Vaše ohlasy (leden 2009 – prosinec 2009)

Vážení čtenáři,

tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.

Redakce Pozitivních novin

(600)  Miroslav Sígl: Pozdravy z kyberprostoru, 30.12.2009 

Motto: Editace mých složek od 20. prosince, kdy to všechno propuklo, do Silvestra: 142 doručených, 131 odeslaných e-mailů!!! Zdaleka to neskončilo, je tu dále Nový rok a zas Tři krále…

Sotvaže jsem protřel oči,
sedl k svému počítači,
už se na mne jenom smály,
péefka z domova i zdáli.

Můj příteli, můj milý Fousku,
tak jsem tě slyšel opět po roce,
kousaje od vánoc suchou housku,
poslouchal přitom zpověď důchodce.

Proto Ti do nového roku
děkuju za těch veršů pár,
a přeju také trochu moku,
abys už nikdy nestonal.

Posílá v příloze dívky lepé,
můj další přítel „Potěšil“.
On dobře ví, že oči mám už slepé,
že na vše koukám ze všech sil.

Na obrazovku tiše vklouzla
malířka něžná, prý z Rusi,
já žasnu na ta její kouzla,
ze sklenky sotva líznu si.

Na každéj tejden jeden ftip
posílá další kamarád,
aby nám bylo zase líp
a mohli se dál usmívat

na svět, co stvořil Hospodin,
a satan ničil s chutí jeho dílo,
už čučím do noutbúku sto hodin,
aby mi na Silvestra bylo milo.

Přátelé moji, co vás v světě mám,
nestačím ve dne v noci psát,
jsem tady doma na fše sám
s mou múzou – darmo povídat...


A tak přeji k tomu moku
ve psaní i v životě -
také něco svižných kroků,
vyhneme se žebrotě,

která nás prej fšecky čeká,
nep jsme všichni dlužníky.
Ale nás to nepoleká –
dluh má stát – a veliký!

Tak jsem slyšel, sedě dole,
jak se baví ti mladí:
„Nech to na volovi, vole,
von si s tím ňák poradí…“

Jaké z toho poučení:
Co mám ještě od života chtít?
Přátelé, jste moje jmění.
Bez vás bych už přestal žít…

(599) Přátelé, spolupracovníci a příznivci Pozitivních novin, prosinec 2009



 



 
        Vladimír Vondráček s manželkou             Rudolf a Magda Křesťanovi

   





 

 
         Jiří Bernard                                                     Lenka Novotná - Nedoklubko

 
manželé Bradovkovi ze slovenské Nadobuly       Jarmila Moosová se synem Staníkem 

 a celá řada dalších gratulantů ....

(598) Ivo Novotný, 6.12.2009 
Ohlas na článek Ivo Fencl: Večerníčková nostalgie (ale i strohá fakta)


Děkuji pane Fencl,
jsem ročník 1961 a tak jste mi mnohé připomněl. Konečně jsem se letos dočkal - po téměř 40 letech - opakování Kodýtka. Stejně tak vzpomínám na Pardoubka a Žambourka - byli to dva čertíci, lumpíci. Nejhorším večerníčkem byl Já a můj pes - o vánocích 1971. Byla to pantomima Ladislava Fialky a také už ji neopakovali.
Také si pamatuju O Vítkovi a Majdalénce, to bylo tuším v roce 68 okolo Mikuláše, Bertíkův pohádkový zvěrokruh, Pohádky tety Boženky (Jitka Frantová to uváděla, po 68. emigrovala a tak proto tuším i skončil malý robotek Emil), O pradědečkovi...
- tyto české večerníčky také televize neopakuje, neopakovaný zahraniční byl také mj. Pepa Bublina a Kozlík Matěj, co spěchal do Kapustova, do té "země vytoužené"...
Ptejme se v České televizi, kterou i naše rodiče povinně platili a v archívu to musí být: PROČ to není uváděno?

S pozdravem
Ivo Novotný, 6.12.2009 

(597) Ondřej Suchý, 27.11.2009
Ohlas na článek Ivana Rösslera Nejskromnější člověk na světě


Vážení čtenáři Pozitivních novin,
nevěřte tomuto článku Ivana Rösslera - nejsem ani nejskromnější, ani stomatolog!
Ale jinak mě Ivánek potěšil jak tím, co všechno si pamatuje, tak i tím, že ani po létech neztrácí smysl pro ptákoviny.
Když jsem si nevěřícně přečetl článek o "nejskromnějším člověku na světě", vybavila se mi jedna legrácka z doby ne zas tak dávno minulé. V době, kdy se vynořila aféra kolem údajného doktora práv Jana Kalvody, vystupoval zrovna můj sourozenec na kterémsi velkém koncertě (myslím, že v Lucerně) a když přistoupil k mikrofonu, představil se slovy: "Jsem doktor Jiří Suchý a titul užívám neoprávněně!"
Škoda že kdybych dnes užil podobnou větu já, byl bych zase až druhý. Proto závěrem jen zkonstatuji: Dnes mi Pozitivní noviny zúsměvnily celé ráno, za což upřímně děkuji!

Ondřej Suchý
27.11.2009

(596)  Vojtech Bradovka, 11.11.2009

Vážený p. Pavel Loužecký
Vydavateľ a šéfredaktor PN

Od krajana P.J. Buvalu som sa dozvedel, že sa koná stretnutie priateľov "Pozitívních Novin". Prijmite prosím môj srdečný pozdrav pre všetkých účastníkov tohoto podujatia.
Patrí sa povedať, že aj Vám osobne vďačím za dobré rady, vďaka ktorým vzrástla publicita našej stránky internetového magazínu Klubu generácie Báčikov Práve v tejto chvíli ukončili svoju návštevu u mňa dve redaktorky populárneho slovenského týždenníka PLUS 7 DNÍ, ktoré zaujala stránka KGB a pripravujú o tom článok do spomínaného obrázkového týždenníka.
So želaním ďalších pracovných a osobnch úspechov

Vojtech BRADOVKA
vydavateľ a šéfredaktor internetového magazínu Klub Generácie Báčikov -KGB-
Vlastník domény:
www.kgbacikovia.websnadno.cz
(595) Ladislav Háva, Ostrava, 28.10.2009
Ohlas na článek
Milan Markovič: Hľadajme spolu mimozemské civilizácie!

panu Markovičovi
Mimozemské civilizace existovaly, existují a budou existovat

Četl jsem Vaše postesknutí po neexistenci mimozemských civilizací v Pozitivních novinách. Mohu Vás však ubezpečit, že podle různých doprovodných jevů mimozemské civilizace existují, nebo alespoň existovaly a určitě ještě budou i nadále ve Vesmíru vznikat.
Sám jsem se věnoval objasnění jedné astronomické nepravidelnosti, která spočívá v tom, že planeta Mars není pravou planetou, ale že to může být pouze měsíc, který ve Vesmíru zůstal jako pozůstatek po zániku jedné takové obydlené planety.
Když jsem pak své důkazy, prozatím pouze hypotetické, chtěl publikovat, narazil jsem na neprostupnou zeď současného myšlení. Časopis to odmítl otisknout, Nakladatelé to odmítli vydat. Nechal jsem tedy publikaci vytisknout vlastním nákladem, ale knižní obchod ji odmítá prodávat na pultech obchodů a astronomové mi doporučují, abych vyhledal léčení u psychiatra.
Při tom právě v průběhu tisku mé publikace v roce 2008 došlo ve Vesmíru k jedné závažné události,. V planetární soustavě, vzdálené od nás 300 milionů světelných let, došlo k nějaké explozi, která se současnými astronomy vysvětluje jako srážka vnitřních planet.
Já mám k této události naprosto jiný názor. Podle mne došlo k rozpadu planety v důsledku rabování jejího přírodního bohatství. Způsob destrukce je v mém tisku přesně popsán a zdůvodněn. Jedná se totiž o případ, který se může přihodit i s planetou naší. Proto jsem navrhoval určitá opatření, která by takový konec planety Země nedovolila.
K výskytu takových civilizací zbývá dodat, že tyto civilizace vznikají v různých částech Vesmíru v nestejnou dobu a než by mohly navázat nějaké kontakty s někým jiným, také zahynou a to vlastním přičiněním. V pozorovaném případě nebyl důvodem zániku takové planety nějaký nukleární konflikt. To by zůstala planeta celá, třeba i bez života. Pokud dojde k jejímu totálnímu rozpadu, pak příčinou jejího zániku je v podstatě honba za maximálním ziskem, bez ohledu na následky, které takové jednání přinese.
Proto pro včasné varování lidstva jsem nešetřil náklady k tomu, abych lidstvo před tímto druhem zániku včas varoval.
Existují však u nás síly, které si nepřejí, aby se to zveřejnilo.

Ladislav Háva,

e-mail: hava.ladislav/a/seznam.cz

(594) Milan Dubský, 28.10.2009 
Ohlas na článek
Barbara Semenov: 1918

Milá paní Barbaro Semenov,
Váš článek 1918 , který přinesly 28.10.2009, Pozitivní noviny s datem tak často opakované a tím až osudové osmičky, byl pro mne, v tomto dnešním pošmourném ránu v Praze, nádherným a hřejivým východem slunce. Příběhem o svém otci jste připomněla v úžasné zkratce velké události našich národních dějin a při tom jste nemusela použít žádných frází a floskulí, které čteme tak často, když se takřka z povinnosti píše o významných dnech. Z Vašich vět vyzařuje láska nejen k Vašemu otci, ale i k Vaší rodné zemi. Kulturnost je cítit z každého slova. Obdivuhodné předivo citu, vzdělání , nadhledu a přirozené sdělování věcného obsahu, s vyjádřením Vašeho postoje, unáší čtenáře přesně k cíli, kam směřuje Váš text.
Moc Vám za to děkuji.
Milan Dubský

(593) Renata Jedličková, 19.10.2009
Ohlas na článek
Lenka Nováková: Mladá, krásná, chytrá a šťastná aneb pasti kouzelných formulek

Milá Lenko,
po dlouhé době jsem se pozitivně naladila nad Pozitivními novinami. Jen drobnou připomínkuk tomu "jsem mladá , krásná ..."atd.
Jsou věci  o kterých vím, že pravda nejsou, protože např ve svých 61 letech už je jasné, že mám prokázánu tu a tu chorobu ..a musím se s tím naučit žít, takže si sice nemohu říci "zdravá", ale místo toho každé ráno poctivě rozcvičit všechny končetiny, protože pak mě přes den méně bolí...
Také s tou krásou to už není pravda, ale někdy si před zrcadlem mohu říci:"dneska dobrý". A když mi řekne člověk, kterého si vážím, že jsem zajímavá žena, udělá to dušičce moc dobře.. (že bych byla ješitná i v tomhle věku - asi ano! ). Ale říkat si "jsem sama se sebou spokojená"- to asi také není dobře - potřebuji věčnou nespokojenost sama se sebou, aby mě to pohánělo dál: Řeknu si občas "tohle se mi povedlo", ale hned přemýšlím, co udělám dál.
O svých plánech přemýšlím hlavně pozdě večer, kyž mě rodinné problémy nedají usnout. Naučila jsem se tímhle způsobem odpoutat od trápení, které nemohu vyřešit- ale chce to intenzivní soustředění. A hodně mi pomáhají příběhy a nápady lidí mého věku, kteří jsou akční a dokážou spoustu krásných věcí.
A také díky za Tvé články v pozitivních novinách a Pozitivním novinám za to, že tu jsou!
Kamarádka Renka

(592) Marie Hradecká / Olga Čuříková, 19.10.2009
Ohlas k článku Jan Řehounek: Kniha k narozeninám


Vážení,
dovolte mi, abych připojila něco málo řádek od paní Olgy Čuříkové (Vlaštovky), která mne požádala, abych níže uvedené Vám zaslala:

"Byla jsem poctěna být u prezentace knihy Miroslava Sígla "Události pravdy, zdrady nadějí", vydanou v Akcentu v roce 2009. Uplynulo pár dní - mohla jsem knihou jen listovat, nikoliv ji přečíst. Navíc není to literatura, kterou může laik přečíst od začátku do konce - na "jeden zátah". Je to ten druh literatury, k níž se může člověk čas od času vracet, aby si uvědomil určité dějinné souvislosti - ať už v souvislosti historické či osobní. Zůstanu u pojmu "osobní". Pro mne 60. léta znamenala profesně nejvyšší možný vzestup (včetně televizního ocenění "Zlatý krokodýl v r. 1968") a zároveň pád až na dno, kdy mně v září 1969 bylo sděleno, že svou práci před kamerou musím skončit, abych "tak zvaně negativně politicky nepůsobila na své mladičké diváky". Ten verdikt s odstupem let chápu jako ocenění, nikoliv odsouzení. Není to fajn, když vás zloduch odkopne jako neschopného být po vůli jeho zlořádným ambicím?!

Teď bych měla udělat silnou čáru pod svým osobním vyznáním. Ale vše se vším souvisí. Nikdo z nás nežije sám o sobě, ale v určitém lidském společenství, které je nám po srsti či proti srsti. Síglova knížka - doufám, že to nevyzní nadneseně - bude pro mne "biblí 60.let". Kdykoliv si budu chtít něco připomenout zalistuji v ní - k připomnění a zapamatování. A tu pamět připomínám! Jak snadné je zapomínat……"

Olga Čuříková v Praze dne 18.října 2009


Srdečně zdravím a přeju "Pozitivním novinám" jen samé pozitivní zprávy a ohlasy.
Marie Hradecká, přítelkyně paní Olgy Čuříkové, která nevlastní internet, natož vlastní e-mailovou schránku.

(591) Eliška Peroutková, 18.10.2009
Dopis určený Jitce Stošické, která zpracovává poezii v obrazech v rámci rubriky PN Galerie IN


Vážená paní Jitko Stošická,
děkuji Vám mnohokrát za uveřejnění nejkratší a snad jedné z nejhezčích básní našeho dědy, jinak tedy mého tchána, pana Zdeňka Peroutky. Děda by Vám byl nesmírně vděčen, a asi jako každý z tvůrců je rád, pokud to, co vytvoří, osloví alespoň jedno jediné lidské srdce. Snad i tak je snaha a vůle tvůrce zbavena jistého pocitu marnosti. Děda byl ve své snaze býti autorem - básníkem, člověkem velmi pokorným. Začal psát ve svém velmi pozdním věku, kdy už opustil dráhu aktivního herce. Umění si ho tedy ještě našlo v jiné podobě a obohatilo jeho i všechny nás okolo něj o mnoho hezkého z života, na co je vděčné vzpomínat. Byla jsem jeho první posluchačkou veršů, strávila jsem s ním mnoho nezapomenutelného času diskusí nad poezií, divadlem a životem. Děda byl také vášnivým milovníkem výtvarného umění. Strávili jsme i mnoho hodin nad mými kresbami a musím dodat, že ne vždy mě chválil, že měl zvláštní cit, jakož i můj manžel, říci mi, Elo, tady bys měla ještě zasáhnout.
A pak všechen ten čas přešel kamsi do nenávratna. Byla jsem velmi překvapena při jeho pohřbu, nakolik byla tato jeho útlá sbírka (*Lásky zlatých křídel - poznámka redakce) v kraji na Vysočině vážená a jak se lidem líbila. Tuto sbírku chtěl děda do rakve, a také se bohužel tak doslova stalo, přestože měl další sbírku rozepsanou.
Musím říci, že dlouho sleduji Vaši Galerii IN a pociťuji až stud nad tím, že teprve uveřejnění dědovy básně mě přimělo k tomu, co už jsem měla udělat dávno. Poděkovat Vám a vyslovit Vám úctu a obdiv, jak krásně galerii vedete. Obdivuji na tom to, že oko diváka vedete tak, že dobře vnímá oboje, obraz i slovo vzájemně dohromady, jako jedno dílo.
Znám výtvarníky, kteří by si nedali zasáhnout textem do obrázku či fota, a autory, kteří se domnívají, že jakýkoli výtvarný projev ubírá na významu slov a je jeho zbytečným přikrášlením. To co děláte Vy a jak to děláte, nejen velmi dlouho obdivuji, ale Galerie IN je mojí nejmilejší rubrikou v PN. To, jak to děláte, je alespoň pro mé vnímání a cítění naprosto dokonalá souhra ve výsledném tvaru. Patrně to děláte s velkou láskou, bez níž by to asi nešlo, kterou musíte v sobě mít a lásku ke slovu a obrazu. Myslím, že na internetu, pokud alespoň já vím, není nikde takto poezie prezentovaná. Díky galerii je jí dávána všeobecná úcta každodennosti i nadčasovosti zároveň.
Přeji Vám další krásné okamžiky nad tvorbou - sama asi víte, že to je to nejlepší co člověk může při tvorbě prožívat.
S pozdravem a úctou
Eliška Peroutková

***
Odpověď Jitky Stošické

Milá paní Eliško,
omlouvám se, že se ozývám až tak pozdě, ale změna pracovního místa mne prozatím pohlcovala natolik, že jsem ani na "svoji" milovanou GIN neměla čas a hlavně tu správnou pohodu.
Obávám se, že i čtenáři na mne zanevřeli, když nenacházeli každý týden svoji porci krásna.
Pro mne je ale velmi důležité se do básničky vcítit a pak najít přesně ten jediný správný obrázek, který by ji dokresloval. Přesně tak, jak jste to napsala - aby výsledkem byl celek a aby ho tak také čtenáři vnímali. Slova autorů: „Tak teď nevíme, co bylo dřív – fotka nebo báseň...“ jsou radostí, která mne hřeje.
Ve Vašem dopise mne zaujala hlavně jedna věta: "Znám výtvarníky, kteří by si nedali zasáhnout textem do obrázku či fota a autory, kteří se domnívají, že jakýkoli výtvarný projev ubírá na významu slov a je jeho zbytečným přikrášlením."
Mám velké štěstí, že „pozitivci“ kolem mne jsou jiného ražení a děkuji jim za to. Říkám jim důvěrně "srdíčkoví"... Protože vše, co dělají, dělají srdcem, a je to poznat. Úžasné je, že se jim vzájemné propojení slova a obrazu nezdá být divné a že přesně chápou, že výsledný efekt by měl vyzískat pozornost dalších lidí k básním, obrazům a fotografiím. Ne každý má rád poezii, ne každý se chodí dívat do galerie na obrazy, ne každý navštěvuje výstavy fotografií. Většina z nás upřednostňuje jedno nebo druhé. A myslím si, že "gin-obrázky" evokují pocity, a čtenáři, kteří například zrovna „nemusí“ poezii, zjišťují, že to veršování vlastně není až tak hrozné, že se jim to kupodivu líbí...
Nejvyšší ocenění pro nás všechny je, když se čtenáři ptají, jestli mohou "gin-fotky" přeposílat svým známým, jestli si je mohou vytisknout, jestli básničky mohou recitovat na představeních... Ano, ano, ano...
A pro mne osobně je pohlazení po duši přesně takový dopis, jaký jste mi poslala Vy. Ještě jednou děkuji, paní Eliško, za pochvalu a povzbuzení. A od Vás, uznávané umělkyně, mne pochvala těší dvojnásob.
Začala jsem omluvou, vysvětlováním a poděkováním. Zakončit bych chtěla slovy obdivu. Právě dočítám druhou sbírku Vámi milovaného tchána pana Zdeňka Peroutky a z obou již mám vybrány perly do dalších GIN. Skláním se hluboce před každým, kdo dokáže zachytit všední dny kolem nás tak, aby zaujali, zastavili nás a přinutili se zamyslet. Básně dědečka Peroutky a Vaše ilustrativní obrazy k jeho básním ve mne zanechávají pocit klidu, nostalgie a pohody. Díky Vám oběma za Váš cit, vnímavost a um.

