Roku 1911, tedy před sto lety, poprvé vyšel slavný román Fantomas, který (spolu s desítkami pokračování) navždycky uhranul rodnou Paříž. Posléze celý svět. Blíží se k nám nová filmová adaptace s Jeanem Reno v  roli, kterou ztvárnil Jean Marais, a mně se vybavilo „rodné“ gymnázium a  mé béčko, ve kterém jsem někdy v patnácti letech (okolo roku 1980) zakládal netvorův fanklub. Nebo tedy... klub přátel...

A taky jsem ho založil (a nebyl v tom směru vůbec první) a sám i sepsal stanovy té organizace, jež nelze nepokládat za kuriózní, protože mi měly jako předsedovi zajistit maximální počet vstupů a členů, členek i  trojčlenek. A HLE! :

Stanovy Klubu přátel Fantomase

1. Každý řádný člen tohoto Klubu přátel Fantomase musí být – nebo to alespoň věrohodně předstírat – přítelem zmíněného Fantomase!
2. Každý řádný člen tohoto Klubu přátel Fantomase musí také vědět, kdo byl zmíněný Fantomas!
3. Každý řádný člen tohoto Klubu přátel Fantomase má právo na kousek tvrdého papíru s nápisem „Klub přátel Fantomase“ a s dovětkem „podepsaný majitel tohoto dokumentu je právoplatným členem zmíněného klubu se všemi právy a  povinnostmi vyplývajícími z jeho stanov“ podepsaným předsedou Klubu přátel Fantomase slovem Předeseda... a s pořadovým číslem na rubu.
4. Každý řádný člen tohoto tzv. Klubu přátel Fantomase se stává řádným členem tohoto zmíněného klubu ve chvíli, kdy se podepíše jménem, které oficiálně užívá, do prostoru pod nápisem Klub přátel Fantomase na  zmíněném kousku tvrdého papíru.
5. Každý řádný člen tohoto Klubu přátel Fantomase zůstává členem tohoto klubu stále a pořád a členství přeruší jedině a) smrt nebo b) úspěšně předstíraná smrt.
6. Každý řádný člen tohoto Klubu přátel Fantomase má právo dělat si vždy a všude přesně, co uzná za vhodné, pokud to není v rozporu a) s body těchto stanov 1-5, b) s bodem těchto stanov číslo 6, tedy tímto.

Ale dosti her a malin nezralých vrhněme se do srdce Paříže i nejstaršího z příběhů z per a  psacích strojů oněch dvou pařížských advokátů a novinářů, Pierra Souvestra a  Marcela Allaina. Ihned zvíme, že to oproti komediím z kin vůbec nebyla selanka, a jen v úvodním románu Fantomas připraví o život 154 lidí, jak jsem bedlivě spočítal, a to především lorda Belthama, který ho zřejmě přistihl in flagranti s lady Belthamovou.

Odporný (zde) Fantomas navíc Angličana částečně uškrtí a částečně umlátí kladivem. Sotva po masakru, který ovšem nebereme jako čtenáři braku až tak vážně, obrátíme umolousanou stránku osvědčené edice „Třikrát“, zvíme i další, a co?

Ctihodná lady Belthamová se s Gurnem (= skutečné Fantomasovo jméno) seznámila za  búrské války v Jižní Africe, kde sloužil u dělostřelectva. Na scénu vstupuje Juve a objevuje v kufru Belthamovu mrtvolu napuštěnou síranem zinečnatým. Policista paralelně prošetřuje i další bestiální vraždu, které padla za oběť markýza de Langrune a z níž je podezřelý mladý Charles Rambert (budoucí Fandor!) Ve skutečnosti je tento jemný hoch nevinen a markýzu vlastně také odpravil Gurn. Aby se zmocnil jejích losů.

V pravdě geniálně se Gurn po většinu románu vydává za Rambertova otce a  zrovna tak geniálně si zajistí alibi v případě markýzy pomocí dvou vlaků, druhým z nichž dorazí na zámek až ráno po vraždě. Sledujte, co provede dál. Svede totiž zločin na „syna“ a vytasí se navíc s novou mrtvolou (kde se vzala, nikdy se nedovíme), již umně navleče do  Rambertových šatů, po čemž finguje hochovu sebevraždu.

A sám budoucí Fandor? MUSÍ dál vystupovat v převleku za služebnou!

