi, proto taky zpívali refrén spolu s námi a režim to taky tak chápal, a tak píseň nikdy nesměla vyjít na žádném našem LP ani být hrána v rozhlase až do konce režimu.

(472) Martin Vojtek, 21.9.2008
Ohlas na článek Pavel Ján Buvala: Počítače jsou všude

Dobrý deň,
Neviem či tomuto mailu budete rozumieť ke´dže píšem a pochádzam zo Slovenska ale jeden môj dobrý známy mi dal link na vašu stránku, ktorá ma samozrejme zaujala a hlavne článok ku ktorému ohlas teraz píšem. Autor tohto článku Pavel Buvala si dal námahu pozisťovať veci, ktoré sú pre nás ostatných banálne veď kto by už zisťoval prečo sú na staniciach počítače, mi mladší to berieme už ako samozrejmosť a preto sa mi páči že si to pán Buvala všimol trošku z inej stránky a niečo o tom pozisťoval a samozrejme napísal na vašu stránku. Nechcem mu nijako veľmi fandiť ale ľudia ako on by si zaslúžili aby sa ich články, ktoré sú na prvý pohľad banálne až ke´d sa do nich začítate pochopíte ich podstatu a prácu ktorú doňho vložili, aby sa práve tkéto články uverejňovali na vašej stránke.
Na záver želám vám aj pánovi Buvalovi veľa nových a hlavne dobrých článkov do budúcnosti.

S pozdravom
Martin Vojtek
(471) JUDr. Jaroslav Zika, 19.9.2008
Ohlas na článek Hana Tomková: Zázrak na Piavě

Děkuji za otištění tohoto článku.
Myslím, že jej paní Tomková napsala velmi přesvědčivě.
Můj děda na Piavě také bojoval, střelen do kotníku, taď pátrám po dokladech z té doby a rád bych se tam také vypravil.
Můžete mi na ní poslat e-mail, zda by mě poskytla bližší informace.
Děkuji
JUDr. Jaroslav Zika
akzika(a)volny

(470) Bengt Littke, 18.9.2008
Ohlas na článek
Jitka Vykopalová: Očití svědkové ve Švédsku vypráví

Det är en mycket ambitiös och fin artikel. För oss som inte var med ger den en god bild av s?väl faktiskt skeende som de känslor som de inblandade hade.

Toto je velmi ambiciózní a pěkný článek. Pro nás, kteří jsme u toho nebyli, dává dobrý obraz jak o skutečných událostech, tak o pocitech, které dotyční zúčastnění měli.


Bengt Littke, FRAeS
Program Director - Czech Republic
Gripen International
SE-58188 Linköping
Sweden

(469) Eva Cendors, 17.9.2007
Ohlas na článek Jaroslav Vízner: To všechno jsem nevěděl


Milý pane Víznere,
 
na Váš článek jsem narazila oklikou - přes Francii (kde žiji) a Švýcarsko (kde žije Vaše dcera Veronika)... Jak se ten dnešní svět zmenšuje. A my v něm máme konečně tu svobodu. Vytouženou a také občas velmi těžkou, neboť svoboda, to je také břemeno zodpovědnosti. Být zodpovědný za svůj život, za svoje volby, za to, co mohu přinést tomuto světu, čím mu mohu přispět a pomoci posunout se kousek dál - blíž k jeho lidské tváři.
 
Před několika dny mi můj muž, spisovatel a ilustrátor dětských knížek, nadšeně vyprávěl o Veronice Víznerové - Vaší dceři, která také ilustrovala krásné knížky pro děti. Nedalo mi to a dala jsem do internetového vyhledávače 'Vízner' a narazila na Váš článek v Pozitivních novinách. Velmi mě oslovil. Vaše odvaha opustit vše známé v zemi, kde jste si už vybudoval určité profesní zázemí, a odjet se ženou a malou dcerou do ciziny bez jakékoliv jistoty a záruky, začít vše znovu, v nové kultuře, s novým jazykem... Jsem velmi šťastná a vděčná, že Vám byla dána šance u švýcarské televize a že jste tam našel profesní naplnění.
 
Mám pocit, že velmi dobře rozumím, co prožívá Čech, když přijde 'bez ničeho' do ciziny. Já sama jsem po studiích na Filozofické Fakultě v Praze a na DAMU odjela do ciziny. Já už neutíkala před přitvrzujícím se komunistickým režimem. Nějaká nevysvětlitelná síla a touha mě hnala ven a pryč. Dnes bych to s odstupem nazvala 'potřeba najít samu sebe a osvobodit se od vštěpených zvyků a postojů'. Západ mě lákal také tím, že jsem tam pociťovala takovou radost a lehkost, zatímco v Čechách ještě přetrvávala chmurná atmosféra bývalého režimu. Radostně a s ohromnými nadějemi jsem se usídlila s mým mužem (který je napůl Francouz a napůl Ir a setkali jsme se ve Skotsku) ve východní Francii nedaleko Ženevy. Probuzení do reality na sebe nedalo dlouho čekat... Kromě ohromné lásky jsme nic neměli, takže jsme okamžitě museli začít pracovat. Na mě se vetšina lidí dívala velmi nedůvěřivě - lidé z východní Evropy tu nejsou příliš vítáni. S narůstající nezaměstnaností roste i strach a komu by se líbilo, že práci dostane cizák. Moje studia ani diplom nebyly uznané. Měla jsem pocit, že jsem ve vzduchoprázdnu. Kdo by si pomyslel, že po prestižních studiích na Karlově Univerzitě nebo na DAMU budu trhat jablka a nebo kopírovat po celý den adresy do počítače, abych se uživila? Byla to tvrdá škola pokory. A určitě mi pomohla uvědomit si, že skutečná hodnota člověka nesídlí v tom, jakou udělal školu, co vlastní a nebo co dělá. Skutečná hodnota člověka je v jeho otevřenosti novému a jinému, v jeho schopnosti vcítit se do druhého, v jeho toleranci a ochotě naslouchat.
 
Po této 'škole života' jsem dostala šanci učit pohybovou průpravu na ženevské divadelní škole a později jsem vedla divadelní kurzy na univerzitě i dalších institucích. Zahrála jsem si i v divadle a ve filmu (jsem velmi šťastná za spolupráci s Christophem Leclairem, který se mnou natočil film 'Ewes'. Můžete se na něj podívat na této stránce: http://www.myspace.com/evacendors ). Před necelými dvěma lety jsme se přestěhovali k Paříži. Všechno to začalo znova: vybudovat si zázemí, najít přátele, spolupracovníky... Vy to dobře znáte.
 
Píšete, že nyní - po šesti letech života v Čechách - máte pocit, že jde o nový exil. Je jisté, že s Vaší životní zkušeností není asi jednoduché najít ty 'správné uši', které by doopravdy slyšely, co říkáte. Já Vám přeji, ať najdete to správné místo, ze kterého můžete promlouvat a dát šanci naslouchat těm, kteří o to stojí - mně přijde, že Pozitivní noviny jsou jedním z těch míst.
 
S pozdravem,
Eva Cendors
eva.vokacova(a)hotmail.com
(468) Martin Dočkal, 17.9.2008
Ohlas na článek Ivan Kolařík - Iveta Kollertová: Ivane s tebou je sranda jak s gumovým hovnem"

Ba, ba, ten kamarád z dětství... to budu asi já. No, jakýpak asi, určitě já, kdo by to moh bejt jinej. Je to jak píšeš, Ivánku, ty blbiny, co jsme vymýšleli a prožívali v našich pomalu vymetávaných palicích utkvěly a drží se zaháknutý, zatímco zapamatovat si jeden dobrej fór je už nad síly. Nedávno jsem si řek, že proti tomu něco udělám, koupil jsem si malej zápisníček a hned při první velký srandě heslovitě zapisoval pointy. Když jsem pak po několika týdnech ten sešítek zase, už mimo nadání, našel, co myslíte ? ani jeden ťuk. Zato vždy, když jdu u nás Pod Kotlářkou (furt tam bydlim) do lesíka, jseš tam se mnou, vidim Tě, jak tam pouštíš bobky z tý naší větve-kadidelny, kuckáme z prvních šluků a podnikáme hon s lukem na "chlápka". Eště bysme tam mohli jednou zajít spolu, co myslíš? Tak se pochlap, vydej z portmóni pár šupů a šup na pivo sem. Jestli něco tady zůstalo furt dobrý, tak je to vono, jak se zpívá v Prodance. Potěšils mě nejen tímto rozhovorem, ale každej Tvůj fejeton je zajímavej a potěší. Zraješ jak víno, ale vše má svůj čas. Takže Tě čekám, nejdýl na jaře!

Martin Dočkal 
Pod Kotlářkou 28, Praha 5         
Ksp(a)mvcr.cz                                                                         


P.S. též pochvalu pro pani redaktorku Ivetu Kollertovou, hezky vedeno.
 

(467) Peter Kmec, 16.9.2008 
Ohlas na článek  Jitka Vykopalová: Očití svědkové ve Švédsku vypráví

Vážený pán šéfredaktor,

rád by som sa poďakoval redakcii Pozitívnych novín za veľmi kvalitné mediálne spracovanie spomienkových materiálov k 40. výročiu udalostí roku 1968 v bývalom Československu. Bolo pre mňa veľkou cťou pripomenúť si spolu s mnohými pamätníkmi toto krátke, ale veľmi dôležité historické obdobie boja Čechov a Slovákov za slobodu. S radosťou som si prečítal článok Vašej redaktorky Jitky Vykopalovej, ktorý podrobne pokrýva všetky podujatia, ktoré sme v danom augustovom týždni absolvovali. Bol to intenzívny týždeň, v ktorom sa udialo veľa pozoruhodných podujatí, stretli sme veľa zaujímavých ľudí, vynorili sa smutné aj veselé spomienky.
Ešte raz ďakujem za spoluprácu a teším sa na ďalšie stretnutia s krajanskou komunitou.
S pozdravom

Peter Kmec,
veľvyslanec Slovenskej republiky vo Švédsku

(466) Gudrun Pelikan 15.9.2008
Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Očití svědkové ve Švédsku vypráví


Hej Jitka!
Tack för att jag har f?tt läsa hela "din" tidning med positiva nyheter – ett originellt namn, när nu de flesta nyheter som presenteras är motsatsen. Det har varit fantastiskt spännande att f? delta i s? m?nga av aktiviteterna i minnena fr?n -68, d? jag själv var student i Stockholm, l?ngt bort i en fredlig utkant av Europa. Bästa hälsningar,

Dobrý den, Jitko!
Děkuji za to, že jsem mohla číst celý "Váš" magazín s pozitivními novinami - originální název, když nyní většina zpráv, které jsou prezentovány, jsou opačného původu. Bylo úžasně zajímavé účastnit se tak mnoha aktivit ve vzpomínkách na rok 1968, kdy já sama jsem byla studentkou ve Stockholmu, hodně daleko na svobodném konci Evropy.
Srdečné pozdravy

Gudrun Pelikan
Gampelikan(a)hotmail.com 
(465) Lucie Svobodová, 14.9.2008
Ohlas na článek
Jitka Vykopalová: Očití svědkové ve Švédsku vypráví

Nesmírně obsáhlý a jistě i náročný na zpracování článek či spíše reportáž o akcích k 40. výročí okupace.
Děkuji za podporu a článek.

Lucie Svobodová,
ředitelka Českého centra ve Stockholmu
(464) Eva Rydrychová, 9.9.2008 
Ohlas na článek Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem


Tak už máme další Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem za sebou. Když se ohlédnu a zamyslím se co mi veletrh přinesl, vždy se mi vybaví jedna milá tvář. Míjela jsem jí denně jako všichni kolem. Tenhle člověk posedával i u stánku, kde měl své knihy. Povídal si s vystavovateli i s lidmi, kteří se přišli na výstaviště podívat.
Od samého rána byl všude přítomen a neustále se usmíval. Vskutku neustále... a nikdy jsem na něm neviděla, že by byl někdy naštván. Když si pomyslím, kolik starostí a trablů muselo celé výstavě předcházet, kolik lidí oslovil, kolik telefonátů vyřídil, kolik času a možná probdělých nocí tento člověk strávil, aby vše klaplo, tak jen musím obdivovat jeho stále dobrou náladu i nevyhasínající úsměv.
Když už celá výstava se pomalu blížila ke konci, objevil se znovu... aby nás pozdravil, rozloučil se s námi a rozdal úsměvy i těm, kteří ještě postávali a nespěchali domů. I já měla tu čest toho člověka poznat a na rozloučenou mu stisknout ruku. Bylo mi v tu chvíli velmi smutno, že budu muset celý rok zase čekat na vlídnou a veselou atmosféru veletrhu, o kterou se zasloužil tento pán. Ale zároveň mne velmi hřeje na srdíčku, že i já mohu říci, že mi věnoval pár úsměvů, přátelský stisk ruky a svou milou pozornost..
Moje děti jsou pyšné na knihu, kterou on napsal a rád jim podepsal. Já jsem zase hrdá, že stále usměvavého pana Jana Řehounka, manažera Polabského knižního veletrhu v Lysé nad Labem, osobně znám. Velice mu děkuji, za jeho obětavost a laskavá slova, čas a knihy, které napsal a určitě ještě napíše.
Ale neděkuji jenom já. Chtěla bych také poděkovat za všechny mé kolegy a kolegyně  Pozitivních novin, Všichni sdílí mé pocity, poněvadž byli při tom. Nakonec chci  poděkovat za příležitost, kterou nám tenhle "Honza z Lysé" a pro mne usměvavý Jan, dal.
Jane, byl jste moc fajn – děkuji Vám!
 
Eva Rydrychová
evussa(a)seznam.cz

(462, 463) Jan Šůra, 31.8.2008 
Ohlas na články:
Jiří Tichota - Jan Krůta: Pan Spirituál a Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým

Jsem rád, že jsem na tento rozhovor narazil. Je to balzám po těch sprostých výlevech naprostých nul v internetových diskusích.
Jan Šůra

Když se tu mluví o bulváru, tak bychom si měli uvědomit, že problém není v těch, co bulvár dělají, ale v tom, že tak krutá většina populace je tak zrůdně blbá, protože ho platí. Jinak by bulvár nemohl existovat. Bohužel.

Jan Šůra
Sura.jan(a)volny.cz

(461) Lea Formánková, 29.8.2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Nenadálý odchod

Dobrý den,
čtu jak mi jen čas dovolí, životní příběh Ivety Kollertové. Znám ji sice "jen" po netu,ale za tu dobu, co se setkáváme na různých stránkách, jsem ledaccos o jejím životě už věděla. Přesto mě nyní, když čtu detaily, kousek po kousku, ohromuje, jak moc je silná. Je pro mě takový balsám na nervy, díky svému optimismu! A vždy, když mám nějakou menší či větší bolístku, nějaké trápení, pomyslím na to, co vydržela Iveta a hned se mi lépe snáší to moje. Její příběh je napsán tak krásně a bolestně zároveň, že jsem vždy "vtažena" do děje.
S pozdravem
Lea Formánková
LeaFormankova(a)seznam.cz  

(460) Růžena Šišková, 25.8.2008
Ohlas na rubriku VÝROČÍ SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ


Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o informaci, zda je možné prohlížet v rubrice  "Výročí slavných osobností" i starší data. Děkuji za odpověď. 

Růžena Šišková
ruzena.siskova(a)seznam.cz
? Odpověď redakce:

Dobrý den paní Šišková,
V současné době funguje rubrika Výročí slavných osobností pouze způsobem, který znáte, tj. vždy dva nejbližší týdny. Vaše připomínka o prohlížení starších dat je zajímavá, ale řekla bych, že to je otázka spíše technického charakteru, týkající se buď možnosti vyhledávat v databázi "Výročí" nebo zpřístupnění prohlížení dříve zveřejněných dat na stránkách PN. K současnému rozsahu databáze mohu jen říct, že jsem ji začala tvořit někdy v průběhu března letošního roku, takže zatím nepokrývá celý kalendářní rok. Takže pokud by bylo vyhledávání (prohlížení) starších dat technicky možné, pak jen v rozsahu databáze, která je ovšem průběžně doplňována. K technickému řešení samotného vyhledávání (prohlížení starších dat) na stránkách PN je kompetentní Vám odpovědět pan Pavel Loužecký, s nímž v této věci úzce spolupracuji.
Tolik moje odpověď, zdravím Vás a přeji hezké dny.
Jana Stuchlíková
vedoucí rubriky


Vážená paní Šišková,
děkuji za Váš zájem o rubriku VÝROČÍ SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ.
Na Váš podnět jsme přidali na konec článku odkaz na excelovský soubor, v němž je celá dosud zpracovaná databáze výročí, kterou postupně zveřejňujeme v Pozitivních novinách. Zde si můžete pomocí filtrů (v řádce 2) pohodlně selektovat informace, které potřebujete.   
S pozdravem
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin 

(459) Jiřina Wittmannová, 24.8.2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Už z hor zní zvon


Ivetko, po přečtení kapitolky sedím jak zařezaná a nevím co s pocity, které z toho mám.
Je mi z toho smutno, zadržuji slzy, ale na hrudi to svírá tak moc, že je musím pustit. Nedovedu si představit, že bych při nemoci procházela něčím takovým. Manžel mi byl oporou, opravdu tou největší, jak snad je vůbec opora možná. Je mi tak moc líto, že jsi tak trpěla. Že jsi procházela bolestí, strachem a nepochopením od svého manžela. Jak mohl? Jak vůbec mohl???
Jsem moc ráda, že jsi, že jsi tak pohodová, usměvavá, že to jsi prostě ty. Hlavně jsem ráda, že to je za tebou.
Mám Tě ráda, ale to ty víš..

Jiřina Wittmannová
ředitelka pro Klub Zdraví-život
www.zdravi-zivot.cz

(458) John Wittness, 22.8.2008

Vážení,
napsal jsem několik knih, vážících se k období Srpna '68. Jedná se o beletrii a pošlu je ZDARMA e-mailem každému, kdo si o to požádá. Podrobnosti na 
http://www.johnwittness.estranky.cz.

John Wittness
JohnWittness(a)seznam.cz
(457) Josef Vaněk, 20.8.2008
Ohlas na článek Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (12) Úvaha nad mýty Starého zákona

Děkuji redakci za tento hluboce promyšlený a z rozsáhlého poznání vycházející text. Jakkoli jsou velmi potřebné k povznesení ochablé úrovně obecného myšlení, není mnoho analýz právě takto virtuózně podaných zasvěceným dokumentaristou, historikem a glosátorem.

S pozdravem
Josef Vaněk
info(a)mmr.cz
(456) PhDr. Miroslava Holá, 17.8.2008

Vážení,
máme zájem o Vaše pozitivní noviny a cokoli dalšího pozitivního,co produkujete.
Jsem ředitelkou OÚSS v Praze 8 , který je poskytovatelem sociálních a zdravotnických služeb v této městské části. Máme tři Domy s pečovatelskou službou (cca 300 obyvatelů), Dům sociálních služeb, 4 kluby seniorů, Centrum aktivizačních činností a cca 1 500 klientů v terénní péči.
V nejbližších dnech budeme pořádat kurz pozitivního myšlení pro seniory a při hledání hesla jsem narazila na Pozitivní noviny.
Prosím o jakékoli bližší informace a přeji hodně úspěchů v motivaci lidí .
S pozdravem
PhDr. Miroslava Holá
Miroslava.Hola(a)ouss8.cz
? Odpověď vydavatele PN na tento ohlas:

Vážená paní Holá,
velmi Vám děkuji za Váš e-mail, který mě potěšil. Mám rád aktivní lidi, kteří se sami ozvou s tím, že je Pozitivní noviny zajímají a rádi by s nimi spolupracovali. Pro ně  (a ve spolupráci s nimi) jsme pak schopni udělat maximum.
 
Co můžeme nabídnout:
 
1/ V PN funguje již delší dobu projekt SENIOŘI K POČÍTAČŮM! https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/exkluzivne-seniori-k-pocitacum.php, kde se v rámci celostátní kampaně snažíme propagovat zvyšování počítačové gramotnosti u seniorů.
 
Pár článků z PN na toto téma:
Pavel Loužecký: Projekt SENIOŘI K POČÍTAČŮM!
 
V rámci tohoto projektu můžeme nabídnout:

a) sérii článků v Pozitivních novinách o Vašich službách a zařízeních, o zajímavých lidech, kteří v nich žijí (rozhovory, reportáže apod.) - vše samozřejmě bezplatně
b) uspořádání motivačních besed pro seniory nejen o Pozitivních novinách, jejichž cílem a smyslem by mělo být inspirovat seniory k tomu, aby sami začali psát své příspěvky do PN (ať už v podobě literární, fotografické nebo grafické). Těchto besed by se za PN zúčastnily vždy dvě osoby, já + další host, který má k PN vztah (autor, spolupracovník, čtenář apod.)
c) zorganizování klubových pořadů s názvem Oáza pohody a optimismu pro seniory, na nichž by vybraní autoři či moderátoři předčítali vybrané články z Pozitivních novin za doprovodu živé hudby (zpěvák, instrumentalista), případně ze záznamu.
d) prezentování nejrůznějších tvůrčích aktivit autorů Pozitivních novin (promítání dokumentárních filmů, recitování poezie našich básníků, prezentace našich fotografů, ilustrátorů apod.)
 
Společným jmenovatelem všech aktivit by mělo být PŘEDÁVÁNÍ POZITIVNÍ ENERGIE SENIORŮM a na to navazující snaha INSPIROVAT SENIORY K VLASTNÍ TVŮRČÍ AKTIVITĚ, např. při umělecké, organizační nebo realizační spolupráci na přípravě dalších pořadů.
Upozorňuji, že dosud tým Pozitivních novin nic podobného nerealizoval mimo zorganizování hodinového zábavného pořadu POZITIVNÍ HODINKA S POZITIVNÍMI NOVINAMI na knižním veletrhu v Lysé nad Labem (máme z toho natočený záznam, který se dá promítat) a filmové reportáže, kterou je možno vidět na internetu https://www.pozitivni-noviny.cz/video/den-pozitivnich-novin_vetsi.wmv
 
2/ Všechny tyto aktivity v podstatě směřují k projektu, který už mám delší dobu připravený, ale dosud jsem pro něj nenašel vhodného partnera. Jeho název je POZITIVNÍ POVÍDÁNÍ POD POLŠTÁŘ - a najdete ho v příloze jako inspiraci pro naše případné osobní jednání. Umím si docela dobře představit, že bychom ho mohli přinejmenším prakticky vyzkoušet, případně i později realizovat ve vzájemné spolupráci s Vámi a OÚSS v Praze 8.
Jsem si jist, že právě tato věc by mohla výrazně oslovit všechna zařízení pro seniory v ČR a spustit jakousi "pozitivní lavinu".
 
3/  Dalším projektem by se mohla stát Miniškola počítačů pro seniory spolu s Miniškolou internetu pro seniory. Tyto kurzy bych zajišťoval osobně.
 
