Milan Lasica: O vzdelaní

Rubrika: Literatura – Fejetony

Tým nechcem naznačiť, že absolventi vysokých škôl nepracujú. Pravdaže pracujú. Ale kto bude napríklad opravovať chladničky? Človek s vysokoškolským vzdelaním? Pochybujem. Ten potrebuje prácu primeranú jeho vzdelaniu. Takže nám neostáva nič iné, ako systémová zmena. Viem, pri tomto termíne začne mnohým behať mráz po chrbte, ale nedá sa nič robiť. Bez systémovej zmeny to nepôjde. Vychádzajme z premisy, že bez vysokoškolského diplomu sa nedá prežiť. Ale nedá sa prežiť ani bez toho, aby vám niekto neprišiel opraviť chladničku. Alebo odviezť smeti. Alebo obhodiť murivo brizolitom. Atakďalej, atakďalej. To znamená, že všetky tieto profesie by sa mali dať vyštudovať. Vysoká škola remeselnícka, napríklad. Povedzme v Sládkovičove.

Pardon, tam už vysoká škola je. Tak niekde inde, veď na tom nezáleží. Dôležité je, aby smetiari mali patričný diplom, ktorý získajú na základe dizertačnej práce, s podmienkou, že pri jej vypracovaní nebudú od nikoho odpisovať. Rovnakým spôsobom sa budú habilitovať aj iné profesie. Sklenári, murári, zámočníci. Po získaní diplomu budú mať možnosť doktorandského štúdia s podmienkou, že po získaní doktorského titulu ostanú verní svojej profesii. Inak budeme tam, kde sme boli. Jediný rozdiel bude v tom, že murári budú oslovovať svojho majstra „pán doktor“. Nebezpečenstvo, že nebude mať kto robiť, bude týmto zažehnané. Pán minister školstva, myslím to vážne.

Na jednom sa zhodnú všetci. Že vzdelanie je dôležité. Bez vzdelania to nepôjde. Čím sme vzdelanejší, tým lepšie. I niektoré menšiny, nechcem menovať, by boli na tom inak, keby sa vzdelali. Tieto vety môžete použiť v akejkoľvek situácii a nikto nebude proti. Všetci budú súhlasne prikyvovať. Všetci. Aj nevzdelaní. Takže každý musí mať maturitu. Ale to nestačí. Každý musí mať vysokú školu. A teraz si položme kacírsku otázku. Keď bude mať každý vysokú školu, kto bude robiť?

OHLASY NA ČLÁNEK

Dobrý den,

v reakci na článek pana Milana Lasici se pokusím parafrázovat pana Jiřího Žáčka: "Velkovýroba vzdělanců má za následek, že cena nevzdělanců nebezpečně roste." Totéž se dá říct i úplně nevtipně: "S nasazením všech sil usilovně pracujeme na inflaci vzdělání." Celou tuto větu pouhým vypuštěním jediného "e" z jediného slovesa přetvoříme na útvar nebezpečně připomínající doby, k nimž se bohužel znovu s chutí řítíme. Plyne z toho, co plynout musí: nepoučitelnému národu je vzdělání k ničemu, tím méně pak národu, který poučitelnější být vůbec nechce, neboť by se musel postavit tváří v tvář vlastním historickým chybám a omylům a vyvodit z nich změnu postoje k sobě samému. Vyjde-li ze srovnání s touto dřinou předstírání sklerózy jako slastně pohodlné a mnohem snazší, nejenže si tímto předstíráním kujeme rekordní mindrák, ale svou leností ještě k tomu hravě dokazujeme paradox vzdělanecké primitivity. Pro národ nejspíš kratší, paradoxnější a směšnější cesta do záhuby neexistuje. (Dokud my vysokoškoláci umíme ještě číst, více např. kniha Benjamina Kurase "Češi na vlásku".)

Národem zde míním každého jednotlivého občana. Dav zvaný národ je příliš anonymní na to, aby se zaň dnes a denně někdo nepokoušel schovat... a za něho ten... a za ním onen... a za oním tamten... a jako již tolikrát, národ se zacyklí a skončí schován sám za sebou... Pitvání smyslu příkladů a jejich příkladů v Čechách by chtě nechtě muselo zavánět výsměchem. Ostatně naše vlastní zkušenost říká, že to nekonečné chňapání po vlastním ocase je ztrátou času. Ačkoliv - dokud máme jakž-takž čas a můžeme tomu říkat ocas, je to celkem dobré. Otázkou je, zda ve skutečnosti nejde o hořící koudel a není pozdě.

Odpověď na onu závěrečnou "kacířskou otázku" pana Lasici je samozřejmě logická a jednoduchá: nebude-li tady nikdo jiný, pracovat budou vysokoškoláci, jinak chcípnou hlady (tzv. přirozený výběr). Pakliže jejich potomci budou ještě disponovat mozkovnou, možná si budou s chutí klepat na čelo. Dobrá. Jen to zbytečně nepřehánět a včas se pokusit znovu přimět to, co v té mozkovně zbylo, k tomu, k čemu je to primárně určeno. [Nápověda: honba za tituly, mamonem a mocí to není.]

Panu Lasicovi díky a hezký den všem,
Tonda, 8.8.2012

Foto: supportavonschools.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 08. 2012.