Literatura – Fejetony
Helena Dohnalová: Proč se vlastně učím anglicky?
Jako malá jsem toužila, učit se anglicky. Nevedla mě k tomu vzdělání chtivost, ale medvědi. Ne, že bych znala nějakého medvěda, který mluví anglicky, kromě Médi Bédi. Tehdy jsem ale zahlédla rodinu roztomilých kreslených medvídků v učebnici mých spolužáků, které jejich rodiče na angličtinu přihlásili.
Milan Lasica: Postav dom, zasaď strom a vypadni!
Pravdaže je veľa rozvodov. Tak veľa, že sa naliehavo žiada niečo s tým robiť. Ale čo? Skúsme sa na to pozrieť objektívne. Prečo je veľa rozvodov? Otázka je naliehavá a odpoveď je, na počudovanie, celkom jasná. Pretože je veľa manželstiev. Čím viac manželstiev, tým viac rozvodov. Prirodzene. Je sloboda, demokracia, presadzujeme ľudské práva, nemožno niekoho nasilu držať v manželstve. Také manželstvo je nefunkčné a obom stranám spôsobuje depresiu namiesto extázy. (Otázkou, či zmyslom manželstva je extáza, sa teraz nezaoberajme.)
Milan Lasica: O vzdelaní
Tým nechcem naznačiť, že absolventi vysokých škôl nepracujú. Pravdaže pracujú. Ale kto bude napríklad opravovať chladničky? Človek s vysokoškolským vzdelaním? Pochybujem. Ten potrebuje prácu primeranú jeho vzdelaniu. Takže nám neostáva nič iné, ako systémová zmena. Viem, pri tomto termíne začne mnohým behať mráz po chrbte, ale nedá sa nič robiť. Bez systémovej zmeny to nepôjde. Vychádzajme z premisy, že bez vysokoškolského diplomu sa nedá prežiť.
Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (4)
Od Máničky se Hurvínek vrací se špatnou náladou. Nevylepší mu ji ani Spejblova rajská polévka, uvařená dle Babicova úsporného receptu – vezmi červený talíř a nalij do něj horkou vodu. „Synu,“ lituje ho otec, „provedl ti někdo něco?“ „Máňa,“ žaluje tázaný, „prý mi chybí image. Co je to?“ „Mno,“ podrbe se na pleši rodič, „to je něco, co chtěj mít ti nahoře.
Ivan Kraus: Odjezd
Žádný režim neměl vliv na barvu luk, žádné období nedotklo se lesů ani hájů. Také rybníky zůstaly vůči okupacím a revolucím netečné. Nikdy tu neprojel tank ani obrněný vůz. Aleje roubily cesty a úvozy už od pradávna. Včely bzučely klidně v korunách lip, nikdy se nerojily v blízkosti tribun ani nekroužily nad horami papírových pohárků od limonád nebo piva.
Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (3)
Hurvínek nakopne školní brašnu, která pamatuje jeho 83 zbytečných školních let, zatímco Spejbl netečně pokračuje v luštění křížovky: „Neodbytný člověk na šest písmen,“ mumlá si, „už vím - otrava!“ „To spíš učitel,“ opraví ho synáček. Otec zpozorní. „Co ti vadí na škole?“ „Na škole nic,“ odsekne jeho ratolest, „budova je to pěkná, ale s učiteli se nedá vydržet. A to chtějí vyšší platy!“
Josef Fousek: Peníze nesmrdí, ale majitel může / Hřbitovní pojišťovna
„Ten udělá za peníze všechno!“ praví stará okřídlená moudrost. To není myšleno jako pochvala,, ale jako výraz hlubokého pohrdání. Na druhé straně morální barikády stojí vzácná věta: „Toho si za peníze nekoupíš!“ Pro většinu je ale „třicet stříbrných“ lákadlem neodmítnutelným. Máme právo odsuzovat ty, kteří „zlatému dešti“ neodolají?