Myslím, že pro začátek by tato nabídka mohla stačit :-))) Všechny aktivity se samozřejmě odvíjejí od realizačních možností (prostory, technické vybavení apod.).
Pokud Vás moje nabídka (přátelé mi vždycky radí, abych se hodně mírnil, protože lidi vždycky dopředu vyděsím možnostmi :-))) zaujala, navrhuji osobní setkání, kde bychom mohli vše dále specifikovat a domluvit. Na základě toho bych pak podnikl další kroky a přizval ke spolupráci své kolegy autory, spolupracovníky a přátele. Jednotlivé akce bychom samozřejmě realizovali postupně podle ohlasů samotných seniorů a našich zkušeností.
 
Lidí, nápadů a možností je spousta. Chybí zatím jen vhodné prostředí a skupina lidí, pro které bychom mohli a chtěli tyto věci realizovat. A možná, že jsme je právě našli....
Pokud budete mít zájem na osobním setkání, ozvěte se a domluvíme se na schůzce. Rád Vás navštívím.
 
S pozdravem
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
17.8.2008
(455) Jaroslav Pivoňka, 3.8.2008
Ohlas na článek  Miroslav Sígl: Tisk a novinaři v letech 1966 - 1970 (3)


Děkuji.
Skvělé, bez emocí, pravdivé!
Bylo mi tenkrát 15.
Byl jsem s rodiči na dovolené v Jeseníkách.
Táta samozřejmě přerušil dovolenou a rozjel se do práce - právní odbor MZV.
To je jasná agrese - a Rumuni vystoupí z Varšavské smloluvy! To byla jeho první reakce.
Po okreskách - rozcestníky skvěle přeházené, český člověk uměl.
JUDr. Šmejkal, šéf odboru, pokud si správně pamatuji, to pak odnesl, formuloval osobně stížnost do OSN dřív, než se táta (JUDr. Jaroslav Pivoňka) stačil vrátit z dovolené. Ale pokud vím, soudil se (Šmejkal) s MZV (pak účelově zavedli § 53 do ZP a retroaktivitu jaksi nelze...) a údajně to vyhrál, vraceli mu 3+6 platů za řádnou výpověď.
Bohužel, má ex-manželka mi dokumenty z této doby, včetně korespondence z prověrek, natruc použila, v letech osmdesátých, na podpal.
Pak přišel u mého otce první infarkt, potom druhý, a v roce 1978 jeho konec - mně bylo 25 let.
Žena ví, jak ublížit, když ví, že chlap ji nesmí uhodit.
Nikdy jí tohle neodpustím.
 
Jaroslav Pivoňka
ing.jar.pivonka(a)iol.cz  

(454) Markéta Růžičková, 7.8.2008
Ohlas na Pozitivní noviny

Dobrý den, velice se mi líbí Vaše Pozitivní noviny a Váš přístup k věcem. Já osobně mám ráda všeobecně jiný pohled na věci a různá alternativní řešení. Přišla jsem na Vás náhodně, když jsem narazila na fotky pana Hellera. Velice Vám fandím a chtěla bych se zeptat, jestli nebudou Pozitivní noviny vycházet v tištěné formě, to by bylo skvělé, já osobně dávám přednost papírovým novinám.

Děkuji,
Markéta Růžičková
marketaruzickova(a)seznam.cz

? Odpověď vydavatele PN na tento ohlas:

Dobrý den,
děkuji za Váš e-mail i za otázku, kterou jsme se snažili už několikrát v minulosti řešit, ale bohužel zatím bezúspěšně.
Vydávání tištěných novin je náročná věc, na kterou je potřeba mít spoustu peněz, kontaktů, možností a schopností. Možná Vás to překvapí, ale tyto noviny nejsou žádnou obchodní či veřejně prospěšnou společností, ba dokonce nejsou provozovány ani jako živnost. Prostě je dělá pro desetitisíce čtenářů po celém světě parta nadšenců, a to doslova a dopísmene "na koleně".

Všichni, kdo již 4 roky na internetu tvoří elektronické verzi těchto novin, tak činí po celou dobu BEZPLATNĚ, ve svém volném čase.
Vycházím-li z neoddiskutovatelného faktu, že čas jsou peníze, tak když jsem se například pokoušel spočítat, kolik jsem třeba jen já osobně vložil zhruba peněz za čas, strávený vydáváním Pozitivních novin (a to bez nutných nákladů hrazených z vlastní kapsy), vyšla mi částka 1,5 miliónu korun! A to jsem všechny hodnoty (tj. počet hodin, hodinovou sazbu i práci o sobotách a nedělích) velmi podcenil.

Za ty čtyři roky již vyšlo v Pozitivních novinách hodně přes tři tisíce článků, takže rozhodně máme co nabídnout nejen pro tištěnou verzi Pozitivních novin, ale zároveň pro celou řadu skvělých knih. Bohužel nám stále chybí to nejdůležitější: klíčová osoba, která by byla ochotná pozitivně laděnou žurnalistiku v naší republice finančně a obchodně podporovat.

I když se bez mučení přiznám k tomu, že dnes by mi úplně stačilo, kdybychom získali alespoň malé pravidelné finanční příspěvky od desetitisíců našich čtenářů, abychom mohli bez problémů pokrývat náklady na provoz novin, jejich reklamu, propagaci a rozvoj, jakož i na další nepředpokládané výdaje (například na nový počítač pro šéfredaktora Václava Židka, který nutně potřebuje ke své práci, protože mu ten jeho současný pomalu odchází "do věčných lovišť").
Smutné je však na tom to, že právě čtenáře Pozitivních novin nechávají "spát" naše výzvy o sponzorskou podporu (byť třeba jen symbolickou v podobě 200 Kč, kterou navrhl náš dvorní ilustrátor František Kratochvíl), a že sponzorské dary nám dávají v drtivé většině samotní autoři a věrní spolupracovníci, bez nichž by PN prostě nemohly vycházet. Každopádně všechno funguje spolehlivě obráceně, než jak by fungovat mělo. A stejně tak to je a nejspíš i bude s tištěnou verzí Pozitivních novin. Obávám se, že ty vyjdou, až si jejich výrobu sami zaplatíme....

Vím, že jsem Vás asi příliš nepotěšil, ale i optimismus a dobrá nálada mají své realistické mantinely. Věřte mi, že kdybychom místo nadšených slov našich čtenářů nad přínosem a kvalitou Pozitivních novin dostávali za každou pochvalu tisícikorunu, už bychom byli multimilionáři a Vy byste dnes držela v rukách pěkně tlustý tištěný pozitivní magazín v barvách a na křídovém papíře...

S pozdravem
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
(453) Otakar Štorch, 6.8.2008 
Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin

Rád se připojuji k výzvě pana Fr. Kratochvíla, FrK-a, která mi připadá velmi nápaditá, stejně jako ilustrace, kterou k této příležitosti vytvořil - autoři, ilustrátoři a čtenáři, aby přispěli symbolickou částkou 200,- Kč na Pozitivky a tím podpořili jejich činnost. Je to zcela určitě schůdné pro každého a je to naprosto na dobrou věc.
Přidejte se i Vy, ostatní tvůrci a příznivci Pozitivních novin, a to nejen tuzemští! Na webové stránce o Kontu Pozitivních novin naleznete způsob odeslání peněz ze zahraničí do ČR včetně všech potřebných informací k platební transakci. Každá dobročinnost potřebuje podporu!
Hojnost štědrých dárců, tak jako autorů a čtenářů, přeje milým Pozitivkám
 
Otakar Štorch, Vallentuna, Švédsko
 otakar.storch(a)spray.se
 
(452) Petra Haasová, 4.8.2008 
Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin

Všechno nejlepší!
 
Moji milí pozitivní čtenáři, autoři, ilustrátoři,
jsem šťastná, že mě před pár lety Alenka Heinová „přivedla“ na stránky Pozitivních novin.
Od té doby se stalo mnohé. Objevila jsem své oblíbené periodikum a získala spoustu přátel. Za tu dobu, co se známe, vím o vás všech dohromady jednu super věc. Že se na vás můžu spolehnout. Jmenovitě?
Pavel Loužecký
Milý Pavle, díky za neuhasínající ohňostroj Tvých nápadů, podnětů a myšlenek. Ne každé se podaří dobýt světlo světa, ale – podívej se, kolik toho už vyšlo! Já vím, jak je to těžké, ale doufám, že budeš pokračovat dál.

Václav R. Židek
Milý Vašku, díky za všechno, co na dálku děláš pro to, aby „soukolí“ Pozitivek fungovalo, poučilo a rozveselilo co nejvíce lidí. S holkami „autorkami“ jsme se svorně shodly, že když nás „péruješ“ o termíny, fotky, texty a informace, tak to děláš tak roztomilým způsobem (a to ještě navíc z dalekého Kolína nad Rýnem), že se prostě nedá odolat a musí se to splnit.
Jitka Stošická a Míša Stošická
Moje zlaté holky! Díky za váš zájem o moje verše, úžasnou spolupráci při výběru ilustrací do Galerie IN a hlavně – za vaše přátelství a přízeň.

Alena Heinová
Alenko, děkuji mockrát za Vaši podporu a za to, že mám o stovky přátel více, než před pár lety.

Promiňte, moji další pozitivní přátelé (Jarmilo, Cecilko, Jitko, Milane, Stando, Strašlivej Náčelníku, Ivetko a další… vidíte, kolik nás už je?), že nemůžu oslovit jednoho každého z vás. Byl by z toho román a pan šéfredaktor by mi to asi zatrhnul, protože by to bylo strašlivě dlouhé.
Takže se připojuji s dárkem pro Pozitivky a na účet posílám (dnes již symbolické, také díky originální ilustraci FrKa) dvě stokoruny.
 
Hodně štěstí do dalších let!!
 
Vaše Petra Haasová 

(451) Iveta Kollertová, 2.8.2008

Ačkoliv se v jedné písničce zpívá, že "Štěstí si za prachy nekoupíš", přidávám se se svým skromným příspěvkem 200,- Kč k výzvě pana Františka FrK Kratochvíla a nechť nás všechny spojí, poněkud upravené úsloví "Jeden za všechny, všichni pro Pozitivní noviny!"

Připojte se, prosím Iveta Kollertová
mejse.hezky(a)seznam.cz

(450) Miroslav Sígla, 2.8.2008
Ohlas na článek
Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin

Milane, byl´s to Ty, kdo mne před lety přivedl mezi tak dobrou sestavu Pozitivních novin, a za to Ti děkuji. Nemohu proto nevyslyšet ani Tvé dnešní přání a proto v pondělí 4. srpna 
odesílám na uvedené konto desetinu svého důchodu. Uskrovním se jinde a jinak, stejně žiju od důchodu k důchodu, ale zdůrazňuji slovo "žiju" nikoliv "přežívám".
K úrovni Pozitivních novin bych mohl zopakovat  slova, která jsem zcela nedávno adresoval  ušlechtilým tvůrcům  a kolegům V. Židkovi a P. Loužeckému o tom, že dělají záslužnou práci, podporují svobodné, nezávislé a skutečně pozitivní psaní na českém internetu.
Než si Ona "pro mne přijde" chci být vyrovnán se svým životem, protože smrt i život jsou dvojjediným fenoménem, jemuž jsem věnoval svou knihu Co víme o smrti, kterou vydala Epocha v roce 2006.
Pevně věřím v naše další směřování, k němuž nás může vést především rozumová střízlivost, kritický duch a smysl pro humor. A to vše nacházím právě v myšlenkách, pocitech a názorech tvůrců a spolupracovníků Pozitivních novin. To je velký dar, který každý den hned po ránu rozbaluji...
Díky!   

Miroslav Sígl, 2.8.2008
miroslav.sigl(a)seznam.cz
.
(450 a) Ohlas vydavatele na článek Milana Dubského  a na ohlas pana Miroslava Sígla:

Text dopisu odeslaný pánům Milanu DubskémuMiroslavu Síglovi, 2.8.2008
 
Vážení pánové,
nesmírně si vážím vaší obětavosti jak po stránce autorské, tak i finanční, kterou prokazujete Pozitivním novinám. Věřte mi, že to není jen pouhá zdvořilostní fráze....
Nevím sám, co si počneme na tomto světě, až tu jednou mezi námi nebudou lidé s vaší odpovědností, poctivostí, moudrostí, rozhledem, citem a pochopením. Lidé, které si já osobně zařazuji pod nostalgicky prachavý pojem "stará škola". Pojem s příchutí čehosi, co se z našeho života pomalu a bohužel bez náhrady vytrácí ....

Úplně mě mrazí při pomyšlení, kolik peněz již věnoval pan Dubský ve svých 79 letech (právě dnes oslavuje své narozeniny!) Pozitivním novinám prostřednictvím sponzorského daru určeného na tisk letáku PN.
A stejně tak mi nezbývá než hluboce smeknout před panem Síglem, který je schopen věnovat našim novinám desetinu svého důchodu.

Zároveň přiznávám, že je mi docela smutno z faktu, že drtivou většinu dárců, jež přispěli na konto Pozitivních novin, tvoří ti, kteří by měli za svoji práci pro PN a obětavost od nás naopak peníze dostávat - a nikoli je PN ještě darovat.

Na druhou stranu mě však nesmírně hřeje pomyšlení, že díky našemu společnému, dnes již dá se říci gigantickému literárnímu a uměleckému kolektivnímu dílu - Pozitivním novinám, jsem dostal příležitost poznat tolik skvělých lidí.
Kdyby před čtyřmi roky nevznikly Pozitivní noviny, nikdy bych je nepoznal, protože by nevzniklo ono kouzelné spojení: TOUHA PO DOBRÉ NÁLADĚ, OPTIMISMU A POHODĚ.
A za to rozhodně stálo mně a mému věrnému kamarádovi Vaškovi Židkovi, jakož i řadě dalších spolupracovníků, věnovat čtyři roky každodenní práce na tomto projektu.

Takže ještě jednou vám, milí kolegové, za všechno děkuji a panu Dubskému přeji k jeho dnešním narozeninám nejen hodně zdraví, ale také potěšení, lásky a radosti ze života.

S pozdravem
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
pavel(a)louzecky.cz
(449) František FRK Kratochvíl, 1.8.2008
Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin


Všechno, co pan Milan Dubský napsal, plně podepisuji! Také jsem se rozhodl hned v pondělí poslat přes Českou spořitelnu sice pouhých 200,- Kč, ale zároveň vyzývám zbývajících cca 70 000 čtenářů ke stejnému gestu. 200,- Kč nikoho nezruinuje a hlavně to pomůže v dalším úspěšném vydávání "našich" Pozitivních novin.
Předem děkuji všem, kteří se k mé výzvě přidají. Zároveň zasílám ilustraci k tomuto tématu.

František FrK Kratochvíl, 1.8.2008
http://frk60.aspweb.cz  
http://frk1.wordpress.com  

(448) Jitka Vykopalová, 1.8.2008
Ohlas na článek Milan Dubský: Pár slov ke 4. výročí založení Pozitivních novin


Moje milé Pozitivní noviny!
Jsem moc ráda, že jste na světě a že se vám daří a že na vás v den narozenin obzvláště lidé rádi pamatují a reagují. Jelikož se sluší a patří k narozeninám pogratulovat, ráda bych se připojila také, a kromě pár milých slov - mnoho štěstí a úspěchů v další činnosti - bych ještě přidala i malý dárek v podobě malé obálky s finančním obnosem 1000 švédských korun na další váš vývoj a rozvoj...

Srdečně ze Stockholmu zdraví a hezký narozeninový den přeje 
Jitka Vykopalová, 1.8.2008
(447) Jiřina Wittmannová, 1.8.2008
Ohlas na článek Ivety Kollertové. Nechte zvony, zvonky znít!


Právě jsem dočetla článek, na který musím hned reagovat.
Ivetko, ty umíš tak krásně volit slova.Napsala jsi moc krásný článek k výročí PN ... Jsi talent, který si doma jen tak lenošil, ale tomu je konec! ... Však ty víš, jak to myslím :-)
Jsem moc ráda, že jsem Tě poznala, že jsi má kamarádka, že prostě jsi.
Děkuji Pozitivním novinám za to, že jsou. Udělali kus práce a i co se tebe týče. Děkuji.
Moc ráda čtu tebe i PN, a tak to zůstane.
Přeji Pozitivním novinám i Tobě, mnoho čtenářů, a aby se i nadále tak dařilo, jako doposud, nebo ještě lépe.

S úctou Jiřina
wittmulka(a)seznam.cz

Jiřina Wittmannová
ředitelka pro Klub Zdraví-život
tel.             +420 773 588 406       
www.zdravi-zivot.cz
(446) Prof.Dr.Jan Solich Csc, 1.8.2008
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+ …

S úvahou o používání různých termínů v seniorském hnutí lze maximálně souhlasit a autorovi patří za tyto úvahy dík. Důchodce-penzista je opravdu synonymum, důchodce vznikl s vydáním zákonů o důchodovém zabezpečení a nahradil běžný název penzista, který se u nás používal - viz penzijní fondy první republiky či v zahraničí.
Používání názvu senior - jde o pojem širší a pro nás je výhodné, že je běžně užíván v zahraničí a také se lépe překládá do cizích jazyků než důchodce.
Třetí věk a dnes i čtvrtý věk jsou pojmy, které se používají v odborném demografickém či zdravotnickém vědeckém tisku, ale i v oblasti sociální politiky.
Ještě jednou dík autorovi - názvosloví a jasné stanovení pojmů je důležité, a to nejen ve vědeckém světě.

Prof.Dr. Jan Solich Csc
předseda Svazu důchodců ČR
místopředseda Rady seniorů ČR
svazduchodcu(a)seznam.cz

(445) Bedřiška Klíchová, 1.8.2008 
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+...

Dobrý den, pane Loužecký,
k tématu diskuse se přidávám a podpořila bych návrh paní Dolejšové. SENIOR , slovo na které nejsme až tak zvyklí ale v poslední době hojně používané, souvisí jistě s průnikem mnoha dalších slov do našeho jazyka. Já osobně jsem se nikdy ještě nesetkala, že by mě někdo tak oslovil, úředně ale do této kategorie také patřím. Vnímám toto slovo jako více méně úřední označení pro člověka ve vyšším věku. Prostě mi přijde , že se stalo moderní nahrazovat označení starší pan, paní a starý pán, paní, zjednodušeně senior.
V 50. letech se neslušelo, nebo bylo společensky nevhodné říkat ženám dáma. Inu každá doba má své, PRO MNĚ OSOBNĚ JE TO JEDNO, jsem prostě důchodkyně, seniorka, starší paní a nejvíc se zasměju , když mi v obchodě řeknou ,, mladá paní si přeje, to si pak řeknu, tak holka už je to tady, jsou slepí, nebo si dělají legraci?? Ale ani jedno, je to prostě zvyk a tak to říkají. A tak se stalo zvykem nám dříve narozeným říkat v této době senior.
Přeji všem důchodcům, seniorům zdraví, pozitivní přístup ke změnám, kterým se stejně nevyhneme, schopnost najít v našich dnech radost ze života, i když to někdy jde ztuha, ale jde to.. .......

Bedřiška Klíchová, LIBEREC
bekli(a)seznam.cz

(444) Vladimíra Tesařová, 26.7.2008
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Senioři, důchodci, penzisté, třetí věk, 60+ …

Dobrý den pane Loužecký,
se zájmem jsem si přečetla váš článek a úvahu na téma důchodců a seniorů. Na internetu jsem se s podobnou úvahou setkala poprvé a musím vám především poděkovat, že jste toto téma otevřel. Patřím, bohužel, také k těm dříve narozeným, jak se teď také říká. Je to sice samozřejmá součást života, pokud neopustíme tenhle svět příliš brzy. Tahle současná společnost je však nějak zvláštně nepřátelská k těm, kteří si již svoje povinosti splnili, a ta zbývající léta chtějí ještě trochu hezky prožít.
Že to prožívání zdaleka není na úrovni západní společnosti je jasné. Co se dá dělat, když jsme se narodili v nedobré době na málo vhodném místě. Ovšem mohlo to dopadnout ještě mnohem hůř, Afrika a Asie také není žádná výhra ani pro ty, co se narodili nedávno a nebo se teprve narodí.
Domnívám se, že na té nevraživosti vůči starým lidem mají podíl i média. Mnohokrát jsem slyšela vypočítávat, kolik aktivních lidí vydělává na jednoho důchodce, jak společnost stárne, jak za pár let nebude na důchody dnešních mladých.
Sama jsem pracovala přes věkovou hranici dost dlouho a důchodcem jsem teprve dva roky. Nebýt toho, že jsem prodělala zápal plic, pravděpodobně bych pracovala dosud. Nezabírala jsem nikomu atraktivní pozici, ale byla jsem tam, kde je stále nedostatek pracovníků - ve zdravotnictví.
Přesto mám negativní zkušenosti s chováním mladých. (Nikoliv na pracovišti, tam by měli zájem i nyní). Jen tak pro ilustraci, nevypadám na svůj věk, nemám žádné trvalé onemocnění, jezdím Fabií v pohodě i 200 km na otočku. PC jsem si koupila za poslední vydělané peníze a jako absolutní autodidakt se učím zvládat záludnosti internetu.
Takže závěrem jen tolik: Je úplně jedno od kdy se definuje stáří, je vlastně jedno jsme-li důchodci, senioři nebo penzisti. Ovšem bylo by třeba, aby nás mladí nevnímali jako přítěž společnosti, na kterou musí pracovat, která jim zabírá byty a vlastně není k ničemu.
S tím souvisí i právě probíhající diskuze o eutanazii. To není dobrý signál a povšimněte si, kdo jsou zastánci jejího uzákonění. Já vím dobře, jak vypadá bezmocný člověk, jak se umírá, ale podepsala bych to, co řekl v TV prof.Pirk: "Do toho nás netahejte, ať si každý svého dědečka zabije sám". Samozřejmě se všemi důsledky, dodávám já.

Nejsem si jistá zda jsem naplnila vaši představu diskuze na váš článek, ale třeba ten můj úhel pohledu bude v něčem inspirující. Přeji vám hodně úspěchu ve vašich širokých aktivitách a budete-li mít zájem, ráda se s vámi o své zkušenosti podělím. Přeji samé hezké dny

Vladimíra Tesařová z Pardubic
vladimiratesarova(a)centrum.cz
(443) Otakar Štorch, 24.7.2008

Už náš velký Komenský se vyjadřoval k výchově dětí, na svoji dobu až revolučně osvícenecky. Ale žádná doktrína, byť sebehumánněji myšlena, se nemůže dočkat dříve nebo později zpochybnění, a to nejen ze strany méně znalých a citově méně bohatých, ale i koumáků nemalé úrovně a navíc nepostrádajících potřebnou citovou úroveň.
Sám jsem proti tělesnému trestání, neboť i když sice mnohé postižené pravděpodobně negativně nepoznamená rákoska do dospělého života, tak jsou ti, kterýmž se může navršit vnitřní destabilizace.
Autorka velmi potřebně toto, zdá se, věčné téma, svým příspěvkem aktualizuje. Aby především rodič, a v neposlední řadě učitel, spojil důsledný požadavek na výchovu svých mladých svěřenců s nebitím, je dle mne nejsprávnější metoda, jež by měla být na celé naší planetě uzákoněna. Jestliže se ale i mezi učiteli nacházejí lidé s hrubou absencí všeobecné etiky, byť jinak jsou odborně na místě, tak je bláhové očekávat, že především každý rodič je na svém místě, mimo aktu způsobující narození svého potomka. Sám se domnívám, že každý zájemce stát se učitelem by měl projít důslednými psychologickými testy také po stránce etické a citové způsobilosti. Pokud tomu už tak dnes u nás je, tak bychom mohli vidět budoucnost potomků trochu světleji, myslím si alespoň já.

