Vaše ohlasy (červenec 2007 – prosinec 2007)

Rubrika: Ohlasy

Vážení čtenáři,

tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.

Redakce Pozitivních novin

(361) Vladimír Klen, 31.12.2007
Ohlas na článek  
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí

Velmi jsem uvítal článek pana Jakuba Srovnala: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí, který mi mluví z duše. Byl napsán už loni, ale objevil jsem jej až teď o Vánocích.

Mnohokrát jsem přemýšlel, co vede naše lidi k oblibě hudebního stylu a žánru, který zní dnes ze všech mediálních prostředků. Stylu, v němž vybroušený melodický nápad nahradil kravál, eventuálně doplněný doprovodnými visuálními vjemy. Mladý člověk je tvárný a přijímá to, se mu servíruje. Oblíbí si takovou hudbu, s níž měl možnost se seznámit. Oblíbí si ji také proto, že jeho přátelé si oblíbili totéž, protože nechce zůstávat „pozadu“. Zde hraje svou roli televize, rozhlas, hudební vydavatelé. Je to svět, který je mi vzdálený a nedokáži jej kvalifikovaně hodnotit, dívám se na něj jen s odstupem. Žasnu, proč při sestavování hudebních vysílání jejich tvůrci zařazují skladby, které rvou uši. Připadá mi, že se hrají jen proto, aby za ně dostali soudobí autoři honorář. Vzniká obrovské množství nových skladeb této hudby, autoři je produkují jak na běžícím pásu, prostě na objednávku. Dojdou jim nápady a invence, čímž trpí kvalita. Za chvíli si na ně nikdo nevzpomene.

Karel Vacek dokázal složit v průměru jednu píseň ročně. Dlouho ji piloval, než ji vydal. Pak to ale stálo za to! Kultivovaná hudba též kultivuje charakter posluchače. Rámusící kapely tuto možnost neposkytují. Proč okamžitě neztroskotal televizní soutěžní program Superstar? Neslyšíme tam žádnou českou písničku, soutěžící se snaží překřičet v angličtině.

Viditelný vliv na změnu myšlení lidí a chápání populární hudby měla 50. léta, kdy byla kultivovaná, melodická píseň a celá taneční, salonní tvorba zakázána jako buržoasní přežitek. Následky tohoto přerušení kontinuity neseme dodnes. Mohu uvést svůj osobní příklad.
Vyrostl jsem taky v době, kdy byly na vrcholu budovatelské častušky. Můj táta, amatérský muzikant, zemřel v mém útlém věku. Zanechal však po sobě dostatek notového materiálu, kterým jsem se postupně později prokousal a získal přehled o populární taneční i trampské hudbě 30. let. Nejenom přehled, ale doživotní pozitivní vztah k tehdejší tvorbě. Byly to písně hluboce procítěné, romantické, podložené citlivou, výraznou melodií. Proto jsem byl například naprosto imunní v době nástupu Beatles v roce 1962 a nechápavě jsem hleděl na to, jak je to možné, že taková tvorba získává své příznivce a půdu pod nohama v naší zemi, kde máme tolik krásy v tradiční tvorbě, jen zůstává opomíjená.

To je asi problém mých vrstevníků i další generace. Chybí návaznost. Občas někde zazní starší pěkná píseň, ale nejspíš z nějakého pořadu na přání posluchačů. Cítím přitom, že zájem veřejnosti by byl, ale nechuť sálá hlavně se strany lidí, ovládajících současný show business, čemuž se přizpůsobují hudební skladatelé. Četl jsem někde na podzim, že populární duo Václav Ševčík a Eva Dvořáčková nemůže být zařazeno do soutěže o Zlatého slavíka, protože by hrozilo jejich vítězství. Jsou to přeci hudební nevzdělanci. Nikdo jiný ale není schopen uspořádat tolik koncertů a naplnit tolik sálů posluchači. Co chci říct. Důležitý je repertoár. Co pomůže technicky dokonalá, náročná skladba přednesená bezchybně školeným profesionálem, když jí chybí patřičná přitažlivost.

Na tom byl založen úspěch melodií 30.let. Byly zapamatovatelné, výrazné a proto se rychle šířily. Dokázaly povznést a obohatit velké množství lidí a pak už nezáleželo na tom, zda je stvořil studovaný Eduard Ingriš nebo pouliční harmonikář František Blahník. Nesmí chybět zřetelný melodický motiv. Tady spočívá kouzlo luzných melodií krále českého tanga Josefa Stelibského nebo opomíjeného a nedoceněného vlastence Karla Hašlera, F. A. Tichého, J. Jankovce, Sl. Macha, K. Vacka, V. Sýkory, J. Maliny, J. Beneše a dalších.
Zapomínáme na ně neprávem, nezaslouží si to. Máme zvážit stupnici hodnot a zamyslet se, zda by nebylo pro nás prospěšnější, kdyby pražský magistrát jednou neopravil nějakou ulici a místo toho postavil Hašlerovi na Starých zámeckých schodech pomník. Zajeďte se podívat do Vsetína. Myslíte si, že tam najdete upomínku na J. Stelibského? Mají snad významnějšího rodáka? Takoví lidé tvořili naši kulturní historii a ovlivňovali své posluchače positivním způsobem.
Pamatujme si ta jména a poslechněme si někdy jejich tvorbu.
Pane Srovnale děkuji Vám.
Vladimír Klen

(360) Petr Martínek, 31.12.2007
Ohlas na článek  Miroslav Sígl: Barokní zámek plný výzkumníků a inovací


Vážený pane redaktore,

Váš článek se mi líbí, jen mi je líto, že: "Některé názvy projektů a jejich produktů znějí současným vědeckým jazykem a jsou pro laika těžko představitelné".
Na druhé straně, při četbě časopisu Inovační podnikání číslo 4, 2007 (ze kterého citujete ony názvy projektů a článků, které se zdají být pro laika nesrozumitelné), tak pasáže o "inovačním podnikání" a jeho organizaci, jsou zase pro mne těžko pochopitelné a budí ve mne často dojem prázdných slov.

V zásadě pociťuji stále disharmonii mezi dvěma skupinami lidí:
a) tvůrčími pracovníky, kteří řeší výzkumné projekty zaměřené na nějaký praktický (resp. Teoretický) výsledek, jenž by se měl stát předmětem realizace formou inovace nebo předmětem dalšího bádání.
b) pracovníky obecně zaměřenými na inovace, kteří by měli umět využívat výsledků tvůrčích pracovníků a kterým by ovšem neměly být výsledky výzkumu "těžko představitelné".

Jsem rád, že se podařilo opravit rovněž z prostředků EU barokní zámek v Liblicích a pro tento objekt nalézt využití. Doufám, že "manažeři kreativity a inovací" jak inzeruje váš leták pro "Studium pro řízený rozvoj kreativity", budou skutečně kreativně spolupracovat s výzkumníky a budou jim pomáhat v překonávání byrokratických překážek. Obávám se, že jsme si vytvořili z přirozeného zavádění výsledků do praxe novou vědu operující novými termíny. Například: "lidský zdroj" (tímto názvem jsem velmi pohoršen, protože si nepřipadám jako palivo pro krematorium; kdo ví co by na tento termín řekl Ústav pro jazyk český, nebo pamětníci vyhlazovacích koncentračních táborů 2. světové války) a spoustu anglických převzatých termínů, pro které však existuje český ekvivalent: evaluace, foresight, inovační potenciál (zajímalo by mne například v jakých exaktních jednotkách se inovační potenciál lidských zdrojů udává). Cítím z toho odlidštění, přitom by to mělo být naopak.
Jsem nešťastný z toho, že už nejsem člověk ale "lidský zdroj" bez osobnosti a duše.
Zatím s pozdravem
Petr Martinek
(359) E.Bukar, 27.12.2007
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Dočká se "sprejerská veřejnost" své vlastní antigalerie?

K postihu kazisvětů, jako jsou sprejeři, je zapotřebí změny zákonů, kdy nyní škoda způsobená do 5.000 korun je pouze přečinem. Tento nesmysl stejným způsobem nahrává zlodějíčkům, kteří to moc dobře vědí a proto toho využívají.
Poškození cizího majetku, kterého se sprejeři záměrně dopouštějí, se musí stát trestním činem se všemi důsledky bez ohledů na způsobenou škodu. Majetek toho druhého musí být pro každého nedotknutelnou svátostí, jinak se budeme do donekonečna potácet v bludném kruhu. Žádná osvěta na školách nemůže lákadlo něčeho zakázaného a dobrodružného odstranit. Navíc jsou učitelé výtvarné výchovy, kteří tento způsob čmárání ještě vyučují!
Osobně mě překvapuje, že žádného našeho politika ještě nenapadlo prodej barevných sprejů natolik zdanit, aby se staly pro mladé lidi, podléhající tomu vandalismu, nepřístupné.
E. Bukar             

(358) J.K., 23.12.2007
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Haló, haló, milí radioposluchači!


Přátelé v Pozitivních novinách, mám obyčejnou člověčí radost z Vaší práce a z faktu, kolik dobrých lidí - a nemyslím jen na osobnosti známé - jste kolem sebe soustředili. 
Dovolte přidat drobnůstku ke včerejšímu  textu Ondřeje Suchého Haló, haló, milí radioposluchači - těším se mj. na 6. leden, kdy budou taky Kocourkovští. Tak si jen připomínám,  že v Muzeu  zimních sportů, turistiky a řemesel Deštné  v Orlických  horách mají na vytrženém listu z návštěvní knihy tamního hotelu Orlice zvláštní záznam - notový zápis  písně Balada  o ježkovi ( s malým písmenem)  hudebního skladatele Jaroslava Ježka. A spojitost s Kocourkovskými učiteli? Jaroslav Ježek byl v tomto hotelu v březnu 1933 na  ozdravném pobytu u MUDr. Josefa Káše, zakladatele Kocourkovských učitelů (ti vznikli 1914 v nedalekém Rychnově nad Kněžnou). Ta píseň je z  doby  dva   měsíce  po  nástupu  Adolfa  Hitlera v Německu, nu a Hrnčířův text Balady o  ježkovi tak naráží na tehdejší politickou situaci.

Zdraví J. K.
23.12.2007

(357) Jitka Dolejšová, 21. 12. 2007
Ohlas na článek
Jan Soukup: Tichá likvidace

To takhle jednou po ránu, tři dny před Štědrým dnem, si jeden pozitivně a vánočně naladěný člověk otevřel Pozitivní noviny, přečetl si článek, který pojednával nikoli o Tiché noci, ale o Tiché likvidaci, a povzdechl si: Jsem pozitivní, ale léčím se. Ten člověk šel do práce, a už nebyl vánočně a pozitivně naladěný, ani si nebroukal koledy... Jak je vidět, Pozitivní noviny jsou pozitivní, místy negativní. Navrhuji v takovém případě označit článek černým puntíkem, aby čtenář viděl, co ho čeká. Přesto přeji všem krásný den.
Jitka Dolejšová

? 

Odpověď na ohlas Jitky Dolejšové

Milá Jitko,
jako členka Redakční rady Pozitivních novin jistě sama dobře víš, jak obtížné je stanovit hranice mezi věcmi  a událostmi pozitivními a negativními; že ona hranice je strašlivě tenká, klikatá a nesmírně subjektivně definovatelná.
Jedni nám vyčítají, že jsme pozitivní až příliš, že tu nad míru lakujeme život narůžovo, jiní - v duchu názvu těchto novin - nám vyčítají každou sebemenší zprávu, která se jim zdá negativní.
Ale věz, že my prostě MUSÍME DĚLAT KOMPROMISY! Kompromisy mezi pozitivnem a naším svědomím, mezi proklamovanou oázou optimismu a vlastní lidskostí, mezi určitou mediálně-pozitivní odlišností a potřebě pomáhat správným věcem dostat se do veřejného povědomí.
Já považuji článek Jana Soukupa, který burcuje proti NÁRODNÍ LHOSTEJNOSTI v zájmu zachování našeho kulturního dědictví, za MAXIMÁLNĚ POZITIVNÍ ČIN hodný naší všestranné podpory.
Kdyby se totiž všichni vydavatelé a nejrůznější mediální šéfové zachovali stejně a na tuto věc důrazně upozornili své čtenáře, diváky a posluchače, určitě by se žádná "tichá likvidace" nekonala, protože by se o ní národ dozvěděl a dal své rozhořčení patřičně najevo. 
A O TO TU JDE PŘECI V PRVNÍ ŘADĚ!  Pozitivní samozřejmě není onen hrůzný úřednický záměr, nýbrž snaha jednotlivců mu zabránit. Proto má své neoddiskutovatelné místo v našich novinách. 
Děkuji tímto znovu režisérovi a dokumentaristovi Janu Soukupovi, že našel cestu na stránky Pozitivních novin a pevně věřím, že jeho slova vzbudí dostatek ohlasů a lidského svědomí, aby záměr "tiché likvidace" Památníku národního písemnictví stejně tiše vyšuměl do "blbuprázdna".

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

(356) Slavomír Pejčoch, 21. 12.2007
Ohlas na článek Jan Soukup: Tichá likvidace


Inu máme velmistry - i to co fungovalo za všech režimů se buď prodává pod cenou, nebo se rozkrádá či likviduje. Jde-li o Památník národního písemnictví nemohu než se zeptat, děje-li se tak náhodou nebo záměrně.
Obávám se, že za b) je pravda. Takže až jednou zase zahájí naši potomci (kteří stále méně čtou) nové národní obrození, čeká je pěkná fuška. Tím spíše, že rozdělování velkého pokladu je právě dobrou příležitostí  pro 
obohacování nenechavců, jichž je v různých institucích nepočítaně.
Slavomír Pejčoch

(355) Slavomír Ravik, 20.12.2007
Ohlas na článek Josef Fousek: Povánoční fejeton (Vánočník)


Pana Fouska tedy můžu a tradičně čtu. I když toho podstatného slova, "nevíme co nás čeká" si povšimne asi málokdo. Máme jen představu, co bychom rádi, aby nás čekalo. Ale jak víme z vlastní praxe, nakonec všechno vezme jinou zákrutu a na saních jede místo Ježíška zase nějaký dareba. A co je na nich naloženo? Slušný člověk nemusí užívat výrazných slov, zejména ne o svátcích vánočních.
Slavomír Ravik
Praha

(354) Vladimír Vondráček,18.12.2007
Ohlas na článek Pavel Loužecký: Čtěte prosím - hlouběji, pozorněji, srdcem.....


Vážený a milý pane Loužecký!
Moc Vám děkuji za upoutávku na články pana Pejčocha. Trochu se stydím, že jsem to upozornění potřeboval, ale člověk prostě nestíhá. Články jsou vynikající, připomněly mi historické sloupky Michala Horáčka v někdějším Mladém světě. Bohužel to asi bude trvat dlouho, než se takovéto myšlení prosadí, ale začít samozřejmě musíme u sebe. A musíme doufat, že dětem dětí našich dětí už budou tyto myšlenky samozřejmější! S přáním dalších klidných let všem čtenářům Pozitivních novin. 
Vladimír Vondráček

(353) Marcela Kotrčová,16.12.2007
Ohlas na článek
Jitka Stošická: Pozitivní zpravodajství z Czech Art Festival

Vaše reportáž je pro mě největším dárkem pod stromeček. Díky moc, moc, moc!!!!! Opravdu mě zahřálo a dojalo vše, co jste o mně napsala a také nadchlo, kolik výtvarníků jste zapojila do reportáže. Možná jste právě oslovila někoho, kdo nic neprodal nebo nezískal žádnou cenu a právě zmíněním se ve Vaší reportáži se jim dostavilo jiného úspěchu. Mám vždy hroznou potřebu, aby všichni byli nějak úspěšní, ale vím, že se to nedá vždy ovlivnit.
Ještě jednou díky, díky Vám moc za Vaše optimistické psaní a Vaši osobní účast. (Psaní je také jedno velké umění). Pozitivní Noviny přinesli do prostoru tolik pozitiva, že i Ti, co neprodali, se tvářili spokojeně.
Budu se těšit na další setkání a čtení na PN.

S předvánočním pozdravem
Marcela Kotrčová
Director of Czech Art Festival
www.artfestival.cz

(352) Petra Timurová, 15.12.2007
Ohlas na článek
Jitka Stošická: Pozitivní zpravodajství z Czech Art Festival

Hezký den paní Jitko,
díky za Vaši práci, posílám pár odkazů a postřehů k letošnímu Czech Art Festivalu...

S přátelským pozdravem a přáním krásných svátků
Petra Timurová, 15.12.2007

http://www.timurova.cz/czech-art-festival-versus-ministerstvo-kultury#comment-85
http://www.timurova.cz/czech-art-festival-2007
http://www.timurova.cz/czech-art-festival-2006

(351) Josef Balek, 15.12.2007
Ohlas na článek Jitka Stošická: Pozitivní zpravodajství z Czech Art Festival


Zdravím všechny!

Přidám se k asi mnohým reagujícím kolegům, kteří se měli možnost osobně zúčastnit posledního ročníku Czech art festivalu.
O co vlastně na takovéto akci jde. To je správná otázka a odpovědí je asi mnoho. Někomu jde o to se ukázat na veřejnosti a prezentovat svá díla, dalším jde o to nebýt pozadu za ostatními, některým jde o zvýšení prodeje svých výrobků vlastní živnosti. Jsem  mezi těmi šťastnými, kteří chtějí vlastně všechno, ale vítězí hlavně kontakt s dalšími kolegy, které naštěstí neberu jako konkurenty, (ani nemůžu) ale jako lidičky se kterými si rád popovídám o leckdy stejných problémech, pohledu na svět a na naši tvorbu. Nedělám umění jako hlavní činnost a ani bych nikdy nechtěl. Jakmile se něco musí, tak časem končí ta zábava a začíná povinnost a o tom koníčky nejsou! Takže jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, být u toho a poznat opět další řádku stejně postižených lidiček a za to patří velké díky pořadatelce, paní Kotrčové. Mnozí si ani neuvědomují, co tato práce pro všechny znamená a kolik to dá dřiny a času takovouto akci připravit. Takže, za rok opět?!?

                                             JPB

             S přátelským pozdravem / M f G  / Best regards
 
                                       Josef BALEK
                            Obrazy - Bilder - Paintings          
             ČESKÁ REPUBLIKA - TSCHECHIEN - BOHEMIA
 

(350) Josef Bukar, 14.12.2007
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Cesta

Vážená paní Dolejšová!
Skvělé! Za tuto zdánlivou "pitomůstku" bych pro její lidskost udělil literární cenu! Jak málo slov a papíru někdy stačí k tomu, vyjádřit velké myšlenky.
Obdivují Vás!
Josef Bukar

(349) Olga Čuříková, 13.12.2007
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Adventní rozjímání, vzpomínky a jubilea

                   
Děkuji vám za uveřejnění článku Miroslava Sígla věnovanému mému blížícímu se jubileu. Udělalo mi to velkou radost! Nemajíc internet, činím tak prostřednictvím své přítelkyně paní Marie Hradecké v archivu Národního divadla.
Hodně úspěchů v příštím roce vašim POZITIVNÍM NOVINÁM přeje Olga Čuříková.
 

(348) Pavel Kalmana, 12.12.2007
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Z obou stran Šumavy, jihočeských Blat, Rakouska i Francie

Jsem rád, že se uskutečňují takové aktivity, připomínající konečně to dobré z minulých dob, z časů, kdy národy nebyly ještě rozeštávy ideologií o národních státech. Kdy více, jak národnost, se zdůrazňovala příslušnost k zemi, kraji.
Teď, kdy 21.12.  prakticky padnou hranice mezi státy, nastává obrovská příležitost k vzájemnému poznávání se nejen žijících, ale i těch, kteří tady byli před námi a svoji prací, svojí činností a uměním ovlivnili život v našich zemích. Střední Evropa, křižovatka dějin, nikdy nebyla, vlastně ani nemohla být doménou jednoho národa. Vždy to byla směsice národnostní, kulturní, zvyková, přebírající to dobré a užitečné od druhých.
Pavel Kalmana

(347) MUDr. prof. plk. Vladimír Beneš, 11.12.2007
Ohlas na článek Milan Dubský: Člověčí krásu kupovati

Vážený pane,

náhodou jsem narazil na článek, kde citujete jednu z mých rozhlasových promluv.  Je to, bohužel, trochu zmatené. My s plastickou chirurgií, resp.estetickou chirurgií, nemáme nic společného. Dovolte, abych Vám vypsal, jak to doopravdy je.

Neurochirurgie - obor, který chirurgicky léčí onemocnění nervového systému (mozek, mícha, periferní nervy). Lidé k nám přicházející, jsou nemocní, pacienti, zároveň klienti zdravotních pojišťoven. Nemocného nevylepšujeme, léčíme ho.

Plastická chirurgie - obor, který koriguje vzhled, funkci chirurgickou cestou. Valná většina nemocných jsou pacienti, indikace jsou z medicínského základu (kupř.rozštěp patra, popáleniny, atd). Tedy ti, co u nás.

Estetická chirurgie - indikace nejsou medicínské, nejde o léčebné výkony. Zde nejsou pacienti, ale zákazníci, pojišťovny to logicky neplatí, platí zákazník. Nejde tedy o medicínu, i když postupy a vybavení stejné, mnohdy plastický chirurg ráno operuje nemocné, odpoledne zdravé. Ráno tedy na zdravotní pojištění léčí, odpoledne za úhradu zákazníka vylepšuje.

S estetickou chirurgií nemá neurochirurgie nic společného, s plastickými chirurgy občas spolupracujeme kupř.při poraněních obličeje a mozku

MUDr. prof. plk. Vladimír Beneš

? 

(347 a) 11.12.2007 Odpověď  autora Milana Dubského na ohlas Dr. Vladimíra Beneše

 

Vážený pane profesore Beneši,
ozývám se na Váš ohlas k mému článku Člověčí krásu kupovati. Vaše rozhlasové promluvy poslouchám pozorně a rád a mrzí mne, když některou propásnu. Reagoval jsem tímto článkem na Vaše chytrá slova, ale nepodařilo se mi přesně zachytit merito věci, a tak Vám dávám za pravdu, že ty formulace jsou trochu zmatené. Měl jsem více přemýšlet, než jsem myšlenky formuloval.
Omlouvám se za to a chtěl bych to napravit tím, že otiskneme do ohlasů Pozitivních novin Vaši správnou poznámku, v níž precizně formulujete a rozlišujete, jak to doopravdy je.
Doufám, že nebudete proti tomu. Prosím Vás, sdělte mi Vaše stanovisko, zda to považujete za správné.
S pozdravem a úctou
Milan Dubský

(346) Jarmila Kocourková, 10.12.2007 
Odpověď na ohlas Zdeňka Reicha ke článku Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra

Milý pane Reichu,

asi došlo k malému nedorozumění. Uveřejněný článek je součástí mé připravované knihy "Jen si tak trochu umřít aneb moje cesta kolem švédské a české duše", což bohužel nedopatřením nebylo uvedeno. Pobývám ve Švédsku desátým rokem a celkem se mi tu líbí. Jenže začátky byly - asi jako u všech, kteří se usadí v cizí zemi - nelehké. Necvrnkala jsem tady kuličky. Ta kniha je o mé - místy radostné, ale místy strastiplné - cestě za poznáním švédské duše, kterou takto všelijak obcházím kolem dokola, sleduji z různých zorných úhlů, ale stejně nakonec zjišťuji, že ji neznám. Proto jsem v nadpisu knihy použila předložku kolem. Jenže při tom průzkumu cizí duše a cizí kultury - která mi dnes už zdaleka není tak cizí - jsem začala víc a víc poznávat naši českou duši, v porovnání se švédskostí se mi víc a víc vyjevovala českost, v naší kultuře, v našem uvažování, v projevování citů doma i na veřejnosti, v našem přístupu k řešení sporů. Ujišťuji Vás, že ani českou duši jsem nepoznala, což asi tušíte, jen tak se kolem mě mihla a zavadila o mě svým hebkým křídlem. Kniha obsahuje přes dvacet kapitol a zachycuje můj proces zvykání si na švédskou zemi, kde je - jako všude jinde - chleba o dvou kůrkách. Nezapomenutelným a navýsost pozitivním zážitkem pro mě byl porod mé mladší dcery v Nyköpingu, tuto kapitolu pod názvem "Miminka se nemyjou" jsem také poslala paní Jitce Vykopalové, třeba si ji budou moci čtenáři Pozitivních novin i Vy už brzy přečíst.

Přeji Vám vše dobré.

Jarmila Kocourková

(345) Dobromila Lebrová, 9.12.2007
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Kdopak nosí dárky?
 

Milá paní Dolejšová, 

děkuju za geografický rozbor původu různých nadělovatelů. Bylo to velmi zajímavé. 

Nedávno jsem našla "dokument", předpokládám, že je asi 55 let starý, a pokud si vzpomínám, Ježíšek se snažil mojí objednávce vyhovět. A ani jsem to tehdy neposílala přes poštu Boží Dar.

Dokument přikládám. 

                  


Krásné Vánoce a splnění všech Vašich tajných přání (včetně těch, co byste dostat nechtěla - ani k Vánocům, ani později).
 

Dobromila Lebrová 

(344) Eva Rydrychová, 09.12.2007
Ohlas na článek Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Drahá Cecilko,
jak krásná slova, laskavé vyprávění, milé čtení! Miluji příběhy o babičkách a dědečcích, o jejich ledaskdy pošetile vyhlížejících činech a úvahách......v nichž je ovšem ukryto mnohé, moudré a veselé...velice krásně jsi vypravovala. Máš dar dát do slov mnoho pocitů a myšlenek, nejen ve verších. Využij toho daru a rozdej ho co nejvíc, protože si myslím, že Tě to velmi obohatí. Kdybych ještě mohla, jistojistě bych svým babičkám a dědečkům to Tvoje vyprávění ráda přečetla. A tak pevně věřím, že ostatní babičky a dědečkové budou mít také radost když v Tvých řádcích ucítí to pochopení, něhu, lásku a Tvou laskavost, s jakou jsi to celé napsala.
Eva Rydrychová
Hradec Králové
http://evussa.wz.cz/index.html

(343) Václav Emerich, 09.12.2007
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Kdopak nosí dárky?


Milý Jéééžíšku,

to je dobře, že jsi. Říkám to přesto, že mi již mnoho let nosíš drahou a nepotřebnou kosmetiku s pro mě nesrozumitelnými návody, takže jsem se asi půl roku po holení mazal Duschgelem. A divil se, proč po vyjití na déšť pěním. Mýlit se a zapomínat můžeme každý, i Ty.
Mám letos k Tobě takovou zvláštní prosbu. Nemohl bys něco udělat s tím Microsoftem, aby mě přestaly chodit na e-mail všelijaké ty nabídky muže povzbuzujících látek či hanbítko prodlužující nástavce? Mě už to otravuje, neklidně pak spím a mám necudné sny. Pokud se Ti to podaří u B. Matese zařídit, další porci kosmetiky pro mě klidně naděl jemu.
Na Tebe v dobrém vzpomínající                       
praděd Václav Emerich


P.S. To oslovení je úmyslně s dlouhým "ééé". Vždy totiž po rozbalení dárků musím udiveně volat "jééé", abych nekazil radost.

(342) Svatava Cihlářová, 09.12.2007
Ohlas na článek Stanislav Moc: Dědci a báby za klávesnici!


Milá redakce,
nikdy neopustím Pozitivní noviny, protože bych přišla o skvosty, které píše pan Moc...já se ještě teď nemůžu pořádně soustředit na úklid a vaření, protože mám v očích slzy smíchu nad jeho agitačním materiálem s cyberdelovým prostorem (:D)))))))))...a vyřiďte mu, prosím vás, že ho zdravím a moc děkuji, jsa babkou se stejnými písíčkovými zkušenostmi...jen bych to neuměla tak krásně po chlapsku vyjádřit - viz Plechová bedýnka... s pozdravem "Počítačům zdar!" se pro tuto chvíli loučím....
Svatava Cihlářová, Brno

(341) Vladislav Drahoš, 07.12.2007
Ohlas na článek Pavel Pávek: Sýr nad zlato

Třetí díl  labužnického seriálku  (P. Pávek, Sýr nad zlato, 5. pros.) a „Naše nespisovná hantýrka“ (M. Sígl, 2. pros.) mi namixoval i jazykovou lahůdku. Sýr je pojmenování navýsost neutrální, Pávkův sýrec už zavání starobylostí a  určitou dávkou rozmarnosti. Ale není nad jadrné lidové pojmenování sejra. To  mi připomíná dobře uzrálý a náležitě aromatický
superprodukt Milky a jejích družek. Ač tvarově by to slovo mohlo připomínat genitiv,  svým výrazným koncovým "a" sedí jako ulité na označení vábného pokrmu  v nominativu i akuzativu  Co tomu říkají jazykovědci, nevím. Ale mně sejra chutná v mluvě i v hubě.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica.
?

