Ivo Fencl: Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů
Rubrika: Literatura – Povídky
 Úvaha nad devalvací jednoho titulu formou pozitivně laděné humoresky, která byla přečtena 12. 11. 2009 na úvod literárního pořadu v Home Cafe v Plzni (u ústředního náměstí ve Zbrojnické ulici). Pásma veršů, prózy, hudby a písní se kromě literáta a písničkáře Milana Čechury, hudebního skladatele Jana Děda a autora povídky Iva Fencla zúčastnili mj. i nadějná zpěvačka Karolína Fruhbauerová, autorka fantasy románu a povídek Lea Schropferová a básnířka a knihovnice Helena Šlesingerová, která vše zorganizovala a moderovala (čtyři posledně zmínění na fotografii muzejního pracovníka a literáta Marka Velebného). |
| 1. „Dobrý den!" pozdravil jsem chirurga. Vynořoval se z temné hlubiny chodby, ale nebyl jenom chirurg, byl i čerstvý právník, obojí v jediné osobě. Plzeňský diplom ještě nezaschl, IQ 152 a přicházel. Kroky jako střely dum-dum se rozléhaly prastarou budovou Divadla plzeňské komedie, a když se tento "double doktor", známý jako QQ přiblížil, podal mi ruku teatrálně jak nějaký herec: "Netěší mě." „Ale nás ano, doktore, a tady to je můj kamarád z Mladé fronty Včera," představil mě doktor Zachary. „Je novinář, ale kromě toho v létě vystudoval práva a rád by napsal senzační reportáž o vašem panoptiku. Psaní ho totiž i baví.“ „Opravdu?" zamžoural QQ a já pustil voskově měkkou dlaň, tak ledově chladnou jako zlá studánka, zlá a bez Křemílka i JUDr. Muchomůrky. Nerudně jsem řekl: „Váš výběr slavných právníků tady vystavených je prý zničující paráda, doktore, a omračující síla. Pozoruhodná smršť. Mám správné informace?“ QQ se uculil. Ušklíbl. Měl obličej bohužel ve stínu, ale hrot nosu, toho dlouze špičatého, osvětlovala matná zář z haly. I žiletka Wilkinson Sword se proti hrotu onoho nosu zdála hadrem. Doktor měl na hlavě prapodivný klobouk, který mi bezděky připomněl vlastní promoci. Že by JUDr. Cylindr? S kým mám tu čest? Gentleman ze staré školy anebo idiot a kašpar, anebo regulérní právník, asi jako JUDr. Ida Sebastiani, ale souběžně i zdatný chirurg? Všestrannost nade vše? Jak je to? „Mám tedy správné informace?" „Máte správné informace, JUDr. Blowharde," odpověděl QQ (užíval jsem pochopitelně krycí jméno), „a opravdu zpodobuji výhradně významné postavy světových dějin, a tedy jen občany, které považuji za hypergeniální.“ „Skutečně? Máte voskové panoptikum s alejí géniů a chytrolínů?“ Vytrhl jsem z kapsy blok a zapjal diktafon. „Skvělý nápad, doktore, a kam se hrabe JUDr. Madame Tussaud - z Londýna. I se svým panoptikem.“ Ne, nezdálo se mi, že bych přeháněl, nicméně jsem si připadal spíš jako postarší vykradač hrobů a po krátkém zamyšlení jsem proto řekl: „Víte, doktore, že si tady připadám spíš jako mladistvý vykradač hrobů?" „Bohužel vás nemohu osobně doprovodit, JUDr. Blowharde,“ přerušil JUDr. MUDr. QQ (vyslovujme to kví-kví) výbuch mého nadšení. „V poslední době jsem na tom se zdravím hůř a hůř a hůř a..." Zarazil jsem ho, neboť se očividně zasekl jako stará gramodeska JUDr. Jiřího Šlitra, a nepředloženě mi ujelo: „A jak dlouho jste, doktore, mimochodem, studoval medicínu?" „Celé dva roky. Ale MUSÍM už na konferenci o právech voskových figurín, vy mudrci, a to snad nevadí, protože váš přítel, co se přibelhal s vámi, je přece taky právník, ne?" „Ostatně, i já jsem právník," špitl jsem co parlamentní připomínku. QQ to ale raději přešel a dodal: „Takže mě váš přítel JUDr. jistě dostatečně nahradí, že ano, Zachary?