Otakar Štorch,
Stockholm, Švédsko

(442 a) Douglas Mackinnon, South Africa, 21.07.2008 
Ohlas na článek Švédský král dostal rodokmen svých českých předků

Hi.
I have been reading with great interest your article on the family tree presented to King Karl Gustaf of Sweden.
I would like to point out that the French Bernadotte dynasty was reunited with the old Swedish royal line when Prince Gustaf, son of King Oscar II of Sweden and Norway was married to Princess Victoria of Baden. Victoria was a descendant of King Gustaf IV Adolf of the old Swedish royal line. He was deposed after a disastrous war in which the Swedish state lost more than half it's territory including Finland.
Gustaf IV's own children were disinherited by the Swedish Riksdag, and since his brother King Karl XIII was childless, the Riksdag offered the Swedish Throne to Napoleon's marshalls at a time when Sweden was allied with the French empire. Several of these marshalls showed no interest, but one, Jean-Baptiste Bernadotte accepted, and was bapstized into the Swedish Lutheran faith taking the name Karl Johan. He was formally adopted by Karl XIII and was crowned with great ceremony as King Karl XIV Johan on the death of Karl XIII.
Through the marriage of Gustaf V, descendant of Karl XIV Johan, and Victoria of Baden, the present monarch, Karl XVI Gustaf is descended from Gustaf III, and also from the great Swedish king Gustaf I Vasa who founded the present Swedish royal line in the 16th century. Recent research has revealed that King Karl Gustaf is also descended from the earlier Swedish royal ine through the 13th century King Sverker II.
The present Swedish monarch was unfortunately stipped of most of his powers by the socialist Riksdag in 1974, though this act was never put to a referendum. These powers are now held by party politicians, a state of affairs which has justifiably been criticized by royalists, since these powers should be held by a non-party political head of state on behalf of the people of Sweden.

Regards
Douglas Mackinnon
cam(a)intekom.co.za


(442 b) Douglas Mackinnon, Jihoafrická republika, 21.07.2008 
Ohlas na článek Švédský král dostal rodokmen svých českých předků


Ahoj!
S velkým zájmem jsem si přečetl Váš článek o rodokmenu královské rodiny prezentující švédského krále Karla Gustafa.
Chtěl bych poukázat na to, že francouzská dynastie Bernadottů byla sjednocena se starým švédským královským rodem, kdy princ Gustaf, syn Oscara II., krále Švédska a Norska, se oženil s princeznou Victorií z Badenu. Victoria byla potomkem krále Gustafa IV. Adolfa ze starého švédského královského rodu, který byl svržen po katastrofální válce, ve které švédský stát ztratil více než polovinu svého území, včetně Finska.
Vlastní děti Gustafa IV. byly vyděděny švédským parlamentem, a jelikož jeho bratr, král Karel XIII. byl bezdětný, nabídl parlament švédsky trůn Napoleonovým maršálkům, jelikož v té době bylo Švédsko spojencem francouzského impéria. Několik těchto maršálků neprojevilo zájem, ale jeden, Jean-Baptiste Bernadotte, nabídku akceptoval a byl přijat do švédské luteránské víry, přičemž přijal jméno Karl Johan. Byl oficiálně adoptován Karlem XIII. a po jeho smrti při velké ceremonii korunován na krále Karla XIV. Johana.
Prostřednictvím manželství Gustafa V., potomka Karla XIV. Johana a Victorie z Badenu, je současný panovník, Karl XVI. Gustaf následníkem Gustafa III. a tím potomkem velkého švédského krále Gustafa I. Vasy, který založil současný švédský královský rod v 16. století. Nynější výzkum ukázal, že král Karl Gustaf XVI. je tedy z dřívějšího švédského královského rodu ze začátku 13. století potomkem krále Sverkera II.
Současný švédský panovník byl bohužel v roce 1974 zbaven většiny svých pravomocí socialistickým parlamentem, přestože tento akt nebyl nikdy předložen k referendu. Tyto pravomoci převzaly politické strany a státní sféra, za což byly oprávněně kritizovány královskými přívrženci, protože královy pravomoci byly omezeny na nepolitické vedení státu jménem švédského lidu.

S přátelskými pozdravy
Douglas Mackinnon
cam(a)intekom.co.za

(441) Mirek Koutský, Austrálie 21.07.2008
 
Milá paní Jitko,
jistě se budete divit, jak asi nějaký naprosto neznámý smrtelník sehnal Vaši e-mailovou adresu?! Byl to ten velký Poeta Ota Štorch... Otu jsem poznal v roce 1967, setkali jsme se v italských lágrech pro politické uprchlíky a následovně jsme pak oba emigrovali do Švédska. Já jsem tam setrval 4 roky, ale tuhá severská zima mě zahnala do mnohem teplejších končin.V Austrálii jsem již 37 let. Ze začátku se mi děsně stýskalo po Švédsku, ale člověk si nakonec zvykne všude, dnes by mě ale asi "zabila i česká zima".
Odchodem ze Švédska jsem téměř ztratil kontakt s Otou, teprve až asi před třemi roky jsem "čichnul" k počítači a od té doby naše korespondence kvete. On mě upozornil na Vaše články v Pozitivních novinách a od té doby jsem si přečetl mnohé. Musím Vám složit poklonu a obdiv jak mistrně zvládáte hovory s různými osobnostmi uměleckého života. Mě zejména zaujaly Vaše rozhovory s lidmi z oblasti hudební, sám jsem tak trochu šumař. Ota Vám může říct více. Věřte, že jsem se Vám chystal napsat již před několika měsíci, ale vždy jsem měl pocit, že nevím, jak se přesně vyslovit, až dnes, jakoby mě políbila Múza (možná, že to mohlo být i požehnání Papeže), prostě,teď už je to černé na bílém.
Na rozloučenou bych Vám chtěl popřát co nejvíce tvůrčího úsilí a abych mohl v budoucnosti ještě mnoho Vašich článků číst a radovat se z nich. Při jejich čtení mám totiž pocit, že jsem tomu dění přítomen!!!
Na úplný závěr Vám přeji hodně zdraví a můžete ode mne pozdravovat Otu.

Zdraví Vás
"Klokan" Mirek Koutský
mirekkoutsky(a)yahoo.com.au
(440) Ing. Jiří Heller, 11.4. 2008,
Ohlas na článek
Jiří Havel - Jitka Vykopalová: Pohled na krajinu, zvláště nedotčenou, je úžasný!


Vážený pane velvyslanče,                                                                              
vážená paní ředitelko,

vážené a milé paní a slečny,

 

děkuji Vám všem jménem pana Jiřího Havla, oprávněně věhlasného českého fotografa krajin, i jménem svým, za péči při přípravě, realizaci a zahájení výstavy jmenovaného autora dne 3. dubna 2008 ve Stockholmu.

 

Dle vyjádření návštěvníků a podle jejich výrazů v očích usuzuji, že jsme společně s Vámi důstojně reprezentovali Českou republiku.

 

Věřím, že výstava Jiřího Havla se pevně uchytí v mozaice stavebních kamenů, kterými upevňujete vzájemné přátelské vztahy s krajany dlouhodobě žijícími v zahraničí i se švédskými zájemci o českou krajinu, o českého člověka a třeba i o spolupráci v různých ekonomických, vědních či kulturních projektech.

 

Pokud bychom Vám mohli být nadále prospěšní, ing. Jiří Havel nebo já, prosím, pište, volejte. Pokud to bude v našich možnostech, rádi budeme pokračovat ve velmi příjemné a smysluplné spolupráci s Vámi.

 

 Ing. Jiří Heller,

fotograf, fotobankéř, fotogalerista, organizátor a snílek...

HELLER.CZ s r.o.

www.heller.cz

www.wwg.cz

jiri@heller.cz 

(442) Jana Attaková, 13.07.2008 
Ohlas na článek Jaroslav Vízner: Krávy a krávy aneb Dnes jsme volní, nekažme si to a umožněme jim to také

Právě jsem dočetla vynikající a pravdivé zamyšlení o poměrech, panujících u nás při chovu krav. Vzpomínám si, jak jsem jako malá jezdila s maminkou skrz naskrz naší krásnou vlastí a faktem je, že "živé krávy" jsem viděla pouze na hranicích. Byly černobílé a já se s úžasem ptala, jak to, že běhají jen tak venku. Do té doby jsem je viděla pouze jednou při jakési exkurzi do nedalekého tehdejšího JZD. Stály v řadách, smutné velké oči nás sledovaly a ozývalo se pouhé řinčení řetězů a zařízení na dojení. Nemusím snad popisovat vzduch a hromádky něčeho pod nimi. Smutné smířené krávy, smutný pohled.
Bohužel, když si člověk tak uvědomí, že naše zemička rozlehlé travnaté pláně vlastně ani nemá a pokud ano, najdeme na nich lyžařský areál nebo zanedbané pole, nabízí se tu otázka.. proč je lidi chovají, když pro ně nemohou udělat takové podmínky, jaké si zaslouží?
Děkuji za tento článek, psal jej člověk, který se umí dívat kolem sebe.

Zdraví Jana Attaková
janaattakova(a)seznam.cz


(441) Svatava Cihlářová, Brno, 13.7.2008 
Ohlas na článek Jaroslav Vízner: Krávy a krávy aneb Dnes jsme volní, nekažme si to a umožněme jim to také

Vážená redakce!
Když jsem si přečetla, co pan Vízner nedávno napsal o krávách a jejich údělu na tomto světě, vzpomněla jsem si, že mne před pár lety jejich osud taky nenechal v klidu. Snad se i našim kravám už daří dobře, i když takové úcty, jaké se těší například ve Švýcarsku, se jim opravdu u nás nedostává.

Svatava Cihlářová

Lidi, lidi! To neznáte lidi! Jo, bejvávaly doby, to si pamatovala ještě moje bába, že je ráno z celý dědiny posbírali a vyvedli na pastvu tam na ty louky pod lesem. To byla lebeda! Tráva hustá, šťavnatá a jen křupkala. Pak se zalehlo do stínu a dělalo se mlíko. A když se večer vracely do chlíva, nemohly vemena ani unést, tak byly plný .    
Jenže tohle moje máma znala už jen z vyprávění. Lidi si jich nějak přestali vážit či co. To jim hodili do žlabu pár kopek ucuchtaný povadlý trávy, hnůj kydali, až když nebylo kam lehnout, a protože bylo míň mlíka při tom jejich „starání“, nalili do konve pár litrů vody od pumpy, co stávala u hnojníku. No a my dneska už ani nevíme, jak vypadá slunko, místo slámy máme pod paznehtama železnej rošt a o trávě se nám jen zdá. Cpou do nás jakýsi nechutný granule, mlíko máme řídký a je ho málo, kdybysme jím měly živit vlastní telata, nejspíš by pošla .
A z toho ze všeho jsme už doopravdy šílený! My, krávy!

(439) Tiiu-Malle Mett (Vihmalik), Estonsko, 8.7.2008                         

Sear Sirs Redakce Pozitivni-Noviny.

My name is Tiiu-Malle Mett /by father.,s family name Vihmalik/. I live in Tallinn, Estonia.
I read from Pozitivni-Noviny article of Mrs. Fialkova Martina Ing. 05.04.2007 "Syrarsky kral Milan Vyhnalek". Mr. Vyhnalek biography and work in Tasmani was very interesting. I am sorry to say that I could not understand all text, as I dont know Czech language, I understood only those words which are similar to
Russian language. My mother tongue is Estonian language, Russian I have learned at school.
If possible, please would You be so kind and inform me about Mr. Milan Vyhnalek postal address and E-mail address, I have for him some questions. Please answer to me in English or German language.

Best regards
Tiiu-Malle Mett /Vihmalik/

Vážená Redakce Pozitivních novin,

mé jméno je Tiiu-Malle Mett (po otci mám příjmení Vihmalik). Žiji v Talinu, v Estonsku. Četl jsem v Pozitivních novinách článek paní Martiny Fialkové ze dne 5.4.2007 "Syrarsky kral Milan Vyhnalek".  Životopis pana Vyhnálka a práce v Tasmánii byla velice zajímavá. Já musím bohužel říci, že jsem nerozuměl celému textu, jelikož nerozumím česky, rozuměl jsem pouze slovům, která jsou podobná ruskému jazyku. Můj mateřský jazyk je estonština. Ruštinu jsem se učil ve škole.
Pokud by to bylo možné, pošlete mně prosím poštovní adresu nebo e-mailovou adresu na pana Milana Vyhnálka, chtěl bych mu položit několik otázek. Odpovězte mi prosím v angličtině nebo němčině.

S přátelskými pozdravy
Tiiu-Malle Mett (Vihmalik)
Talin, Estonsko
malletiu(a)hot.ee

(438) Libuše Hlavničková, Austrálie, 8.7.2008

Vazeny pane Zidku, 
dekuji Vam za zpravu od pana Moce. Jsem rada, ze mam ujasneno, kde jsem se s jeho psanim mohla setkat jeste ve stare vlasti. Na pokracovani psani o jeho zivote vzdycky nedockave cekam zrovna jako na clanky od pana Ivana Kolarika a pani Ivety Kollertove. Te jsem jeste podekovani nenapsala, protoze se bojim, ze nedokazu vyjadrit vsechno to, co pri cteni jejiho povidani citim a jak moc si jejiho psani vazim. Aby to nevyznelo necitlive. Jak uz jsem jednou psala, Pozitivni noviny jsou me oblibene webove stranky a vsem tem, kteri na nich pracuji srdecne dekuji. Setkat se s takovu skalou vyznamnych osobnosti, kteri do nich pisi nebo pisi o jinych je obohacujici. Zdravi a preje pekny den

Vase Libuse Hlavnickova
robertandlibuse(a)adam.com.au
(438) Ing. Peter Lieskovský, 1.7.2008
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Oni si to již uvědomují....

Pamätám si starý slogan:
"Aby bola krásna naša minulosť, o to sa starajú historici.
Aby bola krásna naša prítomnosť, o to sa starajú novinári.
Aby bola krásna naša budúcnosť, o to sa starajú politici."
Dnes akoby to bolo naopak. Nie poprehadzované, že by sa nám starali o krásnu budúcnosť historici, o krásnu prítomnosť politici a o krásnu budúcnosť novinári (napríklad), ale zdá sa mi, že každá z týchto bánd sa snaží, aby jej rezort vyzeral čím horšie.
Ak by som bol romantik, vysvetlil by som to tak, že nám NAŠI (historici, novinári, politici) vykreslia (upravene, teda nepravdivo) históriu, súčasnosť a budúcnosť natoľko škaredo až odpudzujúco, že neskreslená pravda nám už bude pripadať iba krajšia.
Nie som však romantik. Už dlho nie.
Takže si myslím:
historici nám hovoria škaredú pravdu, ktorú sme nechceli poznať;
novinári nám hovoria z pravdy len to škaredé, lebo nevedia čo je krásne;
politici sa starajú iba o krásu SVOJEJ budúcnosti.

Ing. Peter Lieskovský, 1.7.2008
2peterel(a)gmail.com
(437) Libuse Hlavnickova, Austrálie, 29.06. 2008
Ohlas na články Stanislava Moce

Vazeny pane,
dekuji Vam velmi za vsechno, co pisete a zverejnujete na Pozitivnich novinach. Mate dar, kterym obohacujete vsechny ty, kteri ctou Vase psani. Kolikrat se mi chce pri tom cteni plakat i smat zaroven. Myslim, ze ocenit a plne pochopit mohou jen lide, kteri sem prisli, protoze at uz v kterekoliv dobe, vzdycky to meli nejak tezke. V nasi rodne vlasti si to lide urcite se zajmem prectou, ale nedokazi se vcitit a mohou si i myslet, ze je neco spisovatelova fantazie. Mne osobne Vase povidani moc pomaha a velmi si povazuji, ze pisete pekne pravdive. Vase jmeno si pamatuji jeste nez jsme odesli, jestlize ovsem nemate nejakeho dvojnika jmenem, a hledala jsem Vase clanky v casopisech, protoze jsem nevedela, ze jste odesel. My jsme odesli az v roce 1982. Nemohu si vzpomenout, v kterem casopise jsem cetla Vase clanky, ale myslim, ze to bylo 100+1. Nebo Mlady svet? To uz je jedno. Moc mne ale tesi, ze mohu zase cist, co pisete i tady.
Preji Vam hodne zdravi i stesti a at se vam i Vasi manzelce dobre dari. A hlavne at mate stale o cem psat a at Vam to prinasi tolik dobreho, co Vasim ctenarum.

S pozdravem Vase ctenarka
Libuse Hlavnickova
robertandlibuse(a)adam.com.au
(437) Zdenka Pelantová, 27.06. 2008
Ohlas na článek  Ivan Kolařík: Ticho léčí

Dobrý den, je to výborný článek. Jsem ráda, že si mohu přečíst i něco pozitivního.
Zdravím.
Zdenka Pelantová
zdenkapelantova(a)atlas.cz
(436) Stanislav Rudolf, 27.06. 2008
Ohlas na článek 
Eva Benešová: Starci na webu

Závist, ta zmije v srdci mém…

Za svou několikaletou praxi v české literatuře jsem zjistil, že jsou mezi námi dva typy autorů. Ten první: autor vymyslí hrdiny a příběh, napíše jej a pak hledá vhodný titul své práce. Já patřím mezi ty druhé: klopýtnu o ten správný titul nové knížky a potom už snadno těch dvěstě, třista stránek připíši.
A teď objevím v Pozitivních novinách něco, co mě docela vzalo! Paní Eva Benešová vymyslela krásný název budoucí knihy: Starci na webu. No třída!
Tím, že žijeme v Česku, umíte si, milí čtenáři, jistě představit, jak jí ten nápad hořce závidím?
Protože však nechci dopadnout podobně jako nedávno se svou knížkou Pusinky, z níž si tvůrkyně filmu „vypůjčily“ bez mého vědomí titul, navrhuji paní Benešové, aby mi ten krásný název řekněme darovala. Já už jsem podobnou knížku o hrbáčích nad PC měl pod názvem Blbej u počítače rozepsanou. Ale pak jsem text nevědomky smazal na straně 124 a bylo po všem. Ovšem takoví Starci na webu, to by bylo, vole, hustý!
Proto se obracím na paní Evu Benešovou a prosím, aby si to s tím titulem rozmyslela. Buď ona, nebo já! Času máme přece dost a dost…!

Stanislav Rudolf
stanislav.rudolf(a)seznam.cz

Poznámka redakce: článek v PN Stanislav Rudolf - Renata Šindelářová: Prostě, kdo umí - umí!
(435) Jiřina Wittmannová , 25.06. 2008
Ohlas na článek 
Iveta Kollertová: Dotyk štěstí

Vážená redakce, nemůžu opět jinak, než reagovat na článek od Ivetky Kollertové.
Když jsem dnes četla článeček, že byla na vozíku venku, když jsem viděla fotografie, tak jsem se opravdu rozbrečela. Radostí, štěstím Ivetky. Moc jsem jí přála, aby se jí sen splnil. Asi by chtěl každý v ten moment být s ní. Krásně popsala a vystihla to, co cítila. Je to opravdu človíček s čistou dušičkou.
Přeji všem krásný a pohodový zbytek dne.

Jiřina Wittmannová
ředitelka pro Klub Zdraví-život
tel.             +420 773 588 406       
www.zdravi-zivot.cz  
(434) Václav Kostlán, 25.06. 2008
Ohlas na článek Dobromila Lebrová: Karel Baxa - První primátor velké Prahy

Vážená paní inženýrko,
úlohu, kterou Karel Baxa sehrál v t.zv. "hilsneriádě" jste popsala velmi mírně a zkresleně. Jeho postoj v celé věci nebyl zdaleka tak pasivní, jak naznačujete. Např. v druhém procesu s Hilsnerem a v následném jeho druhém odsouzení sehrál Baxa zcela rozhodující roli. Také sehrál vůdčí roli v rozpoutání hysterických protižidovských nálad v české společnosti (o které jste se vůbec nezmínila, nešlo tedy jen o vámi uvedené útoky na prof. Masaryka, jež byly v porovnání s tím, co tehdy prožívala židovská obec zanedbatelné), které neměly daleko k pogromům a trpěli jimi tisíce lidí a které na více než 20 let rozpoltily a rozhádaly českou společnost. Tato rozhádanost pak měla mj. i ten důsledek, že Češi v Říšském sněmu netáhli za jeden provaz a nikdy proto neprosadili, na rozdíl od Maďarů, rakousko-české vyrovnání.

Ani skutečnost, že se Baxa později za svůj primitivní antisemitismus styděl (nikdy se však za něj ani Hilsnerovi, ani židovské obci neomluvil), ani všechny jeho pozdější zásluhy jakožto primátora hlavního města Prahy a soudce nemůžou vynahradit a napravit toto jeho politické a morální selhání.

Zvláště patrné je to tehdy, když si uvědomíte, jak obrovský měla hilsneriáda vliv na rozvoj antisemitského myšlení v Rakousku potažmo ve Vídni. Z tohoto podhoubí o pár let později pak jistý mladík jménem Adolf Schicklgruber, známý později jako Adolf Hitler, nasál všechnu nenávist vůči židům a dalším etnikům a menšinám.

Jakkoliv, jak píšete, byl Baxa odpůrcem německého nacismu, obrovským způsobem k jeho vzniku svým působením v hilsneriádě přispěl. Nebyl ostatně v dějinách prvním člověkem, který pomáhal rozfoukávat něco, co se později vrátilo, aby mu ublížilo. Smutné na této věci je, že souvislost hilsneriáda -> vídeňský antisemitismus -> Hitler -> nacismus si Karel Baxa nikdy neuvědomil, resp. si ji nepřipustil. To ostatně řada dalších lidí, včetně Vás, jinak byste těžko mohla s klidným svědomím napsat na tuto smutnou postavu českých dějin oslavný článek.

S pozdravem

Václav Kostlán
kostlan(a)langweil.info

(433) Dana Vorlová, 22.06. 2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Obyčejná ženská, které se chtělo hrozně žít

Dobrý den /večer, paní Iveto .
Jsem věrnou čtenářkou Pozitivních novin a dnes již i Vašich kouzelných příspěvků. Mockrát Vám za ně děkuji. Obdivuji Vaši energii a pozitivní přístup. Nerada bych, aby to vyznělo jako fráze, ale tak to cítím.
Chci Vám popřát vše dobré.
Opatrujte se!  Zdraví

Dana Vorlová, Nechanice (okr. Hradec Králové)
vorl.dana(a)centrum.cz

(432) Václav Větvička, 20.06.2008 
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Názvy ulic - nové pomníky známých i neznámých osobností?

