Vaše ohlasy (leden 2010 – prosinec 2010)

Vážení čtenáři,

tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.

Redakce Pozitivních novin

(653) Mgr. Hana Jirkalová
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Ceny Inovace roku 2010 – kdo o nich ví?

Dobrý den!
Děkuji panu Síglovi, že napsal tak pěkný přehledný článek. A za to, že byl v Pozitivních novinách otištěn.
Je to opravdu velká škoda, že o našich úspěšných vědcích se všeobecně málo píše. Ale čím jiným už bychom se měli chlubit, když ne chytrostí a vynalézavostí některých jedinců? Často v prabídných podmínkách a s minimální či žádnou podporou přijdou na úžasné vědci.
Pracuji již skoro 30 let v průmyslově právní ochraně a dobře vím, kolik skvělých nápadů i realizací je český člověk schopen. Je nutné je podporovat pro zisk nás všech.
Ceny inovace a Česká hlava jsou jen malé kamínky k tomu, aby se tato úspěšná činnost našich badatelů dostala do podvědomí lidí a byla pro ně vzorem. Kladné vzory potřebujeme jako sůl!!!
Držím všem zvídavým a vzdělaným lidem palce a přeji jim hodně zdraví, zdaru a nezdolnosti v prosazování svých novinek.
Krásné vánoční dny a jen vše dobré v novém roce Vám všem srdečně přeje
Mgr. Hana Jirkalová
patentová zástupkyně

(652) Vladimír Vondráček, 19.12.2010
Ohlas na článek: Nedělní chvilky s poezií .... Irnik Ovčarov

Děkuji oběma autorům této nedělní chvilky poezie, z níž mě nadchlo zejména kiplingovské Když! Chvíli jsem přemýšlel kdy se má tato a vlastně jakákoliv poezie číst, a "vykoumal" jsem, že na čase asi vůbec nezáleží. Ještě jednou tedy velký dík básnícímu a malujícímu hydrgoeologovi i autorovi, ktreý nám ho objevil, a který báječně dokazuje, že známé "nomen omen" nemusí vždy platit!
Vladimír Vondráček
(651) Rudolf Křesťan, 18.12.2010
E-mail pro Pavla Loužeckého


Milý osvícený pane šéfredaktore,
připojenou kresbou ženy Magdy Vám přeji za nás oba hezké svátky. A taky Vašim novinám i jejich čtenářům. Domnívám se, že Vánoce jsou svým způsobem pro každého z nás autorským dílem. Neboli ©. Je proto na nás, jak si je „napíšeme“. V tom je jejich každoročně vzácná výzva. Není důvod si je nechat zkazit hartusením na případnou komerčnost atd. Zachovejme si vlastní pohled a nezříkejme se spoluatorství těchto jedinečných svátků. Stejně jako Ježíšek naděluje nám, nadělme se trošinku i my jemu!
Váš
Rudolf Křesťan

(650) Pavel Ján Buvala, 9.12.2010
Ohlas na článek: Magazín Automatické vytápění získal ocenění Zlatý @ TZB-info 2010

Všichni autoři POZITIVNÍCH NOVIN znají Pavla Loužeckého coby vydavatele, editora, sponzora JEHO a našich PN. Nikdo z nás nečekal, že dosáhne až takto veřejného uznání jeho mravenčí práce; jeho projekty nekonečná nápaditost a teď i šéfredaktorská kreativita. Tak i coby majitel jednoho z JEHO nápadů - stránek www.sduchodci.cz  - a při jeho pomoci permanentní při jejich GRAFICE etc. mu BLAHOPŘEJI a přeji nejhlubší studnici plnou osvěžujících nápadů na furt! Hlavně pevné zdraví & výdrž, by bylo takovýchto uznání a SNAD i finančních šťouchnutí povícero.
Pavel Ján Buvala

(649) Jitka Vykopalová, 15.11.2010
Ohlas na článek
Josef Zeman: Setkání s indiánem a Duško Lokin

Děkuji autorovi článku za velmi potěšující připomínku hrdinů mého dětství. Bylo velmi milé se při čtení zasnít a zavzpomínat, jak jsme si s ostatními dětmi hráli na indiány a rádi se "převtělovali" do rolí těchto hrdinů... Ach, kde že ta léta jsou!
S velkou nostalgií můj manžel, já, ale i téměř většina našich blízkých a kamarádů si příležitostně připomeneme knížky a hlavně filmy s indiánskou tématikou. Existuje jich velká spousta. Ovšem hlavního hrdinu Vinnetoua a jeho "bratra" Old Shatterhanda a filmy natočené v tehdejší Jugoslávii nikdy nikdo ještě nepřekonal!

S přátelským pozdravem
Jitka Vykopalová, Stockholm, Švédsko

PS:
Zde uvádím pro zajímavost a na doplnění odkaz na český článek o muzeu Vinnetoua v Německu, kde se ve vile spisovatele Karla Maye na předměstí Drážďan nerozlučná dvojice Vinnetou a Old Shatterhand zrodila: 
(648) Mgr. Milan Turek, 12.11.2010
Ohlas na článek Věra Vohlídalová: Desáté narozeniny liberecké knihovny


Vážený pane Loužecký,
přečetl jsem si článek Mgr. Věry Vohlídalové, spolužačky a přítelkyně. Nemohl jsem jen poklidně její článek přejít, vzhledem k poměrům v Liberci byla nesmírně odvážná, když prosazovala stavbu nové knihovny. Byla to manažerka nesmírně fundovaná a přes rodinnou závažnou událost úžasná bojovnice.
Řízení knihovny ve stavu, který převzala bylo nad lidské síly. Její středověké vybavení, složitá logistika, nedostatek prostor, naprostá absence kulturní prezentace a další peripetie charakterizující stav knihovny do devadesaátrých let. Sklad novin v kostele, po různých budovách mimo hlavní centrum.
Naši kantoři jsou již asi po smrti jako byl Drtina, Cejpek a další na fakultě, ale kdyby žili, určitě by byli hrdi, že právě v Liberci, v městě Reichenbergu, sudetoněmecké metropoli vznikla česká knihovna, která neměla v republice obdoby.
Dnes je významným kulturním zařízením, ve městě má své postavení nejen jako vzdělávací institut, ale jako chrám kultury a místa, kam lidé rádi zajdou. Napsal jsem již několik článků o knihovně a jsem hrdý, že zrovna má spolužačka takovou knihovnu dokázala ve městě prosadit. Nikdo z poliltiků si její význam vůbec pro určité profesní omezení nedovede představit. Nejen v rámci republiky, ale předvším na scéně mezinárodní.
Děkuji, že jste článek Věrky zveřejnil a stejně také děkuji, že jste liberecké knihovně věnoval místo i mým řádkům.
S přátelským pozdravem
Mgr. Milan Turek
(648) Rudolf Křesťan, 12.11.2010

Milý pane Loužecký,
čtenost Vašich Pozitivních novin se potvrdila i při křtu mé nové knížky „Co jsem si nadrobil aneb Sypání ptáčkům“, který se odehrál v Domě knihy Kanzelsberger (viz fotka). Dva ze žadatelů o podpis mi pověděli, že o křtu se dověděli z Vašich novin. Jeden z nich to formuloval slovy, že tu informaci má „z Pozitivek“, takže dávám vědět, že už jste se dostal do hovorové řeči, což je vždycky dobré znamení. Viz zlidovělý výraz Václavák, Spořka, Goťák, Pivko, Mácháč, Symfoňák a Meďák coby Mercedes.

S díky a s pozdravem
Rudolf Křesťan

viz článek Rudolf Křesťan: Sypání ptáčkům

(647) Mgr. Tomáš Háša, 1.11.2010
Ohlas na článek Honza Beneš - Zdeněk Pošíval: Strůjce diskotéky v českém údolíčku

Přečetl jsem článek jedním dechem. Je opravdu nabitý zajímavostmi. Budu jej číst ještě jednou, ale už teď mohu říci, že se mi opravdu líbí.
S pozdravem
Tomáš Háša - "Mr.Evergeen"

(646) Vladimír Vondráček, 27.10.2010
Ohlas na článek
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (7)

Děkuji za všechna pokračování semaforského curriculum vitae a jako známý šťoura a pamětník bych chtěl podotknout, že píseň Nedáme se otrávit není tak docela zapomenutá!
Její začátek:. „Kdo to přišel na ten nápad, že je jen východ a západ? Už do knih napsal jeden mnich, že je též sever a jih! Že není jenom hot a nebo čehý…..“ - používám moc rád v některých svých glosách.
Sláva Eman Nováček v té obnovené Pěsti na oko téměř dokonale nahradil Jaroslava Ježka a píseň Po stopách Čehonových by se zase mohla státi hymnou všech „Čecháčků“.
A prorpó – na obzoru je smutné výročí Werichova úmrtí!