Krásné dny plné pohody, paní Eliško, přeje
Vaše Jitka Stošická
(590) Marta Kaňovská - Pospíchalová, 12.10.2009
Ohlas na článek  Ivan Rössler: Píseň pro Kristýnku


Milí přátelé,
nedá mi to, abych nenapsala, že mám díky této krásné písničce taky vnučku Kristýnku a už je jí bohužel dvacet!!!! Je to nádherné jméno, plné něžnosti a plachosti, přesně jako je moje vnučka. Měla jsem to štěstí, že jsem osobně znala Vladimíra Dvořáka , Milana Chladila i Waldu Matušku....
Slyším kolem sebe samý nářek na dobu minulou, ale já mám většinou krásné vzpomínky a ne jen proto, že jsem byla mladá. Hodně se ta doba zkresluje a zapomíná se i na to pozitivní. Dnes, kdo nemá prachy, jsou mu houby platné otevřené hranice, z důchodu se nedá skoro vyžít a o vztazích mezi lidmi ani nemluvím. Mladí se štvou proti nám dříve narozeným, že na nás musí pracovat, a to mě uráží. Mě to nikdy ani nenapadlo, že pracuji na starší, bylo více vážnosti a úcty ke stáří. Marnost nad marnost, je to prostě pokrok a ten se nedá zastavit, i já ráda využívám všech vymožeností, ale setkání s opravdovými přáteli technika prostě nenahradí.
Přeji všem hodně zdraví a kéž by se našel opět někdo, kdo napíše krásnou písničku, která přetrvá tolik let, jako Kristýnka.

Marta Kaňovská - Pospíchalová
pospichalovam/a/chello.cz
(589) Jitka Dolejšová, 11.10.2009
Ohlas na článek  Ivo Fencl: Malý psinec Rychlých šípů neboli BUBLINA kontra KULIFERDA


Vážený a milý pane Fencle,
děkuji Vám za další díl skvělého povídání o Rychlých šípech. Je to radost si s Vámi připomínat příběhy, se kterými se vracím do dětství. Za Vašimi řádky vidím spoustu mravenčí „badatelské“ práce a zároveň obrovské nadšení, se kterým jste se pustil do tak zajímavé analýzy. Myslím, že jste potěšil mnoho lidí, pro které je tato známá pětice chlapců „srdeční záležitostí“.
Ještě jednou Vám děkuji, a pište dál. Jde Vám to výborně :o)
Jitka Dolejšová
jituska1111/a/atlas.cz
(588) Jakub L., 3.9.2009
Ohlas na článek
  Jitka Dolejšová: Pojednání o životě psavce

Milá paní Dolejšová,
tak to je luxusní pojednáníčko :o))) Máte to tak bohaté!
Podobné je to i s jiným druhem – čtivcem.

Čtivec pořád něco čte. Když není co, tak i zadní strany na etiketách sterilovaných okurek nebo pytlíků od polívek a tak. Když něco shání, tak čte na internetu, to je skoro nekonečné. Čte a čte a zjišťuje o tom všechno. Jestli je to, co to má být, nebo něco jiného, jestli to stojí, co to má stát, a ne, co to nemá stát. A taky jestli už to někdo má a vyzkoušel, jestli si to nechal, protože byl spokojen, anebo vrátil, že spokojen nebyl. Čtivec také často při čtení najde něco jiného a pak dalšího a dalšího, je pořád tolik zajímavých věcí ke čtení. A co teprve, když už čtivec objevil Gůgl! Natož když už přečte i stránky v angličtině, pak už je to úplně nekonečné. Jako svět a jako vesmír.

Není to úžasné?? Já asi jsem čtivec. Ale ne obecný. Nejsem ani zprávový ani bulvárový. Jsem takový čtivec zájmový. Co mě zrovna zajímá, to čtu. Třeba že je ve sterilovaných okurkách hořčičné semínko... Přijde mi to fakt zajímavé :o)))

S pozdravem
Jakub L.
(587) Jiří Guth, 28.9.2009
Ohlas na článek Lenka Nováková: O zatuchlosti utěrek

Vážená paní Nováková,
velice Vám děkuji za článek o utěrkách, paměti a přemýšlení. Teď už trochu lépe rozumím své ženě. My totiž máme ten problém také, ale jaksi v obráceném gardu a o úroveň níž. Manželka -při příležitostném použití- utěrky obvykle nechává volně položené až zmuchlané (její matka to dělá docela důsledně) a já prosazuji (a samozřejmě provádím), aby visely. Aspoň za roh, na rozprostření si zatím netroufám. Po přečtení Vašeho článku už lépe snesu, že jí ani to pověšení za roh nejspíš nenaučím. Buď si musím zvyknout, anebo důsledněji než dosud ji prostě k utěrce nepustím!
Zdraví

Jiří Guth
jiri.guth/a/ecn.cz
(586) Zdeněk Stěpař, 22.9.2009
Ohlas určený pro paní Dášu Cortésovou


Vážená paní Cortésová!
Viděl jsem Divotvorný hrnec; byl to pro mě silný zážitek. Tenkrát jsem ale ještě Vašeho otce neznal, i když už jsem ho přetím viděl na terasách Barrandova se skvělým orchestrem pana profesora Habarta.
Byli tam spolu dva nejskvělejší "crooneři" na naší scéně všech dob, Váš otec a V.Irmanov. Takže tenkrát jsem ještě více vnímal pana Wericha, ale později, když už jsem nosil kalhoty do "trubek" a byl jsem na Nebi na zemi, tak to jsem mu padnul k nohám! Znal jsem ho jako "traverzu" před orchestrem p. Vlacha a svým pohybovým nadáním mě oslnil, to jsem vůbec nečekal.
Byla to tenkrát taková móda, že zpěvák stál před kapelou jak vytesaný. I můj americký idol Tex Beneke.
"Nebe" jsem viděl třikrát, také mi neušel "limonádník" v pozdějším ABC. Váš otec byl idolem mládeže, i když jsme pochopitelně na něj neměli, alespoň jsme jej napodobovali v oblékání.
Orchestr K.Vlacha sleduji a mám asi 400 nahrávek do r. cca 1957. Potom pro mě skončil, souviselo to s celkovým koncem bigbandů. Vlach se nedokázal vyrovnat s přechodem na jinou základní parketu. Už nebyl "Heslo mladých zní fakticky,Vlacha jednou Vlacha vždycky" nebo "Ať jsi chlapec štíhlý, nebo dívka plachá, jdi na koncert Karla Vlacha".
S odchodem vašeho táty začal konec kapely. Vlachovi se každého podařilo kvalitně nahradit, ale to už nebyly silné osobnosti. Ivo Preis nebyl horší než Kubernát, Pulec nebyl horší než Raška Chladil nebyl o moc horší než Váš táta, ale ta síla osobnosti tady nebyla a navíc pan Slováček nesahal Krautgartnerovi ani po kotníky.
Klávesy "Hammond" a el.kytary pohřbily bigbandy. Proto je mi velice sympatická současná snaha p. Kaprase vrátit Vlachův orchestr stylem retro repertoárově do nejlepších let. Myslím si, že by bylo velice atraktivní, kdybyste zkusila s nimi nějakou z tátových písniček. Pí Šinkorová to sice dělá dobře, ale pro pamětníky by bylo vaše vystoupení s Vlachem svátkem.
Váš

Zdeněk Stěpař
zdenekstepar/a/email.cz
(585) Tomáš Háša, 21.9.2009
Ohlas na článek ThDr. Zdeněk Soušek - Zdeněk Pošíval: Říkáme si »bratře«

Je to v krátkem období podruhé, kdy reaguji na články Zdeňka Pošívala v Pozitivních novinách. Shodou okolností jsem se setkal s osobností ThDr Zdeňkem Souškou na slavnostním odhalení sochy Mikuláše Biskupce minulou sobotu v Pelhřimově. Věnoval mi svoji publikaci “Osobnosti Pelhřimovska 14.-16. století” obsahující stručný životopis autora.
Článek ve vašich novinách mně bohatě dokreslil tento životopis jak v textové, tak v obrazové části.
Děkuji, s pozdravem
Tomáš Háša, 21.9.2009
hasa.tomas/a/seznam.cz

(584) Eva Rydrychová, 16.9.2009
Blahopřání Ondřeji Suchému k narozeninám

Zářioví lidé. Zrozenci ve znamení Panny, lidé plní energie a zvídavosti. Pan Ondřej Suchý je zářným vzorem všech těchto zářijových Panen. A myslím, že ho chápu, jsem také "věčnou Pannou". Ovšem náturu, kterou nám, a panu Ondřejovi zvlášť, hvězdy daly, si přeci jen v životě uzpůsobíme k obrazu svému. Za sebe mohu říci, že si vážím oné typicky panenské pečlivosti, občasné rýpavosti, citlivosti i vnímavosti citů jiných, fantazie, tolerantnosti, ale i náročnosti a mnoho jiných vlastností. Jako typická Panna také báječně shromažďuje informace a obratně z nich sestavuje neocenitelné poznatky. Přičemž stále zůstává Ondřej Suchý sám sebou, vždy poznáme jeho osobitý hlas v rádiu, laskavou češtinu v článcích i knihách.
V Egyptském horoskopu je ve znamení boha Totha, boha moudrosti, učenosti, dobra, spravedlnosti, zákonů, písma a písařů, jako vynálezce řeči, a někde byl dokonce uctíván jako stvořitel světa. Což samo za sebe mluví o jeho duši a o něm samotném.
Jsem ráda, že jsem ve stejný čas tady na tom světě. Že mohu sledovat všechno co stvoří.
Gratuluji ke dni, kdy jste prvně spatřil světlo světa, kdy jste se prvně nadechl, ačkoliv to už nějaký pátek je. Chtěla bych přát ještě mnoho báječných rozhlasových pořadů, mnoho literárních počinů a hlavně pevné zdraví, protože bez toho zdraví toho na tomhle světě moc nenaděláme.

S pozdravem
Eva Rydrychová
a celá rodinka!

evussa7/a/gmail.com

(583) Michael Kraus, Middlebury, USA, 11.9.2009
Ohlas na články Josefa Kráma a jeho DVD Průvodce Rychnovem nad Kněžnou

Vazeny pane doktore,
S velkym zajmem jsem si prohlednul/vyslechnul Vasi prezentaci o Karlu Polackovi vcetne korespondence s Otou Krausem. Vase kronika zivota KP, jakozto i kronika mesta Rychnova, je dokonale zpracovana! Je az neuveritelne jak se Vam podarilo uspesne zkloubit mnoholete patrani po informacich, svedectvich, fotografiich, atd., s moderni infotechnikou. Mam tu radu pratel, kteri uci ceskou literaturu na americkych univerzitach, kterym tento velmi zajimavy program--s Vasim
laskavym svolenim--preposlu (sourozencum jsem to uz poslal).
Dekuji Vam!
Srdecne zdravim,

Michael Kraus
Middlebury, USA

(582) PaedDr. Slávek Hrzal,  9.9.2009
Ohlas na článek:
Ondřej Suchý: Poslouchejte dětské rádio!

Vážený pane Ondřeji,
mockrát děkuji za "veřejně vyseknutou poklonu". Veřejně oznamuji, že si jí velice vážím. Patří především dětem (a dnes už i dospělým lidem), které v minulosti Dětskou tiskovou agenturou a internetovým Rádiem Domino prošly. Mnozí s námi spolupracují i nadále, z některých se stali dokonce novináři a rozhlasáci.
Těším se na další setkání s Vámi buď při poslechu Padesátníku za korunu nebo třeba osobně na Dětské notě.
Hezký den
PaedDr. Slávek Hrzal
Dětská tisková agentura
www.dta.cz  

(581) Martin Kulhaj, 5.9.2009
Ohlas na článek: Poutník: Zasvěcení

Milý poutníku,
dnes jsem na noční narazil na tento článeček již před pár roky vydaný , ale dle mne neméně stále aktuální.
Tímto posílám poděkování za něj, i redakci , že jej znovu zařadila. Třebas nejen Tebe potěší nějaké mnou zapsané "textíky" . Zvěřejňované zde
www.cestydusi.cz  třebas ten adresovaný *ANDÍLKŮM*
:-) Zdraví MK
(580)  Peter Svátek, Galanta, Slovensko, 6.9.2009

Vážená redakcia
dlhší čas sledujeme Váš projekt. Jeho smerovanie je nám veľmi sympatické a blízke.

Myšlienka šírenia DOBRÝCH SPRÁV oslovila aj nás. Z tohto dôvodu sme vytvorili tím ľudí, pripravujúcich podobný projekt aj na slovenskom internete. Pretlak negatívnych správ, šírených drvivou väčšinou médií, zaplavuje celú spoločnosť.
Informácie o násilnostiach, tragédiách a zločinoch šíria nezdravú atmosféru. Našim cieľom je ponúknuť verejnosti alternatívu. Sme hlboko presvedčení, že každý deň prináša množstvo pozitívnych správ a tém. Na ich publikovanie pripravujeme webový server.
V týchto dňoch náš redakčný tím finišuje s obsahovou stránkou projektu ako i s ďalšími technickými záležitosťami.

V tejto súvislosti sa na Vás obraciame s návrhom na recipročnú výmenu pôvodných materiálov z Vašej a našej stránky. Veľmi radi by sme šírili Vami publikované informácie, na opačnej strane si myslíme, že niektoré z našich tém, by mohli byť zaujímavé pre návštevníkov Vašej stránky.

Dúfame, že Vás náš návrh osloví a že čoskoro si budeme môcť vymeniť prvé články,
Tešíme sa na budúcu spoluprácu,
s pozdravom
Peter Svátek
Pozitívne správy SK

(579) Eliška Krausová, Columbie, Ivan Kraus, Německo, 4.9.2009
Ohlas na článek: Miroslav Sígl: Před 100 lety se narodil otec velké rodiny Krausů

Milý pane Sígle!
Dostala jsem přes Honzu (tj. moderátora Jana Krause) Váš článek o tatínkovi. Moc jste mne s ním dojal a připomněl ho takového, jaký opravdu byl. V pondělí 7. září by slavil 100 let a pro nás všechny to bude opravdu významný den. Děkuji Vám co nejvřeleji.
Eliška Krausová, Columbie

*****

Vážený pane Sígle,
s chutí a radostí jsem si přečetl Vaši vzpomínku na našeho otce. Je pozoruhodná nejen tím, jak je napsaná, ale i tím, že je to vzpomínka někoho z "druhého břehu".
O některých lidech, s nimiž otec spolupracoval, jsem se dozvěděl, ale zdaleka ne o všech - zejména ne o jeho přátelích v oněch hrozných padesátých letech.
Snažíme se spolu se sourozenci - /nebo se to alespoň domníváme/ - dodržovat jisté zásady a snahy obou rodičů. Vaší vzpomínkou jste nám je opět připomněl.
Děkuju Vám proto velice za Vaše řádky.
S pozdravem
Ivan Kraus

P.S.
Jsme právě se ženou ve Frankfurtu, kde hrajeme. Otec by možná řekl, že bavit zdejší publikum je ta nejlepší "revanš" za někdejší příkoří...

*****

Vážený pane Sígle,

Vaše dojemná vzpomínka na Otu Krause mě velmi potěšila. Vím, že si otec Vašeho přátelství velmi vážil, ale neměl jsem nejmenší tušeni o tom, za jakých složitých okolností vzniklo. Vaše pozoruhodné svědectví o nelehkých letech padesátých určitě oslovilo i jiné čtenáře. Obdivuji Váš pozitivní přístup k životu, a přeji Vám (i sobě), aby Vám to pěkné psaní ještě dlouho vydrželo.

Se srdečným pozdravem
Michael Kraus, pravidelný čtenář Pozitivních novin
Middlebury, Vermont, USA
10.9.2009


*****

Článek o Otu Krausovi v Pozitivních novinách jsem si přečet moc rád. Připomněl mi, že jsem Otu měl jednu dobu za šéfa, nejlepšího za celý život. Věděl vždycky přesně, co chce a nikdy „nebuzeroval“. Ale byl velice náročný – nejvíce na sebe! A že byl eso, to nemusím zdůrazňovat. Byli jsme s Krausovic rodinou několikrát na dovolené v Peci pod Sněžkou – i tam byl báječný. Takže mám taky nač vzpomínat.
Jaroslav Mužík,
bývalý redaktor ČTK
16.9.2009
 

(578) Mgr. Tomáš Háša, 1.9.2009
Ohlas na článek: Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (2)


Článek se mi velmi líbil, včetně fotografií. Těším se na další pokračování a budu doporučovat známým. K období konce 2. světové války mám osobitý vztah (jsem ročník 1939 a bombardování jsem prožil v Praze na Vinohradech). K Pelhřimovsku mám vztahy od roku 1975, kdy jsem koupil chalupu v Janovicích a poznával též okolí včetně Radňova a pod.. Zdeněk Pošíval vystihnul dobu a svým článkem obživuje vzpomínky, které skoro vymizely. Děkuji.

Mgr. Tomáš Háša - "Mr.Evergreen"
hasa.tomas/a/seznam.cz

(577) Pavel Ján Buvala, 22.8.2009
Ohlas na článek: Milan Turek: Vůně duše

Děkuji Ti a gratuluji k výstižnosti. Nemám co bych dodal, Milane! ZÁVĚR je dokonalý: „…Požehnaný chléb z maminčiny ruky byl nejchutnější, dával nám život i ducha, denně se za Boží dar modlila „chléb náš vezdejší dej nám dnes…“
Ne vždy ho bylo dost; ne vždy se dnes zachází jako s DAREM a nikoli pouhým zbožím! Važme si veškerého dědictví dobrého po předcích, zachovejme ho i budoucím.

P.J. Buvala
buvala(a)post.cz

(576) Jiří Kříž, 16.8.2009
Ohlas na článek
Dobromila Lebrová: Joachim Barrande, francouzský inženýr, geolog a palentolog - 210. výročí narození

Vážená redakce,
Paní Lebrová uveřejnila velmi kvalitní článek o životě a díle Joachima Barranda. Z článku je vidět, že prostudovala většinu toho, co bylo o Barrandovi napsáno. Blahopřeji!
Jiří Kříž.
Česká geologická služba, Praha

(575) Miroslav Sígl, 11.8.2009
Pokračování je v mé nové knize


Milí čtenáři, není to poprvé, co jsem obdržel dopis podobného znění (nebo mne několik z vás telefonovalo):

V Pozitivních novinách jsem sledoval Vaše články ze seriálu Události, média a novináři v letech 1966 - 1971. Poslední díl, který jsem zachytil má číslo 15. Prosím o sdělení, tímto dílem seriál končí? Myslím, že spíše má pokračování. Bude zase v Pozitivních novinách nebo jinde k přečtení? Děkuji předem za zprávu.