Dobrý den,
Čurej náhodou se mi otevřel Váš prastarý článek o názvech ulic.
Před lety jsem navrhl - na žádost magistrátu - několik, snad 12 - jmen významných přírodovědců pro označení nových ulic v Praze 10. Asi 5 bylo akceptováno, ale dotyčná komise například neopřijala návrh, v němž jsem neuvedl den a měsíc (jen rok) narození a úmrtí příslušného velikána.... Domníval jsem se, že to potřebují k tomu, aby na vhodném místě dané ulice umístili informační cedulku, kdo že to byl Petr Ondřej Mattioli atd....
Neděje se tak, ale podklady dotyčná komise jistojistě má.

Václav Větvička
Vaclav.Vetvicka(a)stirin.cz

(431) Helena Rösslerová, 17.06.2008 
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Čínský básník k nám promlouvá česky


Vážený pane Sígle,
Na letošním veletrhu Svět knihy jsem si od paní Bergrové koupila její právě pokřtěnou knížku Ohlas Li Poa. První, co mne zaujalo, byli sami manželé Bregrovi, kteří knížku osobně, s laskavými úsměvy a velkou skromností kolemjdoucím nabízeli. Knížka se mi zalíbila na první pohled, hned ten den jsem ji celou doma prošla a od té doby se k ní stále vracím. Okouzlily mě kratičké básně, jejich příběhy nebo spíš pocity, obrazy, které vyvolávají. Líbí se mi přesnost a čistota jazyka i ilustrace pana Bergra. Měla jsem z knížečky velkou radost a od té doby se chystám paní Bergrové napsat pár osobních řádek, poděkování. Dnes jsem si chtěla vyhledat její adresu na internetu a našla jsem, bohužel, Váš článek na www.pozitivni-noviny.cz o její smrti. Je to jen několik dní, netušila jsem, jak krátký čas pro svůj dopis mám a že by mohlo být pozdě. Je mi to líto. Z Vašich slov soudím, že jste autorku znal osobně, a tak jsem se odvážila Vám napsat. Pokud by moje poděkování za její krásnou knížku a malá vzpomínka na letošní veletrh mohly potěšit někoho z jejích blízkých, prosím, předejte jim je.

Děkuji
Helena Rösslerová
helena.rosslerova(a)smail.com

(430) Eva Kolínská, 16.06.2008
Ohlas na článek Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Starý zákon (3)


Dobrý večer, vážený Mistře,
tak dlouho mi trvalo, než jsem Vás našla!
Možná si ještě trochu vzpomenete na doktorku Evu, které jste řekl, že je Drtikol a která fotila na Vaší vernisáži v Lidovém domě?
Vaši Báječnou Kroniku, oba díly, čteme s manželem doma, když je nám smutno a zdá se nám, že to už jde jen k horšímu... Vaše bystré postřehy nám ale říkají, že nejsme sami.
Kupuji všechno, co od Vás objevím, naposled o Vánocích jsme syna Davida potěšili Vašimi Starožitnostmi.
Teď se těším, že brzy vyjde Vaše kniha "Koho jsem potkal cestou" - podle ukázky to bude, zaplať Bůh, zase zážitek, jako ale všechno z Vašeho pera.
Moc a moc Vás pozdravuji a přeji pevné zdraví a pevné nervy.

Krásný večer, týden, měsíc, rok Vám upřímně přeje
Vaše MUDr. Eva Kolínská s rodinou
evita(a)telekom.cz

(429) Svatava Cihlářová, 13.06.2008
Ohlas na článek Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak číst bibli? / První lidé (2)

Milý pane Raviku,
představte si, že jsem se už předloni s Vámi "potkala", když jsem si zároveň s potravou pro tělo přinesla z Kauflandu v tašce potravu pro duši – „Biblické příběhy“. Přiznám se, že jsem si je napřed "jen tak" prolistovala a kochala se překrásnými ilustracemi a když jsem se začetla, těžko jsem knihu, pro jinou nutnou práci, odkládala. Od té doby mne provází stále.
Zase jindy prostřednictvím Vašeho seriálu „Koho jsem potkal cestou“ jsem se procházela Římem, viděla jsem, co viděly Vaše oči a sdílela jsem Vaše pocity a myšlenky a za to musím poděkovat jen Vám! Ale není to jen "o Římu", protože mi při čtení "prošly očima" skoro všechny Vaše texty uveřejněné v Pozitivních novinách, takže by se dalo říct, že Vás už docela dobře znám.
Díky Vašim příspěvkům, které jsou po stránce stylistické na patřičné úrovni, protože svoje myšlenky vyjadřujete krásným jazykem, a to způsobem velmi čtivým a nám všem srozumitelným, si doslova vše vychutnávám. No, aby taky ne, jste ve své profesi mistrem.
Děkuji Vám a přeji pěkný slunečný den, plný klidu a radosti.

Vaše Svatava Cihlářová
Brno

(428) Lea Formánková, 12.06.2008
Ohlas na článek
Iveta Kollertová: Pan hrabě, člověk s velkým srdcem


Dobrý den.
Chci jen vyjádřit radost nad tím, že Iveta Kollertová má možnost psát ve Vašich novinách své příběhy. Známe se jen virtuálně, ale zato intenzivně a já říkám, že je to skvělá a silná žena, která dodává sílu a radost ze života spoustě lidem kolem sebe. Já sama při každé myšlence  na ni hodím své "nicotné" bolístky za hlavu. Těším se na každé její nové dílko.

S pozdravem
Lea Formánková - na Peprnetu : Angi5.
LeaFormankova(a)seznam.cz 

(427) Josef Vaněk, 11.06.2008 
Ohlas na članek Slavomír Pejčoch-Ravik: Za pokladem Niebelungů

Dobrý den, se zájmem jsem přečetl vyprávění - "opožděnou"reportáž - autora Ravika o zkušenostech a poznatcích z Německa. Děkuji za postřehy a souvislosti, které mě při čtení zaujaly, potvrzuji jako dříve působící průvodce - mnohé z nich, ale zřejmě ve shonu panujícím na různých cestách si je člověk sám nestačil takto utřídit. Soustředění poznatků, jasný výklad detailů a také vidění jevů i z protilehlé strany... takových textů není mnoho. A ve většině současných českých "plátků" zcela chybějí. Takže ještě jednou: pane Raviku, díky.

Josef Vaněk,
Praha 4
info(a)mmr.cz

(426) Lydie Lukšíková, 10.06.2008
Ohlas na článek Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak číst bibli? / První lidé (2)

Přeji hezký den pane Pejčochu.

Některé Vaše informace přijímám se zatajeným dechem. Slyšela jsem dost přednášek, četla jsem dost příspěvků od křesťanských vzdělanců a jsem ráda, když můžu o těchto ústředních myšlenkách přednášek a příspěvků aspoň nějakou chvíli přemýšlet. Nikdy by mě ani nenapadlo, že katolická církev má tak mnoho a nezaujatě vzdělaných lidí. Vyrostla jsem v protestantském prostředí, odchována Biblí Kralickou a katolické překlady jsem používala převážně k porovnávání překladů. Nejmilejším katolickým překladem pro mě je překlad Nového zákona, od Jana Ladislava Sýkory, z roku 1922 s úžasným výkladem. Jsem přesvědčena, že v tomto výkladu Nového zákona předběhl Ladislav Sýkora nejen svou dobu, ale tímto výkladem zastínil taky mnoho současných teologů. Mám taky Bibli Českou v katolickém překladu z roku 1888 a 1889 a taky ji mám hodně ráda. Ekumenickou Bibli používám už málokdy, protože mě v ní zarazily některé nepřesnosti.
Jsem ráda, že jsem Vaše příspěvky objevila a že o nich můžu přemýšlet. Nejdříve jsem Váš první i druhý příspěvek zkopírovala a přeposlala odhadem asi na 10 adres, protože víc adres zatím ze starého do nového počítače převedeno nemám. Nový počítač mám teprve kolem 10 dnů a to převádění adres, při mém časovém vytížení, přece jenom trochu trvá.
Před asi 10 lety, jsem byla na katolickém pohřbu, pohřbíval pan biskup a já jsem se prvně setkala s přijatelným pro mě kázáním. Mluvil o blahoslavenství z páté knihy Matoušovy. Velice přesně a pravdivě v něm vystihl život zemřelého. To jsem prvně ve svém životě slyšela mluvit nezaujatě a nad-denominačně katolického duchovního. Zřejmě si byl taky vědom, že na pohřbu nejsou jenom samí katolíci. Jednou ve své přednášce pan rabín Chaim Koller porovnával vzdělanost duchovních a poznamenal, že to sice netvrdí, ale domnívá se, že po rabínech jsou biblicky nejvzdělanější katoličtí duchovní. 
Jindy jsem byla na přednášce katolického teologa doc. Dr. Františka Kunetky. Bylo to na týdnu židovské kultury v Holešově a přednášel tam taky pan rabín Karol Sidon. Dodnes si některé jejich myšlenky z přednášek pamatuji. Jednalo se totiž o výklad SZ. Ten Nový zákon od Dr. Ondřeje M. Petrů O. P. mám taky a je hodně dobrý. Jedno starší vydání NZ jsem měla po otci a mám ho založený v knihovně a ten, který používám, je vydaný ve Vídni v roce 1970 na velice jemném papíře.
Že je Váš příspěvek nad-denominační, jsem ani maličký okamžik nepochybovala. Kdyby tomu tak nebylo, tak bych se příspěvkem nejspíš ani nezabývala, natož abych ho někomu přeposílala. Toho průvodce Prahou jsem četla jenom velice zběžně a protože mě hodně zaujal Váš příspěvek v Pozitivních novinách, tak si s požitkem přečtu i tohoto průvodce Prahou, protože Praha je moje milované město, pro svou vyjímečnou historii. Za Váš příspěvek jsem sice vděčná, ale já jsem vždycky a za všechno vděčná především svému Pánu Bohu, jak za svobodu informací, tak i za ty vzdělané lidi, kteří tyto informace šíří.
Taky si znovu a o hodně pozorněji, přečtu praktického průvodce Prahou, vydaného v roce 2001 Vámi a Josefem Cincibusem.
Přeji Vám, ať se Vám dobře daří, jak profesně, tak i v soukromí, s Božím požehnáním!

Lydie Lukšíková
luksikova(a)seznam.cz

? ODPOVĚĎ Slavomíra Pejčocha-Ravika, 10.6.2008

Děkuji Vám, paní Lukšíková, že jsem Vás zaujal svým textem. I když jsem křtěným katolíkem, nejsem zdaleka mluvčím církve katolické. Moje texty četli i kolegové českobratrské církve a mnoho potřebné literatury jsem získal z jejich knihovny v Jungmannově ulici. Máte pravdu, co se úrovně překladů týče. Mám jich řadu, a vím, jak ten či onen překladatel dovede posunout smysl určité pasáže dobře i špatně.  Kralická bible je ovšem klasika - byla první a měla i vliv na vývoj českého jazyka. Často jsem texty srovnával, i když z praktických důvodů (dělal jsem na rukopise v práci) jsem s sebou nosil v kapse vydání římské Křesťanské akademie, na superjemném papíru (Dr.O.M.Petrů). (1976)

(426) Marie Smrhová, 07.06.2008
Ohlas na článek
Dobromila Lebrová: Henri Dunant, zakladatel Červeného kříže - 180. výročí narození

Vážení,

se zájmem jsem si přečetla na Vašich stránkách článek paní Ing. Lebrové o Henrim Dunantovi. Dozvěděla jsem se mnoho nového o jeho pohnutém životě a o jeho zásluhách, které by se měly připomínat i v současném globalizovaném světě.

           

Za zajímavé poznatky děkuji.           
Marie Smrhová
mrha.jiri(a)homecity.cz

(425) Otakar Štorch 04.06.2008
Ohlas na článek Richard Haan – Jitka Vykopalová: Královnou mezi hudebními žánry je opera (1


Už samotný úvod rozhovoru Jitky Vykopalové s Richardem Haanem je na vysoké úrovni!
Položené otázky a následující odpovědi čtenáře obohacují, a to nemálo! Autorka má také, myslím si, nevšední dar, že z předešlé odpovědi klade následující otázku v jakémsi "inspirativním duchu", což nemyslím, že každý novinář dokáže.

Otakar Štorch,
Vallentuna, Švédsko
 
otakar.storch(a)spray

(424) Jiřina Wittmannová 29.5.2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Bolestivý verdikt


Vážená redakce,
opět nemohu jinak než reagovat na další kapitolku od paní Kollertové.
Kapitolky se čtou samy a jedním dechem. Prožívám každičké slovo, které je napsané. Prožívám každičkou větu, která je popsaná.
Nevím, jak jinak vyjádřit pocity, které při čtení mám, ale prožívám vše z toho, co paní Kollertová popisuje. Jako bych tak trochu četla svůj příběh. Už teď se moc těším na další kapitolku.
Přeji krásný a pohodový den.

S pozdravem
Jiřina Wittmannová
ředitelka pro Klub Zdraví-život
tel.             +420 773 588 406              
www.zdravi-zivot.cz  

(423)  Martin Říha, 28.5.2008
Ohlas na článek  Pavla Loužeckého: Vám musí náležet pozornost, úcta a zájem společnosti…

Uplatnění po padesátce problémem?

V dobách, kdy jsme si ještě nenamlouvali, že „trh vyřeší vše“ a kdy si společnost vážila vzdělání, kvalifikace, řemeslného fortelu bylo zvykem, že své vědomosti a zručnost předávali mladší generaci ti nejzkušenější a nejlepší v oboru. Patřilo to k prestiži, byl to vrchol profesionální kariéry. Bylo prakticky vyloučeno, aby výchovu, vzdělání a přenos řemeslného fortelu svěřily řemeslnické cechy či školy někomu, kdo sám sotva vylezl ze školních škamen, nemá ani praxi v oboru, ani všeobecnou lidskou sociální zkušenost a prověrku morální bezúhonnosti praktickým životem.
To ovšem bylo možné jen tak, že takový „obětavec“ neklesl příjmem pod úroveň svých vrstevníků nebo dokonce učedníků, jako dnes. Dnes ředitelé škol evidují neexistující žáky, aby dostali pár korun navíc. Ministerstvo školství s nimi vymýšlí způsob, jak kantory „zlevnit“. Například tím, že starší a zkušení učitelé jsou jako příliš drazí ze škol „vypuzováni“ a nahrazováni mladšími, s menšími tabulkovými platy, nebo tím, že se nebude bazírovat na vysokoškolském vzdělání, což bylo dosud považováno za nutnou, i když ne jedinou a dostačující podmínku kvalifikovaného výkonu pedagoga. Že to není ve prospěch kvality výuky a cílů, které stát deklaruje, jakoby nikomu kromě učitelů nevadí. Mělo by to ale vadit především nám, rodičům a prarodičům dětí takto postižených již při startu do života, nedostane-li se jim ve školách toho nejlepšího, co je na složitost doby dobře připraví. My bychom měli protestovat a stávkovat, ne jen kantoři.
Je to také asociální a neuctivé vůči starší generaci, jejíž potenciál možného přínosu pro společnost se nevyužívá. Posiluje se v ní pocit zbytečnosti, frustrace, ačkoliv by mohla ještě přispět k hospodářskému i kulturnímu povznesení země, jen to chtít a umět využít. Hlupáčci, kteří dnes ohrnují nos nad seniory, by si měli připomenout moudro Jana Wericha, že „mládí samo o sobě není předností; dnešní staří hlupáci byli kdysi mladými hlupáky“ a že „chybami se člověk učí, ale jen hlupák vlastními, když se může poučit od zkušenějších“.
Takže díky za nastolené téma a za náměty na zlepšení, ke kterým počítám i možnost zúročit celoživotní zkušenosti a moudrost při výchově a vzdělávání mladé generace, aby z ní nebyli takoví ignoranti, jaké popisuje pan Nápravník.

Martin Říha
riha(a)urm.mepnet.cz

(422) V.Hošek, 24.5.2008
Ohlas na článek Zdeněk Wachfaitl: Ladovská zima

Moc pěkné, při četbě se mi vrací mládí strávené v tomto kraji + hezké shrnutí s přidanou kulturní hodnotou. V.Hošek
vhosek(a)email.cz
(421) Luděk Ťopka, 23.5.2008
Ohlas na článek Milena Buriánková: Emiráty očima "babky z Buranova" (4/4)

Vážení,
přečetl jsem si se zájmem článek paní E. Buriánkové o jejím pobytu v Dubaji, a dovoluji si k tomu připojit pár svých slov. Ten článek samotný je čtivý a pěkně napsaný, k tomu nelze nic říct, ale k tomu, co popisuje už ano. Znám Dubai a Abu Dhabi z doby, kdy jsem pracoval v Kuvajtu a do těchto dvou emirátů jsem asi dvakrát pracovně vyjel. Tehdy ovšem, ač bohaté a moderně vystavěné, neměly tyto státečky patrně ještě dost pýchy a přebytků, takže působily příjemným a solidním dojmem a zajišťovaly svým občanům vemi dobrý a dá se říct i komfortní život.
To, co ale ukazuje světu současná Dubai, je podle mne megalomanie nejhrubšího zrna a po česku "kolosální rozežranost". Jejím cílem není další pozvednutí životní úrovně jejích občanů (ta byla už dostatečně zajištěna i v době, kdy jsem tam byl já), ale bezpochyby jen touha zbohatlíka, jemuž ještě včera muselo stačit k obživě jen kus sušeného kozího masa a hrst datlí a který teď chce ukázat světu, čeho se domohl (tedy díky božímu daru nafty, nikoli svou prací - sami nepostavili nic, vše je dílem cizích mozků a rukou). Cílem těchto staveb nemůže být touha po dalších ziscích, těch už mají až dost, ale jen a jen chlouba jejich měšcem. Pro koho to všechno je, stojí-li noc v takovém hotelu tisíce dolarů? Pro západní cizince a milionáře možná jednou, dvakrát, ale spíše pro další zbohatlíky z největší komunistické země s jejich pochybnými zdroji kapitálu. Nakonec ještě otázka: co si s tí vším počnou, až jim vyschnou naftové prameny? Nepochybuji, že vládnoucí elita má po tento případ dostatek zdrojů ve světových bankách, ale co jiní? Myslí si snad, že se k nim pohrnou nadále proudy zvědavých turistů, když jim kromě přepychových staveb a teplé vody v Gulfu nemohou nabídnout ani čtvereční metr přirozené zeleně, o kráse krajiny ani nemluvě, protože žádnou nemají.
A tak se ptám, jak se vám líbí, když někdo, jenž za vaše peníze za pohonné hmoty nejen žere, ale ještě při tom tak nechutně mlaská?
To je také odpověď, proč cena nafty neustále stoupá. Zachtělo se totiž i ostatním v tom monopolním spolku nezůstat za svým parťákem pozadu. Tak jen je podpořte, a pokud jim nemůžete přispět třínedělním pobytem v jejich ráji a zalyžovat si u moře, zajeďte si ještě dnes alespoň natankovat, dokud není litr za padesát! Ciao.

Luděk Ťopka
ludek.topka(a)centrum.cz
(420) Marcela Koudelová, 21.5.2008
Ohlas na článek  Vladimír Hron - Iveta Kollertová: Vším, čím jsem byl, byl jsem rád!

Hezký večer,
článek mě zaujal. Je vidět, že ho napsal člověk, který se umí vcítit do toho, s kým rozhovor dělá. Byla vidět také pečlivá příprava. Děkuji.
O Vláďovi Hronovi jsem přečetla desítky článků, ten Váš mě zase obohatil.

Marcela Koudelová
Michal.Koudela(a)seznam.cz
(419) Vladislav Drahoš, 21.5.2008
Ohlas na článek  Miroslav Sígl: Setkání bývalých redaktorů Mladé fronty

Mladá fronta má štěstí na svého historiografa. Miroslav Sígl zachycuje a zachovává tradici prvních nadšených let tohoto deníku, jehož redakcí prošly snad stovky lidí, kteří pozdějií v české kultuře zanechali trvalou stopu. Článek mi vyvolal onu charakteristickou vůni papíru a barev, kterou byla celá budova v Panské 8 prosycena a připomenul některé z redaktorů, které jsem tam jako občasný externí přispěvatel vídával a cítil k jejich známým jménům náležitý respekt. Z poválečných deníků má zřejmě jen MF díky autorovi tohoto článku systematicky zachycenu dobu vzniku a mladosti listu. Kéž by se bývalí redaktoři - fronťáci mohli ještě mnohokrát při květnovém výročí takto setkávat!

Vladislav Drahoš
vladislav.drahos(a)zoznam.sk

(418) Milena Mrugová, 17. května 2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Se sklopenou hlavou

Dobrý den, paní Iveto!                                                                                             

V Pozitivních novinách jsem si přečetla Váš příběh.
Jste skvělá. A to nemyslím to, jak píšete, Váš prostý a přesto velmi strhující styl, ale to, jak vzdorujete osudu. Jak jednoduché je propadnout sebelítosti a beznaději. Jenomže Vy v sobě máte neuvěřitelnou odvahu, vytrvalost a sílu. A to je to úžasné.
Mějte se pohodově, jarně a věřte dál v lepší zítřky.

S úctou a obdivem
Milena Mrugová
milena.mrugova(a)quick.cz

(417) Wittmannová Jiřina, 15. května 2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Se sklopenou hlavou


Vážená redakce Pozitivních novin!


Právě jsem dočetla třetí kapitolu od paní Kollertové Svlečená do naha a musím hned reagovat.
Moc na psaní textu nevidím, protože se mi z očí hrnou slzy, ano příběh mě opravdu dojal.
Je to psané srdcem a tak, jak se to prožilo. Vím a cítím, jak se Ivetka cítila, jak jí bylo, protože i já mám za sebou nemoc a trable s lékařkou ...
Příběh Ivetky opravdu chytne za srdíčko a já se moc těším na další kapitolu.
Ivetka je človíček s velkým srdíčkem a moc jí fandím, a také jsem pyšná na to, že mám za kamarádku právě takového človíčka, jakým Ivetka je ...

Děkuji s pozdravem a úctou Wittmannová Jiřina

Jiřina Wittmannová
ředitelka pro Klub Zdraví-život
tel.+420 773 588 406       
www.zdravi-zivot.cz

(416) Ivan Kolařík, 15. května 2008
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede...

Milá Ivetko,

díky Václavovi Židkovi jsem si mohl přečíst Vaše Zrcadlo, Vaši poezii a vůbec něco o Vašem osudu. A člověku se při čtení Vašich krásných řádků, které jsou prosyceny moudrostí, optimismem a které se čtou opravdu jako báseň, dělá v hrdle "knedlík". Dobře však vím, že Vám se nejedná vůbec o to být sentimentální a aby se někomu na druhém konci zeměkoule u protinožců dělal vůbec někde nějaký "knedlík". Jste obdivuhodná, silná, statečná žena, která čtenářům dává možnost nahlédnout do duše a před kterou hluboce smekám... A které přeji nejenom vozíček, který umožní vstřebávat a radovat se z prostinkých věcí, kteří lidé, kteří jsou na tom lépe, berou za samozřejmost. Držím palce a věřím, že se Vaše přání, mít vozíček, uskuteční. A rovněž doufám, že Vaším psaním budete obohacovat ještě pěkně dlouho stránky "našich" Pozitivních novin.
Do dalších bitev Vám přeji úplně všechno nejlepší a ať Vám do života svítí jenom sluníčko.

