Publicistika – Letem-světem
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb psím počasím do Santiaga (3) Den druhý
Z té přeplněné horské nocležny jsem se vytratil raději hned za svítání. To aby ty dvě ženy, až se budou ráno z té kruté noci dávat dohromady, měly potřebné soukromí a nemusely se ostýchat před cizím chlapem. Po paměti jsem sesbíral svůj skromný majetek, nacpal to všechno do batohu, přesvědčil se, že se včerejší defekt mého pohybového aparátu sám od sebe srovnal, pozdravem se rozloučil a šel. Vyžadovalo to z mé strany značné odhodlání, protože ta slota venku trvala i po rozednění a vydržela po celý nadcházející den. Odkládat to ale nemělo smysl, dříve nebo později bych stejně do toho nečasu musel.
Pavel Pávek: Po pramenech i kopcích
Zasmušilé statné stromy ukrývají, snad i před ptáky, tichou zahradu zemřelých. Neobyčejný hřbitov téměř na konci neobyčejného města je zahradou, oázou klidu i vyhlídkou na vzdálené, namodralé horizonty horských hřebenů, je místem odpočinku desítek osobností, které znal a často se jim klaněl celý svět.
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (10)
Dostáváme se k ledovcové oblasti Svartisen, která je svého druhu největší náhorní planinou v severním Norsku. Ledovcové jazyky vyplazuje na všechny světové strany. My se vydáváme k vesničce Roosvoll, za níž vede odbočka (slepá silnice) k ledovcové přehradní nádrži.
Vladimír Vondráček: Madeira (2)
Jako obyčejně při popisování jakéhokoliv cestování mám vždy problém, zda postupovat chronologicky či dle zajímavých tématických zážitků. A jako obyčejně jsem nerozhodný a nakonec to střídám hala-bala. No – snad i tak to bude zajímavé. Takže – po více méně obecném prvním sdělení mohu s naprostým svědomím nyní začít konstatováním, že cestovní brožůrky o Madeiře nelžou, když ji popisují jako ostrov věčného jara, ostrov květin, zelený ráj či zelenou perlu Atlantiku.
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (8)
Pokračujeme silničkou, rovnou a přímou – jako když střelí. Nebo jak nalajnovanou podle pravítka. Provoz na stupni nula. Jenom my. Malebné domky s rozkvetlými zahrádkami. Domky červené, ale i bílé, žluté, světlounce modré, zelené. V Andenes si prohlížíme pěkný 48 m vysoký maják z roku 1895, a po kamenitém 2,5 km dlouhém molu jdeme vstříc rozlehlému moři.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (12)
Celou noc leje, přidává se silný vítr. Někdy ke štěstí stačí, když přestane pršet a jenom drobně mrholí. Toto krátké období nastává hned ráno a tak rychle balíme, trochu posmutněle se loučíme s nádherným Runde a vracíme se přes souostroví trajektem zpátky na pevninu. Naše další putování směřuje na jih. Ve Strandě se naloďujeme na další trajekt.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (7)
Městečko Fasano, u kterého je ZOO Safari vybudováno, leží asi 150 km jižně od Vieste. ZOO Safari je rozděleno na několik částí. V té první, nejdelší a nejatraktivnější, jsme pomalu projížděli vlastním autem vyznačenou cestou. Tedy pokud nám zrovna před autem nestálo nějaké zvědavé zvíře. Mohli jsme zastavit dle libosti a tak jsme si naplno užívali pozorování zvířat v minimální vzdálenosti či dokonce blízká setkání třetího druhu s daňky, jeleny, antilopami, buvoly, slony, žirafami, velbloudy a zebrami.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (6)
Vstáváme v 6:45 a jedeme ke Gjendesheimu. Podle předpovědi mám být slunečno po celý den (i noc), tak toho musíme využít. První část túry vede kolem nádherného obrovského jezera Gjende. Cestu lze zkrátit plavbou lodí po jezeře do výchozího místa pro pěší túry, ale my volíme těžší variantu. Kdo si myslí, že „cesta kolem jezera“ je vycházka „pro paní lékárníkovou“, je na velkém omylu.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (3)
Přes noc se ochladilo a vrcholy okolních hor se pokryly čerstvým sněhem. Hory vypadají jak pocukrované a pohled na ně je pohádkově krásný. Autobus nás veze ke Kopssee, odtud se vydáváme z údolí vzhůru k Heilbronner Hütte (2320 m.n.m.). Nahoře nás zastihlo husté sněžení. Takže ke slovu a užitku přišly bundy a čepice. Místní krávy, býky ani telata změna počasí nerozhodila – dál si hledali tu nejšťavnatější trávu i pod nánosy sněžných polštářků.
Marta Urbanová: Los Angeles – Getty Center
Autobus zastavil u zábavního parku Universal Studios. Všichni účastníci zájezdu vystoupili až na nás tři, kteří jsme pokračovali do Santa Moniky, vysoko nad Los Angeles. Sedmipodlažní podzemní parkoviště je umístěno pod komplexem. Tam jsme přestoupili na třívagónový vláček, který se pohybuje na vzduchovém polštáři.
Luděk Kocourek: Tenkrát na východě
Výlet na Ukrajinu nás donutil k zamyšlení. Zatím je to země turistickým průmyslem nedotčená. Syrová v původní podobě, jak to u nás bylo v dobách našich rodičů, či spíš prarodičů. V dohledné době tam asi těžko budou proudit davy turistů. Pokud chcete jet na Ukrajinu jako „túrista“ a očekáváte tam všechny vymoženosti tohoto průmyslu, raději se obraťte.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (5)
Highway 101 je lemovaná městy s nádhernými jmény. San Mateo, Redwood City, Palo Alto, Santa Clara, San Jose, San Juan Bautista, King City, San Ardo. V Pismo Beach se silnice přimyká k Pacifiku... Santa Maria, Gaviota a pak Santa Barbara, posléze Santa Monica. Místa bohatých a věhlasných. Před námi ujíždí modrý Hugův pontiac, horký vzduch se tetelí nad kapotou automobilu.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (6) Den pátý
Ten krásný alberque v Arre jsme opustili, jak se pomalu stalo naším zvykem, brzy ráno těsně po rozednění. Byla středa, jedenáctého dubna, můj pátý den na cestě ze Saint Jean Pied de Port. Všichni tři jsme se shodli na tom, že nám starším jde v první polovině dne všechno lépe a s menší dávkou námahy, a proto je třeba toho času co nejhospodárněji využít. A tak jsme lehce a v pohodě došli do Pamplony. Prohlédli jsme si v tom velkém městě spoustu pamětihodností mohutným opevněním počínaje a tamější katedrálou konče. Tu však jenom zvenčí, jinak pro nás nebyla přístupná.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (2)
Bateau mouche má ve slovníku hned několik významů - může to být špión, vyzvědač, ale v kontextu mého vyprávění jde spíše o osobní motorovou loď, která brázdí s turisty hladinu Seiny. Těch plavidel je na řece požehnaně - ale v listopadu je flotila již odstavená, turisté se do Francie nevydávají. Jen nejhonosnější lodi svého druhu, sklo vůkol i sklo nad hlavou, uvnitř luxusní kuchyně a náladová hudba, se plaví řekou v každý čas.