Vaše ohlasy (leden 2009 – prosinec 2009)
Vážení čtenáři,
tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.
Redakce Pozitivních novin
(600) Miroslav Sígl: Pozdravy z kyberprostoru, 30.12.2009 Motto: Editace mých složek od 20. prosince, kdy to všechno propuklo, do Silvestra: 142 doručených, 131 odeslaných e-mailů!!! Zdaleka to neskončilo, je tu dále Nový rok a zas Tři krále… Sotvaže jsem protřel oči, sedl k svému počítači, už se na mne jenom smály, péefka z domova i zdáli. Můj příteli, můj milý Fousku, tak jsem tě slyšel opět po roce, kousaje od vánoc suchou housku, poslouchal přitom zpověď důchodce. Proto Ti do nového roku děkuju za těch veršů pár, a přeju také trochu moku, abys už nikdy nestonal. Posílá v příloze dívky lepé, můj další přítel „Potěšil“. On dobře ví, že oči mám už slepé, že na vše koukám ze všech sil. Na obrazovku tiše vklouzla malířka něžná, prý z Rusi, já žasnu na ta její kouzla, ze sklenky sotva líznu si. Na každéj tejden jeden ftip posílá další kamarád, aby nám bylo zase líp a mohli se dál usmívat na svět, co stvořil Hospodin, a satan ničil s chutí jeho dílo, už čučím do noutbúku sto hodin, aby mi na Silvestra bylo milo. Přátelé moji, co vás v světě mám, nestačím ve dne v noci psát, jsem tady doma na fše sám s mou múzou – darmo povídat... A tak přeji k tomu moku ve psaní i v životě - také něco svižných kroků, vyhneme se žebrotě, která nás prej fšecky čeká, nep jsme všichni dlužníky. Ale nás to nepoleká – dluh má stát – a veliký! Tak jsem slyšel, sedě dole, jak se baví ti mladí: „Nech to na volovi, vole, von si s tím ňák poradí…“ Jaké z toho poučení: Co mám ještě od života chtít? Přátelé, jste moje jmění. Bez vás bych už přestal žít… | |||
(599) Přátelé, spolupracovníci a příznivci Pozitivních novin, prosinec 2009 a celá řada dalších gratulantů .... | |||
(598) Ivo Novotný, 6.12.2009 | |||
(597) Ondřej Suchý, 27.11.2009 | |||
(596) Vojtech Bradovka, 11.11.2009 Vážený p. Pavel Loužecký Vydavateľ a šéfredaktor PN Od krajana P.J. Buvalu som sa dozvedel, že sa koná stretnutie priateľov "Pozitívních Novin". Prijmite prosím môj srdečný pozdrav pre všetkých účastníkov tohoto podujatia. Patrí sa povedať, že aj Vám osobne vďačím za dobré rady, vďaka ktorým vzrástla publicita našej stránky internetového magazínu Klubu generácie Báčikov Práve v tejto chvíli ukončili svoju návštevu u mňa dve redaktorky populárneho slovenského týždenníka PLUS 7 DNÍ, ktoré zaujala stránka KGB a pripravujú o tom článok do spomínaného obrázkového týždenníka. So želaním ďalších pracovných a osobnch úspechov Vojtech BRADOVKA vydavateľ a šéfredaktor internetového magazínu Klub Generácie Báčikov -KGB- Vlastník domény: www.kgbacikovia.websnadno.cz | |||
(595) Ladislav Háva, Ostrava, 28.10.2009 Ohlas na článek Milan Markovič: Hľadajme spolu mimozemské civilizácie! panu Markovičovi Mimozemské civilizace existovaly, existují a budou existovat Četl jsem Vaše postesknutí po neexistenci mimozemských civilizací v Pozitivních novinách. Mohu Vás však ubezpečit, že podle různých doprovodných jevů mimozemské civilizace existují, nebo alespoň existovaly a určitě ještě budou i nadále ve Vesmíru vznikat. Sám jsem se věnoval objasnění jedné astronomické nepravidelnosti, která spočívá v tom, že planeta Mars není pravou planetou, ale že to může být pouze měsíc, který ve Vesmíru zůstal jako pozůstatek po zániku jedné takové obydlené planety. Když jsem pak své důkazy, prozatím pouze hypotetické, chtěl publikovat, narazil jsem na neprostupnou zeď současného myšlení. Časopis to odmítl otisknout, Nakladatelé to odmítli vydat. Nechal jsem tedy publikaci vytisknout vlastním nákladem, ale knižní obchod ji odmítá prodávat na pultech obchodů a astronomové mi doporučují, abych vyhledal léčení u psychiatra. Při tom právě v průběhu tisku mé publikace v roce 2008 došlo ve Vesmíru k jedné závažné události,. V planetární soustavě, vzdálené od nás 300 milionů světelných let, došlo k nějaké explozi, která se současnými astronomy vysvětluje jako srážka vnitřních planet. Já mám k této události naprosto jiný názor. Podle mne došlo k rozpadu planety v důsledku rabování jejího přírodního bohatství. Způsob destrukce je v mém tisku přesně popsán a zdůvodněn. Jedná se totiž o případ, který se může přihodit i s planetou naší. Proto jsem navrhoval určitá opatření, která by takový konec planety Země nedovolila. K výskytu takových civilizací zbývá dodat, že tyto civilizace vznikají v různých částech Vesmíru v nestejnou dobu a než by mohly navázat nějaké kontakty s někým jiným, také zahynou a to vlastním přičiněním. V pozorovaném případě nebyl důvodem zániku takové planety nějaký nukleární konflikt. To by zůstala planeta celá, třeba i bez života. Pokud dojde k jejímu totálnímu rozpadu, pak příčinou jejího zániku je v podstatě honba za maximálním ziskem, bez ohledu na následky, které takové jednání přinese. Proto pro včasné varování lidstva jsem nešetřil náklady k tomu, abych lidstvo před tímto druhem zániku včas varoval. Existují však u nás síly, které si nepřejí, aby se to zveřejnilo. Ladislav Háva, e-mail: hava.ladislav/a/seznam.cz | |||
(594) Milan Dubský, 28.10.2009 | |||
(593) Renata Jedličková, 19.10.2009 Ohlas na článek Lenka Nováková: Mladá, krásná, chytrá a šťastná aneb pasti kouzelných formulek Milá Lenko, po dlouhé době jsem se pozitivně naladila nad Pozitivními novinami. Jen drobnou připomínkuk tomu "jsem mladá , krásná ..."atd. Jsou věci o kterých vím, že pravda nejsou, protože např ve svých 61 letech už je jasné, že mám prokázánu tu a tu chorobu ..a musím se s tím naučit žít, takže si sice nemohu říci "zdravá", ale místo toho každé ráno poctivě rozcvičit všechny končetiny, protože pak mě přes den méně bolí... Také s tou krásou to už není pravda, ale někdy si před zrcadlem mohu říci:"dneska dobrý". A když mi řekne člověk, kterého si vážím, že jsem zajímavá žena, udělá to dušičce moc dobře.. (že bych byla ješitná i v tomhle věku - asi ano! ). Ale říkat si "jsem sama se sebou spokojená"- to asi také není dobře - potřebuji věčnou nespokojenost sama se sebou, aby mě to pohánělo dál: Řeknu si občas "tohle se mi povedlo", ale hned přemýšlím, co udělám dál. O svých plánech přemýšlím hlavně pozdě večer, kyž mě rodinné problémy nedají usnout. Naučila jsem se tímhle způsobem odpoutat od trápení, které nemohu vyřešit- ale chce to intenzivní soustředění. A hodně mi pomáhají příběhy a nápady lidí mého věku, kteří jsou akční a dokážou spoustu krásných věcí. A také díky za Tvé články v pozitivních novinách a Pozitivním novinám za to, že tu jsou! Kamarádka Renka | |||
(592) Marie Hradecká / Olga Čuříková, 19.10.2009 | |||
(591) Eliška Peroutková, 18.10.2009 Dopis určený Jitce Stošické, která zpracovává poezii v obrazech v rámci rubriky PN Galerie IN Vážená paní Jitko Stošická, děkuji Vám mnohokrát za uveřejnění nejkratší a snad jedné z nejhezčích básní našeho dědy, jinak tedy mého tchána, pana Zdeňka Peroutky. Děda by Vám byl nesmírně vděčen, a asi jako každý z tvůrců je rád, pokud to, co vytvoří, osloví alespoň jedno jediné lidské srdce. Snad i tak je snaha a vůle tvůrce zbavena jistého pocitu marnosti. Děda byl ve své snaze býti autorem - básníkem, člověkem velmi pokorným. Začal psát ve svém velmi pozdním věku, kdy už opustil dráhu aktivního herce. Umění si ho tedy ještě našlo v jiné podobě a obohatilo jeho i všechny nás okolo něj o mnoho hezkého z života, na co je vděčné vzpomínat. Byla jsem jeho první posluchačkou veršů, strávila jsem s ním mnoho nezapomenutelného času diskusí nad poezií, divadlem a životem. Děda byl také vášnivým milovníkem výtvarného umění. Strávili jsme i mnoho hodin nad mými kresbami a musím dodat, že ne vždy mě chválil, že měl zvláštní cit, jakož i můj manžel, říci mi, Elo, tady bys měla ještě zasáhnout. A pak všechen ten čas přešel kamsi do nenávratna. Byla jsem velmi překvapena při jeho pohřbu, nakolik byla tato jeho útlá sbírka (*Lásky zlatých křídel - poznámka redakce) v kraji na Vysočině vážená a jak se lidem líbila. Tuto sbírku chtěl děda do rakve, a také se bohužel tak doslova stalo, přestože měl další sbírku rozepsanou. Musím říci, že dlouho sleduji Vaši Galerii IN a pociťuji až stud nad tím, že teprve uveřejnění dědovy básně mě přimělo k tomu, co už jsem měla udělat dávno. Poděkovat Vám a vyslovit Vám úctu a obdiv, jak krásně galerii vedete. Obdivuji na tom to, že oko diváka vedete tak, že dobře vnímá oboje, obraz i slovo vzájemně dohromady, jako jedno dílo. Znám výtvarníky, kteří by si nedali zasáhnout textem do obrázku či fota, a autory, kteří se domnívají, že jakýkoli výtvarný projev ubírá na významu slov a je jeho zbytečným přikrášlením. To co děláte Vy a jak to děláte, nejen velmi dlouho obdivuji, ale Galerie IN je mojí nejmilejší rubrikou v PN. To, jak to děláte, je alespoň pro mé vnímání a cítění naprosto dokonalá souhra ve výsledném tvaru. Patrně to děláte s velkou láskou, bez níž by to asi nešlo, kterou musíte v sobě mít a lásku ke slovu a obrazu. Myslím, že na internetu, pokud alespoň já vím, není nikde takto poezie prezentovaná. Díky galerii je jí dávána všeobecná úcta každodennosti i nadčasovosti zároveň. Přeji Vám další krásné okamžiky nad tvorbou - sama asi víte, že to je to nejlepší co člověk může při tvorbě prožívat. S pozdravem a úctou Eliška Peroutková *** Odpověď Jitky Stošické Milá paní Eliško, omlouvám se, že se ozývám až tak pozdě, ale změna pracovního místa mne prozatím pohlcovala natolik, že jsem ani na "svoji" milovanou GIN neměla čas a hlavně tu správnou pohodu. Obávám se, že i čtenáři na mne zanevřeli, když nenacházeli každý týden svoji porci krásna. Pro mne je ale velmi důležité se do básničky vcítit a pak najít přesně ten jediný správný obrázek, který by ji dokresloval. Přesně tak, jak jste to napsala - aby výsledkem byl celek a aby ho tak také čtenáři vnímali. Slova autorů: „Tak teď nevíme, co bylo dřív – fotka nebo báseň...