S pozdravem Ivan Kolařík (Melbourne)

(415) Pavel Pávek, 14.5.2008
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede...

Milá paní Iveto!

Vlastně jen malou chvilku jsem váhal, ale záhy se vrhl ke klávesnici. Sám přesně nedovedu říci proč; možná z pohnutek, které člověk sám nedokáže občas definovat, možné i proto, že se k problémům občas stavím podobně jako Vy.
Kdysi, je to asi šest let, jsem, někdo tvrdí, že zázrakem, přečkal klinickou smrt. Delší dobu před tím mi bylo všelijak, byl jsem slabý jako moucha, nejedl, otékal. Jako správného drsného kanadského chlapa mne ani nenapadlo vypravit se k lékaři. A že mezi nimi mám dost kamarádů. Nějaká banalita, to se rozchodí… Nerozchodila, a protože jedna ženská mívá více rozumu než deset mužských, zasáhla má drahá polovice. Přestala se se mnou bavit a poštvala na mě kamaráda, šéfa záchranky tam u nás. Ten přiletěl, jen zalapal po dechu a za dvacet minut mou tělesnou schránku předával primáři na interně. Totální selhání mnoha orgánů, prakticky nefunkční játra, prostě radostí na jednoho víc než dost.
Doktoři dělali, co mohli, ale ta potvora s kosou měla v úmyslu být rychlejší a zkusila to na mě se zmíněnou klinickou smrtí. Tunely se světlem na konci… Pohádky… Žádným jsem nekráčel. Jen jsem prý stále něco vyprávěl naší malé slečně. Tehdy jí bylo šest let a já věděl, že jí toho chci ještě hodně ukázat, vzít jí s sebou na spoustu míst, která mám rád.
Probral jsem se za dva dny a vedle lůžka seděla má žena Sašenka. Reakce z mé strany byla taková:
„Co tu zase děláš?“ Kupodivu mě nepraštila ale dál za mnou i se slečnou každý den jezdila.
Po nemocnicích jsem pobýval pomalu rok.
A konečně, po dlouhých řečech se dostávám k tomu podstatnému. Když mě pouštěli domů, řekla mi jedna, taková moc fajn, sestřička:
„To je škoda, že vás pouštějí… S vámi tady byla pořád taková sranda…“
Před nemocnicí na mne čekala menší delegace, byl v ní i onen doktor, co mne na internu tak rychle vezl:
„Tak hele, ty starej vole. Víš, jak je možný, že žiješ? Povím ti to... Tady končila medicína a začaly fungovat ty tvoje věčný srandičky a blbý nápady. Optimizmus, ten tě postavil na nohy! Jo, a třetí den, co tě sebrali hrobařovi, jsi ale na primáři cigaretu loudit nemusel. On je totiž nekuřák…“
A dnes? Vše je relativně v pořádku a my ještě vše, co jsem té kritické noci naší malé slečně sliboval ukázat, jsme ještě nestihli. Ale snažíme se každou volnou chvíli a ve třech i s tou naší mámou Sašenkou. Při tom svém zdravotním průšvihu mi došla jedna věc. Pochopil jsem, že není nutné mít natřený plot okolo zahrady, že je docela „fuk“, kdy budou umytá okna nebo posekaná zahrada. Uvědomil jsem si, že to nejdůležitější, alespoň pro mě, je předat někomu dalšímu to málo, co vím, ukázat mu to, co považuji za krásné a naučit ho poznat, co je, alespoň podle mě a jeho, správné.
Mějte se hezky, a když budete mít chuť, ozvěte se.

Váš
Pavel Pávek 
kostelecncl(a)centrum.cz

(414) Hana Stará, 13.5.2008
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede...

Dobrý den,
také jsem si přečetla článek jedním dechem a je krásné, že se snažíte Ivetě pomoct. Známe se rok přes PN a dokonce jsem ji i navštívila. Je to neuvěřitelná žena, která by si zasloužila trochu důstojnější žití. Zůstává mi rozum stát nad tím, že jsou finance ve zdravotnictví, aby se předělávali muže na ženy a naopak. Doktoři v tomto směru dokáží kouzla a Ivetě nikdo pomoci nemůže ?
Strašně mě štve liknavost její obvodní lékařky, která pro ni nic neudělá.
Paní doktorko, to je tedy můj názor, ono psát jenom recepty je velmi pohodlné, že? Nebo si myslíte, že Ivet je už zvyklá a nic už k životu nepotřebuje?
Nedokážu pochopit, že se nenajde jediný lékař který by jí pomohl.
Mám ji moc ráda, je to pro mě hrdinka s velkým „H“. Každý jiný by se litoval a prostě to zabalil. Ivet je velký bojovník a já si takových lidí nesmírně vážím .

Hana Stará
hanastar(a)seznam.cz
(413)  Wittmannová Jiřina, 13.5.2008  
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede...

Vážená redakce,

po přečtení článku na PN se mi podlily oči nad tím, jak je krásné chtít pomoci někomu, kdo tu pomoc opravdu moc potřebuje, ale hlavně, kdo si jí zaslouží.
Já Ivetu Kollertovou znám již rok, sice zatím virtuálně, ale již brzy se uvidíme osobně.
Od prvního momentu, kdy jsme se poznaly jsem věděla, že je to človíček, který má srdíčko opravdu moc velké. Několikrát jsem si říkala, jak jí pomoci? Jsem členkou občanského sdružení, ale zaměření je tam docela jiné, ale i přes to zkusím s prezidentem občanského sdružení něco vymyslet. Spojím se i s docentem v Motole, protože i já jsem po onkologické nemoci, tak až pojedu na kontrolu, tak tam vše zkusím projednat.

Článek, který byl napsán s výzvou pomoci je opravdu moc krásný. Je v něm cítit ta touha po pomoci.

A protože já jsem člověk umanutý, a když něco chci, tak si za tím jdu, tak i teď se pokusím udělat možné i nemožné ...

Vám ze srdce děkuji za ochotu chtít pomoci paní Ivetě. Kdyby měla vozík, byla strašně moc šťastná. Ani nejsou slova, kterými bych vyjádřila to štěstí, které by cítila.

Děkuji Vám s pozdravem a úctou

Wittmannová Jiřina
ředitelka pro Klub Zdraví-život
tel.             +420 773 588 406       
www.zdravi-zivot.cz   
wittmulka(a)seznam.cz
(412) Iveta Kollertová, 13.5.2008
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Věřím tomu, že se to povede...


Moji milí!

Slzy mi tečou po tváři, dojetím a nadějí.
Třepu řasami a usmívám se na sluníčko venku, odráží se od protějších oken.
Jindy výřečná, ztrácím slova a neumím vyjádřit své pocity...
Dnes mám VELKÝ DEN, schoulená na posteli s nepostradatelným kafíčkem a představou mé první cesty ven.
Moc si vážím vaší snahy mi pomoct, upřímnosti, "člověčiny".
Ano, to je to slovo... člověk!
Děkovat se dá různými způsoby, kytičkou, potřesením ruky, pohlazením po tváři.
Já to udělat "zatím“ nemůžu, ale můžu to zakřičet nebo zašeptat.
A jak je mým zvykem, nebudu křičet, nechci polekat spící maminku vedle v pokoji.
V mém životě bylo několik chvilek, kdy jsem hledala slova vděku a radosti.
Proč se mi teď nedostávají slova?
Srdce se mi může rozskočit, mám sevřené hrdlo a oči rozzářené.
"Děkuju!"
Děkuju všem, kterým jsem stála za zamyšlení, za sepsání vět, za kousek pozornosti, za to, že jste lidé.
Lidé, v pravém slova smyslu!
Paní Blance se hluboce ukláním a velmi, skutečně velmi si vážím našeho přátelství.
Našla jsem svou druhou rodinu, která nedbá na konvence, která rozdává, aniž by si to uvědomovala.
Děkuju panu Václavovi, děkuji panu Loužeckému, děkuji náhodě, která mne přivedla na tyto stránky.
Svět je opět v rovnováze a to díky vám všem.
Dát naději, znamená, dát život.
Mějme se tedy hezky... bez rozdílu.
A pošlete mé poděkování i úsměv dál...

Vaše Iveta

(411) Věra Trávníčková, 10.05.2008
Ohlas na článek Bolest a ještě bolestivější ponížení


Milá Ivetko,
zmítají mnou dva pocity.
Prvním je opět nadšení z Tvého vyprávění. Líbí se mi Tvůj styl, je to čtivé, s lehkým humorem, má to spád, já se prostě skvěle odreaguju.
Druhý pocit už není příjemný a to proto, že Tě znám a vím, o čem budeš vyprávět. Nemyslím to tak, že by mi vadilo vyprávění o Tvé nemoci, naopak, jsem přesvědčená, že to může působit jako včasná prevence, aby podobně postižené ženy neváhaly a šly k lékaři. Ten nepříjemný pocit pramení z neprofesionality lékařky, o které píšeš. Vlastně to není nepříjemný pocit, ale vztek. Vždyť stačilo tak málo, jen aby na chvíli byla nejen lékařem, ale i člověkem a mohlo možná být v Tvém životě všechno jinak.
Přestože tuším, že Tvoje další pokračování bude jen o pochybách, bolesti a strachu, moc se na něj Ivetko těším.
Přeju Ti hodně zdraví a sil do dalšího psaní.
Tvoje netová kamarádka Věra
travnickova.vera(a)seznam.cz

(410) Karel Bůna, 05.05.2008
Ohlas na článek Ladislav Nykl: Pravda o pražském povstání v květnu 1945


Zkreslování historie je stará záležitost jako samo lidstvo. Bylo vždy účelové, v zájmu někoho. Ale dopouštěli se ho všichni. Málokdo chce slyšet pravdu, někdy bolí a ukazuje osoby jinak, než jsou oficiálně prezentovány.
Ani dnes není situace o nic lepší, je někdy "ve veřejném" nebo "národním" zájmu, raději zůstat u lží. Proto je záslužné, když sem tam přes někoho prosákne něco jiného, něco, "co se nenosí." Odhadují, že o Pražském povstání a událostech let 1945 až 1948 se něco více dozvědí až příští generace, tak za 50 let. Proč ta skepse? Dodnes se zkreslují dějiny před 
rokem 1918, dodnes se lže o 1. republice, dodnes se lže o létech 1945 až 1948 jako o demokratické době.

Karel Bůna
Bukar(a)email.cz
(409) Jaroslav JINDRA, 4.5.2008
Ohlas na článek
Iveta Kollertová: Když odzvonily klíče...

Co dodat? Snad jen, že smekám svůj zaprášený kulich před tvým přístupem k životu, Ivet. Vážím si rváčů jako jsi ty. Show must go on...

Jaroslav JINDRA
www.maxphotobank.com
            00420 775 082168       

(408) Wittmannová Jiřina, 3.5.2008
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Když odzvonily klíče...


Dobrý den, moc se mi líbí článek od paní Ivety Kollertové. Krásně se čte a je v něm opravdu moc skutečných pocitů, které jsou z příběhu cítit. Četla jsem to jedním dechem. Opravdu mne to zaujalo, jako hodně dlouho žádná kniha. Už teď se moc těším na další článek.
Já sama se snažím napsat autobiografii a vím, že psát o své bolesti není vůbec snadné, ale paní Kollertová to napsala opravdu moc hezky.

S pozdravem a přáním krásného dne
Wittmannová Jiřina
wiimulka(a)seznam.cz

(407) Jarmila Zídková, 2.5.2008
Ohlas na článek
Zdeněk Reich: Pašerákem proti své vůli

Milý Zdeňku,
snad mi Janička promine, ale musím se s Tebou za čerstva podělit o svůj ranní prvomájový prožitek. Jak mám ve zvyku, pokud není jiných povinností, které bych musela upřednostnit, jako hlídání vnoučat apod., protáhnu pravidelnou ranní procházku se svým čtyřnohým už dvanáctiletým společníkem. Cestou "navštěvujeme" stromy v okolí našeho bydliště, kdy já v této době obdivuji jejich jarní procitání a Sam zatím sbírá zprávy, které mu tam zanechali jeho psí přátelé, zejména psí slečny a paní, a na některé svým způsobem odpovídá.
Dnešní poměrně studené a zachmuřené ráno mnoho k mojí dobré náladě nepřispělo a při pomyšlení, že letos opět nebudu políbena pod kvetoucí jabloní ani žádným jiným stromem, mi bylo jasné, že letošní První máj nic moc.
Ale ejhle! Sotva jsem usedla s ranní kávičkou k počítači a jak jsem si zvykla od své letošní návštěvy Austrálie, kdy Tvoje žena Jana napsala to krásné pojednání o setkání u Dáši a já se tím pádem poprvé potkala s Pozitivními novinami, klikla jsem na jejich odkaz v záložkách a světe div se - dostalo se mi políbení, a to přímo od pašeráka!
Tvůj milý článek mi to dnešní prvomájové ráno rozsvítil! Zhltla jsem ho nedočkavě a pak ještě znovu vychutnala pěkně pomalu a nechala jsem si celý děj plynout v mysli jako na plátně kina. Moc Ti za něj děkuji! Samozřejmě jsem si ho také vytiskla, abych si ho mohla ještě později přečíst znovu "z papíru", protože, nic proti počítači, ale to pravé ořechové je přeci jenom čtení z papíru, tak si věci, které mi za to stojí, tisknu. Mimochodem - letos jsem tu radost doprovázet své dva starší vnuky na Řipskou pouť přenechala jejich rodičům a užila ten čas těšením se z maličké Nelinky, pro kterou by ten randál, který teď pouť doprovází, nebyl. Samozřejmě jsem oběma klukům na ty atrakce do kapsičky přidala nějakou korunku a oni mi po návratu mezi bouřlivým vyprávěním darovali menší oštěpek, který pro mne na pouti koupili od šohaje v kroji. A protože v mé ledničce nikdy nechybí menší placatá lahvinka s mokem pana Bechera, dopřeji si večer pár malých doušků, které budu prokládat tenkými plátky oštěpku a vzpomínat na Austrálii. Myslím, že to bude docela dobrá oslava Prvního máje!

Z Roudnice nad Labem vás oba moc zdraví Jarmila
(407a) Jarmila Zídková, 2.5.2008
Ohlas na článek
Zdeněk Reich: Pašerákem proti své vůli

Vážený pane Loužecký,

do nedávna jsem neměla o existenci Pozitivních novin potuchy. Letos v únoru jsme jako parta deseti spolužáků, maturantů roudnického gymnázia z roku 1966 navštívili naší spolužačku v Austrálii a udělali si tak u příležitosti našich společných, velice kulatých narozenin, takový měsíc trvající třídní sraz u protinožců. Při tomto setkání jsme poznali mnoho skvělých lidí, českých emigrantů, mimochodem z autorů PN Stanislava Moce, Jaroslava Kovaříčka a také Zdeňka Reicha a jeho milou ženu Janu, kteří nám přijeli na pár dní uloupit naši tehdejší třídní profesorku, nyní kamarádku Jitku, se kterou jsou blízcí přátelé. Jana, která se při této příležitosti po letech setkala i se svou další přítelkyní, naši hostitelkou, napsala o tomto setkání krásný článek do PN a tak jsem je díky ní objevila.
Od té doby jsem denním čtenářem Pozitivních novin a každé ráno se těším, co si zase pěkného přečtu. Také jsem stihla už přečíst značnou část archivu, kde jsem nalezla celou řadu milých i poučných věcí, které přeposílám svým přátelům a známým, kteří se tak také stali Vašimi čtenáři. Pozitivní noviny přinášejí ten správný balzám na duši a potěšení pro čtenáře a tím pádem jistě i pro autory.
Prostě - děkuji Vám, pane Loužecký za to pěkné čtení!

Jarmila Zídková, Roudnice nad Labem

(406) Mac Tukahanek, 29.04.2008

Dobrý podvečer...

dle obsahu vašich stránek došel můj kamarád k závěru, že jste mimozemšťani, naopak zase můj druhý přítel došel k názoru, že je rád, že jste stejného názoru jako on a drží vám palce a doufá, že svoji aktivitu dále rozvedete. Já jsem víceméně neutrální.

S pozdravem
MacTukahanek
MacTukahanek(a)seznam.cz

(405) Pavel Pelikán, 28.4.2008 

Představení "Oněgin byl Rusák" v Divadle v Dlouhé: Malé doporučení velkého kulturního zážitku

Mojí nejoblíbenější zábavou v Praze, kam jezdím dvakrát či třikrát ročně na pár týdnů, je chodit do divadel, zejména na nové české hry. Viděl jsem jich už velkou řadu, a většina se mi také líbila, ale nikdy jsem nepocítil nutkání je veřejně doporučovat. "Oněgin byl Rusák" v Divadle v Dlouhé, dramatizace stejnojmenného románu Ireny Douskové, je ale výjimkou. Toto představení mě tak zaujalo a nadchlo, že ho chci vřele doporučit všem čtenářům Pozitivních novin, ať pražských či přespolních. Je to vynikající připomenutí ovzduší osmdesátých let, včetně ukázek dobové a tehdy z velké části zakázané či cenzurované hudby, jak ji prožívala skupina gymnazijních studentů. Ostatně nejsem sám, kdo byl touto hrou a jejím vynikajícím hereckým podáním nadšen - všechny její recenze v českých novinách, i těch nejméně pozitivních, byly vysoce pozitivní!
Pavel Pelikán, Nacka, Švédsko.
NAPSALI O POZITIVNÍCH NOVINÁCH

MALÝ PRINC BLOGUJE  -  Pozitivní Pozitivní noviny  (18.2.2008)                                            Archiv

(404) Málková Marie, 14.4.2008 
Ohlas na článek Josef Krám: Mozartův hrob, na který "se nechodí"

Dobrý den, vážený pane doktore,
již uběhla nějaká doba od uveřejnění Vašeho článku o hrobu W.A.Mozarta, přesto si dovoluji psát poznámku. Včera jsme na tomto působivém místě byli s naší nevidomou dcerou zapálit svíčku, je velká obdivovatelka hudby a osobnosti W.A.M., věnuje se muzice, studuje konzervatoř.
Nikomu bych nezazlívala, že se na hrob nezastaví, je skutečně trochu obtížněji dostupný. My jsme se tam dostali vlastně díky dceři, chtěli jsme naší Míše splnit přání jít po stopách Mozarta od Salzburgu až na konec jeho životní cesty.
Dovoluji si Vám poslat obrázek, jaké to tam bylo včera, petrklíčově barevné a jarní...a opravdu dojemné. Přeji vše dobré. S pozdravem
Málková Marie
mmalkovi(a)volny.cz

(403) Antonín Trantina, 13.4.2008   
Ohlas na článek Antonín Hančl: Ejhle cirkusy a varieté (8)

Čistě náhodou jsem se dostal k članku o p.Antonínovi Hančlovi a vzbudilo to ve mě příjemné vzpomínký na něj. Opožděně blahopřejame k životnímu jubileu i když skoro o rok se zpožděním.Jsme již více jak 6 let v "angažmentu" mimo republiku ale jestli se k němu dostane naše web stránka/s Vaší pomocí/ tak si zajisté vzpomene o koho jde. S pozdravem "Duo Tarantini",Antonín a Stanislava Trantinovi/Kaiserová/.

Antonín Trantina, http://tarantini.estranky.cz
trantini(a)email.cz
(402) Iveta Kollertová, 11.04.2008
Ohlas na článek Blanka Kubešová: Žoržína - Ztracené dětství

Právě jsem dočetla upoutávku na křest knížky paní Blanky Kubešové, propojenou virtuálními vzkazy.
Okamžitě jsem si vzpomněla na má léta dětství, když jsem si usmyslela, že napíšu román.
Usadila jsem se ve svém pokojíčku (můj byl pouze v době nepřítomnosti staršího bratra) a přehodila jsem si neuměle nohu přes nohu s představou, že takto píší opravdové spisovatelky. Otevřela jsem zakoupený sešit A4, vyndala konec propisovací tužky z úst a... zvalo se:
"Ivko, skoč vynést smetí!"
"Mamíí, ten nemůžu, mám práci."
"Ty se učíš?"
"Ne ale mám jinou práci."
Naklonila jsem se zpátky nad stůl a...
"Tak když se neučíš, můžeš vynést to smetí, pak si dělej, co chceš!"
Otráveně jsem se zvedla ze židle a šouravě došla do kuchyně.
"Co tam děláš?"
Ta máma si nedá pokoj.
"Ale jen si tak píšu."
"A co píšeš?"
"Knížku!"
"Jakou knížku?"
"Jen tak vyprávění, o nás, o mně, o holkách."
"Opovaž se psát něco o mně."
"Ale mami, to je jen ...."
"A vůbec, zajdi za tátou na zahrádku, celý den se válíš a jahody jsou plné plevele."
Vzala jsem ten koš na smetí a vyšla ven.
Svítilo sluníčko, den byl prosycen jarem a mě se najednou nechtělo vracet a vzpomínat.
Ale co, na to je vždycky času dost. Tak ze mně bude spisovatelka později.
"Holky, počkejte na mně!"
Zakřičela jsem na kamarádky, které se zrovna zvedaly z laviček před domem.
...

Tu knížku jsem dopsala o rok později.
Ale, jak šel život, propadla se  nenávratně do minulosti nebo že by jí maminka hodila do smetí, kdo ví?

Iveta Kollertová
mejse.hezky(a)seznam.cz

(401) Iveta Kollertová, 11.04.2008
Ohlas na článek  P. Žilou: Nestarší četnářka Pozitivních novin

Milá redakce!
Pročetla jsem si články, týkající se paní Mařenky - nejstarší čtenářky Pozitivních novin a jen jsem si povzdechla: Bože, je to možné?
Nemyslím tím dlouhověkost, ale moudrost a originalitu každého člověka, kterého zajímá dění kolem nás a vlastní optimismus a radost ze života rozdává i dálku.
Bez dotyku dlaní...
Prohlížím si milou tvář paní Mařenky a říkám si: "Taková bych jednou taky chtěla být".
Co fotografie, to tiché vyprávění o letech minulých a pro mne nepředstavitelných.
Kolik událostí se jen mihne, aniž by po nich zůstala památka, pár slov napsaných starým rozvrzaným perem.
Když jsem dočetla poslední odstavec, přemýšlela jsem, kolik lidí prošlo životem této paní a jak veliká by byla škoda, aspoň zlomeček jejího životního příběhu a síly, nezaznamenat.
Minulost se ke každému občas vrací jako bumerang a koneckonců, kdo z nás by nechtěl být jako ona? Plná elánu, jiskřiček šibalství v očích i nezlomné energie, která jakoby vycházela každému vstříc a nabíjela na dálku.
Děkuji za tento článek, díky kterému jsem měla tu čest paní Mařenku poznat.
Děkuji za pocit vlastní pýchy, že i já jsem maličkou součástí života této paní, aniž by o tom věděla.
Dívám se jí do tváře na fotografii a mimoděk se usmívám. Tak silné je její vyprávění, plné radosti ze života.
Paní Mařenko, až mi bude jednou do pláče, věřte mi, že si vzpomenu na váš jemný úsměv a hřejivá slova z těchto stránek.
Obdivuji vás a přeji pevné zdraví i rodinné štěstí.
S úctou Iveta Kollertová
mejse.hezky(a)seznam.cz

(400) Vladimír Vondráček, 09.04.2008
Ohlas na článek Jiří Havel - Jitka Vykopalová: Pohled na krajinu, zvláště nedotčenou, je úžasný!