Vladimír Vondráček

(645) Jitka Dolejšová, 20.10.2010
Ohlas na video: Úžasná podívaná: 600 let Staroměstského orloje - VIDEO MAPPING - 9.10.2010

O této jedinečné akci jsme se dozvěděla až v den D, v průběhu večerních zpráv na Nově. Během okamžiku jsme se s rodinou rozhodli, že musíme být u toho, a za deset minut už jsme byli na cestě :o)
Byl to skutečně úchvatný zážitek – až jsme po těle cítili mrazení (a nebylo to z chladného večera). Jako mnozí další návštěvníci jsme si počkali na „repete“, abychom si to náležitě vychutnali.
Dobrá zpráva: Chystá se opakování této ojedinělé videoprojekce během letošních Vánoc, a uvažuje se o podobných projektech i do budoucnosti.
Kdo nevěří, ať tam běží, a počká si pod tou věží...
A kdo věří, ten taky.

Jitka Dolejšová

(644) Vladimír Vondráček, 4.10.2010
Ohlas na článek Vlady Bernaskova - Zdeněk Pošíval: Animo mé kamarádky z Modeny

Pane Pošívale – jako vždy skvělý rozhovor! Tenhle mi navíc připomněl parodii o sýrech, která se zpívá na melodii walzu ze starého filmu Mounlin rouge. Nevím, kdo ty veršíky složil, ale mohly by čtenáře pobavit.

Mám rád ementál, ten sýr jenž má díry,
Nelne na zuby a nesmrdí z huby.
Mám rád ementál, ten sýr mezi sýry,
Ale když jsem sám, pojídám parmazán.

Vždyť pojídání sýrů, to je naše cesta vpřed,
Sílí tím taky tábor míru,
Vybudujem nový svět!

A když jsem v tísni, tak jím rokfór s plísní,
Anebo žervé, to mi nervy nerve!

Vás i všechny čtenáře zdraví
Vladimír Vondráček

(643) Blanka Kubešová, 29.9.2010
Ohlas na článek Vladimír Kulíček – J.Vykopalová: Legendární moderátor plavců - otužilců vzpomíná

To je moc krásně vedený rozhovor i krásné vzpomínání! Teď snad půjdu do sebe a vlezu aspoň pod studenou sprchu! Ale vážně, přátelé, tohle se Vám povedlo!
A co se týče Vltavěnky, je to pravda pravdoucí, nebýt Václa Židka, nebylo by ani mojí Vltavěnky! To, že pro knihu sháněl materiály, nebylo ještě to hlavní. Nejdůležitější bylo to, jak o "bábě Vltavce" mluvil, jak mi nedal pokoj, jak mě pro její život v chatě na Ždáni nadchl! A čtenáře její osud chytil asi taky za srdce, jinak by nevyšla během pouhých tří let dvakrát za sebou!
Díky, přátelé! PN i jejich autory zdraví
Blanka Kubešová

(642) Ondřej Suchý píše Pavlu Loužeckému, 28.9.2010

Milý Pavle, 
stalo se mi už mnohokrát něco, co jsem Ti vždycky zapomněl říct: Obvykle, když někdo hledá na Internetu někoho, kdo spadá do oblasti mých zájmů, narazí nakonec na Pozitivní noviny a díky jim se pak spojí se mnou. Obvykle to bývá v souvislosti s herci - mimo jiné - Olgou Schoberovou, Leonidem Jengibarovem anebo Janou Werichovou, které se týká právě tento mail, který jsem dnes otevřel. Tak se chci o něj s Tebou konečně také jednou podělit. Jsou to pokaždé moc milé řádky... 
Zdraví Tě  Ondřej

E-mail pana Poláška:

Vážený pane Suchý,
chtěl jsem Vám poděkovat za článek o Janě Werichové. Vaše články v Pozitivních novinách mám rád. Bývám často vzhůru po nocích a nejlepším nočním společníkem je vzpomínající - vypravující Jan Werich s dcerou Janou. Nedávno jsem si pustil uspořenou libru a osoba poštovní úřednice mě zaujala jako nikdy předtím. Tak jsem se  začal pídit po informacích o Janě a zjistil jsem, že informací se zoufale nedostává. Mimo Vašeho článku jsem nenašel nic relevantního, jakoby Jana měla upadnout v zapomnění. Tak si říkám, že to je škoda. Nevíte o nějaké knize, kde bych se mohl dozvědět více o jejím životě? S pozdravem
Aleš Polášek

Odpověď Pavla Loužeckému Ondřeji Suchému:

Ahoj Ondro,
to je skvělé, mám z toho opravdu radost.
Ono je to ale docela logické když si vezmeš, že za těch 6 let, co Pozitivky vycházejí, je v nich už hodně přes šest tisíc článků a zcela nepochybně se v nich objevilo minimálně stotisíc ilustrací a fotek, z nichž každá nese odkaz na Pozitivní noviny. V tom je jejich síla, síla toho, že se jedná o ilustrovaný magazín.
Je ale určitě milé mít o tom přesvědčivý důkaz v podobě ohlasů od spokojených čtenářů. Člověk tak znovu dostává alespoň nějakou hmatatelnou satisfakci, že tu práci neděláme nadarmo (i když zatím zadarmo :-)))
Pavel

(641) Hana Jirkalová, 13.9.2010
Ohlas na článek Belgický květinový koberec na Staroměstském náměstí


Je to nádhera a děkuji za tuto fotoreportáž, neboť jsem v té době byla na dovolené v termálních lázních Harkány, rovněž vynikající záležitost, kterou všem vřele doporučuji. Tak jsem ráda, že alespoň fotografiemi p. Betky jsem nyní mohla vidět, co krásného se v Praze dělo.
Srdečně zdraví
Hana Jirkalová
(640) Zdeněk Pošíval, 27.8.2010
Ohlas na článek Miroslav Sígl: S vítkovickou výtvarnicí a kronikářkou – našla zalíbení v Máchově kraji


Článek a zejména ukázky výtvarné tvorby mě mimořádně zaujaly, což je patrně proto, že obrazová umělecká disciplina je mou skrytou diváckou (konzumentskou) vášní. I napadlo mě, že internetový způsob prezentace je vhodným způsobem pro prezentaci současných kumštýřů, což by mohl být jistý impulz pro magazín Pozitivní noviny a jeho speciální rubriku v další galerii.
Zdeněk Pošíval
(639) Luděk Ťopka, 23.8.2010
Ohlas na článek: Jitka Dolejšová: Konec přechodníků v Čechách?


Vážená paní Dolejšová,
opravdu jsem si pochutnal na Vašem příspěvku o přechodnících. Já je opravdu také pokládám za ozdobu českého jazyka. Sice by se měly užívat s mírou a citem, zejména tam a kdy je to vhodné a ozdobné, ale hlavně je třeba je ovládat. Je zajímavé, že je nejraději používají právě ti, kteří nich vědí (nikoli ví) jen málo, či nic. A jsou to často televizní moderátoři, novináři, a hlavně politici.
Za další mrzačení češtiny pokládám i nerozlišování tvaru sloves v třetí osobě singuláru a plurálu, a to dokonce i s požehnáním Ústavu pro jazyk český, který (s výjimkou verba "vědět") tak velkoryse vyhověl těm, kteří z ignorance či pohodlí patlají jazyk jak jim napadne. Podle ÚJČ však jde jen o přirozený vývoj jazyka. Jakpak asi bude znít čeština za dvacet let? To už ale, zaplať Pánbu, tady nebudu.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Luděk Ťopka.

(638) Vladislav Drahoš, Banská Bystrica, 19.8.2010
Ohlas na článek: 
 Miroslav Sígl: Eduard Štorch se dočkal v Lobči muzea

Za dětství mi Štorchovy knihy s neodmyslitelnými ilustracemi Zdeňka Buriana nahrazovaly indiánky, kovbojky a podobnou literaturu. Při otevření Štorchova muzea v Lobči oceňuji, že a jak Miroslav Sígl připomenul tohoto autora mládeže mnoha generací nejen jako spisovatele, ale s celou jeho záslužnou činností.

Vladislav Drahoš

(637)  B.Burjanová, 19.8.2010
Ohlas na clanek Jitka Dolejšová: Konec přechodníků v Čechách?