Opravdu nemohu zato, že se dosud podobní čtenáři nedozvěděli, proč už seriál nevychází, ale souvisí to s novou koncepcí těchto novin, na něž jsem ani já nezanevřel. Proč také, když jsem zde uveřejnil téměř celou stovku svých článků a na mnohé z nich jsem měl příznivou odezvu.

Věřím proto, že redakce projeví trochu dobré vůle a nebude se váhat otisknout pár řádek o mé knize Události pravdy, zrady a nadějí (léta 1967 – 1971), kterou vydá nakladatelství Akcent Třebíč – předpokládám, že ještě letos v září – v rozsahu 544 stran a s více než 200 ilustracemi. Vše ostatní je prozatím na obálce této knihy, kterou také svým čtenářům prostřednictvím těchto novin posílám. V knize jsou dovedeny události do konce včetně mých životních osudů s nimi spojených. Ale také množství informací o lidech, osobnostech, institucích našich i světových, dosud nikde zatím nepublikované informace, dopisy a životní příběhy protagonistů oněch událostí jak u nás, tak jinde v zahraničí.



Miroslav Sígl
miroslav.sigl(a)seznam.cz

(574) Renata Jedličková, 10.8.2009
Ohlas na článek: Lenka Nováková: Růžový slon

Milá Lenko,
díky za tvůj článek, plně s ním souhlasím.
Velmi brzy jsem u svého prvního dítěte pochopila, že co nechci aby dělal, je třeba mu vysvětlit, ukázat a nejlépe. nechat ho vyzkoušet. Druhé dítě bylo často nemocné, takže byly chvíle, kdy byl můj hyperaktivní synek bez dozoru. Když jsem zjistila, jak ho láká plynový sporák, naučila jsem ho, že "ta kolečka" se neotáčejí "jen tak", ale že se plyn zapaluje sirkou ( a jak se s ní správně škrtá)
a že když do plamene strčí ruku, tak to pálí.
Všecho si několikrát vyzkoušel za mé přítomnosti, úspěšně zapálil každý hořák, jednou se trochu spálil, a sporák ho na pár let přestal zajímat.
Někdo by mi řekl, že jsem blázen že jsem 4leté dítě naučila zapalovat plyn, ale pro mne to bylo jediné řešení.
V současné době mám starosti spíše sama se sebou :po šedesátce se člověku obvykle okolo 3.-4.hodiny ráno vynořují ( a budí ) myšlenky na problémy,
které buď jsou, nebo by mohly nastat ..vím, že je neovlivním, ale těžko se sama přemlouvám, abych na to nemyslela.
A tak se snažím vymyslet si, co bych někdy v budoucnu ráda namalovala, přemlouvám se, abych si představila ten imaginární obraz,
do kterého se (možná někdy ) pustím... a občas to pomáhá.
Co nejvíce pozirivním myšlenek
přeje

Renka
jedlickova(a)jktrading.cz
10.8.2009

(573) Marta Urbanová, 2.8.2009
Ohlas na článek
Ivan Kraus: Odjezd

Vážený pane Krausi,
už dlouho, snad možná nikdy, jsem nečetla tak poeticky pojatý fejeton. Stromy dosud váhaly mezi zelenou a žlutou... Hned jsem se ocitla v té podzimní krajině a vnimala její obraz a nostalgii při odjezdu. Žádný režim neměl vliv na barvu luk..., píšete dál a já cítila tu hloubku Vašeho prožitku. To pouto, jež nelze přetrhnout, i kdyby se o to člověk snažil. To pouto je totiž v nás hluboce zakořeněno a odvážíme si je s sebou, ať odjíždíme kamkoliv.
Děkuji za prožitek.
Marta Urbanová
marta.urban(a)tiscali.cz
www.martaurban.cz  

(572) Pavel Ján Buvala, 1.8.2009
Ohlas na článek Petr Chalupa: Radiová koncese


Tisíce děkovných dopisů píši IHNED po přečtení si tohoto článku! Nemoc poúrazová mi zabránila obratem reagovat na akci „pana“ autora „povoláním poznamenaného“, jak sám sebe v jednom ze svých článku v PN označil, a vyslovit mu hluboký dík!! Dnes málokdo pochopí co to byla „radiová přijímací stanice“ poloviny XX. století! Málokdo chce pochopit, co peněz to stálo; rodiče na to nedali – NEMĚLI!! Dnes, když osůbka do prvních tříd základní školy chodící mobil mající, počítačem vládnoucí, i na takovýchto skutečných dokladech – POKLADECH se může přesvědčit, jak šel a JDE vývoj!! Že žádná modrá kráva mléko nedává, že mobil  měl své předchůdce apod.
Děkuji Vám, p. Petře Chalupo; jen houšť a větší kapky; hodně zdraví a sil do Vaší sběratelsko-tvořivé práce. Budeme společně volat: Senioři, k počítačům! ? 
Pavel Ján Buvala
buvala(a)post.cz

(571) Jaroslav Trojan, 1.8.2009
Ohlas na článek
Petr Chalupa: Radiová koncese

Našel jsem ještě o trochu starší "Koncesi na zřízení, udržování a provozování přijímací radiofonní stanice". Jak je vidět z podmínek provozu, za pouhých 8 let úředník podmínky zdokonalil.
Jaroslav Trojan
jaroslav.trojan(a)centrum.cz

(570) Zdeněk Vrňák, San Mateo, Kalifornie, 26.7.2009
Ohlas na články
Dášy Cortésové o známých osobnostech

Díky, paní Dášo, za Vaše citlivě lidské medailonky známých postav z naší muzikantské elity. Nikdy nezapomenu na Vašeho otce, jeho účinkování v Divotvorném hrnci s panem Werichem a paní Červenou patří k mým nezapomenutelným zážitkům.
Prohlédl jsem si všechny fotografie větších i menších celebrit, přečetl jsem si s potěšením všechny Vaše články, ale marně jsme hledal zmínku o jedné dvojici, která také prošla Vaším životem: Konstantin a Eva Krechlerovi. Kosťa byl výborný houslista, nejmladší koncertní mistr Národního divadla, Eva s ním po šedesátšm osmém roce odešla nejdříve na Island a potom do Kanady, kde hrál ve Winnipegské opeře.
Eva ráda vzpomínala na Vaši vtipnou omluvu, když na Vás museli řekat: "Počkejte, až si přemaluju ksicht na obličej!"
Konstantin zemřel v únoru roku 2000.
S pozdravem
Zdeněk Vrňák
z.denak(a)sbcglobal.net
(569) Helena Beštová, 26.7.2009
Ohlas na sérii článků Jiří Suchého "Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi"


Při čtení článku Jiřího Suchého: "Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi" jsem narazila na jednu větu, která mě upoutala.
"Na pomocnou ruku Jindřicha Bešty vzpomíná leckdo ještě dnes. Anebo také ne, samozřejmě, jak už to tak v životě chodí..."
Chtěla bych jen říci, že jsem byla jedna z těch, které byla podána pomocná ruka Jindřicha Bešty. Moc děkuji za ta slova pana Suchého.
Helena Beštová (manželka - ta poslední)
helena(a)bezdrat.net
(568) pan Prudič, 23.7.2009
Ohlas na články Dášy Cortésové o známých osobnostech


Dobrý večer,
omlovám se ale mám možnost se dostat na internet a tak mi to nedá. Jsem narozen 1951, tudíž jsem generace Beatles, přesto pro mě dodnes je krásný sametový baryton Rudolfa Cortése (promiňte, ale vycházím ze starých standartních desek.)
Jednou se mě jako laika ptali, co si myslím o hudbě 50.let, bylo mi předstřeno, že se nic nemohlo, ale osobně se domnívám, že to, co se mohlo, stálo za to. Sladký hlas saxofonů orchestu Karla Vlacha spolu se sametovým barytonem R.Cortése, podmanivý zvuk havajské kytary V.Kučery a sola M.Kučerové a B.Zemana stály za to.
Ale k panu Cortésovi... První deska, kterou jsem jako kluk, když jsem bral rozum, slyšel, byly Bílé Vánoce od Irwinga Berlina. Později jsem zjistil, že původní český text napsal Jaroslav Moravec pro Jiřinu Salačovou r.1946. Pan Cortés ji nazpíval 1955. I pan Moravec, který zemřel mladý, psal pro p.Cortése (Sědoj V životě se často stává aj.)
Pan Cortés nazpíval mnoho krásných písní i díky vynikajícím textařům jako byl V.Dvořák, Z.Borovec, dr.Jiřina Fikejzová. Dodnes krásně znějí.
Byl na mě vznesen dotaz jedním historikem v této oblasti, jak je to s nahrávkou staré americké balady pod českým textem J.Brdečky. (Starý honec krav alias Ďáblovo stádo). Jako milovník R.Cortése vím, že ji za svou pěveckou kariéru nazpíval 3x: prosinec 1954, únor 1965, jaro 1971, kdy ji nazpíval pro svou vůbec první dlouhohrající desku u příležitostí 50.narozenin (Setkání po létech).
Pokud někdo máte jiné údaje ohledně toho, byl bych za mě vděčný. Pokud máte někdo možnost, a kdyby to četl pan Ondřej Suchý a vydal by další knihu o R.Cortésovi, zda by nemohla být v závěru jeho kompletní diskografie.
Už končím, ale nevíte o poslední nahrávce s orchestrem Karla Vlacha - Jdou stáda, jdou, Zapadákov a nebo jiná?
Jinak dlouhohrající deska Poslouchej, červenec - prosinec 1978.
Ještě poslední postřeh: osobně je domnívám, že role R.Cortése v tolik vychvalovaném filmu Limonádový Joe (1964) byla spíše ponížením pro tohoto vynikajícího zpěváka. Omlouvám se za dlouhý elaborát, ale nedalo mi to. Děkuji.
Prudič
Prudicova(a)seznam.cz

(567) JUDr. Jan Adam, 20.7.2009
Ohlas na článek: Ondřej Suchý: Karlu Gottovi k dnešním narozeninám

Vážený pane Suchý,
moc díky. Karlovi jsem to přeposlal. Jen nevím, kdy se dostane k tomu, aby si to přečetl, protože té pošty z celého světa je vážně moc. Váš příspěvek se mi moc líbí a rád bych ho umístil na Karlův web. Můžete mi, prosím, poslat internetový odkaz na tehle skvost od Vás? Předem moc díky.
S pozdravem
JUDr. Jan Adam
www.karelgott.com


http://www.karelgott.com/cesky/main.htm

 

(566) Josef Krám, 16.7.2009Paní Matasová, láska Jiřího Ortena
Ohlas na článek
Ivan Rössler: Brambor ve spořitelně

Zdravím Vás, a protože nechci otravovat autora, píšu Vám, že mám velikou radost - v PN bude uveřejňovat své věci Ivan Rössler. Já se s ním a Jindřiškou Smetanovou nemůžu srovnávat, ale když jsem si četl "To je pán, který postavil Wilsonovo nádraží. Udivilo mě to. Nemohla jsem zkrátka pochopit, že někdo může být starší než Wilsonovo nádraží," bylo mně prima.
Mám stejný pocit, jako když u nás v Poláčkově potkávám letos 89letou paní Matasovou, lásku Jiřího Ortena (to jste do PN zařadili) a ona je - byť v doprovodu paní z pečovatelské služby - pořád pozitivně naladěná. Ať se Vám daří.
Josef Krám
josef.kram(a)centrum.cz


P.S. Přidávám její fotku z letošního jara na pozadí naší radnice. V ní 1825 dopsala Domácí kuchařku M. D. Rettigová, ale tu už tady nevidím. Čestný pionýrský.

(565) Hana Jirkalová, 13.7.2009
Ohlas na článek: Eliška Peroutková - Zdeněk Pošíval: Malířka něžné básnivosti

Dobrý den!
Velmi ráda sleduji Vaše opravdu krásné noviny a velmi lituji, že jsou jen internetové, protože je mnoho dalších zájemců o Vaše články, kteří bohužel nemají vlastní internet ani k němu jiný přístup. Někdy některé Vaše články vytisknu a rozdám je svým neinternetovým přátelům.

Jsem vždy zvědavou čtenářkou Rozprav ZP i dalších literárních dílek pana Pošívala, napjatě očekávám, co nového se z jeho vtipných článků dovím. Úplně mne nadchla informace o tom, že kamenné Městské divadlo v Českém Krumlově je starší než pražské Národní divadlo! To si naši předci opravdu více vážili své kultury než to děláme bohužel nyní… Ale i Pozitivními novinami se snad začíná blýskat na lepší časy, alespoň tomu věřím.

Ovšem dnešní Rozprava s Eliškou Peroutkovou, mou spolužačkou ze základní školy v Michli v Praze 4, mi udělala opravdu velkou radost. Její i moji rodiče se spolu stýkali desítky roků již od svých mládežnických let a jejich kamarádství přerostlo i na nás do další generace. Bohužel života běh nás po ukončení základní školy odvál každou jinam, ale celou dobu jsme o sobě stále věděly. Až v posledních letech se spolu opět intenzivněji stýkáme a obdivuji, jak bohatou uměleckou dráhu má již Eliška za sebou a kolik smělých plánů před sebou. Držím jí všechny své palce, aby se jí vše dařilo a zdraví sloužilo i přes velké zlé rány, které jí dosavadní život přinesl. Rovněž přeji hodně zdaru i jejímu šikovnému synovi Lukášovi, který se právě nyní dožívá svého prvního čtvrtstoletí. Protože se dobře znám i s jejím mladším bratrem Karlem Ejemem, s kterým náhodou chodil do třídy na základce můj bratr Ota Trejbal, věřím, že i Karel a rodiny jeho synů budou mít z dnešních Rozprav upřímnou radost.
Celý život se snažím držet hesla mé milé babičky Toušovské: Žij tak, abys neotěžoval, ale pomáhal ostatním. Ona se opravdu tak vždy chovala a všichni jsme ji měli rádi.
Proto považuji za normální, že podle svých skromných sil pomůžu, když je to možné. A raduji se, když má malá pomoc má smysl.
Děkuji za pěknou a zajímanou Rozpravu s Eliškou Peroutkovou a přeji všem zúčastněným hodně zdaru a zdraví.

Se srdečným pozdravem
Hana Jirkalová

(564) Józef Tańczuk, Polsko, 23.6.2009 
Ohlas na článek  Dáša Cortésová: Jaká byla (a je) skupina Czerwone Gitary (15)

Szanowni Państwo!
Poszukuję piosenki „Kde davaji lisky doboru noc”(„Droga która idę”) według mnie tę piosenkę śpiewała Eva Pilarova w 1973r a jest to piosenka skupiny Czerwone Gitary
Pzdrawiam
Józef Tańczuk
(stary fan)
(563)  Hana Geigrova, USA, 8.6.2009 
Ohlas na článek: Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (22)

Vazeny pane Vondracku:
Mnoho lidi, kteri v minulosti odesli do exilu, dnes travi hodiny a hodiny debatami o ceskem jazyce a jeho soucasnem stavu.
Listiny zprznenin fonetickeho prepisovani a vyslovovani cizojazycnych slov misto slov ceskych prepisujeme ve stavu ohromeni na dlouhe listiny, ktere jsou kazdy den obohacovany novymi zprzneninami pouzivanymi at v tisku nebo v televizi jako vseobecne uznavana rec.
Jelikoz zijeme za velkou louzi, zajimalo by nas, zda se uz v Ceske republice vytvoril nejaky spolek pro zachranu ceskeho jazyka, nejaky ustav, ktery zaznamenava mluvenou a psanou rec ve sdelovacich prostredcich. Velmi by nas potesilo, kdyby nekdo v PN oznamil, zda takovy ustav existuje a jake jsou jeho uzavery, a v pripade, ze neexistuje, zda by se naslo v Cesku dostatecne podpisu pro podporu zalozeni.
Diky za pobaveni a bystrost. Jelikoz o Pozitivnich novinach vim pouze nekolik mesicu, nestacila jsem vse precist. Omlouvam se tedy, jestli uz takovy ustav byl zalozen a skvostne funguje.
Hana Geigrova
Hgeige(a)aol.com
(562)  Jana Procházková, 4.6.2009

Dobrý den mám dotaz- proč už nejsou další díly románu na pokračování ,,Moje paličaté IQ" ? Román se mi moc líbí a každou neděli jsem čekala na další díl a teď už 2x nic a bez vysvětlení- nebo že bych nepochopila, že je konec? To se mi ale nezdá . Děkuji za odpověď.
Jana Procházková

***
Odpověď vydavatele PN:

Dobrý den, děkuji za Váš dotaz.
Bohužel díky odchodu Václava Židka z pozice šéfredaktora nám odešla spolupracovnice, která text knihy Stanislava Rudolfa přepisovala, takže teď hledáme další spolupracovnici, která by se tohoto úkolu ujala.
Každopádně to není konec knihy, jen malá technická přestávka.
Najdu-li o víkendu chvilku, přepíšu další kapitolu sám, aby ta přestávka nebyla tak nesnesitelná :-)))
Děkuji za pochopení.
Pavel Loužecký

(561)  Arnošt Bednář, 4.6.2009
Ohlas na článek: Vlastimil Marek: Tlupa šimpanzů

Milý pane Vlastimile Marku. Váš článek „Tlupa šimpanzů“ hodlám užívat k obhajobě své teorie, podle které člověk nepochází z opice, ale že šimpanz se kdysi oddělili od člověka a nyní se chová moudře. Smůla je v tom, že i geny lidských samiček už civilizační procesy poškodily až tak, že asi nejsou schopny domluvit se a eliminovat nebezpečné lidské samce, o kterých jsem se i já kdysi zmínil, např. v textu článku. „Gorilí mravy politiků“.
Příjemný pobyt v korunách stromů české džungle Vám přeje
Arnošt Bednář

PS: kdyby odkazy názvů článků nefungovaly, jde o :
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2006121263
http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-gorili-mravy-politiku-dra-/p_spolecnost.asp?c=A061120_183928_p_spolecnost_wag

(560) Miroslav Hubert, 30.5.2009
Ohlas na článek:   Miroslav Sígl: Vltava, slavné parníky a lodě s loděnicemi 

 
„Udělal jsem mi velkou radost a bezpochyby i nakladatelství Mare Czech, které vydává publikace o lodích a plavbě. Trochu mi jen vadilo, že hned vedle mého jména se objevil portrét Vojtěcha Lanny, takže může vzniknout dojem, že se jedná o mně. Stavitel lodi je vzpomínán až v závěru článku.

K těm hezkým vzpomínkám o sněženkách v Obříství bych rád upozornil i na další blízkou botanickou zajímavost, kam pravidelně zajíždím. Je to kuželovitý hřbet u vesnice Kopeč. Už v březnu na něm kvete hlaváček jarní a spousta kopretin. A na kopci Beckov bylo zase velké množství konvalinek, když jsem tam před několika dny byl.