(341 a) Odpověď  Pavla Pávka na ohlas Vladislava Drahoše

"Pan Drahoš mně vlastně vrátil do již dávno minulých dob dětství. Když se tak zasním, vidím v kuchyni u velikého kachlového sporáku svého dědečka s knírem jak si z modře kytičkovaného, kameninového hrnku labužnicky pochutnává na  zklihovatěném tvarohu. To se  nalámal tvrdý tvaroh, prosolil,  pokmínoval, přidalo se trochu papriky, a  vše přišlo, zalité pivem, napěchovat do toho krásného hrnečku. Tvaroh musel být pochopitelně domácí, z mléka od krávy v chlévě pana Procházky a směs pár dní odpočívala v teple místnosti. Vznikla nepopsatelná, trochu aromatická lahůdka. A dědeček neřekl jinak než  „sejra."

Pavel Pávek

(340) Vladislav Drahoš, 07.12.2007
Ohlas na článek
Emília Molčaniová: Ženích / Okno

K "Ženichovi":  Je to už nejméně 50 let, co  Readers Digest přinesl čtenářskou noticku, jak se nejlépe při podobných příležitostech seznámit.
Autor radil mít obálku knihy nebo časopisu vzhůru nohami. Téměř vždy se ve vlaku  nebo tramvaji najde někdo, kdo si toho všimne a hovor se tak dobře naváže. Ale ani trochu nepochybuji, že autorka vymyslela pointu  povídky sama, vždyť je o mnoho a mnoho mladší než ono číslo amerického magazínu.
Mimochodem: za podobné čtenářské nápady  vyplácel Readres Digest neuvěřitelné vysoké honoráře.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica

(339) Jitka Stošická, 07.12.2007
Ohlas na článek Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Cecilko, čarodějko duše,
piš, piš a piš. Piš ty svoje krásné básničky, které jdou přímo od srdce a nám čtenářům přinášejí potěšení. Piš takovéhle srdíčkové vzpomínky – pro děti, pro současné i budoucí dědečky. Piš prostě proto, abychom si všichni uvědomili o čem ten život doopravdy je. A ty to umíš vždycky podat tak laskavě…
Už se těším, až si přečtu Tvé vyprávění o kouzelném panu Irmišovi a jeho hrací sbírce. 
Jitka Stošická
vedoucí Galerie IN - Pozitivní noviny 

(338) Karel Bůna, 07.12.2007

Ohlas na článek Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Po přečtení příspěvku se mi v mysli vynořilo to "Cti otce svého a matku svou, a .....!"
Bohužel se stalo "společenskou módou", podceňovat ty starší a staré pokládat za něco zdětinštilého, pomalu už životaneschopného. Abych byl upřimný, sám jsem měl v mládí tak trochu takové sklony, ale tehdejší "společenské ovzduší" nepřipouštělo veřejně něco takového projevovat. A tím se úcta ke starším stala zvykem alespoň u těch lépe vychovaných.
Nedivím se, že rodina, která najednou pozná, že jejich děda je "Pašák", je něj hrdá a chlubí se tím! Je čím! On ten pašácký děda nechtíc dává příklad svým potomkům, jací by měli být, až jednou..... Věřím, že oni v rodině získají takové poznatky, že se do kategorie, kritizované v prvním odstavci mého ohlasu nikdy nezařadí.
Ještě jednu poznámku. Žiji na hranici s Polskem, občas tam z nějakého důvodu zabrouzdám. A víte, co se mi u těch, námi mnohokráte podceňovaných sousedů, líbí?  Jdete přes vesnici a každé dítě vás jako dospělého pozdraví. Rozdíl proti nám, kde takové základy lidské slušnosti se již ani nevštěpují v rodině, ani ve škole!
Karel Bůna

(337) Svatava Cihlářová, 06.12.2007
Ohlas na článek Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Pohlazení – tam bych zařadila dědu Pašáka – kdo z nás by takového nechtěl mít? Člověk se zlatým srdcem, se smyslem pro humor a plný lásky k rodině. Tak nám ho představila autorka a z každého jejího slova si také přečteme, s jakou láskou o něm píše ona. A že psát Cecilka umí, to vím už dávno, už od té chvíle, kdy jsem se s ní „potkala“ na literárním serveru, kde mne za srdce chytily její básně – citlivé, něžné, laskavé, se všemi tóny duše...A když jsem ji opět „objevila“ na stránkách Pozitivních novin v Galerii IN, byla jsem nadšená, protože spojení jejích veršů s obrazem vytváří krásný a působivý celek.

Těším se, že se s ní budu setkávat častěji na stránkách PN, a přeji jí hodně inspirace a radosti z tvoření tak krásných věcí, kterými obohacuje i nás, čtenáře.

Svatava Cihlářová, Brno

(336) Miriam Kocurková - Rochová, 05.12.2007
Ohlas na článek  Iveta Špatenková - Jarmila Moosová: Bytosti světla


Článek a rozhovor mě zaujal, jelikož sama tvořím a po celý život mě rovina duchovní zajímá.

Taky jsem vytvořila 3 plastické mandaly svoji vlastní orig. technikou. Má tvorba a obrázky počaly z kruhu, což znamená / duch / a tak mě slova paní Ivety Špatenkové zaujala.

Pokud člověk tvoří duchovní, pozitivní obrazy ze svého nitra, má vedení a napojení shůry a přichází neviditelné bytosti co přinášejí inspiraci do jeho mysli a vedou jeho ruce.

Čím kvalitnější duše, tím jsou obrazy prozářenější těmi nejlepšími vibracemi. Dostává dar z výší sféry, jelikož tu musí platit jeden z duchovních zákonů - a tím je " zákon stejnorodosti". Svůj  vniřní stav duše ovlivňujeme v běžném každodenním životě svými činy, myšlením, postoji, emocemi, skutky a hlavně slovy.To vše zanechává i tu neviditelnou stopu a od toho se vše odvíjí.

Hned začne působit zákon  " co člověk zaseje - to sklidí ". Samo lidstvo se nachází v době, že již probíhá jen sklizeň. A tak se děje, jen to co si z minula zasel a to individuálně. Proto vývoj a kvalita lidské duše není na jeden život, nýbrž na celé " Bytí ".

Miriam Kocurková - Rochová 

www.galerie-miriam.cz 

(335) V.D. 04.12.2007
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Sobota se světovou šampionkou v paměti 

Článek je výborně napsán. Dal několika tisícům čtenářů PN nahlédnout do záhad mozku a paměti. Nedávno jsem kdesi četl, že kdosi za pár vteřin nebo minut bez papíru a tužky vypočítá třináctou odmocninu devítimístného čísla. Když teď čtu o doktorce Karstenové, uvědomuji si úžasnou mozkovou kapacitu těchto lidí. O to cennější je, že sdílejí v knize i přednáškách i nám ostatním, jak si paměť cvičit. Škoda, že v pozornosti a popularitě veřejnosti jsou vynikající duševní  výkony jen pouhým outsiderem proti všelijakým superstarům z obrazovky. 
Zdraví Vás V. D. 

(334) Vera Pokorny, 03.12.2007
Ohlas na článek Blanka Kubešová: Zima v Praze (1/2)


To je tedy skutečně pozitivní článek, že?  Ale je bohužel docela pravdivý a zcela odpovídá tomu, co jsme v Praze na Vinohradech i jinde viděli a zažili my. Však ona paní Kubešová už zmoudřela a do Prahy teď dělá jen "výpady" ze svého domova ve Švýcarsku. Kdy se konečně nad tím někdo v Česku zamyslí?

Dva Holanďané, kdysi Pražáci
Vera Pokorny pokorny-scheufler@wxs.nl
 

(333) Ing. Miloš Novák, 02.12.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým 


Pane Suchý,
v dnešní době je u nás moderní navrhovat kandidáty na prezidenta republiky i z řad umělců. Je mi jasné že Vy byste asi takový návrh odmítl přijmout, ale z hlediska významnosti této myšlenky ( přeci jen prezident je nejvýše postavený člověk ve státě a většina občanů státu jej má v úctě) byste si takový návrh zasloužil.
Zřejmě byste takový návrh i odmítl - neboť byste se asi musel vzdát svého milovaného divadla (aby nedošlo ke střetu zájmů – prezidentovat na dvou židlích se nesmí ). Tak mi prosím dovolte poděkovat Vám, že jste, že pracujete, že nás obohacujete svými myšlenkami proudícími nejspíše z nevyčerpatelného vulkánu a že odoláváte i bulvárovým omezencům s úsměvem na rtech.
Váš obdivovatel
Ing. Miloš Novák

(332) Mgr. Dagmar Milotová 02.12.2007

Ohlas na článek Miroslav Sígl: Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec

Vážený pane Miroslave,  
velmi mne zaujal Váš pregnantní článek Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec (Pozitivní noviny). Svoji mateřštinu mám ráda. Dá se snad i říci, že se s ní již drahně let přátelím. Jejím dnešním (i včerejším) przněním (kdekoli, avšak našimi politikytikytiky a médii zvláště) trpím. Tuze.  
Za Váš milý text děkuji!  
S pozdravem
Mgr. Dagmar Milotová z Plzně

(331) Michaela Karsten, 30.11.2007 
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Sobota se světovou šampionkou v paměti 

Vážený pane Sígle,
mockrát děkuji za zaslání článku, je moc pěkný. Na semináři jste mne moc pomohl a za to bych se ráda ještě jednou poděkovala. Jste báječný milý člověk a těch si já vždy velice vážím. Jsem také vděčná za informaci o Pozitivních novinách, již jsem si v nich dnes ráno pročítala a jsou velice zajímavé a přínosné.  Přeji Vám z celého srdce, ať Váš život nadále provází radostný a pozitivní přístup k životu.
Pěkný týden přeje a brzy zase někde na shledanou 
Michaela Karsten,

(330) Vladimír Drahoš, 29.11.2007
Ohlas na článek Stanislav Rudolf - Renata Šindelářová: Prostě, kdo umí - umí!

Zmínka o ročníku 1912 časopisu Vynálezy a pokroky mi brnkla na strunu vzpomínek, kdy jako ještě  ani ne -náctiletec jsem doma našel jejich ročníky hned tři - 1909 až 1911. Báječné čtení a koukání!
Dnes se mi 25 let zpátky nezdá nekonečně vzdálených, ale tehdy technika skákala nějak rychleji. I kluk mohl nad stránkami archaického časopisu porovnávat, v čem se utopie  za  čtvrtstoletí  staly skutečností,  kde vývoj jenom pokročil, a naopak, co dočista zavál čas.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica

(329) Milan Dubský, 28.11.2007
Ohlas na dokumentární film Martina Loužeckého ze Dne Pozitivních novin v Lysé n.Labem


Vážený a milý pane Martine,
shlédl jsem 1.díl Vašeho filmu z knižního veletrhu v Lysé nad Labem. Rád bych Vám vyjádřil velké uznání a upřimný i srdečný dík za toto Vaše dílo. S prostředky, kterými jste vytvářel tento film, v neklidné rušném prostředí, v němž jste s obdivuhodnou dovedností byl režisérem, kameramanem, dokumentaristou později střihačem a hlavním tvůrcem tohoto snímku, vzniklo dílko, které má právo jít na filmové festivaly dokumentů, eventuelně festivaly i s jinou tematikou. On to není jenom dokument, ale také dobře udělaný hraný film s velice platnou výpovědí. Výpovědí o tom, jak a s jakými výsledky dokáží usilovat lidé, abych tak řekl, stejné krevní skupiny nebo alespoň ze společné krajiny srdce, o něco co má veliký smysl a význam. Do této kategorie patří bez výhrad Pozitivní noviny. A to se Vám podařilo v této první části dokázat.
Chovám velký obdiv k celé Vaší rodině, která má ve svém středu takové silné individuality a s tak silnými pozitivními náboji a umem. Mezi Vašimi věkovými vrstevníky bych těžko hledal a nalézal tak talentovaného, nadaného cílevědomého režiséra, kameramana a webmastera.
Ještě jednou Vám ze srdce i mysli děkuji.
Milan Dubský

(328) Jarmila Kocourková, 26.11. 2007
Ohlas na článek Švédský král dostal rodokmen svých českých předků


Vážená redakce,
hluboce oceňuji úsilí pana Drocára a pana Loužeckého o vystopování českých kořenů mezi prapředky nynějšího švédského krále. Vystudovala jsem historii a získala mimo jiné povědomí o vzájemné příbuznosti všech se všemi na našem obstarožním evropském kontinentu. Něco jiného však je mít povědomí a něco jiného je držet v rukou důkazy, jejichž nashromáždění je výsledkem trpělivé mravenčí práce. Díky Vám je teď tato záležitost o něco jasnější, díky paní velvyslankyni Marii Chatardové byla genealogická tabule předána těm, kterých se nejvíce týká, tedy švédské královské rodině. S úctou
Jarmila Kocourková
Švédsko, Norrköping

(327) Gerhard Peuker, 26.11.2007
 
Vážená redakce,
d
ěkuji Vám za milé překvapení a za hezký zážitek, který jsem si vychutnal při sledování střihového snímku z Knižního veletrhu v Lysé nad Labem. 
Byla to moc hezká presentace neuvěřitelného množství poctivě odvedené práce především Vás, kteří representujete PN a dáváte tím i nám určitou šanci nejen k seberealizaci. Ještě jednou srdečné díky a moc vám všem držím palce. S úctou
Gerhard Peuker
74653 Künzelsau
Německo

(326) Zdeněk Wegner, 25.11.2007
Ohlas na článek Jaroslav Kovaříček: Láska v manželství


Vážený pane Kovaříčku,
ve svém článku Láska v manželství tvrdíte, že láska nemůže být základem, nýbrž pouze korunou manželství. Zhruba z toho důvodu, že láska je sice nádherná věc, ale na tento "pocit" není spolehnutí.
Článek je napsán dobře a přesvědčivě, a já bych jej odkýval, kdyby mne nezarazila jedna skutečnost: Jsem již 35 let ženatý, a nesčíslněkrát jsme si za ta léta s manželkou uvědomili, že kdybychom se neměli rádi, už dávno bychom šli od sebe. Jestli někdy na něco v našem společném  životě bylo spolehnutí, tak to bylo to, co  nazýváte pouhým "pocitem".
Onen prchavý pocit, jehož projevy popisujete, je zamilovanost, ne láska. Zamilovanost je pudem, daným přírodou, jehož jediným cílem je prokreace. Ten většinou již po době, ostatečné ke zplození potomka, vyprchá (zase dáno přírodou), a oba partneři  buď jdou od sebe - nebo v nich vznikne něco docela jiného, hlubšího a trvanlivějšího, čemu můžeme právem říct láska, a  zůstanou spolu navždy.
My jsme zažili obojí. S úctou
Zdeněk Wegner

(325) Věra Wegnerová, 25.11.2007
Ohlas na článek
Václav Židek: Jak mne "walking" uzdravil a na nohy zas postavil

Článek mě opravdu fascinoval!  A ještě dopomohl k tomu, že dnes ráno byl trochu menší problém vytáhnout mého chotě z pelechu, abychom se proběhli. Z vlastní zkušenosti vím, že pohyb, a k tomu živá strava  (syrová) může člověku vrátit chuť do života. Stojí to rozhodně za to, protože pouze ve zdravém těle může být i zdravý  a pozitivní duch.
Věra Wegnerová

(324) Jana A. Rich (Reichová)  24.11.2007

Ohlas na článek Milan Dubský: Ani po hvězdách ani po horách, nýbrž po lidech


Potěšil mne článek pana Dubského o spisovatelce Blance Kubešové.

I já ji znám, ale docela jistě ne náhodou. Již proto, že na náhody rozhodně nevěřím. Nejsem fatalistka, ale vím, že se můj život neodvíjel náhodami, a tak ani o  Blance Kubešové jsem se nedozvěděla  náhodou.

Jednak přes Vladimíra Škutinu, protože jsme odebírali jeho časopis a byli jsme v písemném styku, a také proto, že jsme kupovali knihy exilových nakladatelství a ty jsme rozhodně nekupovali jen náhodou. První její kniha byla „Romance pro Žoržínu“, kterou vydala Konfrontace v r. 1985 a pak mně docela učaroval „Deník Leošky Kutheilové“, vydaný jako 171 publikace nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu v roce 1987 a opět s ilustracemi Lucie Radové. Mám všechny doposud vydané romány Blanky Kubešové a jsem smutná jen z jedné věci, že jsem nemohla vidět její „Deník“ na divadelní scéně. Leoška s jejími zážitky bolševického režimu tu byla o mnoho let dříve než hrdinka „Hrdého Budžese“. Po rozhlasovém půlhodinovém programu českého vysílání v Sydney někdy koncem osmdesátých let se Leoška stala známou v celé české komunitě v Sydney, Melbourne i Brisbane.

Po mnoha letech výměny dopisů a telefonátů a později i internetových e-mailů jsem se konečně potkala s Blankou Kubešovou v roce 2004 v Praze. Schůzku jsme měly před knihkupectvím Luxor. Samozřejmě jsem vyšla špatným výstupem z metra, a tak jak mi má bolavá a neposlušná záda dovolila, jsem spěchala, jak jen jsem mohla, ale stejně na mě musela Blanka čekat. Ale počkala a setkání to bylo nádherné a to rozhodně ne  náhodou.

Jana A. Rich (Reichová) 

Treeland Rd., Green Point

Stromovka na Zeleném výběžku

(323) Věra Wegner, 22.11.2007
Ohlas na článek Kristina Janů: Někdy i jedna cigerate stačí...


Jsem velmi vděčná za tento aktuální článek. Osobně jsem nekuřačka, ale ráda bych v tomhle směru nějak pomohla těm druhým, kteří se už stali (nebo byli) otroky své závislosti.
Autorce patří za toto poděkování! Tento článek rozhodně
doporučím dále.
Věra Wegner

(322) Blanka Kubešová, 19.11.2007
Ohlas na článek  Milan Dubský: Ani po hvězdách ani po horách, nýbrž po lidech 


Vážený a milý pane Dubský,
mé srdce se tetelí jako autorovi, kterému se nedostane takové čtenářské uznání každý den. Ne, tolik chvály si nezasloužím, ale beru si ji tak nějak do zástavy. Až mi budou kritiky zas někdy spílat, budu vědět, že existují i čtenáři, kteří mi rozumějí...
Děkuji Vám ze srdce za Váš článek i za Vaše uznání. 

Srdečně Vaše Blanka Kubešová
 

(321) PhDr. Jiří Kotyk, 18.11.2007
Ohlas na článek Jan Drocár: Čeští předkové britské královské rodiny


Vážení přátelé,
k potřebám členů Klubu přátel Pardubicka vychází 5x do roka časopis ZPRÁVY KLUBU PŘÁTEL PARDUBICKA (http: www.kpp.iipardubice.cz ). Protože jsem jeho vedoucím redaktorem, rozhodl jsem se Vám napsat.
Samozřejmě i v Pardubicích a okolí vzbudila v souvislosti s Velkou pardubickou a především s návštěvou anglické princezny Anny, značný rozruch zpráva o jejich českých předcích. Velice mě zaujal v Pozitivních novinách článek J. Drocára - Čeští předkové britské královské rodiny. Obracím se na Vás s dotazem a prosbou. Bylo by možné, s Vaším souhlasem a samozřejmě i se souhlasem autora, článek přetisknout do našeho časopisu. Asi by měl patřičný ohlas, vždyť Pardubice jsou s rodem Pernštejnů spojeny.
Prosím napište mi odpověď na tuto e-mailovou adresu. Předem děkuji a jsem s přátelským pozdravem.
PhDr. Jiří Kotyk, Pardubice

(320) Josef Wolf , 16.11.2007
Ohlas na článek:  Švédský král dostal rodokmen svých českých předků


Vážení,
 
s opravdovým zájmem jsem si přečetl váš článek o rodokmenu švédského krále.
Ta skutečnost, že náš král má české předky byla pro mne úplnou novinkou, přesto, že zde žiji od roku 1966. 

Rodokmen je velmi krásná práce a chci touto cestou vyjádřit můj obdiv a poděkování jeho tvůrcům za úžasnou práci.

S pozdravem 

Josef  Wolf, Švédsko 

(319) Jana A. Rich (Reichová), 16.11.2007

Ohlas na článek: Ivan Kott: Historie jedné rodiny 

Článek pana Ivana Kotta „Historie jedné rodiny“ o knize „Praha za zrcadlem“, kterou napsal Ivan Margolius, mne vrátil o mnoho let zpět. V roce 1973 vydalo nakladatelství „68 Publishers Toronto“ manželů Škvoreckých, jako sedmou publikaci knihu „ Na vlastní kůži“ autorů Hedy Kovályové a E.V. Koháka.

Článek z Pozitivních novin jsem dočetla téměř v jedenáct hodin v noci a tiše, abych neprobudila manžela jsem spěchala do pokoje, který je věnován našim knihám a s jistotou vybrala z police tuto knihu vydanou v Torontu.

Vzpomínám, když jsem knihu poprvé četla a znovu pročítala, že jsem myslívala na malého synka paní Hedy. Můj syn byl tehdy ještě také malý. Dnes jsem již babička i prababička a tak možná i proto, jsem nemohla zapomenout na mnoho věcí, které se tehdy v padesátých letech toho malého chlapce bolestně dotýkaly. Nevím proč, ale  dlouho potom co jsem knihu přečetla, kdykoli jsem našemu synkovi dávala do školní brašny jablíčko, vzpomněla jsem si, na „červená jablíčka“, která do školy nosila většina dětí, jen Ivanova maminka mu je nemohla koupit. Když jsem později připravovala programy pro české rozhlasové vysílání v Sydney, jeden z půlhodinových programů jsem udělala právě z této knihy.

Na straně 96 mám záložku a na ní čas – 1 minuta 6 vteřin, což bylo důležité pro živé vysílání českého rádia. Právě tuto pasáž o Praze, která je v knize Hedy Kovályové, jsem použila v rozhlase i při jiných kulturních pořadech nesčetněkrát. Je tolik krásných básní věnovaných Praze, mnoho přemnoho toho bylo o Praze napsáno, ale k tomuto vyznání jsem se vždy musela vracet. Dovolím si tento úryvek připojit.

Praze se žádné město nevyrovná. Člověk musí urazit světa kraj, aby ocenil to její kouzlo, které snad ani nespočívá jen v kráse budov, věží a mostů, ačkoli i ty mají v sobě něco zvláštního. Vystupují ze země tak harmonicky a samozřejmě, jako by je vytvořila sama příroda, vyrůstají z těch pahorků a říčních břehů jako stromy a květiny. Ale to, co je na Praze jedinečné, je vztah mezi tím městem a lidmi, kteří v něm žijí. Praha není odvěká lhostejná kulisa, která přetrvává dobré i zlé, netečná k radosti i utrpení. Prorůstá životy lidí a sdílí je a lidi jí splácejí láskou, která jinak bývá vyhrazena jen člověku. Praha není shluk staveb z kamene a cihel, kde se lidi rodí, pracují a umírají. Je živá, je smutná a statečná, a když se na jaře usmívá, třpytí se jako slza.“

Jana A. Rich (Reichová), Sydney,  Austrálie

(318) Jan Waldauf, 13.11.2007
Ohlas na článek: Jan Waldauf  SOKOL - malé dějiny velké myšlenky (3) 

Vážený pane Loužecký
Byl jsem velmi překvapen sdělením nakladatelství Atelier IM, že ve Vašich Pozitivních novinách jsou uveřejňovány ukázky z mé knihy o Sokole. Musím se při tom ovšem přiznat, že jsem o existenci Vašich novin nevěděl.
Chtěl bych Vám tímto poděkovat za místo, které jste mi v novinách pro tři ukázky z knihy poskytl a tím na vydání mé knihy upozornil. Nevím, zda v dnešní době bude o knihu se sokolskou tématikou zájem, ale Vaší zásluhou se o jejím připravovaném vydání dověděl mnohem větší okruh lidí, než by jinak bývalo možné.
Upřímně Vám za to děkuji.
Jan Waldauf

(317) Vladislav Drahoš, 13.11.2007
Ohlas na článek: Jan Waldauf  SOKOL - malé dějiny velké myšlenky (3) 

Tyto stručné, ale obsažné dějiny sokolství mě vracejí do let, když jsem dvakrát týdně cvičíval v plzeňské  sokolovně. Hlavním cvičitelem nám byl Jaroslav Táborek, autor některých sletových prostných. Bylo to mnohem zajímavější a vydatnější než tělocvik ve škole. Na X. sletu v Praze jsme jako žáci předvedli  skladbu prostných s maketami pušek. Po květnové první mobilizaci to bylo docela aktuální. Pacifistickými úvahami o vhodnosti  této rekvizity, byť jen dřevěné,  pro 10 až 14 - leté kluky jsme se netrápili.
Pamatuji též bronzový odznak, kterým dávali na vědomí svou příslušnost k Sokolu dospělí členové. Jen si  už nevzpomínám, zda na jeho horní straně byla slova Nazdar nebo něco jiného.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica

(316) Z.Novák, 12.11,2007
Ohlas na článek MEZINÁRODNÍ  ANKETA: Máme pozvednout svůj hlas a bránit se proti médiím...? 

 
Konečně konstruktivní nápad pana Kolaříka ( jak vidno i na druhém konci světa toho mají dost ) a pan Bůna to přímo zkonkretizoval - zaměřit se na jednotlivé médium.Dalo by se to okořenit i kritikou na některé konkrétní redaktory a sice ne formou pomluvy ale nanejvýš karikatury, a připomenutí jména dotyčného, aby z toho nevzniknul další bulvár. Mělo by to být podepřeno alespoň 1 rádiem a  televizní stanicí. Musel by se najít filantrop, který by 
to financoval ( co vy na to pane Horáčku ). Kolik procent lidí má internet?
Novák Z.

(315) František FRK Kratochvíl, 12.11.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek:"Lampenfieber" s Jiřím Suchým

Chtěl bych touto cestou poděkovat paní Vykopalové a panu Židkovi za velký zážitek při čtení jejich rozhovoru s ikonou a žijící legendou naší kultury panem Jiřím Suchým.A abych se vyjádřil svým způsobem, posílám neumělou koláž. Ještě jednou dík
František FRK Kratochvíl

(314) Ondřej Suchý, 11.11.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek:"Lampenfieber" s Jiřím Suchým

Milá paní Jitko Vykopalová, milý Václave Židku!
Už dlouho jsem si nepočetl s takovou chutí povídání s mým bratrem, jaké jste napsali Vy s Václavem !!! To je tak, když se někdo na rozhovor dokonale připraví, ví přesně co chce a nenechá nic náhodě. Opravdu, musím zde za sebe veřejně konstatovat a chválit: Moc se Vám ten rozhovor povedl! A děkuji jistě i za zpovídaného! :-)
Ondřej Suchý

(313) Karel Bůna, 11.11.2007
Ohlas na článek
 Jany Reichové:  Docela pozitivní

Rovněž děkují autorce za napsané. Mě vadí, že v televizích jsou pořady o podobných osudech vysílány až v pozdních večerních či nočních hodinách. Právě mládež by se měla o všem co nejvíce dozvědět, když už se o minulosti tak málo učí ve škole. Nevidím ve všem záškodnictví, ale někdy je to jistotou ovlivněno špatným svědomím těch, kteří o zařazení pořadů neb uveřejnění článků rozhodují.
Karel Bůna, Broumov

(312) Blanka, 11.11.2007
Ohlas na článek Evropská unie, čeští tlumočníci a překladatelé 

Jedna známá, rovněž překladatelka-tlumočnice, mne upozornila na článek o Jeronýmových dnech a JTP, který byl zveřejněn 9.11. v internetových Pozitivních novinách.
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007110024
Jak vidno, není JTP až tak neznámou institucí, jak se někteří domnívají.
Navíc jsem se touto cestou dověděla o existenci velmi zajímavých novin, které se definují jako "Oáza pohody a optimismu na síti" a zveřejňují řadu zajímavých článku a rozhovoru, dnes např. s Jiřím Suchým.

Takže dobrou náladu v tomto pošmourném dni a slunce v duši přeji :o)
Blanka


(311) Amalaine Diabova, 11.11.2007
Ohlas na článek Evropská unie, čeští tlumočníci a překladatelé 


Vazeny pane Sigle,
udelal jste nam velikou radost. Z Vaseho clanku se uz tesime dva dny, od chvile kdy nas na nej upozornila nase clenka. Prisel prave vhod ve chvili, kdy na jedne z nasich diskusnich skupin zuri debata nejakych tri lidi o tom jak je ta JTP zbytecna, zaostala, neschopna a co dela spatne. Z Vaseho clanku jsme hned poznali, ze jste letosni Jeronymovy dny osobne navstivil - neni to zadna sucha teorie!
Obdivujeme Vasi energii a jsme take radi, ze jste nas upozornil na Pozitivni noviny. Konecne pratelske medium, ktere se nesnazi ocernovat a lakat ctenare na skandaly.
Seznam tlumocniku a prekladatelu si urcite zaslouzite, pokud o nej mate zajem, a radi vam ho posleme. :-)
S pratelskym pozdravem

Amalaine Diabova
predsedkyne JTP

(310) Svatava Cihlářová, 8.11.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek:"Lampenfieber" s Jiřím Suchým

Je nás hodně, kdo žijeme mimo hlavní kulturní centrum a o různých chystaných i probíhajících projektech se dozvídáme různým způsobem z různých  sdělovacích prostředků. Tak jsem si před časem v Pozitivních novinách přečetla zajímavý článek o přípravě a uvedení „Dobře placené procházky“ Jiřího Šlitra & Jiřího Suchého na naší nejprestižnější scéně  - v Národním divadle. Už jen sám tento fakt byl potěšující a při čtení jsem „mrkala“, protože jsem se díky panu Borovičkovi ocitla uvnitř dění a dozvěděla se spoustu zajímavých podrobností.