Vážená a milá paní Vykopalová,
moc děkuji za bezvadnou a rozsáhlou reportáž z výstavy Jiřího Havla. Vaší zásluhou jsem si totiž připomněl a uvědomil si, že od tohoto vynikajícího našeho fotografa má jednu jeho originální fotografii z roku 1953! Jiří je totiž můj "skorospolužák", což asi musím vysvětlit. On totiž na vrchlabském už zkráceném gymnáziu maturoval v roce 1950, kam jsme já a jeho sestra právě nastupovali. A tak ho Magda přemluvila, aby vyfotografoval naše maturitní tablo. Naše fotky byly na skle a asi to nebylo pro něj nic moc, ale těch asi dvacet fotek nám udělal. Pak jsme se vídali, bohužel jen občas, na srazech abiturientů.
Jestliže ještě náhodou k Vám do Stockholmu prijede, pozdravujete ho ode mne - prosím! Eventuelně mi na něj dejte mailový kontakt, i když se pokusím ho sehnat i tady.
Zdraví a děkuje
Vladimír Vondráček

•••

Dobrý den, pane Vondráčku,
to je příjemné překvapení, a tak záhy po vyjití článku! Pan Havel byl milý a velmi ochotný odpovídat na mé zvídavé otázky, myslím, že nás to vzájemné povídání (i to, které se do rozhovoru už nevešlo) oba velmi těšilo. Tento jedinečný mistr fotografie mi věnoval svou krásnou knihu s věnováním a s vizitkou. Myslím, že nebude nic namítat, když Vám z ní kontakt na něj předám.
Jsem ráda, že se Vám reportáž ze Stockholmu líbí, i sám pan Havel považuje tuto vernisáž v jeho životě za jednu z nejkrásnějších. S pozitivním pozdravem
Jitka Vykopalová

(399) Iveta Kollertová, 08.04.2008
Ohlas na článek ROZHOVOR s Mgr. Filipem Čálkem a Pavlem Jánem Buvalou na téma SENIOŘI K POČÍTAČŮM

Přečetla jsem si Ohlasy a reakce lidí na téma Senioři a počítače.
Nedá mi to a napíšu něco o sobě, která sice nepatří do seniorského věku, ale jsem v invalidním důchodu a finance nejsou zas tak veliké. Jelikož jsem již nepohyblivá na lůžku více jak pět let, vím, jak bolí samota a pocit nemohoucnosti a hlavně nepotřebnosti.
Když jsem se poprvé dozvěděla o možnostech internetu a spojení se světem, byla jsem nadšená, ale prostě sehnat počítač bylo mimo moje možnosti. Nejen, že jsem tomu nerozuměla(data,rychlost apod.), ale peníze prostě nedostačovaly.Důchod mám dodnes kolem 6 500,-kč a navíc, samotné zapojení a měsíční poplatek se pohybuje kolem 800,-Kč. Tak co s tím?
Dostala jsem od svého bratra starý vyřazený počítač, který sice občas nefungoval, ale díky němu jsem se naučila s počítačem pracovat. Samozřejmě se mi podařilo ho celý zavirovat, ale to bylo spíš mojí neznalostí, co otevírat, kam klikat. Vydržel mi rok!
Ze dne na den odešel do tarého železa a já stála před ještě větší katastrofou, hlavně z toho důvodu, že jsem si již na internet a svět v něm zvykla.
Patřím k těm "klikařkám", že mi přítel, který mne znal pouze z internetu, přivezl vlastní notebook a já jsem tak nemusela opět zůstat sama se sebou a se čtyřmi zdmi.Nikdy mu nepřestanu být dostatečně vděčná a v tom to je! Ne každý má to štěstí.........
Za sebe bych nejen doporučovala možnost zapůjčení vyřazených počítačů, ale myslím si,že by se mohli zapojit i poskytovatelé internetu ve snížení cen pro nepohyblivé, nemohoucí a jinak postižené lidi.
Je nás tolik, co jsme doma sami, zavření před světem.Jediný, kdo k nám přijde je pečovatelka nebo pošťačka s důchodem.
Bez internetu bych zůstala bez přátel, bez novinek,bez radosti ze života. Každé ráno, když jej zapínám, těším se, z nových emailů a vzkazů. Nejsem sama a nežmoulám kapesníček při pohledu z okna.
Byla bych šťastná za nás všechny, co jsme buď nevyléčitelně nemocní nebo máme jakýkoliv handicap, kdyby se celá záležitost dotáhla do konce.
Držím palce a pokud to bude v mých silách, ráda s čímkoliv vypomůžu.

Zdraví Iveta Kollertová
mejse.hezky(a)seznam.cz

(399) Iveta Kollertová, 05.04.2008

Začetla jsem se do vašich Pozitivních novin a musím říct,že se mi zalíbily.
Snad se vám zalíbí i můj článeček,spíš zamyšlení před polednem.

Zrcadlení

Paprsky slunce se jí opíraly do tváře.
Modré oči jí svítily jak světýlka bludiček kolem lesní studánky, jen po nich natáhnout ruku.
Mlčky seděla, opřená o vzrostlý košatý strom.
Kůra jí voněla jarem a míza stékala dolů mezi trávu a mech.
Pohladila dlaní měkoučký sametový podklad a zadívala se do nebe. Zakřičela sojka a lístek se odlepil od větvičky a klouzavě padal dolů. Přímo k ní, do její dlaně. Usmála se a zhluboka se nadechla.
Pomalu vstala a vydala se na procházku lesem.
Tady chodívala už jako malá holka.
...........
Hned za rozbřesku ji táta potichu vzbudil, košík v rukou, usměvavý a plný síly. Taková rána měla nejraději. Rosa se ještě třpytila na kloboučcích hub, vykukujících pod vysokou travou a hledání a brouzdání vlhkým lesním porostem bylo tak napínavé.Jen ty pavučiny, co se náhle dotkly tváře, byly k uzoufání.
...........
Ano, tady je stezka, která jí zavedla na její oblíbené místo.
V pozadí se tyčily skály a les houstnul. Málokdo věděl, že je tu schovaný malý palouček, tak maličký, že snad jen víly si tu v noci mohly hrát. Průzračná studánka tomu místu dávala nádech tajuplnosti a smířlivosti se samotou. S pokorou, vzdávající hold přírodě, znovu usedla na velký kámen.
Jak je tady krásně.
Starosti odvál lehký větřík, kukačka odpočítala svá léta a kdesi zadupal asi ježek. Seděla mlčky a přemýšlela nad svým životem...
Každý by měl mít to svoje místečko, kde si pročistí hlavu a aspoň na chviličku zapomene na všední starosti a shon... a začne mít rád.

Máte ho i vy? Zdraví
Iveta Kollertová:o)
mejse.hezky(a)seznam.cz

(398) Ing.Švitorka, 04.04.2008
Ohlas na článek Vladimír Kulíček: Osud jedné pamětní desky

Děkuji za článek, od r.2003 se snažím zaevidovat všechny pamětní desky, a tahle v Neutzlerově seznamu z r.1973 uvedena byla. Bohužel jsem ji v dnešní Izraelské ulici (dříve Nad vodovodem) nenašel. Teď alespoň vím proč. Jak je vidět, ani odstranění desky nemůže úplně zničit památku na tuto událost. Ani v jiných obdobných případech.
Ing.Švitorka 
svitorka(a)volny.cz

(397) Lanny Rosický, 29.03.2008
Ohlas na článek ROZHOVOR s Mgr. Filipem Čálkem a Pavlem Jánem Buvalou na téma SENIOŘI K POČÍTAČŮM

Vážení,
Věra Rollerová mne upozornila na Váš článek o seniorech a počítačích a rovněž na svoji odezvu na něj (viz OHLAS č.1).
I já bych rád zareagoval hlavně proto, že o počítačích a seniorech toho trochu vím - o tom prvním, protože se tím už několik dekád živím, o tom druhém, protože tam patřím. Kdysi jsem podobnou akci chtěl rozběhnout a ztroskotalo to na typických úskalích každé dobročinné akce:

1) Obdarovávaní, zvláště pokud jde o zboží, bývají velmi vybíraví a mají obvykle vysoké nároky na to, čím je smíte obdarovat.
2) Obdarovávající jsou velmi často ochotni zbavit se zboží, ale už daleko méně jsou ochotni dát zboží do pořádku. (V případě počítačů jde o dost náročný proces.)
3) Organizace takovéto akce je obrovskou výzvou - motivace musí být založena na skutečné touze to udělat. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud motivace spočívá v nějaké vedlejší agendě (politické, ziskové, daňové ap), lidé od toho utečou a navíc za sebou zanechají spoustu problémů, které by jinak neexistovaly.

Ovšem, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Byl bych vděčný, kdybyste akceptovali moji nabídku k pomoci na podobném projektu.

Váš
Lanny Rosický, 29.3.2008
lanny(a)cancech.com

Loužecký Pavel
Odpověď Pavla Loužeckého na tento OHLAS

Vážený pane Rosický,
to je skvělá zpráva. Jsem rád, že jsou mezi námi podnikatelé, kteří se o seniory starají a mají zájem jim opravdu pomoci.
Nesporně máte pravdu v tom, že rozjet takový projekt bude vyžadovat spoustu úsilí a zpočátku i starostí, ba co víc - dokonce i vlastních nákladů. Jenže co jde samo, zadarmo a s okamžitým ziskem? Skoro nic!

Já bych doporučoval rozdělit problém na dvě věci:
1)  prodej levného počítače seniorům (tzn. nikoli použitého nýbrž staro-nového, tj. např. počítače se slabším výkonem, které se díky překotnému vývoji v počítačové technice již hůře prodávají).
2)  prodej použitých počítačů za symbolickou cenu (ta může být např. od 100 do 500 korun dle kvality počítače, neboť vždy a všude platí, že co člověk dostane zadarmo, toho si většinou vůbec neváží).

Bod jedna se může týkat celé řady podnikatelů, kteří prodávají počítačový hardware a budou tak činit na svůj vlastní účet. Pozitivní noviny se do této akce zapojí v rámci projektu SENIOŘI K POČÍTAČŮM! tím, že budou zveřejňovat aktualizovaný nabídkový seznam firem, které takovéto počítače seniorům nabízejí (viz projekt).

Bod dvě bude obtížnější a mělo by se ho nesporně ujmout jen pár vybraných firem po České republice, přičemž ideální by samozřejmě bylo, kdyby se k tomu přihlásila jediná firma, která vlastní pobočky po celé ČR.
Tato firma by měla vypracovat jakousi smlouvu s uživatelem (seniorem), v níž by byly po právní stránce zachyceny nejen veškeré darovací úkony včetně informace o tom, kdo a komu dotyčný počítač daroval, jaký je jeho stav, typ, vybavení apod. 
Firma by se měla postarat o to, aby prodávaný počítač byl vybaven základním software, které by bylo přesně stanoveno. Zde by rozhodně stálo za to obráti se na firmu Microsoft, která by mohla s námi na projektu SENIOŘI K POČÍTAČŮM! spolupracovat a věnovala by do těchto "seniorských počítačů" legální operační systém, jež by vyhovoval nabízeným počítačům. 
Software by bylo vybráno s ohledem na nízkou (nebo nulovou) úroveň znalostí seniorů v práci s počítači. Důležitou podmínkou by bylo, že ve všech počítačích by byl STEJNÝ SOFTWARE a veškeré další informace (např. na internetu) by vycházely z toho, co mají senioři k dispozici a s tím by pak dále firmy, média a instituce pracovaly.
Součástí smlouvy s uživatelem by měl být i jakýsi NÁVOD K POUŽITÍ POČÍTAČE, v němž by byly odkazy na webové stránky firem, institucí a médií, která se starají o seniory a nabízejí jim jakékoli aktivity, možnosti, výhody, poradenství, servis apod.

Berte to vše, prosím, jako můj první námět, nikým a ničím dosud nebroušený, respektive jako podnět do budoucí diskuze. Já osobně nemám s prodejem počítačů vůbec žádné zkušenosti a rozhodně nehodlám do tohoto oboru odborníkům fušovat.
Napište mi proto (a teď se obracím na všechny čtenáře Pozitivních novin) své zkušenosti, připomínky nápady, zpracujte nějaký materiál, navrhněte řešení...., prostě udělejte cokoli, co by mohlo tuto věc posunout rychle a účinně dál.

Pozitivní noviny tímto nabízejí:  

1.
mediální prostor pro vedení diskuze nad tímto tématem s následujícími cíly:
    a) dospět společnými silami co nejdříve k řešení tohoto projektu;
    b) umožnit jednotlivým podnikatelům poznat se mezi sebou a vzájemně se kontaktovat (za tímto účelem
        budou u všech diskuzních příspěvků uvedeny e-mailové adresy s (a) místo zavináče) 
    c) získat od čtenářů, kteří budou mít zájem tento projekt podporovat, další nápady, inspiraci, možnosti a 
        tipy; člověk nikdy neví, co se v kom skrývá a s čím může přijít do "společného mlýna"
2.  internetový prostor pro medializaci jednotlivých firem a jejich aktivit  formou 
     bezplatných článků, doporučení a dalších možností prezentace za účelem veřejného zviditelnění se v 
     rámci projektu SENIOŘI K POČÍTAČŮM!

Co potřebujeme?

Vůdčí osobnost (majitele firmy), která si vezme organizování této věci pod svá podnikatelská křídla a společnými silami uděláme vše pro úspěch této akce. Pište na adresu:  vydavatel@pozitivni-noviny.cz

Vážený pane Rosický! Ještě jednou Vám děkuji za důležitý impuls, který se může stát (a já tomu věřím) skutečnou roznětkou tohoto projektu. Vaši nabídku tímto rozhodně akceptuji, vítám a vší pozitivní silou podporuji.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

(396) Věra Rollerová, 28.03.2008
Ohlas na článek ROZHOVOR s Mgr. Filipem Čálkem a Pavlem Jánem Buvalou na téma SENIOŘI K POČÍTAČŮM

Vážení!
To je moc hezké, že se staráte o počítačové vzdělávání pro seniory. Ale jak známo, senioři ve velké většině nejsou zrovna majetní. Existuje nějaká organizace, kam by podniky "odkládaly" použité počítače a senioři si je mohli za přijatelnou cenu zakoupit? Mám v Čechách dvě přítelkyně (jedna žije v Praze, druhá na malé vesničce na venkově), které by jistě uvítaly "ojetý" počítač. Mnoho seiorů žije dost osamněle a právě počítač jim velmi přiblíží svět a vytáhne ze samoty.
Pokud by si měl senior koupit zbrusu nový počítač, tak s českými cenami se úplně finančně zruinuje.
Naštěstí to není můj případ, sedím na kanadském venkově pred velmi kvalitním Macem...
Děkuji za odpověď.
Věra Rollerová
retka1(a)sympatico.ca
Loužecký Pavel
Odpověď Pavla Loužeckého na tento OHLAS

Vážená paní Rollerová,
děkuji za Váš e-mail, který mě velmi potěšil nejen díky jasnému důkazu, že Pozitivní noviny čtou lidé i v Kanadě.
Ve svém ohlasu kladete otázku, která je rozhodně správná, ale já na ni bohužel nemohu dát pozitivní odpověď. Faktem je, že Pozitivní noviny spustily projekt SENIOŘI K POČÍTAČŮM!, který začínal výzvou směřující nejen na seniory a jejich děti či vnuky, ale zejména na firmy a instituce, aby pomohly seniorům získat levně třeba i použité počítače a umožnily jim tak první kontakt s počítačovou technikou.
Smutné je, že právě v této oblasti se nenašel téměř nikdo, kdo by na tuto výzvu adekvátně zareagoval jako skutečný obchodník a třeba si i pomohl - díky seniorům - "udělat jméno", mediálně se zviditelnit, hlavně však BÝT VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÝ. Přitom - podle mého názoru - právě tato věc přímo vyzývala k obchodnímu uchopení, z něhož mohl být časem i slušný zisk.
Zřejmě jsme - jako Pozitivní noviny - udělali pro mediální zviditelnění kampaně SENIOŘI K POČÍTAČŮM! příliš málo (mimo účinkování v pořadu České televize Barvy života, cca šesti rozhovorů v Českém rozhlase a řadě článků v tištěných i elektronických médií). Je to nesporně tím, že Pozitivní noviny jsou neziskové a nemají žádné finanční zdroje ani na svůj vlastní provoz, natož na vedení placené mediální kampaně.
I přesto jsme vděčni za každého, kdo se v této věci angažuje a bere si ji za své. A pro firmy a spolky, jakými jsou právě firma PROPRIO pana Čálka a Svaz důchodců ČR KR Liberec, reprezentovaný naším kolegou J.P.Buvalou, jsme pak schopni a ochotni udělat maximum. Oni jsou prakticky hlavními tahouhy na "naplňovateli" projektu SENIOŘI K POČÍTAČŮM! Za to jim tleskám a skládám nehynoucí hold.

Věřím, že se nám společnými silami jednou podaří udělat něco, čím tento projekt uvedeme opravdu masově do veřejného života. K tomu ale potřebujeme hlavně spojence mající skutečný zájem o věc. Pozitivní noviny dokáží lidi sdružovat, inspirovat, předávat informace, motivovat ..., ale je především na vás, čtenářích, na tyto výzvy reagovat, upozorňovat na ně manažery a byznysmeny, kteří ve svých rukách drží peníze, aby jejich část vynaložili i pro naše seniory. Neboť i oni by měli mít na paměti, že se z nich za čas stanou senioři a budou potřebovat pomoc od jiných.
Nehledě na fakt, že senioři se v nedaleké budoucnosti stanou významnou částí naší společnosti, neboť je veřejně známo, že jejich počty se dramaticky zvyšují a s prodlužující se délkou a kvalitou života bude tento trend ještě více stoupat.
Podnikatelé, kteří se dnes zaměří na seniory, mohou sice působit jako podivíni, ale dovolím si vizionářsky prorokovat, že právě z nich se stanou za pár let lídři ve svých oborech.

Vím, že jsem Vám svojí odpovědí nedal žádný praktický návod, jak Vašim přítelkyním konkrétně pomoci, ale mým "posláním" je především veřejně inspirovat a vzbuzovat v lidech pozitivní emoce, mezi něž víra v to, že se věci zanedlouho k lepšímu obrátí, neodmyslitelně patří. Tak doufám, že alespoň toto se mi podařilo.

Přeji Vám krásný život na kanadském venkově a budete-li mít chuť, napište nám o něm. Rádi Vaše vyprávění i s fotografiemi otiskneme v Pozitivních novinách.
S pozdravem
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

(395) Zdeněk Matoušek, 25.03.2008
Ohlas na článek Zdeněk Matoušek: Lovec piv


Zdeňku děkuji,

jsem  rád, že se někdo, potažmo, osoba stejného jména i příjmení, zasazuje o to, aby to "dobré pivo", mělo pořád to své nezadatelné právo i místo mezi tou hrůznou snůškou jakýchsi  syntetických a ošizených piv, své místo. Právě proto, že těch "všelijakých" druhů piv je tolik, že prostý člověk nemá tu vlastnost, aby poznal tu opravdovou "kvalitu", je třeba stále víc uplatňovat tu metodu od Makarenka. Jinak se ten náš český národ příliš nevzdělá. Ovšemže to je platné i jinde.


Zdeněk Matoušek
 

Vancouver BC, Canada
silenos(a)cia.com

(394) K.Bůna, 21.03.2008
Ohlas na článek Jan Drocár: Jak jsme si zrušili šlechtu


Jsem rád, že někdo tak obšírně popsal tuto smutnou kapitolu našich dějin. Takový byl začátek proletarizace celého národa, která neskončila dodnes a v morálce, životních postojích a chování občanů má své pokračování. A všichni se divíme, nechápeme příčiny, vinu dáváme kdekomu a kdečemu. Narušování staletého přirozeného vývoje se nikomu ještě nevyplatilo.   

K. Bůna 
Bukar(a)email.cz

(393) Z. Novák, 20.03.2008 

Ohlas na článek Sloupky Jiřího Menzela (30)


Milý pane Menzele,

souhlasím s Vaším článkem a ještě přidám, že se stále více objevují jak v televizi tak ve filmech příběhy z nemocnic, kde lidé obvykle umírají na rakovinu a podobné. Sice je to lidské, ale já jsem tuto nemoc prodělal a člověk neví celý další život co bude dále. Nemocnici od té doby nesnáším a ke všem těm krvákům ještě tohle. Tak se raději nechám unášet romantickými filmy ( Pichlerová a podobnými „slátaninami“ ) a v televizi vyhledávám 2. program, kde mi jsou milejší skutečné příběhy o skutečných lidech.


S pozdravem
Váš obdivovatel Novák Z.

novak(a)seznam.cz
(392) Marie Kostohryzová, 18.03. 2008 
Ohlas na článek
Alena Heinová: Krásný den - až do usnutí
 
Vážená paní Heinová,
vyslovila jste za nás a osobně za mne všechno, co jsem pocítila při smutné zprávě o odchodu pana Lukavského, vzácného člověka, k tomu se dá jen málo dodat. Ale já připojím ještě jednu malou vzpomínku: Můj manžel Josef Kostohryz zemřel v květnu 1987. Bývalý politický vězeň. Pan Lukavský velice dobře věděl, kdo byl můj manžel, znal ho osobně, recitoval vynikajícím způsobem jeho verše. Nezaváhal, když jsem ho poprosila o recitaci na jeho pohřbu - a v jeho podání Marnotratný syn utkvěl přítomným navždy v paměti!
Děkuji Vám za Vaši vzpomínku!

Marie Kostohryzová
marie.kostohryzová(a)mymail.cz
(391) Jan Maruška, 12.03. 2008 
Ohlas na článek Alena Heinová: Krásný den - až do usnutí
 
Vážená paní Heinová, 
děkuji za článek o Radovanu Lukavském. Asi se shodneme na tom, že odešel vynikající člověk... především člověk. Herec byl povoláním, člověkem posláním. Nádherný hlas a ta čeština! Kde jsou Lukavští, Hrušínští, Horníčkové? Dnes je film, rozhlas a divadlo hodně vulgární, a to natahování koncovek...
Dnes večer jsem si vypůjčil pozdrav z Vaší vzpomínky, který jsem odeslal mé nejlepší přítelkyni: "Krásný večer - až do usnutí." A pak sladké sny. 
 