“ jsou radostí, která mne hřeje. Ve Vašem dopise mne zaujala hlavně jedna věta: "Znám výtvarníky, kteří by si nedali zasáhnout textem do obrázku či fota a autory, kteří se domnívají, že jakýkoli výtvarný projev ubírá na významu slov a je jeho zbytečným přikrášlením." Mám velké štěstí, že „pozitivci“ kolem mne jsou jiného ražení a děkuji jim za to. Říkám jim důvěrně "srdíčkoví"... Protože vše, co dělají, dělají srdcem, a je to poznat. Úžasné je, že se jim vzájemné propojení slova a obrazu nezdá být divné a že přesně chápou, že výsledný efekt by měl vyzískat pozornost dalších lidí k básním, obrazům a fotografiím. Ne každý má rád poezii, ne každý se chodí dívat do galerie na obrazy, ne každý navštěvuje výstavy fotografií. Většina z nás upřednostňuje jedno nebo druhé. A myslím si, že "gin-obrázky" evokují pocity, a čtenáři, kteří například zrovna „nemusí“ poezii, zjišťují, že to veršování vlastně není až tak hrozné, že se jim to kupodivu líbí... Nejvyšší ocenění pro nás všechny je, když se čtenáři ptají, jestli mohou "gin-fotky" přeposílat svým známým, jestli si je mohou vytisknout, jestli básničky mohou recitovat na představeních... Ano, ano, ano... A pro mne osobně je pohlazení po duši přesně takový dopis, jaký jste mi poslala Vy. Ještě jednou děkuji, paní Eliško, za pochvalu a povzbuzení. A od Vás, uznávané umělkyně, mne pochvala těší dvojnásob. Začala jsem omluvou, vysvětlováním a poděkováním. Zakončit bych chtěla slovy obdivu. Právě dočítám druhou sbírku Vámi milovaného tchána pana Zdeňka Peroutky a z obou již mám vybrány perly do dalších GIN. Skláním se hluboce před každým, kdo dokáže zachytit všední dny kolem nás tak, aby zaujali, zastavili nás a přinutili se zamyslet. Básně dědečka Peroutky a Vaše ilustrativní obrazy k jeho básním ve mne zanechávají pocit klidu, nostalgie a pohody. Díky Vám oběma za Váš cit, vnímavost a um. Krásné dny plné pohody, paní Eliško, přeje Vaše Jitka Stošická | |||
(590) Marta Kaňovská - Pospíchalová, 12.10.2009 Ohlas na článek Ivan Rössler: Píseň pro Kristýnku Milí přátelé, nedá mi to, abych nenapsala, že mám díky této krásné písničce taky vnučku Kristýnku a už je jí bohužel dvacet!!!! Je to nádherné jméno, plné něžnosti a plachosti, přesně jako je moje vnučka. Měla jsem to štěstí, že jsem osobně znala Vladimíra Dvořáka , Milana Chladila i Waldu Matušku.... Slyším kolem sebe samý nářek na dobu minulou, ale já mám většinou krásné vzpomínky a ne jen proto, že jsem byla mladá. Hodně se ta doba zkresluje a zapomíná se i na to pozitivní. Dnes, kdo nemá prachy, jsou mu houby platné otevřené hranice, z důchodu se nedá skoro vyžít a o vztazích mezi lidmi ani nemluvím. Mladí se štvou proti nám dříve narozeným, že na nás musí pracovat, a to mě uráží. Mě to nikdy ani nenapadlo, že pracuji na starší, bylo více vážnosti a úcty ke stáří. Marnost nad marnost, je to prostě pokrok a ten se nedá zastavit, i já ráda využívám všech vymožeností, ale setkání s opravdovými přáteli technika prostě nenahradí. Přeji všem hodně zdraví a kéž by se našel opět někdo, kdo napíše krásnou písničku, která přetrvá tolik let, jako Kristýnka. Marta Kaňovská - Pospíchalová pospichalovam/a/chello.cz | |||
(589) Jitka Dolejšová, 11.10.2009 Ohlas na článek Ivo Fencl: Malý psinec Rychlých šípů neboli BUBLINA kontra KULIFERDA Vážený a milý pane Fencle, děkuji Vám za další díl skvělého povídání o Rychlých šípech. Je to radost si s Vámi připomínat příběhy, se kterými se vracím do dětství. Za Vašimi řádky vidím spoustu mravenčí „badatelské“ práce a zároveň obrovské nadšení, se kterým jste se pustil do tak zajímavé analýzy. Myslím, že jste potěšil mnoho lidí, pro které je tato známá pětice chlapců „srdeční záležitostí“. Ještě jednou Vám děkuji, a pište dál. Jde Vám to výborně :o) Jitka Dolejšová jituska1111/a/atlas.cz | |||
(588) Jakub L., 3.9.2009 Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Pojednání o životě psavce Milá paní Dolejšová, tak to je luxusní pojednáníčko :o))) Máte to tak bohaté! Podobné je to i s jiným druhem – čtivcem. Čtivec pořád něco čte. Když není co, tak i zadní strany na etiketách sterilovaných okurek nebo pytlíků od polívek a tak. Když něco shání, tak čte na internetu, to je skoro nekonečné. Čte a čte a zjišťuje o tom všechno. Jestli je to, co to má být, nebo něco jiného, jestli to stojí, co to má stát, a ne, co to nemá stát. A taky jestli už to někdo má a vyzkoušel, jestli si to nechal, protože byl spokojen, anebo vrátil, že spokojen nebyl. Čtivec také často při čtení najde něco jiného a pak dalšího a dalšího, je pořád tolik zajímavých věcí ke čtení. A co teprve, když už čtivec objevil Gůgl! Natož když už přečte i stránky v angličtině, pak už je to úplně nekonečné. Jako svět a jako vesmír. Není to úžasné?? Já asi jsem čtivec. Ale ne obecný. Nejsem ani zprávový ani bulvárový. Jsem takový čtivec zájmový. Co mě zrovna zajímá, to čtu. Třeba že je ve sterilovaných okurkách hořčičné semínko... Přijde mi to fakt zajímavé :o))) S pozdravem Jakub L. | |||
(587) Jiří Guth, 28.9.2009 Ohlas na článek Lenka Nováková: O zatuchlosti utěrek Vážená paní Nováková, velice Vám děkuji za článek o utěrkách, paměti a přemýšlení. Teď už trochu lépe rozumím své ženě. My totiž máme ten problém také, ale jaksi v obráceném gardu a o úroveň níž. Manželka -při příležitostném použití- utěrky obvykle nechává volně položené až zmuchlané (její matka to dělá docela důsledně) a já prosazuji (a samozřejmě provádím), aby visely. Aspoň za roh, na rozprostření si zatím netroufám. Po přečtení Vašeho článku už lépe snesu, že jí ani to pověšení za roh nejspíš nenaučím. Buď si musím zvyknout, anebo důsledněji než dosud ji prostě k utěrce nepustím! Zdraví Jiří Guth jiri.guth/a/ecn.cz | |||
(586) Zdeněk Stěpař, 22.9.2009 Ohlas určený pro paní Dášu Cortésovou Vážená paní Cortésová! Viděl jsem Divotvorný hrnec; byl to pro mě silný zážitek. Tenkrát jsem ale ještě Vašeho otce neznal, i když už jsem ho přetím viděl na terasách Barrandova se skvělým orchestrem pana profesora Habarta. Byli tam spolu dva nejskvělejší "crooneři" na naší scéně všech dob, Váš otec a V.Irmanov. Takže tenkrát jsem ještě více vnímal pana Wericha, ale později, když už jsem nosil kalhoty do "trubek" a byl jsem na Nebi na zemi, tak to jsem mu padnul k nohám! Znal jsem ho jako "traverzu" před orchestrem p. Vlacha a svým pohybovým nadáním mě oslnil, to jsem vůbec nečekal. Byla to tenkrát taková móda, že zpěvák stál před kapelou jak vytesaný. I můj americký idol Tex Beneke. "Nebe" jsem viděl třikrát, také mi neušel "limonádník" v pozdějším ABC. Váš otec byl idolem mládeže, i když jsme pochopitelně na něj neměli, alespoň jsme jej napodobovali v oblékání. Orchestr K.Vlacha sleduji a mám asi 400 nahrávek do r. cca 1957. Potom pro mě skončil, souviselo to s celkovým koncem bigbandů. Vlach se nedokázal vyrovnat s přechodem na jinou základní parketu. Už nebyl "Heslo mladých zní fakticky,Vlacha jednou Vlacha vždycky" nebo "Ať jsi chlapec štíhlý, nebo dívka plachá, jdi na koncert Karla Vlacha". S odchodem vašeho táty začal konec kapely. Vlachovi se každého podařilo kvalitně nahradit, ale to už nebyly silné osobnosti. Ivo Preis nebyl horší než Kubernát, Pulec nebyl horší než Raška Chladil nebyl o moc horší než Váš táta, ale ta síla osobnosti tady nebyla a navíc pan Slováček nesahal Krautgartnerovi ani po kotníky. Klávesy "Hammond" a el.kytary pohřbily bigbandy. Proto je mi velice sympatická současná snaha p. Kaprase vrátit Vlachův orchestr stylem retro repertoárově do nejlepších let. Myslím si, že by bylo velice atraktivní, kdybyste zkusila s nimi nějakou z tátových písniček. Pí Šinkorová to sice dělá dobře, ale pro pamětníky by bylo vaše vystoupení s Vlachem svátkem. Váš Zdeněk Stěpař zdenekstepar/a/email.cz | |||
