Vaše ohlasy (říjen 2005 – leden 2006)

Rubrika: Ohlasy

Vážení čtenáři,

tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.

Redakce Pozitivních novin

(87) ?  Jitka Dolejšová, 29.1.2006
Ohlas na přidání nové rubriky OSOBNOSTIdo Pozitivních novin

Ahoj Pavlíku!
Mnó, to se Vám, pane šéf, opravdu POVIDLO :o)  Je to dobrá rubrika, a člověk by ani neřekl, co se nám toho nashromáždilo. Zajímavé čtení o zajímavých osobnostech, to přitáhne další čtenáře. Lidské osudy, moudré myšlenky, přístup k životu, odvaha překonávat překážky nebo se smířit s osudem (pokud to nelze změnit)...
Myslím si, že PN získávají krůček po krůčku na kráse, a ačkoliv se mi revoluční změna image PN zpočátku nelíbila (hlavně ta kolonka PUBLICISTIKA mi evokovala představy o politickém plkání o ničem - hle, jak typická ukázka předsudku!), uznávám, že to bylo dobré řešení.
Teď je to graficky pěkné, přehledné, barevně citlivě vyvážené, články zahrnují široké spektrum žánrů a takovou různorodost témat, že si vybere opravdu každý.

Skvělý byl nápad s těmi
tapetami od p. Hellera.  Taky mě napadlo, jestli by opravdu mělo být cílem PN, aby vycházely v papírové podobě. Když si přečtu noviny, druhý den je odložím a už se k nim nevracím. Když si přečtu časopis, mám ho sice delší dobu, ale výsledek je stejný. Když si rovnou nevystřihnu, co mne zaujalo a k čemu se chci vracet, skončí časopis buď ve sběrně papíru, nebo na chatě (kdyby si chtěl někdo číst, popř. na podpal). Ale internetové noviny nezežloutnou, nemůžu je nikam založit, jsou pěkně připravené po ruce, a já si jen vybírám podle nálady, co si přečtu, vracím se k oblíbeným tématům, článkům, autorům...

Měj se krásně, děláš to na jedničku. Setkání s Tebou a Tvými PN mi do mého života vneslo novou dimenzi. Díky Ti za to, že jsi mě duševně nakopl a nastartoval k větší literární činnosti. A nečervenej se, tohle není lichocení, natož pochlebování. To jsou fakt faktická fakta. A basta fidli.
Jitka Dolejšová
(86) ?  Max Wittmann, 26.1.2006
Ohlas na článek: 
 Ondřeje Suchého: Gerry Scottovou byla radost poslouchat!

Milý příteli Ondřeji,
ty vaše Pozitivní noviny jsou absolutní špica a já se chci stát jejich pravidelným odběratelem, nejlépe na křídovém papíru.
Byl jsem včera v Jihlavě (přesně rok po Járovi Pospíšiovi), točil jsem další zajímavý projekt Pocta Mozartovi, což vymyslela paní Renée Nachtigallová, fajnová dáma. Zaledněná Jihlava bez posypaných chodníků působila značně depresivně, tak jsem raději ani nevyšel z kulturáku a jeho hospody, kde mají výtečného kuchaře. Tak a teď: Už před časem (a to Vy víte) jsem tlačil na hochy v Supraphonu ve věci samostatného alba G.Scott. Hruška to tenkrát řekl paní Scott, a ta se na to moc těšila, jenže chlapci mně dali najevo - však jsem to říkal vloni v Boleslavi - že kdože by to kupoval, a tak z toho sešlo. Teď, kdy v tomto roce budu připomínat nedožitou pětaosmdesátku Gustava Broma, je další příležitost vydat něco z jeho archivu. No a protože mě Supraphon vyšel vstříc vloni s tím průřezem Broma, tak letos nebude nic. ČILI jsem se vnutil Františkovi Rychtaříkovi, kterej mně slíbil, že uděláme CD Brom jenom dixielandy, a tam dáme tu Scottku. Nevím ještě kolik kousků tam dám, ale mým odhadem by to mohlo být tak půl na půl, čili při dvaceti tracích celkem by to mohla být tak desítka. Rád bych to pokřtil 2.června v Mikulově na koncertě k poctě K. Krautgartnera, který tam dělám každý rok. A letos tam právě bude hrát Bromův orchestr.
                                                                             
A tak vás zdravím co nejradostněji Max W.
(85) ?  Ladislav Gerendáš, 25.1.2006
Ohlas na článek: 
 Ondřeje Suchého: Gerry Scottovou byla radost poslouchat!

Ondřeji,
s tou G.Scottovou se ti to povedlo. To byl první jazz, kterej jsem si koupil, kolikrát už jsem si říkal, co s tou skvělou babou je, kam se poděla... Ondřeji, moc za ten článek děkuju. A že umřela, to mě zarmoutilo.
40 let o ní nic nevím a teď, to je zvláštní, chvíli jsem smutně čuměl do zdi. Já nevěděl, jestli žije, ale teď ta blbá jistota...škoda, škoda, to by bylo něco potkat ji v Lucerně. A taky jsi mi připomněl obal jedné z těch jejích desek, kterou jsem si pouštěl pořád dokola, to bylo příjemnééé. Škoda jí, holky!
Tak moc zdravím a děkuju. L.G.
(84) ? Tomáš Jurčík, 21.1.2006

Vážený pane Loužecký,
dnes mně pan Arnošt Bednář doporučil podívat se na Vaše noviny. Lituji, že ač penzista, jsem příliš zaneprázdněn, a mám málo času a energie na to, abych se mohl jejich četbě věnovat podle chuti. Nicméně Vám fandím natolik, že jsem umístil na mnou spravovaný neumělý web
www.ssp-pedagog.cz na Vaše noviny odkaz. S pozdravem
Mgr. Tomáš Jurčík
předseda Společnosti středoškolských pedagogů
(83) ? Vladislav Neužil, 20.1.2006
Ohlas na článek: 
Jana Schwarze: Jeduděs

Fejeton doktora Schwarze se mně nejen líbil, ale zároveň jsem obdivoval, že byl napsán pouze šesti větami.
S pozdravem
V.Neužil
(82) ? Ondřej Suchý ?? Ladislav Gerendáš, Rudolf Křesťan, 16.1.2006

Milý Pavle a milý Václave,
právě jsem obdržel nadšený e-mail kamaráda, muzikanta a komika Ladislava Gerendáše. Chápete, že si jeho následující větu nemohu nechat pro sebe:


"Ty Pozitivní noviny jsou senzační, včetně toho názvu!"
Ladislav Gerendáš

A k tomu ještě přidávám odpověď Rudofa Křesťana na mé pozvání do klubu autorů Pozitivních novin:

Milý Ondro,
otevřel jsem si dotyčné internetové noviny, jsou opravdu sympatické. Já momentálně soustředěně kutám na další - už čtrnácté - fejetonové knížce, a to je období, kdy se snažím co nejvíc koncentrovat. Případný příspěvek pro pozitivníky bych si tedy troufl zaslat až někdy na podzim. Ale při našem věku a vědomí plynoucího času, Ondro, víme, že to bude za chvilku.
Ahoj a (s)měj se!
Ruda Křesťan