“ „Jistěže, doktore.“ „Tak to jsem rád." A chirurgoprávník se vypařil jako pára nad Evropou - anebo další plzeňská dizertačka. Vkročili jsme do panoptika ve dvou, tak jako do zimní zahrady. Axel, pravda, už sem dorazil den před námi, ale neměli jsme o něm od té doby žádných zpráv... https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/admin.php?akce=ArticleEdit&modul=clanky&pridc=5248 2. V záři modravých lamp působilo zrušené plzeňské Divadlo komedie přízračně. Snad padesát figurín (Benda, Fencl a další) postávalo tu či onde a každá vrhala stín, ale každá na jinou politickou stranu (šlo o moderní styl stropního osvětlení). Postavy byly rozmístěny rovnoměrně a jako by se procházely, takže naprostou strnulost jsme rozčeřili až my, a jako byste hodili dva kamínky do studny na Karlštejně. Spolkne nás ta studna? „JUDr. Jack Rozparovač,“ stálo na nejbližší figuríně. „Geniální vrah Londýňanek, nikdy nebyl dopaden. Rekonstruovaná podoba.“ Pěkný! blesklo mnou, ale šli jsme hloub. „JUDr. Milan Kindl, největší západočeský spisovatel špionážního žánru, přítel mývalů, Rasputin, Brumbál, pop, idol studentstva a Páralův přítel. Pro charakter, citovost a nadhled zproštěn všech obvinění." Pěkný! blesklo mnou, ale mířili jsme hloub. „JUDr. Edward Pierce, pachatel první velké vlakové loupeže, uprchl Scotlandu Yardu s nakradeným zlatem a napsal o něm román sám MUDr. Michael Crichton," četl jsem. Kdo asi vyrobil ty cedulky? Nevím, ale šlo to dál a taky jsem se skoro zasekl, ale na právech předtím ani na chvíli. Tady jsem už taky pokračoval vpřed a s rostoucí hrůzou se prodíral alejí voskových chytrolínů a géniů. „JUDr. Thomas Tomažič, mistr nástrah a intrik zvaný plzeňský Richelieu - neověřeno a citováno jen podle studentských legend." „JUDr. Standa Gross, perspektivní politik." „JUDr. Marek Benda, bijec bulváru." Atd. atd. a sami si dokážete doplnit, koho jsem tu ještě našel, ale i jména totálně neznámá, nebo aspoň mně pranic neříkala. Babický, Kepler, Mustafa, Hans Landa, Quntin Tarantino, Michael Jackson, Madonna, Ježíš Kristus, kardinál Vlk i papež Benedikt, Laura Luthy a její JUDr. tygři i Ray Douglas Bradbury z Kalifornie a ne, nic mi nedocvakávalo, a jak jsem se zhrozil, když jsem přeslabikoval udatné řeči pod těmi jmény. Ba, ba! Interpol by dal stamiliony - a tady to uniká právní bdělosti, ale na druhé straně... Je vůbec něco pravdy na těch úděsných tvrzeních, a odkud by měl doktor plastické chirurgie jménem QQ (což byla, mimochodem řečeno, figura ze starého komiksu PhDr. Vojty Steklače z časopisu Ohníček) tak fantastické informace? Snad z právní fakulty? Až mě to trklo! Prostě si je vymyslel, i když třeba i pod „prožluklým vlivem" nějaké mocnosti, která až maniakálně, ha ha, touží diskreditovat veškerý náš právní systém. Asi Švýcarska? I tak to přece ve špionážním světě chodí - a JUDr. Fredrick Forsyth to ví - a JUDr. John LeCarré jakbysmet. I Agent, který se vrátil z chladu a "krejčí z Panamy" a "Tulák, krejčí, voják, špeh" (ano, ti všichni taky JUDr.) Zadumán a sečtělý jako JUDr. Blb jsem se bohužel včas nezastavil a koukejme, socha ze včelího vosku a na ní cedulka: „Doktor QQ. Chirurg a právník. Po těžkém zranění hlavy se až do smrti věnuje sestavení tohoto panoptika.