(585) Tomáš Háša, 21.9.2009 Ohlas na článek ThDr. Zdeněk Soušek - Zdeněk Pošíval: Říkáme si »bratře« Je to v krátkem období podruhé, kdy reaguji na články Zdeňka Pošívala v Pozitivních novinách. Shodou okolností jsem se setkal s osobností ThDr Zdeňkem Souškou na slavnostním odhalení sochy Mikuláše Biskupce minulou sobotu v Pelhřimově. Věnoval mi svoji publikaci “Osobnosti Pelhřimovska 14.-16. století” obsahující stručný životopis autora. Článek ve vašich novinách mně bohatě dokreslil tento životopis jak v textové, tak v obrazové části. Děkuji, s pozdravem Tomáš Háša, 21.9.2009 hasa.tomas/a/seznam.cz | |||
(584) Eva Rydrychová, 16.9.2009 Zářioví lidé. Zrozenci ve znamení Panny, lidé plní energie a zvídavosti. Pan Ondřej Suchý je zářným vzorem všech těchto zářijových Panen. A myslím, že ho chápu, jsem také "věčnou Pannou". Ovšem náturu, kterou nám, a panu Ondřejovi zvlášť, hvězdy daly, si přeci jen v životě uzpůsobíme k obrazu svému. Za sebe mohu říci, že si vážím oné typicky panenské pečlivosti, občasné rýpavosti, citlivosti i vnímavosti citů jiných, fantazie, tolerantnosti, ale i náročnosti a mnoho jiných vlastností. Jako typická Panna také báječně shromažďuje informace a obratně z nich sestavuje neocenitelné poznatky. Přičemž stále zůstává Ondřej Suchý sám sebou, vždy poznáme jeho osobitý hlas v rádiu, laskavou češtinu v článcích i knihách. | |||
(583) Michael Kraus, Middlebury, USA, 11.9.2009 Ohlas na články Josefa Kráma a jeho DVD Průvodce Rychnovem nad Kněžnou Vazeny pane doktore, S velkym zajmem jsem si prohlednul/vyslechnul Vasi prezentaci o Karlu Polackovi vcetne korespondence s Otou Krausem. Vase kronika zivota KP, jakozto i kronika mesta Rychnova, je dokonale zpracovana! Je az neuveritelne jak se Vam podarilo uspesne zkloubit mnoholete patrani po informacich, svedectvich, fotografiich, atd., s moderni infotechnikou. Mam tu radu pratel, kteri uci ceskou literaturu na americkych univerzitach, kterym tento velmi zajimavy program--s Vasim laskavym svolenim--preposlu (sourozencum jsem to uz poslal). Dekuji Vam! Srdecne zdravim, Michael Kraus Middlebury, USA | |||
(582) PaedDr. Slávek Hrzal, 9.9.2009 Vážený pane Ondřeji, | |||
(581) Martin Kulhaj, 5.9.2009 Ohlas na článek: Poutník: Zasvěcení Milý poutníku, dnes jsem na noční narazil na tento článeček již před pár roky vydaný , ale dle mne neméně stále aktuální. Tímto posílám poděkování za něj, i redakci , že jej znovu zařadila. Třebas nejen Tebe potěší nějaké mnou zapsané "textíky" . Zvěřejňované zde www.cestydusi.cz třebas ten adresovaný *ANDÍLKŮM* :-) Zdraví MK | |||
(580) Peter Svátek, Galanta, Slovensko, 6.9.2009 Vážená redakcia dlhší čas sledujeme Váš projekt. Jeho smerovanie je nám veľmi sympatické a blízke. Myšlienka šírenia DOBRÝCH SPRÁV oslovila aj nás. Z tohto dôvodu sme vytvorili tím ľudí, pripravujúcich podobný projekt aj na slovenskom internete. Pretlak negatívnych správ, šírených drvivou väčšinou médií, zaplavuje celú spoločnosť. Informácie o násilnostiach, tragédiách a zločinoch šíria nezdravú atmosféru. Našim cieľom je ponúknuť verejnosti alternatívu. Sme hlboko presvedčení, že každý deň prináša množstvo pozitívnych správ a tém. Na ich publikovanie pripravujeme webový server. V týchto dňoch náš redakčný tím finišuje s obsahovou stránkou projektu ako i s ďalšími technickými záležitosťami. V tejto súvislosti sa na Vás obraciame s návrhom na recipročnú výmenu pôvodných materiálov z Vašej a našej stránky. Veľmi radi by sme šírili Vami publikované informácie, na opačnej strane si myslíme, že niektoré z našich tém, by mohli byť zaujímavé pre návštevníkov Vašej stránky. Dúfame, že Vás náš návrh osloví a že čoskoro si budeme môcť vymeniť prvé články, Tešíme sa na budúcu spoluprácu, s pozdravom Peter Svátek Pozitívne správy SK | |||
(579) Eliška Krausová, Columbie, Ivan Kraus, Německo, 4.9.2009 ***** Vážený pane Sígle, | |||
(578) Mgr. Tomáš Háša, 1.9.2009 Ohlas na článek: Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (2) Článek se mi velmi líbil, včetně fotografií. Těším se na další pokračování a budu doporučovat známým. K období konce 2. světové války mám osobitý vztah (jsem ročník 1939 a bombardování jsem prožil v Praze na Vinohradech). K Pelhřimovsku mám vztahy od roku 1975, kdy jsem koupil chalupu v Janovicích a poznával též okolí včetně Radňova a pod.. Zdeněk Pošíval vystihnul dobu a svým článkem obživuje vzpomínky, které skoro vymizely. Děkuji. Mgr. Tomáš Háša - "Mr.Evergreen" hasa.tomas/a/seznam.cz | |||
(577) Pavel Ján Buvala, 22.8.2009 Děkuji Ti a gratuluji k výstižnosti. Nemám co bych dodal, Milane! ZÁVĚR je dokonalý: „…Požehnaný chléb z maminčiny ruky byl nejchutnější, dával nám život i ducha, denně se za Boží dar modlila „chléb náš vezdejší dej nám dnes…“ | |||
(576) Jiří Kříž, 16.8.2009 Vážená redakce, | |||
(575) Miroslav Sígl, 11.8.2009 Pokračování je v mé nové knize Milí čtenáři, není to poprvé, co jsem obdržel dopis podobného znění (nebo mne několik z vás telefonovalo): V Pozitivních novinách jsem sledoval Vaše články ze seriálu Události, média a novináři v letech 1966 - 1971. Poslední díl, který jsem zachytil má číslo 15. Prosím o sdělení, tímto dílem seriál končí? Myslím, že spíše má pokračování. Bude zase v Pozitivních novinách nebo jinde k přečtení? Děkuji předem za zprávu. Opravdu nemohu zato, že se dosud podobní čtenáři nedozvěděli, proč už seriál nevychází, ale souvisí to s novou koncepcí těchto novin, na něž jsem ani já nezanevřel. Proč také, když jsem zde uveřejnil téměř celou stovku svých článků a na mnohé z nich jsem měl příznivou odezvu. Věřím proto, že redakce projeví trochu dobré vůle a nebude se váhat otisknout pár řádek o mé knize Události pravdy, zrady a nadějí (léta 1967 – 1971), kterou vydá nakladatelství Akcent Třebíč – předpokládám, že ještě letos v září – v rozsahu 544 stran a s více než 200 ilustracemi. Vše ostatní je prozatím na obálce této knihy, kterou také svým čtenářům prostřednictvím těchto novin posílám. V knize jsou dovedeny události do konce včetně mých životních osudů s nimi spojených. Ale také množství informací o lidech, osobnostech, institucích našich i světových, dosud nikde zatím nepublikované informace, dopisy a životní příběhy protagonistů oněch událostí jak u nás, tak jinde v zahraničí. Miroslav Sígl miroslav.sigl(a)seznam.cz | |||
(574) Renata Jedličková, 10.8.2009 | |||
(573) Marta Urbanová, 2.8.2009 Ohlas na článek Ivan Kraus: Odjezd Vážený pane Krausi, už dlouho, snad možná nikdy, jsem nečetla tak poeticky pojatý fejeton. Stromy dosud váhaly mezi zelenou a žlutou... Hned jsem se ocitla v té podzimní krajině a vnimala její obraz a nostalgii při odjezdu. Žádný režim neměl vliv na barvu luk..., píšete dál a já cítila tu hloubku Vašeho prožitku. To pouto, jež nelze přetrhnout, i kdyby se o to člověk snažil. To pouto je totiž v nás hluboce zakořeněno a odvážíme si je s sebou, ať odjíždíme kamkoliv. Děkuji za prožitek. Marta Urbanová marta.urban(a)tiscali.cz www.martaurban.cz | |||
(572) Pavel Ján Buvala, 1.8.2009 | |||
(571) Jaroslav Trojan, 1.8.2009 Ohlas na článek Petr Chalupa: Radiová koncese Našel jsem ještě o trochu starší "Koncesi na zřízení, udržování a provozování přijímací radiofonní stanice". Jak je vidět z podmínek provozu, za pouhých 8 let úředník podmínky zdokonalil. Jaroslav Trojan jaroslav.trojan(a)centrum.cz | |||
(570) Zdeněk Vrňák, San Mateo, Kalifornie, 26.7.2009 Ohlas na články Dášy Cortésové o známých osobnostech Díky, paní Dášo, za Vaše citlivě lidské medailonky známých postav z naší muzikantské elity. Nikdy nezapomenu na Vašeho otce, jeho účinkování v Divotvorném hrnci s panem Werichem a paní Červenou patří k mým nezapomenutelným zážitkům. Prohlédl jsem si všechny fotografie větších i menších celebrit, přečetl jsem si s potěšením všechny Vaše články, ale marně jsme hledal zmínku o jedné dvojici, která také prošla Vaším životem: Konstantin a Eva Krechlerovi. Kosťa byl výborný houslista, nejmladší koncertní mistr Národního divadla, Eva s ním po šedesátšm osmém roce odešla nejdříve na Island a potom do Kanady, kde hrál ve Winnipegské opeře. Eva ráda vzpomínala na Vaši vtipnou omluvu, když na Vás museli řekat: "Počkejte, až si přemaluju ksicht na obličej!" Konstantin zemřel v únoru roku 2000. S pozdravem Zdeněk Vrňák z.denak(a)sbcglobal.net | |||
(569) Helena Beštová, 26.7.2009 Ohlas na sérii článků Jiří Suchého "Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi" Při čtení článku Jiřího Suchého: "Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi" jsem narazila na jednu větu, která mě upoutala. "Na pomocnou ruku Jindřicha Bešty vzpomíná leckdo ještě dnes. Anebo také ne, samozřejmě, jak už to tak v životě chodí..." Chtěla bych jen říci, že jsem byla jedna z těch, které byla podána pomocná ruka Jindřicha Bešty. Moc děkuji za ta slova pana Suchého. Helena Beštová (manželka - ta poslední) helena(a)bezdrat.net | |||