Je dobré, že Pozitivním novinám začínají věnovat pozornost také známé osobnosti ze světa filmu, divadla a muziky!  Zdraví vás neúnavný obdivovatel i přispěvatel
Ondřej Suchý
(81) ? Miroslav Matucha, 15.1.2006

Vážený pane Loužecký,
zaujalo mne to, né že né, superlativ se však ode mne nedočkáte. Souhlasím, že není nutno používat všechny výstřelky techniky, avšak uvítal bych méně chaosu. Z prvního náhledu jsem nabyl pocitu, že dopisovatelé i čtenáři inklinují k určitému vyhraněnému spektru toho pozitivního, co můžeme od života očekávat či mu dávat - tím, podle mne, je jakýsi útěk do poezie, esoteriky, uvolnění, relaxace či kamkoli, kde mohu zapomenout na běžné starosti i stressy denního shonu. To znamená, že zde nacházím oddělení toho pozitivního od života. Osobně bych preferoval každodenní pozitivní přístup ke všemu, co musíme a denně děláme, ať už v práci, doma či někde jinde. Ad absurdum bych si představoval, že začnou pozitivně myslet a jednat i politici. Možná jsem větší optimista, než ostatní. Vím, že chci hodně. Ale beru POZITIVNÍ NOVINY jako výzvu, jako prostředí či prostředek k tomu, aby se to vůbec v širším prostoru mohlo dít. A to je dobře. Jinými slovy berte mou kritiku jako konstruktivní, Váš nápad je ojedinělý a rozhodně potřebný!
Pokud budu moci, rád budu přispívat, i když moje zkušenosti jsou poněkud pragmatičtější, než ostatní obsah PN, jak jsem dosud mohl poznat.
Co myslíte? Patří do PN i taková témata, jako je Spolková činnost, vaření, osobní finance? Pracuji jako finanční poradce, avšak nebylo tomu tak vždy. Mám letité zkušenosti z podnikání, ale i jako zaměstnanec (ostatně když je mi dnes 55, nemohl jsem podnikat celý život). Tato má historie sama už navodila řadu situací, o nichž by si možná někdo rád přečetl. Já však bych v tuto chvíli dal přednost - pokud tedy bych se měl stát spolupracovníkem PN - oblasti, která může velmi významně posunout pozitivní myšlení dopředu u velkého množství lidí, a tím jsou peníze. V rámci své profese se denně setkávám s řadou lidí, kterým moje rady značně pomáhají splnit si své sny buď dříve nebo jednodušeji, než plánovali. Dávám jim nahlédnout pod pokličku umění hospodařit s penězi s lepšími výsledky, než se jim kdy zdálo. Věřte nebo ne, když vidím ty spokojené tváře, nemohu si nemyslet, že jsem přispěl k pozitivnímu myšlení těch lidí.
Zdravím Vás.

Miroslav Matucha
miroslav.matucha@awdcr.cz
?

 
? Pavel Loužecký, 15.1.2006

   
Vážený pane Matucho!

Musím Vám říci, že jste mě svým mailem nesmírně potěšil, protože za rok a půl existence Pozitivních novin je to
první, víceméně negativní ohlas, který se mi kdo "obtěžoval" poslat. Věřte nebo ne, kdybych nějaký negativní dopis obdržel, už je dávno uveřejněný v OHLASECH. Fakt jsem začínal mít vážené podezření, že MLČÍCÍ (negativní?) VĚTŠINĚ už ani nestojíme za pár slov.

Píšete o svém PRVNÍM NÁHLEDU do Pozitivních novin. Nevím, jak moc byl zběžný, a na co jste právě - z těch 641 příspěvků - narazil. Věřte však, že v PN najdete hodně článků, nápadů, inspirace a myšlenek, které by Vás mohly oslovit, a vůbec nejsou o poezii, esoterice, uvolnění či podobných "únikových" tématech.

Nechci se tu stavět do role advokáta padesátihlavé skupiny lidí, kteří více či méně často píší do Pozitivních novin, ani mnohem početnějšího davu, který je po celém světě pravidelně čte.
Je výhradně jejich svobodnou volbou, proč to dělají. Určitě existuje velmi mnoho lidí, kteří by o PN ani okem nezavadili, a ještě více by s nimi rádo polemizovalo, co by mohlo být jiné, lepší, nebo by tu nemuselo být vůbec. Ale o to tady - alespoň mně - nejde.
Pro mě osobně jsou Pozitivní noviny místem, které sdružuje lidi STEJNÉHO VYZNÁNÍ: vyznání POZITIVITY, OPTIMISMU A RADOSTI ZE ŽIVOTA.

Musím Vám však zároveň odporovat v názoru, že
Pozitivní noviny jsou oddělením od normálního života. Právě naopak! Tak jako je součástí barevného spektra BÍLÁ a ČERNÁ, existují vedle sebe POZITIVNÍ NOVINY a celá řada dalších periodik, kde pozitivního naopak nenajdete téměř nic.
Ale naše noviny CHTĚJÍ BÝT BÍLÉ! Je to vlastně jejich základní program, směr, cíl, výjimečnost ... ! Tak proč bychom je, proboha, měli dělat násilím černobílé? Vždyť těch černobílých novin a časopisů jsou stovky ..., a jaký mají problém se svojí identifikací směrem k čtenářům ....!?! Ten my nemáme. A nechceme mít. Proč taky?

Já vždy a všude tvrdím, že i v podstatě negativní informaci lze pojmout pozitivně. Jak?
Nestačí totiž jen konstatovat negativní skutečnost ... Současně s tím je potřeba pojmenovat důvod, proč se ona negativní skutečnost stala či děje, a v ideálním případě navrhnout způsob jejího řešení. Jakmile hledáme a nacházíme nápravu věcí negativních, je to věc navýsost pozitivní, a proto má právo ocitnout se v Pozitivních novinách.

Tak to jen na vysvětlení jakési filozofické podstaty Pozitivních novin.

Opravdu se těším na Vaše příspěvky. Rád se poučím, jak vypadá skutečně konstruktivní příspěvek - třeba i o penězích, plánování, hospodaření atd. Věřte mi, že pokud budou rezonovat s duchem Pozitivních novin, velmi rád je budu otiskovat.