Přechodník nevyhyne, dokud se bude běžně používat v moravsko-slováckém nářečí: iďa, donďa, stoja, seďa, viďa, atd. Nevím, jestli se používá i v nějakém jiném nářečí, ale okolo Uh.Hradiště, teda na Dolňácku, často! S pozdravem
B.Burjanová

(636) Marta Kaňovská - Pospíchalová, Praha, 18.8.2010

Mám husí kůži a je mi ouzko z návrhu radních o vytvoření "tábora" pro bezdomovce a sociálně slabé!!! Je to vůbec možné? Kde jsou lidská práva v této rádoby demokracii? Za chvíli se někomu znelíbí barevní, židé , přestárlí a pod rouškou dobročinnosti se budou odvážet do ghet, která si pamatuji z války a o nichž se stále točí filmy a reportáže. To je budou nahánět jako dobytek násilím? Už v koncentrácích měli lidé "jídlo" denně, "střechu nad hlavou" a hlavně "lékařskou péči" pana dr. Mengeleho, zvaného smrt a jemu podobných.
Nechce se mi věřit, že se o tom vůbec jedná a nejedná se o tom, jak by měl STÁT zajistit, aby se bezdomovcům a lidem v nouzi důstojně pomohlo. Tolik bezcitnosti k lidem, ke zvířatům, k přírodě, mne děsí. To přece nemůže zůstat bez povšimnutí takové jednání "radních", kteří z našich daní žijí nad poměry a z jejich pozice se jim dobře mluví. Neměli by zapomínat, že lidské bytosti jsou si rovny a takové návrhy zavánějí fašizmem a naprostým zoufalstvím a zase strachem, aby člověk nepřišel o práci, aby neonemocněl, neztratil střechu nad hlavou a svou lidskou důstojnost.
Ti, kteří takto smýšlejí a navrhují takové zavrženíhodné plány by si měli uvědomit pocit souvislostí a neměli by zapomínat, že dnes se stát bezdomovcem je mnohdy rychlejší, než se stát zbohatlíkem. "Chudoba cti netratí ",říká jedno staré přísloví, ale bohatec uchem jehly neprojde .......
Všichni jsme smrtelní a jedna z nejzákladnějších lidských vlastností by měl být soucit a povinnost pomáhat těm, kteří měli méně štěstí ! I bezdomovci a jiná etnika ať mají barvu pleti jakoukoliv a víru odlišnou, ale stále jsou to především LIDÉ. My slušní občané nedovolme, aby vůbec takové návrhy vznikaly. Stačí jít k volbám a kroužkovat! Zvolení Jsou tam za naše daně a jsou povinni službou nám daňovým poplatníkům.

Marta Kaňovská - Pospíchalová Praha

(635) Anna, 6.8.2010
Ohlas na Pozitivní zprávy

Konečně zprávy, které si člověk s chutí přečte a nejdou na něj z toho deprese. Jen tak dál. Myslím, že to moc potřebujeme. Hodně chuti do další práce přeje

Anna
mgr.annaviolet/a/gmail

(634) Ivana Šimánková, 2.7.2010
Ohlas na článek
Zdeněk Pošíval: Režisérka televizní obrazovky

Dobrý den, pane Pošívale,
Režisérku televizní obrazovky jsem si přečetla, mám moc ráda nahlédnutí do životních osudů těch, kterých si můžu vážit, i tentokrát mi podvědomí říkalo ano, takhle, ano, to je ono, přestože jsme se s ní v PN bohužel  vlastně loučili.... Ale ta její cesta tady zůstává, i její otisk ve světě umění, a to je asi ten správný výsledek pro život člověka. Když po něm něco dobrého zůstane. Přesto vím, že je Vám smutno a je mi to líto.Ale asi to tak je správné. S pozdravem 
Ivana Šimánková

(633) Milan Turek, 18.7.2010
Ohlas na téma: Josef Fousek


Milan Turek: Fouskoviny
Stanici rádia ČR 2 mám stále naladěnou, sice poslouchám pravidelně jen několik pořadů, nejoblíbenějším je dechovka s Pavlínou Filipovskou, ale také rád nedělní ranní plkání různých osobností. Nemyslel jsem však, kolik lidí je na webu Pozitivních novin spjato s rádiem. Dokonce jsem s některými lidmi studoval, konečně poznávám, jaké vlastně Pozitivní noviny jsou. Vynikající a obsahem vynikající.
Když procházím podrobně autory, pak vidím, že je zde mnoho vynikajících lidí. Pociťuji zvláštní hrdost, když mé články, venkovského autora, se ocitají vedle již známých osobností. Psal jsem sice dost i dřív, ale spíše jen občas nějaké zamyšlení nebo fejeton, byly to zprávičky třeba pro paní Hajsovou nebo sem tam někam do regionálního tisku.
Pochopil jsem také, a to až vlastně dnes, kdy jsem vyslechl ranní vyprávění pana Fouska v rádiu, že „Fouskoviny“ jsou vlastně nádherným čtením a to teprve tehdy, když jsem je slyšel. Prosté příběhy, životní události, nehýřící žádnými extravagantnostmi. Jen popis přírody, prožitků. Nejkrásnější na tom vyprávění jsou právě ony obyčejné chvíle, příroda kolem nás, jak si to vše uvědomujeme, když stárneme. Pohledy se vrývají do paměti a chceme vidět tu krásu nějak jinak, do každého detailu, tak jak o tom mluví „Pan“ Josef Fousek.
Beru si z něj příklad a mé psaní určitě bude směřovat k těm detailům lidského života, které se nám před očima ztrácejí a které ani nevidíme. Doufám, že si příště vyposlechnu dalšího autora Pozitivních novin v mém oblíbeném rádiu ČR 2.

Milan Turek

(632) František Pavlík, 29.6.2010
Ohlas na článek: Dr. Batmanghelidj - M.Adams: Léčba vodou

Dobré letní ráno,
děkuji za tento článek o důležitosti vody pro zdravého člověka.

Je málo lidí zabývajících se tímto tématem, a pokud ano, nejde jim zpravidla o kvalitu, ale bohužel o tržby.
Kvalita vody je jedním z důležitých faktorů pro zdraví člověka, neboť vše, co s vodou přichází, přináší život nebo smrt. To je citát.
Příroda je mocná a mnohdy vlivem člověka nemocná. Proto je potřeba se pozastavit nad lidským faktorem v řetězci života na zemi. Apeluji na kupující balené vody. Když už ji musíte kupovat a necháváte tady po sobě téměř nesmazatelnou stopu v podobě plastového obalu, nepohazujte prázdné láhve po okolí, zkuste je prosím donést do kontejnerů k tomu určených. Buďte láskyplnými rodiči svých, ale i ostatních dětí a odpusťte si tuto lahůdku. Používejte vodu z kohoutku, a pokud Vám nechutná, je spoustu možností, jak ji dochutit.

Dovolím si ještě jeden čerstvý vlastní zážitek, který se vztahuje se k důležitosti vody v organizmu. Byl jsem na návštěvě, a po silnici před domem šly do kopce maminka s asi jedenáctiletou dcerkou. Paní volala již zdáli, jestli bychom děvčeti dali do láhve vodu, samozřejmě že ano, děvče se rozeběhlo a podávalo mému známému láhev, její výraz ve tváři vypovídal o vyčerpání a ruce se jí třásly jako stařeně. Jakmile dostala vodu do rukou, okamžitě ji pila s takovou vervou, že bylo nutno ji zpomalit, aby nedošlo k prudkému ochlazení. Tento výjev ve mně nechal hluboký zážitek a utvrdil mě v tom, že takové články o významu „obyčejné“ vody by měly být zveřejňovány v hojné míře.

Člověk může kvalitu vody ovlivnit modlitbou, pozitivní energií a sílou lásky. Nejlépe je začít u sebe a vysílat lásku těm, co milujeme. Lásku tu nejvřelejší a opravdu bezpodmínečnou. Voda ovlivněná vyslanou láskou nejlépe působí v těle příjemce, metabolizmus je v harmonii a klidu.

Doporučuji všem úžasnou knihu autora Masaru Emoto: „Léčivá síla vody“.

František Pavlík, pavlfra/a/seznam.cz


Doplnění (Jitka Dolejšová):
Vážený pane Pavlíku, děkuji Vám za přínosný a zajímavý ohlas. Na doplnění uvádím informace k uvedené knížce:

Léčivá síla vody - Masaru Emoto a Jürgen Fliege,
vyd. Eminent, 1. vydání r. 2005.

