Publicistika – Rozhovory
Marek Janáč - Renata Šindelářová: Spojuje nás láska k jazyku
Znáte to oblíbené dětské slovíčko na čtyři písmena: PROČ. Znáte ty nekonečně dotěrné řetězce otázek: „PROČ zase čepici? – PROČ nastydnu? - PROČ je zima? - PROČ ty nemáš čepici? – PROČ mi to nebudeš vysvětlovat?“ Nebyli jsme jiní. Jen jak jsme rostli, postupně jsme se přestávali ptát. (Ta přechodná pubertální fáze se projevuje specifickým typem „pročských“ otázek: „PROČ nesmím zůstat venku až do rána, když všichni ostatní můžou?“.)
Jan Míka - Miroslav Vejlupek: Seriál není umění, ale je umění ho napsat
Byl jste i vloni ve starobylém Písku, nebo vás cesty vedly do jiných končin? Nebyl, i když jsem být měl. Točily se zde některé scény z mého nového seriálu Cukrárna v režii Dušana Kleina, ale já pobýval ve Františkových Lázních, protože jsem tam musel po operaci nastoupit. Jinak jsem v Písku alespoň pětkrát za rok, protože tu mám příbuzné, známé, rok jsem tu byl na vojně a Písek mám moc rád. Proto sem byly situovány i scény ze zmíněného seriálu. Konec konců z Tábora, kde bydlím, není do Písku tak daleko.
Martina McLenehan: Vzácně prosté vánoce Ludvíka Vaculíka
Čtenáři Ludvíka Vaculíka vědí hodně o něm i o jeho dnech všedních i svátečních. Těžko se o něm dozvědět něco převratně nového. Možná se tím ale ukazuje něco vzácnějšího: stálost, neměnnost a přetrvávání toho, co platí, čemu Ludvík Vaculík věří, za čím si stojí a co má smysl. Stejně, jako Vánoce.
Jana Witthedová – Jitka Vykopalová: Tvorba mi dává radost a nové pohledy
Byla jsem velmi potěšena, že České centrum mělo letos na veletrhu svůj stánek. Krásné bylo také, že zde představili své knihy Jáchym Topol a Jaroslav Rudiš, a že se uskutečnilo setkání s nimi a s jejich překladateli. Pro malé jazyky je často obtížné proniknout na zahraniční knižní trhy, proto je tato iniciativa velmi potěšující.
Milan Turek: Ještědman nechce být jen rekordman
Extrémní podmínky Ještědských hor pro sportování jako by spíše lákaly k tomu, aby se na svazích uskutečňovaly ty nejkurióznější druhy sportů. Od roku 1900 se pokoušela již celá řada sportovců o co nejčetnější zdolání vrcholu. Nejdřív šlo o odtučňovací kůru, ale později se z výstupů vytvořila speciální ještědská disciplína. Dnes se na trase k vrcholu lze setkat s Jiřím Mánkem, pokračovatelem tradice výstupů. Jeho vyprávění má téměř mysteriózní nádech…..
Martin Foretník - Jarmila Moosová: Who is Martin Foretník?
„… co vlastně znamenají slepenky? To jsou všichni ti, kteří slepili na čas svůj život s mým. A taky toto slovo vyjadřuje moji slepou zamilovanost k nim. Věřím, že se v některém z mých zamyšlení najdete. Že vám připomenou vlastní pocity ...
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (6)
Umějte naslouchat. Povzbuzujte druhé, aby hovořili o sobě. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak špatnými jsme posluchači. Nasloucháme jen povrchně, většinou se domníváme, že už víme, co dotyčný chce říci a uděláme si zcela mylný názor. Tady je na místě, vrátit se k jednomu z předchozích pravidel, která jsme zmínili v minulém posezení.
Anna Neborová - Ivo Fencl: Oskar byl mé vlastní psisko...