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
(80) ? Verena Graf, Švýcarsko, 13.1.2006
Ohlas na článek: 
Ondřeje Suchého: Legendární klaun Dimitri oslavoval 
Lieber Ondrej Suchy,
Ich habe jetzt erst gemerkt, daß ich Dimitris Dankschreiben ans Theater in Verscio zurückgeschickt habe, Ihnen.
Deshalb hier nochmals:
Dimitri hat sich sehr gefreut über den ausführlichen Bericht, den er bei nächster
Gelegenheit mal mit Richard Weber genauer anschauen wird. Tschechisch kann er ja nicht, und so kann er bisher nur die Namen lesen und sich die Bilder anschauen. Dimitri erinnert sich natürlich auch noch an Ihren Besuch und denkt gerne daran zurück.
Nochmals vielen Dank also und freundliche Grüsse
Verena Graf
--
Segretariato:
Verena Graf
Costa / C.p. 23
CH - 6655 Intragna
T/F: +41-(0)91-796 35 64
? 
Milý Ondřeji Suchý,
teprve nyní jsem postřehla, že jsem Dimitriho poděkování poslala zpátky do divadla Verscio, a ne Vám. 
Tak ještě jednou:
Dimitri se velmi těšil z obsáhlého článku, který bude při nejbližší příležitosti s Richardem Webrem důkladněji prohlídnut. On česky neumí a může si jenom přečíst jména a dívat se na obrázky. Dimitri samozřejmě také nezapomněl na Vaši návštěvu, a rád vzpomíná na to, co bylo.
Ještě jednou mnoho díků a přátelských pozdravů
Verena Graf
(79) ? Zdislav "Zdenek" Wegner, 12.1.2006
Ohlas zaslaný autorce Petře Nachtmanové v rámci Literární soutěže
Chtěl bych Vás pozdravit www.wegner.cz, rubrika "Hall of fame". Tož, jak tu rubriku nazvat, když jsem do ní chtěl vložit má první literární ocenění?  
a poděkovat za velice milý mail. Vlastně jsem takovou odezvu nečekal.  A když jsem si něco málo přečetl o vašich Pozitivních novinách, došlo mi to. A jelikož jsem na vašich stránkách četl tolik povzbuzení ke spolupráci, rozhodl jsem se nabídnout Vám občas své povídky. Snad se  Vám z toho bude něco hodit. Víte, já píšu odnedávna. Tedy odnedávna to dělám záměrně. Kdysi to byly jen sem tam poznámky na útržcích papíru. Až příchod kompu a internetu do mého života - což se událo teprve loni - mi ukázal, že to, co jsem v myšlenkách dělával od dětství, se dnes dá docela snadno uskutečnit. Toto médium snad bylo stvořeno pro mě! :-)))
Jelikož jsem v tomto světě nový, moc ještě neumím. Proto Vám ještě nedokážu poslat svou fotku. Tedy převzít ji ze stránky, kam ji vložil můj syn. Ale Vy si ji určitě budete umět okopírovat z mé stránky
Dovolím si jeden postřeh: Říká se, že autor je opravdovým autorem až tehdy, když mu za jeho text někdo zaplatí. Vaše noviny budou lidé chápat jako bránu do světa tisku, autor bude tedy dostatečně odměněn mu poskytnutou šancí. Ale neměli byste se vměšovat do toho, zda redakce, které něco od vás převezmou, autorovi něco zaplati či nikoliv. Myslím, že psychologicky by bylo správnější žádat od těchto redakcí v případě převzetí článku odkaz na vaše noviny a pro autora symbolický honorář. Opravdu symbolický, třeba 10 korun. Aby si těch prvních deset korun mohl zavařit do folie a pověsit nad psací stůl. Rozumíte mi?  
Pokusím se Vám poslat i společnou fotku s mou paní. Vždyť se mé příběhy točí pořád kolem mé rodiny!
Mějte se moc fajn. Fandím vašemu záměru a budu vás číst, ať už mé texty použijete nebo ne.
S opravdovou úctou Váš
Zdislav "Zdenek" Wegner
 
(78) ? Oscar Gottlieb, 11.1.2006

Milý pane Loužecký,
lidi by si měli říkat příjemné věci, i když pro to není třeba nějakého mocímermo důvodu.
Já Vám i Vašim dopisujícím kolegům (mezi nimiž mám i pár kamarádů) chci poděkovat za to, co a jak děláte v Pozitivních novinách.
Dělejte to tak i v roce 2006 a nejenom mně, ale i ostatním prosvítíte dny!
A já o Vás zase budu hezky mluvit v některých svých pořadech.
Moc Vás zdraví


Oscar Gottlieb
Český rozhlas 2 - PRAHA
(77) ? Květa Veselá, 7.1.2006
Ohlas na osobní e-mail O.Suchého - v souvislosti s článkem: Díky, vážení ....

Vážený pane Suchý,
"...dnes jsem dostala Vaši pohlednici Šemánovic s novoročním přáním, za které Vám moc děkuji, protože ji ve své sbírce opravdu nemám. Využivám k poděkování Vašeho emailu z Pozitivních novin, které zde často v Ottawě čtu, abyste věděl, že pohlednice došla v pořádku a hlavně nezničena. Čtu se zájmem i Vaše články, moc se mi líbí, hlavně z poslední doby Veselé historky, a teď J.R.Pick, o kterém jsem také nikdy neslyšela, byť sbírám mimo pohlednic i autogramy. Budu se těšit na další!"
Květa Veselá, (Nepean, Ontario, Canada)
(76) ? Petra Nachtmanová, 6.1. 2006  
Ohlas na článek:
 
Vlastimila Marka:  Sny
 
Dobrý den, pane Marku,
Moc Vás zdravím a děkuji za Váš článek „Sny“. Jsem typickým příkladem sny opředené duše!
Nevyznávám žádnou víru, ani nestuduji různé prameny ohledně snů a astrologických předpovědí atd. Ano, občas čtu tajemné články, ráda mrknu do astrologie, do zodiaků apod. Ale je to pouze pro zábavu, a nikdy se v tom moc nevrtám, protože s tím co mám jsem moc spokojená, a právě z Vašeho článku jsem se dozvěděla, že patřím k těm šťastlivcům, kteří své sny ovládají.
Je to tak, ať se to zdá neuvěřitelné, člověk úplně obyčejný je toho schopen. Není to myšleno, že pokaždé si sen nějak naprogramuje, třeba řekne, že dnes to bude romantický film, ale je to tak, že  je ve snu spokojený a to i v případě, že se jedná o katastrofu. Prostě vyvázne ze zlé situace a není ze špatného zničený, protože se překonal jistý „úkol“. Spatřil v té věci „poslání“.
Nikdy jsem netrpěla na hrůzné sny i přesto, že jím nezdravě a dívala jsem se onoho času na dost hororových filmů. Ty špatné se objevují opravdu vzácně.  
Ať už to někdo považuje za divné či souhlasí. Sny tu jsou s námi. Jsou součástí naší existence a mají jistě, jako cokoliv jiného, svůj úkol. Mně přinášejí pohodu, náměty na povídky či romány, nové myšlenky. Věřte, že s nimi žiji ráda a ukrást bych si je nenechala. Kdo ví, možná ty minulé životy a vzdálené světy jsou nám blíž, než si dokážeme představit. A pro mne jsou „životy“, procházím jimi, jsem tam a líbí se mi to.
Myslím, že by mohly sny i pomáhat, chci o tom napsat sci-fi povídku. Naordinujte vrahovi tisíckrát či milionkrát stejné sny o vraždění? Možná by se probudil a nechtěl nikomu ubližovat. Je přece známo, že člověk se rychle přesytí, potřebuje změny, a kdo si poslechne příští léta píseň, kterou slyšel určitý čas za den několikrát? Holky z naší školky nemusím dodnes.... 
Je toho mnoho více krásného na snech, ale nebudu Vás zdržovat mými neodbornými názory. Takto to cítím a chtěla jsem Vám o tom napsat, poté co jsem si s chutí přečetla Vaše „Sny“.
Mějte se moc pěkně, Vám i Vaší ženě a blízkým přeji jen pěkné sny a i skutečnost.
S přátelským pozdravem
Petra Nachtmanová
(75) ? Monika Hoňková, 5.1. 2006    
Ohlas na článek: 
Jiřího Vlastníka:  Marta Balejová - zpěvačka okrajových žánrů