Klukovskou vášeň pro lodě jsem získal na Dunaji. Můj otec, bývaly ruský legionář, tam sloužil za první republiky jako četník. V roce 1935 byl ale poslán do předčasného invalidního důchodu na základě zranění z bitvy u Zborova a na Sibiři, takže jsme se vrátili do Čech.

Ještě jednu pozoruhodnost vyvolal ve mne ten článek v Pozitivních novinách. Rád bych se o ní v některé své další knížce zmínil. V obci Úžici, kde je cukrovar, se narodil Anthony G. Ruston, otec Andrey Hepburnové, slavné herečky. Jeho rodiče vlastnili zdejší cukrovar jako dědictví po otci – legendárním Josephu Johnu Rustonovi (1809-95), slavném konstruktéru a podnikateli, který přišel do Čech s Johnem Andrewsem. Pro něj také postavil první český parník Bohemia, s nímž byla provozována paroplavba po Labi v letech 1841-51, a to z Obříství do Drážďan. Historii tohoto rodu znám dost důkladně a už dlouho se chystám ji sepsat…

Asi před třemi týdny jsme projeli trasu z Mělníka podél plavebního kanálu k Vraňanům a pak dál k Velvarům. Ve Vrbně byla právě letos obnovena pozoruhodná kaplička z roku 1707 s několika zajímavými nápisy. Stojí rozhodně za vidění...“

Tak to je výňatek z dopisu od autora knížek o české paroplavbě a další parnících, které brázdily naši „sladkou“ vodu. Narodil se v roce 1925, ale chuti do života, práce a turistiky má tolik jako kdysi za mlada. Přečtěte si některou z jeho knížek, určitě vás zaujmou, protože je napsal člověk tělem a duší spjatý s našimi vodami a jejich parníky.
Miroslav Hubert

(559) Novák Mojmír, 21.5.2009
Ohlas na článek Josef Zeman: Perla Sibiře – Bajkal

Dobrý den,
jsem nadšen článkem pana Zemana o jezeru Bajkal "Perla Sibiře". Sám jsem tyto místa za dob hluboké totality navštívil a tolik informací co pan Zeman popsal ve své článku jsem snad ani tenkrát nebyl schopen vstřebat, vyjádřete poděkování za tento příspěvek samotnému autorovi.
Děkuji, s pozdravem
Ing. Novák Mojmír
Praha 5

(558) Luděk Novák, 12.5.2009

Krásný den vám pane Loužecký,
Nemohu nenapsat, utírám slzu v oku. Koukám na naše cestopisné povídání, a u čtvrtého dílu vidím slunečnici s trojkou, pátrám, co to je za označení, všechno prostuduji, velmi potěšen z vašeho hodnocení, a mrknu na titulní stránku, kdo že to dostal slunečnici s jedničkou (A vaší kočce to vyřiď taky).
No to nemá chybu, chvíli nemohu pracovat jak se směji, kolegyně neví, proč brečím, zvedl jste mi náladu na celý den, děkuji za to. A Kantorka mám moc rád už 45 roků.
Zdraví LN
Luděk Novák
(558) Novotný, Horní Jelení, 10.5.2009
Ohlas na článek:
Eduard Světlík: Hokejová reminiscence

Na Vaší internetové stránce je článek pana Eduarda Světlíka Hokejové reminiscence. V příloze Vám posílám zdůvodnění proč se podařilo v obou zápasech se SSSR zvítězit. Před 40 lety komletní sestava národního mužstva takhle napsaná kolovala mezi lidmi, možná si někdo i vzpomene. Odůvodnění je tučně svisle.
Zdravím a děkuji za uveřejňované články.
Novotný, Horní Jelení

(557)  Není nad to podívat se na sebe cizíma očima :-)))

(556) Blanka Kubešová, 1.5.2009
Ohlas na článek Pavel Loužecký: ZMĚNY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH

Šéfredaktor Pozitivních novin Václav Židek a spisovatelka Blanka KubešováMilý Václave...

Zpráva o Tvém odchodu z místa šéfredaktora Pozitivních novin mě naplnila smutkem, jak jinak. Věděla jsem, že k tomu jednou bude muset dojít, přesto mě to zaskočilo a jsem si jistá, že v tom nejsem sama.
Trochu s nostalgií myslím na obětavou a vpravdě nekonečnou, doslova a dopísmene mravenčí práci, kterou jsi coby spoluzakladatel, redaktor i kmenový autor novinám odvedl; na to obrovské množství článků, které jsi pro své čtenáře vybojoval a připravil takřka na koleni.
Na tu spoustu nových rubrik, autorů i ilustrátorů, které jsi pro noviny s nadšením získával; na těch hodin strávených u počítače, těch nekonečných telefonátů a dopisů s autory i se čtenáři... Kolik autorů, mne nevyjímaje, jsi podržel a pomohl jim v jejich vlastní práci, pochybách a snažení. To vše na úkor vlastního času, vlastního odpočinku. Nepřeháním, když řeknu, že jsi byl páteří novin a že jste s vydavatelem Pavlem Loužeckým byli jednoduše silná dvojka.

Tohle ale nemá být žádný nekrolog a není čas na smutek. Přeju Ti i dál v Tvém soukromém životě hodně zdraví a úspěchu a taky spokojenosti ze smysluplné a dobře vykonané práce, a to je v životě možná nejdůležitější.
Nepochybuju, že Ti dosavadní činnost bude scházet a pevně věřím, že se na stránky PN budeš dál v nějaké formě vracet, přinejmenším jako autor a čtenář a že se s Tebou budeme čas od času dál setkávat.

Díky, Václave!
Tvoje Blanka Kubešová

(555) Jaroslav Volf, 30.4.2009
Ohlas na článek Pavel Loužecký: ZMĚNY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH

Dobrý den, pane Loužecký!
Srdečně Vás pozdravuji a přikládám stručný výtah z chystaných změn v PN z minipoznámkami.

1/ ZRUŠENÍ RUBRIKY AKTUALITY – naprostý souhlas!!!
3/ ZMĚNY VE ZPŮSOBU ILUSTROVÁNÍ VYBRANÝCH ČLÁNKŮ – praktické!
4/ OHLASY – naprostý souhlas!
6/ OMEZENÍ POČTU VYDÁVANÝCH ČLÁNKŮ – obecně praktické
• Vzhledem k velkému počtu velmi kvalitních článků, které si mnozí čtenáři možná dosud neměli možnost přečíst, ani zaregistrovat jejich existenci, a s ohledem na avizovaný preciznější výběr nových článků, určených k uveřejnění, dojde zároveň k omezení počtu nově vydávaných článků z původních 3-4 denně na polovinu. Naprostý souhlas!
• Současně s tím však chceme dát mnohem větší prostor k návratu hodnotných článků z archívu PN na titulní stranu, aby i tato díla dostala znovu šanci zaujmout vaši pozornost a nezapadnout v tom obrovském množství textů, které již Pozitivní noviny obsahují. - To je relativní, aby se při nadměrném opakování z archivu nemusely složitě lovit novinky...
7/ PŘEBÍRÁNÍ JIŽ OTIŠTĚNÝCH ČLÁNKŮ - v zásadě rozumné, musí ukázat praxe.

Obecně jsme přesvědčen, že popsané změny (ne odstoupení V.Židka z pozice šéfredaktora) povedou ke zvednutí standardu PN.
Mějte se krásně, třeba se někdy setkáme na pár slov...

Zdraví
Jaroslav Volf

(554) Milan Richter, 29.4.2009
Ohlas na článek Pavel Loužecký: ZMĚNY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH

 

Dobrý den.

Zpráva Pavla Loužeckého mne překvapila a zaskočila. V prvé řadě je třeba vyjádřit úctu a poděkování dosud pracujícímu tandemu Loužecký-Žídek (nebo naopak?), který se mimořádně osvědčil. Bylo nám s nimi a s jejich Pozitivními novinami lépe než na světě. Co bude dál?
Z příspěvku je patrná Pavlova snaha o udržení PN, což si přirozeně vyžádá nutné změny. Budou k lepšímu? Budou k horšímu? Budou to i nadále "naše Pozitivky?" Nevím.
Jedno přísloví praví: "Nač se bát zítřků, třeba nepříjdou!
Vašku a Pavle díky! A hodně štěstí při hledání a nalezení nového šéfredaktora, protože jen to je dle mého názoru cesta k tomu, aby Pozitivní noviny nadále byly... však víte!

S pozdravem
Milan Richtermoc

(553) Josef Krám, 28.4.2009
Ohlas na článek Pavel Loužecký: ZMĚNY V POZITIVNÍCH NOVINÁCH

Zdravím Vás.
Především dík za Vaši mnohaletou práci, za práci pana Žídka i všech Vašich spolupracovníků. Ani jeden z nás nepotřebume lichotit, ale vy jste nastavili vysoko laťku - a to nechť tu je naplno řečeno.
Pro mě věrného čtenáře a taky autora byly a jsou PN kvalitní, ale v dnešní době dělané v amatérských podmínkách (rozuměj bez peněz) něco neskutečného - o to tu jde.
Nejsem nábožensky založený člověk, ale musí platit, že dělník (tedy vy všichni) je hoden mzdy své, jak se praví v bibli.
Za sebe mohu jen říct, že budu rád nadále jejich čtenářem.

Ať se Vám daří.
Josef Krám.  

(552) Jarmila Zídková, roz. Kolaříková, 28.04. 2009
Ohlas na článek Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2)


Vážený pane Rösslere,

 

ano, tak bych Vás měla oslovit, ale mám takové vnitřní nutkání napsat „Milý Petře“, neboť mám před očima toho chlapce, kterému krutý osud v podobě nacistické mašinérie rozmetal dětství, připravil jej o domov a uvrhl do tak absurdního a zničujícího kouta světa, jakým byl koncentrační lágr.

 

Protože jsem se narodila necelé tři roky potom, co se můj tatínek po skoro pěti letech pobytu z takového místa vrátil, provázely mne jeho hrůzné vzpomínky a  vyprávění od útlého dětství. Později jsem každé prázdniny opisovala na stroji rukopisy jeho pamětí, vždy po deseti kopiích přes kopírák, abychom pak ty sešity mohli darovat příbuzným a půjčovat známým a každému, kdo měl zájem si o těch hrůzách páchaných na člověku číst. Tatínek po roce 1989 také navštěvoval školy, kde vyprávěl své zážitky žákům a pomáhal provázet výpravy v Malé pevnosti v Terezíně. Tím plnil svůj slib, který si dal, když mu osud dopřál dočkat se osvobození.


„Léta nesmírného utrpení v koncentračních táborech jsou za námi. Jsme z  mála těch, kteří mají to štěstí spatřit znovu světlo svobody. My, živí, kteří se vracíme do vlasti, budeme podávat svědectví proti těm, jejichž zvěrstva nemají v dějinách lidstva obdoby. Jsme tím povinni těm nepřehledným zástupům mužů, žen a dětí, kteří v příšerných mukách a utrpení umírali…“

 

Pane Rösslere, jsem moc ráda, že jste napsal své vzpomínky na události v Praze a celou další anabázi Vašeho dětství tolik poznamenaného holocaustem. Není to vůbec veselé čtení, ale troufám si napsat, že přesto pozitivní. Má silný náboj autentického svědectví tehdy mladého chlapce a mělo by se dostat hlavně k mladým lidem, které má velikou šanci oslovit. Takových svědectví je v dnešní době nesmírně zapotřebí. Denně se z médií dovídáme, že zase někde, bohužel už i u nás v republice, po dlažbě dupou mladí neonacisti, popírači holocaustu a různí krajní extrémisti zasévající rasovou a náboženskou nenávist. Jak víme, dějiny mají tendenci se opakovat, a proto je nutné takové plíživé zrůdné ideologii bránit všemi prostředky a stále připomínat, připomínat a zase připomínat.

 

 Za to, že jste na tomto poli stále činorodý, Vám posílám do krásné Austrálie  veliký dík a přeji do dalších let pevné zdraví a hodně radosti prožité s vnoučátky.

 

Se srdečným pozdravem

Jarmila Zídková, roz. Kolaříková
Roudnici nad Labem
jarmila.zidkova(a)seznam.cz
 

Ohlas autora článku Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2) na ohlas paní Jarmily Zídkové:

Milý pane Židku,
ohlas – krásné a dojemné psaní paní Jarmily Zidkové mne víc než potěšilo, měl jsem až slzy v očích a věděl jsem teď, že jsem dobře udělal, že jsem esej napsal a že Vy jste ji uveřejnil. Adresu paní Jarmily mám, odepíši přímo jí. Shodou okolností máte podobné příjmení, ona má jen “Z”  bez háčku.
Ještě jedna zajímavost - zítra budu v našem muzeu promítat film/DVD Pavla Stingla “Lodzske ghetto Baluty” z roku 2008, ve kterém mimo otřesných záběrů z okresu bývalého ghetta se povídá o smutných zážitcích deseti pražských účastníků deportací do Lodže v říjnu/listopadu 1941, kteří přežili, já jsem jedním z nich. Producentovi  Stiglovi film vyhrál filmové ocenění.
Zdraví Vás
Petr Rössler

(551) Jarmila Kocourková, 22.04.2009
Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Eva Pilarová a Josef Fousek - Pohlazení

Tak tohle bylo pohlazení na Pohlazení. Děkuji Jitce Vykopalové za EXCELENTNÍ upoutávku na knihu, kterou bych jinak mohla minout. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí ze života obou autorů, dokonce jsem měla možnost knihu "ochutnat"! Nechala jsem se nalákat, knihu si určitě koupím.

Skvělé, paní Jitko, jen tak dál.


Jarmila Kocourková
kisskiss(a)email.cz

(550) Dagmar Horáčková, 22.04.2009
Ohlas na Knižní veletrh v Lysé nad Labem


V loni na výstavě v Brandýse nad Labem jsem se zastavila u Vašeho stánku, kde jste mi nabízeli spolupráci a docela pořídili foto. Dovezl mě tam mladší vnuk a sice, že jsem se zúčastnila literátní soutěže několioka básničkami. Doporučovali jste mi počitač a tak dále. Na vánoce kde jsem
slavila 82 let  mě překvapil můj starší vnuk a daroval mi starší počítač a pravnuci mě zacvičili. Prosím sdělte mi já bych nějaké básničky mohla poslat. Bydlím u Jičína a tam vychází Jičinský deník a již mě 4 básničky zveřejnily. Píši si velmi často deník a vždy ve verších. Čumáček mám nahoru, protože pravnuci a pravnučky mě obdivují, na spolupráci se těší.

Dagmar Horáčková
horackovadasa(a)seznam.cz
(548-9) John Freund, 21.04.2009 a 22.04.2009
Ohlas na článek
Josef Čermák: Dva příběhy z obludného času

Dobrý den, pane Čermáku,

Udělal jsem malý průzkum k tomu, abych našel informace o panu Benešovi, který se podobá vašemu popisu (říkal jste, že jste si nebyl jist jeho křestního jména).
V Terezínské Pamětní Knize je Vladimír Beneš, který se narodil 4. 5. 1924. Byl deportován z Prahy (Slaná odtud není daleko) v říjnu 1942 a byl v Terezíně do prosince 1943 a poté byl transportován (byl jsem na stejném transportu) do Osvětimi. Tam byl v tzv. "Familienlageru".
Nejsou o něm žádné další zprávy než to, že zahynul. Marta Benešová byla na stejném transportu (také byla poslána do Osvětimi v prosinci 1943), která přežila. Byla pravděpodobně Vladimírova matka.
Děkuji za váš velmi zajímavý článek ve vašich novinách.

John Freund

Vážený p. Čermáku,


před dvěma týdny vyšla kniha  (mnou self published), která se jmenuje "Memoirs of the Birkenau Boys".

Birkenau byl sub tábor v Osvětimi. Byl tam tak zvaný Familienlager (Rodinný tábor), kde byly drženy (většinou české židovské rodiny, které tam byly zaslány z Terezina), aby mohly posílat zprávy, a kdyby Červený Kříž chtěl vědět, co se stalo s těmi odeslanými z Terezína, tak by mohli některé přinést zpět.

Vladimír Beneš i já jsme byli v stejném táboře (od prosince 1943), ale já jsem ho neznal. Když přešla inspekce Červeného Kříže v Terezíně (červen 1944), ten Rodinný tábor už ničemu nesloužil. Asi 1 a 1/2 tisíce silných žen a mužů bylo vybráno na práci v různých táborech a zbytek (asi 7 tisíc bylo zplynováno), z nich přežilo válku několik set. A také 95 chlapců 14 až 16letých bylo vybráno na práci. Já byl jeden z nich. Asi 45 nás válku přežilo.

Co se stalo s Vladimírem nevím, ale jeho matka byla mezi těmi kteří válku přežili. 


John Freund
 

(547) Ludvik Petr Roessler, 17.04.2009 
Ohlas na článek
Josef Čermák: Dva příběhy z obludného času

Vazeny pane Dr. Cermaku,
Vas clanek mi by preposlan mym ceskym pritelem, ktery jako ja zije jiz leta v Australii, ja v Sydney, on nedaleko. Clanek dvou pribehu se me moc dotkl a jsem vdecen, ze jste jej napsal.
Jsem Petr Roessler, rozeny v cervnu 1930 v Praze, prezivsi deportace v rijnu 1941 do ghetta Lodz, kde oba moji rodice a mnoho pribuznych zahynulo (nekteri v Chelmnu) - bratr take prezil, ale pred lety v Australii zesnul - Osvetimi a dalsich lagru. Jsem byvaly chemik, ted v duchodu a jsem dobrovolnikem, pruvodcem v nasem Sydney Jewish Museum, kde pravidelne povidam skolakum o svych valecnych zazitcich.
Film o Wintonovi jsem videl. Jsem clenem sydneyske skupinky 'Child Survivors of the Holocaust' - v kvetnu bude uverejnena knizka 'The Words to Remember it' obsahujici eseje 30 clenu skupiny, ma je jednou z nich.
Mam ve Vancouveru pratele, nekdy do Kanady jezdim.
Znovu dekuji za prilezitost si Vas clanek precist.

Ludvik Petr Roessler
rosslerp(a)bigpond.com

P.S. Prominte, ze se na Vas obracim ještě s dotazem: Existuje Vás clanek take v anglictine? Rad bych jej preposlal znamym kteri cestinu neznaji. Snad jej sam prelozim. 

(546) Ladislav Křivánek, 16.04.2009
Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Večer setkání pro radost Pepy Fouska

 

Vážená a milá redakce,


Jitka Vykopalová udělala fantastickou reportáž, klobouk dolů, za to ji  miluji i když ji neznám (miluji všechny lidi, kteří mají rádi Pepu Fouska :-) Za těch patnáct let, co jsem zde dělal Pepovi koncerty, jsem mu jen v Montrealu sehnal stovky a stovky příznivců a našel jen jednu osobu, která Pepu nerada (že prý si stěžuje na zdravotní potíže), tak se již s tou osobou nebavím patnáct let :-)

Rád čtu její články a reportáže. Snad ta její upřímná sdínost pramení ze života na severu, kdy zima trvá měsíce a měsíce, a kdy člověk nemá mimo pár společenských akcí a pár parties moc možností se společensky stýkat a tak jediná komunikace je přes internet. Znám to z vlastní zkušenosti, kdy přes zimu sedím u kompjůtru, a buď píši do šuplíku, nebo bavím svými bláboly přes internet všechny kamarády a přátele po celém světě. Držím jí palce a přeji jí aby jí ta energie vydržela ještě hodně dlouho let a psala ještě dlouho do PN.

