(35) ? Miloš Halama ? 31.3.2005 Vážený pane Loužecký, před chvílí jsem pročítal Pozitivní noviny, ale Vaše rady Kristýně mi mluví z duše. Je to nebývalá shoda v s mými životními názory. Je to pro mě pohlazení na duši, že ještě někdo v této době má takovéto myšlenky a rady. Děkuji. Přeji hezký den. Miloš Halama |
(34) ? Monika Malíšková ? 22.3.2005 - Vážený pane Loužecký,
- Před časem jsem dočetla knížku „Kolja … to neznáte mého psa“.
Dovoluji si zaslat reakci na knihu do Vašich Pozitivních novin, která by třeba mohla pomoci ještě větší prodejnosti této knihy.-). - Pozitivní noviny se mi moc líbí a fandím jim. S pozdravem a přáním pěkného dne
- Monika Malíšková
-
- příloha
Jak mě Kolja pohladil… - Vážený pane Židku, milý Koljo,
- Děkuji. Děkuji vám oběma za knížku, která mě opravdu pohladila na duši. Smála jsem se, bavila, byla jsem dojatá, ukápla slzička. Ze všech příběhů je cítit obrovská vzájemná láska pejsků a jejich lidiček.
- Pane Židku, Vaše povídání s Koljou popisujete tak nádherně, že vůbec nepochybuji o tom, že jste spolu takto rozmlouvali.
- Děkuji. Děkuji všem, kteří se na této knize podíleli a pomohli tak našim zvířecím miláčkům.
- Jsem si jistá, že se tato kniha řadí mezi ty, které se nečtou pouze jednou.
|
? Jitka Dolejšová, 20.3.2005 - PRO ZAJÍMAVOST Písmenkový galimatyáš - V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniá dleůitžtá věc je, aby blyy pnvrí a psoeldní pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms, a vy to bez porlbméů peřčette. Je to potro, že mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek.
|
(33) ? Mike Hackman ? 18.3.2005 - Vážený pane Židku,
musím Vám poděkovat za opravdu skvělý článek o Ondřeji Suchém. Mám rád rozhovory, které jsou o něčem. Není jich mnoho. A tady jsem se dozvěděl nejen mnoho dobrých věcí, ale článek mě také potěšil. Je příjemný číst, že takoví lidé ještě existují. Díky za příjemnou chvilku u internetu )))
|
(33) ? Mike Hackman ? 18.3.2005 - Vážený pane Židku,
musím Vám poděkovat za opravdu skvělý článek o Ondřeji Suchém. Mám rád rozhovory, které jsou o něčem. Není jich mnoho. A tady jsem se dozvěděl nejen mnoho dobrých věcí, ale článek mě také potěšil. Je příjemný číst, že takoví lidé ještě existují. Díky za příjemnou chvilku u internetu )))
|
(32) ? Ing. Blanka Hrdinová ? 17.3.2005 Děkuji za pozitivní noviny. Objevila jsem je v lednu a od té doby si v nic pravidelně čtu. Některé články i několikrát. Připadám si jak dítě co se učí chodit, nebo jak poutník na cestě, který neví kam přesně kráčí, ale těší se na další objevy. Loni jsem začala číst časopis regenerace a potřeby mé duše, která se dostala na křižovatku mě vrhla do hledání dalších podnětů. Vám asi budou ty jména známá, ale pro mě se objevil svět vzácných lidí o kterých jsem do té doby nevěděla a které se nyní snažím poznat. Vzácnými se pro mě staly jména manželů Tomášových, pana Drtikola, pana Zdeňka Hajného a určitě by mě napadla další, kdybych Vám nepsala v rozrušení, že jsem se k tomu vůbec odhodlala. Z Pozitivních novin jsou mi nejbližší fejetony pana Vlastimila Marka moc mu za ně děkuji a i články dalších autorů hladí duši. Já textů píši poměrně málo. Celý život píši pouze básničky, které ke mně přicházejí samy a píši je buď v daný moment někomu pro posílení či radost a nebo pouze čistí mou duši od myšlenek a citů. Loni jsem jich část vytiskla ve wordu a nechala svázat do tenké knížky mé babičce k 85-tým narozeninám. Původně jsem je chtěla ke stejné příležitosti vydat, a věnovat jí vydání té knížky, ale nevěděla jsem jak na to a tak to spadlo do neprovedených projektů. Přiznám se, že jsem ráda, protože jsem ty básničky ani nechtěla prodávat, byly psány pro radost a tak bych chtěla, aby to i zůstalo. Jen mi je někdy líto, že je třeba víc lidí kterým by udělaly radost a já jim je nemohu poslat. Tak jich nyní několik posílám Vám a kdyby se Vám některá líbila mohu vám poslat i další. Nevím proč nepíši články a skládám slova do veršů, ale je to pro mě přirozené jako dýchání. Přeji hodně štěstí a krásný den. Blanka Hrdinová - Víra pro sedmikrásku
-
- Až najdeš v trávě sedmikrásku,
- a nebo prostě jenom tak,
- vezmi svou ženu na procházku,
- a řekni jí, že máš ji rád.