Řadu let fascinují celý svět ojedinělé výzkumy, které provádí japonský badatel Masaru Emoto. Používá k nim „obyčejnou“ vodu. Tento pradávný symbol lidské duše však dokáže zjevit neuvěřitelné skryté skutečnosti. Výpravná publikace Léčivá síla vody, na jejíž přípravě se podílel německý pastor Jürgen Fliege, podává přesvědčivé důkazy toho, o čem psali zasvěcenci všech dob, co věděli i staří alchymisté a velcí duchovědní badatelé. Voda, jak se dozvíte na stránkách této strhující knihy, je schopna vstřebat a předat dobré nebo špatné vibrace a myšlenky, má vynikající sotva očekávanou paměť a lze ji různými způsoby ovlivnit, a to jak pozitivně, tak i negativně. Voda vnímá hudbu, protože reaguje na její vibrace. Dokonce se ukazuje, že „umí číst“, že je schopna reagovat na duše a podstatu slov a jejich morfogenetická pole.

(631) Václav Janouš, Canada, 20.6.2010 
Ohlas na článek: PhDr. Miloslav Rejzl: Važme si krásného rodného jazyka

Vážený pane doktore,
četl jsem Váš zajímavý článek o naší mateřšťině a v mnohém s Vámi souhlasím.Zejména v oblasti nesmyslného přejímání slov z angličtiny a to i v případech,kdy máme v češtině přesně odpovídající výrazy.
Nicméně,dovolil bych si podotknout,abychom si tolik zas nefandili,pokud se týká bohatosti našeho jazyka,který je v mnoha případech nelogický.To,co se dá vyjádřit v češtině,se dá přesně vyjádřit i v jiných jazycích,jenže pochopitelně trochu jinak.Je to jen otázka znalosti jazyka.
Příkladem by nám snad mohl posloužit za mnohé jiné Shakespeare,nebo Goethe.Je snad vyjadřovací schopnost jejich jazyka menší?
Čeština má mezi jinými jazyky i nesmysly,jako například dva zápory ve větě,což je velmi nelogické.Nebo vezměme nic nevyjadřující přechodníky,či nesmyslné přechylování cizích ženských jmen (Bushová,
Streisandová atd).
S pozdravem

Václav Janouš
vajanous/a/sympatico.ca

(630)  Miroslav Sígl, 17.6.2010

Tak vám pěkně děkuju...
... pane Loužecký, že nám zařazujete své "you tube" desetiminutovky k rannímu rozbřesku. Nejsou-li opravdu delší než snesitelných 6 -10 minut, a jsou-li vybrány s rozmyslem, patří právem do Pozitivních novin stejně tak, jako Úsměvy a další seriály, s nimiž jste až dosud přišel.

My, kteří žijeme v kyberprostoru, nestačíme vše sledovat, teď jsem to spočítal - mezi "Oblíbenými" mám už třicettři položek, některé z nich otvírám denně (Pozitivní noviny a z "Právě dnes" si už vybírám témata mému srdci a zvědavosti nejbližší), jiné, když nemohu spát a brouzdám po internetu, náhle objervím něco nového objevím...
Znáte to, pustíte si Akademický bulletin, tam je odkaz a tam zase odkaz, najednou jste na druhém konci světa, na jiném břehu myšlení, čtete, co jste dosud nečetl a říkáte si, jak je to možné, vždyť všechno už bylo napsáno, všechno už bylo řečeno, všechno už tu dávno bylo...
Ba ne, přátelé! Bude mi v září 84 let, ale já ten svět stále pozoruji, objevuji, pořád mám nad čím filozofovat, věčně mne cosi inspiruje, ponouká, nutí se do toho všeho také zapojit, proto usedám ke klávesnici a píšu si o svých pocitech, událostech, nejraději píšu o jiných lidech, protože mezi námi jich je ještě mnoho originálních, jedinečných, nápaditých, vtipných, pracovitých, obětavých, takových, kteří myslí na druhé a ne jen na sebe, jimž v duchu tleskáte a litujete, že nemůžete s ním pobejt taky chvilku osobně, stisknout mu ruku ještě dříve, než z tohoto světa sám odejdete.
Vím, o čem tady píšu a mluvím. Zrovna v pondělí jsem se loučil spolu s desítkami dalšími smutečními hosty v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí se svým dlouhöletým přítelem: měli jsme hodně společného, ale každý z nás byl stejně jiný. On se narodil ve stejném roce jako já, ale o pouhé tři dny dříve. Osud tomu chtěl, že jsme se ocitli oba na stejném pracovišti - čili v zaměstnání u jedné a téže firmy. Takže byl důvod, slavit naše narozeniny s ostatními kolegyněmi a kolegy společně. On nakoupil krmi, já přivezl dva demižony - v jednom bílé, v druhém modré...
Najednou vedle mne uhodil blesk, je mne jakoby půlka, ten můj nádhernej kluk najednou odchází a už se nemůže vrátit. Ba ne, vyvedl mne z toho smutného uvažování pan farář při tom loučení, a to zprávou dva tisíce let starou: ano, člověk je smrtelný, ale ta jeho druhá půlka, ty hodnoty, které tady zanechal, ty jsou živé! Pane,. buď nám milostiv a dopřej nám, abychom na něj vzpomínali a šli cestou Ježíše Krista - uč nás stále tak, jak to po něm činil i náš odcházející na věky - odpouštět, obětovat se a konat pro druhé. Byla jeho slova, která jsem v tu chvíli právě potřeboval slyšet o člověka duchovního...

Pane Loužecký, jste ztělesněním některých těchto myšlenek, a právě teď po tom vyprávění moudrého z moudrých - Jana Wericha - si znovu a znovu říkám, jak je dobré být na tomto roztodivném světě, mít dobré rodinné zázemí, mít přátele a smysluplnou práci a záliby. Mít proco žít.
Oč líp se mi půjde dnes k lékaři na pravidelnou kontrolu svého chatrného zdraví, k sestřičce na pravidelný odběr krve (říká se tomu krátce "quick"), na poštu zaplatit cosi složenek, do supermarketu pro nákup na neděli, protože manželka dostane na ty dva dny propustku z nemocnice, protože není nad to, být aspoň na chvilku v domácím prostředí...
Musel jsem už prodat své auto, vnuk mi s tím pomohl ještě před prázdninovou sezónou a světe div se - ne, člověče ještě stále neznalý, div se, přes internet bylo auto za tři dny prodané! Vnuk mi přinesl v obálce finanční hotovost, která plně odpovídá tomu, jak se dnes 10 let staré "fábie" prodávají na trhu ojetin. Zbyly mi nohy a hůl, nevím, co všechno mne ještě opustí, ale jedno vím zcela jistě: mám ve svém okolí takové, kteří mne neopustí do konce života. Jsem o tom přesvědčený.

Vylil jsem si srdce, pane šéfredaktore, naložte s těmi řádky, jak uznáte... Přeji hezký den, hezký zbytek týdne, hezký čas... A ještě jednou: pěkně děkuju.

Miroslav Sígl
(629)  Pozvánka autorek Pozitivních novin na autogramiádu jejich nových knih.


(628) Luděk Ťopka, 2.6.2010
Ohlas na článek: Dagmar Slivinská: ...vařila myšička kašičku...

Vážená paní Slivinská,
k Vaší hezké vyprávěnce o myškách a lidech chci jen potvrdit, co píšete o léčení arthristických kloubů. Je mi už 82 let, a tak mi můj ortoped navrhl místo kyčelní endoprotézy novou léčbu vlastními buňkami. Je to neinvazivní a šetrnější způsob léčby, ve světě už zavedený a u nás používaný teprve nedávno. Má jen jednu vadu na kráse - zdravotní pojišťovny jej nehradí ani zčásti. Takže v mém případě by bylo třeba šest těchto zásahů, přičemž jeden každý za cca 5 000,- Kč. Celková léčebná procedura tedy za 30 000,- Kč. Tak jsem to vzdal! Protože moje arthritida dosáhla "teprve" 3. stupně a není to zatím ani na endoprotézu, doufám, že se ve svém věku už čtvrtého stupně nedožiji a ušetřím sobě útrapy té těžké operace a VZP, jež mne má v péči, značné náklady.
Přeji Vám bezbolestná kolínka a hezký den
Luděk Ťopka

(627) Miloslava Rýznarová, 31.5.2010 
Ohlas na článek: Olga Janíčková - Slavomír Pejčoch-Ravik: Ostrov Kilián / Jak se hledají poklady

Včera mě dcera poslala esemesku z cesty po vodě na ostrov sv.Kiliána......že tam jsou zbytky benediktinského kláštera....dumala jsem nad tím a tak si dnes zadala v počítači Ostrov Sv.Kiliána a ejhle...co jsem neobjevila......byla jsem moc překvapená Vaším krásným a hlavně obsažným článkem o ostrově za ilustrace Olgy Janíčkové( tedy jestli jsem tomu dobře rozuměla).Neměla jsem vůbec tušení že takový ostrov vůbec existuje,ale dcera se zeťem koupili nedávno chatku v Davli a tak podnikají výpady po řece a objevují nepoznané a pěla velikou chválu na toto místo.A já,protože miluji také historii,a podnikám zas výlety po souši po ruinách, zříceninách a zajímavých místech,tak mě to zaujalo a abych o tom věděla víc,začala jsem hledat......Takže veliké díky za krásný článek!!