(568) pan Prudič, 23.7.2009 Ohlas na články Dášy Cortésové o známých osobnostech Dobrý večer, omlovám se ale mám možnost se dostat na internet a tak mi to nedá. Jsem narozen 1951, tudíž jsem generace Beatles, přesto pro mě dodnes je krásný sametový baryton Rudolfa Cortése (promiňte, ale vycházím ze starých standartních desek.) Jednou se mě jako laika ptali, co si myslím o hudbě 50.let, bylo mi předstřeno, že se nic nemohlo, ale osobně se domnívám, že to, co se mohlo, stálo za to. Sladký hlas saxofonů orchestu Karla Vlacha spolu se sametovým barytonem R.Cortése, podmanivý zvuk havajské kytary V.Kučery a sola M.Kučerové a B.Zemana stály za to. Ale k panu Cortésovi... První deska, kterou jsem jako kluk, když jsem bral rozum, slyšel, byly Bílé Vánoce od Irwinga Berlina. Později jsem zjistil, že původní český text napsal Jaroslav Moravec pro Jiřinu Salačovou r.1946. Pan Cortés ji nazpíval 1955. I pan Moravec, který zemřel mladý, psal pro p.Cortése (Sědoj V životě se často stává aj.) Pan Cortés nazpíval mnoho krásných písní i díky vynikajícím textařům jako byl V.Dvořák, Z.Borovec, dr.Jiřina Fikejzová. Dodnes krásně znějí. Byl na mě vznesen dotaz jedním historikem v této oblasti, jak je to s nahrávkou staré americké balady pod českým textem J.Brdečky. (Starý honec krav alias Ďáblovo stádo). Jako milovník R.Cortése vím, že ji za svou pěveckou kariéru nazpíval 3x: prosinec 1954, únor 1965, jaro 1971, kdy ji nazpíval pro svou vůbec první dlouhohrající desku u příležitostí 50.narozenin (Setkání po létech). Pokud někdo máte jiné údaje ohledně toho, byl bych za mě vděčný. Pokud máte někdo možnost, a kdyby to četl pan Ondřej Suchý a vydal by další knihu o R.Cortésovi, zda by nemohla být v závěru jeho kompletní diskografie. Už končím, ale nevíte o poslední nahrávce s orchestrem Karla Vlacha - Jdou stáda, jdou, Zapadákov a nebo jiná? Jinak dlouhohrající deska Poslouchej, červenec - prosinec 1978. Ještě poslední postřeh: osobně je domnívám, že role R.Cortése v tolik vychvalovaném filmu Limonádový Joe (1964) byla spíše ponížením pro tohoto vynikajícího zpěváka. Omlouvám se za dlouhý elaborát, ale nedalo mi to. Děkuji. Prudič Prudicova(a)seznam.cz | |||
(567) JUDr. Jan Adam, 20.7.2009 | |||
(566) Josef Krám, 16.7.2009 Ohlas na článek Ivan Rössler: Brambor ve spořitelně Zdravím Vás, a protože nechci otravovat autora, píšu Vám, že mám velikou radost - v PN bude uveřejňovat své věci Ivan Rössler. Já se s ním a Jindřiškou Smetanovou nemůžu srovnávat, ale když jsem si četl "To je pán, který postavil Wilsonovo nádraží. Udivilo mě to. Nemohla jsem zkrátka pochopit, že někdo může být starší než Wilsonovo nádraží," bylo mně prima. Mám stejný pocit, jako když u nás v Poláčkově potkávám letos 89letou paní Matasovou, lásku Jiřího Ortena (to jste do PN zařadili) a ona je - byť v doprovodu paní z pečovatelské služby - pořád pozitivně naladěná. Ať se Vám daří. Josef Krám josef.kram(a)centrum.cz P.S. Přidávám její fotku z letošního jara na pozadí naší radnice. V ní 1825 dopsala Domácí kuchařku M. D. Rettigová, ale tu už tady nevidím. Čestný pionýrský. | |||
(565) Hana Jirkalová, 13.7.2009 | |||
(564) Józef Tańczuk, Polsko, 23.6.2009 Ohlas na článek Dáša Cortésová: Jaká byla (a je) skupina Czerwone Gitary (15) Szanowni Państwo! Poszukuję piosenki „Kde davaji lisky doboru noc”(„Droga która idę”) według mnie tę piosenkę śpiewała Eva Pilarova w 1973r a jest to piosenka skupiny Czerwone Gitary Pzdrawiam Józef Tańczuk (stary fan) | |||
(563) Hana Geigrova, USA, 8.6.2009 Ohlas na článek: Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (22) Vazeny pane Vondracku: Mnoho lidi, kteri v minulosti odesli do exilu, dnes travi hodiny a hodiny debatami o ceskem jazyce a jeho soucasnem stavu. Listiny zprznenin fonetickeho prepisovani a vyslovovani cizojazycnych slov misto slov ceskych prepisujeme ve stavu ohromeni na dlouhe listiny, ktere jsou kazdy den obohacovany novymi zprzneninami pouzivanymi at v tisku nebo v televizi jako vseobecne uznavana rec. Jelikoz zijeme za velkou louzi, zajimalo by nas, zda se uz v Ceske republice vytvoril nejaky spolek pro zachranu ceskeho jazyka, nejaky ustav, ktery zaznamenava mluvenou a psanou rec ve sdelovacich prostredcich. Velmi by nas potesilo, kdyby nekdo v PN oznamil, zda takovy ustav existuje a jake jsou jeho uzavery, a v pripade, ze neexistuje, zda by se naslo v Cesku dostatecne podpisu pro podporu zalozeni. Diky za pobaveni a bystrost. Jelikoz o Pozitivnich novinach vim pouze nekolik mesicu, nestacila jsem vse precist. Omlouvam se tedy, jestli uz takovy ustav byl zalozen a skvostne funguje. Hana Geigrova Hgeige(a)aol.com | |||
(562) Jana Procházková, 4.6.2009 Dobrý den mám dotaz- proč už nejsou další díly románu na pokračování ,,Moje paličaté IQ" ? Román se mi moc líbí a každou neděli jsem čekala na další díl a teď už 2x nic a bez vysvětlení- nebo že bych nepochopila, že je konec? To se mi ale nezdá . Děkuji za odpověď. Jana Procházková *** Odpověď vydavatele PN: Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Bohužel díky odchodu Václava Židka z pozice šéfredaktora nám odešla spolupracovnice, která text knihy Stanislava Rudolfa přepisovala, takže teď hledáme další spolupracovnici, která by se tohoto úkolu ujala. Každopádně to není konec knihy, jen malá technická přestávka. Najdu-li o víkendu chvilku, přepíšu další kapitolu sám, aby ta přestávka nebyla tak nesnesitelná :-))) Děkuji za pochopení. Pavel Loužecký | |||
(561) Arnošt Bednář, 4.6.2009 PS: kdyby odkazy názvů článků nefungovaly, jde o : | |||
(560) Miroslav Hubert, 30.5.2009 | |||
(559) Novák Mojmír, 21.5.2009 | |||
(558) Luděk Novák, 12.5.2009 Krásný den vám pane Loužecký, Nemohu nenapsat, utírám slzu v oku. Koukám na naše cestopisné povídání, a u čtvrtého dílu vidím slunečnici s trojkou, pátrám, co to je za označení, všechno prostuduji, velmi potěšen z vašeho hodnocení, a mrknu na titulní stránku, kdo že to dostal slunečnici s jedničkou (A vaší kočce to vyřiď taky). No to nemá chybu, chvíli nemohu pracovat jak se směji, kolegyně neví, proč brečím, zvedl jste mi náladu na celý den, děkuji za to. A Kantorka mám moc rád už 45 roků. Zdraví LN Luděk Novák | |||
(558) Novotný, Horní Jelení, 10.5.2009 Ohlas na článek: Eduard Světlík: Hokejová reminiscence Na Vaší internetové stránce je článek pana Eduarda Světlíka Hokejové reminiscence. V příloze Vám posílám zdůvodnění proč se podařilo v obou zápasech se SSSR zvítězit. Před 40 lety komletní sestava národního mužstva takhle napsaná kolovala mezi lidmi, možná si někdo i vzpomene. Odůvodnění je tučně svisle. | |||
(557) Není nad to podívat se na sebe cizíma očima :-))) | |||
(556) Blanka Kubešová, 1.5.2009 Milý Václave... | |||
(555) Jaroslav Volf, 30.4.2009 Dobrý den, pane Loužecký! 1/ ZRUŠENÍ RUBRIKY AKTUALITY – naprostý souhlas!!! | |||
(554) Milan Richter, 29.4.2009 Dobrý den. Zpráva Pavla Loužeckého mne překvapila a zaskočila. V prvé řadě je třeba vyjádřit úctu a poděkování dosud pracujícímu tandemu Loužecký-Žídek (nebo naopak?), který se mimořádně osvědčil. Bylo nám s nimi a s jejich Pozitivními novinami lépe než na světě. Co bude dál? Z příspěvku je patrná Pavlova snaha o udržení PN, což si přirozeně vyžádá nutné změny. Budou k lepšímu? Budou k horšímu? Budou to i nadále "naše Pozitivky?" Nevím. Jedno přísloví praví: "Nač se bát zítřků, třeba nepříjdou! Vašku a Pavle díky! A hodně štěstí při hledání a nalezení nového šéfredaktora, protože jen to je dle mého názoru cesta k tomu, aby Pozitivní noviny nadále byly... však víte! S pozdravem Milan Richtermoc | |||
(553) Josef Krám, 28.4.2009 Především dík za Vaši mnohaletou práci, za práci pana Žídka i všech Vašich spolupracovníků. Ani jeden z nás nepotřebume lichotit, ale vy jste nastavili vysoko laťku - a to nechť tu je naplno řečeno. Pro mě věrného čtenáře a taky autora byly a jsou PN kvalitní, ale v dnešní době dělané v amatérských podmínkách (rozuměj bez peněz) něco neskutečného - o to tu jde. Nejsem nábožensky založený člověk, ale musí platit, že dělník (tedy vy všichni) je hoden mzdy své, jak se praví v bibli. Za sebe mohu jen říct, že budu rád nadále jejich čtenářem. Ať se Vám daří. Josef Krám. | |||
(552) Jarmila Zídková, roz. Kolaříková, 28.04. 2009 ano, tak bych Vás měla oslovit, ale mám takové vnitřní nutkání napsat „Milý Petře“, neboť mám před očima toho chlapce, kterému krutý osud v podobě nacistické mašinérie rozmetal dětství, připravil jej o domov a uvrhl do tak absurdního a zničujícího kouta světa, jakým byl koncentrační lágr. Protože jsem se narodila necelé tři roky potom, co se můj tatínek po skoro pěti letech pobytu z takového místa vrátil, provázely mne jeho hrůzné vzpomínky a vyprávění od útlého dětství. Později jsem každé prázdniny opisovala na stroji rukopisy jeho pamětí, vždy po deseti kopiích přes kopírák, abychom pak ty sešity mohli darovat příbuzným a půjčovat známým a každému, kdo měl zájem si o těch hrůzách páchaných na člověku číst. Tatínek po roce 1989 také navštěvoval školy, kde vyprávěl své zážitky žákům a pomáhal provázet výpravy v Malé pevnosti v Terezíně. Tím plnil svůj slib, který si dal, když mu osud dopřál dočkat se osvobození.