 

A zanedlouho se PN podařila další dobrá věc, díky redaktorům panu Václavu Židkovi a paní Jitce Vykopalové, jsem si mohla zase přečíst první část opravdu exkluzivního rozhovoru se samotným autorem „Procházky“. Z vlastní praxe vím, že není jednoduché vést podobný rozhovor a že to neznamená přijít jen tak, bez přípravy si „poklábosit“ a pak to „hodit“ na „papír“...vše je třeba předem promyslit, co bude cílem rozhovoru, a jakým způsobem se ptát, aby se k němu člověk redaktorský taky dobral. A taky si dovedu představit, že dát písemnou podobu mluvenému záznamu takového přátelského posezení, znamená mnoho hodin práce.

Ano, dobrá věc se podařila, je to moc hezké počtení, otázky „na tělo“, tedy k věci, a čtenář se díky jim dozví spoustu zajímavých myšlenek a jejich prostřednictvím „osobně“ pozná člověčinu autora, který již patří k legendám naší kultury, a seznámí se i se situací v oblasti, na kterou nemá možnost si „sáhnout“...těším se na další část a oběma redaktorům i panu Jiřímu Suchému gratuluji a děkuji za kulturní zážitek...

Svatava Cihlářová, Brno

(309) Karel Bůna, 8.11.2007
Ohlas na článek
Pavel Ján Buvala: Senioři komunikují...

Je příjemné číst pozitivní zprávu, že se někde udělalo něco prospěšného pro důchodce. Jsem z jiného kraje, Východočeského, a tak by mě zajímalo, zda se o tomto počinu vůbec zmínil regionální tisk.
Již ve svém "vyznání", jak jsem se dostal k počítači a komunikaci na něm, jsem zdůraznil důležitost možnosti komunikace přes počítač pro důchodce, často žijící osaměle. Zřízení takového střediska, kde si zájemce může "ohmatat" celé to zařízení, se kterým se třeba celý život nesešel, seznámit se s nim, aniž by musel něco koupit, je nesmírně záslužné. Z tohoto střediska pak vede přímá cesta k tomu, pořídit si vlastní počítač se vším všudy a zapojit se nejen do nějakého povídání s druhými, ale i s vlastními vnoučaty či pravnoučaty. Navíc získání informací o všem, co kterého z nás zajímá, znamená takové nové oživení, zapojení se do životních aktivit.
Lze si přát jen více podobných pozitivních počinů!
Karel Bůna

(308) Miroslav Sígl, 30.10.2007
Dodatek ke článku Lidské soužití (i soužení) s naší Vltavou  

Byl jsem upozorněn jako autor článku o Vltavě v Pozitivních novinách, že shodou okolností právě v těchto dnech se objeila na gtrhu nová kniha autorů Václava Větvičky (texty)a Jana Rendeka (snímky) s názvem Vltava - jedinečný obrazový průvodce, vydalo nakladatelství Jan Vašut, 194 stran, 499 Kč. Nic levného, ale fotky stojí za to.
Další ohlas - ale to jsem poslal dodatečně, už se to nestihlo zachránit, že v tom přehledu neměl chybět Bedřich Smetana se svou symfonickou básní Vltava, další významní autoři Emanuel Chalupný, Jan Čáka, voraři, atd.

Ano, jistě, přátelé a milovníci Vltavy. Chybělo v tom malém krátkém článku ještě víc! Celá historie Vltravy, popis její cesty, míst, která jsou tzv. nad Vltavou a je jich požehnaně, geomorfologie vltavské krajiny, její hydrografická osa, její přehrady, její elektrárny, její mosty - čtenáři moji, ale já nepsal encyklopedii ani knihu, ale jen krátké zamyšlení nad některými aktualitami, vztahujícími se k Vltavě. Už si rozumíme? Děkuji v každém případě za váš zájem a povzbuzení. Budu si nadále všímat aktualit, ale se zabrousením do historie to nejde. Vše má někde kdesi svůj původ, svou genezi - kolik netrpělivých dnešních autorů či novinářů na to zapomíná! A vše má také svůj další vývoj. I ten bychom měli sledovat a občas připomenout, co se s tou záležitostí událo nového.

To je novinářská či literární abeceda a měli by ji znát ti, kteří vstupují do její školy. Mějte se - přeji všem prima nápady pro Pozitivní noviny a - hodné lidi kolem. 
Miroslav Sígl

(307) J. Jiřinská, 29.10.2007

Děkuji za velmi pěkné Pozitivní noviny. Ráda si v nich listuji a vyhledávám, co mne (jako seniorku) zajímá.
Doporučuji zařadit také stránky Odhalení Českého rozhlasu Leonardo, je to taky skvělé sledovat v přímém přenosu život těchto primátů.
Vaše pravidelná čtenářka
J. Jiřinská
(306) Blanka Kubešová, 28.10.2007
Ohlas na článek
Jana Reichová: Docela pozitivní


Docela pozitivní...
A ještě pozitivnější by bylo, kdyby měl televizní dokument „Útěky železnou oponou“ větší sledovanost. Nevím, čím to, ale většina známých, kteří leta letoucí čekali na zhroucení režimu a šeptali si, kdy že to praskne, tento pořad zaznamenávající aspoň některé z útěků, prostě nezná. A to běží už třetím rokem! To, že dáváme přednost krimiseriálům před neméně krvavou skutečností, vypovídá o stavu české společnosti víc, než by se na první pohled zdálo.
Už proto jsem za článek vděčná jak autorce, tak PN.

V tomto roce na dokument navázal seriál autentických a velice sugestivních příběhů a výpovědí „V zajetí železné opony“. Je vysílán každé pondělí na ČT 1 krátce před 22. hodinou.

Možná by se slušelo dodat, že knižně vyšly„Příběhy železné opony“ publicisty Luďka Navary, který se dlouhodobě zabývá zločiny komunismu, v naklad. Host v 93. r. a v r. 2006 zatím ve dvou dílech. Obsahují nejen spoustu údajů, ale i dokumentárních fotografií. Jsou to fascinující příběhy, které znovu dokazují, jak důležité a nezastupitelné místo zaujímá svoboda v životě člověka.
Jestli se nemýlím, vyšel v tomto roce nebo v nejbližší době vyjde i další díl Útěků, a třebaže vím, že bude velmi rychle rozebrán, v některých knihovách si je možné dílo zapůjčit Proč? Třeba proto, abychom zprostředkovali dětem odpověď na otázku Jak se utíkalo a zejména proč, a co je to komunismus. Aby jednou nedopadly jako lidé tady na Západě, kteří se nás, exulantů, před lety ptali „A proč ty komunisty vlastně volíte?“
Blanka Kubešová
(305) Milan Richtermoc, 28.10.2007
Ohlas na článek
Milan Dubský: Hudba v básních Petry Haasové

Vážení přátelé!
Děkuji Ing. Milanu Dubskému za jeho kritické, fundované a citlivé hodnocení básnické sbírky autorky Pozitivních novin Petry Haasové SONÁTA, vydavateli a redakci PN pak díky za jejich otištění.
Petřina básnická prvotina byla slavnostně pokřtěna na 4. polabském knižním veletrhu v Lysé nad Labem letos v září. Vzpomínám si, že to byla opravdu chvíle slavnostní a vedle pořadu PN, jak by řekl Bohumil Hrabal, zdobnost celého knižního veletrhu jako taková. Jsem rád, že při křtu nechyběla Petřina "druhá rodina" - milí kolegové z Pozitivních novin - Václav Židek, Pavel Loužecký, Jitka Stošická, Jitka Dolejšová, Ján Pavel Buvala, Jan Řehounek a další. To mělo svůj symbolický význam, neboť PN mají velkou zásluhu na tom, že sbírka poměrně rychle vyšla v tištěné podobě (v nakladatelství NTP Pelhřimov pod patronací jeho ředitele Bedřicha Kocmana) a dostala se ještě letos ke čtenářům.
Když Jitka Vykopalová, nová zástupkyně šéfredaktora PN, publikovala svoji studii ke 3. výročí založení PN, myslím, že mezi řádky naznačila jednu důležitou skutečnost: Pozitivní noviny mají nesmírnou zásluhu mj. na tom, že dávají příležitost k publikování autorům, kteří by jinde asi nepublikovali nebo ne tak často. Ne proto, že by jejich tvorba neměla patřičnou obsahovou či formální úroveň, ale pro některé jiné, většinou dobře známé skutečnosti.
To se prosím netýká jenom autorů mladých a začínajících, ale také těch dobře zavedených včetně tzv. VIP autorů. Oceňuji zejména přístup vydavatele a redakce PN k talentům. Dostávají zde příležitost publikovat, jsou redakcí citlivě vedeni a mají možnost permanentního srovnávání s již zavedenými kolegy - a že se mají čemu a od koho učit - je nasnadě!
Také Petra Haasová na stránkách PN dostala skvělou možnost publikovat - své básně v obratně vedené Galerii IN a povídky na stejně pozitivně vedených stánkách PN. Sonáta byla prvním krokem a možností svázat a vydat své básně uceleně a v knižní podobě. Není to však poslední Petřin letošní tvůrčí počin. Jako editor vím, že její povídky, které u čtenářů sklidily zasloužený ohlas, také vyjdou v knižní podobě, a to již začátkem listopadu (opět v pelhřimovském nakladatelství NTP) s ilustracemi renomovaného výtvarníka Miloše Nesvadby.
Připomínám, že slavnostní křest sbírky povídek pod názvem Povídky praštěné třicítky se uskuteční v pátek 23. listopadu od 15,00 hodin na 22. ročníku mezináročního knižního velterhu LIBRI v Olomouci (22.-24.11.2007). Křest bude nepochybně (a po právu) současně oslavou Pozitivních novin. Důkazem (obrazně řečeno), že dobře zasazené a pečlivě ošetřované stromy rodí zdravé a chutné plody. Jste všichni srdečně zváni!
Ještě faktickou poznámku závěrem: Protože vím, že Petra má mezi čtenáři PN své věrné příznivce a obě knížky (Sonáta a Povídky praštěné třicítky) nebudou běžně k dostání v obvyklé knihkupecké síti, je zde možnost si je objednat k doručení poštou na mailové adrese sandra.leto@seznam.cz. Podotýkám, že pro čtenáře PN za výhodnou cenu a poštovné i balné jdou na účet nakladatele.
Ještě jednou děkuji a věřím, že se brzo na stránkách PN dočteme o tom, že i další talentovaní autoři PN vydají svá díla v knižně, na což se můžeme už předem těšit.
Milan Rychtermoc
(304) Jiří Malý, 25.10.2007
Ohlas na článek Anna Malchárková: Andělé mezi námi

Nejsem si jistý zda vůbec ještě nějací andělé jsou, ale vím určitě, že mě postrčili správným směrem již vícekrát. Věřím,že jsou a věřím, že neodešli. Jsou totiž ta poslední hradba mezi životem a peklem.
Jiří Malý

(303) Karel Bůna, 26.10.2007 
Ohlas na článek  APTEK = ARTĚK

Drahá paní,

píši raději Vám přímo, než do těch ohlasů k Vašemu článku v PN. Je to vůbec možné, jak někdo reaguje? Kolik ještě existuje lidské tuposti? Někde chybí jen to označení Vás za třídního nepřítele. A přitom o nic nejde, snažila jste vše napsat jako vzpomínky čtrnáctileté Středoevropanky na nepochopitelné a nám všem zatajované, a tím neznámé poměry! Přece ve všem se nám stále nalhávalo, že oni jsou pro nás vzorem. Udělal jste záslužnou věc, že „zábavnou" formou jste připomněla lidem vše dnes tak rychle zapomínané. A za to Vám děkuji.
Karel  Bůna

(302) Vlasta Nagyová, 24.10.2007
Ohlas na článek
Josef Fousek: Čtyři miliony králíků / Autobusová siesta / Je hloupost infekční?

Vážený pane Fousku,
že jsme králíci v králíkárnách, tak nás přece ocejchoval náš pan ex president; škoda, že je prý tak vzdělaný a neví, že v té opěvované Americe lidé bydlí daleko hůř; já jsem v paneláku spokojená, stejně jako drtivá většina lidí. Až někdy v daleké budoucnosti budeme mít presidenta tak chytrého, aby dokázal, že láska zvítězí nad lží a nenávistí, tak teprve můžeme říct: Čechy krásné.
Vlasta Nagyová

(301) J.Novák, 19.10.2007
Ohlas na článek
Antonín Siuda: Demokracie? Ano! Ale...

I kvalita demokracie jako nejméně špatné formy organizace a správy společnosti závisí ovšem bohužel na kvalitě občanů, a to zdola až nahoru. Jinak s názorem p. Brůny na p. Schwarzenberga se ztotožňuji.
J. Novák
(300) Jain Banham, Kanada, 17.10.2007
Ohlas na článek
Oldrich Miksik: Sri Chinmoy nominated for the Nobel Peace Prize by Czech professors

Překlad anglického znění ohlasu Jaina Banhama - Milan Dubský

Profesor Oldřich Mikšík
Děkuji za napsání těchto slov.


„Žijeme v době dramatického hledání nového pořádku, takového, v němž by již nikdo nemusel být ohrožován či zastrašován a který by umožňoval všem národům a státům žít v atmosféře mírové spolupráce na podkladě harmonického uspořádání celého světa.
V současném dění je vše navzájem propojeno, a proto je důležité, aby tvorba nejrůznějších projektů, aktivit či rozhodnutí vyrůstala z hlubokého vnímání komplexnosti světa. Jen v prostoru takového vnímání může růst pocit širší odpovědnosti za svět, ve kterém žijeme.
  (z článku)

V Kanadě jsme lékaře zapojili do mezinárodní skupiny zvané Mezinárodní lékaři pro zabránění atomové války. Propagují myšlenku, že „obyčejní lidé „ mají moc vést svět k míru.
Doktoři v Kanadě jsou nasměrováni tak, že jejich postoje korespondují s jejich profesí. Přesto přece jen, napříč Kanadou je mnoho příkladů, kdy si pacienti stěžují na nedobré zacházení a nedbalost lékařů. Stanoviska doktorů a jejich samosprávných orgánů ignorují tyto stížnosti, aby ochránili doktory a vážnost profese. Při uklidňování obyčejných lidí doktoři brzdí obyčejné lidi, aby mohli chránit ostatní členy společnosti od škod a ublížení. Doktoři také narušují důvěru obyčejných lidí v něco, co znamená být součástí civilizované společnosti. Kanadský průzkum vypovídá, že kanadští studenti lékařství jsou vyučováni být neetičtí a tato doktrina poškozuje jejich profesní povolání:

…V oné studii, očekávaný vzestup morálního usuzování se neobjevuje více jak 4 roky lékařské výchovy, která doporučuje , aby studentské vzdělávací zkušenosti nějakým způsobem zabraňovala radši než aby usnadňovala rozvoj jejich morálního uvažování…téměř polovina /lékařských studentů vypovídala, že cítili nátlak jednat neeticky, a v jiném přehledu 665 účastníků třetích a čtvrtých ročníků studentů mediciny, 62% z nich cítili, že jejich etické zásady byly vážně narušovány nebo mizely. Tato situace nevypadá na zlepšení, že jednou bude lékařská výchova kompletní“ /http//www.cmaj.ca/cgi/content/full/168/7/840/

Kanada je vnímána jako velmi dobré místo k životu a ještě dokonce máme hluboko vrostlé postoje v našich sociálních institucí proti zhoubným diktaturám. Je zhoubné pro společnost
když nějaká skupina užívá moc k podpoře ochoty stát při tom a dovolit ubližovat jednotlivým členům společnosti, v obchodě ochraňující jejich vlastní status a moc. To je dokonce víc škodlivé, než když ti co mají léčit, nemají klíč, k nalezení cti soucítit s lidskou existencí.

Kolej lékařů a chirurgů Britské Columbie, Kanada, řekla soudkyně, paní JUDr Lynn Smith, během soudního konání, kde 22 pacientů se pokoušelo podat žalobu na Kolej ignorující stížnosti k zneužití doktorů a proto dovolující pacientovi po pacientu ubližovat: „…dokonce když kolej byla nedbalá v jednání se špatnými nebo nedbalými doktory, nepodléhala soudnímu řízení.“

Lékaři z Kanady cestují po světě podporovat mír a ještě doma se cítí svobodní činit prohlášení takové jako u tohoto soudu. Mnoho lidí v Kanadě právě akceptuje, že kanadští doktoři jsou
neetičtí a že je nesmyslné pokoušet se stěžovat si na ubližování z rukou doktorů. Poselství kanadské lékařské profese sděluje členům vlastní země, že celosvětový mír je nemožný, když v bohatých a mírových národech, kterým byla svěřena moc ji budou zneužívat.
To vyvolá posměch skupin jako IPPNW. Jestliže učím děti lhát a podvádět, pro jejich osobní prospěch, nemohu cestovat po světě a propagovat mír.

Byl jsem potěšen Vašimi slovy, protože to je směr působení lidského pokolení, který se musí posunovat. Ale pouze dokud ti co mají všechno a jsou bohatí, dokud mírový národ může poskytovat a je schopen podporovat vyšší hodnoty, místo zneužívání moci a protekcionismu. Můžeme očekávat, že ti kdož méně šťastně žijí život budou podporovat mír, respektovat a cítít odpovědnost za to co je obklopuje? Já myslím, jak Vy píšete, že máme porozumět komplexnosti tohoto světa.Není realistické očekávat, že bude účinná podpora vyšších principů, jestliže nejvíce mocná odpověď je spojena s neetickým chováním.

Jain Banham

(299a) Karel Bůna, 16.10.2007
Ohlas na článek  Antonín Siuda: Demokracie? Ano! Ale...

Dobrý den.
Skepsi pana Siudy pokládám za pravzor "té blbé nálady", která následovala po listopadové naivní euforii, že "teď již vše bude dobré."  
Každý má v demokracii takovou vládu, jakou si zvolil, jakou si zasloužil, když nešel k volbám. Když se někdo stáhl do ústraní! Ten příklad té malé obce s ožralkou starostou je typický, může vzniknou tam, kde je lidem všechno jedno. A pak naříkají, že trpí!
Podstatná pro každého občana není vláda v Praze, ale místní samospráva.Proto mě udivuje volání po přímé volbě prezidenta, t.j. přímo mám volit někoho, koho ani pořádně neznám, který může klamat voliče svým zjevem, populismem, lhaním. Ale o přímé volbě starostů nikdo už nemluví. A to je podstatné! Aby starosta nebyl třtinou, volební období se klátící dle nálady různorodého (ne partajnického, protože strany mají převážně na kandidátkách t.zv. nezávislé) zastupitelstva, které ho kdykoliv může odvolat. Proti vůli voličů!
Přes veškerá negativa však věřím demokracii, nikdo ještě nic lepšího nevymyslel. U nás k dokonalosti chybí, aby movití lidé vstupovali do politiky, kteří nemají zapotřebí si pomoci! Nejlepší příklad je nyní některými tak vysmívaný p. K. Schwarzenberg. Ten nemá zapotřebí krást, jemu jeho původ nedovoluje celý rod zostudit!
Karel Bůna

(299b) G.Dvořák, 18.10,2007

Pan Bůna má celkem pravdu, ale pokud jde o přímou volbu presidenta, tak s nim nesouhlasím. Právě, ze při přímé volbě presidenta by lidé volili někoho, koho nějakým způsobem znali například z minulosti nebo ho poznají například z předvolebního kláni. Pokud jde o volbu starostu má pan Bůna 100% pravdu - v Česku si takto strany hned po sametové revoluci rozdali karty a už nikdy s tím nikdo neudělá. Stejně tak nemají zájem na legalizaci referenda... Je mi lito, ze takto negativně píši do Pozitivních novin, ale je to bohužel tak.
S pozdravem
G. Dvořák

(298) Jiří Vlastník, 15.10.2007
Ohlas na článek  Jiří Menzel: Tak nevím ... Reakci ať si každý udělá sám (VŠECHNO JE JINAK!)


Kluci, hurá za ním!
Přečetl jsem si v nové rubrice PN o uvádění věcí na pravou míru pozoruhodné mudrování jistého pana Chuchmy nad knihou Jiřího Menzela s názvem Tak nevím.
Přední filmový a divadelní režisér se ke kritice nevyjadřuje, ponechává vše na nás, čtenářích. Domnívám se ovšem, že je to málo. Čestný autor by se po tak fundované a zdrcující kritice měl panu Chuchmovi předně omluvit, že si dovolil vydat knihu, a pak se na odlehlém, vhodně zvoleném místě oběsit na patřičně bytelném stromě (ideální je rozsochatý dub, některé kapacity ovšem připouštějí i jabloň v květu).
Nečetl jsem zmíněnou publikaci, nezbývá mi tedy nic jiného, než uvěřit recenzentovi, že je tak mizerná, jak píše. A zcela jistě se poohlédnu u knihkupců po dílech Josefa Chuchmy, abych se poučil, jak má taková správná kniha vypadat.
Knihu Jiřího Menzela nevlastním, zato si ukládám do svého archivu jeho sloupky, vydávané periodicky v Pozitivních novinách, a dokonce je považuji za to nejlepší, s čím se na jejich stránkách potkávám.
Vím, že v očích uváděných kritiků klesnu kamsi mezi naprostý pakulturní plebs, ale mně, na rozdíl od nich, naopak tyto sloupky potvrzují svou prostou člověčinou, jak je Jiří Menzel právě s Hrabalem a Vančurou silně svázán.
Dopustil se však jedné chyby – všímá si docela obyčejných věcí kolem nás, které ho, jako doufám mnoho ostatních, docela obyčejně iritují. Jenže takto sotva může, vedle investikativních psavců s patřičným „ohýnkem u zadku“, být řádně in.
Přiznávám se, i já jsem takový pomýlený bloud. Nudí mě třeba několik měsíců trvající otiskování dramatických úvah na téma "kde splašil pan Čunek pár tisícovek". Domnívám se, že už dávno je to věcí soudu, a ať už je tomu jak chce, chod naší země to nijak neovlivní.
Dokonce se musím přiznat, že i fotka smělého paparazziho, pořízená někde s koruny jabloně, jak kráčí paní Vendula Svobodová několik měsíců po smrti manžela s igelitkou pro rohlíky a kus salámu do místní Večerky, mě ponechává naprosto chladným.
Ale na rozdíl od pana Chuchmy, i mě, stejně jako Jiřího Menzela, třeba nesmírně štve, když si pustím televizi a sleduji, čím tato krmí naše nejmenší. Ona slova režiséra, které pan Chuchma označil jako žvatlavá, bych podepsal, sám bych nepoužil jiných.
Svého času jsem mlčky a značně trpěl, když má přítelkyně denně posazovala svou malou dcerku před obrazovku, kde se systematicky monotónně mlátily kýčovitě namalované želvy doprovázené příšernými skřeky, které vydávali naši známí umělci, pověření toto veledílo nadabovat. Já také nevím. Nevím, kam se poděli Hrubín, Trnka, krásná čeština Karla Högera či Jana Pivce, která vychovávala kdysi nás. Nevím, zda je nutné přebírat ze zahraničí kdejakou pitomost a odhazovat naší tvorbu pro děti, ve které jsme ostatní svět značně převyšovali, byť v dobách, která byla „odborníky“ nazvána Biafra ducha.
Zrovna to, co působí na naše děti, je možná pro náš národ závažnější, byť - zdá se - pro mnohé málo atraktivní „kauza“, než ty, které plní první strany - bohužel nejen bulvárních - novin a obrazovek nejen komerčních televizí.
Víc než upocený článek na téma "co zas vyváděla Bartošová se Štaidlem", či "co Vašek Neckář kdysi řekl či neřekl estébákům", mi napovídá o stavu společnosti smutný pohled, když si na kole vyrazím na Kokořín či na Ztracenku, a i v těchto idylických místech je má cesta lemována stále větším množstvím vyhozených gaučů a igelitových pytlů s odpadky.
Reakce na řádky Jiřího Menzela se zdají být chmurným ukazatelem toho, jak národ pod útokem stále více se bulvarizujících medií otupěl a znecitlivěl k „obyčejným“ věcem kolem nás, a hlavně jak ztrácí humor. Obávám se, že podobní bojovníci s větrnými mlýny to budou mít stále těžší.
Vzpomínám si, jak před lety vedla média „jako jeden muž“ válku proti dvěma osobnostem, které svými vlastnostmi a schopnostmi příliš trčely ven z řady. Stylem – všichni hurá na ně!
Ve snaze pochopit, jak obě, shodou okolností útlé ženy, svých úspěchů dosáhly, jsem si dal tu práci a dost zblízka se s nimi seznámil. Napsal jsem o paní Medě Mládkové a ing. Heleně Rögnerové dlouhé články o jejích životních cestách. V deníku, se kterým jsem externě spolupracoval, mě s tím dost ostře vyhodili se slovy, jak si můžu dovolit je chválit, když slečna redaktorka do nich už půl roku ryje. (To je, prosím, doslovná citace).
Knihu J.Menzela jsem nečetl, nemám nic i proti ostře nabroušeným kritikám a polemikám, třeba i těm u napěněného Staropramenu, mají-li ovšem hlavu a patu a jsou-li prosty oněch mindráků méně úspěšných. Mám jen pocit, že se příliš nahlas křičí, příliš se upínáme k prvoplánově atraktivním, bulvárním tematům a málo se naslouchá lidem, kteří mají, dík svým zkušenostem, opravdu co říci. Jen jsou to slova vcelku prostá a spíše šeptaná.
Jiří Vlastník

(297) Zdeněk Rich, 13.10.2007
Ohlas na článek Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra 

Článek Jarmily Kocourkové, nazvaný "Zajatci vlastního nitra" je naprosto unikátní v tom směru, že autorka nenašla na zemi, ve které z nějakého, pro mne neznámého důvodu musí živořit, jednu jedinou dobrou stránku. Nechápu, proč v zemi tak nehostiné zůstává, proč se nevrátí domů nebo neodejde do jiné země, pro její vkus přijatelnější.

Zdeněk Rich
Austrálie

(296) Jan Maruška, 12.10.2007
Ohlas na článek
Blanky Kubešové: Úvaha nad Pozitivními novinami a jejich pozitivním úkolem

Vážená paní Kubešová,
milý Pavle,

tak jsem si vás oba pěkně přečetl a snažím se o základní orinetaci, o co vám vlastně kráčí. Oba dva máte pravdu, nedá se vytknout téměř nic. Kdyby nebylo slova, které nás denně provází v médiích, v práci a sobě samých. Totiž "objektivita". Slyšíme co chvíli: objektivně vzato, objektivní důvod, objektivní pohled, objektivní názor. Nalistoval jsem si Wikipedii a zde stojí: Objektivita je kvalita či rys takového poznávání či popisu, které se snaží co nejvíce přiblížit svému předmětu, a tedy co nejvíce omezit vliv poznávající osoby. Je žádoucí právě proto, že nezávisí na osobách, a je tedy poplatný, přijatelný a použitelný pro každého.
Z hlediska žurnalistického je objektivita jedno z nejdůležitějších kritérií zpravodajství. Poskytované informace by měly odrážet skutečnost, měly by být spolehlivé, přesné, fakta musejí být oddělena od názorů.
Pavel má pravdu, když tvrdí, že noviny jsou takové, jaké jsou články v nich, ergo kladívko - jací jsou jejich autoři. Denní noviny čtu málo, ne proto, že bych byl středem jejich pozornosti, ale právě proto, že mají k o b j e k t i v i t ě daleko.Protože vliv poznávající osoby je značný až převažující, články jsou subjektivizovány a tudíž celé noviny jsou novinami názorů a nikoliv faktů. Noviny, lépe řečeno novináři nedávají prostor pro vytvoření vlastního názoru na fakta, ale názor vnucují. V honbě za prodejem se i ze včerejších novin "faktu" stávají noviny názorů, z nichž často vyzařuje neprofesionalita a spekulace. Noviny se tak houfně posouvají k bulváru a člověk se nemá o co opřít.