Miloslava Rýznarová

P.S. O svých výletech píši na www.venušanka.cz.v rubrice: Boty toulavý pod nickem: Brumlinda

(626) Marta Pospíchalová, 22.2.2010
Ohlas na článek: Jiří Suchý napsal dopis Pavlu Bobkovi

Vážení,
chtěla bych se jen zmínit s velkou pokorou a obdivem k PANU Suchému, že se vůbec divím, že se mu vůbec chtělo reagovat...... Měla jsem tu čest být u založení Semaforu a bez Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra a dalších vzácných hostů, typu pana Horníčka, Kopeckého, prostě Semafor přestal být tím, čím byl. Potkávám pana Bobka v naší ulici, a zvláště po jeho "rozhovoru" je mi ho jen líto. Bez odlesku slávy divadla Semafor by byl zapomenutelným zpěvákem. Ale chápu, že pro jiné má jinou cenu. Bylo to od něj nejen hloupé při jeho vzdělání, ale také velmi nemoudré.
Přeji panu Suchému zdraví i když vím, že iluze mu nevrátím. Není to v mé moci. Jsem pyšná a šťastná, že jsem žila v jeho době a je přímo ostudné, že právě ON nemá v TV svůj pořad, aby se bylo nač dívat.....

Marta Pospíchalová

(625) Vladimír Vondráček, 21.5.2010
Ohlas na článek: Jiří Suchý napsal dopis Pavlu Bobkovi


Jsem o čtyři roky mladší než pan Jiří Suchý a o dva roky starší než pan Pavel Bobek, a jistě alespoň datem narození patříme ke stejné generaci. A přesto se mi zdá, že ačkoliv jsem věkem „blíže“ tomu mladšímu, názorově jsem bližší tomu staršímu! Oba dva jsem samozřejmě viděl a slyšel mnohokrát „na živo“ a na různých „prknech“ a oba dva jsem vždy obdivoval. Co mě ale donutilo napsat tento ohlas.
Vždycky mě moc zarmoutí, když se dozvím či dočtu, že dva z mých favoritů či favoritek se dostanou do nějakého rozporu. Domnívám se, že pan Bobek se mohl ve svém názoru na páně Suchého „žárlivost“ trochu více „žinýrovat“, a že pan Suchý se zhostil své odpovědi velmi „kulantně“, abych použil jeho oblíbených termínů.
A protože jsem nenapravitelný šťoura, pokoušel jsem se hledat příčiny takovýchto nepříjemných nedorozumění, kterých je zejména v uměleckém světě habaděj. I dospěl jsem k následujícímu poznatku.
Jak jsme se dozvěděli, nejen oba dotyční pánové, ale zřejmě i další různí protagonisti semaforské éry si vykali a vykají! A zdá se, že zde je „jádro pudla!“
Vím, že jsou typy „tykací“ a typy „vykací“, a že tykání přichází v úvahu zejména mezi tvory stejné krevní skupiny a pak ani tolik nezáleží na generačních rozdílech. Já patřím k tomu prvnímu typu a nedovedu si dobře představit, že bych dlouhá léta pobýval ve společnosti lidí typu „vykacího“. K mému velkému překvapení a zklamání zřejmě bylo v Semaforu těch krevních skupin více, než bylo zdrávo. C’est la vie!
Doufám, že krevní skupiny pánů Suchého a Bobka nejsou „nemísitelné“, a že i nadále a co nejdéle budou oba oblažovat diváky a posluchače doslova všech krevních skupin!

Vladimír Vondráček

(624) Lenka Střížovská, 19.5.2010
Ohlas na článek  Miroslav Sígl: Smetanův Lamberk zněl áriemi z Prodané nevěsty

Dobrý den, děkujeme za úžasný článek Miroslava Sígla - Smetanův Lamberk zněl áriemi z Prodané nevěsty. To jsou opravdu pozitivní zprávy, milé a příjemné. Jen tak dál!!!!!!!!!!

Vaše věrná čtenářka
Lenka Střížovská

(623) Juraj Šebo, 12.5.2010
Ohlas zaslaný Ivanu Rösslerovi

Dobrý deň pán Rossler,
So záujmem sledujem vaše Pozitvní noviny. Nedávno som tam našiel zaujímavý článok a Alfonsovi Jindrovi alias Langerovi, ktorý spolu s manželkou udržiaval priatelské styky s mojimi rodičmi. Pamätám sa na nich obzvlášť na pani Linny, ktorú som si ako decko chcel zobrať za manželku. Bohužial nebola volná. Priložene posielam fotku z nejakej rodinnej seanse okolo roku 1950 kde je pán Jindra aj s manželkou.

      

Zaoberám sa trochu minulosťou, zatial mi vyšli dve knihy, ktoré sa dobre predávajú. Teraz pracujem na päťdesiatich rokoch, ktoré som čiastočne ako chlapec prežíval v Prahe.

S pozdravom
Juraj Šebo

Moje knihy sa predávajú aj v Čechách , nájdete ich na:
http://knihy.heureka.cz/zlate-60-roky/specifikace/
http://knihy.heureka.cz/normalne-70-roky/obchody-pobliz/

(622) Milena Horáčková, 11.5.2010
Blahopřání k narozeninám vydavatel Pozitivních novin.


PAVLE LOUŽECKÝ - VÁŽENÝ A MILÝ !!!
posílám své přání na poslední chvíli:
ctihodný kmete – kdys psali Vrchlickému
já chci Vám popřát – jen mám trochu trému
Vrchlický měl tenkrát taky padesát –
já teď ale nevím, JAK bych měla přát...
a vůbec netuším, co se tak přeje chlapům
jen, že jsou struční - to samozřejmě chápu...
tak tedy přeju do druhé padesátky
ať štěstí dlouhý je a trápení vždy krátký
zdraví vždy dostatek mít uschováno v sklípku
z chorob snad jedině malilinkatou chřipku
radosti rodinné ať jsou vždy na pořadu
ať máte lásky dost – tak vyhněte se chladu
ať neotravují Vás nikdy lidé divní –
až Vaše žití je veskrze pozitivní !!!!!!!!!!
zdraví a všechno dobré přeje

Milena Horáčková :-))

(621) Luděk Ťopka, 8.5.2010
Ohlas na článek Mário Perták: Madona s Jezulátkem

Milý pane Pertáku,
s potěšením jsem si přečetl Vaše vyprávění a pobavil se nejen jejím obsahem, ale i Vaším hrabalovským stylem. Jste opravdu dobrý, pište dál, rád se zase nad něčím novým zasměju.
Luděk Ťopka

(620) Kristýna Loužecká, 6.5.2010
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (5) Životní filozofie

Drahý táto,
vím, že tenhle začátek mého článku ti připadá povědomý, ale snažila jsem se být originální i vtipná, jak mi píšeš ve svých radách. Ty články pro mě jsem si přečetla až ve svých 12 letech, protože jako malá bych jim asi moc nerozuměla. Vždy když jsem přišla ze školy, šla jsem do tvého pokoje a spustila:“Tatí! Jsem doma! A dostala jsem jedničku z němčiny!“ Ty ses na mě tak zvláštně usmál (nejspíš sis kladl otázky, o kterých píšeš) a řekl jsi něco jako, že to není možné, že podvádím a dělal jsi zklamaného. Já jsem ale z hloubi duše věděla, že to tak nemyslíš. A když jsem přišla a řekla ti, že jsem dostala trojku, tak jsi řekl:“No konečně trocha spravedlnosti.“
Za to, že ses na mě nikdy nenaštval, jsem ti vděčná. Vždycky jsi mi byl oporou. I když ve svých radách píšeš, že se má člověk spolehnout jenom sám na sebe, myslím, že ale stejně potřebuje nějakého jiného člověka k tomu, aby ho miloval a chápal. Hrozně mě dojalo, jak o mně píšeš. Skoro každý den přijdeš a prohodíš něco vtipného. Když jsem si četla, co o mně píšeš, tak jsem se neudržela a dala se do breku dojetím. Vypotřebovala jsem asi tři kapesníky. Nebo to bylo tou rýmou? Už nevím. Každopádně jsem brečela. Nikdy jsem netušila, jak velký vztah může mít otec s dcerou. Vidím v tobě obrovský vzor a jednou bych chtěla být jako ty, protože tvůj život je skvělý. :-))) Jsi ten nejúžasnější, nejvtipnější a nejkreativnější táta na světě, kterého by si jen dcera mohla přát. Ne, já tě nemám ráda, já tě miluji, jak jen dcera může milovat otce.
Z lásky
Tvoje dcera Kristýna :-)

(619) Hana Kučerová, 2.5.2010
Ohlas na článek Iveta Kollertová: Nechte zvony a zvonky znít!

