Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
|
|
| Když jsme se v létě 2007 vrátili z báječného putování po Skandinávii, bylo nad půlnoční slunce jasnější, že do Norska se určitě budeme rádi vracet. Po kratším váhání, kterou oblast podrobněji prozkoumáme na vlastní triko a pot, volíme střední Norsko. Naše výprava bude probíhat převážně formou vysokohorské a jiné turistiky, s noclehy pod stanem na několika lokalitách, odkud budeme túry podnikat. Vaření all inclusive zabezpečíme z vlastních zásob. Stejně jako při první severské cestě pojedeme autem ve třech – já s manželem a náš mladší syn Martin. Znovu ležím zavrtaná v průvodcích a mapách, znovu plánuji a reptám, že čas „plusminus tři týdny“ je příliš krátký na tak dlouhé vzdálenosti a množství nádhery, kterou chceme vidět. Hlavním cílem je tentokrát okruh národních parků Dovrefjell, Rondane a Jotunheimen, k tomu ostrov Runde – a mezitím jako bonus několik dalších norských lahůdek. Naše plánovaná trasa: Praha – Sassnitz (Německo) – trajektem do Trelleborgu (Švédsko) – přejezd do Norska – Oslo – Lillehammer –Dombås –NP Dovrefjell - NP Rondane - NP Jotunheimen – Trollstigen – Ålesund – ostrov Runde – Sognefjord – a zpět přes Kristiansand trajektem do Dánska – Německo – Praha. To vše za 20 -22 dní. A převážně bílých nocí.  Upravujeme předešlé seznamy a balíme. Plavky i rukavice, dobré trekkingové boty, kvalitní ponožky a moirová trika, repelenty, vodu a rum, stan, spacáky, foťáky… Zavazadla začínají nabírat na objemu i množství a mne přepadá hrůza, že přes všechna úsporná opatření toho vezeme nějak moc. Pobere to naše oktávka? Cestovní horečka se střídá s těšením na spoustu volných dní, naplněných nevšedními zážitky. Karel Čapek vystihl nádheru severské přírody s originalitou sobě vlastní: „Já vím, říká se tomu fantastické obrysy, divoké štíty, mohutné masívy a podobně, ale to není ono. Pouhými slovy nemůžeš jet po hřebeni hor, ani vzít do štipce nejvyšší hroty, abys nahmatal s rozkoší jejich hrany, zlomy a výbrusy. A co teprve, když při plavbě lodí uzříš, že z krajky balvanů tryská do nebe kytice hory." Když si k tomu představím divoké peřeje, stužky nezkrocených vodopádů, svobodná stáda sobů mezi lišejníky, zrcadla jezer, typické červenohnědé domky s bílými rámy oken a dveří, dřevěné kostelíky a čarokrásné proměny norské oblohy, přece jen se mi daří poslední noc před odjezdem alespoň na pár chvil usnout… Pátek 2. července 2010 Budíčééék! Vypadá to, že se tašky do auta nevejdou, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Dokonce jsem vyhrála velkou bitvu o jogurty, jablka, brambory a hlávkový salát, takže i přes protesty masožravých chlapů s sebou vezeme spoustu čerstvých (a zdravých) potravin. O nic nepřijdou, v autě voní řízky a kuřecí roláda. V půl sedmé vyrážíme. Slunce nám zprava zvědavě kouká do okýnek. V 8:15 jsme na hranici s Německem. Mobily se postupně ozývají s veselým prohlášením, že jsme vítáni v Německu. Radostné informace přicházejí opakovaně. Pořád někde něco pípá, ťuká nebo hraje. Otepluje se - snad to náš proviant přežije bez úhony. Venku je 30 °C, jsem vděčná za klimatizaci. Jedeme stále na sever. Míjíme louky s poházenými válci sena a rozlehlá pole. Větrné elektrárny líně otáčejí svými vrtulemi. Ostré bílé siluety se odrážejí na modrém pozadí letní oblohy, trojzubce nabodávají rozpálený vzduch. Odpoledne se zastavujeme v německém Stralsundu a hledáme odbočku k zámku Jadschloss. Most vede přes Baltické moře, vyhlídka nám odkrývá zátoku s bílými plachetnicemi a motorovými loděmi. Silnice je chráněná vzrostlými stromy, pole zdobí červené puntíky vlčích máků. Bílé domky s tmavými pásy a mechovou střechou jsou zasazeny do pečlivě udržovaných zahrádek. Parkujeme u zámeckého parku na parkovišti s písečným povrchem. Vítr zvedá písek a ten pokrývá auta jemným prachem. Procházíme vzrostlou alejí a zámeckou zahradou kolem jezírka. Už nemyslíme na to, zda jsme doma něco nezapomněli. Máme dovolenou a chceme si ji užít. Jsme v Sassnitzu, pokračujeme širokou asfaltkou do přístavu. Německý celník se pousměje, když vidí naše doklady uložené v igelitovém pouzdru. Ptá se, zda hodláme při cestě trajektem plavat nebo předpokládáme, že se trajekt potopí. Vracíme mu úsměv: „Jedeme do Norska, a máme už zkušenosti, že tam občas prší ze všech stran.“ Celník ještě vyzvídá, zda vezeme cigarety (kdepak) a alkohol (jen v přiměřeném množství) a loučí se s přátelským „Čau“. Trajekt nás bezpečně veze k břehům Švédska a po čtyřech hodinách, ve 21:15, stanou kola našeho auta v Trelleborgu. Hledáme místo pro stan. Nakonec se nám zalíbilo na kraji louky, u malého pahorku za jednou vesničkou nedaleko Malmö. Ale co to? Temný bzukot a nálety velkého tmavohnědého hmyzu nás nejdříve vylekaly. Tvrdá okřídlená tělíčka o velikosti asi tří centimetrů do nás bojovně narážejí a zaplétají se do vlasů. Chrousti! Po přátelské domluvě, že si navzájem nebudeme ubližovat ani překážet, uléháme po půlnoci ke spánku společně. My i chrousti. Noc je světlejší než v Praze. Text: Jitka Dolejšová Foto: Jitka Dolejšová, Martin Dolejš Pokračování příště... |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 08. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Ivan Kraus |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Stanislav Motl |
 |
Milan Lasica |
 |
Jiří Menzel |
 |
Jaroslav Vízner |