Publicistika – Letem-světem
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (3)
Vítr v noci ještě zesílil a jeho poryvy mají sílu vichřice. Chvílemi prší. Naše plánovaná túra na nejvyšší vrchol NP Dovrefjell, Snøhettu (2286 m.n.m.), končí před závorou vojenského prostoru. Dál se smí jen na zvláštní povolení a vzhledem k aktuální předpovědi počasí se prý vůbec nedoporučuje do hor chodit. Sjíždíme do Dombåsu, v místním infocentru pročítáme prospekty a radíme se o náhradním programu.
Ivan Kolařík: Nástrahy na Novém Zélandě
Dočkali jsme se. Máňa s neutuchající radostí, já s temnými obavami. Ty se však rozplynuly jako pára nad hrncem, když jsem před odletem pozřel valium, které zapůsobilo vskutku zázračným způsobem. Náhle jsem byl příjemně uvolněný a z cesty jsem si dělal šoufky. Máňa byla ráda, že ji neunavuji chmurnými předzvěstmi.
Jan Drocár - Petr Sitár: ROZHODL PES
Nevím, jestli tři, čtyři roky pobytu v cizí zemi nazvat emigrací, nebo jestli s trochou nadsázky můžeme hovořit o delší dovolené. Je hodně emigrantů, kteří se vrátili, je ale myslím více těch, kteří se domů jenom přijeli podívat. Mezi ty první patří i Petr Sitár se svou rodinou. na otázku, proč se tak rozhodl, odpověděl stručně: „Je tady větší legrace a jsme tu doma.“
Ivo Fencl: Pokus o návrat do dětství…
Jedna naše výprava byla „pražská“ (lanovka, Petřín, Hrad, zámecké schody, plavba po Vltavě z Kampy ke Štvanici a zpět, Karlův most a Staroměstská mostecká věž se svými pavouky), ale já se vás pokusím zaujmout putováním po zdejším okolí. Bydlím v Plzenci od narození, a tak mám tendenci vodit děti tam, kam jsem chodíval sám.
Touha po Africe (3/3)
Jedeme Tanzanií. Před pár lety jsem vystoupila na Kilimanjaro, nejvyšší horu Afriky. Ráda bych se s ní letos rozloučila alespoň pohledem zdola, ale štěstí mi nepřeje, zůstává tajemně v mlze. Kromě ní nás v Tanzanii už nic nedrží ...
Touha po Africe (1/3)
Na cestu vyjíždíme tři: Já (Zuzana, 25), moje kolegyně a řidička Rita (28) a naše nejdůležitější partnerka Ländi, totiž dvacet let starý landrover 109, který má s původním majitelem už jednu podobnou cestu pouští úspěšně za sebou.
Zdeněk Wachfaitl: 3. Český veteránský den v Holandsku
Letošní předmájový víkend byl pro MBX Club opět po pěti letech ve znamení Holandské jízdy. Co se skrývá pod označením MBX? Jde o československý automobil ze šedesátých let, jehož plný a správný název zní Škoda 1000 MBX de Luxe. Případně také Škoda 1100 MBX de Luxe. Tento vůz je jedinou karosářskou variantou původního čtyřdveřového embéčka, která prošla od stadia vývoje a zkoušek až do finální části schválení a výroby.
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (5)
Nemožné se stalo skutkem. V poměru 2:1 zrušených letů v Pakse jsme úspěšně doletěli do Siem Reapu. Hned na letišti bylo vidět, že jsme přiletěli zpět do civilizace. Moderní, nebojím se říci krásné letiště v mramoru. Provinční letiště v Pakse nesnese srovnání. Ubytování jsme ponechali náhodě, taxikář nás vezl od jednoho hotýlku ke druhému, až jsme si řekli TADY.
Jan Drocár: Několikrát kolem světa s Jiřím Srncem
Našlo by se několik zemí, které Jiří Srnec a jeho Černé divadlo nenavštívili: Albánie, Čína, země černé Afriky. Do Izraele se podívali poprvé v roce 1990. Téměř pravidelně projíždí divadlo celou Ameriku, především Jižní a Střední, tyto zájezdy trvají tři až čtyři měsíce. Na jihoamerickém turné bylo divadlo i v roce 1991, kdy kontinent projelo kompletně od Argentiny až nahoru do Dominikánské republiky.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (1)
Začala se kolem deváté ráno 10. července 1971 automobilem chevrolet belair ročník 1963, zakoupeným po šestiměsíčním pobytu v Kanadě, ve Winnipegu, Manitoba, v červnu roku 1969 za 650 dolarů. Zdatnost vozu vyzkoušeli jsme rok nato na trase Winnipeg–Vancouver–Seattle–Vancouver–Winnipeg s náloží čtyř dospělých (z nich dva nadměrné váhy a objemu), jednoho dítěte, dvou ohromných stanů, čtyř nafukovacích matrací, ledničky Coleman a řadou jiných potřeb a zbytečností. Zkouška tehdy dopadla dobře, a tak jsme zmíněného rána vyjeli jihozápadním směrem.
Vladimír Vondráček: Ibiza (2)
Slíbené pokračovaní o našem týdenním pobytu na Ibize bude zejména o lidech, bude také hodně osobní a přidám samozřejmě opět pár fotek. „Naše“ letovisko Port Sant Miguel patří mezi ty modernější a není příliš velké. Zátoka bývalého přístavu je krásná, je obklopená příkrými skalami, ve kterých se nachází i velká krápníková jeskyně Can Marcá. Cancourek na spodku malého „c“ jsem bohužel na klávesnici nenašel.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (13)
Dnes podnikáme výlet k nejužšímu rameni Sognefjordu – Nærøfjordu, a k fjordu sousedícímu, Aurlandsfjordu. Sognefjord je nejdelší a nejhlubší fjord v Norsku, vyznačuje se širokým ústím a mohutnými horami se strmými skalnatými stěnami, které ho lemují po obou březích. Dosahuje délky přes 200 km a hloubky až 1308 metrů. Jeho nejužší rameno, Nærøfjorden, je na seznamu UNESCO.
Touha po Africe (2/3)
17.prosince 1997 přejíždíme hranice z Eritrei do Etiopie. Scenérie se zprvu příliš nemění. Je středa a na tržišti je velká spousta lidí. Zdá se mi, že je víc prodavačů, než kupujících. Všechno ovládají barvy. Ženy mají vlasy zakryté barevnými šátky ...
Pavel Landa: Z hudebního zeměpisu USA (1)
Chattanooga – čtvrté největší město státu Tennessee se 167 674 obyvateli. Svižná skladba Chattanooga Cho Cho zazářila v roce 1941 ve filmu Zasněžená romance (Sun Valley Serenade) v podání orchestru Glenna Millera. Zazpívali si saxofonista Tex Beneke, Paula Kelly a The Modernaires. A pak ještě The Nicholas Brothers a Dorthy Dandrige...