S Pozitivkami to je přece jen jiné, nemýlím-li se. Články často obsahují názor autorův a tudíž se subjektivizují. Nemohou být ani novinami faktu a já pevně doufám, že se jimi nestanou jako se nestanou ani bulvárem. I článek paní Kubešové je jeden z mnoha názorů, který vzbudil pozornost Pavla a vyprovokoval názor. Objektivizace historie si vyžaduje držet se faktů, ať nám jsou příjemná či nepříjemná. Roky 1948 a 1968 v nás a v našich předchůdcích zajisté vzbuzují nepříjemné vzpomínky, podobně rok 1989 v někom příjemné, v jiném nepříjemné. Subjektivita a objektivita v historických souvislostech... Dnešní a budoucí studenti budou memorovat rok 1989 stejně tak jako my odříkáváme fakta o bitvě na Bílé hoře, o I. a II. světové válce. Názor nám nikdo nebere, fakta jsou daná. Bílá hora přinesla desetiletí útlaku, II. světová válka skončila zaplaťpánbů porážkou fašizmu. Jeden můj známý odpovídá na otázku, co je to historie asi takto: je to ulice, kterou důvěrně znáte, protože jí chodíte dvacet let. A pak vás jednoho dne někdo zavede k téže ulici z druhé strany a tvrdíte, že jste tam nikdy nebyli...

Pozitivky plní svůj účel. Převaha článků je pohlazení na duši, prosta těžkých témat doby, je to čtení na klidné večery, zatímco venku jdou ženské obtěžkané starostmi a nákupními taškami. Divím se Pavlovi a Vaškovi, že jejich energie udržela při životě tento projekt, i když vím, že by s tím kolikrát nejraději praštili. A tak se, milá a vážená paní Kubešová, nezlobte, že se ty "naše" pozitivní noviny nestaly novinami faktů a jsou prostě jen tak pro pozitivní chvíle našeho veskrze a pohříchu negativního života.

S upřímným pozdravem
Jan Maruška
(295) Vlasta Bezecná, 12.10.2007
Ohlas na článek Ivo Šmoldase: Ó dvě ó
 
Dobrý den Vám všem, já ho mám, díky Vám.
Až dnes jsem vlastně zjistila, že existuje něco tak milého, přívětivého, moudrého atd. atd. Je to pro mě ohromná úleva, že až mi bude ouvej, vlítnu na Pozitivní noviny, pozitivně se naladím a bude líp.
Článek pana doktora Šmoldase mě potěšil na oku i na duchu.
Všem krásný víkend
Vlasta Bezecná

(294) M.Zachystal, 10.10.2007
Ohlas na článek
  Miroslav Sígl: Jubilejní osmičkový kalendář

Dobrý den a drobná připomínka:
Česká republika oslaví v roce 2008 již 16 let své samostatné existence. Je sice pravda, že 2008 - 1993 = 15, ale počítáme-li celé roky, pak je třeba přičíst i ten 1993. Proto ČR dosáhne svých 15 let ještě letos, 31. 12. 2007.
S pozdravem
M. Zachystal

(293) Olga Janíčková, 9.10.2007
Ohlas na článek  Karel Bůna: Jako slepý k houslím


Můj počítač se jmenuje Albert a je mým kreativním společníkem již tři roky. Díky programu Corel Paint Shop Pro se mnou maluje, kolážuje, upravuje fotky, a každá nová tvorba je další inspirací do nekonečna ....
S Albertem píšu si povídky pro potěšení, napsala jsem Vzpomínky na svou rodinu a rodné městečko s použitím rodokmenu, který můj tatínek kdysi dle dostupných pramenů zpracoval až do roku 1609....
Albert si pamatuje všechny moje nápady, moudrost jiných lidí, výpisy z četby, zvláštní slova "česká" ......fantazii se meze nekladou. A ovšem kontakt s mými bližními je úžasný, okamžitý včetně poslání obrázku a podobně.
A taky si na internetu najdu vše co potřebuji a při tom hledání nacházím i věci netušené ....
Albert je moje seniorská droga, která mě obohacuje. Vlastně už ani neposlouchám radio ani nekoukám na televizi. Ale před spaním si knížku do rukou pořád beru ! Albert zdraví Máňu.
P.S. Kupodivu už se zas blíží vánoce a stálo by za to, vyhlásit "bazar vyřazených a použitelných počítačů pro seniory", protože ani já bez finanční pomoci dětí bych si Alberta dovolit nemohla.
Olga Janíčková
(292) PhDr. Josef Krám, 9.10.2007
Ohlas na článek Olga Szymanská: Zaniklé chrámy

Ohlédnutí za jedním trochu pozapomenutým kulturním počinem z roku 1998 - české historické varhany na holandských cédečkách


V Holandsku byly vydány dva soubory cédéček s nahrávkami české varhanní hudby, jež uskutečnili pracovníci katolického vysílání nizozemského Rádia Hilversum. První soubor se čtyřmi kompakty je věnován nahrávkám historických varhan v 28 kostelech v Čechách a na Moravě, druhý obsahuje dvojalbum s nahrávkami 11 historických varhan v Praze. Oba jsou doprovázeny podrobným popisem od vzniku celého projektu až po vyobrazení a charakteristiky všech nástrojů. Průvodní slovo je i v češtině ( navíc v holandštině, němčině, angličtině, francouzštině a španělštině). Dozvěděli jsme se tak, že v redakci tohoto rozhlasu probírali již několik let možnost uskutečnit sérii vysílání o historických varhanách v českých zemích. Jak se v textu praví, z mála pramenů a několika gramofonových nahrávek vznikala představa zatím neznámého a do značné míry nezkaženého varhanního ráje.

Z rychnovského okresu byly vybrány do tohoto souboru tři nástroje - nejstarší z nich, malé varhany hřbitovního kostela sv. Barbory ve Vamberku, postavené neznámým autorem v 17. století a nedávno opravené (mj. byla obnovena původní krátká velká oktáva). Náročnou práci provedli dva špičkoví varhanáři - Hans van Rossum z Holandska a Pierre Pfister z Francie. Právě na tyto varhany hraje Peter van Dijk, utrechtský varhaník a jeden z autorů celého projektu, tři krátké skladby ze 16. - 17. století, mezi jinými i Fugu in e českého anonyma. Druhým z rychnovského okresu vybraným historickým nástrojem, téměř celým vyrobeným z dubového dřeva, byly jedny z největších dvoumanuálových varhan v Čechách - varhany v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou (postavené 1843 Jiřím Španělem ml. a restaurované 1992 - 95). V provedení pražského varhaníka Pavla Černého, vítěze varhanní soutěže v Lublani 1992 a Pražského jara 1994, zaznívají na tomto nástroji Fantasie in C Josefa Bohuslava Foerstera. Třetím z vybraných nástrojů, na nějž hraje všestranný nizozemský hudebník Hans Leenders, byly varhany v kostele Všech svatých v Rokytnici v Orlických horách, postavené 1894 bratry Riegrovými. V tomto případě zní z obou ukázek česká hudba 20. století - Malá chorálová partita na píseň „Ježíši, jsi celý můj" Petra Ebena (rodáka z nedalekého Žamberka) a Pastorale dorico moravského varhaníka, skladatele a pedagoga Antonína Bedřicha Wiedermanna (+ 1951).

Ke genezi tohoto projektu uvedl Lubor Bořek, donedávna – nyní je upoután na invalidní vozík, žije ve Vamberku, viděli jste o něm nedávno v televizi, viz
http://www.nova.cz/tvarchiv/?238d=23.09.2007&238m=p&238p=JUDO&238v=116355  - neúnavný organizační garant všech ročníků Voříškova Vamberka a soutěží mladých varhaníků ve hře na barokní varhany: „Vamberk může být právem hrdý na skutečnost, že počátek realizace tohoto náročného a rozsáhlého projektu se datoval od 2. ročníku varhanní soutěže v rámci Voříškova Vamberka 1995. Po předchozích kontaktech s hudebním redaktorem Českého rozhlasu Radkem Rejškem a varhaníkem Pavlem Černým se nenápadná holandská výprava zúčastnila této soutěže, při níž si mapovala, jaké možnosti jim pro jejich záměr naše země skýtá. Právě její členové - kromě vamberských varhan - zvažovali zařazení 120 historických varhan v Čechách a na Moravě do tohoto projektu. Pro záznam, který měl podat reprezentativní přehled české varhanní oblasti od 17. století do 2. světové války, jich bylo nakonec vybráno 52. Nahrávky pak uskutečnilo 17 nizozemských a českých varhaníků se třemi technickými štáby v červnu a říjnu 1996.“ Je víc než milé, že oba soubory cédéček poslali jejich tvůrci právě Luboru Bořkovi.
PhDr. Josef Krám

(291) Helga Čočková, 7.10.2007
Ohlas na článek
Ondřej Suchý: Helga Čočková, hvězda mého života

..milý Ondro, promiň, že toto mé echo není pouze soukromé..... Helga Čočková v televizní Kavárničce dříve narozených - v roce 1993

...milý Ondro, některá vyznání, byť opakovaná o století později, hřejí o to víc, že je teď činí člověk s již daleko větším rozhledem a moudrostí, člověk s pohledem již nezaslepeným zrádnou chemií, zdobící tato svá slova svou osobní osobnostní váhou čestně a pracovitě prožitého života.
Hřejí o to víc, že člověk již světa a jeho běhu dostatečně znalý, znající jeho úskoky a naivní, pošetilé reakce a činy té oslovené, má přesto opět potřebu se k nim vrátit a dokonce je veřejně zopakovat.
Děkuji Ti za Tvé přátelství a velmi si ho vážím. Hřeje.
Helga

(290) PhDr. Josef Krám, 7.10.2007
Ohlas na článek
Jiří Vlastník: Člun plný humoru, o psu nemluvě

dik nejen za tento clanek, mam z nej docela obycejnou cloveci radost. kdyz sahnu trochu dozadu do vasich starsich textu, s chuti jsem si cetl mj. o milonovi cepelkovi. prijmete fakt, ze jsme studovali stejny obor, ja o rok niz, a bydleli spolu na koleji. dovolte dve drobnustky - ja tehdy hodne fotil a jeden z mych prvnich barevnych snimku byl prave milon, pisici v nasi mistnosti s okny do dvora na koleji v lazarske ulici verse (fotku jsem mu po letech pak dal, sam jinou nemam), ta druha drobnustka mela politicky dopad. radeji vysvetlim - s mym kolegou jirim spergerem - zemrel tesne po absolutoriu - jsem na fakulte "vydaval" casopis, jemu tam vychazel na pokracovani preklad also sprach zarathustra a ja psal recenze. no a kolegove z vyssiho rocniku, tedy milon cepelka a zdenek sverak, ted nevim, kdo dalsi - vydavali svuj casopis hribe. jestli se pamatuju dobre - errare humanum est, v jednom cisle mj.napsali, proc se hraje o pulnoci v rozhlase nase a sovetska hymna, a pak kvuli tomu byli v kachlikarne. me ve stejne budove pak vyslychali kvuli tomu, ze jsem daval kondice z cestiny synu vratneho z italske ambasady. ted to zni usmevne, ale tehdy moc velka legrace nebyla, prece jen jsme zili v 50. letech. - no a kdyz vzpominam vase clanky v pozitivkach, pak rodny domek kocourkovskych je uz nadobro pryc - psal jsem o tom v pn. at se vam dari lip nez mne - ja mam po padu z kola zlomene obe ruce, takze tukam jednim prstem. j. k.

PhDr. Josef Krám, Zborovská 1087, Rychnov nad Kněžnou, Zborovská 1087,
tel. 608 822 241,
www.rychnovskypruvodce.info  

(289 ) Zita Mudráková, 05.10.2007
Ohlas na článek: Václav Richard Židek: Jak mne "walking" uzdravil a na nohy zas postavil

A ty hůlky na severskou chůzi - přesný souhlas, zjara jsme chodily s kamarádkou "chodit", trvalo to asi 3 týdny, a už jsme si chtěli koupit ty hůlky, že budeme za exotky, ale ona to pak vzdala a já už byla "hodit" sama jen málo. Ale na ty hůlky pořád myslím, taky mám problémy s cévami, asi vás budu následovat...
Tak se mějte,
Zita Mudráková

(288) Blanka Kubešová, 5.10.2007
Ohlas na článek
: Lenka Novotná - Renata Šindelářová: Herec musí umět všecko

Milá Lenko,
možná jsem Ti ještě dost nepoděkovala - Tvoje hrdinka Leoška v Deníku byla báječná a přesně taková, jak jsem si ji nad psacím stolem představovala. Až teď po Tvém rozhovoru chápu, že byla mj. tak dobrá i proto, že jsi všestranný člověk a nemusela jsi vycházet jen a jen z literární předlohy, ale měla jsi prostě z čeho čerpat.
V neposledním se Ti "malá" Leoška povedla jistě i proto, že i Tvoje srdce je čisté a otevřené s důvěrou všemu novému, co život přináší a co na Tebe čeká.
Moc bych Ti přála, abys dostala víc hereckých příležitostí a víc krásných rolí. Zatím Ti aspoň blahopřeji k pěknému a živému rozhovoru, moc se vám s Renatou Šindelářovou povedl!
Tvoje
Blanka Kubešová

(287) Pavel Chytka, 4.10.2007
Ohlas na článek Oldřicha Mikšíka: Sri Chinmoy nominován na Nobelovu cenu míru českými profesory

Pouze poznámečku: souhlasím a jsem moc rád že i na akademické půdě se najdou rozumní lidé.
Pane Mikšíku díky
Pavel Chytka

(286) Anna Tatounová, 1.10.2007
Ohlas na článek
Jana Drocára: Miroslav Ondříček - kameraman (2)

Zdravím a díky za povídání o panu Miroslavovi Ondříčkovi. Velice se mi jeho kamera líbí a moc si jeho práce vážím...
Anna Tatounová

(285) Libuse Hlavnickova, 1.10.2007
Ohlas na článek Ivana Kolaříka: Rozhovor se zrcadlem


Zdravim Vas a dekuji za rozhovor.
Ja se taky rada vracim domu, do Australie (vlastne jen jednou jsem se vratila) a to zde ziji jen 25 roku. Moc se mi Pozitivni noviny libi a nemohu se od nich od te doby, co jsem je nahodou nekde objevila, odtrhnout.
Preji pevne zdravi. S pozdravem
Libuse Hlavnickova, Austrálie

(284) Vladislav Drahoš, 01.10.2007

Ohlas na článek Václava Židka:  Jak mne "walking" uzdravil a na nohy zas postavil 


V první řadě upřímně přeji panu Židkovi toto přímo zázračné zlepšení zdravotního stavu. Potom oceňuji, že článkem bourá předsudky. Připomíná mi to, jak se v 50. letech na mě s despektem dívali, když při povinné podnikové brigádě při skládání cihel jsem si oblékl rukavice. Kdo tehdy chtěl jezdit do práce autem, zavolali si ho na závodní radu, aby neprovokoval dělnickou třídu... Ani v parku ani na turistických trasách zde okolo Banské Bystrice nikoho s hůlkami nevidět. Setrvačnost myšlení většiny lidí by to zřejmě považovala za podivínství: hole přece patří jen k lyžím, a v létě leda tak do Tater. I já už dobrých pět let podléhám ostychu ukazovat se s hůlkami v nehorském terénu. Ale ten článek mě osměluje a už zítra si s hůlkami vyjdu do našeho pěkného okolí využít slunný den babího léta.
Vladislav Drahoš


(283) Redakční rada Pozitivních novin, 29.9.2007


Pan režisér Jiří Menzel získal ve čtvrtek 27. září 2007 ocenění za celoživotní dílo na mezinárodním filmovém festivalu v izraelské Haifě. Na festivalu se promítalo několik filmů pana Menzela, např. Ostře sledované vlaky nebo Obsluhoval jsem anglického krále.

Panu Jiřímu Menzelovi upřímně gratulujeme a přejeme mnoho dalších úspěchů a stálý příval inspirace.
Redakční rada Pozitivních novin
(282) Michal Schiller, 26.9.2007
Ohlas na článek Milan Dubský: Profesor Jan Wiener - Neporažený člověk nežijící na odiv

Děkuji za článek, jen víc takových. Hodně energie do další práce.
Michal Schiller

(281)  Miroslav Sígl, 25.9.2007
Ohlas na článek
Ondřeje Suchého: Klobouk dolů před panem Síglem!

Pane šéfredaktore Pozitivních novin,
udělali jste mi velikou radost, jakou stěží unesu, vždyť si to moje maličkost ani nezaslouží.
Děkuji mnohokrát Vám i Vašim spolupracovníkům, vyřiďte, prosím, pozdrav i Ondřejovi - kolem Pozitivních novin je tolik príma lidí, máte velikou zásluhu v této zčásti zdemoralizované společnosti. Jak dlouho nás budou nahánět do kouta, než se dokážeme znovu vzepřít?
Ale to je úvaha mimo moje dnešní narozeniny. Takže díky, nezapomenu.
Miroslav Sígl

(280) Dobra Gabryšová,  25.9.2007
Ohlas na článek Milana Dubského: Ďáblova bible - Nejen na okraj mimořádné výstavy a události


Vážená redakce a pane Milane Dubský,
připojuji se k řadě čitatatelů Pozitivních novin. Poprvé se vyjadřuji k článku o "Ďáblově bibli". Je velmi čtivě napsán a mám pocit, jako bych  na výstavě byla přítomna. Velmi děkuji autorovi a zůstaňte pozitivní.
Děkuji Dobra Gabryšová

(279) Zdeňka Kreysová, 23.9.2007
Ohlas zaslaný Anastázii Mahovské

Díky za vzpomínku na Ondřeje Suchého na Ohlasech jeho Oficiálních stránek, poslechla jsem si Vaši prezentaci, je moc pěkná a jste moc hodná, že jste se o tuto vzpomínku rozdělila s ostatními čtenáři jeho  stránek. Zdraví Vás Ondřejova věrná čtenářka i posluchačka
Zdeňka Kreysová

"Může se vzpomínat"  http://www.anny.cz/prezentace-nejnov-zobrazit.php?cislo=132
"Šemanovice"   http://www.anny.cz/prezentace-nejnov-zobrazit.php?cislo=110

(278) Petra Haasová, 18.9.2007

Milí přátelé, chtěla bych Vám poděkovat.
Den Pozitivních novin byl pro mě výjimečným a vzácným. Nejenže jsem se mohla podílet na Pozitivní hodince, ale mohla jsem v týž den představit své první dílo – Sonátu. A mí Pozitivci byli se mnou.
Děkuji své rodině, přátelům a přátelům Pozitivcům za stisknuté palečky, podporu a pozitivní energii, kterou jsem moc potřebovala. Takových dní je v životě málo, škoda, ale já jsem si tento beze zbytku úžasně vychutnala. Těším se na naši další akci a doufám, že bude stejně POZITIVNÍ, jako naše první.
Vaše Petra Haasová
(277)  Karel Maxa, 9.9.2007

Vážený pane Loužecký,
ač jsem odpůrce všech organizovaných společenství, přesto obdivuji a vyznávám Váš pozitivní postoj k realitě života. Je mi 60 a na důchod se těším.
Děkuji Šajba

(276) Pavel Loužecký, 9.9.2007


Vážení přátelé, autoři a spolupracovníci Pozitivních novin!

Chtěl bych vám všem poděkovat za všechno, co jste udělali při přípravě i samotné realizaci Dne Pozitivních novin v rámci Polabského knižního veletrhu v Lysé nad Labem, který se uskutečnil v sobotu 8.9.2007.

Celá akce dopadla na výbornou, a já mohu směle tvrdit, že takovou reklamu a propagaci Pozitivní noviny dosud nezažily..... díky vám všem.

V první řadě patří obrovské poděkování Janu Řehounkovi, který umožnil ze své pozice hlavního manažera veletrhu, že jsme získali výstavní prostory zdarma v rámci naší vzájemné mediální spolupráce.
Měrou nadmíru vrchovatou se přičinily o úspěch celé akce zejména naše mediální osobnosti" Ondřej Suchý, Ladislav Gerendáš, Zuzana Stirská se souborem Gospel Time a v zastoupení nepřítomného Jana Rosáka i Jaroslav Vízner. Byla to hlavně vaše jména a proslulost, která přitáhla do hlediště tolik diváků, že nám mohli všichni ostatní vystavovatelé jen tiše závidět. Všichni protagonisté našeho pořadu pohromadě
Svého nelehkého úkolu se velkou ctí zhostili moderátoři Petra Haasová a Filip Sychra, kteří bezchybně kormidlovali pořad tak, že se všichni královsky bavili.
Nesmím zapomenout ani na firmu Proprio v čele s jejím majitelem Filipem Čálkem a nezapomenutelným Jánem Pavlem Buvalou, kteří lákali nejen seniory svými počítači k našemu stánku po celou dobu veletrhu, tj. i ve dnech kdy Pozitivní noviny nebyly na stánku přítomny.
Dík patří všem našim kolegyním, které se staraly o přípravu občerstvení a chod stánku, jakož i Anastázii Mahovské, která zajistila dopravu Ondřeje Suchého z kokořínských hvozdů do Lysé a zpět.
Po celou sobotu zajišťovali natáčení dokumentárního filmu Martin a Michal Loužecký, bez nichž by nemohl následně vzniknout film, který se nesporně stane trvalou ozdobou a skvělou propagací Pozitivních novin.
Při této příležitosti bych rád vypíchl klíčovou úlohu, kterou při natáčení rozhovorů sehrál Ladislav Gerendáš se svým neodolatelným humorem. Ty se nesporně stanou perlou budoucího dokumentu a dokonale vystihnou a podtrhnou atmosféru, která zde panovala.
A nakonec nesmím zapomenout ani na neviditelnou, ale o to více potřebnou a záslužnou práci šéfredaktora PN Václava Židka, bez jehož pečlivosti a důslednosti bychom se (hlavně já) rychle ocitli v bezhlavém chaosu, a celá řada věcí by prostě a jednoduše nebyla.

Jsem moc rád, že se tato společnost dala dohromady a dokázala udělat "téměř z ničeho" skvělý pozitivní koncert, který - jak pevně doufám - přenesl pozitivní energii na celou řadu diváků a návštěvníků veletrhu, jež se po příchodu domů stali posléze i novými čtenáři Pozitivních novin.

Ještě jednou vám všem z celého srdce děkuji.

Pavel.Loužecký.cz
vydavatel Pozitivních novin
www.pozitivni-noviny.cz
                                                     Fotoreportáž ze Dne Pozitivních novin!
(275) Jan Řehounek, 7.9.2007

Polabský knižní veletrh se uskutečňuje letos počtvrté. Od samého začátku jsem měl myšlenku propašovat mezi knihy rovněž internet, jako komunikační technologii budoucnosti. I přesto, že nejsem zrovna příznivcem myšlenky, že v průběhu tohoto století nahradí texty na internetu tištěné slovo. Nicméně musíme s rozmachem internetu počítat. A proto jsem rád, že jsme v širším rámci Pozitivních novin našli společnou řeč s firmou Proprio a Svazem důchodců Liberec a zařadili do doprovodného programu veletrhu akci Senioři k počítačům. A je krásné, že ti, kteří k těm počítačům za asistence odborných lektorů usedají, jsou nejen senioři, ale i junioři. A již dnes se rýsuje vzájemná dohoda o spolupráci nejen při následujícím ročníku Polabského knižního veletrhu, ale i při výstavě Senior – Handicap: aktivní život v dubnu 2008, případně i při výstavě Regiony České republiky v únoru.

Když jsem se zhruba před nějakými čtrnácti lety poprvé seznámil s internetem, jevil se mi natolik složitým, že jsem nad ním mávnul rukou. O rok později už jsem si začal uvědomovat, že bude nezbytné se do tajů komunikace probíhající kdesi „v povětří“ ponořit. V dalších letech jsem s počítačem začal nesměle manipulovat a dnes si už nedovedu představit, že bych začal den bez prohlédnutí mailové schránky či pohledu na vybrané webové stránky, mezi něž samozřejmě počítám Pozitivní noviny.

Jan Řehounek
manažer Polabského knižního veletrhu

(274) Martina Tothová, 7.9.2007 
Ohlas na článek  Milan Dubský: Profesor Jan Wiener - Neporažený člověk nežijící na odiv

Dobrý den,
děkuji za příjemný a inspirativní rozhovor s panem profesorem. Takové vzory potřebujeme. Věřím, že brzy nastane doba, kdy zaplní více mediálního prostoru.
Martina Tothová

(273) Z. Mihalová, 7.9.2007 

Milá redakce Pozitivních novin,
moc ráda pročítám v rubrice Osobnosti a musím přiznat, že mi tam jméno jedné dámy hodně chybí... Tou dámou je oblíbená spisovatelka historických románů PhDr. Ludmila Vaňková, která se letos dožila 80. let.
Vím, že je to žena nesmírně činorodá, zajímavá a všestranně nadaná - myslím, že rozhovor s ní by uvítalo mnoho čtenářů. Sama za sebe bych Vám byla velmi vděčná.
Děkuji a přeji Vám hodně úspěchů !
Z. Mihalová
(272a)  Věra Wegner, 5.9.2007
Ohlas na článek  Helena Dohnalová: Milenka a nebo stará


Paní Dohnalová!
Pěkně Vás zdravím! Jsem pouze čtenářka Pozitivních novin, žádná spisovatelka. Přesto bych se ráda k Vašemu článku vyjádřila. Velice pěkné, výstižné a zároveň aktuální téma, doprovázeno lehkým humorem.
Při přečtení věty "Kamarádství mezi mužem a ženou má vždy sexuální potenciál", jsem se musela zamyslet. A jak to je s virtuálním kamarádstvím mezi mužem a ženou, které je dnes tak běžné? Fyzicky se ti dva nepotkávají, ani se osobně neznají (nanejvýš z fotek). Ona je například rozvedená, cítí se osamocená a prostě hledá spřízněnou duši. On je sice ženatý, ale má potřebu se svěřovat cizí ženě, jak je v manželství pod pantoflem a jak mu to vadí. Před manželkou tuto poštu samozřejmě zatajuje.Tato virtuální kamarádka je pochopitelně o dvacetpět let mladší.
Co s tím fantem? Třeba vyjde ještě pokračování tohoto článku, kde bude i toto zmíněno nebo spíše objasněno. Moc by mně to těšilo! Předem mockrát děkuji za jakoukoliv reakci.
S pozdravem
Věra Wegner
?
(272b) Odpověď Heleny Dohnalové

Vážená paní Wegner,
velice děkuji za reakci k mému fejetonu. Velmi si jí vážím.
Obávám se, že otázka, kterou jste mi položila, by se hodila spíše pro manželskou poradnu, než pro mě. V tomto směru mohu pouze sdělit svůj názor nebo postřeh. Internet společně s mobilními telefony otevřely virtuální svět komunikace a bývá opravdu těžké určit, kde je hranice přátelské komunikace a kdy se jedná o virtuální nevěru. Nedávno se tímto tématem zabýval časopis Marianne, s tím že virtuální vztah na internetu má asi každý pátý muž. Ani psychologové se tak úplně neshodli na tom, jak je to nebezpečné pro vztah a jestli má smysl to nějak řešit. Na druhou stranu, oba aktéři se buď nikdy nesetkají nebo setkají a tváří v tvář dojde k oboustrannému zklamání, protože od setkání čekali někoho nebo něco jiného a ještě rádi zůstávají s původním partenerm.
Možná bych se zamyslela nad tím, jestli je opravdu pod pantoflem nebo bych se pokusila zjistit, proč se tak cítí a pak bych se rozhodla, co dál.
Mám napsané na toto téma povídku, ale zatím ji nemohu zveřejnit, protože je určena pro jednu soutěž. V mé povídce to ta paní svému partnerovi nedaruje.
Přeji mnoho zdaru při rozmotávání této situace.
Se srdečným pozdravem
Helena Dohnalová

(271a) Ing.Arnošt Bednář, Český krumlov, 2.9.2007
Ohlas na článek Pavla Jána Buvaly: Jsem bohat, protože na světě jsem rád!

Ahojky stará vojno,
hltám tu řádky a nestačím se divit. Jak to, žes nezmínil pocit vrcholového štěstí, které v tobě vyvolává členství v o.s.PODNĚTY.CZ !? A jako vyšší šarže Ti uděluji den domácího vězení za matení veřejnosti. Zamrzlou Vislu jako první nepřeplaval Václav Židek. Už hodinu před ním to dokázal Jára Cimrman.
Tvému polopěšímu pluku důchodců přeji všechno nej a prozatím nedám podnět Kalouskovi, aby seniorům ubral. Někteří jsou však až příliš spokojeni.
Možná být musí. Sami makali i v sobotu – to aby udrželi životní úroveň svých rodičů na 70 % reálné mzdy , ale své děti k následování příkladu nedotlačili. Už nedělají ani celý pátek. Pokud dobře počítám, Ty máš jen 37 %.
Jinak OK. Už jsme přežili horší časy.
Měj se a koukej vykonat nějaký další záslužný čin ve prospěch projektu www.podnety.cz
Arnošt
?