-
- Pro život na světě máš svou víru,
- kterou se můžeš nechat vést,
- dává ti místo ve vesmíru,
- a sedmikrásky můžou kvést.
-
- 1/05
-
| - Zvěstujem vám
-
- A zvěstujem vám,
- pravdu a dobro hlásat,
- jak čisté světlo lampám,
- jak lásku co nejde napsat.
-
- A zvěstujem vám,
- vodu s čistotou starých vín,
- pro srdce lásky plný chrám,
- pro duši a tělo objetí a klín.
-
- 12/04
-
| Čas Julie -
- Už dávno nejsem Julií,
- a balkón zarostl psím vínem,
- zloba i láska pomíjí,
- jak čapí hnízdo nad komínem.
-
- Zmizí tak v proudu století,
- nenávisti i lásky,
- na křídlech času odletí,
- vymění kulisy a masky.
-
- Snad někdo jiný hledá Julii,
- zmámený stojí pod balkónem,
- čas všechno mění, promíjí,
- a Romeo může být mým synem.
-
- 12/04
-
| Příteli -
- Nehledám lásku, však přátelství ano,
- ač láska bývá silný cit,
- přátelství vydrží co kotevní lano,
- láska co tenká bílá nit.
-
- Tak říkám miluji Tě příteli,
- pro ten cit silnější než víno,
- a i když spíme, každý v jiné posteli,
- v duši mám rozestláno.
-
- Duše je hezčí stránkou člověka,
- a přestože je kolem spousta lidí,
- svět jenom vnější krásu obléká,
- a jen přítel tu vnitřní vidí.
-
- Tak cením si naše přátelství,
- víc nežli zlata hory,
- jsou jako víno na poušti,
- ty naše rozhovory.
- 9/03
-
| - Kdyby
-
- Kdyby láska byla zamilovanost,
- a jedna jabloň byla sad,
- tak když noc skončí nebude jen host,
- a ráno řekne mám Tě stále rád.
- 1/04
-
| - Má – nemá
-
- Z papíru lístky trhám na setiny,
- má, nemá, má mě rád,
- škoda by byla bílé kopretiny,
- svůj osud vlastně nechci znát.
- 1/04
| - Moje láska
-
- Jsi má myšlenka, vzpomínka i láska,
- a vlastně vůbec nejsi můj,
- jsi má vášeň, štěstí i sázka,
- a celý moje Rapa Nui.
4/04
| - Karty
-
- Tak jsem se včera ptala karet,
- zda Tě smím milovat,
- řekly, že ano nač je hanět,
- jen neřekli vůbec kdy a jak?