 

    Srdečně Vás zdraví

Váš čtenář Láďa Křivánek

         z Montrealu

          16.04.2009

  ladikrivanek(a)gmail.com

(546)  Ing. Peter Lieskovský, 16.04.2009
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Štefánik a Československo


Opravte, prosím, chybu.
Milan Rastislav Štefánik zahynul, keď sa ním pilotované lietadlo zrútilo na letisko v Ivánke (dnes súčasť Bratislavy). Na Bradle je jeho mohyla...

Ing. Peter Lieskovský
2peterel(a)gmail.com
(545) Vladislav Drahoš, 15.04.2009
Ohlas na článek Luděk Ťopka: Fantastická shoda náhod nebo... co?


Kdyby to napsal spisovatel v povídce nebo románu, čtenář by to cítil jako násilné hromadění náhod.

Ale tak, jak jste to napsal Vy, vážený a milý pane Ťopko, je to naprosto přesvědčivé a věřím, že se tato příhoda skutečně stala.

Že nevyústila do očekávaného happy endu, to je jen potvrzením její pravdivosti a přesvědčivosti.

Je vlastně dobře, že jste se o osudu svého kamaráda z mládí a jeho rodiny nedozvěděl. Náhlé zmizení porevulučních emigrantů  mělo spíš jinou příčinu, než že se jim podařilo dostat se na Západ...


Vladislav Drahoš, Bánská Bysrica 
15.04.2009
vladislav.drahos(a)zoznam.sk

(544) Mirek Koutský, 10.04.2009
Ohlas na článek  Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Nahá pravda o švédské hudební branži II.


Milá paní Jitko,
v prvé řadě bych Vám chtěl pogratulovat za další vynikající článek o slovenském hudebníkovi a podnikateli Tomáši Dankovi! Muselo být velmi obtížné zvládnout materiál (vlastně obsah celé knihy), přeložit to ze švédštiny, dovést to -"vtěstnat"- jen do dvou dílů, aby to mělo tu správnou "šťávu", tak to dovede jen opravdový Mistr, smekám před Vámi klobouk.
Veden Vaším průvodním slovem a autorovým vyprávěním, jsem téměř doslova mohl prožívat určité převratné momenty jeho pestrého a činnorodého života, jakoby se právě odehrávaly přede mnou. Nejvíce jsem se pobavil událostí, kdy byl okolnostmi donucen a přiveden k této myšlence svou ženou, dělat langoše, jen aby přežil a zase se znovu vzchopil a došel k úspěšnému cíli. Prostě, je to pětihvězdičkový materiál a ještě jednou gratuluji.
Jelikož jsou zároveň Velikonoce, tak bych Vám, Vaší rodině a přátelům, rád popřál příjemné a klidné prožití těchto svátků a hlavně hodně zdraví a tvůrčího elánu!!!

S vřelými pozdravy z Austrálie
Mirek Koutský (Klokan)
mirekkoutsky(a)yahoo.com.au

(543)  Miroslav Sígl, 7.4.2009
Ohlasy na návštěvu 44. prezidenta USA v Praze 

Už dlouho jsme nebyli u nás svědky takové významné události, jakou byla návštěva 44. prezidenta USA Baracka Obamy. Také stránky Pozitivních novin přispěly k té vzedmuté náladě svým dílem. Ale ještě než stačil tento charismatický představitel své země opustit naše české pohostinství, rozezněly se telefony, zběsilou rychlostí ťukaly klávesnice počítačů tak, aby co nejvěrněji zachytily nedělní, ba co víc - sváteční atmosféru, která nás prostoupila, protože promluvil k nám člověk, politik, státník, který se hrdě přihlásil k odkazu našeho prvního prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, u jehož sochy na Hradčanském náměstí odezněly věty, na které tak rádi slyšíme a které si potom čteme znovu a znovu, abychom se ujistili o jejich pravdivosti.

Děkuji Vám, Praho! Díky za vřelé přijetí… Naučil jsem se oceňovat dobrý smysl pro humor a dobrou náturu Čechů… Po více než tisíc let byla Praha vždy výjimečná, poznali jste časy mírové i válečné… Vedli jste revoluce v umění, vědě, v politice i v poezii… Pražané vždy trvali na tom, že půjdou svou vlastní cestou a že určí svůj vlastní osud… Jsme zde díky odvaze těch, kteří zaujali postoj – a přijali riziko – a řekli, že svoboda je právem všech lidí nezávisle na tom, na které straně zdi žijí… Jsme zde díky Pražskému jaru, protože jednoduchý a principiální boj za svobodu a příležitost zostudil ty, kteří mohli potlačit vůli lidí jen silou tanků a zbraní… Sametová revoluce nás naučila mnoho věcí.. Ukázala nám, že malé země mohou hrát ve světových událostech klíčovou roli… A dokázala, že morální vůdcovství je mocnější než jakákoli zbraň…To jsou ty hlasy, jejichž ozvěnu je stále ještě slyšet v ulicích Prahy. To je odkaz roku 1968! Nikdy se k vám neotočíme zády…Posilme naše naděje… Přijměme naši odpovědnost za to, že zanecháme tento svět bohatší a pokojnější, než jaký jsme ho dostali… Společně to dokážeme…Děkuji vám, děkuji Praho…

Nemohu v tomto článku zdaleka postihnout vše, co v nás Barack Obama svou návštěvou probudil, ale přece rád bych svěřil ani ne tak svými pocity, jako ohlasy těch svých přátel, známých a také čtenářů Pozitivních novin, kteří psali přímo na moji e-mailovou adresu. Patří mezi ně například historička PhDr. Marie Neudorflová, Ph.D., která žila dlouhá léta v emigraci a po listopadu 1989 začala pracovat v Masarykově ústavu Akademie věd ČR, která absolvuje velké množství besed po naší vlasti, aby neúnavně připomínala humanitní ideály TGM, jeho morální postuláty a vyjádřila i jistou sklíčenost nad neutěšenými politickými poměry v naší zemi.

Kdo jiný by se neměl ozvat, že moji přátelé z Českého ráje, nadšený vlastenec Václav Jenšovský, jehož tatínek vyučoval na gymnáziu a jeho syn pokračuje zdárně v otcových šlépějích. Baracku Obamovi poslali z Turnova pozdravnou petici, z níž ocituji několik vět:

Vítáme vás s patřičným entusiasmem a co nejhlasitěji, přestože náš hlas v současném, tzv. globalizovaném, tedy zejména hrubě a necitlivě konzumním světě, je záměrně téměř neslyšitelný. Avšak přes tyto zábrany jsme i právě v tomto světě barnumských tsunami ještě stoupenci velkých a tolik dnes životně potřebných humanitních ideálů tvůrce našeho moderního státu, prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Toho Masaryka, který i podporou své milované manželky, pokrokové Američanky, a s pomocí tisíců Čechů a Slováků žijících v USA, jakož i nejpřednějších politických činitelů, zejména pak tehdejšího prezidenta Woodrowa Wilsona, dosáhl obnovy česko-slovenské státnosti a samostatnosti na vysoce demokratických základech…

Členové občanského sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí ve svém poselství Baracku Obamovi píší: Rádi bychom právě dnes, při Vaší první cestě do Evropy po Vašem zvolení, cestě, která jistě usiluje o podporu evropské demokratické jednoty, Vás mohli podpořit v myšlence, jejíž realizací velkého Kingova snu (=“I Have a Dream !“) usilujete i Vy o tytéž myšlenky a cíle, jaké měl celý život před svýma očima i náš T. G. Masaryk.

Svět bez jaderných zbraní - tak zní hlavní poselství Baracka Obamy z našeho hlavního města. Ovšem do toho vstupuje jakoby naschvál mezikontinentální raketa, kterou Severní Korea chtěla pohrozit tomuto světu… Ano – to je rub světa, v němž žijeme, ale nemůžeme nikdy za žádnou cenu ustoupit násilí a věříme americkému prezidentovi, že učiní se svou administrativou a pracovníky v americkém vojenství všechny kroky, vedoucí k uskutečnění této myšlenky, třebaže víme, že nemůže být uskutečněna rychle nebo jednoduše.

Máme toho na srdci všichni mnoho, posilujeme se navzájem a je to tak dobře. Víme o sobě a dokážeme to dát najevo vždy v oněch klíčových událostech a situacích. Přesvědčil jsem se o tom ve svém životě již mnohokrát. Naposledy při nádherném setkání s Josefem Fouskem, které dokázali jeho přátelé připravit k oslavencovým 70. narozeninám. O tom se jistě na stránkách těchto novin bude ještě mnohé psát. Ale ani tady jsme nezapomněli na skutečnosti, v nichž žijeme. I tady zaznělo mnohokrát jméno Baracka Obamy. Jsme jím a jeho slovy naplněni na dlouho dobu svých životů. A díky takovým básníkům Fouskům se nám ovšem žije snáz a lépe!

Miroslav Sígl
miroslav.sigl(a)seznam.cz

3.4.2009: Deník E 15

(542)  Pavel Pávek, 2.4.2009
Ohlas na článek Blanky Kubešové: Kdo seje plevel, nemůže očekávat, že sklidí obilí

Milá Blanko Kubešová.
Když se v Pozitivních novinách objevila rubrika Na hraně, byl jsem nadšen. Nadšen proto, že jsem přesvědčen, že mluvit či psát jen o věcech pozitivních neboli kladných je totéž jakoby grafik zarputile trval pouze na používání bílé barvy a sveřepě tiskl na bílý papír. Jedna barva, jeden tón nejsou ničím… Více barev tvoří obraz, z řady tónů vzniká hudba.
Nadšen jsem byl také z Vašeho článku o setí plevele a sklízení obilí. Vím, nejste politická komentátorka. Jste spisovatelka; dovoluji si tvrdit, že jedna z nejlepších v Čechách zrozených, a tak máte proti zmíněným komentátorům ohromnou výhodu. Nejen, že umíte pozorovat okolní dění, ale při jeho popisování a glosování navíc vytříbeně vládnete jazykem, máte dar komentátorům nezřídka chybějící.
Z Vašeho článku jsem byl tedy nadšen. Z jeho obsahu i z jeho pravdivé výstižnosti. O poznání méně mne však nadchlo jeho umístění v rubrice Aktuality, v systému Pozitivních novin naprosto specifické, neboť obsahuje texty a pozvánky, vztahující se k určitému datu nebo termínu. Nějak jsem však nepochopil, při mé čtením denního tisku poněkud otupělé chápavosti se zase tolik nedivím, kam, koho a na kdy svým článkem zvete. Nějak bych ho spíše hledal ve zmíněné rubrice Na hraně, protože není jen a pouze bílý, je patrně pro někoho až moc barevný. Mrzí mne, že Vaše slova budou časem vymazána a nestanou se součástí archivu Pozitivních novin. Vlastně nemrzí. Váš text jsem si totiž okopíroval a v mém archivu zůstane zachován. A já vím, že velice dlouho.
Váš
Pavel Pávek
Pavel.Pavek(a)seznam.cz

Reakce Pavla Loužeckého na e-mail P. Pávka:
Důvody, proč výše zmíněný (a níže uvedený) článek nemohl být publikován na "hlavní straně" v Pozitivních novinách, jsou jasně uvedeny ve "stanovách" Pozitivních novin, z nichž vybírám to nejpodstatnější:

Jaké články odmítáme a proč

ŽÁDNÁ POLITIKA A KONFRONTACE
? Pozitivní noviny se snaží být důsledně apolitické a politika v nich nemá své místo. Politika je zdrojem největších problémů, nesvárů, nepochopení, konfrontací a slovních útoků. Navíc je vždy úzce spojena s místem, časem a konkrétními osobami.
? Díky tomu, že se Pozitivní noviny snaží o to, aby články v nich otiskované měly neomezenou časovou platnost, tzn. čtenář, který si dnešní článek přečte za pět let nesmí mít dojem, že jde "o starou věc", odmítáme publikovat články, v nichž budou komentáře týkající se jakkoli aktuálních politických témat, kauz, postřehů, návrhů či analýz.
? Tyto články jsou bezesporu velmi důležité a užitečné, ale své nezastupitelné místo mají v jiných sdělovacích prostředcích, především na internetových zpravodajských serverch a v tisku.

***
Já osobně považuji článek Blanky Kubešové za skvělý a mohu na svou čest prohlásit, že se s jeho obsahem naprosto ztotožňuji a podepisuji ho. Nesporně patří na titulní stranu celostátních deníků, nesporně patří do Neviditelného psa, do Britských listů, nesporně patří do všech zpravodajských médií zabývajících se politikou a dalšími záležitostmi, které hýbou (nebo by alespoň hýbat měly) naší republikou.
Jediné místo, kam ze zásady nepatří (a to ani do rubriky NA HRANĚ), jsou právě Pozitivní noviny, neboť tento článek JE POLITICKY ZAMĚŘENÝ, NEMÁ ČASOVĚ NEOMEZENOU PLATNOST a prakticky od prvního do posledního písmene OBSAHUJE KOMENTÁŘE NA AKTUÁLNÍ POLITICKÁ TÉMATA, tzn. že je - dle našich vlastních kritérií -  "hluboko pod hranou".
Jistě uznáte,  že by bylo velmi nefér vůči všem dlouholetým čtenářům Pozitivních novin, kteří v tomto magazínu NECHTĚJÍ ČÍST POLITICKÉ KOMENTÁŘE A ZABÝVAT SE AKTUÁLNÍMI PROBLÉMY NAŠEHO STÁTU, jichž jsou mimochodem plné noviny, časopisy, televize a rádia, navíc v mnohem vyváženější podobě než zde, abychom je připravili o iluzi, že i na tomto místě přicházejí o jeden z posledních mediálních ostrůvků, který se pokouší nabídnout jim jakýsi malý azyl, ojedinělý prostor, v němž se snažíme chránit ty, kteří o to stojípřed špatnými zprávami a kde jim nabízíme především takové články a příspěvky, díky nimž mohou čerpat pozitivní energii. Nic víc, nic méně.

Přesto však jsem se rozhodl, že dotyčný článek paní Blanky Kubešové přesunu z nestálé rubriky AKTUALITY do stálých OHLASŮ právě proto, jaké ohlasy vzbudil a stále vzbuzuje.
Odmítám však vést na stránkách Pozitivních novin jakékoli diskuze pro a proti tomuto rozhodnutí či důvodům, které mě k tomu vedly, protože jsem si jist, že podobá diskuze by rychle vedla k jedinému konci: ke konci Pozitivních novin.
Omlouvám se proto za své budoucí mlčení k Vašim ohlasům na toto téma i za to, že nebudou nadále otiskovány ani v OHLASECH.
Jedinou výjimkou je a bude OBŠŤASTNÍČEK Vladimíra Vondráčka č.8 z 8.4.2009, kterým tuto kapitolu uzavírám.
Děkuji za Vaše laskavé pochopení.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
 
8.4.2009

(542a)  Mimořádný ohlas na aktuální události, 30.3.2009
Blanka Kubešová:  Kdo seje plevel, nemůže očekávat, že sklidí obilí

V den pádu vlády jsme se vraceli z Prahy do Švýcar. Bylo pošmourno a obloha slibovala déšť. Střežili jsme se zapnout rádio. Všechno bylo přece jasné od chvíle, kdy Jiří Paroubek opětovně požádal o vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka. Uprostřed českého předsednictví Evropské unii a ekonomické krize následně nechala malost a nezodpovědnost ČSSD padnout českou vládu.

Jak to ale všechno začalo? Že by nedůvěrou voličů už v posledních volbách? Tím tradičním není koho volit, vykašleme se na to? Nebo švejkovským zakládáním stran z trucu, ať už to byla strana piva nebo strana za nezávislé Valašsko? Neslyšela jsem o nikom, kdo by se k této straně po volbách hlásil, hledal nebo uskutečňoval její program. Byly to jen zbytečně ztracené, zmařené hlasy, které podlehly momentálním emocím. Nezanedbatelný počet hlasů volil i stranu komunistickou, a to ať už z přesvědčení, nebo z tradiční české závisti, že se sousedovi náhle dařilo v podnikání. To všechno dohromady znamenalo nepřesvědčivý mandát ODS ve volbách.
 
Neexistují ideální strany, právě jako neexistuje ideální stát. Skoro vždy je nutné hledat nikoli neexistující, absolutně ideální stranu, ale takovou, která se pravděpodobně lépe vypořádá se zlem a požadavky, které se jeví – právě v té době – jako nejnaléhavější. Nežijeme v totalitě a je jen pochopitelné, že dochází i k výměnám vlády demokratickou cestou. To, co předvedl Jiří Paroubek, jeho strana a několik přeběhlíků, však mělo k demokracii hodně daleko a kroky, které nakonec dosáhly svého, byly hodně nestandardní. Nehlasovalo se totiž podle svědomí a národních zájmů, vrch neměla ani „pouhopouhá“ touha po moci, ale vedoucím motivem byla osobní rivalita, soustřednost na sebe sama, závist a zášť. Jaký div, že výsledkem „vítězství“ je rozpačitost, a to dokonce i v samotné ČSSD.
Stranou nezůstal ani „nadstranický“ prezident Václav Klaus, který zákulisními intrikami pomohl straně, která se podle jeho slov při minulých prezidentských volbách pokusila „zvrátit polistopadový vývoj“.
Přesto se pan prezident nechal slyšet, že pád vlády není katastrofa a rozhodně nehrozí návrat komunismu. To mu dokonce i ráda věřím, vždyť nejvíc dnešních magnátů pochází právě z řad bývalých bolševických bosů.
Co však hrozí v každém případě, je česká pověst a ostuda ve světě a poškození už tak dost křehké demokracie. Každá vláda je totiž lepší než žádná a její stabilita má  především v době krize, kterou právě pociťujeme, (nehledě k českému předsednictví v EU), vždy obrovský význam. 
 
Český stát má za sebou nacismus a 40 let rudé totality, kdy mu byla vnucována cizí vůle. Po dlouhých letech je svobodný a má svou budoucnost takříkajíc ve svých rukou. Možná by právě tohle stálo za větší a odpovědnější zamyšlení nejen politků. Mělo by to být rozhodujícím faktorem v životě každého z nás i pro přístup k budoucím volbám.
Varováním a směrnicí koho napříště volit, by nám mohla být slova Jiřího Paroubka, který s klidnou a vážnou tváří prohlásil, že si v úřednické vládě dokáže představit přítomnost komunistů... Už samotný fakt, že si tohle mohl a vůbec směl dovolit vyslovit, o něčem vypovídá. Jeho slova nestrhla bouři. Zdá se mi dokonce, že zapadla téměř bez povšimnutí. Je mi z toho smutno, ale nemohu si pomoct, připadá mi, že sklízíme jen to, co jsme si sami zaseli.