Děkuji Vám. 
Jan Maruška,
honza1207(a)seznam.cz   
 

(390) Božena Kleinová, 09. 03. 2008 
Ohlas na článek
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (7

Je mi 74 roku. Pozorně sleduji Vaše stránky o příhodách a zážitcích rodiny Novákových. V duchu jsem s nimi cestovala po Laosu a Kambodži. Poslouchala jsems nimi kokrhání kohoutků  cítila vůni ohníčků a moře.Byla jsem stále s nimi a těšila se na další pokračování. Mám i své oblíbené příběhy, které znám skoro nazpaměť. Každé pokračování jsem otiskla a druhý den rozdala sousedům, kteří už netrpělivě čekali. Děkuji za otisknutí příbehů a těším se na další.

Vaše věrná čtenářka z Teplic.

Božena Kleinová,
09. 03. 2008 
kleinova(a)seznam.cz

 (389) Zuzana Tesařová, 07.03.2008
Ohlas na článek
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (7)


Mily pane sefredaktore,
posilam kratke podekovani jak Vam, tak predevsim Lence a Ludkovi za mile, vtipne a rozhodne hodne nazorne a inspirativni vypraveni z cesty.
V podstate by mi na jednu stranku mohli "usetrili" z rodinneho rozpoctu, na zaklade jejich popisu si realne umim mnohe predstavit a do dane zeme ani necestovat, na druhou stranu se mi "zapaluji lytka", kdyz povidani ctu, hned bych sla balit kufr a zacinam spradat odvazne plany...
Snad se mi jednou take podari prozit dovolenou tak inzentivne a zaroven z ni nacerpat tolik sily, jako to umeji "Novaci". Hodne stesti pri dalsich putovanich !

Zuzana Tesařová
 

Congress Business TravelLtd.

e-mail:tesarova@cbttravel.cz

(388) Jiří Filip, 04.03.2008
Ohlas na článek  
Sloupky Jiřího Menzela (30)

Dobrý den pane Menzele,
občas se na televizi dívám a to stále méně. Poslouchám raději rádio, kde oheň a krev není vidět. Ale i zde se situace stále horší viz Radiožurnál. Zbývá již jen Čro2-Praha a regionální Čro, na pár hodin lze přeladit na Čro6. Když někde objevím starý český film a zázrakem francouzskou veselohru tak mám svátek. Bohužel nechápu, co je na tomto mém ohlasu pozitivního.

Jiří Filip,
Brno
04.03.2008
filip.jiri(a)upcmail.cz

(387) Karel Bůna, 2.3.2008 Ohlas na článek  Milan Dubský: Mocenské menšiny a různé pakultury

Krásné povídání o hlouposti nás všech!
Ale když nám není pomoci. Navíc se  vytahujeme, že reklamě a módním výstřelkům nepodléháme, ale kdyby nás někdo sledoval, všechny by nás přistihl, jak horlivě kupujeme nesmysly, jak se "modernisujeme" a necháváme nachytat všelijakými aktualisacemi, které činí i naše počítače za nějaký ten pátek již nepoužitelné, zastaralé, nedokonalé a tak si musíme pořídit nový, přesně dle plánu výrobců!
                                                                           
Karel Bůna
Bukar(a)email.cz

(387) Petr Ruprich, 1.3.2008 
Ohlas na článek Zdeněk Miler - Jarmila Moosová: Krteček – to jsem vlastně já ...

S úctou k panu Zdeňkovi Milerovi, přemýšlím, proč každého zahradníka nutká myšlenka - " JAK ZNIČIT KRTKA ".....:)))

Petr Ruprich

Kopečky v zahradě, motyka v koutě
zahradník vyčkává - tváří se hloupě!

Pasti a pastičky, s chemií skleničky
větrové poplachy
/stejně maj´ potlachy/
jak schůze hrobníků
na jednom pětníku
hromádky v zákrytu
a sami v úkrytu.
Černí jak horníci
ruce dvě lopaty
razí si metro své
v trávníku pantáty.
Lacláče s kapsičkou
v nich kudla s kuličkou
mazaní rošťáci
mazlí se s kupičkou.

A i když hrabičky srovnají plac,
zítra hned po ránu
budou tu zas….

(386) MUDr. Eva Kolínská, 26.02.2008 
Ohlas na článek Pejčoch-Ravik: Od italských médií k sv. Petru


Dobrý večer, vážený Mistře,

tak dlouho mi trvalo, než jsem Vás našla!

Možná si ještě trochu vzpomenete na doktorku Evu, které jste řekl, že je „Drtikol“ a která fotila na Vaší vernisáži v Lidovém domě?

Vaši báječnou Kroniku polistopadového vývoje, oba díly, čteme s manželem doma, když je nám smutno a zdá se nám, že to už jde jen k horšímu...Vaše bystré postřehy nám ale říkají, že nejsme sami.

Kupuji všechno, co od Vás objevím, naposled o Vánocích jsme syna Davida potěšili Vašimi Starožitostmi.

Teď se těším, že asi vyjde Vaše kniha Koho jsem potkal cestou - podle ukázky to bude, zaplať Bůh, zase zážitek, jako ale všechno z Vašeho pera.

Moc a moc Vás pozdravuji a přeji pevné zdraví a pevné nervy.


Krásný večer, týden, měsíc, rok Vám upřímně přeje

Vaše MUDr. Eva Kolínská  s rodinou

evita(a)telecom.cz

(385) Michal Man, 24.02.2008
Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (5)

Milí klokánci,

Těšil jsem se na vaše vyprávění a přestože jsem ho před několika týdny z povzdálí po částech sledoval téměř on-line, pročetl jsem v sobotní odpoledne všech pět dílů vaší „ordinace v růžové zahradě“. Bylo mi fajn a je to velmi příjemná uvolňující četba po hektickém týdnu v práci…i ty pátky jsou dobře vymyšlené.
Těším se na další týdny (a na další lokality a kultury…), super!!!

Michal Man
Michal.Man(a)oce.com

(384) Dobromila Lebrová, 23.02.2008 
Ohlas na článek
Pavel Pávek: Potřebují běžkaři vlastně sníh?


Vážený pane Pávku,
v doplnění na Váš článek o dovážení sněhu a možnosti pořádání závodu Paříž - Dakar, posílám e-mail, který jsem dostala předevčírem: 

Zprava - duverne 
Rallye Paříž - Dakar se pojede příští rok ve Vesci u Liberce. Prý tam navezou písek náklaďákama až se Sahary. 40 000 aut !!! Zatím to nikomu neříkejte, je to tajný. Ale Kateřina už na tom dělá. Okruh bude dlouhý 2,5 kilometru a pojede se čtyřtisíckrát.

Těším se, co si ještě vymyslí různé chytré hlavy - tedy tu tajnost prozrazuju.
Přeju krásný den!

Dobromila Lebrová, 23.2.2008 
dobromila1(a)centrum.cz

(383) Renata Jedličková, 22.02.2008 
Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (5)

Milá Lenko a Luďku,
vaše povídání z cest je tak svěží, že přímo cítím, jako bych cestovala s vámi. Určitě děláte svým vyprávěním radost mnoha dalšíl lidem, nejen svým přátelům.
Až budete pořádat nějakou přednášku nebo výstavu fotografií, určitě dejte vědět! Díky za pohodu, kterou šíříte.
Renka
jedlickova(a)jktrading.cz

(382) Ing. Peter Lieskovský, 21.02.2008
Ohlas na článek Vladimír Vondráček: Česká přísloví 


Nepatrí sa možno, aby Slovák komentoval takúto navýsosť českú tému, ale nedá mi. Keď už pán Vondráček zaradil medzi príslovia aj osobné heslo (dnes by sa asi nazývalo "slogan") T. G. M., chcem upozorniť:

Olga Scheinpflugová vo svojich spomienkach uvádza, že T. G. M. to nehovoril vždy v podobe "Pravda vítězí", ale vravieval vraj " Pravda vítězívá". (Aj v češtine sa tomu hovorí nedokonavý vid?) Nepýtajte sa ma na presný zdroj - pred pár rokmi to niekto citoval v článku, ktorý dnes už nemám.

Tá menej známa podoba je mi milšia preto, lebo po prvé viac zodpovedá realite (a T. G. M. bol určite realistom), a po druhé nás všetkých upozorňuje, že víťazstvo pravdy nie je zákonité až do automatizmu a samozrejmej zaručenosti, ale že vyžaduje, aby sa za toto víťazstvo niekto angažoval, zasadil. Teda aj my.


Ing. Peter Lieskovský, Prešov
2peterel(a)gmail.com

(381) Jura Peško, 21.02.2008 
Ohlas na článek
Vladimír Kulíček: Tak nám zvolili prezidenta pane Švejku!"

Vážený pán Kulíček,
Vaším článkom ste ma potešil. Už moj nebohý otec, bol primárom na patologii v Žiline, vravel, nikdy neuplácaj  lekára. Nikdy nedostaneš lepšie ošetrenie. Vedel o čom hovoríl, výsledky liečby mal na stole denne. Berie chrapúň a viac, než sa dá neurobí, uplácaš si  len svoju nádej. Takže 30 Kč je úplata, nie niektorým, ale všetkým lekárom i tým slušným  a nič viac za nu nedostaneme, ani ich vďačnosť. O lekárňach a remesle farmaceutickom je škoda vravieť. Nakoniec sudci musia mat tak velké platy, aby nebrali úplatky, rovnako policajti... nuž pokial  nestrácam zrak vidím, čo je obsahom slova marazmus  a dokonca kodifikovaný zákonom. Slobodou v demokracii je ho vidieť, pomenovať a strpieť, lebo  akákolvek revolta je nezákonnosťou... berie klud mocným.
Otec, ktorý  po politickom procese v 50 rokoch za vlastizradu 4roky odsedel za vedel a nepovedal, neudal... nás deti  nenaučil  nenávidieť. Svoj postoj lekára, ktorý lieči definoval zhruba takto: keď vám budú komunisti chcieť škodiť, vyhnite sa im, ich svet je chorobou, do chorých ludí  sa nekope, ak im nemožete pomocť tak ich polutuj a vyhni sa im.
Dnes sa mi zdá, že každá politická funkcia  je tak trochu choroba, takže aj prezidentská naozaj, dokonca chronická, dá sa dostať dvakrát! Nakoniec výrok o tom, že sme sa nikdy nemali tak dobre, ako  dnes... hovorí za dosť. Už len šanca naozaj vidieť je radosťou...

Prajem  Vám pekný deň  
Jura Peško
pesko(a)ivb.cz

(380) Slavomír Pejčoch Ravik, 21.02.2008
Ohlas na článek
Vladimír Kulíček: Tak nám zvolili prezidenta pane Švejku!"

Milý Vincku,
s chutí jsem si pročetl Tvou vzpomínku na volbu posledního prezidenta. Zejména mě uchvátila vzpomínka na úvodní Švejkova slova končící tím, copak prodával pan Kokoška. Psí hovínka. Byl to slušný člověk ten Švejk. Později se to vulgaritami jen hemžilo, ale kampak se Švejk, co se výrazů týče, hrabal na naše zákonodárce!
I bulvární noviny dnes vytečkovávají slova, která pronášeli naši volitelé. A ty handrkovačky s přestávkami, které tvořily vlastní náplň volby..., kulek bylo rozdáno, že by se i mariášníci divili, když hlásí "sedm kulí jako v Sarajevu". Obzvlášť pozoruhodný je fakt, že my na prezidentskou volbu nemáme ani dostatek Vincků, a když už se nějaký objeví, přicházejí, jak pravil jeden politolog, jako na safari. Krom toho, místo zásad, se jako v mariáši, hraje barvami. Tu rudá, onde padne zelená, jindy se nese oranžová nebo modrá. Taky černá hraje, což už ovšem není mariáš, ale nejspíše "limpopo" se vším všudy. Co mě ovšem zvláště překvapilo, bylo srovnání dávných, pradávných voleb s těmi posledními a zejména stav společnosti. Tobě se líbili Sokolové, kteří dnes působí spíše jako historická verteš, která se objevuje jen velmi vzácně. Ale hlavně nám staré Rakousko zanechalo tři čtvrtiny průmyslu a Masarykova touha po demokracii skončila tím, že jsme v předvečer války byli na východ od Rýna jedinou demokratickou zemí. No a nyní se dočítám, milý Vincku, že nás studie Bertelsmannovy nadace řadí mezi rozvojové státy. Co se politického systému týče, jsme na dvacátém místě, přičemž na prvním místě je Chile, na třetím Botswana, dále Mauritius a jiné země. Hned za námi se nachází Makedonie. A to nemluvíme o ekonomice, kterou u nás založilo Rakousko, jež do Čech, jak bylo řečeno, vložilo tři čtvrtiny průmyslu, takže jsme (na počet obyvatel) patřili kdysi do první desítky zemí. Od té doby jsme v pořadí klesali; akorát v porovnání rozvojových zemí jsme nyní první. O předních desítkách nemůže být slov. Nacházíme se v jedné partě s Balkánem a pobaltskými republikami. Jaké tedy postavení a jaká politická kultura, taková prezidentská volba? Kdepak jsou tedy ty časy, kdy se vedla řeč jen o hovínkách psích?

Slavomír Pejčoch Ravik, 21.02.2008

(379) Zdeněk Wachfaitl, 19.02.2002
Ohlas na článek Milan Dubský: Malá otázka nad malým zamyšlením


Velice zajímavé a dnešní době příznačné téma. Ale sportovní terminologií řečeno je to velice dobrá nahrávka na smeč. A kdo by měl smečovat? Ti z nás, kteří jsou ve zmíněném článku osloveni a vykonávají službu veřejnou a to na kterékoliv úrovni a zaměření. Je to tedy nahrávka do hry, která by se měla jmenovat "Velká otázka nad velkým zamyšlením". Myslím, že to je podstata toho, oč tu běží. Je přece úplně jasné a evidentní, že v našem každodenním životě a to v celém našem státě, ale i za našimi hranicemi se dějí věci, nad kterými zůstává rozum, morálka i právo stát v němém úžasu.
Je ještě velice dobře, že jsou mezi námi lidé, kteří mají životní zkušenosti tak rozsáhlé, že jim ani lesk ani reklama oči a mysl nezaslepí.
Děkuji autorovi.

Zdeněk Wachfaitl,
Zdenek.Wachfaitl(a)fnmotol.cz

(378) Juraj Peško, 18.02.2008
Ohlas na článek
Pavel Loužecký: Princip SÍLY SLABÝCH aneb Skončíme definitivně s podporou politických stran?

Vážený pane Loužecký,
technológia moci je kodifikovaná i v demokracii, nemôžeme ju vytesniť prianim, je možné dosiahnuť cielu "programom", aspon na čas... až budete mať takýto systém otvorený, rád prispejem. Ide o skutočný program od zadania požiadavku, cez oponentúry k platforme riešení po výstup. OK. Verím v účinnosť. Nepoznám silnejšieho protviníka než je ten, ktorý sa rozhodol stáť za svojím názorom, za svojím prianim.
S úctou
Juraj Peško
juraj.pesko(a)seznam.cz
(377) Blanka Kubešová,Švýcarsko, 13.02.2008
Ohlas na 
Soutěž s Hubatou černoškou

Milá Hubatá černoško,
za soutěž, a především za Tvoji poslední soutěžní otázku Ti ze srdce děkuju, potěšila mě, bodejť by ne! Zlí jazykové tvrdí, že jednou budou na světě jen dva druhy lidí – ti, co knihy píší a ti, co je nečtou. Nevěřím tomu. Knihy, a tudíž ani knihkupectví neporazila televize a věřím, že je neporazí ani internet. Blahopřeju Ti k nápadu a plodné spolupráci s internetovými novinami a přeju hodně zapálených čtenářů.
Jen tak mimochodem, nesídlíš nebo nemáš náhodou pobočku v Sedlčanech? Už jsem totiž o Tobě a Tvých službách slyšela od přítelkyně a sestřenice Aleny M.-Š., která je jednou z Tvých čtenářek a vzorných zákaznic.
Doufám, že jsi „vsadila na správného koně“ a že se najdou čtenáři, kteří rozluští i tuhle soutěžní otázku!
Srdečně
Blanka Kubešová  

(376) Derek Colloredo-Mansfeld, Uppsala, Švédsko, 11.02.2008
Ohlas na článek Barbro Bursell – Jitka Vykopalová: Válečné kořisti či válečné loupeže? Úvahy 360 let po Třicetileté válce


Ahoj Jitko,
Píšeš velmi poutavě, je to velmi zajímavý rozhovor!
Existuje určitě nezměrná potřeba tohoto tématu ve Švédsku a v Evropě. Mám ohraničené znalosti o ukradených věcech z Třicetileté války, ale vím dobře, že předměty byly odcizovány také i po uzavření mírových dohod; kromě toho moje rodina ztratila mnoho věcí ve prospěch Švédů a velká část z toho je právě na zámku Skokloster.
Jak víš, zabývám se něčím, co je neméně zajímavé a vůbec ne cizí k tomuto tématu, rozdíl je pouze v tom, že se to děje v moderní době a bez války. Český stát systematicky 70 let kradl mé rodině majetek a stále v tom pokračuje. Jak tato historie bude popsaná v budoucnosti? Nejvíce iritující je, že dějepisné knihy musí lhát; vždyť v opačném případě nám musí český stát vrátit veškerý náš majetek.
Všiml jsem si poznámky o pořádání mezinárodní sympozia na téma „válečné kořisti“. Já sám se nemohu pouštět do mezinárodní diskuse o této problematice, ale kdo ví, možná se to může spojit dohromady jako stejné téma. Poradím se s odborníky a možná v tom začnu jednat…
Derek Colloredo-Mansfeld

Švédský originál e-mailu

Hej Jitka,
mycket intressant ämne som du skriver om och ett mycket intressant intervju! Det finns säkert ett omättande behov av detta ämne i Sverige och Europa. Tyvärr har jag själv begränsad med information om stöldgods fr?n trettio?riga kriget jag vet dock att mycket togs även efter fredsfördraget, dessutom har min familj förlorat massor med saker till svenskarna och mycket finns just p? Skokloster.
Som du vet befattar jag mig med n?gonting som är minst lika intressant och inte allt för främmande i detta ämne skillnaden är bara att det händer i modern tid och utan krig. Tjeckiska staten har systematiskt stulit fr?n min familj i 70 ?r och fortsätter att göra det. Hur ska denna historien beskrivas i framtiden? Mest irriterande är att det m?ste bli en lögn i historia böcker i annat fall m?ste ju staten lämna ut all v?rt egendom. Jag har lagt märke till internationella diskusion om ”krigsbyte”. Jag själv vet inte tillräckligt mycket för att ger mig in i denna disussion men vem vet, kanske man kan knytta ihop detta till samma ämne. Jag ska r?dgöra med experter och kanske ska jag börja agera...
Derek Colloredo-Mansfeld

(375) Ludmila Koutná,10.02.2008

Milá Jitko,
Vy se překonáváte - jak všechno - tak obsažné a kvalitní vůbec můžete stihnout? Sotva při běžném ruchu domácnosti a občasných návštěvách vnoučků stihnu dočíst jedno Vaše velké interview, už jste tady s dalším, neméně obsažným, zajímavým a pro nás, česky cítící, docela důležitým. 
I když mám stále něco důležitého na práci, nedalo mi to a ze zvědavosti jsem si zaníceně četla Vaše další interview o 30-leté válce a švédských válečných kořistech.
Už je to aspoň 15 či 20 let, kdy jsme se - česká skupina - jeli podívat na zámek Skokloster, kde nás provázel pan František Makeš se svou paní a ukazoval nám část sbírek i knihovny, hlavně se zaměřením na jeho objevy českého umění, o čemž nikdo ze Švédů neměl ani ponětí. Nesmírně zajímavě vyprávěl o svých rekonstrukcích obrazů, o knihách, jak objevil způsob k uchování těchto skvostů. I o tom, že by byl rád, kdyby obzvláště knihy, které Švédi odvezli, byly díky tomu jeho patentu zachovány, neboť v Praze sbírky vyhořely při požáru (už si nevzpomínám kdy a kde), ale on to věděl. Takže jak krásně polemizujete v interview - časy se mění a lidské názory s nimi.
Ludmila Koutná, Oxelösund, Švédsko
(374) Jana Týnská, 08.02.2008
Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (3)

Milé Pozitivní noviny,
chtěla bych vám poděkovat za seriál „Cestování s kufrem“. Ještě před nedávnem jsem si o těchto zemích myslela, že jet tam na dovolenou, je jasná sebevražda, v lepším případě ztráta všeho, co s sebou máte. I bot na svých nohách. Ovšem tyto články mě přesvědčují o pravém opaku, a to nejsem žádný dobrodruh. Muselo být úžasné ráno vidět východ slunce nad řekou, cítit ty příjemné vůně neznámých pokrmů, houpat se v síti, a při tom všem si užívat Lao klidu. I když vše asi není tak růžové, jak se nám čtenářům může zdát, ale jen to, že dvěma cestovatelům se podařilo ve zdraví přežít 3 týdny v tomto zapadlém kousku světa v podstatě bez újmy, může být pro nás „nezkušené“ pozitivní informace, abychom o takové cestě přemýšleli.
Těším se na další díl a i ostatním přeji příjemné počtení
Jana Týnská, Praha
jana.tynska(a)roche.com

(373) Slavomír Pejčoch Ravik, 04.02.2008
Ohlas na článek  Barbro Bursell - Jitka Vykopalová: Válečné kořisti či válečné loupeže? Úvahy 360 let po Třicetileté válce

Vážení  přátelé,
četl jsem vyprávění, či rozhovor o válečných trofejích, o 360 letech, které uplynuly od třicetileté války.
Tak především Švédsko se nestalo, jak se píše ve švédském informačním katalogu, pověstným svými loupežemi, neboť získávání kořisti bylo průvodním jevem všech válečných tažení, a konec konců ani sběratelství není žádnou novinkou. Dělo se tak již od starověku, a v antice se obchodovalo ve velkém. Vždyť trosky jeruzalémského chrámu byly neseny ve slavném římském procesí po dobytí Jeruzaléma, abych se zmínil o jedné z velkých válečných atrakcí.
Na Švédsko se rovněž brzy zapomnělo, když propukla anglická revoluce. Sbírky pak putovaly na evropskou pevninu, kde je vykupovali ve velkém Habsburkové, kteří na Hradě, rozumí se pražském, zbudovali novou sbírku.
A paní Barbro Bursell, generální ředitelka stockholmského muzea Livrustkammaren rovněž tápe, když se sama přiznává, že má "málo znalostí ohledně těchto předmětů".
Ještě naivnější byl náš exprezident Václav Havel, který propadl iluzi, že nám svět mnoho dluží, ale že nás současně všichni nezměrně milují. Pronesl hned po "velkém cinku" slastné přání, že by bylo krásné, kdyby nám Švédsko ze svých pokladů, naloupených v Praze něco vrátilo. Všichni ve věčné iluzi a občas i nevzdělanosti se totiž domnívají, že na severu existuje cosi jako "šatckomnata", (Schatzkammer), v níž jsou uloženy přenádherné klenoty naloupené v Praze.
Nejsou. Neboť umění cestovalo z kontinentu na kontinent ze země do země, a děje se tomu tak i dnes. Nejprve byli hlavními nákupčími Američané, po nich Japonci, kteří koupili nejkrásnější slunečnice van Gogha, a co nevidět začnou nakupovat arabské emiráty.