(271b)  Odpověď Václava Židka, 03. 09. 2007

Milý pane Arnošte,
dovolte mi, abych Vám oponoval - nemáte pravdu. Jára Cimrman nebyl prvním, ten plaval hodinu po mně, nedoplaval a skončil se zápalem plic v jedné z varšavských nemocnic, kde byl hospitalizován až do příštího Nového roku. Později se už o podobný kousek nepokoušel, lékařské konsilium mu to nedoporučovalo.
Zdraví Vás srdečně
Václav R. Židek
šéfredaktor
POZITIVNÍ NOVINY

(270) Miluše Mayerová, Liberec, 01.09.2007
Ohlas na článek: Jan Rosák - Jitka Vykopalová: Líbí se mi nápad s Pozitivními novinami

Vážená paní Vykopalová,
když jsem si přečetla před chvilkou v Pozitivních novinách Váš pěkně napsaný článek o panu Rosákovi, rozhodla jsem se mu cosi objasnit. Diví se tam totiž, že neví, že když byl ve studené vodě, oblečený do neoprenu, proč se posléze ta studená voda změní v teplou ? Já bych pro něj měla vysvětlení. Ta voda se totiž ohřeje OD JEHO VLASTNÍHO TĚLA !?! Vím to moc dobře, protože jsem se v mládí potápěla a mně to ohřátí trvalo poněkud déle, protože při mé tehdejší štíhlé velikosti 36 mi byly klubové svazarmovské neopreny, určené vojákům mohutných postav, hodně veliké a voda se mi kolem těla tehdy proháněla hodně dlouho studená. Dnes už by mi takový problém nehrozil. :-)

Mějte se krásně a ať se daří Vám i Pozitivním novinám!

Srdečně
Miluše Mayerová (dříve Šilhánková) z Liberce
(mj. Mistryně republiky ve sportovním potápění za rok 1968. Odpusťte chlubivé staré ženě, jsem ročník 1948) :-)


(269) Jana Doležalová, 29.8.2007

Dobrý den,
jmenuji se Jana Doležalová a velmi mě zaujaly vaše stránky, a tak jsem rozhodla přispět také nějakým článkem. Zatím jsem napsala krátkou recenzi knihy: Kateřina v zemi Asů; pokud vás tato recenze alespoň trochu zaujme, budu ráda když jí zveřejníte na vašich stránkách. S pozdravem
Jana Doležalová

Recenze knihy Kateřina v zemi Ásů
Autor knihy: Marcela Košanová

Tato kniha je plná pohádkových a bájných příběhů ze severské mytologie. Je určená především pro děti ale myslím si, že se při ní nebudete nudit ani vy. Stačí pohlédnout na obal knihy a hned je vám jasné, že tato kniha je veselou a oddychovou četbou například pro dlouhé zimní večery s vašimi dětmi či vnoučaty a nebo pro vás samotné. Myslím že se bude líbit milovníkům severské mytologi.
V této knize jsou vyprávěny moderně a docela jednoduše staré severské mýty. Na konci knihy najdete i seznam run podle eddy, nejznámější knihy o severské mytologii. Také je zde namalovaný runový tělocvik.
No a o čem vypráví samotný příběh? Je o malé holčičce Kateřině, která se s rodiči vydává na dlouhou dovolenou na Island. Již před odjezdem ví od babičky, že tato země byla dříve rodištěm moudrých Ásů, šikovných skřítků a hloupých obrů. A tak se kačka rozhodne na Islandu ty bájné bytosti hledat. Jako své společníky na cestu si bere 4 skřítky a kuličku s babičkou těmto postavám vdechli život. Po důkladné přípravě se s rodiči vydávají do této pohádkové i když drsné zemé. Do hlavního příběhu jsou vkládány severské mýty o Ásech skřítcích a obrech. A jaké dobrodružství tam zažijí? Splní se Kateřině její sen? To se dozvíte všechno v této knize.
Jana Doležalová
(268) Margit Turková, 29.8.2007
Ohlas na článek Miroslava Sígla: Kosmo sonoras per steloj - Vesmír zvoní hvězdami

Vážený pane Miroslave Sígle, vážená redakce PN,

žádáte "veřejný ohlas" na článek z 19.8.(na knihu Z. Bergrové Vesmír zvoní hvězdami)... A kdo by se měl ohlásit "přednostněji" (kromě polichocených autorů, ovšem!), než já - ta "potrefená husa" Margit Turková, která zmiňovanou knihu nesla - nejen "přes kořeny", ale přes celou čtvrtinu světa. "Z Čech až do Japonska"...
Vaši čtenáři už vědí, co jsem tam dělala já a dalších 10 esperantistů z Česka - zúčastnili jsme se 92. celosvětového kongresu v JOKOHAMĚ. Nejmodernější komplex tohoto města - "Nová Jokohama" - hostil 1900 esperantistů z 57 zemí. Kongresový týden nám dával na vybranou ze 170 programů...Během těch literárních představil svou "produkci" za poslední rok náš esperantský vydavatel KAVA-PECH, a také já jsem mohla představit toto dílko, jakož je pak i darovat milovníkům krásné literatury...
Berme to jako čest, že jsme mohli - přes esperanto - takto představit českou literaturu. Na tomto místě vám musím sdělit, že je mezi japonskými esperantisty jeden, který je i v kongresové knize označen jako "znalec české literatury". Je to pan KURISU Kei, který do japonštiny přeložil mnoho zásadních českých děl. Jestliže Vás jeho osobnost zajímá, odkazuji Vás na našeho pražského e-istu, který je s p. K.K. v kontaktu: Jiří PATERA, U ryšánky 1534/21, 147 00 Pha 4. Věřím, že Vás pan Patera bude zajímat i z jiného důvodu - jako redaktor našeho bulletinu, zv. BULTENO, uveřejnil v něm esperantský překlad DĚTI REPUBLIKY, které také anoncujete ve svých PN. Teprve v "dokořán č.42" se dovídám, ža za ně byla paní Bergrová poctěna 2. cenou v oboru vzpomínkové literatury. Já už jsem jí sice pogratulovala, ale naši pražští esperantisté, mezi které manželé Bergrovi občas zavítají, se to odemne dozví až začátkem září - začínáme své pravidelné schůzky ve Smečkách.
Já si nyní vaše PN budu otvírat pravidelně, proto, že slibují být POZITIVNÍ. Děkuji vám jménem všech esperantistů, že jste nám věnovali přízeň na svých stránkách, a věřte, že i my bychom pro vás měli mnoho zajímavého materiálu. Budeme spolupracovat??
Srdečně zdraví
Margit Turková, Obořiště
(267) František FrK Kratochvíl, 28.8.2007

S Pydlou v zádech

Dál kráčí polem nepolem,
Pydla v zádech
s Krampolem.
Snad nebudou se navracet?
Jeden stojí za osmnáct,
druhý bez dvou za dvacet!

                                                    

(266a) Jan Krondl, Brooklyn, 27.8.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI


Jako Čechoameričan...

...mám velmi rozporuplný pocit při četbě výzvy. Autor na jednu stranu volá po pozitivním pocitu ve společnosti, což je jistě dobrá známka -- společnost nabývá sebevědomí. Nadává přitom na politiky, kteří prý "vytrvale lžou".
Pak zase ale chce po politicích (tj. po těch lhářích), aby nějakým ZÁKONEM zajistili pozitivitu médií a zřejmě ji i průběžně hlídali! Přitom mi až běhá mráz po zádech. To je jako dělat kozla zahradníkem. Média jsou od toho, aby hlídala politiky, ne obráceně. Taková "státem hlídaná pozitivita médií" už tu ostatně byla -- do roku 89.
Výzva tak bezděčně zachycuje Velký český problém, který revoluce zjevně vůbec neodstranila -- společnost chce být sice samostatná, zodpovědná a na politice nezávislá, když se jí to ale nedaří, tak zavolá na pomoc zase... POLITIKY, aby ji "zachránili". Ti tak mají pořád navrch a občané se diví proč -- a přitom jsou to oni sami, kdo jim moc vytrvale přistrkují svojí vlastní nejistotou!
Pravá pozitivita společnosti nemůže být ovšem zajištěna žádným zákonem, ale jedině tím, že se společnost plně postaví na vlastní nohy a na politiky právě VYKAŠLE.

Jan Krondl, Brooklyn
[mírně zkrácená verze poslána na blog idnes]
?

(266b)  Reakce Petra Kersche na předchozí OHLAS

Vážený pane Krondle,
nepodsunujte Pavlu Loužeckému Vaše názory nadřazeného "Čechoameričana". Raději korigujte ty své. Například média tady nejsou (a v USA taky ne) od toho, aby "hlídala politiky". Média jsou od toho, aby vydělávala pro své majitele peníze - nic víc je nezajímá. Ano, nejsou hloupá, ta média, snaží se to maskovat, ale úspěšně jen někdy. Dále: Podle Vás se máme vykašlat na politiky. Ale proč? Vždyť navrhují a formulují zákony - to je hlavní úloha zákonodárné moci v demokracii. Naopak - my, odpovědní voliči, nejenže na ně nekašleme, my se na ně obracíme s důvěrou, že mezi nimi se vždycky najdou rozumní, vzdělaní a morálně vyspělí lidé, kteří do zákonů vtělí to, co bude zapotřebí. K tomu média nepotřebujeme. Naopak, média prokazatelně demokratickému zřízení v současné době škodí. Dříve šéfredaktor novin dbal na to, aby zprávy v jeho novinách byly pravdivé a zajímavé. Dneska dbá na to, aby byly zajímavé.
Dočkáme se ještě doby, kdy žáci základní školy se budou učit, v čem a proč televizi nevěřit a novinám a časopisům jakbysmet.
Místo politiků si hlídejte ty potenciální střelce ve školách.
Ciao!
Petr Kersch, 27.8.2007 

(265) Dr. Tomáš KIlián, 26.08.2007 
Ohlas na článek Hany Tomkové Písečný korsický pes

Dobrý den,
chtěl bych tímto způsobem poděkovat a současně pozdravit paní Hanu Tomkovou, moji pacientku v L. Libverda, která mi povídku "Písečný korsický pes" doporučila a předala v kopii s osobním věnováním.Pokud má autorka nebo její blízcí aktivní E-mail, budu rád, když na něj budu moci autorce osobně napsat. Chystám se napsat děkovný dopis, ale takto mailem je to přece jen rychlejší a praktičtější. Povídka je velmi hezká a podobně jako i její další bych je doporučil za povinnou školní četbu dnešním školákům, protože v nich kultivuje to, co dnešním mladým lidem bohužel někdy chybí a sice cit a smysl pro krásu a dobro. Ještě jednou dík a přeji to, co potřebujeme všichni hodně zdraví, elánu a nezdolnosti-takové jaká nechyběla izraelskému lidu při budování svého úžasného národa v sinajské poušti.
S přáním všeho dobrého, prospěšného a pozitivního
v úctě Dr. Tomáš KILIAN
Lázně Libverda

(264) Karel Bůna, 25.08.2007 
Ohlas na článek Mezinárodní anketa: Máme pozvednout svůj hlas a bránit se proti médiím...?


Dobrý den.
Nejsem přesvědčen, že by se dalo podnítit skutečně aktivní hnutí, schopné se bránit proti nepříznivému a zkreslujícímu působení médií, ani, že by se dala založit vlivná politická strana se stejnými cíly. Vše je příliš složité, nákladné a občané zpohodlněli.
O čem jsem však přesvědčen a věřím, že by se např. Pozitivním novinám podařilo získat dostatek "písálků", kteří by média zahlcovali pozitivními zprávami či kritikou nepozitivních. A to by časem přece jen působilo. Pro začátek by asi neškodilo, kdyby se všichni "naverbovaní" písálkové soustředili na jediné noviny. Sám jsem ochoten zúčastnit se takové "pyramidové hry" za účelem získání dalších dopisujících osob, které tady trochu hanlivě nazývám písálky.
Karel Bůna

? Ohlas k projektu Pavla Loužeckého Demokracie = věc veřejná? 

Vážený pane Loužecký,
rád Vaše rozbory, povídání o problémech i navrhovaná řešení čtu. Těší mě, že stav věcí (tisk, poměry ve společnosti atd.) nejen kritizujete, ale vymýšlíte a navrhujete i řešení. To většinou novináři nedělají, nemají na to. V tom Vy jste výjimka. Asi proto i Pozitivní noviny žijí a jsou čteny. Možná, že většinou podobnými "blázny", jako jste Vy, nebo z části i já, ale jsem přesvědčen, že většina z nich jsou lidé aktivní. Ty, jen vezoucí se, pravděpodobně sem přijdou jen jednou a pak se opět začtou do "Blesku" či "Aha".
Ale k věci. Váš rozbor je dobrý, pozoruhodný a dle mého posouzení pravdivý. Nelze proti němu nic namítat.
Karel Bůna

(263) Hana Jirkalová , 25.8.2007
Ohlas na článek HLEDÁM NAKLADATELE... Eliška Peroutková: České vánoce

Dobrý den!
Ráda potvrzuji pravdivé a stále platné pořekadlo, že ČLOVĚK SE MÁ CELÝ ŽIVOT UČIT.
Až do této doby jsem bohužel netušila nic o Pozitivních novinách, což považuji za svou velkou chybu a jsem ráda, že jsem je nyní objevila až na popud mé milé spolužačky Elišky Peroutkové. Takže díky za to i za ně!
Ona se také celý život učí a právě letos udělala převratný skok ve svém vývoji, neboť její syn Lukáš vánočně obohatil jejich domácnost starším počítačem a tím se k nim nalila lavina dosud netušených možností, jak obohatit a změnit život. Vše vedlo k tomu, že s nesmírným úžasem sleduji přímo překotný spisovatelský a básnický vývoj malířky a scénografy Elišky Peroutkové, kterou velmi obdivuji, s jakou vervou se pustila do zkoumání civilizačních novinek a k tomu zvládá velmi těžký osobní život a skvělou uměleckou tvorbu. Její obrázky, básničky, povídky i zcela nová hra „To jsou tvoje děti“ jsou plné něhy, lásky, laskavosti a pochopení a v dnešním světě přinášejí každému potřebné pohlazení i zamyšlení.
Jsem velmi ráda za uvedení jejího díla České vánoce ve Vašich novinách a věřím, že se rychle najde chytrý nakladatel, který v jejím díle najde opravdovou poezii a zdroj radosti pro další čtenáře, když bude vydávat dílo Elišky Peroutkové.
Hodně zdaru všem přeje
Hana Jirkalová
(262) Vladimír Vondráček, 24.8.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Pane Loužecký,
zdravím a dělám další pokus. Prošel jsem si současnou diskuzi o blbé náladě a vzpomněl jsem si na jeden svůj výtvor, který jsem před pár lety poslal do MFdnes a neuspěl jsem.  Myslím, že do PN by se to mohlo hodit.
S pozdravem Vondráček

Jasná zpráva o jedné vesnické zábavě

Je to sice už pár let, ale myslím, že je to bohužel stále aktuální. Jednou o prázdninách se objevila v příloze denního tisku smutná reportáž o tom, jak zanikají, nebo už dokonce zanikly vesnické zábavy. Reportéři nejmenovaného celostátního – rádoby nebulvárního deníku –projeli kraj severně od Prahy, pátrali o víkendu po vesnicích a hledali hospodu či sál, kde by hrála živá muzika k tanci. Pátrali marně a skončili až v menším městě na obligátní diskotéce. V této reportáži chci ukázat, že se prostě vydali špatným směrem, kdyby pátrali jižně od Prahy, dopadli by lépe.
Na chalupu, z jejíhož dvorku vidíme přes přehradní nádrž zámek Orlík, jezdíme už drahně let a manželka dokonce od malička, neboť její maminka se v ní narodila. Nejsme tedy v této vesničce považováni za „naplaveniny“ a tak jsme se nedivili, když se tehdy v polovině července objevily na dvou vesnických informačních tabulích ručně psané plakáty, které zvaly na sobotní posezení s místní kapelou na místní návsi. Jediná podmínka – pěkné počasí! Svatému Petrovi naštěstí došla voda a tak po krátké úpravě návsi mohla zábava začít, a to už v 16 hod., aby si na své mohly přijít i malé děti. Kromě domorodců a nás chalupářů se hned na začátek dostavili alespoň na chvíli malí skauti, kteří tábořili na nedaleké louce u lesa a postupně přicházeli chataři od vody. Místní si přinášeli vlastní židle i sklenice, aby nemuseli pít dobře chlazené pivo ve stoje a z kelímků, které naopak vyhovovaly dětem na limonádu. V malém přilehlém krámku s potravinami bylo možno dlouho do noci zakoupit cokoliv z běžného sortimentu, včetně vařené kávy, či klobás, opékaných dvěma kloučky.
Věkové složení návštěvníků obsáhlo rozpětí osmdesáti let, průměrný věk tří muzikantů a jedné muzikantky - asi 35 let. Byla to místní kapela Ratata, ve složení – trubka, pozoun,klávesy a bicí, která už vyhrála několik oblastních soutěží. Ozvučení vlastní a velmi decentní, repertoár od lidových jihočeských písní přes klasická čísla dechovek až po spirituál a nejznámější současné populární písničky. Těm dominoval hezký dvoujhlas bubeníka a klávesisty, z nádherných improvizovaných meziher trubky a trombonu při skladbách dechovkových by měl určitě radost i Luis Armstrong, které mu by snad do dixielandového pojetí pouze chyběl part klarinetu!
Na taneční náves nejprve spontánně narukovaly, tedy spíše „nanohovaly“ malé děti a z některých tříletých holčiček by měl radost zase Fred Astair! Dospěláci se zapojily až při známé písní o mašince, která veze nestřízlivé, a spolu s dětmi vytvořili vláček, který několikrát projel návsí a objel i kapličku. Asi v sedm hodin nás příroda odbdarovala nádherným jevem, barevným haló kolem Slunce, které bylo ještě dosti vysoko.
Při soumraku si někteří domorodci odskočili za venkovskými povinnostmi, sice už ne dojit kravky, ale alespoň zavřít slepice a tak! Pořádný tanec začal až po setmění a trval asi do dvou hodin. Hudba ani náš „sborový"zpěv nemohl nikoho rušit, neboť prakticky celá ves byla na zábavě. Je třeba se ještě zmínit o dvou nevídaných detailech. Soused, jehož chalupa je návsi nejblíže, na trávníku v koutě své zahrady vyhloubil rýhu a pomocí dvou velkých laminátových desek vytvořil pro pány hygienické zátiší, příslušnice něžného pohlaví pak mohly použít WC v dalším blízkém domku. Ač je to k nevíře, nikdo se nepříjemně neopil, nálada byla na výši a následný chrapot stál za to.
A nakonec o tom, o co prý jde vždy až na prvním místě - tedy o financích. Vstupné bylo dobrovolné a šlo na konto místních hasičů, ceny pití velmi lidové, ještě dodnes na ně vzpomínáme!
Ano – i na vesnici lze leccos udělat proti „blbé“ náladě. Radost se prostě musí umět nejen přijímat, ale i rozdávat! A kde že je ta báječná ves? Inu – kdo hledá najde a stačí pár obětavých lidí a může to být KDEKOLIV!
(261) Milan Richtermoc, 23.08.2007
Ohlas na článek
Josefa Kráma: Mozartův hrob, na který "se nechodí"

Rád bych se stručně vyjádřil k příspěvku dr. Kráma "Mozartův hrob..." Tento příspěvek by mohl sloužit - a také slouží - jako zajímavá informace pro milovníky Vídně a Mozarta (W.A.M.: 27. 1. 1756 Salzburg - 5. 12. 1791 Vídeň) zvláště. Ovšem s některými jeho závěry by bylo možné (úspěšně) polemizovat. Nejvíce snad s tím, zda se v uvedených místech skutečně nachází hromadný hrob, do kterého byly uloženy ostatky jednoho z největších (nikoli největšího) skladatelů vážné hudby všech dob.
Mozart se ve Vídni usadil od roku 1781 jako svobodný umělec. To, zda byly jeho ostatky po smrti skutečně pochovány na vídeňském hřbitově sv. Marka do hromadného hrobu mezi chudinu a podivné existence tak, jak se někdy traduje, je přinejmenším sporné a ničím nedoložené. Poslední výzkumy seriózních badatelů tuto přetrvávající pověru vyvracejí.
Závěrečná scéna z Formanova skvělého filmu byla skutečně dojemná a do celkové kontextu filmu dobře zapadala, ale v žádném případě se z ní nedá vycházet a usuzovat, že byla natočena podle skutečnosti. Pokud vím, domnělý Mozartův hrob je dobře udržován a to, že není turisty právě vyhledáván je možná způsobeno i tím, že si milovníci (neřku-li znalci) jeho díla dobře uvědomují to, co zde naznačuji.
Pan doktor by mne potěšil, kdyby se o tématu v PN v dohledné době rozepsal podrobněji. Jistě by tím potěšil mnohé čtenáře PN.
S pozdravem
Milan Richtermoc

(260) Ondřej Suchý, 23.08.2007
Ohlas na článek Josefa Kráma: Mozartův hrob, na který "se nechodí"

Teprve dnes, po přečtení příspěvku Mozartův hrob, na který "se nechodí", jsem se podíval na vše, co dosud v PN od pana dr.Kráma vyšlo, a najednou jsem si uvědomil, že jsem od něho v minulosti vše (!) přečetl vždy s velkým
zájmem a potěšením! To se mi u jiných autorů zase tak často nestává a tak jsem se rozhodl o tom napsat. Děkuji Vám, pane doktore! Píšete o lidech, které mám rád a díky Vám se o nich dovídám informace, o nichž jsem většinou neměl ani potuchy!
S uctivým pozdravem Ondřej Suchý

?
Odpověď autora článku Josefa Kráma, 23.8.2007

Dík za oba ohlasy - jak negativní (od Milana Richtermoce uvítám nové informace a budu za ně vděčný, určitě nejsem netýkavka), tak i ten pozitivní od Ondřeje Suchého.
Dovolte pár slov: To, co napíšu, není jen moje ješitnost (jsem mužský), ale asertivní konstatování. Nejsem literární ani hudební vědec, ale docela obyčejný učitel češtiny v. v., teď už 70letý :-(
Mám podíl na objasnění závěru života Karla Poláčka (viz můj příspěvek na mezinárodní poláčkovské konferenci 1992, publikovaný ve sborníku "Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním"); původně uváděný údaj o Poláčkově smrti 19. říjen 1944 koncentrační tábor Osvětim je tak oficiálně opraven na 21. leden 1945 Gleiwitz. Mám ke Karlu Poláčkovi, našemu rodákovi, osobní vztah - z pověření Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové (žila v kanadském North Yorku, zemřela tam v roce 2001) a jeho vnuků Tomáše a Martina Jelinowiczových (Martina, žijícího v Torontu, jsem učil v 60. letech na rychnovské průmyslovce) jsem přebíral z rukou prezidenta Václava Havla 28. října 1995 Řád T. G. Masaryka, udělený in memoriam Karlu Poláčkovi.
Josef Krám

(259) Karel Bůna, 22.08.2007 
Ohlas na článek Eva Vlachová: Poslední petice

Vážení, kdyby se na mě někdo obrátil speticí pro záchranu syslů, rád podepíši. Ti na zeměkouli patří, stejně jako my lidé. Stejně tak ale petici proti pořádání Olympijských her v Praze. Megalomanských projektů už je až mnoho a nikdo nezná východiska, jak později všechny vybudované sportovní objekty využít. Ještě hodně dlouho bude mít Praha pouhých 1,200.000 obyvatel!
Atomové elektrárny by nikdo nikde nestavěl, kdyby nepřinášely zisky. A ty by nebyly, kdyby se vyrobený el. proud nespotřebovával a za něj se neplatilo. Takže kdo je mizera? Ten, kdo je staví nebo ten, který neumí s energií hospodařit, plýtvá a nešetří?
Takže to nepodepisovat, nepodepisovat, autorky neschvalují, může snad být rozumné tehdy, když předmětu petice nerozumím. Ale takto se lidé obyvkle nechovají, viz výstavba radaru.
Karel Bůna

(258) Eliška Peroutková, 22.08.2007 

Vážený pane Pavle Loužecký a vážená Redakce Pozitivních novin,

když jsem si dnes sedla k mému PC, který jsem si skutečně nechtěla vpustit do svého života - s úmyslem najít nakladatele -první, co mi do kolonky hledat vpadlo, byly Vaše noviny.
S úžasem jsem tak objevila i to, co jsem ani netušila, že najdu - totiž Vaši vstřícnou výzvu pro autory, prostřednictvím které  nabízíte potencionální možnost nalézt vydavatele. Věřte mi, že po velkém zvažování, potem zbrocená, jsem si po přečtení mnohých moudrých a dobře míněných rad pana Loužeckého, který vidí do hlav nás, nejistých, velmi zkušeným okem, dodala odvahy a vyplnila příslušný formulář a klikla jsem na odeslání.
Doufám, že se tak stalo. Jsem novou majitelkou tohoto moderního zařízení, bez kterého nevím, jak jsem mohla žít, leč nejsem ještě natolik PC gramotná, abych příslušný text vložila do formuláře, což jistě jde.
Omlouvám se Vám tedy hluboce za případné způsobené potíže. Od Věry Ludíkové vím, že tyto noviny existují, ale na Vaše stránky mě dnes přivedla náhoda a přiznávám zcela upřímně, i když s proviněním, že jsem je dnes navštívila poprvé.
Zaujaly mne velice a zcela určitě se stanu jejich častou čtenářkou. Děkuji Vám za povzbuzení, že to, co se neudělá do 24 hodin, už se neudělá. Je to velká pravda, nad kterou jsem se rozhodovala velmi dlouho, i když již nějaký pátek po této zemi chodím. Děkuji Vám, že takové noviny existují, jsou balzámem, potřebou i oázou v tom našem českém světě, který je někdy plný běd a hořkostí.
Jste pozitivně naladěni a schopni s velkým entuziasmem působit pozitivní kladnou energií a předávat ji dál. To je velice záslužné, i když je to možná pro Vás také nelehké.
Vaší dobré vůli přeji mnoho zdaru a nehasnoucí světlo po Vaší cestě dalších dní.
S pozdravem
Eliška Peroutková

(257) Pavel Ján Buvala, Liberec, 21.08.2007 

Důchodci expandují!!!

Členové Svazu důchodců ČR (SDČR) z Liberce se nespokojují jen se vzájemným spolčováním se. Již jim nestačí občasné scházení se ke vzájemným promluvám, kafíčku, apod. Již jim nestačí základní vědomosti získané ve spolupráci s firmou PROPRIO v kursech pro aktivní seniory pro práci na počítači; rozšiřují si vědomosti a praktické dovednosti jak doma, tak v kroužcích v rámci klubové činnosti SDČR Liberec. Kdo nemá vlastní počítač – navštěvuje dvakrát týdně prostory klubu a využívá plně výhod e-lerningu, internetu, apod., jež díky partnerům svazu, sponzorům a jiným dobrým duším, mají k dispozici. Krátce: Nejsou to jen dědkové a babky -parapetky drbajíce sousedy, remcající na poměry apod…

Ne dost na tom! Za pomoci finanční i jiné, např. náměstkyně primátora Liberce paní Jozífkové a jejich kolegyň + dalších sponzorů a partnerů, se naši důchodci rozhodli reprezentovat své město i mimo jeho teritorium.Vyrazí do světa zvěstovat všem, jak je o důchodce, jejich kulturně-společenské ba i osobní potřeby ve městě pod Ještědem postaráno. Samozřejmě že budou reprezentovat celé čtyři dny v rámci Knižního veletrhu v Lysé n/ Labem i všechny ty, jež jim tuto akci umožnili! Není to akce k zahození.Vždyť jen od železniční stanice Praha hl.n. na výstaviště do Lysé n/L trvá cesta asi 30 minut vlakem! Je tedy naděje, že budou mít komu předvádět své dovednosti, vyprávět o spolupráci se sponzory, partnery a dárci. Samozřejmostí je pro ně bezplatná návštěva všech tří výstav konajících se souběžně! Byli to právě přátelé z Pozitivních novin (www.pozitivni-noviny.cz) jež byli na počátku této akce a pomohli nám vše připravit. Pro ty, kterým webové stránky ještě nic-moc neříkají, máme pozvání: Přijďte mezi nás! Naučíme vás vše, co umíme. Navíc naši lektoři se vám budou věnovat tak, aby jste zvládli vše, po čem vaše duše stran ovládání a využívaní počítačové techniky touží. A na příští veletrh či jinou výstavu již budete moci „spoluexpandovat“ s námi!