- 4/04
| |
(31) ? Alena Žáková ? 1.3.2005 Vážený a milý pane Loužecký, patřím k věrným a vděčným čtenářům Pozitivních novin a velmi Vám za ně děkuji. Myslím, že se velmi mýlíte v názoru, že jste asi jediný, kdo četl VŠECHNY příspěvky. Takových nás je jistě mnohem víc, mnohé z těch příspěvků jsem četla (a jistě ještě budu číst) víckrát. Dnes se na vás obracím s prosbou o zveřejnění banneru Linky bezpečí a současně moc prosím, abyste tuto prosbu předal dál... Linka bezpečí už deset let pomáhá dětem v jejich drobných i velkých starostech. Pomáhá zdánlivou maličkostí: slovem. Ale Vy - a Vaši spolupracovníci a přátelé - moc dobře víte, co dobré slovo ve správném okamžiku dokáže. Proto Vás moc prosím: pomozte. Děkuji. Alena Žáková - 21.2.2005 byla aktivovaná dárcovská SMS na podporu projektu Linka bezpečí 800 155 555.
Tuto DMS máme aktivovanou Fórem dárců s podmínkou, že musíme do 3 měsíců dostat nejméně 300 DMS, aby nám byla tato služba prodloužena. Proto se snažíme informaci o DMS dostat k široké veřejnosti všemi možnými způsoby. A v tom nám můžete velice významně pomoci právě vy buď umístěním banneru na váš web případně i odesláním DMS. - Odešlete prosím dárcovskou SMS ve tvaru DMS LINKABEZPECI na číslo 87777.
- Pokud můžete předat toto sdělení i vašim klientům, kolegům, přátelům či známým bude to skvělé
a bude to pro nás opravdu velká pomoc. - Co vám za vaši pomoc můžeme nabídnout - uvedeme logo vaší společnosti na našem webu
a ve Výroční zprávě za rok 2005. Poděkujeme Vám v našem čtvrtletníku, který odchází na min 500 adres v České republice – našim sponzorům, státní správě, novinářům apod. - Podpoříte dobrou věc - celostátní bezplatnou non-stop linku dětské krizové intervence Linku bezpečí 800 155 555.
-
- Za vaši pomoc moc děkuji.
|
(30) ? Ctirad Pánek ? 10.2.2005 Milý pane Loužecký, náhodou - nebo spíše přičiněním mého přítele - jsem se stal čtenářem Vašich Pozitivních novin. Říkám "vašich", protože vidím, že Vy jste jejich duší a tělem. Překvapivé je, že se dokonce i všichni (nebo aspoň většina) autorů drží zásady být pozitivní, což je v tomto světě, plném krizí, násilí a špatných zpráv téměř nemožné. Já žiji s rodinou už dlouho v Německu, ale od roku 1990 mám zase intenzivní kontakt s Českem a sleduji pozorně tamější dění. Moc mně to neuspokojuje, vidím, že se i ta nová vládnoucí třída chová stejně, jako jejich předchůdci. A právě proto jsem a budu Vaším věrným čtenářem a chtěl bych Vám tímto poděkovat za Vaši jistě nemalou a náročnou práci pro tyto noviny. S přátelským pozdravem Ctirad Pánek |
? 8.2.2005 Dodatek ke změně titulní strany Na základě protestů skalních čtenářů a autorů POZITIVNÍCH NOVIN jsem opět "dobrovolně" přehodnotil své stanovisko k zachování kompletního seznamu článků tak, jak dosud bylo zvykem na staré podobě titulní strany, takže od dnešního dne máte opět možnost kochat se chronologickým řazením článků od toho nejnovějšího až po historické číslo jedna ze dne 1.8.2004. Odkaz, který vede na tento staronový OBSAH se jmenuje vtipně OBSAH, a najdete ho na titulní straně vlevo nahoře hned vedle loga POZITIVNÍCH NOVIN. Na novou titulní stranu se pak zpětně dostanete (tak jako je tomu u většiny webových stránek) kliknutím na logo PN. Věřím, že se tato "novinka" stane pozitivní tečkou za diskusemi nad změnou titulní stránky. Pavel Loužecký |
(29) ? Milena Buriánková ? 5.2.2005 - Vážený Pavle Loužecký,