PhDr. Slavomír Pejčoch-Ravik
ravik(a)email.cz

(372) Milada a Josef Proškovi, 04.02.2088
Ohlas na článek Milena Buriánková: Emiráty očima "babky z Buranova" (1/4)

Milá paní Buriánková,
dnešní den pro nás začal příjemně nejen tím, že svítí sluníčko, ale i přečtením Vašeho povídání o Emirátech.Jelikož jsme s manželem příznivci cestování a poznávání nových krajů, poslední dobou i exotických, nadchla jste nás Vašim příjemným a barvitým líčením dovolené v Emirátech natolik, že bychom se tam nejraději hned podívali. Jelikož to prozatím není možné, díky Vašemu vylíčení poměrů a krásných zážitků humornou formou jste nás příjemně nalákala a věříme, že se tam také podíváme.
Děkujeme a těšíme se na pokračování vašeho povídání.

S díky Milada a Josef Proškovi
miladaproskova(a)volny.cz

(371) Ivana Lena Němcová, 02.02.2008
Ohlas na článek Antonín Siuda: Přítel strom

Vážený pane Antoníne, s velkým zájmem a obdivem jsem přečetla vaše vyprávění o stromu, vašem stromu. Vyprávění, vlastně vyznání přírodní kráse, vyprávění plné lásky k přírodě. Jsem též milovnicí přírody a života v ní. Mám svůj dub na Vítkově, chodím k němu skoro denně se svými psy. Objímám jeho kmen a mám jedinečný pocit, že mi právě on dává sílu, energii po náročném dni stráveném v zaměstnání! Je skvělé, že stále existují ti, kteří přírodu milují a kteří se s ní snaží žít v souladu. Moc vaše vyprávění chválím a doporučuji k přečtení svým známým a přátelům.
S pozdravem
Ivana Lena Němcová
il.n(a)seznam.cz

(370) Majka Doležalová, 31.01.2008
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Opravdu je R. A. Strejka herec, kterého "nikdo nezná"?


K článku jsem se dostala nyní, pár let od jeho zveřejnění. Souhlasím, není pravda, že by herce Strejku nikdo neznal. Mockrát jsem si říkala, kde je mu konec. Měla jsem zato, že zmizel v zahraničí, jako spousta jiných po 48. roce. Napište o něm něco víc. Kdy se narodil, o  rodině, z níž pocházel, jaký byl a jak žil v letech, kdy netořil. Předem díky,
Majka Doleželová
dolenem(a)guick.cz

(369)Tereza Jelenová, 31.01.2008
Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (1)

Dobrý den, to je mi ale pěkné počteníčko. Je to moc dobrý nápad takhle to dát na web. Děkuji za poučné a milé kufrové vyprávění a přeji Vám ještě mnoho krásných a zajímavých cest.
Tereza Jelenová
jtereza(a)o2active.cz
 

(368) Vladimír Drahoš, 25.01.2008
Ohlas na článek Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (1)

Čtivé, poučné, s mírným nadhledem a lehkým humorem servírované dojmy z exotického jihovýchodu považuji za vítané pokračováním cestovatelských seriálů na Pozitivkách. Těším se na další týdenní dávky pěkného čtení i fotek.
Vladislav Drahoš,
Banská Bystrica 
drahos(a)netmax.sk
(367) Janina a Josef Svobodovi, 24.01.2008
Ohlas na článek  Blanka Kubešová: S námi nezabloudíte - Oskar Leo Krause


Vážený pane Krause,
děkuji za zajímavý odkaz na serveru Pozitivních novin, který jsem si ráda přečetla a s paní Kubešovou souhlasím z celého srdce. Ona je mistr psaného slova a umí nádherně vystihnout to co já bych ráda řekla a neumím to podat. Vaší knihu jsem přečetla "jedním dechem" a moc se mi líbilo Vaše vyprávění a někdy jsem měla až husí kůži. Znáte ten pocit, když se Vám něco líbí nebo naopak když máte z něčeho strach, tak "běhá mráz po těle", "chlupy se staví do pozoru", okolo žaludku se to divně klepe a pod. Tak tyto pocity jsem měla střídavě při čtení některých pasáží. Věděla jsem, že to dopadne dobře, to byste knihu nedopsal a já bych si s Vámi dnes nedopisovala, ale .......
Janina a Josef Svobodovi
(366) Jaroslav Skopal, 23.01.2008 
Ohlas na článek Jan Waldauf: SOKOL - malé dějiny velké myšlenky
Vážená paní Zieglerová,
kniha Jana Waldaufa se mi dostala do rukou před několika dny a hned jsem se do ní začetl. Věci z historie vzniku Sokola jsem vzal jen na přeskáčku, ale kapitoly k únoru 1948, k XI. sletu a k tomu, co následovalo, jsem přečetl slovo od slova. Pomohlo mi to dokreslit si mnoho historických souvislostí. Ony události nejsou nikde tak věrně posány jako v té knize. Sám jsem byl na XI. všesokolském sletě jako 11-letý starší žák a teprve teď poznávám detaily toho, co tam probíhalo. Knihu doporučuji všem, jež zajímají osudové okamžiky našich současných dějin. Ať se dočká dalšího vydání.
Jaroslav Skopal, jar.skopal(a)volny.cz
starosta Sokoloské župy Středomoravské-Kratochvilovy
Přerov

(365) Lída Koutná, 21.01.2008

Vážená redakce!

I když si myslím, že podobných ohlasů musíte dostávat spousty - vzhledem k tomu, jakou kvalitu a obsah mají Vaše Pozitivky - budu ráda, když můj e-mail zveřejníte v ohlasech PN,  neboť jste v dnešním světě úplná rarita a je obdivuhodné, že se tak výborně držíte - lidé dobré vůle Vás potřebují, ale i pro všechny ostatní můžete být zvoněním na lepší časy!

 

Už od mládí je mi nepochopitelné, jak téměř všechna média (tisk, rádio, televize, videa, atd.) přímo chrlí negativní myšlenky - pořád dokola a lidé to konzumují, aniž by reagovali, že jim to nemůže dělat dobře. Zejména pro děti a mládež jsou TV-programy a videa přímo destruktivní - jak má potom svět vypadat?

Občas počítám v TV či novinách pozitivní resp. negativní zprávy a poměr je zdrcující v neprospěch těch kladných událostí. Jaká škoda pro celý svět!

 

Kdysi - snad už před 20 léty - se ve Švédsku vyskytlo pár lidí, kteří začali vydávat obdobné noviny jako Vy - už si nevzpomínám, jak se jmenovaly. Předplatila jsem si je na rok a radovala se, že konečně někdo dobré a pozitivní myšlenky chce propagovat a bere vážně. Ale bohužel vyšly jen dvě či tři čísla a zřejmě to nešlo dohromady, tak brzy zanikly.

 

O to více podporuji a fandím těm, kteří to dokáží. Od začátku odbíráme např. Český Dialog, který byl a je pro nás v cizině takovým pojítkem s domovinou. O Vašich Pozitivních novinách jsem se hned krátce po jejich vzniku dozvěděla od Martiny Fialkové, která pro Vás také píše. A nyní samozřejmě Jitka Vykopalová, která má úžasný přirozený talent. Dokáže se tak hezky vyjadřovat a vyptávat, ze číst si její interview je balzámem pro duši. Zaslouží si veliký obdiv a ocenění, neboť takový dar z nebe je vzácný.

 

Pokud jde o české časopisy či měsíčníky, nemám moc přehled, co se vydává. V posledních letech, když jsem byla v Česku, tak jsem kupovala Regenu a Meduňku - jejich tématika je mi blízká, ale nyní je to zejména časopis Phönix, který možná málokdo zná - jejich články čtu od prvního do posledního. Je to pro mne nejlepší inspirace i poučení. Možná Phönix znáte, třeba by šlo s nimi v něčem spolupracovat - pro dobrou věc stojí každé šíření kladných a zajímavých článků za úvahu.

 

Napadá mě ještě jedna myšlenka z knihy od Shirley Mac Laine: Kdyby lidé tušili, jak je pro ně nebezpečné mít či říci negativní myšlenky, nikdy by se je vůbec neodvážili mít, natož vyslovit, tak nějak ten citát zní. Jak je známo, všechny myšlenky a činy jsou jako bumerang - vrací se neomylně zpět odkud vyšly, často s dvojnásobnou silou! Jak dobré tak i zlé...  

 

Se srdečným pozdravem
Lída Koutná, Oxelösund, Švédsko

ludmila.k(a)tele2.se 

(365 a.) Lída Koutná, 21.01.2008
Ohlas na článek Petr Janda - Jitka Vykopalová: Olympic, hvězdy bez hvězdných manýrů (2/2)


Milá Jitko!
Vy jste úplně úžasná. Velikánské díky za Vaše články s rozhovorem s Petrem Jandou. Už jsem četla všechny Vaše články, které jsem našla v Pozitivkách, ale tento dvoudílný s Jandou mě úplně nadchl. Možná taky proto, že jsem byla na koncertu, ač jsem Olympic vůbec neznala. Obdivuji Vás, jak jste dokázala tolika skvělými otázkami vyprovokovat tak nádherný a zajímavý a dlouhý rozhovor o tolika aspektech života Petra Jandy a celé kapely Olympic.
Máte obrovský dar k interview - to málokdo umí, vhodnými, i když třeba trochu provokativními otázkami dokázat, aby se dotyčný mohl otevřeně bavit o svém životě - všem, co je pro něho podstatné a zároveň pro čtenáře velice poutavé. Upřímně Vám gratuluji a děkuji, že jsem si to mohla přečíst.

Mějte se nádherně!
Zdraví
Lída Koutná s rodinou, Oxelösund, Švédsko
ludmila.k(a)tele2.se

(364) V. Janovský, 21.01.2008
Ohlas na článek Milan Dubský: Srdce, rozum a svoboda


Srdce, rozum, svoboda
Když člověk v mládí nezažije lásku, není později lásky schopen /citová deprivace/. Vemte si lékaře - jaký je u nich v přístupu k pacientům rozdíl... z toho usuzuji, že ani vzdělání nedělá člověka lepším. Zdá se mi, že začátek je v rodině, ve vzorech chování. Jinak snad také v tom, že slušné chování se vyplácí. Tak se chová rozumný člověk. Když mám dost peněz, jsem v určitém směru svobodný. Svoboda projevu...??? A už je problém - až do jaké míry. Proč tak drahé zásahy těžkooděnců - prostě tyto strany a spolky zrušit. A co komunisti - po tak otřesné zkušenosti z minula? Volí presidenta, ale do vlády nesmí...? Není to Kocourkov?
Co Vy na to?
 
V. Janovský
vjanovsky(a)volny.cz
(363) V. Janovský, 21.01.2008
Ohlas na článek Milan Dubský: Kulatý svět s mnoha ostrými hranami

Pročetl jsem si článek o kulatém světě s mnoha ostrými hranami - je to kostatování stavu, který známe. Co neznáme, je - co s tím.
Když vidím, jak na chebském nádraží nejsou schopni zabránit krádežím železného šrotu - pak mám ten dojem, že policii, soudy i legislativu máme na hovno. Podobně s opakovaným zabavováním plagiátů vietnamských prodavačů... Takových případů je mnoho - viz nyní hlášení v Praze v tramvajích, že projíždíte úsekem častých osobních krádeží....Chce to pevnou ruku a např. grafiti hodnotit jako trestný čin. Ovšem...stále nás straší Hitler a Stalin s jejich pošlapáváním lidských práv, a tak to přeháníme na druhé straně. Krást je lidské právo atd. To chce evidenci osob, opakované přestupky hodnotit jako trestné činy atd.
Štěkat na měsíc nemá cenu, popisovat nepravosti..? Ne! Řešit nepravosti! Místo psaní být alespoň v zastupitelstvu a snažit se něco změnit.

V. Janovský
vjanovsky(a)volny.cz

(362) Karel Bůna, 16. 01.2008
Ohlas na článek Eva Vlachová: Svědectví našeho času

Zajímavý pohled do budoucna, který mě přivedl k zamýšlení. Jsem přesvědčen, že sprejeři budou označeni jako zvláštní živočišný druh, který následkem vývojového zpoždění měl nedostatečně vyvinutý mozek. Pokud se u popisovaných kosterních pozůstatků ještě najde tácek se stopami kečupu, vědci lehce zjistí, že to zpoždění vzniklo jednostrannou stravou. Více než zbytnělá kost palce by mě potěšilo, kdyby se tam našly ty palce useknuté!!! Jako důkaz spravedlivé odplaty za ničení majetku těch druhých! Pochopitelně se ti vědci nedopátrají, že vše bylo pouhým důsledkem naposto špatné, nadsazeně liberální výchovy mládeže, kdy se zapomnělo, že kdysi lidstvo na agresivně se chovající jedince vynalezlo rákosku!

Karel Bůna
Bukar(a)email.cz

(365) Antonín Lelkeš, 17.01.2008

Vážení,
na internetu jsem nalezl Vaše Pozitivní noviny. Moc se mi líbí a jsem jimi nadšen! - Jsem věřící člověk a tak jsem si dovolil sepsat článek, který by mohl povzbudit víru mnoha lidí.

S uctivým pozdravem
Antonín Lelkeš
lelkes(a)seznam.cz

Otevřme oči a poznejme dobrou zprávu

„Slepý člověk oblohu nevidí, ale to neznamená, že obloha už není tak modrá,“ říká jedno dánské přísloví. Jak často se v našem každodenním uspěchaném životě stává, že nevidíme obraznou‚ modrou oblohu?
Náš pohled na věci kolem nás je namnoze netečný, nevšímavý, zastřený. Ne vždy pohlížíme do budoucnosti s důvěrou. Má to své pochopitelné důvody. K čemu dochází, když si lidé těžko vydělávají na živobytí, musí snášet zdravotní těžkosti a rodinné problémy a musí se vyrovnávat se sociálním bezprávím a nedostatkem lásky?
Mnozí lidé si uvědomují, že se jejich důvěra v druhé lidi, v náboženství i ve vlády, vytrácí. Tento smutný stav je znovu a znovu umocňován i jen letmými pohledy do novinových článků či sledováním televize. Místo pokoje, prosperity a hojnosti pro všechny, vidíme spíše jak postihují lidstvo vražedné války, zločinnost, terorismus, znečišťování životního prostředí, nemoci a chudoba. Bohatí lidé dále bohatnou a chudí dále chudnou. Existuje pro nás z toho všeho nějaké východisko?
"Bezpochyby žijeme v kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat". (2. Timoteovi 3:1) Není bez zajímavosti, že doba, v níž se nalézáme, byla předpovězena již v minulosti, a to apoštolem Pavlem v jeho druhém dopise Timoteovi, ve třetí kapitole, v prvém až pátém verši. (2. Timoteovi 3:1-5) Ano předpovězena… milióny mužů a žen, mladých a starých, vědí, že Bible, ze které bylo o něco výše citováno, je v této neklidné době neocenitelným zdrojem pomoci. Je to v podstatě ve shodě s tím, co uvádí předmluva ke známému překladu Today´s English Version: „Bible není pouze literárním dílem, které bychom měli obdivovat a mít v úctě; je to Dobrá Zpráva pro všechny lidi kdekoli – poselství, které bychom měli jak pochopit, tak uplatnit v běžném životě.“
Možná, že si teď v duchu opakujete: „Bible – dobrá zpráva – poselství, které bychom měli pochopit… uplatnit…“
„Ale proč?“ – zeptáte se snad. To proto, neboť se nalézáme v proudu času, kdy dochází ke splňování biblických proroctví. Podle Božího slova nabízí budoucnost nádherné vyhlídky. Uvidíme splňování Ježíšovy modlitby o příchod Božího Království, a o to, aby se Boží vůle děla na zemi, jako se děje v nebi. Stručně řečeno, současný systém věcí vyznačující se žalostnou zkažeností a násilím bude nahražen, a Boží nebeská vláda, Boží Království, bude vládnout nad lidmi s poctivým srdcem, kteří byli ochotni dobré zprávě naslouchat a reagovat na ni. (viz Daniel 2:44)
Tímto opatřením budou moci postupně následovat zásadní změny k lepšímu, protože lidé budou vedeni k tomu, aby pečovali o Zemi v souladu s božskými zákony. Těžko lze popřít prospěšnost této dobré zprávy. Vždyť zločinnost, nemoci, hlad, znečišťování a války navždy pominou! (Ujisti se o tom ze své vlastní Bible. Bůh tyto věci zaslíbil v Žalmu 37:9, 10; Přísloví 2:22; Izajáš 33:24; 35:5, 6; Zjevení 21:4; Žalm 67:7; 72:16; Izajáš 25:6; Zjevení 11:18; Žalm 46:9, 10; Izajáš 65:21-23)
Jistě mnozí považují tuto dobrou zprávu o novém světě dokonalého míru za zjednodušenou nebo neskutečnou. Je zcela zjevné, že za tím obvykle stojí buď nedostatek informací, předsudky, a nebo neochota přijmout další vysvětlení. K tomu, abychom například viděli, nám sice slouží oči, ale světlo, které nám vstupuje do oka, je vyhodnocováno v mozku. Být slepý je proto také definováno jako „být neschopen nebo neochoten rozlišovat nebo posuzovat.“ To nám připomíná další dobře známé rčení: „Nikdo není slepý jako ti, kdo nechtějí vidět.“
Valné shromáždění OSN vyhlásilo na svém zasedání v New Yorku rok 1995 Mezinárodním rokem tolerance. Je to již téměř třináct let, přesto je to stále aktuální. Valné shromáždění, mimo jiné konstatovalo, že tolerance znamená úctu k jiným lidem, schopnost žít s jinými lidmi a naslouchat jim, což je základ každé občanské společnosti a míru.
Je-li tomu tak, nuže otevřme oči a poznejme dobrou zprávu. Pokud je to možné, naslouchejme si. Geoffrey Parrinder ve své knize Word Religions – From Ancient History to the Present (Světová náboženství – od starověkých dějin k dnešku) prohlásil: „Studium různých náboženství nemusí znamenat, že jsme nevěrní vlastní víře; ta se může naopak rozšířit tím, že vidíme, jak jiní lidé pátrali po skutečném stavu věcí a byli obohaceni hledáním.“
Říká se, že poznání vede k porozumění a porozumění ke snášenlivosti vůči lidem, kteří mají jiný názor. Myslíte si to také?

(366) Marie Kostohryzová, 10.01.2008

Vážený pane Loužecký!
Naprostou náhodou, v podstatě kvůli vynikající tiskárně v Pelhřimově, jsem se dnes dozvěděla o existenci Pozitivních novin. Přiznám se - odložila jsem veškerou nutnou práci a od rána čtu příspěvky. Jsem nadšená hlavně tím nejpodstatnějším ve Vašich novinách - snahou hledat klady i ve všech složitostech každodenního našeho života. Jak říkal kdysi můj manžel, básník a překladatel Josef Kostohryz: "Na světě není všechno jen bílé bílé - černé černé."
Od dnešního dne jsem Vaší stálou čtenářkou a přeji mnoho okouzlených čtenářů a úspěchů. Srdečně

Marie Kostohryzová

marie.kostohryzova(a)mymail.cz

(365) Alexander Doktor, 06.01.2008
Ohlas na článek MVDr.Ondrášek Miloš: Tasmánský tygr


Dobrý den,
existuje video záznam zachycující onoho posledního Tasmánského tygra v hobartské ZOO, viz. například zde:
http://www.nej-videa.cz/video-zachycujici-vyhynuleho-tasmanskeho-tygra/

s pozdravem
Alexander Doktor
doktor(a)poradce.net
(364) Karel Bukar, 05.01.2008  
Ohlas na článek  Antonín Bajaja: Kufr plný neviňátek

Jak to nazvat jinak, než báječné povídání o báječných lidech. Ano, takoví ti Knápkovi, to byli tvůrci hodnot pro místo bydliště, kraj a celou zemi. A to nejen hmotných, ale i kulturních. To byla ta sůl země, která byla po roce 1948 vyplavena a nenávratně zničena. A novou pro zproletarizování celé společnosti nenalézáme a divíme se, že náhražky nefungují.
E. Bukar
bukar(a)email.cz                         

(363) E. Bukar, 04.01.2008
Ohlas na článek Daniela Tkadlečková: „Mno, to je faq nice!“…aneb už z toho cvokatím

Plně se hlásím k mínění autorky, ale jen proto, že pro stáří nejsem schopen všechy ty zkratky pochopit a vyluštit. Musím však poznamenat, že každá doba má svoje. Pro zasmátí vzpomínku. Když jsem, dávno tomu dokonce fáral pod zem, byl tam štajgr, Ostraváci prominou, pravověrný "chachar". Když jednou zhaslo světlo, pronesl větu (jsem donucen psát foneticky)." Bendže asi kurcšlus!" Geníální, věta o třech slovech ve třech jazycích. Ale vážně. Když jsem si někde před nedávnem přečetl, že za sto let se prý na světě bude mluvit jen šesti jazyky, poněkud jsem nad tím zakroutil hlavou.
Pak jsem si ale vzpomněl na vliv (na př. počítačové) angličtiny na mladou generaci a nevhodnost některých jazyků pro, jak tomu neodborně říkám, "zkratkovou" komunikaci. Autorka mi svým povídáním ze života potvrzuje, že vše je možné. Samozřejmě milovníci mateřštiny se teď nemusí děsit. Takové věci se nedějí přes noc, je to dlouhodobý vývoj. Je třeba si však klást otázku, zda jazyk desetimilionového národa má šanci přežít, když kulturně toho sám moc nového nevytváří a přebírá vše multikulti.
E.Bukar,
bukar(a)email.cz

(362) Jaroslav Luhan, 02.01. 2008
Ohlas na článek Václava Židka: Mrož z Prahy v ledové Visle (1)

Vážený pane Židku,
kamarád Google mi doporučil web Pozitivní noviny, když jsem hledal nějaké info o otužilcích. No, to jsem narazil na opravdovou studnu, nebo spíš gejzír plný inspirace a dobrého čtení, které se v poslední době špatně hledá. Děkuji Vám i celému kolektivu Pozitivních novin.
Protože je už pozdě, zítra začíná práce po vánočním nicnedělání, budu muset PC vypnout. Zatím jsem chtěl alespoň tímto mailem poděkovat za pěkné čtení ukázky z knížky Sám ve víru zdymadel.
Knížku Sám ve víru zdymadel si zkusím sehnat, ale vypadá to, že je vyprodaná. Otužování mě zajímá už dlouho, ale vážně jsem ho začal provozovat až letos v létě, co jsem četl informace o panu Liškovi a ostatních průkopnících.
Takže ještě jednou díky za pěkné počtení.
Jaroslav Luhan
luhan2@seznam.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 12. 2008.