Egon Wiener: Dialog Ausburg – Liberec 2011 | VIP a stále málo turistů | Proč se Ještěd jmenuje Ještěd
Německo-české kulturní dny Dialog Ausburg-Liberec 2011 byly zahájeny vystoupením dětských pěveckých souborů, jako symbolické hledání cesty příštích generací. Cesty k novému uspořádání světa vedle sebe žijících lidí rozdílných světových názorů, náboženství i životního stylu. Tenhle motiv Severáček uchopil pevně. V sále plném zlata, symbolu bohatsví a moci, Severáček svým vystoupením oslnil.
Helena Dohnalová: Mrkvičku, prosím...
Od té doby co děti odrostly miminímu věku, byl mi obsah dusičnanů v zelenině šumafuk. Pokud nevíte, jak dusičnany souvisí s miminky, tak připomínám, že dusičnany se v krvi umí navázat na hemoglobin v červených krvinkách a ty pak nedokážou přenášet kyslík. Vlivem toho mohou, zejména miminka a malé děti, trpět dušností a nedostatkem kyslíku v krvi. Mohou z toho dokonce zmodrat.
Dagmar Slivinská: Kamna aneb co se to tu proboha pálí?
Odjakživa mne fascinuje oheň. Ale stejně tak moře, velké bouře a další přírodní jevy, při nichž mne mrazí a vlasy vstávají na hlavě. Je to jakýsi posvátný stav mysli, kdy si člověk uvědomí, jak je malinký a jak hluboký je jeho omyl domnívat se, že on je tady pánem. V hlavě mi pořád doznívají slova z let velmi minulých, kdy heslo „poručíme větru, dešti“ znělo jako fakt, který přece nemůže nikdo a nic vyvrátit.
Gaudentius Venaticus: Vždy ve střehu aneb malé ohlédnutí za pražským knižním veletrhem
K příjemným povinnostem nejednoho knižního redaktora patří i každoroční návštěva pražského veletrhu „Svět knihy“. Ten letošní, který proběhl mezi 17. a 20. květnem, je zdárně za námi. Jistě by se slušelo obsáhle poreferovati o jeho bohatém programu, zmínit slavné hosty, pozoruhodné knižní novinky, ba i detailněji pochválit vynikající hudební vložku rumunských folklorních umělců. Leč to už nepochybně učinili jiní.
Ivan Kraus: Redakce
Když se Jan s Kateřinou jednoho dne rozhodli vydávat vlastní časopis, usídlili se v koupelně. Ostatní sourozenci a rodiče neměli nic proti vzniku nového časopisu, avšak jejich pochopení mizelo, kdykoli si chtěli umýt ruce. Jednou chtěl Michael jít do koupelny a když si přečetl na dveřích koupelny nápis NEVSTUPOVAT – REDAKČNÍ PORADA, počkal si na oba novináře v hale. Tam jim dal najevo, že zasedání je ilegální a že navíc narušuje hygienické potřeby členů rodiny.
Tomáš Zářecký: Satan a systém
Systém. Slovíčko, které můžeme kolem sebe slyšet stále častěji a častěji v nejrůznějších souvislostech. S jeho zvyšující se frekvencí a rozmanitostí použití by se mohlo zdát, že disponuje až jakousi nadpřirozenou (chcete-li kouzelnou) mocí, s kterou může vše ovlivňovat. Pokaždé, když se něco pokazí, nese na tom vinu právě on.
Danuše Markovová: Psí ráj
Od dob, co s námi ještě donedávna sdílel domov náš pes Robin, se nemohu ztotožnit s psími spojeními, která v nás mají evokovat pouze pocity nelibé. Stále mi nejde na rozum, proč se neblahá psí pojmenování tak sveřepě uhnízdila do našich hlav i jazykovědných slovníků. Odkud se vlastně vzala a ustálila natolik, že tyto nepravdy z nás občas bez rozmyslu vypadávají, aniž bychom se hlouběji zamýšleli nad jejich skutečným obsahem?