Ve dnech 6. – 9. září je tato velká akce v Lysé n/Labem pro všechny zúčastněné reprezen-tující! Je to první důchodcovská expanze do světa sloužící i k prezentaci všech firem, jež jim to umožnily. Nechtěli by jste i vy, aby aktivní senioři reprezentovali vaši firmu, vaši společnost, vaše sociální cítění? Je stále možno sponzorsky přispět či jinak se spolupodílet na této akci. A obzvláště na dalších akcích v budoucnu.
Máte zájem o spolupráci? Kontaktujte sekretariát SDČR Liberec na telefonu: 484849958 nebo e-mailem: sdcrliberec@seznam.cz  
Nechcete se již dále doma nudit? Přidejte se k nám a rozšiřte naše řady! Jde o jen to se zvednout - a chtít!

Pavel Ján Buvala
předseda KR SDČR Liberec
(256) John W. Pear, Austrálie, 20.8.2007
 
Dobrého dne přeji!
Ozývám se Vám z Austrálie, odkud téměř obden koresponduji s Ondřejem Suchým, jenž mne mimo jiné často upozorňuje na různé články ve Vašich vkusně vyhlížejících internetových novinách. Ondřej mne mnohokrát vybízel, abych pro Vás také něco napsal, jenže potíž je v tom, že já co na srdci, to na papíře. A mnohým Vašim čtenářům, zvláště mnohým zapadlým či odpadlým vlastencům žijícím v zahraničí, by se barva mých názorů určitě nezamlouvala, a já dnes už na polemiky nemám čas. Nicméně, v posledních pár dnech jsme si s vyměnili korespondenci s Jiřím Suchým ve vztahu k bujícímu mumraji kolem Dvořákova StB záznamu. Přirovnal jsem celou situaci k převrácené cisterně s fekáliemi, v nichž se nyní mnozí Nimrové začnou brouzdat, neboť jim to zavoní oportunismem (např.jistá škrabka z Blesku). Naštěstí 99.9% tisku je na straně Jiřího Suchého, a také jak jinak!?
A včera chvíli před spaním mne napadl kreslený ftípek, jehož námět jsem zadal Ondřejovi, kterému se výslovně líbil, jak mi dnes napsal, ale nakreslit jej se prý vymyká jeho výhradně myší orientaci. Já kreslit moc neumím, ale troufnul jsem si a obrázek Vám drze posílám. Jestli se Vám bude námět líbit a najdete někoho, kdo to nakreslí lépe, já se zlobit nebudu. A pokud Vám to přijde poněkud jednoduché, hoďte to do koše.

Závěrem Vám musím pogratulovat k moc příjemně vyhlížejícím novinám a ke spoustě moc zajímavých článků. Zamlouvala se mi zvláště esej (editorial) Pavla Loužeckého o boji proti blbé náladě.
Již od r.1968 zde pilně pracuji na svém prvním milónu dolarů. Hned jak se vyhrabu z menšího dluhu a můj sen se naplní, finančně Vás podpořím. To slibuji, čestné pionýrské!

Váš čtenář z australské buše,
John W. Pear (aka Václav Hruška-Bazika)
(255)  19.8.2007  
Viz rozhovor Jitky Vykopalové s Václavem Neckářem:   Václav Neckář - Od srdce k srdci

Tento milý pozdrav obdržela do Stockholmu Jitka Vykopalová od Václava Neckáře a příznivců jeho klubu.
(V podpisech se téměř ztrácí věta V.Neckáře: Moc pozdravů Váš Václav Neckář)


(254) Miroslav Sígl, 18.8.2007
Ohlas na článek Do tyrolského Brixenu po 150 letech

Rád bych odpověděl na dotazy, týkající se autora té pěkné knížky o K. H. Borovském, protože o něm zatím nelze sehnat nějaké informace. Takže jsme opět první, kteří o něm veřejně sdělujeme alespoň pár základních bibliografických údajů.

Jde o lékaře MUDr. Josefa Čápa (*25. 6. 1948), žijícího od narození ve Svitavách (město na pomezí Čech a Moravy). Promoval na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 1972. Své literární nadání začal uplatňovat v kabaretních scénkách při významných akademických slavnostech (imatrikulace, studentské vědecké konference, také plesy). V interní medicíně získal specializaci v klinické biochemii. Nejprve pracoval jako primář oddělení laboratorní medicíny v nemocnici v Dačicích a v 90. letech byl ředitelem svitavské nemocnice. V současné době je primářem soukromé klinické laboratoře.

Kromě publikací v odborných lékařských časopisech se pokusil obohatit krásnou literaturu svým cestopisem „Tyrolské elegie po 150 letech“. Nyní tvoří „Apokryfy Vaterlandu“, v nichž převypravuje staré pověsti svitavského regionu. Pro oslavy 200. výročí založení české evangelické exulantské obce v polském Zelowě vznikly hudební variace na čtení z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Zaznamenaly svůj úspěch při jejich přednesu v Praze, Jindřichově Hradci a polském Lešnu. K 590. výročí upálení Mistra Jana Husa stvořil další skladbu (hudební variace na gotickou duchovní hudbu) se čtením dopisů z Kostnice. Rád přednáší a rozpráví na seminářích, konferencích, ale nejčastěji na zdravotnické škole. Umělecký projev, kterému se věnuje od dob vysokoškolských studií, přináší posluchačům radost i poučení a jemu neobyčejné uspokojení při náročné medicínské praxi.
Miroslav Sígl

(253) Karel Bůna, 18.8.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého: Jak udělat revoluci v médiích

Vážený pane Loužecký,
Vás nápad není špatný a ani hloupý. Má racionální jádro a věřím, že je uskutečnitelý a měl by pozitivní vliv na celou společnost. Vyřazoval by vyslovený "drek" pro ty, kteří o něj nemají zájem. Milovníkům dreku byl zůstal, ale jen pro ně. Vše má však jeden hák (nikoliv háček). Kapitál. Na dosti dlouhé období, než by vydavatelé klientských novin přetáhli zadavatele reklam.
Kdybych byl Rotschild a měl jeho peníze, šel bych do toho s Vámi. Ale jako důchodce s přiměřeným důchodem Vám mohu jen držet (svoje) palce.
Karel Bůna


Ohlas na článek Milana Dubského: Profesor Jan Wiener - Neporažený člověk nežijící na odiv

Někde jinde jsem psal o potřebě kladných vzorů pro společnost. Opravdových. A pan prof. Wiener tím je.
O to smutnější musím být, když takový rozhovor s nim vyjede "pouze" v Pozitivních novinách, a ne v některém z hlavních deníků či televizi. Ale je to typické pro naši zem, pro tuto dobu.
Karel Bůna 


Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Je to k pousmání, ten "Boj proti blbé náladě". Patřím ke generaci, které bylo neustále přikazováno bojovat proti něčemu. Kulakům, mandelince, imperialismu. Bojovat o zrno, o mír a o co vše ještě. Takže když slyším, jak zejména v ČT proti něčemu bojují, okamžitě chápu, v které době byl ten který "jako novinář" vypuštěn z našeho vysokého školství.
Ale vážně. Opravdu je lepší bojovat i proti větrným mlýnům, nebo si alespoň vážit těch, kteří jsou toho schopní, než nedělat nic, jen sedět a čučet. Nevidím však řešení v nějakém přikazování, kolik kterých zpráv smí být uveřejněno. To by zaběhlo do hloupostí, švejkování a znevažování všeho, co by mohlo společnost nějakým způsobem pozitivně usměrňovat. Jediným lékem je najít dost lidí, kteří by novinám, třeba i televizi, doslova vnucovali pozitivní zprávy.
Kolik se toho vlastně dozvíme o úspěšných zemědělcích, úspěšných řemeslnících a podnikatelích?
O neustále se vylepšujícím vzhledu našich měst a obcí? O skutečných učitelích, hodných toho jména, a ne jenom o těch, kteří si vymyslí rozdávat vysvědčení v hospodě?
Celé společnosti chybí pozitivní vzory, dávající naději, že vše spěje k lepšímu. Při tom nám všem jsou jako vzory vnucováni umělci pochybných odborných a morálních kvalit, hlavně se chytajících v rozkroku, sportovci, podávající výkon pouze tehdy, kyne-li jim dostatečně vysoká odměna, a jinak selhávající, politici, opouštějící svoje rodiny v naději, že s mladší životní družkou omládnou i oni.
Poznatek, že průměrný občan u stánku spíše kupuje bulvár, je asi pravdivý. Hlavním činitelem, ovlivňující myšlení společnosti, je ale televize. A protože soukromé si musí vytvářet zisk, budou vždy jiné, než ta největší, veřejnoprávní, je třeba té si všímat. A ta hlavně neplní, proč vznikla, a přitom je placená z našich peněz. A na ni by rovněž "bojovníky proti větrným mlýnům" měl být vytvořen nátlak, aby sloužila veřejnosti, veřejným zájmům, celospolečenským zájmům. Nikoliv aby byla jen zaměstnavatelem k finančnímu uspokojování všech v televizi zaměstnaných a nějakým způsobem s ní svázaných "tvůrců".
Zatím to tak je, a rozhodující činitelé v ČT mohou prakticky dle svého uvážení hospodařit s asi 4 miliardami od nás vybraných peněz. Mohou si programově dělat, co chtějí, mohou nechat natáčet filmy za naše peníze od koho uznají za vhodné, mohou ovlivňovat politiku, jak se jim hodí. A mohou pěstovat blbou náladu podáváním zpráv. A utajovat. Samozřejmě takové, které by seznámily třeba koncesionáře s platy vedoucí činitelů ČT, kdy generální ředitel "bere" více jak předseda vlády a pak ještě dostane odměnu půl milionu Kč.
Veřejnoprávní televize je v našem případě nesmysl. Umožňuje úzké skupině lidí ovlivňovat veřejné mínění, směřovat ho tam, kam se jim to hodí. Podílí se na vzniklé nekonstruktivní náladě celé společnosti podstatnou měrou. A proto by měla bý zrušena, privatizována. Z koncesionářských poplatků pak vytvořen fond, který by u všech televizí zadával výběrovým řízením programy, které jsou pro veřejnost potřebné. Vzdělávací, výchovné, představující kladné vzory.
Přejí všem bojovníkům pevné nervy a hodně zdaru.
Karel Bůna

(252) Blanka Kubešová, 18.8.2007
Ohlas na článek
Valérie Zawadská - Jarmila Moosová: Osvobodit lidskou duši

Jarmilko, za rozhovor Vám děkuji a ...zkuste to s čokoládou!

Na celé PN už dávno nestačím. A tak mám svoje oblíbené autory. Třeba Josefa Fouska, ten nikdy nezklame. Nebo Ondřeje Suchého, Jiřího Vlastníka a... ale nechci dělat přehlídku spoluautorů, byla by jich pěkná řádka.

Poslední dobou se věnuji skoro výlučně reportážím, dokumentům, rozhovorům. Svojí kultivovaností a nápady mě upoutal rozhovor básnířky Jarmily Moosové s Valérií Zawadskou, ale to dost možná i proto, že k paní Valérii mám silný osobní vztah. Ne snad že bychom se někdy "naživo" setkaly, to ne. Potkaly jsme se nad stránkami mého románu, a to je možná víc, než kdybychom si podaly ruku.
Když se v rozhlase na stanici Vltava uvažovalo, komu svěřit hlasové ztvárnění mých hrdinů Jenky a Jerryho z románu Horror Hill, padla volba právě na Valérii Zawadskou a Ladislava Mrkvičku. Valérie s mojí nervní hrdinkou dýchala, snila, stýskala si a plakala. Jarmila Moosová trefně pojmenovala hlas této herecké osobnosti jako "hluboce sametový, až magický". A já bych ještě dodala - a taky úžasně erotický a vzrušující.
I pro mne coby autorku, která ovšem svoji práci důvěrně znala, bylo obrovským zážitkem slyšet svoji prózu jakoby povýšenou a obohacenou jejím uměleckým přednesem. A abych zůstala spravedlivá, i přednesem Ladislava Mrkvičky. Ten dokázal do četby vnést takovou míru empatie, že když se hrdina Jerry na magnetofonovém záznamu poprvé uslyšel, byl přesvědčený, že po světě chodí jeho dvojník, a kdyby nežil za oceánem, snad by se rozběhl ho vyhledat a navštívit. Tolik k představě, co dokáže dobrý, umělecký dabing či přednes.

Jarmila Moosová uvedla rozhovor svým ranním kolotočem okolo dlouhosrsté zlaté jezevčice Daisy. Když jsem tedy dnes půl hodiny lítala po zahradě, lezla pod keři a prosila naši půlroční dlouhosrstou a paličatou jezevčici Ferdinandu, tu "mrchu zrazovou", aby konečně dostala rozum, když jsem ji ze zahrady lákala do slova a do písmene nejsladšími sliby (v praxi se to dělá takto: Ferdo, Ferdíku, čoko!) a hned zase vyhrožovala, že jí vypráším kožich, tak jsem v duchu vlastně hledala a volala jezevčíky dva... Jarmilko, za rozhovor Vám děkuji a posílám radu... Zkuste to s čokoládou!

Blanka Kubešová

(251) Martina Honisová, 17.8.2007            ? K TOMUTO OHLASU NÁSLEDUJE DISKUZE
Ohlas na článek
Milana Dubského  Jen tak na okraj - Ošidná referenda

Vážená redakce,
ráda čtu vaše noviny a proto bych uvítala, aby podobné články neuveřejňovala. Chci vám upřímně sdělit, že nevidím NIC, ale OPRAVDU NIC pozitivního na tom, že si nějaká cizí armáda hodlá v mé vlasti vybudovat terč pro jaderné zbraně. Je mi upřímně jedno, zda tato armáda je americká, ruská či mongolská. Mohla by být i mimozemská, přesto budu nesouhlasit. Pokud redakce vnímá autorův příspěvek jako POZITIVNÍ, pak ovšem rozum zůstává stát. A pokud se s tímto názorem redakce dokonce ztotožňuje,doporučuji změnit název, aby nedocházelo k matení veřejnosti.
Děkuji za pochopení
S pozdravem
Martina Honisová

P.S. Je opravdu hodně smutné, když někdo většinu obyvatel šmahem odsoudí k příslušnosti či sympatiím k světovému terorismu. Možná by k nám měli naši ochránci v rámci boje s terorizmem shodit pár jaderných střel, aby toto podhoubí bylo včas zničeno. Byl by to určitě, dle nám předládané logiky, POZITIVNÍ čin, protože by zachránil svět. Považte, takové hnízdo terorismu!
?

(251a)  ODPOVĚĎ NA OHLAS M.Honisové od autora článku Milana Dubského

Vážená paní nebo slečno Honisová,

děkuji Vám za ohlas a vyslovení Vašeho názoru k mému komentáři, který vyšel v Pozitivních novinách 17.srpna 2007. Máte plné právo a svobodu vyjádřit zcela jiné stanovisko k předmětnému problému. Plně jej respektuji. Ale z Vašeho ohlasu není zřejmé, pro co vlastně jste Vy ? Pro umístění radarové stanice nebo ne? Ale hlavně proč? Váš ohlas má podle mne trochu jiný směr. Vy jste proti tomu, aby Pozitivní noviny uveřejňovaly příspěvky, které reagují na závažné jevy, problémy a události. Píšete, že je Vám jedno zda „tato armáda je americká, ruská či mongolská“, ale v tom není problém. Zde se nejedná o pobyt jednotek nějaké armády, nýbrž o zařízení, které by bylo schopno monitorovat pohyb raket, odpálených bez ohlášení a s úmyslem napadnout území jiných států bez vyhlášení války a jejichž oběťmi by se stalo v první řadě civilní obyvatelstvo a které samy třeba vůbec nevlastní podobné zbraně a nemají žádných nepřátelských úmyslů.Na rozdíl od agresivního vstupu Rudé armády 21.srpna 1968 pod lživými argumenty,že jdou zachraňovat socialismus, požádala vláda USA, zda by naše republika dala souhlas k umístění takového technického vojenského zařízení jakým je radar, který k hlídání vzdušného prostoru užívá paprsky XBR, které jsou méně škodlivé, než vysílače mobilních operátorů, protože paprsek radaru je mnohem méně, ne-li vůbec, škodlivý a nemá takovou intensitu.
Ale slovo a názor ke zdravotním aspektům musí a mají říci fyzikové, vědci a příslušní odborníci. Měli by a jistě budou ovšem také přihlížet k postojům občanů. Člověk se má rozhodovat na základě poznatků a zkušeností. S poznatky souvisí myšlení. Bez myšlení a přemýšlení nelze žít. Když si vážená paní nebo slečno Honisová ještě jednou přečtete v klidu můj komentář, nenajdete tam žádný odsudek většiny obyvatel, jak jste nazvala občany naší země. Já zastávám názor, že o vysoce odborném problému s velkým potenciálním dosahem mají rozhodnout lidé, kteří rozhodnou kompetentně. Tak jako nemůže složitou medicínskou operaci provádět laik, nýbrž vzdělaný a zkušený lékař, nemohou o závažných otázkách rozhodovat a řešit složité problémy laici a lidé, kteří nejsou seznámeni se všemi faktory a detaily a jejich vlivy na další vývoj věcí a událostí.
Někde v pozadí mé reakce na Váš oprávněný a kritický ohlas se ukrývá malá otázečka, zda byste podobný odsudek vyjádřila v době, kdy ulicemi našich měst v srpnu 1968 projížděly sovětské tanky. Myslím si, že je to možná nepravděpodobné. Možná jste v té době byla příliš malá, ještě dítě anebo jste se ještě nenacházela na tomto světě. Nicméně mě dost zaráží, nikoliv Váš kritický ohlas, ale počínání presidenta Putina a ruských generálů, kteří instalovali nejnovější rakety okolo Petrohradu, obnovení dálkových letů nejmodernějších a největších ruských vojenských bombardérů s raketami s funkčními hlavicemi nad světovými oceány, jež krouží kolem zeměkoule. Toto rozhodnutí učinil pan Putin právě včera, když bylo v roce 1992 zastaveno, a nepřipadá mi právě šťastné a rozumné. Přesto nepodsouvám ruskému národu a občanům Ruské federace žádné dané předpojatosti. Myslím si, že obyčejní lidé všech národů, kteří pracují a vytvářejí všechny užitečné a přínosné hodnoty našeho světa, si nepřejí žádnou válku, ani nesmyslné zbrojení, i když právě na něj vynakládají vlády všech zemí daleko největší prostředky z vytvářeného hrubého produktu.
Přeji Vám vážená, vše dobré a ujišťuji Vás, že jsem přesvědčen, že Pozitivní noviny mají nejen právo, ale i povinnost tisknout příspěvky, které píší autoři s rozvahou a ve snaze přistupovat nejen k hezkým krásným věcem a jevům, ale i k otázkám a problémům, jež nejsou vždy úsměvné, ale psát o nich jinak, než bulvár. Svět a život je naplňován nejen radostmi, štěstím, ale také strastmi a bolestmi. Těch posledně uvedených by mělo ovšem být co nejméně, ale nástroje na takový svět bohužel zatím lidstvo nemá.
S pozdravem
Milan Dubský, 17.8.2007 
?

(251b) Karel Bůna, 18.8.2007
Diskuze k ohlasu na článek Milana Dubského  Jen tak na okraj - Ošidná referenda

Pan Milan Dubský má plnou pravdu, že otázka umístění radaru na území našeho státu je tak ryze odborná záležitost, že o ní rozhodovat referendem je holým nesmyslem. Někde jsem již četl trefné porovnání, že stejně
nesmyslné by bylo referendum, zda máme platit daně, či ne. Nejsem ovšem tvor natolik tolerantní, jako pan Dubský, a tak vidím v celé té protiamerické štvanici zlý úmysl, někým placený a podporovaný. Je to totiž skvělá příležitost - cizí vojska na našem území, jak zpracovat mínění naivních lidí v svém zájmu. To, že za nějakým účelem může dojít k pobytu "cizích", správně, ale spojeneckých vojsk na území ČR, muselo být každému alespoň trochu přemýšlivému občanu jasné, jakmile ČR vstoupila do NATO. Tací, kteří to nepřepokládali, by teď měli hlasovat v referendu? Stojí za to jít na stránku "NE ZÁKLADNÁM" a přečíst si, které organizace toto hnutí podporují. Islámská konference, Svaz palestinských studentů (v Česku!!), Společnost Julia Fučíka. Pokud toto někomu nestačí, běžte na tu stránku, přečtěte si názvy všech organizací a pak si přiznejte, zda s názory takovýchto spolků se chcete ztotožnit. Ještě nikdy ve své historii neměl český národ takové bezpečnostní záruky, jako za nynějšího spojenectví. Ale ty je třeba si něčím zasloužit, nějak se na nich podílet. Když nechceme, připravíme si sami další rok 1938.
Touto vyhrůžkou nemíním však nebezpečí ze strany Německa. Bude odjinud.
Karel Bůna
?

(251c) Blanka Kubešová, 18.8.2007
Diskuze k ohlasu na článek
Milana Dubského  Jen tak na okraj - Ošidná referenda

Po přečtení štvavého ohlasu Martiny Honisové na příspěvek Jen tak na okraj – Ošidná referenda bych ráda vyjádřila jeho autorovi Milanu Dubskému svou plnou podporu. Obdivuji, s jakou rozvahou a věcností dokázal na ohlas této čtenářky odpovědět.

M.Honisové v její kritice výstavby radarové stanice u nás zcela uniklo jádro věci a pochybuji, že si jen na chvilku uvědomila, proti čemu vlastně brojí, co to radarová stanice je a k čemu má sloužit. Její výrazy jako „terč pro jaderné zbraně“ tomu nasvědčují. Právě proto, že bychom tím terčem být nechtěli, je umístění radarové stanice schopné upozornit na rakety odpálené s nepřátelským úmyslem, tak důležité.

Pevně věřím, že tak jako PN nestrkají před vážnými problémy hlavu do písku, a to i přesto, anebo právě proto, že jsou pozitivní, (svůj názor k tomuto problému jsem vyjádřila v dubnu t. r. v článku „Úvaha nad PN a jejich pozitivním úkolem“), nebude ani vláda ČR alibisticky nechávat rozhodnutí na laicích a schovávat se za referendum, ale předá rozhodnutí odborníkům.

V ohlase M. Honisové ožila rétorika Rudého práva z nejhoršího údobí 50. a 55. let. K jejímu nařčení, že „většinu obyvatel šmahem odsuzuje“, přišel M. Dubský jak slepý k houslím. Na rozdíl od něj si troufám odpovědně prohlásit, že většina tomuto problému skutečně nerozumí a rozumět nemůže - to by mezi námi žili jen samí Einsteinové.

Vážená paní Honisová, domníváte se, že články typu M. Dubského do PN nepatří, ale je tomu právě naopak. Jestliže nechceme být v budoucnu opět něčí gubernií, je nutno o tak ošidné kampani, jako je ta NE ZÁKLADNÁM, co nejvíce hovořit. Mělo by nás zajímat, kdo tuto kampaň rozpoutal, kdo za ní stojí a kdo má peníze ji financovat. Odpověď na to, kdo a která strana byla v naší republice odjakživa mistrem v demagogii, ať si domyslí každý sám.
Blanka Kubešová
?
(251d) Miroslav Sígl, 18.8.2007
Diskuze k ohlasu na článek
Milana Dubského  Jen tak na okraj - Ošidná referenda

Co by tak autor Milan Dubský řekl (ať už prostřednictvím mluvčích nejvyšších míst tomto státě, kteří věci spíše zamlžují a nanejvýš – spíš především - mluví jen o zdravotně bezpečnostních otázkách) na argumentaci našich vojáků, legionářů, letců RAF, kteří prošli válečným běsněním a zůstali naživu, aby se dočkali hrozby nového válečného požáru? Slyšel jsem jejich názory a říkají doslova: jde o hazard celé země, jestliže chce vynaložit miliardové částky na výstavbu jakékoli a jakkoliv jednostranně obhajované protiraketové základny namísto odstraňování pohromy lidstva, bídy, hladu a nemocí ve světě!

Vidíme to z právě odvysílaných zpráv naší televizi (pátek 17.8. večer: ruské strategické bombardéry pouští Putin o světa, aby obhajovaly bezpečnost jeho říše – přestali s tím před deseti lety, a dále Putin zakazuje vysílání BBC na území Ruska, Putin vyhrožuje. To bude protistrana odpovídat rovněž silou? Kam to povede?

Známe to dobře z do nástupu nacismu k moci v Německu. Takové postoje nutně vedou dneska na jedné straně k vývoji a výrobě nových účinnějších a odolnějších obranných systémů, avšak na druhé straně k vývoji a výrobě nových účinnějších a odolnějších útočných zbraní. Cožpak nejde o očividné zakrývání pravých záměrů těch nejmocnějších zbrojařů světa, kteří se potřebují zbavovat neustále vyrábějícího a skladovaného zbrojního arzenálu? Jde tak o nekonečný řetěz zbrojení a vynakládání tolika prostředků, jejichž výše se blíží k několika bilionům dolarů!

Když už jsi, vážený Milane Dubský, rozpoutal diskusi na toto tréma, pak to budeš jistě také Ty, který má za povinnost odpovídat na všechny podobné ohlasy, anebo je předložit příslušným místům. Konečně i sám náš prezident republiky kličkuje, proč neřekne lidem, jak to vlastně myslí? Napřed musí promluvit skuteční odborníci světa. Naši politici opravdu hazardují s důvěrou občanů a vysvětlují jim nanejvýš stále dokola, že bezpečnost a zdraví lidí v okolí základen nebudou ohroženy. A o bezpečnost celého státu, našeho území, Evropy, světa? Cožpak nám Putin nedává jasně najevo, co zamýšlí?

Ale to neznamená, že se mu má odpovídat silou a nic jiného než silou. Kde jsou všechna slova, petice, společná dojednání o snižování zbrojení, o mírových projektech ve prospěch světa? To už se přestává jednat? To už dochází trpělivost? Naopak je nutné burcovat světové veřejné mínění (četní Američané s tím už začali), cožpak se necháme zatlačit opět hanebně tak, jako tomu bylo za nacismu a komunismu, kdy se lidé nedokázali bránit? To je nutné ovšem v samotném zárodku, kdy snad každý rozumně uvažující a průměrně vzdělaný člověk se nemůže nechat balamutit! Spojme si to se zamlžováním a panickými zprávami o situaci na světových burzách, kde stále vládnou zbrojařské monopoly propojené finančními kruhy. Co je to jiného, než pomoci právě jim!

Divme se lhostejnosti velké části našich lidí, divme se tomu, proč jsou doslova narvané hospody, noční podniky a všechny pochybné únikové zábavy včetně telenovel, bulvárního tisku, který válcuje všechen tisk ostatní – tato část lidí nechce nic slyšet o těchto otázkách, odmítá diskusi a referenda,že to stejně nic neřeší – mocipáni prosazují silou své. A také nám to předvádějí bezostyšně denně.

Blíží se 70. výročí úmrtí našeho velkého státníka, humanisty, demokrata prvního prezidenta Osvoboditele Tomáš Garrigua Masaryka. Blíží se také volby nového prezidenta. Není to právě příležitost k tomu, aby se nejen vzpomínalo, ale jednalo. Kolik trpělivosti musel TGM vynaložit, aby světové veřejné mínění a především politiky USA přesvědčil o spravedlnosti, demokracii a svobodě pro malé národy ve zpuchřelé c.k. říši. Není to příležitost k tomu, aby všichni ti, kteří usilují o moc v našem státě, řekli jasné stanovisko a vyložili svůj vztah k myšlenkám tohoto myslitele – myšlenkám nadčasovým s velkým přesahem až do současného 21.století! Podle toho bychom je také měli navrhovat, vybírat a volit.

Chtěl jsem ostatně jako dlouholetý člen Masarykovy demokratické společnosti připravit k 70. výročí úmrtí TGM článek pro Pozitivní noviny, bude-li zájem. Pustili jste však na své stránky nejvýznamnější světové téma těchto i budoucích dnů. Proto prosím, otiskněte tento můj ohlas zcela samostatně v hlavní části, nikoli jenom pod článkem Milana Dubského, veďte tuto diskusi rovněž přímo, jestliže to opravdu myslíte jako dosud - poctivě a pozitivně.
Miroslav Sígl
?

(251e)


Vážení čtenáři!

Článek Milana Dubského o radarech vzbudil velkou vlnu emocí, které jsou bohužel v některých případech velmi konfrontační.  Nesporně se jedná o důležité a citlivé téma, o kterém je třeba veřejně mluvit, ovšem na celorepublikové úrovni v řízené diskuzi za účasti centrálních médií.

Jsme přesvědčeni o tom, že posláním Pozitivních novin není otiskování jakýchkoli konfrontačních článků a diskuzí kolem nich (byť i nám se to občas stane) na témata vysloveně politického charakteru. K tomu jsou povolána úplně jiná média, kterým nechceme "lézt do zelí".

Proto jsme se rozhodli další ohlasy na téma RADARY v PN neuveřejňovat a tuto diskuzi uzavřít. Pokud cítíte potřebu vyjádřit svůj názor, zašlete ho e-mailem přímo autorovi článku panu Milanu Dubskému.
Děkujeme za pochopení.

Redakce Pozitivních novin
19.8.2007
???