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

(541)  Miroslav Sígl, 2.4.2009
Ohlas na článek
Jan Drocár: Věštba kněžny Libuše se naplňuje (1)

Milý pane kolego,
moc jsem si početl od Jana Drocára Věštba kněžny Libuše se vyplňuje - vše dobře do sebe zapadá, nechci být domýšlivý, ale jaká je moje dedukace: 17. 3. jste otiskli můj článek o tom, že B. Obama přijíždí do země TGM - ověřil jsem si své názory den předtím na sešlosti Masarykova demokratického hnutí a několika přátel z Masarykovy společnosti (tu dnes vede PhDr. Eva Broklová po Janě Seifertové, dceři Jaroslava Seiferta), všichni uvítali myšlenku poslat blahopřejnou zdravici přes USA velvyslanectví a připomenout skutečnost, že by nás moc potěšilo, kdyby se prezident USA poklonil památce TGM buď v Praze na Hradčanech nebo přímo u jeho hrobu v Lánech. Pozitivní noviny vše rychle zveřejnily! V té době ještě organizátoři uvažovali o veřejném projevu na Palachově náměstí s pozadím Hradčan. Mezitím obdrželo velvyslanectví naši zdravici, monitoring ambasády zaregistroval i do angličtiny přeložený článek v Pozitivních novinách o tom, že B. Obamu uvítá země TGM... a konečně včera bylo oznámeno definitivní místo projevu B. Obamy - u sochy TGM v Praze na Hradčanech!!!
J. Drocár jde ve svých úvahách ve svých dvou článcích ještě dále dále - provádí B. Obamu a jeho ženu po Praze, zatímco pánové "politikáři" Klaus a Topolánek se přetahují, kdo kam do jaké pivnice B. Obamu pozve!!! Havel k tomu zatím mlčel.

A ještě něco: J. Drocár, známý svými genealogickými vědomostmi, člověk s nesmírně krásným současným viděním světa doma i jinde na zeměkouli, se snad dopátral i toho, že mezi předky B. Obamy patří nejen anglický král Edward I. - a tím i český Vratislav II., tudíž, jak v rodokmenu dochází jiný autor - Miloslav Rechcígl, předseda Čs. společnosti pro umění a vědy v USA (mám čest ho znát, byl zde několikrát, naposledy v Mladé Boleslavi při setkání krajanů) až k počátkům prvního českého panovníka Bořivoje a jeho ženy kněžny Ludmily - těmi se pyšní náš Mělník a jim jsem také dal velké místo ve své encyklopedii Kdo byl a je kdo na Mělnicku (vydalo Libri 2008). Není to nádhera v tom mém uvažování? A teď si přinese z trafiky dnešní Lidové noviny a co nevidím: na straně 7 článek o tom, že M. Rechcígl "má nit od Bořivoje k Obamovi..." Ostatní už nalezne te sami. Umíte si představit mou velkou "stařeckou" radost!?

Krásně to do sebe zapadá jako puzzle - a jsem potěšen, že Pozitivní noviny byly u toho na samém začátku, že uveřejnili moji úvahu. Držím palce, přeji hezké jarní dny.

Miroslav Sígl
miroslav.sigl(a)seznam.cz

(540) Blanka Kubešová, 23.03.2009
Ohlas na článek Olga Wister: Krutý rok, na který nikdy nezapomenou...

Milá Olinko,

Tak jako jsem vděčná Pozitivním novinám za rubriku Na hraně, tak jsem vděčná všem, kteří do ní přispěli a přispívají. Kdysi jsem o tuto rubriku usilovala, ale pak jsem si vylámala zuby – těch nepotrestaných zločinů komunismu je na mne příliš a voličů této zločinecké organizace ještě víc.

Děkuji všem, kteří neztratili elán, které ještě nepoložily na lopatky výroky typu „vždyť se vlastně nic nedělo a kdo žil spořádaně, měl se dobře...“ Přesně těmito slovy byly – nikoli komunisty, ale řadovými spoluobčany - obhajovány kupříkladu zločiny bachaře Grebeníčka. Že to s tímto příběhem nesouvisí? Právě naopak, nebýt těchto lidí, nemohla být 40 let pošlapávána třeba mezinárodní práva, o nichž byla v článku řeč.

Milá Olinko, Váš příběh jde pod kůži a je dobré mít naši historii neustále na paměti. Děkuju Vám!

Blanka Kubešová

(539) Alena a Milos Kavicky, 20.03.2009 
Ohlas na článek
Jan Molič: Viním média z krize

Velmi děkujeme.
Ono to je jako s inflací.
Inflace by normálně nepřišla. Stačí však vzbudit obavy a lidičky konají takové přípravy, jež tu inflaci vyprovokují. Něco podobného je to z krizí. Rozhodně by nebyla dejme tomu tak agresivní, kdyby se lidé chovali stejně jako před importací krize. To očekávání krize lidmi tu krizi pouze již jenom otvírá.
Díky vašim pozitivním novinám, však příště možná lidé budou chytřejší.

Ještě jednou velmi děkujeme.
Alena a Milos Kavicky, 20.03.2009 
camberete(a)email.cz

(538) Jan Kopecký 17.03.2009
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Cesty do pralesa se štětcem a mačetou

Vážený pane Sígl,
jsem velice rád, že alespoň někdo si všimne dobrých počinů, ale jakožto předseda České Iberoamerické společnosti, bych chtěl vyjádřit skutečnost, že je to naše Společnost, která tuto přednášku s ukázkami filmu p. Šimka pořádá a Instituto Cervantes nám umožnil tak učinit v jeho prostorách. Proto mne více než mrzí, že jste si nedal ani tu nejmenší práci, abyste se někde v článku o nás zmínil. Naopak vyzdvihujete p. Dunkela, který o této přednášce ani neví a nebude tudíž přítomen. Ono to totiž nebude jen o o né slavné cestě na spojnici mezi Orinokem a Amazonkou. P.Šimek bude povídat obecně o svých cestách zejména v oblasti Peru, tedy i o cestě po stopách Pátera Fritze.
Tolik pouze na vysvětlenou.

S pozdravem
Jan Kopecký
president České Iberoamerické společnosti 
 

(537) Mirek Koutsky, 16.03.2009
Ohlas na článek Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme! ,
který nám zaslala od čtenáře PN šéfredaktorka Českého dialogu pí. Eva Střížovská.
Gratulaci rádi dále předáme.
Redakce PN

Ahoj, Evo,
diky za upozorneni na narozeniny Josefa Fouska. Pokusil jsem se napsat na ohlasy Pozitivnich novin, ale jelikoz jsem stale jeste desny computerovy bridil, tak se mi to nepodarilo odeslat. Kdyby jsi se s nim snad v brzku setkala, tak bych Ti byl moc vdecny, kdyby jsi mu mohla i za mne pogratulovat. Ackoliv jsem ho nikdy nevidel, tak doslova hltam jeho clanky v Pozitivnich novinach. Vyzaruje z nich opravdove clovecenstvi, vrelost a srdecnost. Vsiml jsem si, ze vetsina gratulantu mu poslala sva fota. To ja nemuzu, ponevadz bych si nechtel vzit na svedomi jeho jiz ctvrte "narozeni"!!!


S vrelymi pozdravy a diky

Mirek Koutsky,
mirekkoutsky(a)yahoo.com.au
 

(536) Jana Pilátová, 14.03.2009
Ohlas na článek Tomáš Zářecký: Děsivá závislost
Milý Tomáši,

je to vskutku tak - neumíme si (ne všichni) představit svět bez různých návyků, které nám byly poskytnuty, nabídnuty či vnuceny...
Když se na to člověk ppodívá z té světlejší stránky, dojde mu, že o co by byl "mediálně chudší" o to více bohatství by najednou nalezl prostě kolem sebe. Třeba by opět lidé začali mít k sobě blíž a navštěvovali by se, povídali si a co já vím - třeba znovu jako za starých časů drali peří a semleli páté přes deváté ze sousedství.

Ono totiž to, co nás zdánlivě spojuje (internet, mobilní telefon...) ve své podstatě tvoří mezi lidmi nelidskou studenou bariéru vystavěnou z tištěných spojů a závislou na produkci energie... ano, spousta lidí by ze dne na den přišla o své identity nebo pseudoidentity, ale třeba (a v to stále doufám) by v sobě najednou mohli objevit nový rozměr lidství a nahradit jím netečný prostor, který nyní zabírají civilizační vymoženosti.... například zjišťuji, že nebýt pravidelných firemních porad, ze kterých musím klasicky ručně (notebook mají pouze zaměstnanci na vyšších pozicích) pořídit zápis, pravděpodobně by mi již činilo problémy psát rukou...

Přeji Vám méně starostí o budoucnost bez internetu atp. a to i přesto, že by spousta věcí přišla vniveč... doufejte více v potenciál lidí poradit si v situacích, ze kterých zdánlivě není úniku:-)

S přátelským pozdravem,

Jana Pilátová
               +420 777 221 696        
http://pilatka.webgarden.cz 

 

(536) Jana Pilátová, 14.03.2009
Ohlas na článek Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme!

V duchu Vám milý pane Fousku tisknu ruku a od srdce přeji hodně zdraví a štěstí - to ostatní si člověka najde vždycky samo :)
Nechť je Vaše krásná duše stále tak čilá a milá tak jako dosud!

S přátelským pozdravem

Jana Pilátová
               +420 777 221 696        
http://pilatka.webgarden.cz

(535) Miroslav Sígl, 13.03.2009
Ohlas na článek Josef Fousek oslavuje sedmdesátiny. Gratulujeme!

Než Tě andělé zavolají k sobě,
kéž napíšeš ještě pěkných knížek pár.
Žijeme všichni v rozjitřené době -
a Tvoje příběhy jsou pro nás velký dar!

Miroslav Sígl (*1926)
miroslav.sigl(a)seznam.cz

(534) Jana Reichová, 10.03. 2009
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Otevřený dopis TV NOVA o Ivetě Kollertové

Bylo mi moc smutno, když jsem si přečetla otevřený dopis Blanky Kubešové Televizi Nova.
Právě přes Blanku ale i od Ivety znám její těžký úděl. Nepodařilo se nám bohužel vidět celý program, ale stačila jsem pochopit, že paní redaktorka neměla snahu opravdu Ivetě pomoci a s ní těm všem dalším postiženým podobným osudem. Těch dalších devět otázek, které se ptá ve svém dopise Blanka, jasně dokazují, že paní redaktorka se zajímala o celý životní příběh Ivety jen povrchně. Na druhou stranu se zdá, ze se Iveta nechala vyloženě využít a naopak ona nevyužila správně příležitost, kterou měla. Ovšem to, že Iveta nemohla v programu dorecitovat svou báseň, již nemá naprosto žádnou omluvu. Znám od Blanky i od Ivety některé její básně a po jejich přečtení není možné nepochopit a hluboce nesoucítit tíhu jejího osudu.
Mohu přidat jen závěr jedné z Ivetiných básní, říká víc a lépe než to, co jsem schopna napsat já.
„Jedním jsem si téměř jistá,
život stojí za zmínku.
Moje duše je snad čistá
jako potok z pramínků.
 
Pokud se vám to však nezdá,
lehněte si do trávy.
Až zasvítí malá hvězda,
můj osud vám vypoví. „
 
Jana Reichová,
Stromovka, Zelený výběžek
Austrálie
ZdnRich(a)aol.com
(533) univerzitní profesor J. Solich, Ing. Groh, Jaroslav Kos, Lubor Bořek, Josef Smetana,
pí. Nováčková (6.3. - 8.3.2009)

Ohlasy na článek Josef Krám: Uděláme z toho mrdník, proč tu není Gustav Bubník?


Univerzitní profesor farmacie J. Solich
: Díky, se zájmem jsem si to přečetl. Jen pro zajímavost - spolužákem mé sestry v Ostravě byl J.Zábrodský - bratranec bří Zábrodských v Praze. Byl i v našem Junáckém odd. Mluvil jsem právě s ním ještě kdy hrál za Spartak Praha - pak emigroval. Další osudy J.Z. neznám. Jak jinak žijete - vidím, že jste činný. Ještě jednou dík a zdravím J.Solich
 
Ing. Groh, nejvyšší představitel seniorských organizací Královéhradeckého kraje: Pane doktore díky, jenom možná by bylo ještě zajímavé zmínit se o úloze či postoji Vovo Zábrodského. Jinak jsem také byl osobně přítomen zajímavému utkání na Štvanici, kdy v dresu Sparty tehdy po odmlce nastoupil na led Standa Konopásek a s ním "šéf" Zábrodský ( rrozbrusloval se s froté ručníkem kolem krku), takže jsem nejenom zažil, ale i se podílel na té fantastické atmosféře, kterou oběma hráčům publikum  připravilo. Ze slavného MS 1949 mám ilustrovaný magazin a také z roku 1990 publikaci "Ztracená léta - příběh hokejového zločinu".I tak jsem si rád a se zájmem přečetl Váš rozhovor.Pozdravujte Vaši paní. Zdraví Ing. Groh    
 
Jaroslav Kos, místostarosta RK v důchodu: Já se taky připojuji s gratulací ! Já to z toho rozhovoru cítím.  Klobouk ale dolů po tom co vše prožil, udělal a ještě dělá !!! Osmdesát je osmdesát. Nerad se vnucuji, ale první tranzistorové radio bylo vyrobeno americkou firmou Texas Inst. dne 18. října 1954 a to B. Modrý byl již v kriminále.  JK
 
Lubor Bořek, bývalý starosta Vamberka: Vážený pane doktore.S velkým zájmem jsem si přečetl Váš článek s fotkami o Gustavu Bubníkovi.. Musím se pochlubit, že jsem slavné LTC, které tvořilo jádro reprezentace viděl hrát hokej na vlastní oči. Bylo to v Kostelci někdy v roce 1947 na hřišti za Sokolovnou, kde se s nimi utkal výběr kosteleckých sportovců v brance s hrabětem Kinským. Samozřejmě dostali skromnou nakládačku, ale drželi se statečně. Jinak bylo co obdivovat. To byla úplná kouzla, co předváděli v souhře na ledě. My kluci jsme obdivovali nejvíc Trojáka, který pronikal obrannými řadami jako nůž máslem a ani jednou nespadl při efektním přeskakování nastavených hokejek. Jinak holky ty měly své idoly v Konopáskovi, Stiborovi, samozřejmě ale v Božovi Modrém, který předváděl ve své brance vynikající tělocvik. Škoda té doby. Po návratu našich předáků z Moskvy s památným výrokem Jana Masaryka byla promarněna dlouhá doba nesvobody, ke které jakoby se schylovalo pomalu opět nyní, když v TV 24 denně několikrát ukazují zpravodajství z doby před 25 roky, jak jsme radostně budovali komunismus, což nahrává těch 15% komunistům a bude to v krátké době jistě stoupat výše, protože hromada lidí srovnává dnešní obtížnou situaci s jistotami a zářnými zítřky tehdejší doby. Já jsem z toho smutný a nevím, co by se s tím dalo dělat, aby toho Janeček nechal a nepodporoval ty neskutečné naděje. Váš Lubor Bořek
 
Josef Smetana, předseda okresního výbor PTP, Borohrádek (na jeho pozvání přijel pan Bubník předtím se zlomenou klíční kostí za pétépáky do Čestic). Pane doktore, děkuji.Dal jste si s tím přepisem opravdu práci.  Ještě jednou děkuji, klobouk dolů, smekám. jsm.

Paní Nováčková, majitelka potštejnského zámku (s manželem pozvala pana Bubníka na besedu): Dobré ráníčko pane doktore, víte, oceňuji Vaše kombinační schopnosti!  Zdravím a pěkný den. Nováčková  

(532)  Iveta Kollertová, 7.3.2009
Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Otevřený dopis TV NOVA o Ivetě Kollertové

Milí, pozitivně naladění, přátelé!

Po přečtení článku od Blanky Kubešové mi to nedalo a chtěla bych vysvětlit svůj pohled na souhlas s reportáží a následné ohlasy, které mi přicházely do emailové schránky.
Hlavním důvodem, pro který jsem souhlasila s natáčením, byla naděje. Naděje na vyléčení, naděje na život.
Pravda, není možná tak bohatý a pestrý jako životní styl zdravých, ale jedno máme společné. Chceme se několik dalších let usmívat, dýchat čerstvý jarní vzduch, užasnout nad pestrostí přírody nebo lehce moknout v letním dešti.
Nicméně, čas je vzácný, takže na ty pravé stesky a problémy, prostě místo nezbylo. Pevně věřím, že poselství tohoto pořadu bylo naplněno. Píší mi nemocní, dostávám ohlasy od členů rodin, jejichž drazí jsou zrovna ve stejné situaci jako já. I díky těm několika mým slovům začínají svů boj s rakovinou. Možná se ozvou instituce, které nám dodávají tolik potřebné pomůcky, snad se najdou i lékaři, kteří by nabídli pomoc při léčbě mých nepohyblivých nohou.
Málokdo si uvědomí, že množství oněch pomůcek pro lepší život je tak nehorázně omezeno. Plen nedostávám sedm balíků, pouze tři, což znamená 145 kusů na dva měsíce. Každý si jistě spočítá, kolikrát se mohu převléknout.
Mým prvním počinem bude vyžádání si RTG pánve, abych věděla, které kosti mi vlastně chybí a přiznám se, mým největším štěstím by bylo přetočení se na bok. TV Nova bude nadále můj životní příběh sledovat a není tedy vyloučeno, že dostanu prostor i k nastínění a řešení všech našich problémů, které se týkají života nejen na vozíku. Málokdo tuší, že se mohu na kamna v kuchyni pouze dívat mezi úzkými dveřmi, koupelna je neřešitelný problém. Pokud chci na procházku, projíždím sedmery dveře a běda, jak se zasekne výtah (na jehož tlačítko na přivolání, koneckonců, nedosáhnu).
Přesto pevně věřím, že reportáž ukázala, jaké mohou mít lidi problémy. I přes nemoc, která má naše tělo, jsme plni touhy po normálním životě a vzdát se bez boje, nelze.
Milí přátelé, není všem dnům konec a já doufám, že příští reportáž ukáže, jak nesnadné je naše každodenní žití a jak lehké je podat pomocnou ruku.
Zdravím a mějte se hezky

Iveta


PS: obrázek mi poslala sedmiletá holčička :-)

Kde mne najdete?
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rsautor=254&rsrazeni=datum_90
http://www.peprnet.cz/oko/peprnici/mejsehezky.html  
http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/celebrity-o-sobe/iveta-kollertova.html  
http://www.peprnet.cz/celebrity-forum/ruzovka/dokud-myslis-jsi.html  
Měj se hezky:o)

(531) Ivan Kraus, 1.3.2009
Ohlas na článek: Ivan Kraus slaví sedmdesátiny! Gratulujeme!