“ Ne, chvíli jsem nemohl uvěřit, že tam nečeká spíš JUDr. Felix Holzmann. „Hrůza!" vydýchl i JUDr. Zachary. „Tolik chytrolínů a géniů v jediné kopici a k tomu tak nechutná ješitnost. Umístil sem sám sebe! To je ale zabijácká galerie! Nemyslíte, JUDr. Blowharde?" Naše dlouhá procházka a na konci straší! Straší tu i sám tvůrce - a ještě k tomu v životní velikosti. Psal už jsem v duchu reportáž, když tu mě JUDr. Zachary chytil za rukáv taláru a bez sebemenšího hlesu ukazoval na nejbližší voskovou figurínu. „Copak? Muška?" ptám se. „Ne." „Tak tedy doktor práv Muška?" „Ne, a ani ne doktor Skála!" JUDr. Zacharymu se v obličeji zračila bezmezná hrůza - až jako vystřižená z brakových románů - a jeho hlas se třásl. „Z... zdálo ssse mi, jako by se pohnula!“ A rychle se napil. Taky jsem koukl na figurínu doktora QQ a ticho vládlo vprostřed JUDrů. Povídám: „Ano, Zachary, vypadá jako živý, tenhle JUDr. QQ, to máte recht, ale je z vosku, celý z vosku - a dá se tedy utvářet. Prozatím.“ Potom jsem ale uslyšel cvakání a řekl: „To jsou vaše zuby? Copak? Četl jste Lisabonskou smlouvu, ten právní dokument? Propána, Zachary, vy jste ale dnes baba. Zle jste spal? Napijte se ještě!" A chytil jsem ho za rameno. „Copak takhle se chová právník?" pokusil jsem se o úsměv. „Človíčku!" A šel jsem vzorem a figurínu srdnatě cvrnkl do nosu prstem a nos okamžitě upadl. „Mizerná práce,“ ulevil jsem si. Jak asi chirurg dával dohromady lidi, když nedokázal zpatlat ani sebe? Divné. V panické hrůze mě JUDr. Zachary táhl k východu a klika měla podobu lidské ruky, což mě ale jako čtenáře JUDr. Gustava Meyrinka naprosto nerozhodilo a... „Ale! Není to ruka našeho Axela?" On totiž dobrák Axel nebyl JUDr., a tak bylo všechno možné. A Zachary vystřelil z dveří jako namydlený blesk a svižně se vzdaloval a dobře dělal, a opakoval: „Pryč, jen pryč z téhle boudy hrůzy,“ což je pro změnu citát z Rychlých šípů kreslených JUDr. Janem Fischerem. Zachariáš utíkal skoro jako ten Jára Cimrman, ale oba nás dohonil známý hlas: „Na brzkou shledanou, pánové!“ Prudce jsem se otočil. Se založenýma rukama stál tu MUDr. JUDr. QQ a obličej mi proniklo záření páru kulatých očí. „Sbohem, doktore, sbohem, už opravdu musíme na malou,“ stiskl jsem chladnou dlaň kliky a něco mě pudilo odvracet se od té tváře, která hypnotizovala stokrát víc než - dejme tomu - konto JUDr. Sagvana Tofiho. „Nepoškodili jste nic?“ zasípěl chirurgoprávník a já trhl lidskou dlaní-klikou, skokem stál na ulici před Divadlem černé komedie, kde poletoval bílý prach, tedy vlastně sníh jako z JUDr. Edgara Allana Poea, a pádil jsem domů, schody bral po čtyřiceti, odemkl, hrnul se k zrcadlu a tedy do koupelny, bylo mi zle a... A stačilo pár vteřin pohledu do vlastní tváře, stále ještě lidské, i když jsem JUDr... A konečně mi došlo, že Plzeň získá i ten titul Město evropské kultury 2015 a zvítězí tak nad Ostravou, ale budu muset přece jenom krapet omezit psaní... A obličej JUDRa QQ? Nového v něm netkvělo nic, ale cosi zatroleně chybělo. A věru ne dizertačka. Jen to, čím se šňupá JUDr. Tabák a čím se čichá JUDr. Pečená kachna. Nos. A tento příběh je pravdivý, protože mi ho vyprávěl T. Texas Blowhard. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 11. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Milan Lasica |
 |
Milan Markovič |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Jan Krůta |
 |
Jiří Menzel |
 |
Zdeněk Pošíval |