Pane Rösslere, jsem moc ráda, že jste napsal své vzpomínky na události v Praze a celou další anabázi Vašeho dětství tolik poznamenaného holocaustem. Není to vůbec veselé čtení, ale troufám si napsat, že přesto pozitivní. Má silný náboj autentického svědectví tehdy mladého chlapce a mělo by se dostat hlavně k mladým lidem, které má velikou šanci oslovit. Takových svědectví je v dnešní době nesmírně zapotřebí. Denně se z médií dovídáme, že zase někde, bohužel už i u nás v republice, po dlažbě dupou mladí neonacisti, popírači holocaustu a různí krajní extrémisti zasévající rasovou a náboženskou nenávist. Jak víme, dějiny mají tendenci se opakovat, a proto je nutné takové plíživé zrůdné ideologii bránit všemi prostředky a stále připomínat, připomínat a zase připomínat. Za to, že jste na tomto poli stále činorodý, Vám posílám do krásné Austrálie veliký dík a přeji do dalších let pevné zdraví a hodně radosti prožité s vnoučátky. Se srdečným pozdravem Jarmila Zídková, roz. Kolaříková | |||
Ohlas autora článku Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2) na ohlas paní Jarmily Zídkové: Milý pane Židku, ohlas – krásné a dojemné psaní paní Jarmily Zidkové mne víc než potěšilo, měl jsem až slzy v očích a věděl jsem teď, že jsem dobře udělal, že jsem esej napsal a že Vy jste ji uveřejnil. Adresu paní Jarmily mám, odepíši přímo jí. Shodou okolností máte podobné příjmení, ona má jen “Z” bez háčku. Ještě jedna zajímavost - zítra budu v našem muzeu promítat film/DVD Pavla Stingla “Lodzske ghetto Baluty” z roku 2008, ve kterém mimo otřesných záběrů z okresu bývalého ghetta se povídá o smutných zážitcích deseti pražských účastníků deportací do Lodže v říjnu/listopadu 1941, kteří přežili, já jsem jedním z nich. Producentovi Stiglovi film vyhrál filmové ocenění. Zdraví Vás Petr Rössler | |||
(551) Jarmila Kocourková, 22.04.2009 Skvělé, paní Jitko, jen tak dál.
| |||
(550) Dagmar Horáčková, 22.04.2009 Ohlas na Knižní veletrh v Lysé nad Labem V loni na výstavě v Brandýse nad Labem jsem se zastavila u Vašeho stánku, kde jste mi nabízeli spolupráci a docela pořídili foto. Dovezl mě tam mladší vnuk a sice, že jsem se zúčastnila literátní soutěže několioka básničkami. Doporučovali jste mi počitač a tak dále. Na vánoce kde jsem slavila 82 let mě překvapil můj starší vnuk a daroval mi starší počítač a pravnuci mě zacvičili. Prosím sdělte mi já bych nějaké básničky mohla poslat. Bydlím u Jičína a tam vychází Jičinský deník a již mě 4 básničky zveřejnily. Píši si velmi často deník a vždy ve verších. Čumáček mám nahoru, protože pravnuci a pravnučky mě obdivují, na spolupráci se těší. Dagmar Horáčková horackovadasa(a)seznam.cz | |||
(548-9) John Freund, 21.04.2009 a 22.04.2009 Ohlas na článek Josef Čermák: Dva příběhy z obludného času Dobrý den, pane Čermáku, Udělal jsem malý průzkum k tomu, abych našel informace o panu Benešovi, který se podobá vašemu popisu (říkal jste, že jste si nebyl jist jeho křestního jména). V Terezínské Pamětní Knize je Vladimír Beneš, který se narodil 4. 5. 1924. Byl deportován z Prahy (Slaná odtud není daleko) v říjnu 1942 a byl v Terezíně do prosince 1943 a poté byl transportován (byl jsem na stejném transportu) do Osvětimi. Tam byl v tzv. "Familienlageru". Nejsou o něm žádné další zprávy než to, že zahynul. Marta Benešová byla na stejném transportu (také byla poslána do Osvětimi v prosinci 1943), která přežila. Byla pravděpodobně Vladimírova matka. Děkuji za váš velmi zajímavý článek ve vašich novinách. John Freund | |||
Vážený p. Čermáku,
Birkenau byl sub tábor v Osvětimi. Byl tam tak zvaný Familienlager (Rodinný tábor), kde byly drženy (většinou české židovské rodiny, které tam byly zaslány z Terezina), aby mohly posílat zprávy, a kdyby Červený Kříž chtěl vědět, co se stalo s těmi odeslanými z Terezína, tak by mohli některé přinést zpět. Vladimír Beneš i já jsme byli v stejném táboře (od prosince 1943), ale já jsem ho neznal. Když přešla inspekce Červeného Kříže v Terezíně (červen 1944), ten Rodinný tábor už ničemu nesloužil. Asi 1 a 1/2 tisíce silných žen a mužů bylo vybráno na práci v různých táborech a zbytek (asi 7 tisíc bylo zplynováno), z nich přežilo válku několik set. A také 95 chlapců 14 až 16letých bylo vybráno na práci. Já byl jeden z nich. Asi 45 nás válku přežilo. Co se stalo s Vladimírem nevím, ale jeho matka byla mezi těmi kteří válku přežili.
| |||
(547) Ludvik Petr Roessler, 17.04.2009 | |||
(546) Ladislav Křivánek, 16.04.2009 Ohlas na článek Jitka Vykopalová: Večer setkání pro radost Pepy Fouska Vážená a milá redakce,
Rád čtu její články a reportáže. Snad ta její upřímná sdínost pramení ze života na severu, kdy zima trvá měsíce a měsíce, a kdy člověk nemá mimo pár společenských akcí a pár parties moc možností se společensky stýkat a tak jediná komunikace je přes internet. Znám to z vlastní zkušenosti, kdy přes zimu sedím u kompjůtru, a buď píši do šuplíku, nebo bavím svými bláboly přes internet všechny kamarády a přátele po celém světě. Držím jí palce a přeji jí aby jí ta energie vydržela ještě hodně dlouho let a psala ještě dlouho do PN. Srdečně Vás zdraví Váš čtenář Láďa Křivánek z Montrealu 16.04.2009 ladikrivanek(a)gmail.com | |||
(546) Ing. Peter Lieskovský, 16.04.2009 Ohlas na článek Miroslav Sígl: Štefánik a Československo Opravte, prosím, chybu. Milan Rastislav Štefánik zahynul, keď sa ním pilotované lietadlo zrútilo na letisko v Ivánke (dnes súčasť Bratislavy). Na Bradle je jeho mohyla... Ing. Peter Lieskovský 2peterel(a)gmail.com | |||
(545) Vladislav Drahoš, 15.04.2009 Ohlas na článek Luděk Ťopka: Fantastická shoda náhod nebo... co? Kdyby to napsal spisovatel v povídce nebo románu, čtenář by to cítil jako násilné hromadění náhod. Ale tak, jak jste to napsal Vy, vážený a milý pane Ťopko, je to naprosto přesvědčivé a věřím, že se tato příhoda skutečně stala. Že nevyústila do očekávaného happy endu, to je jen potvrzením její pravdivosti a přesvědčivosti. Je vlastně dobře, že jste se o osudu svého kamaráda z mládí a jeho rodiny nedozvěděl. Náhlé zmizení porevulučních emigrantů mělo spíš jinou příčinu, než že se jim podařilo dostat se na Západ...