Milovaná Ivetko,
sleduji PN a děkuji ti za dobrá semínka, která vkládáš do srdcí lidiček, klíčí z nich pozitivní rostlinky,a to je v dnešní době tak hodnotná věc, jako je voda k pití a chléb k nasycení. Dnes má svátek Zikmund, největší zvon v naší drahé vlasti. Přejme mu ještě dlouuuhá léta, ať nám zvoní jen a jen pro mírový život a pro radost.

Zdravím tě, ty anděli s lidskou tváří
Hana Kučerová

(618) Marta Urbanová, 30.4.2010
Ohlas na článek PhDr. Miroslav Kovářík: Mladí básníci - skutečně vyvolení své generace


Vážený pane Kovaříku,
Váš článek, že existuje určitá elita této generace, která není v našich mediích podporována, je skutečně jako perla v náhrdelníku. Výjimku tvoří Váš pořad Zelené peří, který bohužel má dveře do TV stále zavřené. Doufám, že tento článek, tolik potřebný, nezůstane osamělý.
Marta Urbanová
(617) Jan Klouzal, Valašské Meziříčí, 25.4.2010
Ohlas na článek Václav Obadálek - Zdeněk Pošíval: Skaut z Foglarových Stínadel


Dobrý den,
nechci se vnucovat, ale k otázce "kde mohou být Foglarova Stínadla" je nutné uvést, že míst s názvem Stínadla je v republice povícero (nejen v Teplicích, které byly donedávna dosti německé). Nad mým rodním městem Valašské Meziříčí se před staletími vypínal vrch s tímto názvem, kde skutečně bylo popraviště. Bylo to pusté místo a v blízkosti vedla jen silnice do Vsetína. Ve 20. století byl tento kopec postupně zastavěn a přímo na místě popraviště je hvězdárna. Existovaly zde Foglarovy kluby, které si s Mladým hlasatelem povinně korespondovaly. Název Stínadla býval používán i v poštovních adresách, když ještě neexistovaly přísné směrnice jak psát adresy a užívat PSČ. Již nikdo nedokáže, zda tajemné a hrůzné jméno z Valašského Meziříčí inspirovalo Jestřába, který si rád v tajemství liboval.
Zdraví Vás
Jan Klouzal
(616) Jitka Vykopalová, Stockholm, 21.4.2010

Nesmírně ráda čtu Fouskovy moudra, ony hřejí na duši, a také za těmi slovy si představuji jeho charakteristickou hřívu vlasů, za brýlkami šibalské oči a nakažlivý smích. Ale ještě raději ho slyším mluvit nebo zpívat. Jeho hlas je velmi laskavý a vlídný, tak jako jeho slova, kombinace autora a interpreta v jeho podání je jedinečná.
Važme si jeho promlouvání k nám, je to jako nedělní kázání pana faráře v kostele, takové výchovné a cestu ukazující… a navíc ještě i zábavné.
Děkuji!
Jitka Vykopalová, Stockholm, Švédsko
(615) Ivo Fencl, 7.4.2010
Ohlas na články Dobromily Lebrové


Děkuji paní Dobromile Lebrové za články rozšiřující mi obzory, což se stalo i v případě životopisu mnou (a nejen mnou) oblíbeného spisovatele Edgara Wallace.
Na jejích článcích se mi líbí jak systematičnost (přičemž pečlivost je samozřejmostí), tak i úcta k faktům a pravdě i její opatrnost při zacházení s mnoha různými zdroji. Ještě jednou paní Lebrové moc děkuji!
Ivo Fencl
(614) Pavel Ján Buvala, 26.3.2010
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Češtino, na slovíčko…


Dobrý a ještě „lepčí; HEPČÍ!“ Pozitivny den!

Děkuji pěkně za nádherné počteníčko; nejsa Čech – nematurujíc z češtiny přesto DĚKUJÍC Vám zvu Vás na KŘTINY; do Lysé/Labem na 1.apríle. TOHLE SE MUSÍ O S L A V I T !! Nic solidnějšího jsem v předvolebním pátku hned tak nečetl – kromě politického marasmu- v nižádném plátku; a že jich je... .
Povedlo se Vám to, o co se mnozí snaží a já svou celou plnou vahou Vám G R A T U L U J I !

Živio!
(613) Vladimír Pazdera, 18.3.2010
Ohlas na článek Danuše Markovová: Psí ráj

Vážení,
přečetli jsme článek paní Markovové „Psí ráj“ a mohli bychom se klidně pod něj podepsat. My jsme sice našeho Filípka nenašli u popelnice jako štěně, ale na vycházce s našima fenkama. Filípek byl tehdy asi roční psík. On měl 7 let u nás psí ráj – jídla dle chuti, „boudu“ pod peřinou... Po 7 letech se vydal na obchůzku svého rajonu a už se nevrátil. Dávali jsme inzeráty, obvolávali útulky, Filípek byl čipovaný... jako by se zem po něm slehla...
V létě to budou 3 roky co zmizel, ale stále na něj myslíme a doufáme, že ho někdy někde objevíme... Neviděl ho někdo???

Zdraví
Vladimír Pazdera
vp228/a/seznam.cz
(612) Vlasta Kriváková, USA, 14.3.2010
Ohlas na AKTUALITY - Senioři k počítačům

Kdyz do Pozitivnich novin prispiva stale pan Turek, ozve se znovu i Krivakova /psano, prosim, slovensky/, zvlast proto, ze jsem v jeho poslednim, obsirnem clanku byla citovana. Moje krasne ceske jmeno je bohuzel v nenavratnu. Dcera si ze me dela sprtouchlata, ze jsem na stara kolena doslova kulhava, diky naplneni sveho prijmeni, kdybys si vzala Veseleho, byla bys vesela. Jeste me dal provokuje, horsi by bylo, kdybys mela neco s hlavou /alsheimera?/. Boze. Co se muze všechno jeste stat. Avsak podle zpovednika Petra, bych se nejlepe mohla jmenovat Stastna, nebot podle objevu psychologu, stari je nadherne obdobi, zlaty vek.
Ale abych se dostala k jadru sveho ohlasu.
Tak za prve, zavidim panu Turkovi, ze bydli v Liberci, bydlet na periferii Prahy je prokleti, vsude daleko, spatny vzduch a draho. Asi se prestehuji. Ale ne do Liberce, ikdyz tam musi byt krasne, penzisti si vyslapuji na Jested, meli bychom se pridat, zhubnout a provetrat plice, zvysit kondicku /u pocitace se neda stale sedet/. Tady nachodi desitky kilometru denne jedna chodkyne, byvala hodne tlusta, ted je z ni krehka bytost, extravagantne se obleka, meni oblecky, vcetne klouboucku s kvety. Mam snimek, ktery pobavi, jeste z r. 2008, letos jsem ji jen zahledla, byla cela v zelenem, vita uz dopredu Den Patrika, ktery se blizi a mohutne se oslavuje, jak tady prijemne kde co.
A za druhe, zacala jsem si tu za morem poslouchat svou oblibenou stanici Cesky rozhlas 2 a vecer sestku. Dela mi to velkou radost, protoze jsem nucena vysedavat posledni dny doma. Slyset zase Cibulkuv Tobogan, pani Rakusanovou a dalsi, je tady za louzi pro me velky zazitek. No prosim a potom zijte dnes bez pocitace.
Smula je, ze vlastnim Mac OS X. Aplicek, takovy vymakany stroj, ale prilis narocny pro samouka. Potrebuju radce, ze by se nasel takovy a ozval?