(250) Jiří Klokočka 12.8.2007
Ohlas na článek Bernarda M. Jordana Ljungqvista: Nekrolog - Nesmrtelný Ingmar Bergman


Sice nejsem obdivovatelem Bergmanových filmů, ale zato obdivuji jeho kuráž jít proti proudu a tvořit filmy podle vlastních představ. Zvláště ve Švédsku to nemohlo být lehké, protože Švédové všeobecně neradi vítají, když se někdo nápadně liší od smečky.
Jiří Klokočka

(249a) Michaela Kořistová, 10.8.2007
Ohlas na článek Jakuba Srovnala  Zkusme se vrátit zpět aneb než se ta písnička ztratí

Dobrý den,  
se zájmem jsem si přečetla tuto část pojednání o K.H. Je dobře, když se K.Hašler připomíná, i když to určitě nebyl žádný vzorňák (kdo už je).
Mám ale jednu připomínku. V první části článku je zmiňován herec Ivo Raič s tím, že nehrál šlechtice Lonskije ve hře Jan Žižka. 
1) Ve hře Jan Žižka žádný šlechtic Lonskij nefiguruje. Můžete si to lehce zkontrolovat např, na webu ND v Praze - viz archiv představení. 
2) LONJSKI nebo LONJSKY nebo "de LONJAY" apod. byla součást příjmení tohoto chorvatského herce. Jmenoval se tedy celým jménem Ivo (někdy též Iwo) Raič šlechtic Lonjsky (1881-1932).
Přeji hodně dalších zajímavých článků. 

Zdraví
M.Kořistová


(249b) Jitka Vykopalová, 11.8.2007

Milá paní Kořistová,
děkujeme za Vaši připomínku k textu o K. Hašlerovi, je vidět, že jste pozornou čtenářkou, což nás velmi těší. Upozornili jsme na tuto chybičku autora článku a čekáme na jeho vyjádření, abychom mohli provést opravu v textu. S pozitivním pozdravem ze slunného Stockholmu
Jitka Vykopalová
zástupkyně šéfredaktora PN,
reprezentant PN ve Švédsku

(248) Helena Procházková, 5.08.2007
Ohlas na článek Jitky Vykopalové  Pozitivní noviny slaví třetí narozeniny

Milý tříletý oslavenče!
Přeji hodně sil všem, kdo se podílí na Tvém životě, zdravé oči a rychlé internetové připojení nám všem fandům, v budoucnosti kvalitní reproduktory posluchačům Pozitivního rádia a dostatek místa na novinových stáncích pro papírové Pozitivní noviny.
Jsem ráda a je pro mne ctí, že mohu občas přiložit polínko do živého pozitivního ohně. Ať nám všem dál svítí na cestu, aby nám bylo dobře.
Helena Procházková

(247) Pavel Ján Buvala, 2.08.2007
Ohlas na článek Jitky Vykopalové  Pozitivní noviny slaví třetí narozeniny

Dobrý den přeje Dědek ze Sudet!
Promiňte, prosím, ale v té chválobráně na moji osobu je mikrochybička: nikoli dům důchodců, ale Svaz důchodců ČR Liberec. 
Nevěda, čím jsem si tolik hřejivých slov zasloužil, prosím o tuto opravu. Byl bych nerad kdyby se nějaký dědek/babka-parapetka měli otírat a hledat mouchy na jinak nádherném čánku nejčtenějšího deníku v širém světě.
"Slunce v duši " Vám přeje a k "narozkám"
blahopřeje Vám & comp. PN  P. J. Buvala 

(246) Ivan Dolejší, 01.08.2007
Ohlas na článek Jitky Vykopalové Pozitivní noviny slaví třetí narozeniny

Vážení,
rád bych se připojil s poděkováním za Vaši dosavadní práci. Nemám rád zbytečná slova. Tak jen: Zůstaňte i nadále pozitivní, věcní, vtipní, prostě fajn!
S úctou Váš věrný čtenář   
Ivan Dolejší
(hudební redaktor)
Český rozhlas SEVER
Na Schodech 10
400 01 Ústí nad Labem
(245) Ivana Němcová, 30.7.2007
Ohlas na článek Antonína Siuda 
Chřástal zase chřástal

Vážený pane Antoníne,
děkuji Vám za váš článek, neboť patříte k té vzácné lidské menšině, která si cení krás přírody nade vše. Lidé jako Vy jsou balzámem na duši uprostřed dnešní konzumní společnosti, Vaše vyprávění je pohlazením v dnešní uspěchané době, navíc citlivě a se skutečnou láskou ke všemu živému napsané. Přeji si pro nás čtenáře víc takových krásných příspěvků.
Ivana Němcová

(244) Marie Zieglerová, 30.7.2007

Vážený pane Moci,
velice ráda čtu na pokračování Vaše vyprávění Austrálie - můj osud. Je to čtení velice poutavé a poučné hlavně pro ty z nás, kdo si takový exil prostě nedokážou vůbec představit. Dozvídám se z něho plno zajímavých věcí o drsném životě na druhé straně světa, o nutnosti naučit se přežít v tak odlišné přírodě, o lidské soudržnosti, o pravdivosti kamarádství a taky o tom, jak se z chlapců stávají chlapi, což je možné jen v drsných podmínkách, kde se prověřují charaktery...
Přeji Vám moc krásný den
Marie Zieglerová

(243) Romana Šonková, 29.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Vážená redakce!
Velmi oceňuji, že "Pozitivky" vytáhly do boje proti "blbé náladě" - články pana Loužeckého se mi opravdu líbí - obdivuji jeho styl. Při přečtení úvodního článku mi bylo hned jasné, jak to myslí s tím zavedením kvót pro typ zpráv v televizním zpravodajství - pan Neff mu na to báječně skočil. Držím Vám palce, aby se diskuse rozvinula tak, jak si přejete a jak si toto téma zaslouží. Ale vlastně nemám žádné obavy, že by se to nepovedlo - jste takový světlý ostrůvek šířící kolem sebe láskyplné vibrace a tím ovlivňujete své okolí. A protože sejete dobro, také zákonitě dobro sklidíte...
Romana Šonková

(242) Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (4) 28.7.2007

Úvahy na téma "blbá nálada" najdete ve stejnojmenném článku Pozitivních novin

(241) Helena Dohnalová, 25.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Myslím, že to jak se člověk postaví k tzv. blbé náladě, je na každém člověku. Osobně blbou náladou téměř netrpím. Možná je to tím, že na televizi se nedívám vůbec a to, co budu číst, si pečlivě vybírám.
Snaha nabídnout čtenářům něco jiného než běžná média, která se pozitivními informacemi zrovna nehemží, je jistě myšlenka chvályhodná. V době, kdy se na nás z televize valí jedna katastrofa za druhou a i zprávy o počasí se pomalu stávají chmurnou vizí naší budoucnosti než čímkoli jiným, je nutné tento stav nějak vyvážit. Nechápu, jak je možné, že v poslední době běžné zprávy ztrácejí charakter nezávislé informace a často jsou nám předkládány, jako názor toho, kdo je interpretuje. To je jedna z věcí, kterou považuji za velmi špatnou, protože od toho existují komentáře nebo glosy.
Bohužel, množství lidí, kteří se zamýšlejí nad obsahem informací běžně předkládaných médii, je tak málo, že zřejmě není pro nikoho ekonomicky zajímavé, vydávat pro ně noviny a časopisy, které nejsou založeny jen na skryté či otevřené reklamě, erotice, pomluvách a násilí. Proto to také na našem trhu s periodiky vypadá, tak jak to vypadá. Pokud chceme číst něco jiného než o katastrofách nebo senzační zprávy, máme prostě smůlu. Raději ani nemluvit o tom, že z tištěných médií skoro vymizely například povídky, ukázky z knih, fejetony, básně apod. Jejich místa zaujaly články o tom jak se namazat kterým krémem, tantrický sex, jak si vyrazit na víkend do New Yorku, jak se stát gurmánem apod. Ne, že by na tom bylo něco špatného, ale špatné je, že právě tohle je všude a všude se o tom píše skoro stejně. Čestnou výjimkou mezi časopisy je příloha HN, Víkend.
Na Pozitivních novinách je pozitivní hlavně to, že chtějí nabídnout svým čtenářům alternativu toho, co nemohou najít jinde. Myslím si, že jejich čtenáři se stávají hlavně ti, kteří se už nad žalostným stavem našich médií zamysleli a chtěli by číst i něco jiného. Pozitivní noviny jim to nabídnout mohou, a to určitě není málo.
Helena Dohnalová
(240) Zdislav Wegner, 23.7.2007 
Ohlas na článek
Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Milý Pavle,
dovoluji si přidat pár slov do pranice:
Pan Havel "blbou náladu" nezavedl, nýbrž jen postřehl a výstižně pojmenoval. Vinit jej tímto způsobem opravdu nemá smysl.
Je pravdou, že média snad v celém světě žijí z katastrofických zpráv. Ne nadarmo se v hantýrce anglicky mluvících novinářů praví: "Bad news = good news" ("Špatná zpráva je dobrou zprávou" - tedy dobrou pro kšeft daného média).
Všimněme si však, že mnohé listy, kupříkladu Lidovky, pro které píše i pan Neff, uvádějí minimum textů, které by se mohlo označit jako vyloženě negativní, apelující na "temné pudy" čtenářů. V onom čísle Lidovek sice na první stránce šokuje titulek: Předpověď: 55 stupňů C na slunci!, ale následují texty jsou psány jinak; o horku ve střední Evropě referují, ale také kompetentně radí, jak se v takovém počasí chovat, a pak tam jsou stránky a stránky neutrálních i kladných zpráv, reportáží, fejetonů, praktických tabulek a rad, ba i jazykový kurz, které opravdu nikomu náladu nekazí. Já osobně si Lidovky právě pro jejich vyváženost kupuji.
Myslím, že by stačilo, místo "bojovat" o dobrou náladu, ty, kdo dobrou náladu šíří, podporovat, a sám být dobrým příkladem.
Po desítkách let, kdy byly servírovány jen noviny, hlásající pouze úspěchy a blahobyt socialismu, se lidé hladově vrhli na katastrofy, násilí a pornografii. Ale přesytili se, a hledají opravdové hodnoty. Není třeba o to bojovat - je třeba jim je dát. PN by mohly tyto potřeby nasytit, a být v tomto ohledu příkladem jiným. Těm, kteří dosud onen zvrat v požadavcích čtenářů, posluchačů či diváků nezaznamenali, a nadále (s čím dál menším úspěchem), vyrábějí zprávy ještě krvavější, ještě drastičtější.
S úctou Váš
Zdislav Wegner
(239) Jan Krondl, 21.7.2007
Ohlas na článek
Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Jako Čechoameričan...
...mám rozporuplný pocit při četbě výzvy. Autor na jednu stranu volá po pozitivním pocitu ve společnosti, což je dobrá známka -- společnost nabývá sebevědomí. Nadává na politiky, kteří prý "vytrvale lžou".
Pak zase ale chce po politicích (tj. po těch lhářích), aby nějakým ZÁKONEM zajistili pozitivitu médií a zřejmě ji i průběžně hlídali! To je dělat kozla zahradníkem. Média jsou od toho, aby hlídala politiky, ne obráceně. "Státem hlídaná pozitivita médií" už tu ostatně byla -- do roku 89.
Výzva tak zachycuje Velký český problém -- společnost chce být sice samostatná, zodpovědná a na politice nezávislá, když se jí to ale nedaří, tak zavolá na pomoc zase... POLITIKY, aby ji "zachránili". Ti tak mají pořád navrch a občané se diví proč -- a přitom jsou to oni sami, kdo jim moc vytrvale přistrkují svojí vlastní nejistotou!
Pravá pozitivita společnosti nemůže být zajištěna žádným zákonem, ale jedině tím, že se společnost plně postaví na vlastní nohy a na politiky právě VYKAŠLE. 
Jan Krondl
(238a) Petr Kersch, Děčín, 19.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

Vážený pane Loužecký,
Vaše proklamace o boji proti "Blbé náladě" začíná mít pěkný ohlas a rád čtu příspěvky Vašich čtenářů, kteří celou akci podporují. Že jsem taky na Vaší straně, o tom není možné pochybovat.
Slova jsou ovšem zase jenom slova. Mají sice svou moc, jsou-li napsána nebo vyřčena na správném místě a ve správný čas, ale teď přemýšlím, jak Pozitivním novinám v tomto boji pomoci i skutkem. Přečtu si Vaši výzvu a určitě na něco přijdu. Kdybyste mi napověděl, bylo by to pro mne lehčí. Se srdečným severočeským pozdravem Váš
Petr Kersch

(238b) Pavel Loužecký,19.7.2007

Vážený pane Kerschi!
Velmi vítám Vaši chuť napomoci v našem "boji" nějakým skutkem. Musel jsem dát ten boj do úvozovek, protože stále více čtenářů více či méně protestuje proti tomuto slovu s souvislosti s pozitivním přístupem, který propagujeme. Budu zřejmě muset co nejdříve k této věci zaujmout stanovisko a přehodnotit onu klíčovou výzvu (která ovšem udělala svou "mobilizační službu" na jedničku) a změkčit ji. Zatím nevím jakým způsobem, protože pořád nějak podvědomě cítím, že je potřeba lidem pomoci i přesto, že oni sami nemají ten pocit ohrožení. Asi jsem už nějaký jetý tím nepřetržitým tříletým pozitivním maratonem při tvorbě PN. Vždyť si vemte, že ty noviny vycházejí den co den tři roky, nepřetržitě, to už vydá na celou řadu měsíců práce.
Já bych asi nejvíce uvítal, kdybychom mohli najít další celostátní informační zdroj (jako to udělal pan Neff v Lidových novinách) a tuto věc, myšlenku, námět posunuli dalším čtenářům v trošku jiné podobě. Jsem přesvědčen o tom, že o takovémto tématu se musí neustále psát a diskutovat v nejrůznějších podobách, aby se k lidem mohly dostávat jiné názory a oni měli možnost se s nimi ztotožnit.
Těším se na Vaše nápady.
S pozdravem
Pavel Loužecký, 19.7.2007
(238c) Petr Kersch, Děčín, 20.7.2007

Horký pozdrav z Děčína!
Ještě pár řádek k tomu námětu snížit intenzitu pole "blbé nálady". Přečetl jsem si - stejně jako Vy - všechny dostupné příspěvky od čtenářů Vaší Výzvy. Je jich dost na první shrnutí. Když vynecháme příspěvky těch, kteří se musí vždy prezentovat svými zásluhami a pevnými zásadami, ať už v emigraci nebo v tuzemsku, většinovým názorem začíná být myšlenka, že lze "začít u sebe". S tím se musí souhlasit, je to dobrá myšlenka, ovšem má to jeden velký nedostatek - zatím takto uvažují lidé, kteří by tak uvažovali i bez přečtení Výzvy. Možná, že si po přečtení Výzvy uvědomili, že sami mohou být zdrojem pozitivního společenského pole.
To je první bod potřebné strategie: Získávat pro danou věc osoby, které mají statut - jak říkají sociologové - sociální hvězdy (neplést s "hvězdami" šoubyznysu). S tím lícuje Vaše myšlenka, o které jste mi napsal: přesvědčit žurnalisty, samozřejmě ty žurnalisty, kteří mají snahu být osobnostmi a ne slouhy. Ale nejsou to jen lidi od médií, naopak, těch bude hrstka; sázel bych na dobré učitele/učitelky, lékaře/lékařky, zdravotníky vůbec, vynikající studenty, popularizátory vědy a techniky, některé sportovní osobnosti, které ještě nemají vygumováno - a jiné (sám asi víte o lepších tipech). AŤ SE VEŘEJNĚ VYSLOVÍ! OVŠEM K VĚCI, K VĚCI!
Druhý bod strategie - nějaká petice. Je to obehraná metoda, ale jakmile by měla přes sto tisíc podpisů pod věcným, chladnokrevně napsaným desetiřádkovým textem (proklamací, manifestem), měli by šiřitelé negativních zbytečností zpozornět, protože mezi řádky té proklamace bude možno číst: Přestáváme vaše plátky kupovat a vaše šou sledovat. Jsem ochoten - jako asi stovky jiných vašich čtenářů - tyto podpisy (pravomocné podpisy se vší parádou) sbírat ve svém okolí a odeslat včas tam, kam bude zapotřebí.
Třetí - a podle mne nejúčinnější strategickým krokem bude získat, srozumitelně upravit a efektivně dlouhodobě šířit - možná několik roků! - relevantní, seriózní informace o vychytralých postupech šiřitelů "blbých nálad" a o všech účelech tohoto šíření.
Vím, že jsou o těchto metodách napsány desítky studií, které se z pochopitelných důvodů mezi široké obecenstvo nikdy nedostaly a nedostanou. Příjemci těchto velmi zajímavých informací by si uvědomili, jakým trikům nalétávají, a vyvodili by z toho závěr "Už nikomu vola dělat nebudu". 
Jakmile by poklesla "sledovanost" blbých zpráv, jejich poslové mají jenom dvě možnosti - poslechnout zdravý rozum a psát, tisknout, točit, promítat a vysílat to, co všichni rozumní čtenáři, diváci, odběratelé a předplatitelé skutečně požadují (uvedeno v proklamaci!), a nebo zkrachovat.
Pokud se jedná o angažovanost cizího kapitálu (deníky!) u nás, přejde tyto vlastníky úsměv po nějaké samolibé prodlevě taky, kdopak z nich, zvyklouše na snadné zisky z oblblé společnosti, by dovolil nějakou hospodářskou ztrátu?
Na závěr mi dovolte jedno nepříjemné konstatování - mládež, to jest lidi mezi 15-24 rokem u nás ve velké většině nečte noviny, nesleduje televizní zpravodajství (nedivím se jim), nemá ponětí o nějaké historii ani Čechů ani Slováků ani Evropanů. O ostatních světadílech nemluvě (včetně Antarktidy). Jejich historie začíná dnes. Nejsou schopni předvídat, rodiče jim to nepředvedli, jenom o tom kecají. Budou tedy nutně mimo zorné pole naznačené strategie, ledaže by se akce rozšířila na internetové stránky, blogy, e-ziny apod.
A s tím si poradíte u vás v redakci, doufám.
Děkuji Vám ještě jednou, že jste si povšiml mých názorů.
Samozřejmě, přeji hodně úspěchu ve všem a schopné i milé lidi kolem Vás.
Petr Kersch
(237) Jiří Bakala, Zlín,  20.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

Zaujal mne podtitulek Vašich novin - noviny proti blbé náladě. V roce 2001 jsem napsal článek "Proč nemám blbou náladu. Protože je to v souladu s Vaším zaměřením, dovoluji si ho poslati.

Proč nemám blbou náladu (2001)

V současné době vládne v celé zemi velká rozladěnost z politického života. Předvolební a povolební boj vypukl v celé své kráse. Osobně jsem stále pozitivního ladění; důvodem bude asi kniha Ferdinanda Peroutky Budování státu I-IV. a další knihy pojednávající o problematice první republiky.
Budování státu mně provázelo prakticky celý život. Poprvé jsem tuto knihu četl jako student díky tomu, že ji rodiče měli v knihovně. Tenkráte jsem ji četl, protože jsem chtěl vědět, jak vypadala republika mých rodičů. Podruhé kolem roku 1990, kdy ji někdo osvícený  vydal v krásném vydání v kožené vazbě. Tehdy jsem se snažil vyčíst, co nás čeká. Potřetí jsem si úryvky četl před senátními volbami.
V současné době si Peroutkově Budování státu listuji. Je pravdou, že je velká analogie mezi lety popisovaným a dnešními, což mne uklidnilo a stal jsem se optimistou.
Ne se vším, co se zde děje, souhlasím, ale zase můj pohled není, při pohledu na politickou scénu, tak skeptický. Je pravdou, že analogií přibývá.
Na některé věci se však poněkud zapomíná, a proto bych si dovolil citovat Aloise Rašína (J.Šetřilová: Alois Rašín). Je to jeho dopis z korespondence s E.Benešem ze 4 ledna 1919. Beneš se táže ze Ženevy ministra Rašína:
"Co se to proboha děje v naší republice? Jak to, že padlo tolik bankovních domů, mezi lidem narůstá nespokojenost, mezi poslanci bují korupce, pokračují hádky v parlamentu, tolik průmyslových podniků zkrachovalo. Ekonomická situace je velmi špatná a nic nefunguje".

Rašín si sedl a napsal dopis: (kráceno)
"Obyvatelstvo stůně třemi těžkými chorobami. První z těchto choroba jest zlenivění a zlenošení obyvatelstva a to, že tento národ odvykl pracovati, a vojáci, kteří se vrací z fronty, odvykli práci úplně.. Druhou velkou chorobou jest to, že národ je levicového myšlení a věří se všemoc státu.... Každá činnost má být státem nejen řízena, ale i placena.... A tak se přichází s návrhy, že se výrobcům ze státní pokladny má připlatit, aby se to v prodeji mohlo dáti laciněji.... Každý raději očekává pomoc od státu, místo aby vlastní pílí svůj majetek rozmnožiti ráčil. Třetí chorobou jest, že lid si myslí, ŽE SVOBODA PŘEDPOKLÁDÁ NEPOSLUŠNOST A ŽE SVOBODA ZNAMENÁ ZÁKAZ POROUČENÍ".

Tolik Rašín. Osobně si myslím, že obyvatelstvo stále stůně těmito třemi těžkými chorobami, a politici většiny směrů rovněž. Vzhledem k tomu, že první republika byla poměrně úspěšná, jsem v současnédobě utvrzován ve svém optimistickém náhledu na současné dění bez "blbé nálady".
Jiří Bakala
(236) Milan Richtermoc, 20.7.2007
Ohlas na článek Heleny Dohnalové: Nákaza

Nemohu se ubránit pocitu, že tento příspěvek paní  Heleny Dohnalové (Nákaza) se do PN k otištění prostě nehodí. Ani svoji formou, ani obsahem. Je napsán rádoby vtipně, z mého pohledu se však jeví jako nevkusný a v některých ohledech dokonce urážlivý.
Podobná tématika (samotný námět je výborný) se jistě dá zpracovat citlivěji, aniž by námět ztratil něco ze svého náboje.
Milan Richtermoc
(235) Maželé Kriglovi a děti, 18.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

Začněte každý u sebe!
Je jisté, že boj proti fenoménu "blbé nálady" naší společnosti bylo nutné vyhlásit a snad není pozdě. Proto jsme rádi,za tento nápad - oslovit co nejvíce lidí. Naše rodina už delší dobu bojuje tím, že nedotuje nákupem žádné bulvární časopisy (už není skoro co kupovat ke čtení), zásadně nezvyšujeme sledovanost pořadů v TV, jejichž úroveň už nemá kam klesat. Všem upřímně doporučujeme. Spousta lidí kritizuje bulvár, televizi, ale zároveň si tyto "vymoženosti" spotřebního a prázdného života není schopno odepřít. Přitom sám spotřebitel, tedy my, určujeme co bude na trhu. Tento boj podporujeme a vyzýváme: Začněme každý u sebe!
Maželé Kriglovi a děti

(234) Stanislav Háber, 18.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Čo kto kedy urobí je veľké tajomstvo. Možno netreba ani preceňovať túto tému, či vysielanie negatívnych správ naozaj otupia morálno - etické vlastnosti recipientov. Iste, môžeme predpokladať, že sa tak stane, ale nemusí to platiť automaticky. Poznal som novinára, ktorý so skrytou kamerou dokázal fakt divy. Dnes po rokoch som ho stretol.
Spoločnosť už naňho zabudla. Väčšinou. V mojich očiach zostal hrdinom.
Ako sme sa rozprávali, vysvitlo, že nemá poriadne z čoho žiť. Jednu vec som si však na ňom uvedomil hneď - nezmenil sa. Ľudia sú proste takí, akí sú. Pôjdu znovu hlavou proti múru, aj keď vedia, že si ju rozbijú, lebo si ju už rozbili predtým. A tí, ktorí tak neurobia, tak neurobili a nerobili ani predtým. Jednoducho pravda je v nás hlboko zakorenená. Absolútne však súhlasím s tým odkazom pána Loužeckého, že vychovávame a nevieme, koho a k čomu. Najviac sme dlžní svojim deťom - vo výchove. A budúce generácie odchované na našom hulvátstve to budú mať, zrejme, ťažké, aj keď už starí Rimania horekovali nad tým, aké sú to časy a aké mravy! (ó tempora - ó mores):)
Stanislav Háber

(233) Milan Drnec, 18.7.2007
Ohlas na článek
Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI
 
Bojovat ne, ale šířit dobrou náladu!

Mám takový dojem, že se nám ta militantní terminologie z doby totality příliš zakořenila pod kůží. Stále chce někdo proti něčemu bojovat. Dejte si k ruce papír s tužkou a dělejte si čárky za každý boj, se kterým se za jeden den v médiích setkáte. Boj, i s těmi nejušlechtilejšími úmysly, vždy vyžaduje určitou dávku agresivity a vyvolává jedovatost. Ta se následně projeví při nejmenším jako vulgarita. Příliš dlouho nám, v rámci třídního BOJE, byla do hlav vtloukána myšlenka, že jsme všichni páni (tenkrát soudruzi), a tudíž nikdo nemusí a nebude nikomu sloužit. Dnes nám k tomu ještě přibyla ztráta ohleduplnosti. Máme přece demokracii! A jak známo - myslet, to bolí. Jednodušší je přebírat kterékoliv atributy blbé nálady, než hledat jak společnost z ní dostávat. Proto mi dovolte, abych opsal pár vět, které mi kdysi věnoval můj pacient a které ještě stále visí u mě na zdi. Protože se ale do tohoto příspěvku nevejdou napíši je v dalším. Snad je přijmete za své.

ÚSMĚV

Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho. Obohacuje toho, kdo ho přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo ho daruje. Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj bývá stálá. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel, a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat. Úsměv vytváří v domově pohodu, ve starostech je oporou a pro vnímavé je znamením přátelství. V únavě přináší odpočinek. Ve znechucení vrací odvahu. V zármutku je útěchou, a pro každou bolest přirozeným lékem. Je dobře, že si ho nelze koupit ani půjčit a ani ukrást. To proto, že má hodnotu okamžiku, kdy je darován. Potkáte-li v životě někoho, kdo nemá pro vás úsměv, ačkoliv na něj čekáte, buďte velkodušní a oblažte ho svým úsměvem. Nikdo tak nepotřebuje úsměv jako ten, který ho nemá pro druhé.