| |||
(544) Mirek Koutský, 10.04.2009 Ohlas na článek Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Nahá pravda o švédské hudební branži II. Milá paní Jitko, v prvé řadě bych Vám chtěl pogratulovat za další vynikající článek o slovenském hudebníkovi a podnikateli Tomáši Dankovi! Muselo být velmi obtížné zvládnout materiál (vlastně obsah celé knihy), přeložit to ze švédštiny, dovést to -"vtěstnat"- jen do dvou dílů, aby to mělo tu správnou "šťávu", tak to dovede jen opravdový Mistr, smekám před Vámi klobouk. Veden Vaším průvodním slovem a autorovým vyprávěním, jsem téměř doslova mohl prožívat určité převratné momenty jeho pestrého a činnorodého života, jakoby se právě odehrávaly přede mnou. Nejvíce jsem se pobavil událostí, kdy byl okolnostmi donucen a přiveden k této myšlence svou ženou, dělat langoše, jen aby přežil a zase se znovu vzchopil a došel k úspěšnému cíli. Prostě, je to pětihvězdičkový materiál a ještě jednou gratuluji. Jelikož jsou zároveň Velikonoce, tak bych Vám, Vaší rodině a přátelům, rád popřál příjemné a klidné prožití těchto svátků a hlavně hodně zdraví a tvůrčího elánu!!! S vřelými pozdravy z Austrálie Mirek Koutský (Klokan) mirekkoutsky(a)yahoo.com.au | |||
(543) Miroslav Sígl, 7.4.2009 | |||
3.4.2009: Deník E 15 | |||
(542) Pavel Pávek, 2.4.2009 | |||
Reakce Pavla Loužeckého na e-mail P. Pávka: *** Přesto však jsem se rozhodl, že dotyčný článek paní Blanky Kubešové přesunu z nestálé rubriky AKTUALITY do stálých OHLASŮ právě proto, jaké ohlasy vzbudil a stále vzbuzuje. | |||
(542a) Mimořádný ohlas na aktuální události, 30.3.2009 Jak to ale všechno začalo? Že by nedůvěrou voličů už v posledních volbách? Tím tradičním není koho volit, vykašleme se na to? Nebo švejkovským zakládáním stran z trucu, ať už to byla strana piva nebo strana za nezávislé Valašsko? Neslyšela jsem o nikom, kdo by se k této straně po volbách hlásil, hledal nebo uskutečňoval její program. Byly to jen zbytečně ztracené, zmařené hlasy, které podlehly momentálním emocím. Nezanedbatelný počet hlasů volil i stranu komunistickou, a to ať už z přesvědčení, nebo z tradiční české závisti, že se sousedovi náhle dařilo v podnikání. To všechno dohromady znamenalo nepřesvědčivý mandát ODS ve volbách. Neexistují ideální strany, právě jako neexistuje ideální stát. Skoro vždy je nutné hledat nikoli neexistující, absolutně ideální stranu, ale takovou, která se pravděpodobně lépe vypořádá se zlem a požadavky, které se jeví – právě v té době – jako nejnaléhavější. Nežijeme v totalitě a je jen pochopitelné, že dochází i k výměnám vlády demokratickou cestou. To, co předvedl Jiří Paroubek, jeho strana a několik přeběhlíků, však mělo k demokracii hodně daleko a kroky, které nakonec dosáhly svého, byly hodně nestandardní. Nehlasovalo se totiž podle svědomí a národních zájmů, vrch neměla ani „pouhopouhá“ touha po moci, ale vedoucím motivem byla osobní rivalita, soustřednost na sebe sama, závist a zášť. Jaký div, že výsledkem „vítězství“ je rozpačitost, a to dokonce i v samotné ČSSD. Stranou nezůstal ani „nadstranický“ prezident Václav Klaus, který zákulisními intrikami pomohl straně, která se podle jeho slov při minulých prezidentských volbách pokusila „zvrátit polistopadový vývoj“. Přesto se pan prezident nechal slyšet, že pád vlády není katastrofa a rozhodně nehrozí návrat komunismu. To mu dokonce i ráda věřím, vždyť nejvíc dnešních magnátů pochází právě z řad bývalých bolševických bosů. Co však hrozí v každém případě, je česká pověst a ostuda ve světě a poškození už tak dost křehké demokracie. Každá vláda je totiž lepší než žádná a její stabilita má především v době krize, kterou právě pociťujeme, (nehledě k českému předsednictví v EU), vždy obrovský význam. Český stát má za sebou nacismus a 40 let rudé totality, kdy mu byla vnucována cizí vůle. Po dlouhých letech je svobodný a má svou budoucnost takříkajíc ve svých rukou. Možná by právě tohle stálo za větší a odpovědnější zamyšlení nejen politků. Mělo by to být rozhodujícím faktorem v životě každého z nás i pro přístup k budoucím volbám. Varováním a směrnicí koho napříště volit, by nám mohla být slova Jiřího Paroubka, který s klidnou a vážnou tváří prohlásil, že si v úřednické vládě dokáže představit přítomnost komunistů... Už samotný fakt, že si tohle mohl a vůbec směl dovolit vyslovit, o něčem vypovídá. Jeho slova nestrhla bouři. Zdá se mi dokonce, že zapadla téměř bez povšimnutí. Je mi z toho smutno, ale nemohu si pomoct, připadá mi, že sklízíme jen to, co jsme si sami zaseli. Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl | |||
(541) Miroslav Sígl, 2.4.2009 Ohlas na článek Jan Drocár: Věštba kněžny Libuše se naplňuje (1) Milý pane kolego, | |||
(540) Blanka Kubešová, 23.03.2009 Tak jako jsem vděčná Pozitivním novinám za rubriku Na hraně, tak jsem vděčná všem, kteří do ní přispěli a přispívají. Kdysi jsem o tuto rubriku usilovala, ale pak jsem si vylámala zuby – těch nepotrestaných zločinů komunismu je na mne příliš a voličů této zločinecké organizace ještě víc. Děkuji všem, kteří neztratili elán, které ještě nepoložily na lopatky výroky typu „vždyť se vlastně nic nedělo a kdo žil spořádaně, měl se dobře...“ Přesně těmito slovy byly – nikoli komunisty, ale řadovými spoluobčany - obhajovány kupříkladu zločiny bachaře Grebeníčka. Že to s tímto příběhem nesouvisí? Právě naopak, nebýt těchto lidí, nemohla být 40 let pošlapávána třeba mezinárodní práva, o nichž byla v článku řeč. Milá Olinko, Váš příběh jde pod kůži a je dobré mít naši historii neustále na paměti. Děkuju Vám! | |||
(539) Alena a Milos Kavicky, 20.03.2009 | |||
(538) Jan Kopecký 17.03.2009 | |||
(537) Mirek Koutsky, 16.03.2009
Mirek Koutsky, | |||
(536) Jana Pilátová, 14.03.2009
| |||
(536) Jana Pilátová, 14.03.2009 | |||
(535) Miroslav Sígl, 13.03.2009 | |||
(534) Jana Reichová, 10.03. 2009 Ohlas na článek: Blanka Kubešová: Otevřený dopis TV NOVA o Ivetě Kollertové Bylo mi moc smutno, když jsem si přečetla otevřený dopis Blanky Kubešové Televizi Nova. Právě přes Blanku ale i od Ivety znám její těžký úděl. Nepodařilo se nám bohužel vidět celý program, ale stačila jsem pochopit, že paní redaktorka neměla snahu opravdu Ivetě pomoci a s ní těm všem dalším postiženým podobným osudem. Těch dalších devět otázek, které se ptá ve svém dopise Blanka, jasně dokazují, že paní redaktorka se zajímala o celý životní příběh Ivety jen povrchně. Na druhou stranu se zdá, ze se Iveta nechala vyloženě využít a naopak ona nevyužila správně příležitost, kterou měla. Ovšem to, že Iveta nemohla v programu dorecitovat svou báseň, již nemá naprosto žádnou omluvu. Znám od Blanky i od Ivety některé její básně a po jejich přečtení není možné nepochopit a hluboce nesoucítit tíhu jejího osudu. Mohu přidat jen závěr jedné z Ivetiných básní, říká víc a lépe než to, co jsem schopna napsat já. „Jedním jsem si téměř jistá, život stojí za zmínku. Moje duše je snad čistá jako potok z pramínků. Pokud se vám to však nezdá, lehněte si do trávy. Až zasvítí malá hvězda, můj osud vám vypoví. „ Jana Reichová, Stromovka, Zelený výběžek Austrálie ZdnRich(a)aol.com | |||
(533) univerzitní profesor J. Solich, Ing. Groh, Jaroslav Kos, Lubor Bořek, Josef Smetana, pí. Nováčková (6.3. - 8.3.2009) Ohlasy na článek Josef Krám: Uděláme z toho mrdník, proč tu není Gustav Bubník? Univerzitní profesor farmacie J. Solich: Díky, se zájmem jsem si to přečetl. Jen pro zajímavost - spolužákem mé sestry v Ostravě byl J.Zábrodský - bratranec bří Zábrodských v Praze. Byl i v našem Junáckém odd. Mluvil jsem právě s ním ještě kdy hrál za Spartak Praha - pak emigroval. Další osudy J.Z. neznám. Jak jinak žijete - vidím, že jste činný. Ještě jednou dík a zdravím J.Solich Ing. Groh, nejvyšší představitel seniorských organizací Královéhradeckého kraje: Pane doktore díky, jenom možná by bylo ještě zajímavé zmínit se o úloze či postoji Vovo Zábrodského. Jinak jsem také byl osobně přítomen zajímavému utkání na Štvanici, kdy v dresu Sparty tehdy po odmlce nastoupil na led Standa Konopásek a s ním "šéf" Zábrodský ( rrozbrusloval se s froté ručníkem kolem krku), takže jsem nejenom zažil, ale i se podílel na té fantastické atmosféře, kterou oběma hráčům publikum připravilo. Ze slavného MS 1949 mám ilustrovaný magazin a také z roku 1990 publikaci "Ztracená léta - příběh hokejového zločinu".I tak jsem si rád a se zájmem přečetl Váš rozhovor.Pozdravujte Vaši paní. Zdraví Ing. Groh Jaroslav Kos, místostarosta RK v důchodu: Já se taky připojuji s gratulací ! Já to z toho rozhovoru cítím. Klobouk ale dolů po tom co vše prožil, udělal a ještě dělá !!! Osmdesát je osmdesát. Nerad se vnucuji, ale první tranzistorové radio bylo vyrobeno americkou firmou Texas Inst. dne 18. října 1954 a to B. Modrý byl již v kriminále. JK Lubor Bořek, bývalý starosta Vamberka: Vážený pane doktore.S velkým zájmem jsem si přečetl Váš článek s fotkami o Gustavu Bubníkovi.. Musím se pochlubit, že jsem slavné LTC, které tvořilo jádro reprezentace viděl hrát hokej na vlastní oči. Bylo to v Kostelci někdy v roce 1947 na hřišti za Sokolovnou, kde se s nimi utkal výběr kosteleckých sportovců v brance s hrabětem Kinským. Samozřejmě dostali skromnou nakládačku, ale drželi se statečně. Jinak bylo co obdivovat. To byla úplná kouzla, co předváděli v souhře na ledě. My kluci jsme obdivovali nejvíc Trojáka, který pronikal obrannými řadami jako nůž máslem a ani jednou nespadl při efektním přeskakování nastavených hokejek. Jinak holky ty měly své idoly v Konopáskovi, Stiborovi, samozřejmě ale v Božovi Modrém, který předváděl ve své brance vynikající tělocvik. Škoda té doby. Po návratu našich předáků z Moskvy s památným výrokem Jana Masaryka byla promarněna dlouhá doba nesvobody, ke které jakoby se schylovalo pomalu opět nyní, když v TV 24 denně několikrát ukazují zpravodajství z doby před 25 roky, jak jsme radostně budovali komunismus, což nahrává těch 15% komunistům a bude to v krátké době jistě stoupat výše, protože hromada lidí srovnává dnešní obtížnou situaci s jistotami a zářnými zítřky tehdejší doby. Já jsem z toho smutný a nevím, co by se s tím dalo dělat, aby toho Janeček nechal a nepodporoval ty neskutečné naděje. Váš Lubor Bořek Josef Smetana, předseda okresního výbor PTP, Borohrádek (na jeho pozvání přijel pan Bubník předtím se zlomenou klíční kostí za pétépáky do Čestic). Pane doktore, děkuji.Dal jste si s tím přepisem opravdu práci. Ještě jednou děkuji, klobouk dolů, smekám. jsm. Paní Nováčková, majitelka potštejnského zámku (s manželem pozvala pana Bubníka na besedu): Dobré ráníčko pane doktore, víte, oceňuji Vaše kombinační schopnosti! Zdravím a pěkný den. Nováčková | |||