Vlasta Kriváková
vlasta40/a/hotmail.com

(612) Štefan Kušik, 8.3.2010
Ohlas na rubriku SENIOŘI K POČÍTAČŮM!

V Á Ž E N Á  R E D A K C I A 

Už nejakú dobu sledujem vašu stránku a som ňou nadšený či už pre jej obsah, grafiku, ale aj zaujímavé nápady ľudí podieľajúcich sa na ich vytvorení. Obdivujem ľudí, ktorý aj v seniorskom veku sa snažia dať luďom okolo seba toľko informácií. Za takého považujem aj J.P.T.BUVALU. Takému človeku sa môžem pokloniť, v jeho veku tá vitalita a spektrum záujmov je obdivuhodný. Cez internet sa poznáme asi 2 roky osobne. Asi rok ako bol u mňa v Žiari nad Hronom na návšteve. O čo mi je srdcu bližší je to, že patrí medzi fandiacim železnici.
Moja manželka, pretože sa u mňa schádza partia rušňovodičov dôchodcov nielen zo Žiaru ale aj z Kremnice a zo Zvolena, nás volá šibnutých oceľovými priamkami a podľa nej po smrti by naše pozostatky mali naložiť do mraziaceho vagóna a voziť násm aby sme aj potom počuli klepot kolies. Berie to z humorom a tak to berieme aj my, ale nikto nás od toho neodradí. U nás sa hovorí, že hrbatého ani truhla nenapraví.
A preto Janko - nedaj sa, robíš správnu vec, je len na škodu, že u nás na Slovensku sa podobné akcie nerobia.
A preto ti prajem, aby sa tvoje snaženie ujalo a tvoj nick dědek na vlaky.net.ešte dlho svietil.

G.P. ZVOLEN 8.3.2010
Kušik Štefan

(611) Stanislav Hošek, 5.3.2010
Ohlas na článek  Stanislav Moc: Ahoj mámo

Dobrý den.

Docela náhodou jsem při dělání pořádku ve svých odkazech narazil na web www.pozitivni-noviny.cz a na něm si přečetl text z dnešního dne nazvaný "Stanislav Moc: Ahoj mámo“. S úsměvem si tak říkám, že by bylo dobré, kdyby dneska v činžáku, v němž bydlím, bylo víc takových těch pootevíraných dveří. Alespoň by určitě někdo viděl toho, či ty, kdo vykradl byt sousedům pod námi. Zvláště když to bylo v pravé poledne a, jak ukázalo vyšetřování, událo se v průběhu maximálně 45 minut, v nichž vstup do domu nesledovali důchodci sedící v letním slunci před ním na lavičce.
S pozdravem

Stanislav Hošek

(610) Vladimír Vondráček, 3.3.2010
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Proč se Jaroslav Marvan nezastal Vlasty Buriana

Vážený a milý pane Ondřeji,
(děkuji na Váš pozoruhodný článek o Jaroslavu Marvanovi. I dle mého skromného názoru byl tento náš jistě skvělý herec asi člověk s poněkud problematickou morálkou. Je to zvláštní, že před chvílí jsem viděl na obrazovce rozhovor s naším bývalým výborným hokejistou A. Bubníkem, kde samozřejmě pouze okrajově zmínil pravděpodobný podíl někdejšího idolu V. Zábrodského na kauze našich hokejových mistrů světa v roce 1950 !
A když se člověk zamyslí, našel by – bohužel – mezi našinci celou řadu velikánů s podobným osudem. Jen namátkou – Sabina, Fučík, Baarová, Kundera, a kdybych chtěl provokovat, tak možná by mezi ně patřil i Jan Žižka!
Ano, v těžkých dobách se těžko žije, člověk je nádoba chatrná, ale hoď kamenem, kdos bez viny (nebo bez selhání?). Dob těžkých je bohužel stále více, než dob lehkých. Určitě bychom si zasluhovali více synkop… 

Vladimír Vondráček, 3.3.2010  

(609) Petr Kalista, 24.2.2010
Ohlas na článek Janina Svobodová: Mám "ďábla" seniora

Přečetl jsem si o učení starších lidí pracovat s počítačem a smál jsem se. Úplně chápu.
Je mi 67, někdy v 80-tých letech jsem musel, namísto předávání rukopisů jakýchsi technických protokolů sekretářce oddělení, aby je přepsala, pochopit k čemu je klávesnice a k čemu myš. Ano, na počítači ze Slušovic, kterým nahradili sekretářku. Čas běžel, zvykal jsem si, posléze přibyl Internet a dneska jsem s počítadlem téměř srostlý: spojení s lidmi, pošta, informace, vlastní i pro jiné webové stránky, nějaké ty letáčky, sdělení, statistka v excelu ........
S bratrem, o devět let starším, jsme mnoho společných zájmů neměli. Až do doby pořízení si počítačů domů. Dnes přes ICQ, mailem či IP telefonem trávíme spolu docela dost času.
Můj den začíná stažením pošty, nakouknout do zpráv a pak teprve vše nutné, co začínající den po mně žádá.
Někdy v roce 2000 můj bratranec, ročník 27 (dnes mi už dost chybící) se od devadesátých let zabýval rodokmenem svého rodu. A všechno na psacím stroji, kopírování někde v krámě i fotografie přes kopírku....
A tak jsem mu začal trošku "vymývat hlavu", jak je právě pro tohle užitečný počítač. Ze začátku se bránil, ale podlehl ukázkám, koupil si starší počítač a pak jsem ho učil, co jsem se kdysi naučil já.
Od té doby jsem přesvědčil řadu známých, vesměs starších ročníků, aby si pořídili počítač, a po čase mi děkovali. Také jsem pořídil počítač jakémusi spolku pamětníků starého Žižkova, a tam, kdo má zájem, naučí se metodou ne nepodobnou té o těch trpaslících, zapnout, podívat se na internet, napsat text a vytisknout, poslat mail a přečíst si zprávy o kdečem. Nemám s takovými žáky větší problémy, jen se na ně nesmí s nějakou teorii a vysvětlováním co v té bedně je, co se tam děje. Jeden problém se ale pravidelně objevuje - ovládání myši, resp.
koordinace toho, co s rukou myší dělají a co se děje na monitoru. Kurzor nasměrují, leč poťukat, popojedou s myší a stěhují ikony, klikaji na plochu a dost dlouho trvá, než to zvládnou. O pravém a levém tlačítku nemluvě. To si ale pamatuji i z mých začátků. Mluvím o lidech přes sedmdesát, kteří s podobnými věcmi nikdy neměli nic společného. Zvládnout myš pro ně bývá docela obtížné.
Ale když pak objeví, co všechno se dá na internetu najít, že dopis, ve chvíli kdy zmáčkli tlačítko odeslat, má obratem někdo v tu chvíli doma, že se dá poslat stejně rychle fotografie vnoučat a pod., mají nepředstavitelnou radost, a popravdě možná ještě větší radost z toho mám i já.
Tak ať se vám daří.

Petr Kallista
kallista/a/seznam.cz

(608) Marta Pospíchalová, 22.2.2010
Ohlas na článek:  Ladislav Štaidl - Jan Krůta: Kytara přes palubu

Vážení,
je mi také osobně líto, že Láďa skončil velmi předčasně ...a cítím, že je to velká škoda!
Mám tu čest patřit mezi jeho přátele a protože vím, že je to i velmi slušný a prozíravý člověk, nedivím se, že i on věděl, co se bude dít po tzv. sametové....
Já taky bláhově zvonila klíči, ale zázraku, že "láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí" jsem se bohužel nedočkala. Naopak.
Pane redaktore děkuji za krásný rozhovor, ale s takovými lidmi je to radost. I já měla to potěšení, Láďa mi poskytl můj úplně první rozhovor pro "Krásnou paní" a odstartoval moji novinářskou minikariéru.
Protože jste "pozitivní noviny", nebudu se rozepisovat, napadají mne samá negativa a ta mohu zúročit v jednom krásném časopise, kde mám svou rubriku "CO MĚ ŠTVE" - a obávám se, že skoro všechno.
Jsem ráda, že existujete a já se proto dozvídám i o spoustě pozitiv, za což jsem vděčná v této "lidské " džungli.
Ale naděje prý umírá naposled, tak všem přeji krásné a pozitivní dny a do toho umírání hodně let!

Marta
Pospíchalová
pospichalovam/a/chello.cz

(607) Petra Haasová, 11.2.010
Ohlas na článek   Ivo Fencl: Rychlé šípy sportovaly!
 