Dobrý den,
dnes jsem se díky hledání o šansonech dostala k článku Nejen o šansonech. Studuji dálkově skladbu a věnuji se šansonům. Sama si také píši texty. Asi po třech letech hledání jsem požádala svou, o pět let mladší, učitelku klavíru, jestli by mi nazpívala šansony. Děvčata ze školy hledala někoho jako je Karel Svoboda. Hudba je mým velkým koníčkem, proto mě potěšil článek, ze kterého jsem pochopila, že šansony mají stále své posluchače. V mém okolí bohužel ne. Povzbudili jste mě do další práce. Moc děkuji za článek.

Monika Hoňková        ? odpověď
 
?
Jiří Vlastník,5.1.2006
 
 
Zdravím a přeji krásný Nový rok.
Děkuji za reakci na můj článek o šansoniérce Martě Balejové a jsem velice rád, že se někdo další věnuje hudební oblasti, která nikdy nezklame. Ani prakticky nemůže sklouznout do šedavého bahna komerce, jak se tak často kolem nás děje v jiných oblastech kultury. Nejsem rozhodně žádný kazatel s ohnivým mečem v ruce. Sám jsem spíše vyrostl na muzice rockové a jazzu, ale v těch dobách jsme byli v naprosté většině vnímaví i pro nesporné hodnoty kousek vedle. Ostatně, svědčí o tom to i všeobecná popularita Hany Hegerové a u rokerů oblíbeného Bacha. Atd. Nemyslím si, že by vbrzku šansoniéři zcela obsadili media, ani to není třeba, ale bylo by na místě ze všech sil zachovat alespoň něco z té slušné kulturní úrovně, kterou jsme kdysi mívali. Mnozí ti Horníčkové a Werichové opustili tento svět, a což je horší, zdá se, že se jaksi vytratili i z duší mnoha lidí, aniž by na uvolněné místo usedla rovnocenná náhrada. Ale máme tu stále stále mladého Jiřího Suchého s opět začínajícím Semaforem, máme tu tedy i pár skutečně skvělých šansoniérů a další umělce. Měli bychom se z toho radovat.... Chtěl bych dodat, že Marta Balejová s Libuší Švormovou, za doprovodu muzikantské legendy, předního virtuosa na violoncello, Jiřího Hoška, vystoupí 11.1.2006 od 19.00 hodin v Chodovské Tvrzi s pásmem Pocta Edith Piaf k jejím nedávným nedožitým devadesátým narozeninám....
Jiří Vlastník
(74a) ? Vladislav Drahoš, 5.1. 2006     
Ohlas na článek:
Vladimíra Kulíčka:  Poselství babky kaštanářky

Vážený pane Kulíčku,
Vaše vzpomínka na babku kaštanářku je velice krásná a lidská. Nám starým připomíná mládí, a těm dnešním mladým ukazuje jeden z okrajových, ale přece pro mnohá města příznačný zimní jev. Hřejivý kornout s kaštany v kapse, bruslení na stříkaném kluzišti, vojenská hudba hrající na náměstí u rozsvíceného vánočního stromu - tyto vzpomínky na Plzeň 30. let se ve mně ozvaly při čtení Vašich řádků.
Váš článek přesně zapadá do nálady příspěvků tohoto vlídného a laskavého čtení internetového časopisu pana Loužeckého. Škoda, že ta potřeba lidskosti rezonuje téměř výhradně jen v staré generaci, pro mladé dravce je to asi jen zbytečný sentiment...
Všechno dobré a ať se Vám daří!

Vladislav Drahoš, 80 let, Banská Bystrica
(74b) ? Vladislav Drahoš, 5.1. 2006        (odpověď na reakci V.Židka k předchozímu ohlasu)

Vážený a milý pane Židku,
periodikum, které nevyplácí honoráře, dává svým přispěvatelům a glosátorům něco mnohem cennějšího: pocit, že aspoň okrajově přicházejí takto do styku se skutečnou šlechtou ducha.
Samozřejmě, že rád souhlasím s neanonymní citací všech mých řádek, jež uznáte za toho hodné. Vaše pěkné přání srdečně opětuji.
V souvislosti s Vaší poštovní adresou a nepochybně i nynějším bydlištěm mi to nedá, abych nedal k dobru tuto vzpomínku na Kolín n.R.: Před dobrými 35 lety jsme se s manželkou vlakem vraceli z návštěvy u známých v Nizozemsku. Na pár hodin jsme přerušili cestu v Kolíně, abychom se tam setkali s naší vzdálenou příbuznou. Provedla nás městem, obchodními domy a
dostali jsme se i do haly jedné spořitelny. Stříkala tam fontánka. Vyzváni, abychom si k ní přivoněli, jsem okamžitě identifikoval: 4711, byť zřejmě trochu zředěná. A tu Kolíňanka poznamenala: "Když sem přijdou naši nebo ze Západu, tak si v té vodě nejvýš tak navlhčí kapesníček. Čechoslováci ale přicházejí s flaštičkami." Bylo to vůči nám poněkud netaktní, ale nepochybně měla ta paní svou zkušenost.
S nejlepším pozdravem a s úctou

Vladislav Drahoš, 80 let, Banská Bystrica
(73) ? Dana Vorlová, 4.1. 2006
Ohlas na článek:
Heleny Jarešové: Poděkování

Vážená paní Jarešová,
jsem pravidelnou čtenářkou Pozitivních novin. Chci Vám poděkovat za krásný článek Poděkování. Přiznám se, že na konci jsem už pro slzy neviděla. Přeji Vám vše dobré a hodně síly k překonání smutku nad ztrátou manžela. S pozdravem

Dana Vorlová
(72) ? Helena Procházková, 1.1. 2006             
Ohlas na článek:
Jitky Dolejšové: Tolik potřebné „NE“

Mila Jitko,
při čtení Vašeho stoprocentně pozitivního textu - tedy textu s absolutním vyloučením jakýchkoliv negativ jsem se upřímně a nahlas smála sama pro sebe.  DÍK.
Byl to příjemný dárek do Nového roku.