(532) Iveta Kollertová, 7.3.2009 | |||
(531) Ivan Kraus, 1.3.2009 | |||
(530) Peter Lieskovský, Prešov, 26.2.2009 Iba nepresne si spomínam na text z dávno čítanej kniha Jiřího R. Picka "Monoléčky muže s plnovousem":
| |||
(529) Jana Reichová, 26.2.2009 Ohlas na články Stanislav Moc: Požár a Ivan Kolařík: Australské peklo - Očité svěděctví našeho krajana V posledních dvou týdnech vyšly v Pozitivních novinách dva články o požárech v Austrálii. První od Ivana Kolaříka a následoval článek od Standy Moce. Okamžitě jsme těch výtečně napsaných článků, které přinášely nezkreslené a přesné informace využili. Je totiž smutné, že většina médií dokáže i tak tragickou událost jako tyto požáry využít téměř jako senzaci a mnozí čtenáři denního tisku či posluchači rozhlasu nebo televize pak dostávají nepěkně pokroucené zprávy. Tedy rozeslali jsme články přátelům do České republiky a i jiných evropských zemí. Odpovědi přicházely okamžitě : „Je to neštěstí hrozné jako válka. Myslím na milovanou Austrálii a všechny, které v ní znám a přeji ať se vše co nejdříve v dobré obrátí a hojivý vliv času už může začít působit.“ „Austrálie je stále ještě kontinent, kde živly ukazují větší měrou než jinde, kdo je na zemi pánem. Bůh s vámi.“ „Jsme v duchu s vámi, to co se teď děje v Austrálii, všechny ty ohně a záplavy, je úděsné. Snad to už skončí.“ „Je to opravdové neštěstí – jaký dokáže být oheň nebezpečný živel!“ „Děkuji za zprávu, ačkoli bych raději obdržel nějakou radostnější. Držím vám všem tam palce, aby to peklo již skončilo.“ „Sledujeme s kamarády vedra a navazující požáry ve státu Victoria – je to hrozně zprostředkované v televizi nebo na fotografiích. Snad to peklo přestane. Nikdo ale neví, co námi těžce zkoušená Země pro nás připraví příště.“ „Děkujeme za články Ivana Kolaříka a S. Moce. Tu hrůzu, co prožíváte se všemi postiženými, si asi nedovedeme představit, přijít v momentě o bydlení nebo co horšího, o své blízké.“ „Je to hrůza. Co je však nepochopitelné, že toto může někdo provést úmyslně.“ „Děkujeme za zprávu od Ivana Kolaříka. O Pozitivních novinách jsme neměli potuchy. Hned jsem si na internetu přečetla jeho další fejetonky a potěšil mě jeho vtip.“ Těch odpovědí bylo ještě víc a nevím, jak to nazvat, že při sdělování tak tragické události, našly Pozitivní noviny dokonce dva nové čtenáře. Díky dvěma přátelům, kteří okamžitě reagovali a napsali články a Pozitivním novinám, že články velmi rychle otiskly. Mnoho dalších přátel tak dostalo přesné informace. Obětí požárů buše od tragické soboty 7. února je již 210. Buš stále hoří, teploty opět stoupají. Musíme věřit a doufat, že nebudou další oběti na životech. Jana Reichová, Stromovka, Zelený výběžek ZdnRich(a)aol.com | |||
(528) Vladislav Drahoš, 23.02.2009 Ohlas na článek Miloslav Sígl: Slohová cvičení z mých školních let Kdyby Miroslav Sígl nezachránil z rodného domku v 0bříství ze velké povodně nic jiného, nežli tyto školácké texty, stálo by to za to. Rozhodně není pošetilostí vydat je vplen porovnání s písemnými projevy stejně starých dnešních školáků. Nejen, že tehdy je nekazil telegrafický sloh esemesek a blogů. Síglovy předjinošské eseje rozhodně nejsou dětské nebo dokonce dětinské. Vidím za nimi výborného vesnického kantora, podporujícího nadaného žáka a posmělujícího jej v písemných projevech. Požár, Krupobití či Posvícení už naznačuje mladičkého Miroslava jako budoucího kronikáře své rodné obce. Pozorovací a vyjadřovací schopnost, smysl pro konkretnost a bohatá slovní zásoba zase dávají tušit budoucího žurnalistu. Nechť tato výjimečně dobrá "psavost" vydrží autorovi ještě hodně let nad oněch 70, která ho dělí od literárních začátků už v školských lavicích! Vl. Drahoš vladislav.drahos(a)zoznam.sk | |||
(527) Milan Dubský, 20.02.2009 Ohlas na článek Milan Markovič: Jednoduše - bída Milý a vážený pane Milane Markoviči, k Vašemu obdivuhodnému příspěvku "Jednoduše-bída" Vám gratuluji a velmi za něj děkuji. Toto prznění jazyka svědčí o vážné krizi nejen češtiny, ale i o krizi v naší společnosti. Před mnoha desítkami let to zcela pravdivě formuloval Karel Čapek v jednom ze svých fejetonů. Vady, kazy a chyby jazyka a řeči svědčí o vážné krizi společnosti, o otupělosti lidí k nenormálnostem, o nedostatečném vzdělávání mladé generace ve školách, o poklesu celkové kulturní, ale i mravní úrovně národa. Příčin tohoto stavu je více, ale hlavní vinu na tom má zhroucení stupnice hodnot v lidském povědomí, na níž se podílí již téměř dvě desetiletí trvající masáž obyvatel, aby místo občanů se změnili na konsumenty. Cpou jim do hlavy alogismy, jak je důležité mít ten či onen krém, vitaminový výtažek, bez kterého nelze snad ani žít, další desítky CD, DVD a kazet, jejichž role stejně dožívá a desítky minut v nichž je vysílací čas důležitých, užitečných a hodnotných pořadů vyplýtván na sdělení typu: kupte si u nás byt, na hypotéku, kterou vám vyřídíme, a dostane jako bonus nové auto. Atd., atd. Bohužel se na tom podílejí, vedle komerčních tiskovin, rozhlasů a televizí, které to mají v náplni, také veřejnoprávní instituce. Každý den a každou hodinu můžeme číst a slyšet nejapné formulace. Dnes ráno jsem např. slyšel v hlášení o dopravní situaci z Global Asistence na Praze ČRO 2 větu, že po srážce vozidel je doprava ztížena, ale částečně projedete. Nevím co vlastně znamená ČÁSTEČNĚ PROJEDETE. Zda projedu jen částečně anebo částečně neprojedu. To jsou libůstky formulací svědčící o tom, jak funguje myšlení mnoha účastníků informačních medií. Příčina těch ohavností páchaných na tak cenném statku, jakým je mateřský jazyk je v myšlení, ve vzdělanosti, k inklinaci k nepravým hodnotám, které se dostaly na přední místa ve stupnici hodnot. Moc bezmocných slábne. Odpoutanost vládnoucích a jejich ekonomicky mocných bratrů došla a dochází tak daleko, že se rodí rozhodnutí, která vůbec nejsou v zájmu většinových občanů. Každou chvíli se zrodí rozhodnutí, které jde proti občanům a jejich právům, pár příkladů. Stavba protihlukové zdi v obci Zvíkov na Kaplicku, kterou občané nechtějí. Je to málo frekventovaná trať, ale někomu na tom přece hodně záleží, protože lze na tomto projektu získat peníze z Evropské unie. Že to zničí život v malé obci, to stávajícím mocipánům nevadí. Dalším příkladem je sněhulácké mistrovství v Liberci, které nás daňové poplatníky stojí hodně přes miliardu korun. Ty by měly jít do tisíce hřišť v obcích, kde kluci a holky hrají na chudinkých hřišťátkách, ale skutečně sportují. Dělají něco pro sebe i pro zdraví současné populace. Zatímco v Liberci se statisté dívají na ty, kteří sportují. A navíc je to pouze jednorázová akce, jednorázová podívaná. Opět pouze konzumace něčeho, nic aktivního. Nebo stěhování Muzea výtvarné kultury z Prahy v Husově ulici do Kutné hory, lyžování na Hradčanech, sjezd na bruslích z Vyšehradu. Dalších podobných případů jsou desítky. Slovní zmetky v jazyku novinářů, politiků, veřejných činitelů, zde tyto jevy jsou zmetky v rozhodování našich zástupců ve spojení s byznysem, a opět na úkor občanů. Ještě jednou Vám, pane Markoviči, děkuji za tento příspěvek. Čtu i další Vaše články a mám při tom dobré pocity. Proto Vám přeji dobré zdraví, abyste mohl v této lidulibé činnosti dál pokračovat. Milan Dubský, mdubsky(a)chello.cz
| |||