Užasl jsem nad akcí Pozitivních novin u příležitosti mých - tin.
Vnitřní cenzor ve mně vynechává zbytečné konkrétní číslo, neboť čas je přece do jisté míry iluze.

Chci touto elektronickou cestou poděkovat všem milým přispěvatelům za pochvaly před nastoupenými stránkami Pozitivních novin a také za to, že přání jsou nejen milá, ale hlavně pozitivní, tedy jak se na tyto noviny sluší a patří.

Myslím, že náš člověčí úspěch projeví se nejvíc tím, když ti, kterých si vážíme, dají nám najevo svou přízeň.
V seznamu gratulantů a gratulantek nenalézám nikoho, na koho by se tohle měřtko nehodilo.
Takže jsem hrd, nafouknut, pyšen, nadmut, zpozitivněn, rozjařen a velice potěšen.

Děkuju moc všem!
S pozdravem

Kraus Ivan
  Ivan Kraus
  1.3.2009

(530)  Peter Lieskovský, Prešov, 26.2.2009
Ohlas na článek: Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (9)

Iba nepresne si spomínam na text z dávno čítanej kniha Jiřího R. Picka "Monoléčky muže s plnovousem":

Je lépe býti nerudným než rudným,
neb býti rudným - těžili by ze mne.

A ešte upozorňujem na absurdnú dvojicu slov, ktorú majú naše jazyky spoločnú: u Vás nevěsta / věsta, u nás nevesta / vesta (uznávam, že Vy to máte absurdnejšie, lebo věsta nejestvuje vôbec).

Peter Lieskovský
2peterel(a)gmail.com

 


V posledních dvou týdnech vyšly v Pozitivních novinách dva články o požárech v Austrálii. První od Ivana Kolaříka a následoval článek od Standy Moce. Okamžitě jsme těch výtečně napsaných článků, které přinášely nezkreslené a přesné informace využili. Je totiž smutné, že většina médií dokáže i tak tragickou událost jako tyto požáry využít téměř jako senzaci a mnozí čtenáři denního tisku či posluchači rozhlasu nebo televize pak dostávají nepěkně pokroucené zprávy. Tedy rozeslali jsme články přátelům do České republiky a i jiných evropských zemí. Odpovědi přicházely okamžitě :
„Je to neštěstí hrozné jako válka. Myslím na milovanou Austrálii a všechny, které v ní znám a přeji ať se vše co nejdříve v dobré obrátí a hojivý vliv času už může začít působit.“
„Austrálie je stále ještě kontinent, kde živly ukazují větší měrou než jinde, kdo je na zemi pánem. Bůh s vámi.“
„Jsme v duchu s vámi, to co se teď děje v Austrálii, všechny ty ohně a záplavy, je úděsné. Snad to už skončí.“
„Je to opravdové neštěstí – jaký dokáže být oheň nebezpečný živel!“
„Děkuji za zprávu, ačkoli bych raději obdržel nějakou radostnější. Držím vám všem tam palce, aby to peklo již skončilo.“
„Sledujeme s kamarády vedra a navazující požáry ve státu Victoria – je to hrozně zprostředkované v televizi nebo na fotografiích. Snad to peklo přestane. Nikdo ale neví, co námi těžce zkoušená Země pro nás připraví příště.“
„Děkujeme za články Ivana Kolaříka a S. Moce. Tu hrůzu, co prožíváte se všemi postiženými, si asi nedovedeme představit, přijít v momentě o bydlení nebo co horšího, o své blízké.“
„Je to hrůza. Co je však nepochopitelné, že toto může někdo provést úmyslně.“
„Děkujeme za zprávu od Ivana Kolaříka. O Pozitivních novinách jsme neměli potuchy. Hned jsem si na internetu přečetla jeho další fejetonky a potěšil mě jeho vtip.“
 
Těch odpovědí bylo ještě víc a nevím, jak to nazvat, že při sdělování tak tragické události, našly Pozitivní noviny dokonce dva nové čtenáře.
Díky dvěma přátelům, kteří okamžitě reagovali a napsali články a Pozitivním novinám, že články velmi rychle otiskly. Mnoho dalších přátel tak dostalo přesné informace.
 
Obětí požárů buše od tragické soboty 7. února je již 210. Buš stále hoří, teploty opět stoupají. Musíme věřit a doufat, že nebudou další oběti na životech.
 
Jana Reichová, Stromovka, Zelený výběžek
ZdnRich(a)aol.com
                                  
(528) Vladislav Drahoš, 23.02.2009
Ohlas na článek Miloslav Sígl: Slohová cvičení z mých školních let


Kdyby Miroslav Sígl nezachránil z rodného domku v 0bříství ze velké povodně nic jiného, nežli tyto školácké texty, stálo by to za to. Rozhodně není pošetilostí  vydat je vplen porovnání s písemnými projevy  stejně starých dnešních školáků. Nejen, že tehdy je nekazil telegrafický sloh esemesek a  blogů. Síglovy  předjinošské eseje rozhodně nejsou dětské nebo dokonce dětinské. Vidím za nimi výborného  vesnického kantora, podporujícího nadaného žáka a posmělujícího jej v písemných projevech. Požár, Krupobití či Posvícení už naznačuje mladičkého Miroslava jako budoucího kronikáře své rodné obce. Pozorovací a vyjadřovací schopnost, smysl pro konkretnost a bohatá slovní zásoba zase dávají tušit budoucího žurnalistu. Nechť tato výjimečně dobrá "psavost" vydrží autorovi ještě hodně let nad oněch 70, která ho dělí od literárních začátků už v školských lavicích!

Vl. Drahoš
vladislav.drahos(a)zoznam.sk
 
(527) Milan Dubský, 20.02.2009 
Ohlas na článek Milan Markovič: Jednoduše - bída

Milý a vážený pane Milane Markoviči,

k Vašemu obdivuhodnému příspěvku "Jednoduše-bída" Vám gratuluji a velmi za něj děkuji. Toto prznění jazyka svědčí o vážné krizi nejen češtiny, ale i o krizi v naší společnosti. Před mnoha desítkami let to zcela pravdivě formuloval Karel Čapek v jednom ze svých fejetonů. Vady, kazy a chyby jazyka a řeči svědčí o vážné krizi společnosti, o otupělosti lidí k nenormálnostem, o nedostatečném vzdělávání mladé generace ve školách, o poklesu celkové kulturní, ale i mravní úrovně národa.
Příčin tohoto stavu je více, ale hlavní vinu na tom má zhroucení stupnice hodnot v lidském povědomí, na níž se podílí již téměř dvě desetiletí trvající masáž obyvatel, aby místo občanů se změnili na konsumenty. Cpou jim do hlavy alogismy, jak je důležité mít ten či onen krém, vitaminový výtažek, bez kterého nelze snad ani žít, další desítky CD, DVD a kazet, jejichž role stejně dožívá a desítky minut v nichž je vysílací čas důležitých, užitečných a hodnotných pořadů vyplýtván na sdělení typu: kupte si u nás byt, na hypotéku, kterou vám vyřídíme, a dostane jako bonus nové auto. Atd., atd. Bohužel se na tom podílejí, vedle komerčních tiskovin, rozhlasů a televizí, které to mají v náplni, také veřejnoprávní instituce. Každý den a každou hodinu můžeme číst a slyšet nejapné formulace. Dnes ráno jsem např. slyšel v hlášení o dopravní situaci z Global Asistence na Praze ČRO 2 větu, že po srážce vozidel je doprava ztížena, ale částečně projedete. Nevím co vlastně znamená ČÁSTEČNĚ PROJEDETE. Zda projedu jen částečně anebo částečně neprojedu. To jsou libůstky formulací svědčící o tom, jak funguje myšlení mnoha účastníků informačních medií. Příčina těch ohavností páchaných na tak cenném statku, jakým je mateřský jazyk je v myšlení, ve vzdělanosti, k inklinaci k nepravým hodnotám, které se dostaly na přední místa ve stupnici hodnot. Moc bezmocných slábne. Odpoutanost vládnoucích a jejich ekonomicky mocných bratrů došla a dochází tak daleko, že se rodí rozhodnutí, která vůbec nejsou v zájmu většinových občanů. Každou chvíli se zrodí rozhodnutí, které jde proti občanům a jejich právům, pár příkladů. Stavba protihlukové zdi v obci Zvíkov na Kaplicku, kterou občané nechtějí. Je to málo frekventovaná trať, ale někomu na tom přece hodně záleží, protože lze na tomto projektu získat peníze z Evropské unie. Že to zničí život v malé obci, to stávajícím mocipánům nevadí. Dalším příkladem je sněhulácké mistrovství v Liberci, které nás daňové poplatníky stojí hodně přes miliardu korun. Ty by měly jít do tisíce hřišť v obcích, kde kluci a holky hrají na chudinkých hřišťátkách, ale skutečně sportují. Dělají něco pro sebe i pro zdraví současné populace. Zatímco v Liberci se statisté dívají na ty, kteří sportují. A navíc je to pouze jednorázová akce, jednorázová podívaná. Opět pouze konzumace něčeho, nic aktivního. Nebo stěhování Muzea výtvarné kultury z Prahy v Husově ulici do Kutné hory, lyžování na Hradčanech, sjezd na bruslích z Vyšehradu. Dalších podobných případů jsou desítky. Slovní zmetky v jazyku novinářů, politiků, veřejných činitelů, zde tyto jevy jsou zmetky v rozhodování našich zástupců ve spojení s byznysem, a opět na úkor občanů.  
Ještě jednou Vám, pane Markoviči, děkuji za tento příspěvek. Čtu i další Vaše články a mám při tom dobré pocity. Proto Vám přeji dobré zdraví, abyste mohl v této lidulibé činnosti dál pokračovat.

Milan Dubský,
mdubsky(a)chello.cz

 

 
(526) Asibert Anton, 19.02.2009
Ohlas na článek
  Pavel Pávek: Ze Zápisníku zoufalého kuchtíka

Za starých časů a neb jak nám pionýrky sežraly prase.
/Příspěvek do Zápisníku zoufalého kuchtíka/

Bylo to za starých časů. Naše pracoviště bylo přímo zvané mozkovým trastem národního podniku. Parťákem byl Vousáč, říkalo se mu, muž mnoha tváří, pozlacených rukou a geniální hlavy. S přehledem jemu vlastním řídil nezadržitelný chod a cvrkot techniky i lidí. V jedné slabé chvíli, v pracovní pauze právě ve chvíli, kdy mu opětovně doručili basičku Velkopopovického kozla dostal šílený nápad.
Uděláme zabíjačku. Kdo je pro? Co zbejvalo.Tak jsme to odhlasovali. Jako vždy rozdělil úkoly se slovy já všechno zařídím. Určil místo porážky a žranice, chráněné území na břehu jedné říčky, kde budeme asi dva dna stanovat než to prase sežereme.
Povolení už mám, vyrazil ze sebe Vousáč a otevřel další lahváč. Ve skladu jsme vyfasovali dřevěné uhlí, aby jsme chrochtáče upekli, u lidových milicí jsme si půjčili stany a vaťáky, aby nám nebyla v noci zima. O další pracovní pauze následujícího dne jsme vyrazili pro čuníka. V prasečáku to nepředstavitelně řvalo. Za stovku nám zootechnik nahnal jednoho vepříka do pytle. Vyrazili jsme s  čuníkem v kufru auta na jeho poslední cestu. Tušil to. Cestou dvakrát vyrazil víko kufru, hrozně řval a chtěl utéct. Nakonec jsme ho zdolali, narazili na rožeň, rozdělali oheň, postavili ležení a do tekoucí vody místní říčky uložili bečku piva. 
Nádherné místo, zdáli byla vidět věž jedné tvrze. Kolem dokola svítily bílé cedule CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ.
Řev zabíjeného pašíka, oheň, stany i hulákání členů našeho mozkového trastu brigády socialistické práce záhy přivolalo vůz VB. Vousáč nás zase přesvědčil o své kvalitě. Žádné povolení na stanování v chráněném území neměl. Na příslušníka VB vytáhl nějakou legitimaci se slovy soudruhu tady je vyjezdní zasedání lidových poslanců. Svoje tvrzení doplnil jednou pěkně vypečenou kýtu našeho pašíka. Ale přišel i místní porybný. Dostal druhou kýtu.
Vousáč zjistil, že poblíž je pionýrský tábor. Šel navázat družbu. V nočních hodinách dorazil s průvodem pěkně vyvinutých pionýrek. Rozjařené a dychtivé děvy dorazili soudek a nechali jen kosti.
Ráno jsme hladoví a žízniví Vousáči poděkovali. Se slovy není zač hoši, si vytáhl z kapsy maskáčů dva buřty, lahváče a začal se ládovat.
No zkrátka geniální hlava.
 
ASIBERT ANTON
ASIBERT(a)seznam.cz
(525) Jana Jarešová,  13.02.2009
Ohlas na  GALERII IN


Dobrý den pane Dubský.
Nevím, jestli si ještě vzpomenete na bábu z vinárny U Frgála.... Dnes mě velice oslovila Vaše báseň v Galerii IN - Láskám našim. Také Váš článek o útvarech kolem naší planety je moc zajímavý. Líbí se mi, jak to všechno umíte podat a jaký máte přehled. 
Js
em milovník tajemna. Můj oblíbený seriál je sci-fi Hvězdná brána. Věřím, že nejsme jediná obydlená planeta ve Vesmíru. I bez ohledu na ten seriál. Přála bych si, aby všechny hádky a boje končily vždy dobře pro všechny. Jako je to ve všech seriálech. Zlo má být potrestáno vždy a všude.
Jsou to dvě odlišné věci, o kterých píši, ale pro mne ne až tak moc. Když ztrácím naději na možnost zlepšení dění kolem nás, tak usedám k poezii. Pohled na krásný obraz potěší oko a krásná báseň pohladí duši. Těším se na každou báseň, která dovede pohladit. Některým básním nerozumím, ale na tom nezáleží, zase osloví někoho jiného.
Od té doby co mám počítač, nestačím dělat téměř nic jiného. Stále nacházím zajímavé články a vyprávění, které mě vtáhne do děje a já si představuji sebe v té situaci. Někdy je to až moc šílené. Viděla jsem pořad o sopkách anemohla se od obrazovky odtrhnout. Jsem jako malé dítě, v noci se mi o tom zdá.
Musím končit, protože pletu všechno dohromady. Přeji Vám pevné zdraví a snad se někdy sejdeme.
Srdečně zdraví
Anna Jarešová

(524) Daniel Novotny, 12. 02. 2009
Ohlas na článek Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (7)


Dobry den,
 
obavam se, ze ve pan doktor udelal hned dve chyby - pokud si dobre vzpominam na to, co do me cpali ve skolnich skamnach, druhu slov je deset (kampak se nam z uvedeneho vyctu zatoulaly predlozky?) a nejdelsim slovem je "nejneobhospodarovavatelnejsimi"; spocitani slabik a pismen prenecham panu doktorovi.
 
V ucte 
Daniel Novotny
requin(a)seznam.cz

Odpověď autora Vladimíra Vondráčka, RNDr.:

Vážený pane Novotný,

děkuji za Vaše postřehy, které samozřejmě akceptuji! Nejsem jazykovědec, celý koncept těchto Paradoxů je míněn s notnou nadsázkou, což jsem hned v prvních článcích avizoval, a odborníkům (ale bohužel ne poučenějším čtenářům vůbec) se dopředu omlouval.

Takže – předložky mi vypadly, já mám opravdu v paměti jen devatero druhů slov a tuším, že ty částice byly zařazeny až po mé povinné školní docházce (ale i zde se mohu mýlit).

U nejdelšího slova mám napsáno – pravděpodobně – a s počítáním písmen jsem měl problém, což omlouvám v dalším pokračování. Jinak ještě vím, že některé „předpony“ nejsou pravé předpony a vše je to v rámci nikoliv seriózního jazykovědného výkladu, ale pro (rádoby) pobavení!

Mé prohřešky proti rodnému jazyku proto berte pod tímto zorným úhlem, který se nemusí samozřejmě někomu zamlouvat, ale c´est la vie! Snad toto mé vysvětlení shovívavě přijmete, za což Vám už teď děkuji.


S přátelským pozitivním pozdravem
Vladimír Vondráček

 

(523) Giuseppe Peperone, 04.02.2008
Ohlas na článek 
V Evropě jsou jen dvě místa jako Dubá

Zaujal mne jeden z titulků dnešního PRÁVA t.j.5.2.2009.
LESY ČR SE MAJÍ POSTARAT O RUINU HRADU.
V souvislosti s touto zprávou jsem si vzpomněl na příspěvek autora Pavla Pávka v Pozitivních novinách
V EVROPĚ JSOU JEN DVĚ MÍSTA JAKO DUBÁ..

I já mám v dohledu Staré Dubé oblíbenou trasu, ale po druhém břehu Sázavy.
Ze Čtyřkol přes Javorník , podle řeky Na baštírnu, k Hlásce a dál .
Vystoupím ve Čtyřkolech z vlaku  a záhy uvidím na protilehlém břehu vysoko nad řekou  kostelík sv. Klimenta na Hradišti .
Přes Javorník dorazím do pověstného letního občerstvení Na baštírně hned na břehu řeky, u zlenického přívozu na soutoku Mnichovky se Sázavou. Po důkladném občerstvení vyrazím do strmého kopce na zříceninu hradu Zlenice nazývaného Hláska. Zřícenina je vidět i z vlaku.
Sestup z hradu opětovně zakončím dobrým oroseným mokem a rozhodnu kterou trasou dál.
Je zde na výběr. Do Senohrab, Mirošovic nebo přes Hrusice. Někdy volím variantu dál podle řeky.
Přes Poddubí směr Chocerady, Hvězdonice, kde jezdí vlaky. Zbytky Staré Dubé i Odrance budou na druhém břehu hned u trati.
Občerstvení a nádraží je na konci této trasy.Odbočit se dá u Poddubí lesama k autobusu a hospodě na náměstí v Ondřejově.
Dobrá varianta je i směr Senohraby, Mirošovice nebo přes Hrusice do Mirošovic.
Za zmíňku na této trase stojí Hrušov se vzpomínkou na Vlastu Buriana, R. A. Dvorského nebo bratry Procházkovi.
Tady u Hrušova se zastavím na křižovatce značených cest a někdy i v malé útulné hospodě kousek nad křižovatkou mezi několika chatami.
U pivka třeba i jídla rozhodnu kudy dál. Nejblíž je nádražní restaurace Senohraby hned vedle Pšeničkův restaurant.
Nebo to vemu ke zbytkům malého hradu Ježov nad soutokem Mnichovky a Zlatého mirošovického potoka.
Je to na vysokém ostrohu před dvoutrubovým tunelem. Hodně strmý výstup. Místní tomu tady někdy taky říkají na Lipce.
Ale po malém hradu už je toho tady opravdu jen velmi málo. Jen zbytky valu a příkopu u strážního domku železniční trati.
I tady od soutoku potoků  se dá jít dvěma směry. Přes Ladovy Hrusice se zastávkou ve známé hospodě u Sejků.
Nebo projít tunel a směr Mirošovice vlaková zastávka, červený autobus a restaurace u Aničky.
Historii jsem se vyhnul tu najdete v průvodcích a tak jen přeji pevný krok, pěkné počasí
a zřícenině hradu Stará Dubá ať tam ještě vydrží.