Z důvodu, který není upřesněn, nebo aspoň ne v tomhle prvním románu nazvané prostě Fantomas, pronásleduje Gurn CELOU Rambertovu rodinu a jeho maminku dostane dokonce až do blázince, autoři sami však byli podle všeho celkem „v pořádku“ a jen a hlavně psaví.

I zamilovaní do tématu. Nelze, pravda, za mnohým nevnímat i jistý homosexuální podtext.

Co se týká dalšího příběhu, je stále jako kriket. Budoucí Fandor chodí oblečen co služebná, aby se nepoznalo, že nespáchal sebevraždu poté, co domněle zabil markýzu, a přijme práci ve velkém pařížském hotelu Royal Palace, kde vzápětí dojde k odvážné loupeži šperků – a najde se vizitka s  dnes už notoricky známým nápisem: "FANTOMAS".

Ten titulní hrdina (bezpočtu pozdějších románů, komiksů, filmů a  televizních seriálů) mizí jako dým v dalším z geniálních převleků a  podezření... Bože náš, opět svalí na budoucího Fandora Ramberta, který se pořád ještě domnívá, že jde o tatínka, což je až poněkud freudovské. Pak...

Hle, kdo se to nenavrací na scénu? Juve! A přijde klíčová (a chcete-li, tak tedy i trochu „gay“) situace, kdy inspektor odhalí Ramberta právě ve služebné Jeanne.

To mu ale není moc platné. Fantomas alias Gurn alias nepravý tatínek opatří totiž nepravému synovi novou identitu, a Rambert se najednou jmenuje... Nikoli Jason Bourne, ale Paul, a pohybuje se pod tím jménem čiperně i jako luzná laň pařížským podsvětím.

Taky jinocha jménem Paula ovšem Juve brzy prokoukne. S dalším inspektorem z  Nábřeží zlatníků podle spáleniny na ruce odhalí i Fantomase a v jisté krčmě dojde k potyčce pomalu jako ze Sueových Tajností Paříže, jsme ale o sto let dál.Gurn Juvova kolegu těžce zraní a inspektora může klidně zabít. Udělal by to, ale v posledním okamžení tomu zabrání mladý Rambert.

„Zachránil jste mi život?“

„Ano.“ A inspektor odvede chráněnce do ústraní a přisoudí mu další identitu sám. „A budeš novinář!“ rozhodne, a nové Rambertovo jméno odvodí právě od slova Fantomas. A tento mistr šoků čnící v pozadí všeho?

Nelení a jako by nic odpálí do povětří parník Lancaster se sto padesáti lidmi na palubě (149 jich zahyne), a to jen proto, aby se pokusil předstírat, že na lodi zmizel sám (s to stále jako Rambertův otec). To se mu však nepodaří a Juve ví, že na parník nikdo takový nenastoupil. Nadále ovšem netuší, že je Fantomas fiktivním Fandorovým otcem, a tedy nepolapitelný. A Gurn?

Přece jenom jde i o člověka, takže navštíví lady Belthamovou, kde je zatčen. Nevzruší ho to - a poklidně „jako ten Hannibal Lecter“ přizná Belthamovu likvidaci. I když prý to byla jen vražda pro peníze.

Juve chce propojit případ Beltham a s causou Langrune a povolá do metropole zámeckého správce s důležitým důkazem. Fantomas muže vyhodí z vlaku, ačkoli je jako Fandorův otec zavřený v pověstné věznici La Santé, ale jednoduše uplatil stráže, utekl, naskočil do vlaku, chladnokrevně uspal osazenstvo jednoho celého kupé (kapalnou kyselinou uhličitou) a ještě před správcovou likvidací dokonce i vyměnil útržek mapy v jeho kapse, aby za úsvitu zase už nenápadně seděl ve vězení!

Že je to absurdní? Ano, je, nicméně takovým už bude i celý charakter fantomasího putování a cyklu. Smiřme se s tím. A jak všechno skončí? Poslouchejte!