Helena Procházková
(71) ? Líba Čiháková, 1.1. 2006

Tak Pavlíku.
Opět smekám klobouk před Tvojí "prací pro vesmír". Málokdo totiž  pochopí, že je někdo ochoten dělat cokoli zadarmo. Po Tvém
zpřístupnění zákulisí PN většina snad už uvěří, i když se nějaký nevěřící Tomáš zase najde. Díky patři i známým osobnostem, které by zcela jistě v jiných novinách za článek honorář dostali. Taktéž grafik je obětavec, nemluvě o panu Žídkovi, vlastně celé redakční radě. Ono už jen všechny články přečíst je makačka.
Takže Pavlíku, dík za obětavost Tobě i celé redakční radě a vyřiď jim, že do kolonky věřící - nevěřící klidně můžou napsat Věřící. Protože i když nechodí do kostela, dělají pro lidstvo víc, než někteří, otloukající si kolena o kostelní lavice.

Zdraví Líba Čiháková,  www.3lipy.wz.cz
(70) ? ing. Arnošt Bednář, 31.12. 2005

Milý Pavle,
12.6.2005 uveřejnily Pozitivní noviny článek https://www.pozitivni-noviny.cz/368.html . Za jeho působivou úpravu a logo jsem Vám poděkoval. Od toho dne jsme  rozeslali stovky dopisů, ve kterých  na jeho existenci  upozorňujeme. Propagujeme tím www.podnety  i pozitivni-noviny.cz -  míním, že úspěšně a nehodláme  s tím přestat. Krom toho je  na http://www.podnety.cz/index.php?page=novinky  více než 6 měsíců text (s odkazem)
12.6.2005 Podrobnou informaci o projektu "Databáze podnětů" zveřejnil server POZITIVNÍ NOVINY. 
Možná si už, a snad i na  čestném místě stránky
 
Přeji  Pozitivním novinám  i Vám osobně úspěch  v r. 2006.
 
Pozitivní zprávu o  realizaci projektu Národní databáze občanských podnětů čtenářům Pozitivních novin brzy pošle Váš  (jak koukám na http://pavel.louzecky.cz/)  podobně  geneticky založený
ing. Arnošt Bednář 
předseda o.s.PODNĚTY.CZ  z Č.Krumlova
(69) ? Zita Mudráková, 31.12. 2005
Ohlas na článek:
Jitky Dolejšové: Tolik potřebné „NE“

Milá paní Dolejšová,
díky moc za to pobavení, se kterým jsem právě přečetla
Váš článek. Muselo to být dost náročné, vystavět něco tak smysluplného s takovým omezením, ale vy jste to zvládla výtečně. Víte, co říká náš -náctiletý syn místo děkuji? Neděkuji. A považuje to za vtipné. No. Doufám, že v -ceti to už bude dobrý.
Krásný Silvestr a zdravý nový rok,
Zita Mudráková    ? odpověď
? Jitka Dolejšová,31.12. 2005
   
     Milá paní Mudráková,
děkuji za Váš milý „mejlík“, přišel zrovna ve chvíli, kdy už jsem se chystala vypnout PC – a zapnout ho až příští rok :o)  Takže příjemná tečka a povzbuzení.
Hodně štěstí, zdraví, optimismu a humoru v novém roce, zvlášť Vašemu synovi.
PS: I to Neděkuji je forma poděkování. A „zaplaťpámbů“ za to…
PS II.: V jeho -ceti už to bude určitě dobré. Bude to sice říkat dál, ale Vy to už budete brát jako samozřejmou, úsměvnou součást dialogu :o)))
Jitka Dolejšová
(68) ? Zita Mudráková , 28.12. 2005
 
Dobrý večer, pane Loužecký,
našla jsem na prop.sk hezkou věcičku, tak jsem ji hodila do češtiny a s odkazem na www.prop.sk ji lze uveřejnit. Tak pokud se Vám bude líbit...

Nám všem, kterým je 20. až 50. let...
Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly natřeny barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné dětem bezpečné lahvičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře či okna, a když jsme jeli na kole / koloběžce, neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice, a ne z plastů. Jedli jsme chléb a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme neustále lítali někde venku. Z jedné láhve jsme obvykle pili všichni, ale kupodivu jsme to ve zdraví přežili... Spousty hodin jsme se mordovali a stavěli motokáry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Až po několika přistáních v plotu jsme ji dodělali.
Brzy zrána jsme si šli hrát ven a vrátili jsme se domů, až když venku svítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je! Upadli jsme ze stromu, pořezali jsme se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těmto úrazům nebyl zažalován.
Byly to úrazy, a nikdo nenesl vinu - jen my! Tloukli jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to rozdýchat. Našli jsme si hry s míčky, klacky a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).
I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...
Gratuluji!!!

Pro každého, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!
Možná i ty si jedním z nich.
 
Převzato  z internetových stránek   www.prop.sk
(67) ? Miloš N., 20.12. 2005
Dobrý den pane Židku,
děkuji vám, že děláte Pozitivní noviny. Jsem rád, že patříte mezi weby, kde na mě neblikají reklamy vyholených vil. Je u vás příjemné čtení, které mi lahodí. Díky vám všem pánové a dámy, kteří nezapomínáte co je v životě lidském důležité a jedině správné .
Miloš N.
(66a) ? Marie Valentová st., 13.12. 2005

Dobrý den.
Náhodou si čtu v www.pozitivní-noviny.cz, kde jsem objevila Váš nápad - "
obrázkový jídelní lístek". Váš názor na stávající jídelní lístky a nápad s tímto obrázkovým - to je naprosto přesné. Chodím občas do jedné cukrárny, kde mají některé poháry i jiné dobroty na obrázku - a kde si raději vybírám? - obrázkových ukázek. Možná by stálo zato oslovit přímo restauratéry, ale to je práce pro slona. V něčem byla "totalita" lepší; byly pod jednotným vedením Jednoty, RaJ apod. Přeji mnoho šikovných nápadů a pohodovou náladu.
Čtenářka Marie    ? odpověď
? Pavel Loužecký,13.12. 2005

Dobrý den paní Valentová,
děkuji za Váš milý e-mail, moc mě těší, že se mnou souhlasíte. Nechápu, proč dnešní podnikatelé nemají zájem o své zákazníky v tom smyslu, aby zkvalitňovali své služby v jejich prospěch, za účelem jejich maximální spokojenosti. S tím se prostě pořád nemohu smířit ... Já kdybych měl nějakou restauraci nebo kavárnu, tak by se děly věci. Ale úplně by mi stačilo, aby tenhle článek našel nějaký majitel a ozval se mi s tím, že chce pomoci něco vymyslet pro svůj podnik. To bych byl opravdu šťastný jako blecha a pomohl bych mu s čím si vzpomene. A navíc bych jeho podniku udělal reklamu v PN, o jaké se mu nezdá. A zadarmo.
Ale nikdo o to nemá zájem .... (zřejmě). Tak se alespoň tiše raduji z Vašich slov. Ještě jednou díky za ně.
Pavel Loužecký
(66b) ? Marie Valentová st., 13.12. 2005