moje radování nemá konce skrze Váš nápad smysluplného oběžníku pro lidi, co se učí zas lidmi být. Díky, hezky se mi ten nápad líbí. V příloze posílám něco "člověčin", které čas od času posílám svým kamarádům a občas je přijme i Liberecký den jako "vatu" pro vyvážení v oblasti sdělení - dobré a zlé. Jsem nenapravitelná optimistka, přestože už mi život přihrál dost materiálu k řešení a ne všechno jsem dešifrovala bez jizev na duši. Naštěstí ta nestárne a chce pro mě to nejlepší, přestože někdy zlobím. Letos se posunuji za hranici šedesátky, došlo mi, že nejde nic vrátit a jak důležité je přijmout bez výhrad přítomnost, tak jak je, bez zdržování vlastní důležitostí. Nemá smysl bulet "škoda, že nám není míň...přáno....že mi osud nenadělil....". Od chvíle, kdy jsme s mladší dcerou v prvním kole přepraly rakovinu, podařilo se mi přijmout péči o invalidní matku jako příležitost, nikoliv jako těžký úděl. Stačilo v žebříčku hodnot přesunout pořadí , a zase všechno šlape . Dál dělám co mě baví , byť za svou šikovnost zaplatím nežádoucím postupem do kategorie podnikatel DPH (dosud neztráveno!!! ). Průběžně gruntuji v hlavě, likviduji návyky, které si hýčkání nezaslouží, poslouchám svou intuici a méně zprávy v televizi.... prokousala jsem se vlastním odporem k počítači, abych byla blíž dění, které mě zajímá. Pravdou ovšem zůstává, že moje generace se už jen těžko zbaví respektu z plechových trpaslíků, ale už jsem si definitivně vymluvila, že bych proto měla být horší než ti mladší, kterým "to" potíže nečiní. Baví mě i pouhá představa, že mohu patřit k partě lidí, která na vzdory diktátu doby směřuje ke světlu. Děkuji za báječnou příležitost, vizitky už mám vytištěné a pozitivní drby o Vaší existenci už šířím denně jak elektronicky tak i verbálně. Házet na papír své pocity, vize a názory bez niterné touhy, že by musely být přijaty bezvýhradně je můj způsob relaxace a bude-li se něco z předaného hodit k posílení vašeho záměru, pak mě to moc potěší. Při vědomí toho, že existuje v počítači košíček pošlu co mi radí intuice a Vy si s tím poradíte. Udělám si místečko i v týdenním plánu ( v srdci už ho mám), abych si užila všech přispěvovatelů. Příště namastím pár citátů, dlouho si je píši. Nakonec informaci o PN jsem získala od T. Kempe, kterého si je třeba Vážit velmi. Přeji krásný večer a krásnější příští. Milena Buriánková z Liberce |
? 4.2.2005 ZMĚNA TITULNÍ STRANY POZITIVNÍCH NOVIN Mnohé čtenáře zřejmě překvapí dnešní nová úprava titulní strany POZITIVNÍCH NOVIN, na níž starý známý chronologický přehled článků vystřídala dvacítka nejnovějších titulů s rozšířenou anotací ve třech základních rubrikách: ČLÁNKY, ZÁRUKA KVALITY a POZVÁNKY. Skalní čtenáři budou jistě pár dní rozladěně spílat, že jim tu chybí právě onen kompletní přehled článků, ale vězte, že tato změna byla na spadnutí právě proto, že jsem již delší dobu cítil jakýsi útlum ve čtenosti starších článků. Dosavadní způsob nabídky autorských příspěvků byl totiž velmi "návodný", dá se říci až nezdravě návykový. Čtenáři se prostě naučili číst články od těch nejnovějších (protože byly na začátku), a postupně - podle svého času, chuti a nálady pak "dočítali" ty starší. Jenže díky neustálému nárůstu stále nových a nových článků docházelo logicky k tomu, že většinou stačili přečíst jen ty nové, a k těm starším a nejstarším se tímto stylem už prakticky nikdo nedostal. A tak jakmile jsem dospěl k závěru, že jediným člověkem na světě, který přečetl všechny články v těchto novinách, jsem pravděpodobně jen já sám, protože jsem je musel všechny vlastnoručně zpracovat a