Milý Ivo,
ani nevíte, jak mě těší Vaše "maniakální psaní" o Rychlých šípech. Když jsem byla malá, našla jsem v tátově skříni hromadu "Šípáků" a od té doby jsem každou chvilku někde v koutku louskala Foglarovky ostošest. A myslím, že jsem se i trošku zamilovala - už nevím, jestli do Mirka nebo do Jindry, každopádně mě všichni kluci inspirovali ke spoustě věcí. Tedy - velekolo jsem se naštěstí zkusit nepokusila :-)), protože bych stoprocentně místo babky jablíkářky hodně zprudka objala nějaký strom, to vím jistě. Ale dost dobře si pamatuji ponaučení o pití vody na třešně (aniž bych to vyzkoušela), skákání uhřátá do vody a zbytečné volání o pomoc. Možná to zní jako klišé, ale asi jsem spíše byla akorát v tom správném věku, kdy se Vám spousta věcí zaryje do paměti. Jejich čistě sportovní časopis jsem nikde neviděla, ale kdyby, dám určitě vědět. A pokračujte v "Rychlošípácké maniakálii" - fakt. Už jenom Váš slovní popis mi živě připomněl každý jejich pohyb a grimasu (hlavně Rychlonožkovy :-))). Bodejťbyne, když jsem ty časopisy četla asi jenom dvěstěkrát...A navíc nevědomky děláte super reklamu knize - musím se po ní poohlédnout. Takže ještě jednou díky za připomenutí.
Mějte se hezky
Petra Haasová

(606) Jitka Vykopalová, 9.2.2010, Stockholm
Ohlas na článek
Ivan Doležal - Zdeněk Pošíval: Westerny, thrillery, Porta a my

Vážený pane Pošívale,
přiznám se, že nestíhám číst všechny Vaše příspěvky hned když v Pozitivkách vyjdou, ale když si tu a tam najdu volnou chvilku a zabrousím do starších článků, čtu si je s velkým zalíbením a pokyvuji spokojeně hlavou nad tím, jak zajímavě jsou Vaše rozpravy napsány. Obdivuji o kom píšete a čeho ti lidé v životě dosáhli, i když to mnohdy nejsou mediálně známé osobnosti. A co víc; z Rozprav lze vycítit, že jsou to příjemní lidé, a to je na tom to hezké. To mě totiž vždy utvrdí v tom, že „dobrý člověk ještě žije“… :-)
Dnes mě však v nadpise hlásající téma přilákalo k okamžitému přečtení. Tím námětem jste totiž „zahrál na mou strunu“, jelikož já, někdy až s posvátně nostalgickou náladou, se nějakým filmem či komiksem, když mám příležitost, ráda pokochám, ale bohužel tomuto žánru se ve Švédsku moc nefandí; se zklamáním musím říct, že např. knížky Karla Maye tady neznají...
Rodokapsy se mi bohužel do rukou nikdy nedostaly, o těch vím jen z vyprávění mého již zesnulého tatínka, který si je prý četl tajně se spolužáky ve škole pod lavicí. A tak když jsme se spolu dívali na TV, ať již šlo o nějaký western nebo dobrodružný film typu J. Bonda, agenta 007, téměř vždy dopředu věděl, co se ve filmu stane.
K velkému potěšení mého manžela, který tento žánr má (jak jinak?) nesmírně rád, jsme při naší vánoční cestě do Česka koupili několik takových filmů – a hádejte, co jsme sledovali na obrazovce při nedělní chvilce u kávy?
Prozradím Vám to: tentokrát to byl „Petrolejový princ“ z kolekce Karla Maye... :-)
A country a folkové písničky? Loni jsme pozvali báječnou bluegrassovou kapelu DUEL z Plzně do Švédska na celostátní setkání krajanů, a již od Vánoc máme koupené vstupenky na dubnový koncert bratrů Nedvědových v Olomouci!

S přátelským pozdravem
Jitka Vykopalová, Stockholm, Švédsko

(605) Vlasta Křiváková, 9.1.2010
Ohlas na rubriku SENIOŘI K POČÍTAČŮM

Uzasna akce. Patrim tez k seniorum, ikdyz si to uvedomuju az posledni mesice, kdy me prepadlo stari. Tak zakerne. S chorobou. Pred ni jsem byla holka aktivni, vydelavala jsem si stale nejakou petku, abych mela na ¨nadstandart¨ /tomu se tak ale rika jen u nas v CR/. Ve svych aktivitach jsem zrcadla zamerne mijela, nechtela jsem pozorovat viditelne znamky pribyvajiciho veku. Ted se sice neopiram o parapet, ale vysedavam u pocitace. A momentalne za oceanem. Sem, na Long Island, me na tri mesice vytahla ma dcera se slovy, rehabilitovat, cvicit muzes i tady a u pocitace vysedavat tez.
Az se vratim, coz bude bohuzel az koncem dubna, rada se pripojim k panu Buvalovi /ikdyz jsem obyvatelka periferni Prahy/.
Redakci Pozitivnich novin zdravi Vlasta s dcerou Danou z tez zamrzle Ameriky fotem

(604) Eva Rydrychová, 28.1.2010
Ohlas na článek Senioři k počítačům: AKTUALITY (aktualita č.7)


Milý pane Buvala,
jsem z Vašeho článku rozpolcena. Ostatně jako poslední dobou často.
Téměř neuvěřitelné dění, kolem M.Cyroně a obecně nad jednáním oněch "ouřadů", mě téměř děsí. Mám dojem, že bych asi měla s tím stárnutím něco udělat a pokud možno nezestárnout.
OVŠEM - na druhou stranu mě nesmírně udivuje Vaše vitalita, energie a síla, jimiž se tak báječně bráníte všem příkořím.
Z vlastního okolí vím, jak se lidé chovají k seniorům. Nejsem z toho opravdu nijak potěšena. Ale Vy mě dycky dáte naději, kdykoliv si cokoliv od Vás přečtu, nebo si jen na Vás vzpomenu.
Chci jen těmito řádky projevit Vám úctu a dík, za všechny, kterým jste oporou a inspirací.
A taky www.vll.cz, (Výstavišti v Lysé nad Labem) no a hlavně Pozitivkám. Všem kteří se podílí na tak skvělém projektu. Když sama s "ouřadem" se musím denně potýkat, líté boje s nezájmem a liknavostí svádět, pak obdivuji Vaši neúmornou snahu o dobrou věc.
A jestli jen trochu bude možné, přemluvím rodiče a zajedu se na vás seniory do Lysé podívat.
Tedy seniorům zdar a víc takových akcí jako je Senioři k počítačům!

Eva Rydrychová
http://evussa.wz.cz/index.html  

(603) Lenka Kocierzová, 27.1.2010
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Lidový písmák a kronikář Kadlína

Velmi hezky napsaný článek o zajímavém člověku ze zajímavého místa. I když je vesnička Kadlín "na konci světa", dýchá v ní ještě lidství. I proto tam ráda již deset let jezdím a s nadějí se vracím pak zpět do Ostravy.
Lenka Kocierzová

(602) Marta Motlová, 14.1.2010
Ohlas na článek Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam

jsem nadšena článkem o Richardu Adamovi. je to můj velký oblíbenec a přeju pí Simonové a panu Richardu Adamovi hodně zdraví a ještě mnoho dobrých posluchačů.
Marta Motlová

(601) Pavel Ján Buvala, 4.1.2010
Ohlas na článek
  Jan Řehounek: Brigádní generál Karel Kutlvašr

Vážený pane Řehounku, milý Jene!
Tisíceré díky za Váš článek o gen. KUTLVAŠROVI. Kolik lidí dnes ví, jak draze se rodila samostatnost lidu československého! Je irelevantní, kdo a jaké národnosti jsme, kde – ve které zemi - jsme uzřeli světlo tohoto světa. Rozhodující je, zda jsem se jako člověk narodil a zda jsem a chci i nadále člověkem býti.
Gen. Kutlvašr byl takový člověk československý. I když Neználkové Rudoknižcí mu odepřeli vše, co jemu a jeho rodině patřilo, patří a bude patřit. Je lhostejno, zda jsem v předklonu na východ či západ; lípa stojí rovně! … a že gen. Kutlvašr stál a zůstal stát. Nechť Váš článek svítí pochodní na cestu všem, jež československy myslí, jež lidmi býti nepřestali!
Jsou to pouze Pozitivní noviny, které si vzpomněly na tohoto člověka s velkým Č. Díky vám všem; díky redakci; díky vydavateli. Všem vám patří do nakročeného roku 2010 moje přání stálého zdraví, přátelé!
Pavel Ján Buvala