Pane Loužecký,
především děkuji za Vaši rychlou odpověď. S přáteli si mejlujeme a upozorňujeme se na různé zajímavosti a  posíláme si různé pitominky. Takto jsem se dnes o Pozitivních novinách dozvěděla. Jsem doma a mučím se jako každý rok touto dobou. Peču.
Opět musím podepsat každé Vaše slovo. Je to až k nevíře. V totalitě jsme snili o různých možnostech - o cestování, studiu, o podnikání, které by obohatilo náš život ... Ale na jedné straně je "podpora" našich vlád a hádajícího se politického spektra a na druhé straně neschopnost, pohodlnost či lenost velké části lidí. Myslím, že to chce vyměnit naši i následující generaci za novou, aby se nespoléhala na stát a nezdary přestala svádět jen na druhé.
Moje přítelkyně mi jednou řekla "náš národ je dle tohoto povídání - když soused má kozu, přeji si, aby mu chcípla, a nemáme dohromady nic; místo, když soused má kozu, budu usilovat, abych měl dvě kozy a dohromady budeme mít tři". Byla by to debata na dlouhé lokty a s tím Vás nechci unavovat. Pamatuju "totalitu" a vidím dnešní "demokracii".
Nevím jak by to bylo dle zákona, ale možná by to chtělo, jako když jsem sháněla práci. Našla jsem si e-mailové stránky firem, úřadů, .... a mejlovala a mejlovala až jsem si umejlovala místo. Pracuji nyní na částečný úvazek na www.umpod.cz a částečně jsem v důchodu.
Ještě jednou děkuji za Vaši odpověď a přeji Vám trpělivost a mnoho elánu pro Vaše krásné noviny.
Valentová, od nynějška Vaše příznivkyně
(65) ? Mikuláš Argalács, Poprad, 4.12. 2005

Dobrý deň z Vysokých Tatier!
Popravde, príjemným šokom boli pre mňa Pozitívne noviny a budem Vám veľmi držať palce nielen moje, ale aj manželkine...
Začal som sa zaoberať hlbšie historickou témou: Česi vo Vysokých Tatrách a pod nimi - ich podiel a vplyv na poznaní a rozvoji. Krkolomné, ale užitočné. S priateľmi by sme na túto tému chceli pripraviť aj sympózium, najneskôr na jeseň 2006.
Máte o tému záujem?

Mikuláš Argalács
(64) ? Lenka Štěpánková, 2.12. 2005
 
Ulovila jsem Kolju
Srdečně zdravím všechny příznivce kynologie a všechny milovníky chlupatých i nahatých stvoření.
Posílám paragon od zakoupené knihy Kolja, to neznáte mého psa. Už delší dobu jsem si ji chtěla koupit, ale nedařilo se mi ji sehnat. Až teď jsem po ní chňapla, hrdě jsem šla zaplatit k pokladně a pyšnila se svým úlovkem. Pro mě to byl úlovek, který rozveselil mou duši.
Lenka Štěpánková
 
Poznámka redakce Pes přítel člověka:
Také máme bohužel zkušenost, že knihkupci tvrdí, že Kolja už není. Je! Náklad není ještě rozprodán, trvejte na tom, aby vám ji knihkupec v knižním velkoobchodu objednal.

Reakce šéfredaktora nakladatelství Fraus Ing. Vítězslava Pátka:
Každý zájemce o Kolju, který knihu ve svém okolí dosud marně shání, obdrží informace o nejbližším prodejci přímo od nakladatelství Fraus na telefonech  377  226 102 a 377 221 0069.

                  
(63) ? Jarmila Moosová, 21. a 23.11. 2005

21.11.?  Vážený pane Loužecký,
již pár dní s velkým zájmem prohlížím Vaše Pozitivní noviny a ráda bych se způsobem sobě vlastním vyjádřila k recenzi Bc. Jitky Dolejšové "
Jakub. P. Malý: První noc v novém bytě".
Měla jsem tu čest seznámit se alespoň částečně s tvorbou pana Malého a zanechala ve mně skutečně velmi silný dojem. Svoji báseň bych proto ráda věnovala nejenom Jitce Dolejšové za velmi vnímavé a výstižné podání, ale především panu autorovi samotnému.
J.M.
Vltavěnky a moc mě to zaujalo, knihu jsem si objednala. V životě jsem o té ženě neslyšela. Praha je moje velká láska, ale nikdo z přátel mě v tomto směru nepoučil.
23.11.? Koukám, jak to utíká: to už se toulám po POZITIVNÍCH NOVINÁCH celých 11 dní! Neskutečné! Nevynechala jsem jediný. Ovšem zdaleka ještě nepřečetla vše plánované.
Moc se mi líbí přehlednost těch stránek, to je vážně unikum! Pro nás, pohodlnější ročníky, je to prostě výhra. Dnes jsem se začetla do 
Mějte se zatím moc hezky.
Jarmila Moosová, básnířka
  Petra Nachtmanová, 14.11. 2005                           
  Ohlas na článek:
Volba je na každém z nás
 
Milá Danielo,
Koukám, že lásky ke knihám překlenou věky. A dobře tomu.Vzpomínám si, jak jsem jako dítě soutěžila s kamarádkou, kdo dřív přečte naši vesnickou knihovnu. Já si četla některé knihy dvakrát a ona mezi tím přesídlila do sekce pro dospělé. Kniha je to nejlepší, co znám.  Stačí ji vzít do ruky a hned se mi zajiskří v očích. A co teprve, když nějakou sama napíšu a vidím, jak se jiskří v očích mým nejbližším.
Máš cit, talent a snad ani trpělivost tě s věkem nepřejde. Takže hodně štěstí a až budeš mít svou první knihu v prodeji, dej vědět. Ahoj
Petra Nachtmanová
   Jana Stuchlíková, 11.11. 2005                               
   Ohlas na článek:
Volba je na každém z nás

Milá Danielo,
Tvoje vyznání knihám mě zaujalo svou čistotou a opravdovostí. Zaujalo mne o to více, že mezi svými vrstevníky jsi v tomto směru nepochybně ojedinělá. Vezmu-li totiž v úvahu šíři možností a „lákavých možností“, které mají dnes mladí lidé k dispozici, jsem Tvými slovy velmi příjemně překvapena. Přeji Ti, abys svoji lásku mohla hýčkat a rozvíjet, abys v knihách nacházela to, co v nich hledáš, aby tohle všechno ještě více obohacovalo Tvoji duši, která je už tak bohatá a abys pak dokázala svými myšlenkami pohladit (potěšit, rozesmát, přivést k zamyšlení …) i ostatní. Už se na to těším.