otisknout, řekl jsem si: "To tedy ne, holenkové! Já vás naučím číst POZITIVNÍ NOVINY jinak." Proto musí ode dneška začít všichni čtenáři chodit pro starší články buď do jednotlivých rubrik a z nich si vybírat to, co je nejvíce zajímá, a nebo - což bych viděl ještě raději - musí začít číst články podle svých oblíbených autorů. Jiná varianta už prostě neexistuje. Dalším, nikoli nepodstatným důvodem pro realizaci této změny byla skutečnost, že počet čtenářů, kteří se opakovaně na stránky POZITIVNÍCH NOVIN vracejí, sice neustále narůstá (nyní je to přesně 50 : 50), ale bohužel celou řadu nových lidí odradila v té minulé grafické podobě titulní stránky od "prvního začtení se" právě ona tabulková strohost, ten zdánlivě nekonečný nudný seznam řádek a nemožnost se opticky a pokud možno rychle seznámit s obsahem článků tak, jsou internetoví "klikači" zvyklí: ZAJÍMÁ - klik, NEZAJÍMÁ: klik-klik. Bohužel i já - jinak zarytý nepřítel webových klišé - se musím přizpůsobovat trendům, které internetu vládnou, neboť věřím, že i mezi ortodoxními "klikači" se najde celá řada pozitivně naladěných lidí - jen prostě dodneška nedostali SVOJÍ MOŽNOST ZBYSTŘIT POZORNOST A POPRVÉ SE ZAČÍST. Někteří moji přátelé teď zřejmě překvapeně pozdvihnou obočí v údivu nad tou náhlou změnou mého filozofického náhledu na čtenáře těchto novin, ale vězte, že je to změna opravdu jen optická. Beru ji spíše jen za jakousi UDIČKU PRO NOVÁČKY. Stálí čtenáři už vědí, co mohou od POZITIVNÍCH NOVIN i jejich autorů očekávat, a to vše se rozhodně nemění a ani v budoucnu měnit nebude. No a těm opravdu novým čtenářům přeji hodně milých setkání s inspirací a optimistická překvapení na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN. Pavel Loužecký, vydavatel POZITIVNÍCH NOVIN |
(28) ? Jana a Zdeněk Reichovi ? Green Point, Austrálie, 23.1.2005 Milý pane Loužecký, náš společný přítel, Václav Žídek, nás seznámil s internetovým časopisem PN, který v Praze vydáváte. Je to záslužné a zejména v dnešní době do značné míry i potřebné úsilí, vyvážit informace, které přináší denní tisk a jiné komunikační prostředky, které se v podstatě soustřeďují na věci převážně negativní. Je to bohužel neblahým rysem lidské povahy, že většinu čtenářů časopisů a diváků televize, zajímají zprávy o katastrofách a jiných neblahých událostech. Pokud si vzpomínám, píše o tom v jednom ze svých fejetonů Karel Čapek. Něco ve smyslu, že čtenáře nezajímají a nebude tudíž kupovat noviny, které nás informují o tom, že jistá stařenka přešla úspěšně křižovatku, pouze zpráva o tom, že cestou utrpěla úhony, je pro čtenáře zajímavá. Téměř překvapením byla na příklad před několika málo dny na jednom ze sydneyských televizních kanálů zpráva, že malý, čtyřletý klučina, jehož maminka ztratila vědomí, využil toho, co se naučil ve školce. Vyvolal správné číslo pohotovosti a ze záznamu komunikace s pohotovostní službou, které podal přesné informace, zachránil patrně své mamince život. Rádi proto navštěvujeme Vaše Pozitivní Noviny, články v nich potěší a povzbudí. Pokud moje manželka, nebo já, napíšeme něco, co by se podle našeho názoru mohlo hodit do Vašeho časopisu, rádi to pošleme. - Přejeme Vám mnoho úspěchů ve Vaší práci
- Jana a Zdeněk Rich (Reich)
|
(27) ? Jana Divišová ? 10.1.2005 - Konec roku 2004
- „……V hloubi duše každého člověka existuje nesmírná touha po odpovědích na základní otázky týkající se samotné existence. Je Bůh? Co je po tomto životě? Proč je utrpení? Co je Pravda? Co je Skutečnost?