Ovlivněna však je spíš jemně ženským neorealismem a blízka malíři amerického velkoměsta Edwardu Hopperovi (který se inspiroval filmy) a německému malíři Neo Rauchovi. Už koncem tisíciletí se proslavila cyklem Tiché útoky, jenž krásně dokládá její fotografické vidění (zparodovala kult umělé krásy modelek) a který možná i připomíná, že výtvarnice je dcerou fotografa Leoše Nebora.
Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Prameny snů Evy Emingerové
Eva Emingerová se v jazzu a swingu pohybuje přes dvě desítky let, působila se Steamboat Stompers, Originálním pražským synkopickým orchestrem a dalšími skupinami. Zpívala v celé Evropě, v Mexiku, Kanadě, Spojených státech. Pátá sólová deska Prameny snů je jejím prvním skladatelským počinem a vznikla ve spolupráci se švédským hudebním producentem Andersem Johanssonem a textařem Dušanem Prokopem, za výrazné podpory jejího švédského manažera Tomáše Danka.
Dagmar Slivinská: Anděl na Zemi (1)
Po celá dlouhá desetiletí se v mém pestrém životě nacházely okamžiky, kdy jsem vyhledávala bytosti s věšteckými, později psychologicko-terapeutickými, až posléze i léčitelskými schopnostmi. V souladu s věkem, zájmy a potřebami. Poslední dvě kategorie se natrvalo usadily v mém životě právě v posledním čase.
Peter Závacký: Portrétová revolúcia Vladimira Močalova v Rusku
Poviem to tak, priamo bez retuše – karikatúra nebola vítaná ani v jednej epoche. A čím bolo postavenie človeka vyššie, tým menej chcel vidieť svoj portrét v ironickom alebo satirickom prejave, negatívne zasahoval do jeho osobných ambícii a politických záujmov. Niekomu to vadí, ale naopak sú aj takí, pre ktorých je stáť sa predmetom karikovania užitočným pre jeho alebo jej ambície. Keďže ja osobne nekreslím satirické portréty pre nich, chcem im vidieť do duše a prekuknúť ich osobnosť. A tak pekné osobné portréty kreslia iní majstri...
Jaroslav Kňap: Rozhovor s básnířkou Věrou Ludíkovou
Projekt POŠLI TO DÁL je asi tak bláhový jako je bláhové psát poezii, zvláště poezii duchovní, asi tak bláhové jako ptát se po smyslu bytí, tak bláhové jako samotný altruismus, avšak bláhovější je považovat duchovní hodnoty za méněcenné, a hodnoty, které společnost má, za neměnné.Mnozí si vzpomenou, jak toužili mít nové džíny a jak na ně sháněli bony, jak moc si přáli ochutnat svobodný svět za „železnou oponou“.
Olga Wister - Václav R. Židek: Jen ten, kdo věří v budoucnost, věří přítomnosti
Málokdy se v životě stane, že se s někým setkáme, a již od prvního okamžiku je nám jasné, že máme proti sobě člověka, který je naladěn na stejnou vlnu. Já to velké štěstí měl. Ono štěstí se jmenuje Olga Wister a je bývalou přítelkyní paní Olgy Havlové. Olga Wister založila ve Švédsku Nadaci Dobré vůle Olgy Havlové a mnoho let je v této zemi její prezidentkou.
Dat Vuogn - Václav Židek: Chci vyniknout a nechci jít jenom nudně životem
Když jsem se poprvé sešel s uměleckou osobností Datem Vuongem, měl jsem pocit, že se s ním znám již dávno. Jeho pevný stisk ruky a přímý a upřímný pohled do očí mi dával tušit, že se jedná o člověka dobrosrdečného a veselého. Jeho stálý úsměv ve tváři a šibalské plaménky v očích mu dodávají ještě více mladosti v jeho zevnějšku. Vůbec nevypadá na padesát jedna let. Už po několika minutách jsem věděl, že si s tímto člověkem budu rozumět a že se od něj mnohé dozvím.