(526) Asibert Anton, 19.02.2009 Ohlas na článek Pavel Pávek: Ze Zápisníku zoufalého kuchtíka Za starých časů a neb jak nám pionýrky sežraly prase. /Příspěvek do Zápisníku zoufalého kuchtíka/ Bylo to za starých časů. Naše pracoviště bylo přímo zvané mozkovým trastem národního podniku. Parťákem byl Vousáč, říkalo se mu, muž mnoha tváří, pozlacených rukou a geniální hlavy. S přehledem jemu vlastním řídil nezadržitelný chod a cvrkot techniky i lidí. V jedné slabé chvíli, v pracovní pauze právě ve chvíli, kdy mu opětovně doručili basičku Velkopopovického kozla dostal šílený nápad. Uděláme zabíjačku. Kdo je pro? Co zbejvalo.Tak jsme to odhlasovali. Jako vždy rozdělil úkoly se slovy já všechno zařídím. Určil místo porážky a žranice, chráněné území na břehu jedné říčky, kde budeme asi dva dna stanovat než to prase sežereme. Povolení už mám, vyrazil ze sebe Vousáč a otevřel další lahváč. Ve skladu jsme vyfasovali dřevěné uhlí, aby jsme chrochtáče upekli, u lidových milicí jsme si půjčili stany a vaťáky, aby nám nebyla v noci zima. O další pracovní pauze následujícího dne jsme vyrazili pro čuníka. V prasečáku to nepředstavitelně řvalo. Za stovku nám zootechnik nahnal jednoho vepříka do pytle. Vyrazili jsme s čuníkem v kufru auta na jeho poslední cestu. Tušil to. Cestou dvakrát vyrazil víko kufru, hrozně řval a chtěl utéct. Nakonec jsme ho zdolali, narazili na rožeň, rozdělali oheň, postavili ležení a do tekoucí vody místní říčky uložili bečku piva. Nádherné místo, zdáli byla vidět věž jedné tvrze. Kolem dokola svítily bílé cedule CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ. Řev zabíjeného pašíka, oheň, stany i hulákání členů našeho mozkového trastu brigády socialistické práce záhy přivolalo vůz VB. Vousáč nás zase přesvědčil o své kvalitě. Žádné povolení na stanování v chráněném území neměl. Na příslušníka VB vytáhl nějakou legitimaci se slovy soudruhu tady je vyjezdní zasedání lidových poslanců. Svoje tvrzení doplnil jednou pěkně vypečenou kýtu našeho pašíka. Ale přišel i místní porybný. Dostal druhou kýtu. Vousáč zjistil, že poblíž je pionýrský tábor. Šel navázat družbu. V nočních hodinách dorazil s průvodem pěkně vyvinutých pionýrek. Rozjařené a dychtivé děvy dorazili soudek a nechali jen kosti. Ráno jsme hladoví a žízniví Vousáči poděkovali. Se slovy není zač hoši, si vytáhl z kapsy maskáčů dva buřty, lahváče a začal se ládovat. No zkrátka geniální hlava. ASIBERT ANTON ASIBERT(a)seznam.cz | |||
(525) Jana Jarešová, 13.02.2009 Ohlas na GALERII IN Dobrý den pane Dubský. Nevím, jestli si ještě vzpomenete na bábu z vinárny U Frgála.... Dnes mě velice oslovila Vaše báseň v Galerii IN - Láskám našim. Také Váš článek o útvarech kolem naší planety je moc zajímavý. Líbí se mi, jak to všechno umíte podat a jaký máte přehled. Jsem milovník tajemna. Můj oblíbený seriál je sci-fi Hvězdná brána. Věřím, že nejsme jediná obydlená planeta ve Vesmíru. I bez ohledu na ten seriál. Přála bych si, aby všechny hádky a boje končily vždy dobře pro všechny. Jako je to ve všech seriálech. Zlo má být potrestáno vždy a všude. Jsou to dvě odlišné věci, o kterých píši, ale pro mne ne až tak moc. Když ztrácím naději na možnost zlepšení dění kolem nás, tak usedám k poezii. Pohled na krásný obraz potěší oko a krásná báseň pohladí duši. Těším se na každou báseň, která dovede pohladit. Některým básním nerozumím, ale na tom nezáleží, zase osloví někoho jiného. Od té doby co mám počítač, nestačím dělat téměř nic jiného. Stále nacházím zajímavé články a vyprávění, které mě vtáhne do děje a já si představuji sebe v té situaci. Někdy je to až moc šílené. Viděla jsem pořad o sopkách anemohla se od obrazovky odtrhnout. Jsem jako malé dítě, v noci se mi o tom zdá. Musím končit, protože pletu všechno dohromady. Přeji Vám pevné zdraví a snad se někdy sejdeme. Srdečně zdraví Anna Jarešová | |||
(524) Daniel Novotny, 12. 02. 2009
| |||
(523) Giuseppe Peperone, 04.02.2008 Ohlas na článek V Evropě jsou jen dvě místa jako Dubá Zaujal mne jeden z titulků dnešního PRÁVA t.j.5.2.2009. LESY ČR SE MAJÍ POSTARAT O RUINU HRADU. V souvislosti s touto zprávou jsem si vzpomněl na příspěvek autora Pavla Pávka v Pozitivních novinách V EVROPĚ JSOU JEN DVĚ MÍSTA JAKO DUBÁ.. I já mám v dohledu Staré Dubé oblíbenou trasu, ale po druhém břehu Sázavy. Ze Čtyřkol přes Javorník , podle řeky Na baštírnu, k Hlásce a dál . Vystoupím ve Čtyřkolech z vlaku a záhy uvidím na protilehlém břehu vysoko nad řekou kostelík sv. Klimenta na Hradišti . Přes Javorník dorazím do pověstného letního občerstvení Na baštírně hned na břehu řeky, u zlenického přívozu na soutoku Mnichovky se Sázavou. Po důkladném občerstvení vyrazím do strmého kopce na zříceninu hradu Zlenice nazývaného Hláska. Zřícenina je vidět i z vlaku. Sestup z hradu opětovně zakončím dobrým oroseným mokem a rozhodnu kterou trasou dál. Je zde na výběr. Do Senohrab, Mirošovic nebo přes Hrusice. Někdy volím variantu dál podle řeky. Přes Poddubí směr Chocerady, Hvězdonice, kde jezdí vlaky. Zbytky Staré Dubé i Odrance budou na druhém břehu hned u trati. Občerstvení a nádraží je na konci této trasy.Odbočit se dá u Poddubí lesama k autobusu a hospodě na náměstí v Ondřejově. Dobrá varianta je i směr Senohraby, Mirošovice nebo přes Hrusice do Mirošovic. Za zmíňku na této trase stojí Hrušov se vzpomínkou na Vlastu Buriana, R. A. Dvorského nebo bratry Procházkovi. Tady u Hrušova se zastavím na křižovatce značených cest a někdy i v malé útulné hospodě kousek nad křižovatkou mezi několika chatami. U pivka třeba i jídla rozhodnu kudy dál. Nejblíž je nádražní restaurace Senohraby hned vedle Pšeničkův restaurant. Nebo to vemu ke zbytkům malého hradu Ježov nad soutokem Mnichovky a Zlatého mirošovického potoka. Je to na vysokém ostrohu před dvoutrubovým tunelem. Hodně strmý výstup. Místní tomu tady někdy taky říkají na Lipce. Ale po malém hradu už je toho tady opravdu jen velmi málo. Jen zbytky valu a příkopu u strážního domku železniční trati. I tady od soutoku potoků se dá jít dvěma směry. Přes Ladovy Hrusice se zastávkou ve známé hospodě u Sejků. Nebo projít tunel a směr Mirošovice vlaková zastávka, červený autobus a restaurace u Aničky. Historii jsem se vyhnul tu najdete v průvodcích a tak jen přeji pevný krok, pěkné počasí a zřícenině hradu Stará Dubá ať tam ještě vydrží. Giuseppe Peperone peperonegi(a)email.cz | |||
(522) Jana Chroustová, 04.02. 2009 Ohlas na rubriku Hledám nakladatele Dobrý den, velmi mě potěšilo, když jsem našla na Vašich internetových stránkách rubriku Hledám nakladatele. Posílám vyplněný formulář, a kdyby bylo možné jej na Vašich stránkách zařadit mezi ostatní uchazeče, tak budu ráda. Budu mít pocit, že jsem udělala pro text něco víc. Sice mě baví psát do šuplíku a pro své blízké, nacházím v tom absollutní svobodu, ale když jsem viděla možnost, kterou nabízíte, řekla jsem si, proč to nezkusit. Děkuji Vám! Jsem ráda, že Vaše noviny přispívají k rovnováze světa. Cítím to tak, že ta nejviditelnější média nás zavalují negativními zprávami, hlukem a jobovkami, a to vše spolu s reklamami vytváří dohromady falešnou představu zmaru. Myslím, že tímhle ve své podstatě pak média přestávají být objektivní. Že někdo někde udělal něco hezkého a dobrého, že něco dobře dopadlo, nebo že kvalitní věci i skutky se dějí tiše, to se v médiích často nedozvíme. Děkuji proto celé redakci, že vyvažujete tyhle "mediální váhy". :-) S pozdravem a poděkováním Jana Chroustová janaobrazky(a)seznam.cz | |||
(521) Zdenka Dobiášová, 02.02.2009 Ohlas na článek Milan Markovič: Totální výprodej!!! Dobry den,
| |||
(520) M. Zlámalová, 02.02.2009 Ohlas na článek Přátelé komsomolci Velice mne potěšil váš obdivný článek k sovětským komsomolcům. I mne od útlého mládí na pouti životem, doprovázela nezapomenutelná a slavná hesla sovětských revolucionářů: BUĎ GATOV! VSIGDÁ GATOV! UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE NENÍ PEVNOSTI, JIŽ BY NEMOHL BOLŠEVIK ZDOLAT Proto jsem pochopila váš skrytý a bezmezný obdiv sovětských komsomolců. I já jsem měla své komsomolské vzory. Pavku Korčagina, Zoju, Šuru,Olega, Timura, Čuka i Geka. Opravdovým hrdinou se nerodí každý. Ale i naše doba měla své malé hrdiny i velikány. Ve svém životě jsem potkala jednoho. Opravdový hrdina a malý český velikán. Jeho komsomolský úkol tehdy zněl vyfotit vzorného pracovníka, vedoucího brigády socialistické práce, na desku cti. Svůj komsomolský úkol splnil čestně, statečně a obětavě s hrdinným nadšením právě velikána té doby. Závěrka jeho pověstné PRAKTIKY snad tisíckrát cvakla. Bral ho ze všech stran.V monterkách, uniformě LM, na ještěrce i v kanceláři. S obrovským nasazením a nadšením pravého českého duševního velikána dokázal předstírat, že fotografuje vedoucího brigády socialistické práce PRAKTIKOU ve které neměl film. Rudá deska cti, na tu jeho fotku, čeká ještě dnes. M.Zlámalová zlamalovam(a)email.cz | |||
(519) Josef Čermák, Kanada, 28.1.2009 Vážený pane Čermáku, Pavel Loužecký
| |||
(518) Vlasta Myslíková, 13.01.2009 Ohlas na článek Jiří Suchý: Úsměvy Ano, pane Suchý, znám Vás už moc dlouho, ještě když jsme byli oba mladí. Chodila jsem na Vaše představení a vždycky jsem se usmívala, a hodně smála. To se se mnou děje vždycky, když se s Vámi -obrazně- setkám. Ano, je třeba se usmívat nefalšovaně. Věřím, že ůsměv a humor je lékem i pro ten "srab", který nám všichni předpovídají. Zdraví Vás: Popelka, 13,01.2009 vlasta.myslíková(a)seznam.cz | |||
(517) Marie Červenková, 12.01.2009 Knížky mám bohužel v dezolátním stavu a ráda bych si koupila novou verzi vydání všech dílů. Velmi ráda bych se něco dozvěděla o osudu sestry Amalie Kutinové, Gabriely, pokud je to možné.
http://www.man | |||
(516) Karel Löfelmann, 19.01.22009 Ohlas na článek Jiří Suchý: Úsměvy Pánové, moooc Vám děkuji za Pozitivní noviny. Objevil jsem je tenhle týden a svět (bez nadsázky!) dostal pro mne hned lepší, barevnější nátěr. Panu Suchému děkuji za pravdu o dětském úsměvu - jako děda šesti vnoučat to bez výhrady podepisuji. Karel Löffelmann, speciální pedagog ve výslužbě, ale činné. loffelmann.kar(a)tiscali.cz | |||
(515) Miloš Novák, 10.01.2009 | |||
(514) Ing. Zdeněk Vohradník | |||
(513) Pavel Herot, 2.1.2009 |
Starší ohlasy
- Vaše ohlasy (leden 2011 – současnost)
- Vaše ohlasy (leden 2010 – prosinec 2010)
- Vaše ohlasy (leden 2009 – prosinec 2009)
- Vaše ohlasy (leden 2008 – prosinec 2008)
- Vaše ohlasy (červenec 2007 – prosinec 2007)
- Vaše ohlasy (leden 2007 – červen 2007)
- Vaše ohlasy (červenec 2006 – prosinec 2006)
- Vaše ohlasy (únor 2006 – červen 2006)
- Vaše ohlasy (říjen 2005 – leden 2006)
- Vaše ohlasy (duben 2005 – září 2005)
- Vaše ohlasy (leden 2005 – březen 2005)
- Vaše ohlasy (srpen 2004 – prosinec 2004)