- Dokud v člověku existuje nadšení, které ho vede k hledání mezi různými životními alternativami, zůstávají tyto otázky pouze povrchní. Když ale začne být smrt reálná nebo když jej přemůže hluboké rozčarování z možností, co nám životní zkušenosti přinášejí, potom se již nemůže konfrontaci se základními otázkami vyhnout. V takových okamžicích má člověk srdce otevřené a nelze jej utěšit běžnými způsoby. Čas nazrál a na něj doléhají otázky Pravdy, Skutečnosti a Skutečného Boha…...“
- Úryvek je z knížky duchovního Učitele Adi Da Samraj, kterou pomáhám redigovat. A právě tato slova ke mě přicházela, když jsem pozorovala jak se lidé chystají k oslavám nového roku. Cítila jsem, že se mě a mého syna letos netýkají, asi čas opravdu nazrál.
- Chci se s vámi podělit o zkušenost, která nepotkala mnoho lidí z naší země, ale byli nás tisíce na celém světě.
- Vracela jsem se z poklidně strávených vánoc s maminkou, když mi volá kamarád mého syna Nika, jestli vím, co se stalo dnes ráno u Sumatry.
- /Dominik si před 14ti dny dodělal potápěčský kurz na jednom z malých ostrůvků tam někde hodně daleko/. Nic jsem nevěděla a přijala jsem tu informaci jako většinu těch hrůzných zpráv, které k sobě moc blízko nepouštím, protože je přímo nemohu ovlivnit a denní zprávy se jimi jen hemží.
- Když jsem doma ve své schránce nenašla jeho žádný mailík, začala jsem brouzdat po internetu a nacházela jsem první konkrétní fakta o tom, co se vlastně stalo . Jen dvě místa v Thajsku byla jmenována všemi médii jako nejvíce postižené oblasti se stovkami mrtvých - jedním z nich byl ostrov Phi Phi - místo působení mého syna.
- Dalších 24 hodin jsem díky hodinu od hodiny přibývající statistice o mrtvých spolu se záběry valící se hrůzné vlny přes ostrov Phi Phi v televizi, stála přímo čelem k smrti, k utrpení, k druhé straně idyly bílých pláží, k faktu, že země se zlobí a dává nám to jasně najevo. Celá ta hrůza se začala odehrávat přímo v mém pokoji a čekání na zprávu, prokládané účastným voláním přátel a sledováním zvedajícího se čísla obětí, bylo nekonečné.
- Nevím jestli jsem zůstala vyrovnaná, funkční a schopná akce a tak nějak odevzdaná díky svému duchovnímu Učiteli Adi Da a nebo jsem jen opět potlačovala emoce a hrála svůj vzorec „ …ty to musíš zvládnout…“.
- Od Adi Da vím už hodně i o smrti - že je součástí života stejně jako narození, že neznamená konec, že mohu umírajícím v jejich odchodu pomoci, že je to jejich volba na jiné úrovni.
- Nik se rozhodl žít dál, zachránil si holý život na stromě a vlastně doteď neví, jak se na něj dostal. Dalších třicet hodin pomáhal lidem řvoucím a sténajícím, byl i s těmi, co je síla křičet právě opustila. V tom velkém zmatku viděl i ty, kteří duchapřítomně využili a brali si, co jim nepatřilo.
- V následujících pěti dnech si lízal rány a pohmožděniny na sběrných místech, kde ho oblékli, dostal najíst i kartáček na zuby, mohl se vyspat, když se mu podařilo usnout, mohl mi zavolat, což moc potřeboval a já taky, a hlavně ho pohladila péče spousty místních dobrovolníků připravených ho odvést kam bude potřebovat, protože měl zavázané nohy a špatně se mu chodilo. Našli se i lidé, co znal i neznal, kteří na rozdíl od něho, přežili i se svými pasy, kreditními kartami, mobilními telefony a počítači, a ti mu nabídli trochu peněz, koupili džíny, dali telefon, poskytli bydlení.