Giuseppe Peperone

peperonegi(a)email.cz
(522) Jana Chroustová, 04.02. 2009
Ohlas na rubriku Hledám nakladatele
Dobrý den,
velmi mě potěšilo, když jsem našla na Vašich internetových stránkách rubriku Hledám nakladatele. Posílám vyplněný formulář, a kdyby bylo možné jej na Vašich stránkách zařadit  mezi ostatní uchazeče, tak budu ráda. Budu mít pocit, že jsem udělala pro text něco víc. Sice mě baví psát do šuplíku a pro své blízké, nacházím v tom absollutní svobodu, ale když jsem viděla možnost, kterou nabízíte, řekla jsem si, proč to nezkusit. Děkuji Vám!
Jsem ráda, že Vaše noviny přispívají k rovnováze světa. Cítím to tak, že ta nejviditelnější média nás zavalují negativními zprávami, hlukem a jobovkami, a to vše spolu s reklamami vytváří dohromady falešnou představu zmaru. Myslím, že tímhle ve své podstatě pak média přestávají být objektivní. Že někdo někde udělal něco hezkého a dobrého, že něco dobře dopadlo, nebo že kvalitní věci i skutky se dějí tiše, to se v médiích často nedozvíme. Děkuji proto celé redakci, že vyvažujete tyhle "mediální váhy". :-)

S pozdravem a poděkováním
Jana Chroustová
janaobrazky(a)seznam.cz
(521) Zdenka Dobiášová, 02.02.2009
Ohlas na článek  Milan Markovič: Totální výprodej!!!

Dobry den,

S velkou chuti jsem si precetla clanek "Totalny vypredaj!" ve Vasech novinach, ktery mne velmi pobavil.
Nicmene priznam se, ze mne sokovalo a zarmoutilo, ze krasny fejeton pana Markovice bylo nutno ze slovenstiny do cestiny prekladat !!!

Jako bychom se za par let stali absolutnimi negramoty, kteri i jazyku tak blizkemu nasi rodne reci nerozumime (nebo mozna nechceme rozumet ?).

Na argumenty tech, kteri tvrdi, ze dnesni mladi Cesi jiz slovensky skoro nerozumi a proto musi mit k dispozici "cesky prezvykanou verzi", bych namitla, ze jednim ze zpusobu, jak je naucit slovenstine rozumet, by bylo jejich castejsi vystaveni slovenskemu slovu bez berlicek a prekladu…

Jako Ceska zijici v zahranici povazuji schopnost Cechu a Slovaku vzajemne si dokonale rozumet, navzdory tomu, ze kazdy mluvi vlastnim jazykem za velke plus, ktere nam zbytek Evropy casto zavidi. Je mi lito, ze v soucasne dobe je beznou praxi slovenstinu v CR nebo cestinu v SR systematicky prekladat a to i mimo oblasti, kde je to nezbytne nutne kvuli bezpecnosti, nebo presnosti (napr. Navody k pouziti nebo informacni letaky k lecivum).

Je smutne, ze ve svete a v Evropske unii, ktera ruznorodost a mezikulturni dialog podporuje, my stavime absurdni a zbytecne prekazky, tam kde drive nebyvaly a to dokonce behem naseho vlastniho predsednictvi pod heslem Evropa bez barier !

Vzdyt tim, ze se systematicky pripravujeme o chapani slovenstiny neprimo pripravujeme sami sebe a svoje deti o schopnost tolerovat jakoukoli odlisnost, nemluve o schopnosti ucit se jine, ty opravdu "cizi" jazyky...

Proto bych chtela podekovat panu Markovicovi i ostatnim, kteri se aktivne snazi primy dialog mezi Slovenskem a Ceskem udrzet a poprosit je, aby to nevzdavali... Porad jsou tu jak v Cechach tak na Slovensku lide "bilingvni" neboli "dvojjazycni", kteri Vasi snahu oceni a ti ostatni... no ti se mozna znovu nauci pouzivat svoje usi i to kulate mezi nimi.

Se srdecnym pozdravem

Zdenka Dobiasova
Zdenka.Dobias(a)seznam.cz

 

 


Odpověď šéfredaktora Pozitivních novin:


Milá paní Dobiášová,

rozmýšlel jsem, jestli mám reagovat na Váš dobře myšlený ohlas (za který Vám velmi děkuji), nedalo mi to, a proto jsem se rozhodl Vám napsat. Pocházím ze seniorské generace a byl jsem "odkojen" z veřejných medií slovenštinou. Ano, máte pravdu, byla to velká výhoda - naučili jsme se zadarmo jeden jazyk navíc. Dodnes jsem ho nezapomněl a se Slováky se pokaždé domluvím. Tímto způsobem považuji propagování slovenštiny a tím učení jazyka za zcela na místě, ale jestli PN jednou za čas otisknou slovenský článek, tím se nikdo slovenštině nenaučí.
Mám dva syny (35 a 41), oba ovládají němčinu a angličtinu, jazyky, které se učili ve škole, a perfektně rozumí a hovoří česky a polsky (mám smíšené manželství), ale číst a psát česky ani polsky už neumí. Starší syn číst vlastně ano, chodil v Praze do 13 let do české školy. Je to zásluhou nás, rodičů, že v době jejich růstu jsme s nimi těmito jazyky doma hovořili, ale na slovenštinu už nezbyl čas (a ani jí natolik nevládneme, abychom ji mohli učit). Věřím ale, že kdyby se s ní setkávali, tak jako my, prostřednictvím tisku, rádia a televize, tak by jí přinejmenším dnes rozuměli. Synové slovenštině, i když je velmi podobná češtině i polštině, nerozumí.
 
Včera, když nás navštívil náš starší syn, udělal jsem s ním takový malý experiment: Dal jsem mu jeden slovenský text z Pozitivek s upřímným doporučením si přečíst, že se jedná o opravdu zajímavý text. Jeho reakce byla: "Táto, vždyť víš, že slovensky nerozumím, kdyby to bylo česky, tak bych si to přečetl." Ještě jsem ho chvíli přesvědčoval, ale nepochodil jsem. Na to, že si text může přečíst doma v klidu, mi řekl, že nemá slovensko-český slovník a pak, nemá také vůbec čas.
A to je také jeden z aspektů, na který apeluji! Bylo by přece škoda, aby si čtenáři nepřečetli zajímavý článek slovenského autora jen proto, že mu vůbec nebo jen napůl rozumí.Tím se vytrácí zájem. Není to pohodlné, dá to více času se tím textem zaobírat a dnešní lidé jsou uspěchaní a stále nic nestíhají,  vždyť je přece tolik jiných lákadel a činností, kterým se mohou ve volném čase věnovat… My v Pozitivních novinách chceme vzbudit v čtenáři zájem o četbu.
 
A tady se dostávám k té problematice, psát naše články jen slovensky a nebo je i překládat do češtiny? Přikláním se k druhé alternativě, poněvadž v té češtině si články slovensky píšícího autora mohou přečíst nové generace, slovenštiny neznalé, a jestliže čtenáře text zaujme, tak potom třeba sám začne toho autora vyhledávat, a i jeho další slovenské, nepřeložené články a bude se je snažit číst v originále a tím se i učit.
Dále vidím velkou výhodu v tom, že na našich stránkách někdy publikujeme přeložené slovenské příspěvky, že tím dáváme větší možnost mladým lidem nahlédnout do slovenské kultury, kde zjistí, že naše národy mají mnoho společného a může je to vyprovokovat k většímu zájmu o Slovensko.
Můžete také argumentovat, že taková jména jako jsou pánové Lasica a Markovič jsou známá a že si je každý rád přečte i ve slovenštině. Tady si Vám dovolím také oponovat, není tomu tak vždycky. Umělci jsou známí na Slovensku a v Česku, ale už to bude horší ve světě, kde všude je roztroušená česká komunita a kam všude se naše PN prostřednictvím internetu dostanou. My se snažíme, aby se lidé slovenštiny neznalí mohli dozvědět o slovenských umělcích v jazyce, kterému vládnou.
 
Vím, je to zjištění, které ani mně, velkému zastánci Československa, nedělá radost. Není možno si dělat iluze, ale uvědomit si, že dnešní mladá generace myslí jiným způsobem.
Můj názor paní Dobiášová je, že opravdový zájem o slovenštinu musíme probouzet jinak, např. představit dnešním mladým lidem perly kultury slovenského národa takovým způsobem, že jim dáme možnost nahlédnout do jejich myšlenek v českém jazyce a pak už to ostatní necháme na nich.
Zdraví Vás srdečně a ještě jednou Vám děkuje za ohlas

Václav Židek
šéfredaktor
Pozitivních novin

(520) M. Zlámalová, 02.02.2009 
Ohlas na článek
Přátelé komsomolci

Velice mne potěšil váš obdivný článek k sovětským komsomolcům.
I mne od útlého mládí na pouti životem, doprovázela nezapomenutelná a slavná hesla sovětských revolucionářů:
BUĎ GATOV! VSIGDÁ GATOV!
UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE
NENÍ PEVNOSTI, JIŽ BY NEMOHL BOLŠEVIK ZDOLAT
Proto jsem pochopila váš skrytý a bezmezný obdiv sovětských komsomolců.
I já jsem měla své komsomolské vzory. Pavku Korčagina, Zoju, Šuru,Olega, Timura, Čuka i Geka. Opravdovým hrdinou se nerodí každý. Ale i naše doba měla své malé hrdiny i velikány. Ve svém životě jsem potkala jednoho. Opravdový hrdina a malý český velikán. Jeho komsomolský úkol tehdy zněl vyfotit vzorného pracovníka, vedoucího brigády socialistické práce, na desku cti. Svůj komsomolský úkol splnil čestně, statečně a obětavě s hrdinným nadšením právě velikána té doby.
Závěrka jeho pověstné PRAKTIKY snad tisíckrát cvakla. Bral ho ze všech stran.V monterkách, uniformě LM, na ještěrce i v kanceláři.
S obrovským nasazením a nadšením pravého českého duševního velikána dokázal předstírat, že fotografuje vedoucího brigády socialistické práce PRAKTIKOU ve které neměl film.
Rudá deska cti, na tu jeho fotku, čeká ještě dnes.
M.Zlámalová
zlamalovam(a)email.cz

(519)  Josef Čermák, Kanada,  28.1.2009

Vážená redakce PN!
Dostal jsem e-mail od prasynovce z Prahy. Píše: "Teď jsem někde četl, že Pozitivní noviny chce koupit kdosi z ČSSD."
(Zatím, pokud vím, jedinou vzdálenou návaznost jsem zahlédl v humorné črtě pana Fouska s názvem "Blbá nálada", v níž ho někdo obviňuje, že nahrává ČSSD.)
Zajímalo by mne - a nepochybně spoustu čtenářů i spolupracovníků PN - jak by vydavatel, a snad i redakční rada na nabídku reagovali. Děkuji.

Josef Čermák, Toronto, Kanada


***

Odpověď Pavla Loužeckého:

Vážený pane Čermáku,
Váš ohlas mě velmi pobavil. Neumím si představit, že by nějaká politická strana měla zájem o koupi něčeho - a to pro jakoukoli politickou stranu - tak galakticky vzdáleného, jako jsou Pozitivní noviny, které se snaží lidem dodávat především pozitivní energii, inspiraci, dobrou náladu a optimismus
Což jsou všechno podle mého názoru hodnoty, o které dnešní politika naše občany především bezostyšně okrádá.
I kdyby by se snad v nějaké politické hlavě zrodil nápad kalkulující s myšlenkou přihřát se na sluníčku naší pozitivní vlnky, byl by mnou a potažmo celou redakcí zcela nepochybně okamžitě zašlápnut a smeten se stolu jako obtížný hmyz. 
Jsem si naprosto jist, že zpráva o koupi Pozitivních novin pochází z rodu jobovek "jednapanípovídala", které možná dokáží na našich tvářích vyloudit shovívavý úsměv, ale to je tak všechno.
Neobávejte se proto, prosím, ničeho. I když se snažíme proti blbé náladě, o níž tak trefně hovoří Pepa Fousek, usilovně bojovat, naše malé mediální bitvy se odehrávají v drtivé většině případů pouze na úrovni slušných lidí.
A nemohu se zbavit pocitu, že na tuto úroveň se politika v našem státě bohužel ještě nedostala.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

BLBÁ NÁLADA
Josef Fousek

Den začal divně. Nohou jsem srazil při vstávání obraz Jana Kristoforiho, řízl jsem se při holení, malíček u nohy jsem si narazil o dveře.
Zazvonil telefon a anonym šeptal, že si s Jirkou Krampolem dáváme ke snídani extázi. S dekadentní náladou jsem se zakousl do BE-BE a ulomil si kousek zubu.
Za dvě hodiny jsem dostal zprávu, že mám vysoký cholesterol a nízký kredit v mobilu. Za další půlhodinu mně uletěl výfuk u Peugeotu 205.
V dopisní schránce jsem našel dva dopisy: „Pane Fousek, ve vaší knize Fouskoviny nahráváte ČSSD!“
Ve druhém dopisu stálo: „Pisálku, co ti dává ODS za ty blafy? Věnuj se radši pití rumu, to ti šlo vždycky dobře!“
Odpoledne mne oslovil pán a požádal mne, zdali bych nevysvětlil jeho vnučkám, které jsou v tanečním kroužku, jak se tancuje kozáček. „Vy to jistě pamatujete,“ řekl, jako bych se narodil už za Lenina.
Podržel jsem se popelnic, vytrčil jsem nohu, popelnice se na mě vysypaly a praskl mi sval v lýtku.
Na „úrazovce“ mně půjčili francouzské berle.
Dostal jsem zprávu, že jistá firma nevydá moje CD. V mé tvorbě je prý neláska ke každé vládě.
Pustil jsem si Svobodnou Evropu. Někde vedle hrál gramofon píseň o hrdinném agentovi Minaříkovi.
Vypnuli proud! Už jsem se nedozvěděl, že ČEZ zvýšil poplatky kolektivně o deset procent.

(518) Vlasta Myslíková, 13.01.2009
Ohlas na článek
Jiří Suchý: Úsměvy

Ano, pane Suchý,
znám Vás už moc dlouho, ještě když jsme byli oba mladí. Chodila jsem na Vaše představení a vždycky jsem se usmívala, a hodně smála. To se se mnou děje vždycky, když se s Vámi -obrazně- setkám. Ano, je třeba se usmívat nefalšovaně. Věřím, že ůsměv a humor je lékem i pro ten "srab", který nám všichni předpovídají.

Zdraví Vás: Popelka, 13,01.2009
vlasta.myslíková(a)seznam.cz 

(517) Marie Červenková, 12.01.2009
Ohlas na článek Jan Řehounek: 110. výročí narození spisovatelky Amálie Kutinové

Děkuji, za článek věnovaný paní Amálii Kutinové, její knížky a humor o Gabře a Málince mě provázely celým dětstvím.

Knížky mám bohužel v dezolátním stavu a ráda bych si koupila novou verzi vydání všech dílů. Velmi ráda bych se něco dozvěděla o osudu sestry Amalie Kutinové, Gabriely, pokud je to možné.


S přátelským pozdravem
Marie Červenková
marie.cervenkova(a)man.eu

 

http://www.man
(516) Karel Löfelmann, 19.01.22009
Ohlas na článek Jiří Suchý: Úsměvy

Pánové, moooc Vám děkuji za Pozitivní noviny. Objevil jsem je tenhle týden a svět (bez nadsázky!) dostal pro mne hned lepší, barevnější nátěr. Panu Suchému děkuji za pravdu o dětském úsměvu - jako děda šesti vnoučat to bez výhrady podepisuji.
                                                                                                 
Karel Löffelmann,
speciální pedagog ve výslužbě, ale činné.
loffelmann.kar(a)tiscali.cz

(515) Miloš Novák, 10.01.2009
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Třikrát sláva písničce ze Snadného života

Děkuji pane Suchý,
za článek, který zpracováním tématu, vám jistě blízkému, dokazuje jak velkou chybu dělá Český rozhlas tím, že vám omezuje vysílací časy.

S pozdravem
Miloš Novák,
mnovak(a)fspnet.cz

(514) Ing. Zdeněk Vohradník
Ohlas na článek: Pavel Loužecký: Vám musí náležet pozornost, úcta a zájem společnosti…

Dobrý den pane Loužecký,

Vašeho článku ve Třetím věku jsem si všiml až když byl přemístěn do další desítky, kde by můj komentář asi zapadl. Proto využívám tuto cestu.

Blahopřeji k Vašim nápadům jak podpořit skupinu obyvatel 50+. Já se věnuji spíše skupině 60+, protože jsem 70+. Nicméně máme něco společného. Vaše i moje zájmová skupina nejsou z hlediska spotřeby tak neperspektivní, jak se manažeři výrobních a obchodních organizací mylně domnívají. V této věkové skupině dochází totiž k velké obnově bytu i šatníku. Počet lidí v důchodovém věku loni překročil dva miliony. To je nejen velký počet spotřebitelů, ale také dva miliony potencionálních voličů. Budu rád, když jim to v Pozitivních novinách připomenete.

Já budu dál radit mým kolegům jak být duševně mladý i v tomto věku, podle učitele pozitivního myšlení dr. J. Murphyho a mých životních zkušeností. Teď mě napadá, že pozitivní myšlení podle J. Murphyho a Vaše Pozitivní noviny mají asi něco společného. Možná to je Vaše zásada ŽÁDNÁ POLITIKA A KONFRONTACE. Srdečně zdraví

Ing. Zdeněk Vohradník
vohradnik(a)hlinecko.cz

(513) Pavel Herot, 2.1.2009

Drazí (nemyslím finančně), ale osobně, přátelsky!
Nemohu se ubránit pocitu, tedy nemohu se ubránit pocitu, že mne samotného vlastní PF děsí! Je to ovšem pouhý pocit, a ty se různí podle daného rozpoložení. Prosím Vás, nepolekejte se sami sebe, nebo snad i mne. Nakonec i toho roku 009. Byl jsem focený při mé úchylce - rozcvičování obličejového svalstva.
Ke všemu na mém PF zpívám, byť tomu tak není ku poznání. A to text písně neznámého rockokového kavalíra:
„Z louže květ, do hlavy vzlét-lll-lalala. Neboj se a nekraď. Řek mi Řek. Athény, Athény,pohleď. Řím, Řím vím! Vím. Vím. Praha samá věž. Paříž, Londýn též. Evropa, Evropa, Evropa. Brusel samý Čech. V hlavě květ."
Takže opravdu, ale opravdu se není čeho bát! Pouhá recese, slovo velkého světového pojetí. Jsem komediant života a tím i recesista. Buďte i Vy - ku radosti a smíchu ostatním, protože i oni jsou směšní, především Ti, co se tváří vážně. Zároveň Vám přeji hodně zdraví, duchovního vnímání a lásky. V tomto roce i jindy! Váš

Pavel Herot
p.herot(a)seznam.cz