Juvovi se nepovede u soudu dokázat dokonce ani to, že je Gurn totožný s  Fantomasem, a nemějme mu to za zlé, to neví ani sama lady Belthamová! Podle všeho by měl být krvelačný kanonýr z Jižní Afriky propuštěn na  svobodu a cestovat si v klidu nazpět a kamsi za Radovanem Krejčířem (což žertuji), ale nedojde k tomu a jest odsouzen na gilotinu. Ve stejný čas už je ovšem v Paříži tak populární (i jenom jako Gurn), že vznikne divadelní hra Krvavá skvrna, kde ho představuje jistý Valgrand. Dobře nyní poslouchejte! Lady Belthamová prosí Valgranda, aby za ní přišel do domu proti věznici La Santé, a herec nejen že přicupitá, ale oblékne se, zrovna jak chtěla, a  je tedy v divadelním kostýmu a la Gurn.

Ovšemže mu lady Belthamová „nedá“, ale sprostě Valgranda omámí a předá dozorcům, které Gurn sice podplatil, ale pouze k tomu, aby mu umožnili krátkou schůzku s lady. Hlídači tedy vůbec netuší, že nyní už hlídají jen herce, a sice je tu ještě detektiv Charlot, který Valgranda na  schůzku obratně sledoval, ale Fantomas jej jednoduše zapíchne.

Nu, a teatrální finále! Kokrhá kohout, i když ne červený, a omámená hvězda kasaštyku Krvavá skvrna je na úsvitu gilotinována před zraky mnohých. Hlava se skutálí do pilin a  tvář za celý čas ani nezbledla. Tváře svědků popravy a kamarádů Fandora a  Juva zato dost, ale příliš pozdě skočí inspektor k pilinám... „Fantomas je živ!“ A tolik tedy původní příběh a my se už jenom nechme překvapit, nakolik se od něj tvůrci filmu protentokrát odchýlí.

Možná dost, ani sám Fantomas ale nebyl původní a autoři se inspirovali jak Leblancovým Lupinem (třebaže lupič-gentleman samozřejmě nikdy nevraždil a  byl patriot), tak Lautréamontovým Maldorem, pozapomenutým hrdinou už z  roku 1869.

Závěrem se pokuste udělat následující test.

Znáte Fantomase?

1. Vyznamenaný komisař Juve obdržel na navštívence zprávu:
a) Pozor! Za chvíli si pro tebe přijde Fantomas!
b) Co je zlo, co je dobro?
c) Fantomas vám srdečně blahopřeje.

2. Fantomas se především chtěl stát
a) chotěm lady Belthamové
b) pánem světa
c) Fandorovým milencem

3. Tvůrce Fantomase, brakový spisovatel Marcel Allain přežil svého spoluautora Souvestra o
a) pět měsíců
b) pět let
c) padesát pět let

4. Čím se Fantomas fatálně liší od Arsena Lupina?
a) Je Francouz.
b) Je nepolapitelný.
c) Masově vraždí.

5. „Fantomase chytili,“ říká sousedka. Druhá odvětí:
a) „Že autobusem svítili?“
b) „Chm, chm, chm!“
c) „Však ho zase pustí.“

6. Ve filmu „Fantomas se zlobí“ hrál Jean Marais
a) Fandora, jedinou roli
b) dvojroli
c) trojroli. I prof. Lefévra a Fantomase

7. Představitelé Juva a Fantomase si při natáčení
a) vyměňovali masky
b) šli na nervy
c) vyznávali lásku

8. Fantomasovské auto s výsuvnými křídly převzala britská bondovka
a) Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky
b) Rukojmí z Bella Vista
c) Muž se zlatou zbraní

9. Pravé Fantomasovo jméno znělo
a) Arthur Breisky
b) Gurn
c) Elvis Presley

10. V pořadí desátý román o Fantomasovi se jmenuje
a) Oběšenec z Londýna
b) Ruka bez těla
c) Karel Hála přiznal barvu

Správné odpovědi (a za každou správnou si připište bod): 1c), 2b), 3c), 4c), 5b), 6c), 7b), 8c), 9b), 10b)
Jeden až tři body: Nic se neděje, nepřišli jste v životě o nic podstatného.

Čtyři až sedm bodů: Znáte Fantomase z tří Hunebellových komedií a možná ještě z Vorlíčkovy a  Macourkovy Arabely. Doučit se něco málo se můžete i v publikaci Iva Fencla Norman Bates kontra Fantomas (Pro libris, Plzeň 2006)

Osm až deset bodů: Francouzští surrealisté Fantomase milovali a vy jste taky duší surrealista!
Anebo surrealistka. Howgh.