- Já vzdálená tisíce kilometrů jsem seděla u telefonu a vytvářela mu základnu a přístav. Mimo pomoci praktické –peníze a pas, šlo hlavně o pocit, že v tom chaosu není sám. Denní zprávy o rozsahu katastrofy s hrůzným číslem počtu obětí a nezvěstných mi nějak nešly dohromady s pohledem z okna v centru Prahy, kde lidé spěchali dokoupit šunku na chlebíčky nebo láhev šampusu.
- Po týdnu začaly chodit od Nika emaily s jiným laděním, než o tom, kde spí nebo že už mu sundali obvazy.…. jen tak porad premyslim a premyslim a jsem hodne zmateny, moc nevim kam dal a jestli to vubec chci, vim, ze neco nebo nekdo chtel, abych tady na tom svete byl....
- Možná, že díky tsunami, i pro mého 24letého syna - podle slov Učitele Adi Da Samraje - „ ….. Čas nazrál a na něj doléhají otázky Pravdy, Skutečnosti a Skutečného Boha…...“
-
- Jana Divišová
|
? 4.1.2005 - REAKCE NA ČLÁNEK Václava Židka VZÁCNÁ TO ŽENA Sledoval jsem 25.prosince 2004 na ČT2 koncert NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT a musím říci, že po dlouhé době se v televizi objevilo něco, co mělo ducha a jasné poselství. Nemám tento druh pořadů sice příliš v lásce, protože většinou bývají neuvěřitelně trapné, naprosto stejné, "klišovaté", s neuvěřitelně blbými komentáři moderátorů. Takže jsem k tomu zpočátku přistupoval velmi skepticky. Ale po prvních výstupech jsem si uvědomil, že výběr účinkujících je kupodivu šťastný (neboť většinou méně známých osobností - včetně moderátorů), že je tu - zaplaťpánbůh - poskrovnu světelných šou-efektů a vynuceného plácání publika na pokyn štábu, a vůbec ... Docela se mi líbily i mrazivé prostřihy týraných zvířat, které tomu dodávaly ten správný apel. O to více mě tam však rušila ta protivná všudypřítomná létající kasička (byť si uvědomuji, že právě o to v tom pořadu šlo především, ale určitě se to dalo udělat méně násilně, třeba stálým nápisem ve spodní části obrazovky s číslem účtu a SMS telefonu, aby si ho člověk stačil třeba napsat, že). Ale to jsou jen takové drobné blbůstky, které nemohou zvrátit celkový pozitivní dojem. Vzdávám tímto hold dramaturgyni a scénáristce paní Aleně Heinové a režisérovi pořadu Stanislavu Vaňkovi, protože skutečně odvedli pořádný kus viditelné práce, a jsem o to radši, že to někdo (Václav Židek) dokázal svým článkem VZÁCNÁ TO ŽENA alespoň na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN veřejně ocenit a vyzdvihnout jejich zásluhy na celkovém úspěchu tohoto úctyhodného projektu. A protože moc dobře vím, jak se pracovití, skromní a skvělí lidé "ošívají", když je někdo veřejně chválí za to, co dělají s láskou pro druhé, tak nechť to ode mě Alena Heinová a Stanislav Vaněk neberou jako "běžnou chválu", ale jako mé dodatečné osobní POZITIVNÍ OCENĚNÍ JEJICH ZÁSLUŽNÉ PRÁCE. Pavel Loužecký |
- ? 1.1.2005 - NOVOROČNÍ ZAMYŠLENÍ