Jana Stuchlíková
(62) ? Ivo Fišera, 10.11. 2005                        

Vážený pane Loužecký,
Dostal jsem dnes večer typ na "pozitivní stránky". Odtud jsem se dostal až k vašemu článku  a informaci o mapách. Je to zajímavé srovnání a skvělý typ na nový mapový server. Určitě  to pošlu dál. Díky!
Ivo Fišera
Pozitivní noviny – oáza pohody a optimismu na síti
Douška k naší spolupráci s internetovými Pozitivními novinami.
 
Redakci Českého dialogu se zakladatelem internetových Pozitivních novin panem Pavlem Loužeckým seznámil náš společný přítel z Německa, Richard Židek, jinak také autor knížky Kolja, o níž jste mohli mnohé v ČD číst. Rozběhla se oběma médiím prospěšná spolupráce, která trvá již skoro rok. Z tu dobu jsme několikrát přetiskli zajímavé příspěvky z Pozitivních novin – naposledy humorný úryvek z knížky B. Kubešové Horor Hill http://pozitivni-noviny.cz/465.html. Pozitivní noviny zase zveřejňují některé naše články (nejnověji článek o hledání ztracené kamarádky z dětství Majky Šůlové, která se díky Českému dialogu našla v Norsku a její rodina v Argentině http://pozitivni-noviny.cz/CR-Sulova.html). Internetové Pozitivní noviny se během posledních měsíců staly docela známým médiem, mají velmi slušnou návštěvnost svých stránek a co navíc, čtou je jak čtenáři z Čech a Moravy, ale také mnoho čtenářů roztroušených po světě, kteří stejně jako vy, si chtějí osvěžit češtinu a hlavně – chtějí si číst dobré zprávy.
To je totiž smyslem existence a mottem Pozitivních novin i jejich zakladatele: Dobrých zpráv je pomálu, zato ty špatné slyšíme a čteme v míře vrchovaté, až se nám to příčí. A určitě je velmi záslužné na ty dobré upozorňovat – ba je přímo vyhledávat a šířit, tak jak to Pozitivní noviny dělají. Ať již jsou to milé články o dobrých věcech a nápadech, doporučení na dobré služby, různé pozvánky či připomínání dávno zapomenutých lidiček, kteří kdysi něco znamenali a dnes o nich svět nechce vědět, i když třeba ještě žijí (můžete jim díky Pozitivním novinám i napsat!). Ing. Martina Fialková
I když Český dialog se kvůli svému zaměření nemůže vyhýbat těm horším zprávám (zejména z naší politiky), neváhá a rád přináší také ty dobré. A těmi na své samostatné, partnerské stránce v rámci Pozitivních novin upozorňuje. Jejich prostřednictvím též zve na Hovory bez hranic.
Za tuto možnost redakce Pozitivním novinám děkuje a ráda je v tiráži odnedávna uvádí jako mediálního partnera našeho časopisu. Užitečné pro obě média jsou jistě i vzájemné odkazy na  internetových stránkách.
Proto přejeme Pozitivním novinám do dalších let stále více čtenářů, z nichž někteří – jak věříme – mohou být i našimi budoucími čtenáři. A pánům Loužeckému a Židkovi (dopisovatel Českého dialogu a dnes již i pilný spolupracovník Pozitivních novin) stále dost energie na další pokračování tohoto výborného nápadu šíření kladné energie a myšlenek. Třeba se i vám smutný podzim, juknete-li na stránky pozitivních novin, bude zdát hned krásnější.  

    Za redakci Českého dialogu Martina Fialková
    8.11.2005
(61) ? Jaroslav Volf, 8.11. 2005                          
Ohlas na článek:
Jany Stuchlíkové: Pramínek (nikoli vlasů)

Vážená paní Stuchlíková,

moc Vám děkuji za jeden z nejkrásnějších článků v PN, který již první svojí větou krásně vymezuje zpracované téma. Článek krásný netoliko obsahem a hodnotou sdělení, ale i prostou, tématu odpovídající formou. Článek mne velice oslovil a myslím, že nejsem sám, kdo Vám je za něj velmi vděčný.
Přeji Vám krásné dny a zurčení dalších a dalších pramínků...
Jaroslav Volf
(60) ? Vladimír Veit, 31.10.2005                                    
Ohlas na článek:
Petra Kubíčka: Tunelář
Přečetl jsem si ty tvoje dvěvěci a ačkoliv se mi na to neptáš, stejně ti chci říci, že je to podivuhodně dobrý. Nevím jestli máš nějakého lektora. Jestli ano, tak se ho drž a jestli ne tak si do toho nenech od nikoho camrat, ani od "lektorů", - je to totiž fakt dobře stavěný a psaný. 
Vladimír Veit  (textař a písničkář)
(59) ? Zita Mudráková, Luhačovice, 30.10.2005

Vážený pane Loužecký,
s radostí brouzdám po stránkách Pozitivních novin, a nacházím ve Vašich slovech SAMA SEBE. To je příjemný pocit. Už dávno si z přečtených knih dělám výpisky - tak jak vy prezentujete, a lituji, že jich nemám víc. Takže se budu snažit někdy je zpracovat a poslat na Pozitivní noviny.
Jste moc fajn člověk, to je vidět a cítit, a přeji Vám mnoho úspěchů, držím palce. Je záhadou, že jsem na tyto stránky natrefila až tak pozdě a vlastně už ani nevím jak.
Moc pozdravů

Zita Mudráková
(58) ? Jana a Zdenek Rich, Austrálie, 28.10.2005
Milý pane Louzecký,
zvláste proto, ze Pozitivní noviny se velice zrídka zabývají politickými námety, velice ocenujeme oznámení odezvy na demonstraci neonacistu pred velvyslanectvím SNR. Zde, v Austrálii bychom Vám rekli: Good on you, mate.
Mnoho pozdravu
Jana a Zdenek Rich

 
   V pátek 28.10. 2005 pořádá neonacistický Národní odpor demonstraci před velvyslanectvím SRN proti zatčení Ernesta Zündela, jednoho z nejznámějších světových popíračů holocaustu a obdivovatelů Adolfa Hitlera.

   Československo ztratilo vinou nacistické ideologie přes 300 000  svých občanů. Jenom v  Terezínském ghettu a Malé pevnosti zahynulo 35 930 lidí, několik českých a slovenských vesnic či osad bylo srovnáno se zemí,  židovská a romská menšina byla téměř vyvražděna.
 
   Z našich dějin i ze zkušenosti mnoha dosud žijících víme, že lživými slovy se genocida započala. Prosíme Vás, připojte se k našemu nenásilnému protestu proti novým neonacistickým lžím a zkreslování historie. Dnes se zpochybňují zločiny nacismu, zítra komunismu, pozítří ….
 
   V pátek 28.10.2005 od 10.30vyjádříme také před velvyslanectvím SRN, Vlašská 19, Praha 1,náš nesouhlas s těmi, kteří tvrdí, že genocida způsobená nacistickým režimem neproběhla.  Nebuďme lhostejní k vzrůstajícím aktivitám neonacistů.

