Anna L. - Jitka Dolejšová: Když se pro něco rozhodnu, jdu do toho naplno
Nedá mi to, abych nezabrousila k vašim dalším aktivitám. Vy jste začala studovat Univerzitu třetího věku. A ne ledajaké obory… : Letos v červnu ukončím dvouleté studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK (Sportovní školu) a na Filozofické fakultě UK psychologii. Tenkrát jsem moc nevěřila tomu, že se na studium psychologie vůbec dostanu, a tak jsem si pro jistotu zapsala i druhý obor. A ono to náhodou vyšlo obojí.
Janina Svobodová: Mám "ďábla" seniora
Dobře, vše odpuštěno – začínáme s učením. Vysvětluji, která klávesa co umí a on stále dává prsty jinam. Připadám si jako kantor z 19. století. Místo ukazovátka přísného kantora manželovy prsty usměrňuje moje tužka, která ho občas přes ty prsty klepne. Později přišla na řadu myš. Klikat myší je náročné, kurzor ho vůbec neposlouchá.
Pavel Loužecký: Změny v Pozitivních novinách
V souvislosti s ohlášeným odchodem Václava Židka z postu šéfredaktora Pozitivních novin k 1.6.2009 jsem však – coby vydavatel těchto novin - nucen přistoupit k celé řadě opatření, která se u některých z vás nesporně nesetkají s nadšením, ale jsou naprosto nezbytná k tomu, aby PN mohly i nadále vycházet.
Hana Němcová: Telefonní sluchátko a počítač
Vážení čtenáři, říkáte si, že to je technický nesmysl? Ano, to s vámi souhlasím. Vzít si telefonní aparát do klína, posadit se k počítači, otevřít odeslanou poštu, přitisknout sluchátko k rameni jako za mladých let práce v kanceláři, uvolnit si ruce na použití klávesnice a sdělit zoufale volajícímu příteli-seniorovi spásná slova „tak už můžeme mluvit a krok po kroku probrat, co vám nejde otevřít“ – tak to je ta úsměvná historka, o kterou se chci s vámi podělit.
P.J.Buvala - V.Bradovka: Internetoví blíženci / Našli sme sa po 72. rokoch vďaka internetu
Dávno už tomu, čo sa v Gemeri v Rimavskej doline narodilo malé chlapčiatko; neskôr chlapec v Hnúšti maturoval; na vojnu – „…pre jednu plavovlásku sa dal…“ No až po desaťročiach sa čírou náhodou cez internet zoznámil s krajanom - dôchodcom. Ten rimavský rodák zakotvil až hen v zahraničí: v „Reichenbergu“ / Liberci.
P.J.Buvala - V.Bradovka: Internetoví blíženci / Našli jsme se po 72 letech díky internetu
Dávno je tomu, co se na Gemeri v Rimavské dolině narodil chlapeček; později jako mladík v Hnúšti maturoval; na vojnu – „…pro jednu plavovlásku se dal…“ Až po desetiletích se čirou náhodou přes internet seznámil s krajanem - důchodcem. Ten rimavský rodák zakotvil až hen v zahraničí: v „Reichenbergu“ / Liberci.
Pavel Loužecký: Názvy ulic - nové pomníky známých i neznámých osobností?
Ne každý má tu možnost bydlet v ulicích, pojmenovaných po známých osobnostech, jako jsou například Jan Werich nebo Jiří Voskovec. Milióny lidí mají ve svých adresách ulice, které se jmenují třeba Poupětova, Žoluděvova, Vardasova, Dr.Šimka, Bartůňkova a podobně, aniž tuší, kdo to vlastně ten jejich Poupě, Žoluděv, Vardas, Dr.Šimek nebo Bartůněk, po němž je jejich ulice pojmenována, byl.
Ivan Kolařík: Úvaha o kompjůtrech
Jako vnímavému hochovi mi neušlo, že nastává technologický převrat, když jsem se zaposlouchal do písničky Ivana Mládka “Já mám ráda kompjůtr”. Ta mi také poskytla základní vzdělání, protože mě naučila nezbytnou terminologii jako děrné štítky, takže po příjezdu do Austrálie jsem na obrovský počítač zabírající celou místnost necivěl jako tele na nový vrata.
Vojtech Bradovka: Dehumanizovaná komunikace
Řada z nás považuje psaní privátních dopisů na počítači za „dehumanizovanou komunikaci“. Možná je na tom tvrzení kus pravdy, ale přesto je to pokrok, který nelze zastavit. Historie vývoje techniky písma to dosvědčuje: ve starověku se psalo klínovým písmem na hliněné destičky.
Vojtech Bradovka: Dehumanizovaná komunikácia
Mnohí u nás považujú písanie privátnych listov na počítači za „dehumanizovanú komunikáciu“. Možno je na tom tvrdení kus pravdy, ale je to pokrok, ktorý sa nedá zastaviť. História vývoja techniky písma to dosvedčuje: v staroveku sa písalo klinovým písmom na hlinené doštičky. Bolo to síce dosť ťažkopádne, ale vypálený črep ozaj trvanlivo zachoval napísanú informáciu, pokiaľ ho vandali nepodrvili na antuku.
Vojtech Bradovka: Rozluka od počítače
Syn nám daroval svůj obnošený počítač "z druhé ruky" i s úvodní instruktáží. Jelikož bydlí daleko od nás, byl jsem nucen dále pokračovat jako samouk při práci s počítačem, a to metodou "pokusu a omylu". Stalo se, že jsem něco nesprávně stlačil a všechen namáhavě napsaný text kamsi zmizel. V takových případech starostlivá manželka zavírala okna, aby nebylo slyšet mé nadávky až na ulici, a aby mě nenapadlo vyhodit počítač z okna.
Vojtech Bradovka: Rozluka od počítača
Syn nám daroval svoj obnosený počítač "z druhej ruky" aj s úvodnou inštruktážou. Keďže býva ďaleko od nás, bol som odkázaný ďalej pokračovať ako samouk pri práci s počítačom, a to metódou "pokusu a omylu". Stalo sa, že som niečo nesprávne stlačil a všetok krvopotne napísaný text kamsi zmizol.
Josef Čermák: TORONTO VZPOMÍNÁ
Snad proto, že tento akt se v Torontu konal poprvé, většina z nás byla nějak zjihlá. Někdo víc a někdo míň. Podle toho, jak dlouho žijeme mimo svou rodnou zem, podle našeho citového či politického ladění. Před vztyčením vlajky Jan Vaculík zazpíval národní hymny a Richard Krpač pronesl jeden ze svých komorních projevů, které zanechávají nezvykle hluboké stopy v povědomí posluchačů.