Tak už tu zas máme Nový rok. Musím se přiznat, že nejsem velkým vyznavačem tohoto svátku, neboť jakmile začnou lidi vřískat a do luftu třískat petardy a světlice, tak si okamžitě uvědomím ten nesmysl (a letos obzvláště), co miliard se nesmyslně vystřílí do vzduchu. Na jedné straně zeměkoule se stala před pár dny šílená katastrofa, při které zemřely desítky tisíc lidí, přičemž pozůstalí potřebují nutně každou sebemenší pomoc, a na druhé straně se miliardy lidí radují a "střílejí" nepřestavitelné množství peněz do luftu s výjimkou přímo postižených zemí a Švédska, kde všichni obyvatelé místo raket zapalovali na Nový rok na veřejných prostranstvích a doma svíčky . A tak zvláště tento Silvestr se mi jevil jako naprosto nehumánní a aspoň pro mne nepochopitelný: že si lidé neuměli odříct aspoň jednou za život tyto velké oslavy a zachovat se důstojně. Rok co rok si uvědomuji, jaká síla peněz a tím i nepředstavitelná finanční rezerva je tady skryta. Jen vymyslet projekt, jak tu řeku peněz nasměrovat správným směrem, kde by mohly pomoci a měly by smysl. Každý konec roku by se tak mohl stát jakýmsi pomyslným "celosvětovým silvestrovským ohňostrojem peněz", věnovaným na humanitární účely. Alena Heinová: možným řešením se jeví sběrný cyklus dokumentárních pořadů mapujících nejzávažnější situace v bolestných místech naší společnosti (mohly by vznikat v průběhu celého roku na nejrůznějších místech naší vlasti, pokud by zpravodajské štáby systematicky na takový cíl myslely a stejně systematicky ho mapovaly), kde pomoc člověka člověku je možné inspirovat především informovaností a morální i profesní zainteresovaností informujících. Tento cyklus by mohl prolínat programovou skladbou všech svátečních vánočních dnů – a odpovědí na otázky, které by položil, by mohl být následný večerní velký benefiční koncert. Sledovali bychom ho v době, kdy se na televizní obrazovku díváme přece jen pozornějším očima a dost možná i otevřenějším srdcem. Štědrý den by se tak mohl stát opravdu ŠTĚDRÝM lidskou sounáležitostí a schopností konkrétní pomoci v konkrétních situacích. Jistě, je mezi námi hodně těch, kteří pomáhají a pomáhat chtějí – jsou tu Adventní koncerty, pro opuštěná zvířata je tu celoročně pořad Chcete mě, letos dokonce Benefiční koncert Nadace na ochranu zvířat vysílaný na Boží hod vánoční…, ale také stále dost těch, kteří ve spěchu všedních dnů prostě nemají čas a někdy ani dostatek sil soustředit se v klidu a zamyšlení nad skutečností, která by měla zajímat opravdu nás všechny. Jak a proč žijeme, jak se jako živé myslící a cítící bytosti chováme k jiným živým bytostem, s nimiž sdílíme tuto planetu? A zároveň si uvědomit sílu, kterou nelze uzákonit ani předepsat, kterou nelze vynutit, ale je možno ji vzbudit, ozřejmovat, pěstovat, vytvářet: SMYSL KAŽDODENNOSTI LIDSKÉ LÁSKY A SOUCÍTĚNÍ. Jak velká je to síla, kolik ji v sobě máme, o tom jsme se mohli přece přesvědčit právě teď, na sklonku odcházejícího roku, kdy se proti ničivé síle tsunami v Asii vztyčila vlna pochopení, soucítění a právě té potřebné každodenní lidské lásky celého okolního světa. A právě tady bych viděl cestu, jak v budoucnu atmosféru vánočních svátků i onen bláznivý silvestrovský ohňostroj využít k propagaci podobných myšlenek, jak co nejúčelněji naložit s takto získanými penězi. První kolo takto komponovaných pořadů by možná bylo zatím jen v Česku, ale další rok by už tato akce mohla proběhnout celou Evropou. Napřed ovšem musí proběhnout našimi srdci a našimi myšlenkami. Jen odsud může totiž startovat s jistotou, že cíl bude dosažen ! Krásný Nový rok 2005 všem čtenářům i autorům POZITIVNÍCH NOVIN přeje Václav Židek - Projektem podobného druhu chce inspirovat českou veřejnoprávní televizi publicistka, spisovatelka a scenáristka paní
|