      Tolerance a občanská společnost, o.s.
                               Ondřej Cakl * Zlata Černá * Eliška Jírová * Klára Kalibová
                                                   Helena Klímová * František Kostlán   
     
(57) ? Daniela Tkadlečková,  28.10.2005

Vážený pane,
víte, velice jste mne nadchl svými myšlenkami a jsem připravená Vám zaslat také nějakou ukázku ode mě. Aby jste se mohl zorientovat. Je mi teprve 14 let (v prosinci už patnáct) a připravuji se na přijímací zkoušky na gymnázium v Domažlicích. Miluji psaní, kterému bych se velmi ráda věnovala i v budoucnosti. Na svém kontě mám již mnoho článků, ale to co píši, jsou většinou nejvíce úvahy. Budu poctěna, když Vám budu moci nějakou poslat, ale vzhledem k tomu, že jsem na vaší existenci (myslím teď toho časopisu) narazila až dnes, hodně věcí jsem zde nemohla najít, nebo mi to prostě ještě nedošlo.
Zajímalo by mě, jestli jsou tyto noviny k dostání pouze na internetu, nebo jestli se dají koupit i někde v naprosto normálním stánku. Víte, já totiž nemám zase tolik možností (častých) jít na internet a pročítat si zde články. Myslím, že tento problém řeší i spousta jiných lidí. Proto potřebuji vědět, jestli se tyto noviny dají sehnat i "venku". Budete velmi laskavý, když mi odpovíte. Děkuji za odpověď
Daniela Tkadlečková    
? Pavel Loužecký,28. 10. 2005

Milá Danielo,
Tvůj e-mail mě nesmírně potěšil a tak trochu i šokoval, neboť jsem si díky němu uvědomil, že POZITIVNÍ NOVINY čte i mládež základní školou povinná, což bych tedy ani ve snu neočekával. Chce se mi věřit, že nejsi výjimkou, potvrzující pravidlo.
Rozhodně neváhej a pošli mi výběr toho nejlepšího, co si myslíš, že by mohlo být na stránkách těchto novin uveřejněno. Když to bude opravdu dobré, tak se tím pádem staneš nejmladší autorkou POZITIVNÍCH NOVIN, což určitě stojí za pokus, ne?
POZITIVNÍ NOVINY zatím bohužel nelze koupit v tištěné podobě - ani jako knihu, ani jako časopis. O vydání první knihy se v současné době jedná, o časopis se snažíme .... Takže Ti nezbývá nic jiného, než najít nějakou dobrou internetovou kavárnu a číst POZITIVNÍ NOVINY po síti.
Měj se moc krásně a těším se na Tvé příspěvky.

Pavel Loužecký
(56) ? Daniel P.,  19.10.2005,  München

Vážený pane Loužecký,
jmenuji se Daniel P. (27 let), studuji a pracuji v Mnichově (v oblasti IT). Rád bych Vám moc pochválil a poděkoval za Váš vynikající, poučný a inspirativní článek "
AŽ TI SKONČÍ VĚK DĚTSKÉ NEVINNOSTI". Považuji ho za mnohem více obsáhlejší a v životě použitelnější, než báseň "KDYŽ", kterou R.Kipling napsal - pro změnu - pro svého syna. Pro případ, že ji neznáte, přikládám českou (spolu s originální, anglickou) verzi v příloze. Skrz všechny Vaše výborné články v Pozitivních novinách jsem "dosurfoval" i na Vaše stránky osobní, kde mě zaujaly dvě zmínky:  ......."spolupráce na tvorbě scénářů, televizních, filmových a rozhlasových projektů" ..... a ....."přednost dávám  samozřejmě odvážným projektům, velkým výzvám a novým tvůrčím impulsům"...

V té chvíli mě napadlo, zda-li nebudete mít zájem na spolupráci s mou sestrou Michaelou, zakladatelkou a trenérkou sportovně divadelního souboru PRA.L.I.NY. Jedna se o úspěšné účinkování (vystoupení jsou vždy vyprodána) v mnoha městech ČR, samostatně nebo na různých festivalech + minulý rok účinkování ve Francii a příští rok v Německu. Také se pod jejím dohledem založilo několik "odnoží" Pralin v několika dalších  městech ČR) Aspoň základní představa o improvizačním divadle se dá utvořit z článku, který o Pralinách kdysi vyšel v tištěném Reflexu (http://www.praliny.cz/Reflex.html ). Ale raději bych Vám doporučil navštívit nějakou ze zkoušek nebo přímo představení. (obstaral bych Vám s radostí pozvánku). Ačkoliv se jedná o improvizaci, musí se pravidelně cvičit a trénovat: rétorika, správná a rychlá reakce, nasloucháni apod. Rád bych se poté dozvěděl Váš názor, jak nejlépe ten nápad prezentovat, abychom tentokrát PRALINY do televize dostali. Nedávno sestra předložila svůj koncept (s videomateriálem apod.) Primě. Začala u ní, neboť se obávala, že by na Nově z toho udělali vulgární, na podbízivém humoru založenou  taškařici. Ale neměli o žádný nový pořad tohoto druhu zájem. Řekl jsem si, že by se to nemělo ještě vzdávat, Prima není u nás jediná televize, a je nutné popřemýšlet, jestli není potřeba utvořit novou nabídku (koncept), pro televizi zajímavější. Myslím si, že s Vaším uměním prezentace a výbornými nápady (Nápad pro personální agentury, CPS aj.) bychom měli u televize mnohem větší šance, budete-li mít zájem a čas se tomu věnovat.
Musím ještě zmínit, že se nejedná o originální nápad, neboť spousta improvizačních show v zahraničních televizích úspěšně běží již dlouho. Já osobně znám dvě: v UK "Whose Line Is It anyway", show, která má svého moderátora, několik stalých a spoustu neustále nových, obměňujících se (a často slavných hostů: herců, politiků, zpěváků atd.) improvizátorů. Jednotlivým účinkujícím jsou moderátorem (ale i diváky v hledišti) zadávány témata / úkoly / situace, na které po vymezený čas improvizují, a po skončení jednotlivé sekce jsou bodováni / hodnoceni. Úplně nakonec je vyhlášen vítěz – improvizátor, který si vedl po dobu celého pořadu nejlépe.Tady v Německu běží "Schillerstraße", kdy hlavní postavou je žena jménem Cordula, která žije sama (na ulici Schillerstrasse) a kterou v jejím bytě navštěvují přátelé (asi 4 stálí improvizátoři a opět několik nepravidelných hostů, známých osobností, herců apod.) a kdy je jejich improvizační vystoupení tak trochu řízeno nepřítomným moderátorem (který do sluchátka jednotlivého herce čas od času zadá nějaký úkol, který se musí nenásilnou formou splnit a jež slyší jen on a diváci u televizních obrazovek, ale ne spoluimprovizující). Ale tenhle koncept (jak z UK tak z Německa) by se nemusel kopírovat – aby nebylo třeba platit za licence, jako tomu např. bylo u převzatých pořadů typu "Chcete být  milionářem?", BigBrother" aj. Vše nejlepší přeje
Daniel P.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 12. 2006.