Přeji hezký den a hodně sil do šíření dobré nálady.
Milan Drnec

(232) David Placzek, 18.7.2007
Ohlas na článek
Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

“Boj proti blbé náladě”
 
Vaše chvályhodná snaha o změnu převládajícícho trendu, který zdůrazňuje negativní události a jevy naší společnosti, naráží nezbytně na tři skoro nepřekonatelné překážky. Tou první je skutečnost, že naděje na snášenlivější, mírumilovnější svět, která se po pádu komunismu rozplynula vniveč. Tou druhou je politováníhodná pravda, že ziskuchtivostí vedená média již dávno objevila přímou závislost mezi mírou výdělku a mírou zpráv o lidském utrpení. Touto závislostí je ovlivněno veškeré jejich zpravodajství. Konečně třetí směrodatná okolnost spočívá v nás, odběratelích. Kdybychom tolik netoužili po krvavých podrobnostech, intimních odhaleních, skandálních prohřešcích a zločinných detailech, tak by nám je informační prostředky neustále nepodávaly.
Pro mě z toho všeho vyplývá, jedno zásadní poučení. Svět nepředělám, média také ne, a lidstvo teprve ne. Moje nálada je to jediné, co já, jako jedinec, mohu ovlivnit, a byl by v tom čert, kdybych se nedokázal povznést nad veškerou tu mizérii, která se kolem mne odehrává. Snažil jsem se o to celý život, byť byl sebevíc narušen neodvratnými událostmi. V roce 1938 naše rodina musel uprchnout ze Sudet. Rok potom jsem se jako čtrnáctiletý ocitnul sám v Anglii. Domů jsem se vrátil po pěti letech jako voják-osvoboditel. "Všechna sláva, polní tráva", řekl mi jeden selský mudrc, a měl pravdu.
Přišel únor 1948 a naráz jsem byl politicky podezřelý. Protrpěl jsem si dvacet let dělnického ráje, ale nikdy jsem si těmi holomky nenechal zkazit to jediné, co mi bezvýhradně patřilo, moji náladu. Někdy to nešlo bez sklenic pěnivého moku, někdy pomohly dívčí vnady, někdy stačil dětský úsměv, ale šlo to.
Teď už drahnou dobu je mým domovem Austrálie. Jsem této zemi zavázán za 36 let spokojeného života, posledních 15 let už jako důchodce. Navzdory všudypřítomnému apokaliptickému zpravodajství nemám blbou náladu, naopak, zůstávám optimistou. Jak to řekl Winston Churchill: “I am an optimist. It does not seem much use being anything else !”  (Jsem optimista. Je celkem bez užitku být něčím jiným.)
David Placzek, Austrálie 
(231) Zita Mudráková, 18.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Ahoj všichni,
navazuji na příspěvek pana Řezanky - a to především na jeho závěr: pokud se myšlení lidí nebude rozvíjet a hlavní bude jen ekonomický zisk, bude zde stále bludný kruh blbé nálady.
Myslím si, že 90 procent problémů tohoto světa spočívá právě v honbě za ziskem. A to je pak těžká rada. Sama jsem byla kdysi zaměstnankyní (dnes jsem OSVČ), a tak jsem zblízka viděla, o čem to je. A smutně tuším, že až se mé děti zapojí do pracovního procesu (zatím studují), budou se muset třeba i nedobrovolně "zařadit", jak říkával můj bývalý (a ekonomicky nadmíru úspěšný) šéf - "šlapat brázdu". Jinými slovy, pokud nebudou chtít o práci přijít, nezbude jim, než nasadit požadované tempo, časovou flexibilitu - jednoduše plnit všechny atributy vyžadované od zaměstnance, natož od absolventa, který je už sám o sobě čím dál více ohroženějším druhem.
Co k tomu říct pozitivního? Byť jsem každodenním čtenářem Pozitivních novin, což by mělo naznačovat moji náklonnost k pozitivitě :-), v tomhle směru přiznávám, že můj pohled na idealizmus pana Loužeckého a pana Židka (Bůh je opatruj!) je docela skeptický, i když jim fandím. Ano, vše tohle snažení je na svém místě, souhlasím s vyhlášením boje proti blbé náladě, ovšem úspěch je v nedohlednu.
Každý přece ví, jak je ošidné "vysmeknout" se z řetězu ekonomického vleku. Pokud někdo řekne NE, já to tak nechci - může jít - opět řečeno lidově - pást barany. A zas až tolik ovcí a pastvin, přiznejme si, zase není.
Na sto procent sdílím názor pana Loužeckého na působení televizních správ a jiných mediálních dobrodinců, konkrétně na tzv. "návody na použití" pro lidi se sklonem ke zločinu. Tohle se vymyká chápání: zda si šéfové oněch pořadů nedomyslí možné následky, což se mi zdá přímo nemožné, anebo taky jedou v tom "ekonomickém vlaku", což je vysvětlení zřejmě bližší skutečnosti. Ovšem v konečném důsledku je to přímo morbidní. Co mohou proti tomu udělat běžní občané? Prý rozhodují, když se účastní voleb....atd. blablabla. Vše je k smíchu, vše je k pláči. Motání se v kruhu.
Přesto přese všechno, bojujme, kichotové!
Zita Mudráková

(230)  Anastázia Mahovská, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

Je to jenom na každém z nás, pro jakou náladu se rozhodne!

Taky jsem se nechala dlouho vláčet blbou náladou, ale pak jsem si řekla, že si za to mohu sama. Dneska už vím, že naše myšlenky se zhmotňují do reality, a proto se straním lidí s blbou náladou a vyhledávám lidi pozitivní, kteří neúnavně pracují pro dobro nás všech a mají jasnou vizi do budoucna, jak mnohé změnit k lepšímu.
Uvedu banální příklad: Když mi neustále přetékala schránka stupidní reklamou, pořídila jsem si samolepku s nápisem: „Nevhazujte reklamu!“ Od té doby mám ve schránce pouze soukromou poštu a odbourala jsem tak zbytečný stres, který mi podsouvali vtíraví neurvalci.
Každý z nás rozhoduje o tom, čím si nechá zaplnit svoje svědomí a podvědomí, a proto si nesmírně vážím pozitivního úsilí pana Pavla Loužeckého a celého týmu Pozitivních novin.
A taky jsem vděčna za všechny čtenáře Pozitivnich novin a věřím, že jejich sledovanost bude pouze stoupat, zatímco ostatním médiím začíná sledovanost pokulhávat. Je to jasná zpráva, že lidé se začínají orientovat v nám dosud málo známém světě byznysu peněz a začínají přemýšlet o hlubších hodnotách, jakými jsou rodina, láska, přátelé, štěstí, znalosti, humor, dobrá nálada, příroda a zdraví.
Naší civilizaci bylo dáno do vínku, aby se vyvíjela a věřím, že - po revoluční křižovatce - zase najde tu správnou cestu, jak vykročit k důstojnému žití v poznávání těch pravých hodnot života, které nám naše bytí zpříjemní a obohatí.
No a pro pokochání a dobrou chuť Vám posílám bryndzové halušky z Tater, neboť s dobrým jídlem je mnohé protivenství mnohem snesitelnější a vše příjemné stává se ještě příjemnějším. 

                                  Brynzové halušky

A co dodat?
Věřím v šikovné a moudré lidi, kteří mají co nabídnout.
Udělejme vykřičník za hloupostí a učme se od lidí, kteří umí - třeba na stránkách Pozitivních novin. A hlavně, nebojme se taky přiložit své polínko na rozhořívající se plamínky poznání v krbu přátelského zázemí našich tolik oblíbených internetových novin!
S pozitivním pozdravem
Anastázia Mahovská

(229) Václav Šilpoch, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Každý den, když se ráno probudím, přemítám o tom, jaké překvapení mi nový den připraví. Přiznám se, že mi hlavou vrtá spousta různých malých vrtaček. Jedna má podobu vousatého arabsky vyhlížejícího muže se sportovní taškou přes rameno, další zas amerického vojáka z brdských lesů a jiná zas auta obtočená kolem lípy u silnice. Je to stoprocentně tím, že takové obrázky vídám večer než uléhám na lože. Každý večer nás televize doslova krmí negativními zprávami. Krev div neteče po objektivech kamer a závěrečná "zvířátka", jak podotýká pan Neff, to příslovečné 1 procento, těžko vyváží brutalitu, negaci a zlobu. To je fakt nepopíratelné a neoddiskutovatelné. Bohužel to je svět, ve kterém žijeme. Zpravodajství nemůže být ani jiné a to z toho důvodu, že musí být realistické a musí informovat o tom podstatném. Kvůli tomu si lidé kupují noviny a sledují večerní televizní zpravodajství. Informace je nová droga a je uspokojivější tím, čím je autentičtější. Pokud bychom strkali hlavu do písku před tím, co je ošklivé, morbidní ba hnusné, postupem času by se u nás začala vyvíjet jedna vlastnost. A to ne dobrá nálada, ale lhostejnost. Je zjevné, že třeba taková TV NOVA podává informace fušérsky, ale to i ty pozitivní, nejen ty negativní. Ale to už je na každém z nás, jaké informace si převezme a jakou formou je vstřebá. Připadá mi, že tím Vaším článkem tak akorát poukazujete na to, že my, čtenáři a diváci, nejsme schopni vybrat si, jaké informace budeme přijímat. Jako kdybychom to neuměli přepnout, když je v televizi bouračka, nebo jako kdybychom neuměli zasednout k internetu a získat informace sami. A proto když jdu večer spát, jsem rád, že ty vrtačky už dávno nevrtají a že jsem je umlčel sám. Zkuste to taky, třeba se Vám zlepší nálada, jako mně, když si čtu ve Vašich novinách.
S přáním hezkého dne
Václav Šilpoch

(229) Jana Stuchlíková, 17.7.2007
Ohlas na článek
Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

K blbé náladě …

 

Blbá nálada, pojem který se až příliš aktivně uchytil v našich myslích. Docela dobře se na ni dá vymluvit v nejrůznějších situacích, ve všelijakých souvislostech, zkrátka kdykoli se nám to hodí. Mám ale otázku: „Opravdu za moji vlastní blbou náladu může jeden či několik katastrofických článků v médiích, jedna či několik zpráv ve zpravodajství, byť přesně, hojně a pravidelně mířených na mne, jako konzumenta?“

Pokud si skutečně poctivě odpovím, pak moje odpověď zní, že ne. Jistě, že mohou nemalou měrou k mé „blbé náladě“ přispět, že mohou zasít nejedno semínko nevraživosti, nedůvěry či zlosti vůči okolí, nicméně moje opravdová odpověď zní: „Za moji vlastní blbou náladu, kterou kolem sebe šířím do široka, do daleka si můžu já sama. Vyrobila jsem si ji díky své přehnané nespokojenosti, díky své marné snaze přetvářet věci nezměnitelné, díky své přemrštěné netoleranci, díky své nezdravé kritičnosti, díky svému natvrdlému nepochopení, díky své neschopnosti soucítění, díky své nedostatečné empatii …“ 

Když se zamyslím nad svou poctivou odpovědí, pak mohu pokračovat. Přiznám-li si totiž vlastní přičinění na blbé náladě, musí existovat i vlastní přičinění na náladě opačné.

 

S dobrou náladou, kterou si dokážu vlastními silami zaopatřit, získávám totiž veliký dar. Dar  svobodné otevřenosti, upřímnosti, vstřícnosti a vůle zlepšovat. Nejen vůči sobě samé, ale právě i vůči ostatním. Pak se moje dobrá nálada může šířit do široka do daleka, a věřte, slova sice hýbají, ale PŘÍKLADY TÁHNOU!

Přijmu-li věci takové, jaké jsou (pozor, neznamená to smíření se s nepravostmi), získám objektivnější pohled bez zbytečných odsudků a jsem schopna v rámci svých možností racionálně reagovat či řešit.

Dám-li ve známost, že má sklenice je z poloviny plná a proč, zvýším šanci, že své sklenice takto uvidí i jiní.

Zamyslím-li se nad svým nezdarem, třeba pochopím, že budu-li jednat pod vlivem strachu (z čehokoli či kohokoli), nedopadne to dobře. Tak se mohu příště pokusit sebrat více odvahy nebo svůj strach nahradím láskou.

Pochopím-li, že čím větší odpor kladu, tím větší problémy si vyrábím, pak získám šanci být přístupná daleko více možnostem.

Zjistím-li, že více beru, než dávám, nedostává se mi pocitu uspokojení, a moje blbá nálada má z čeho růst.

Tak mohu pokračovat nekonečně dlouho a vy jistě také. Nestojí za to, občas zapátrat po skutečné příčině blbé nálady a pokusit se ji nahradit příčinou nálady dobré? Já vím, takto vůbec nijak nezabráním té negativní sprše, často přispívající k mé blbé náladě. Ale mám proti ní svou zbraň, která funguje.
Jana Suchlíková

(228) Ing. Vít Pátek, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Vážená a  redakce,
četl jsem LN a při veškerých sympatiích k PN musím konstatovat, že v daném případě souhlasím s panem Neffem. Dosáhnout pozitivního přístupu pomocí úřední regulace ani "samoregulace" se i podle mě nedá. To musí být přímo v těch "lidech z médií", v jejich přístupu k životu a světu. Naopak to, o co se snaží PN, tedy být "ostrůvkem pozitivní deviace", má šanci na nějaký účinek. Koneckonců to p. Neff ve svém článku píše taky, souhrnně PN pochválil a ten článek ve výsledku PN víc pomůže než uškodí.
Mimochodem, podle mé zkušenosti mají k vyváženému přístupu, tj publikování i pozitivních věcí, docela blízko Hospodářské noviny. Je tam - samozřejmě vedle zpráv a komentářů k různým průšvihům - docela dost "příkladů dobré praxe", článků o tom, jak kdo uspěl v byznysu apod.

S pozdravem
Ing. Vít Pátek
šéfredaktor
Nakladatelství Fraus

(227) Petra Haasová, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Pro dobrou náladu

Přeji Vám všem krásný den. Všem, nejen těm, kteří se začetli do článku Pavla Loužeckého a následných reakcí. Se zájmem jsem si přečetla rozsáhlý článek Ondřeje Neffa v Lidových novinách. Je moc fajn, že právě on zareagoval na výzvu Pavla Loužeckého, jen nevím, jestli z toho mám mít radost. Možná jsem jeho povídání špatně pochopila, ale připadá mi, že si ze záměru „Pozitivek“ dělá „šoufky“. Možná by mě mile překvapilo, kdyby namísto matematických poměrů dobrých a špatných zpráv v různých médiích a vyměřování pokut, napsal něco „pozitivního“?
Nelíbí se mi termín „blbá nálada“, proto jej používám poprvé a naposled. Pokud si jej totiž spojíme s výrokem našeho bývalého prezidenta, můžeme se následně ubírat úplně jiným směrem a vytvořit další rozmíšky a rozpory, abychom se pro jistotu od ostatních médií moc neodlišili.
Dobrá. Všichni víme, že bulvár vydělává na neštěstích a skandálech a to nikdo nezmění. Proč se lidé dívají na horory? Proč bývá při neštěstích a haváriích kolem plno čumilů? Adrenalin. Aby si měli o čem povídat. Změníme to? Ne. Tak to bylo, je a bude. Nikdo se nesnaží vsugerovat televizi, aby namísto hromadné havárie na D1 uveřejnila karneval. Šéfredaktor Pozitivních novin Pavel Loužecký nekritizuje, nenapadá, prostě konstatuje. Cílem je lidi nasměrovat, ne je ovlivňovat natolik, aby propadli nějakému bludu. Dobrá nálada není blud. Je to jev, který je vzácný, protože sbližuje lidi a prodlužuje život. Cílem není říct Karlovi odvedle „Nebuď blázen, nekupuj si bulvár, je to hloupost“. Jde o to, říct mu – přečti si něco jiného a porovnej své pocity. Když má člověk dobrou náladu, dívá se na věci rozhodně jinak, než když je naštvaný na celý svět a vylévá si zlost na všech a všem kolem dokola. Slovo, gesto, úsměv, je jako lavina. Ať už dobré nebo špatné.
Stalo se mi, že jsem si jednou ráno při cestě do práce spletla nějakého cizího pána s kolegou. Usmála jsem se na něj a vzápětí zjistila, že to není on. Nicméně – pán se rozesmál na celé kolo a řekl: „Tak by to mělo být každé ráno“.
Když se mačkám v metru a načuřeně strkám do lidí kolem sebe, může mi to vynést akorát šťouchanec do žeber na oplátku, případně nepříjemnou slovní potyčku a zkažený den. Když se na poště na úřednici usměju a pochopím všechny nepříjemnosti papírování, protože ona za to nemůže, vysloužím si příjemný pocit.
Snad jsem snahu Pozitivních novin pochopila dobře. Jde o to nalézt cestu, jak lidi motivovat, aby měli lepší náladu, a to prostřednictvím dobrých zpráv, humoru, příjemného povídání. A čím více bude lidí, kteří budou ochotni šířit dobrou náladu, tím více bude těch, kteří ji budou přijímat a předávat.
Ještě jednou - hezký den všem
Petra Haasová

Ilustrace do diskuze - František FrK Kratochvíl

(226) Marek Řezanka, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

O blbé náladě trochu jinak

Přečetl jsem si článek Pavla Loužeckého, jenž upozorňuje na úskalí šíření tzv. blbé nálady ve společnosti.
Co to vlastně je, ta „blbá nálada“? Mluví o ní kdekdo, je to vlastně klišé, označení, nálepka stavu společnosti. Co je vlastně v nepořádku?
Vzpomenu-li si na své dětství (byla to doba, kdy se totalitní režim hroutil a pomalu nastupoval režim nový, jenž sliboval co nejdemokratičtější podobu), přišlo mi, že všichni jsme odkojeni na určitých ideálech. Hodnoty jako čestnost, odvaha, fér způsob hry se tak nějak odvíjely od hltání Rychlých šípů v kombinaci se Čtyřlístkem a Mayovými hrdiny na „divokém západě“.
Tyto hodnoty však nebyly posilovány, ale naopak zrelativizovány. Pod heslem „vše je relativní“ se zrelativizovaly i výše uvedené hodnoty, s tím, že nikdo nemá právo některé hodnoty vyzvedávat a jiné zavrhovat, však on to všechno vyřeší trh.
Nové a nové generace lidí jsou spíše inteligentnější, než naopak, ale něco jim chybí. Chybí jim něco, pro co by se mohly nadchnout. Vidí až příliš, jak je všechno zrelativizováno, jak interpretace „dobra“ a „zla“ závisí na tom, kdo má v ruce taktovku či kdo píše scénář hry. Část mladé generace je na drogách či jiných návykových látkách, část se uchyluje pod ochranu nejrůznějších hnutí, kde se ztratí jejich vykořeněnost a strach, mnohdy za cenu podléhání jakékoli formě totalitního smýšlení.
Obraz, který podávají média, je vskutku často velmi zkreslený. A to jak v oblasti zahraniční, tak domácí politiky. Lidé si uvědomují jedno – nic není černobílé (jak se to často zdálo v období tzv. studené války), jsou zmateni, bojí se pro něco nadchnout, bojí se zklamání, které v naší společnosti vystihují především roky 1938 a 1968 (potažmo 1939 a 1969), ale částečně i sám rok 1989, od něhož mnozí čekali více.
Šance je tady jediná. Hledat. Neustále. Nesmířit se s tím, že když „ryba smrdí od hlavy“, budeme hnít taky. Chce to shánět informace nejen o lidech, kteří svou moc zneužívají, ale i o těch, kteří symbolizují pravý opak. Poskytnout určité vzory – aspoň jako alternativu, aby bylo, co na výběr. Aniž chci někoho vyzvedávat, myslím si, že se třeba málo mluví o lidech, kteří než by se zřekli svých názorů, nechali se za totalitního režimu raději zavřít, kteří však neúnavně své názory prosazují i dnes, kritizují, co se jim nelíbí, snaží se nepodléhat klišé, nebýt jednostrannými. Jako příklad bych uvedl Petra Uhla. Mediálně naprosto neprodejný typ – ať už z hlediska oblékání či způsobu vyjadřování. To podle mne ale není hlavní. Hlavní je, co říká, ne v čem to říká a jakým hlasem to říká.
Pokud bude upadat úroveň vzdělání na školách, pokud se bude minulost i přítomnost neustále tendenčně upravovat, pokud se myšlení lidí nebude rozvíjet a hlavní bude jen ekonomický zisk, bude zde stále bludný kruh blbé nálady, z něhož nelze vybřednout.
Marek Řezanka
(225) Albína M., 16.7.2007 
Ohlas na článek Vladimíra Kulíčka: Nedoceněný fenomén

Pane Kulíček, sdílím s Vámi vaše pocity, mám  stejné s tím bum bum bum  kdekoli, nejen v obchodě, na jakémkoli veřejném prostranství, ale proniká i ze sousedních bytů, jakoby púřicházeli odněkud  příslušníci primitivních kmenů. Možná vlastně přicházejí a vymývají nám naše myšlení, abychom byli tupější a manipulovatelnější. Vaše povídka  se sháněním sandálů se mi moc líbila, ta druhá byla trochu znásilněná vaší vlastní nelibostí. Zapřažené voly nechte být... jinde než na statku je jich dost... a vždycky tančí tu, kterou  právě hrají....... Zdraví A.

(224) Hana Kollmanová, 16.7.2007 

Dobry den,
pokud je pan Kupka mezi pozitivnimi osobnostmi, tak chci upozornit na souvisejici projekt se sbirkou "Clovek a zeme" a te je kniha, ktera je vydana v cinske, kambodzske a mongolske verzi..mozna ma jeste dalsi, ale ja je neznam. Kniha je uzasna a jeji provedeni jsou...pozoruhodna ..v pravem slova smyslu. Doporucuji vyzkoumat, ziskat fotky a publikovat ..velmi pozitivni a krasne. Knihy jsem videla pri prilezitosti Kupkovy vystavy v Litomysli. :-)
Hana Kollmanová

(223) Petr Kersch, 15.7.2007 
Ohlas na článek Pavla Loužeckého
Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

Přečetl jsem si Vaše výzvy k aktivizaci čtenářstva a autorstva. Propagování pozitivních zpráv a publikací je od Vás založeno vskutku velkoryse. O nadějnosti účinku se jistě může diskutovat a bude diskutovat. I já bych si přál, aby nastala v médiích podstatná změna v tom směru, že neštěstí, násilí, kriminální činy, pomluvy, podvody, patologické sociální projevy a jiné demoralizující excesy se přestanou prezentovat jako podstatné nebo dokonce nezbytné složky dnešního života lidí. K takové změně ovšem nemůže dojít na základě nějakého přání. I kdyby bylo projeveno v masovém měřítku, musí být doprovázeno výhledem na nějaký ekonomický zisk. Samozřejmě nemusí ten zisk být okamžitý, může vzniknout až po delším úsilí za delší dobu. Ale jeho pravděpodobnost musí být velká, řekl bych dokonce, že tím větší, čím vzdálenější bude ten zisk. A ani to nestačí - ta pravděpodobnost musí být ještě velkému počtu lidí srozumitelná. Tím se dostávám - jak právníci říkávají - k meritu věci.
Zkuste se někdy na hodinu na dvě postavit k trafice, kde prodávají noviny a dělejte si čárky, jaké noviny lidé kupují. Jistěže, záleží na poloze trafiky a denní době - ovšem, nic nebrání tomu, abyste svá pozorování rozšířil, najal spolupracovníky, zaškolil a tím zlepšil vědeckou úroveň svého pozorování, jen musíte mít dostatek času a finančních zdrojů. Výsledek se nebude příliš odlišovat od pracovní hypotézy: z 10 čtenářů denního tisku 8 čtenářů si kupuje bulvár (Blesk, Aha a pod.). Proč? O skutečných důvodech jsou napsány knihy. Stejné zákonitosti platí o výběru televizních programů. Proč? Rovněž je o tom mnoho studií a seriózních esejů. Tyto analytické práce ovšem nikdo z těch sledovačů bulváru nečetl a nečte a nebude číst. Proč? Inu, protože je to nad jejich poměry, intelektuální i hmotné. V tomhle vidím odraziště pro Váš projekt. Přesvědčovat publikum příkladem a poskytovat mu kladné zprávy a pozitivní měřítko pro životní hodnoty - ano, dobrá, záslužná, upozorňuji, že obtížná práce. Ale měla by se ta pomyslná zlatá mince otočit na rub: vysvětlit na široce přístupné platformě srozumitelně ( to znamená bez lichých aspirací autora), z jakých lidských charakteristik bulvár těží, jaké používá rutiny a proč jsou tolik účinné, jak se nepřiměřeně obohacuje na falzech, jak cílevědomě buduje svou neinformovanou, pověrčivou, zmatenou čtenářskou obec. Je to ještě těžší úkol, než psát o pozitivních jevech a událostech, ale bez jeho vyřešení se nedá očekávat, že byste se svou kampaní, velmi potřebnou, dokonce určitými vrstvami obyvatelstva již požadovanou, uspěl. Nemusím jistě tady připomínat, že kdokoli sáhne bulváru (nejen tiskovému, ale i televiznímu a rozhlasovému) na zoubek, dostane se nutně s ním do konfliktu - právního i bezprávního. O tom víme všichni, kteří jsme někam do nějakých podobných redakcí psali, telefonovali, esemeskovali a emajlovali. Není tento boj zase úplně beznadějný, přečtěme si znovu například "O televizi" (Pierre Bourdieu) a doufejme, že se dožijeme toho, že na základní škole - asi tak v šesté nebo sedmé třídě - se budou žáci povinně učit, jak a proč nevěřit televizi.
Se srdečným a pozitivním pozdravem
Petr Kersch


Odpověď na ohlas Petr Kersche, 15.7.2007 

Vážený pane Kerschi,
Nemám vůbec žádné pochyby o tom, že Vaše argumentace stojí na neoddiskutovatelných skutečnostech. Ani se nemusím sám stavět k trafice, aby mi bylo jasné, jaký čtenář v našem státě převažuje. Na to mi stačí prohlédnout si statistiky prodejnosti jednotlivých periodik.
Jenže já nechci změnit čtenáře, já bych chtěl zaútočit na mravní kodex novinářů, na to, aby si hlavně manažeři velkých listů uvědomili (ale oni si to určitě uvědomují), jak obrovskou "ovlivňovací moc" mají v rukou. Obávám se však, že obchodní zájmy jsou v tomto státě nade vše, a to mě svádí k myšlence, že je potřeba o tomto tématu diskutovat veřejně, ať už se zastánci této myšlenky, nebo s jejími zavilými odpůrci. Každá diskuze je podnětná a dobrá. A věřte, že čím více bude vyhrocená a čím déle se na všech možných úrovních potáhne, tím lépe pro nás a pro téma samotné.
Já osobně bych proti bulváru v tomto okamžiku bojovat nechtěl. O tom to totiž vůbec není. Teď bych uvítal především střelbu "do vlastních novinářských řad". Do našeho svědomí - na čem se vědomky či nevědomky každý den podepisujeme. Hledal bych nějaké milníky pro osobní odpovědnost a snažil bych se je zarážet do našich myšlenek, přesně tak jako to dělal Karel Čapek ve svých novinářských pojednáních. Jsem si jist, že on by byl první, kdo by se proti tomu, co se děje v našich médiích po revoluci, postavil se vší vehemencí a vahou svého jména.
No a to je právě to, co nám teď chybí nejvíce: ZNÁMÁ NOVINÁŘSKÁ JMÉNA, která se odhodlají vystoupit ze svého mediálního výsluní a zaujmou jasný, srozumitelný a nekompromisní postoj. A pak se možná i vrhnou do mediálního boje s těmi, kteří si z různých pohnutek hájí především své náklady, tituly, čísla, mocenské choutky a já nevím co ještě.
Můj hlas a názor je pouhým začeřením prstu v mrňavém rybníčku vody. Vím, že já sám s tím nic nezmohu. Ale tento problém se přeci netýká mě ani Pozitivních novin. Týká se každého z nás a především těch, kteří si každý den kupují svůj Blesk.

S pozdravem
Pavel Loužecký, vydavatel Pozitivních novin

(222) Petra Haasová, 11.7.2007 
Ohlas na článek
Petry Sáezové: Matky puberťáků chápou samice, které požírají svá mláďata

Moc se mi líbí článek Petry Saézové "Matky puberťáků...". Je to podle všeho máma se stejně velkou svatozáří, jakou má moje máma. Ještě si celkem pamatuji, jak maminka kolikrát bezmocně přihlížela řádění mých splašených hormonů a jediná pomoc byla sklenička studené vody. A to ji ještě nevyklopila na mě, ale do sebe. Milá Petro, parádně jsem se pobavila dramatickým popisováním situace v koupelně, to hmatatelné napětí z "mydlení a šamponování" bylo k nevydržení :-)). Přeji Vám hodně sil a také se těším na Vaše další povídání.
Petra Haasová

(221) Monika Gajdošová, 9.7.2007 

Dobrý den,
četla jsem v nedávné době knihu o Lídě Baarové „Života sladké hořkosti“, velmi mne její životopis zaujal a stále bezvýsledně pátrám po knize Josefa Škvoreckého „Útěky“ (první kniha o Lídě Baarové). Moc ráda bych si ji koupila, ale zřejmě se nachází již jen v antikvariátech, zatím mi však štěstí nepřálo ani tam. Pokud náhodou má prosbička dorazí k někomu, kdo by poradil, kde zmíněnou knihu získat, udělal by mi velikou radost, když mi napíše na mou mailovou adresu : monika.gajdos@seznam.cz

Monika Gajdošová

(220) Ivan Kolarik, 7.7.2007 
Ohlas na článek Sloupky Jiřího Menzela (17)

Mily pane Menzele,
pan Vancura mohl byt "esteeet", ale to neubira na faktu, ze pro me neni Vase "Rozmarne leto" pruser, nybrz jeden z nejrozkosnejsich filmu, ktere jsem videl. A musim Vam bez zardeni rict, ze vzdycky, kdyz mam zakabonenou naladu, venku leje, v Iraku se vrazdi a clovekovi je ze vseho soufl, udelam si doma pohodli a udelam co? Pustim si vase 'pruserove" Rozmarne leto. A vychutnavam Vami mistrne naladenou atmosferu a famozni herecke vykony, zrovna tak jako Vancurovu archaickou cestinu. Vas film mi pokazde naladi dobrou naladu a necha alespon na moment zapomenout na chmurny zivot kolem nas. A tak Vam vrele dekuji, ze jste nejenom me, ale jiste tisice dalsich divaku obohatil Vasim tvurcim zpracovanim Vancury. O "Ostre sledovanych vlacich" se nezminuji. Ty jsou podle meho usudku perlou ceske kinematografie.
Na zaver musim take rici, ze Vase moudre prispevky do Pozitivek jsou mojim nejmilejsim ctenim.
Tak jsem Vam ted temer vyznal lasku, ale pro me jste byl a navzdycky budete umelcem moji generace, ktereho si velice vazim.
S pratelskym pozdravem,
Ivan Kolarik, Melbourne, Australie   
(219) František Frk Kratochvíl, 5.7.2007 

(218) Ivana Kvapilová, 4.7.2007 

Ohlas na článek Vladimíra Kulíčka
Navštívila mě anglická královna aneb ufo nad Prahou

Dobrý den,
před dvěma dny jsem našla v knihovně letáček s informacemi o Pozitivních novinách. Zatím jsem nestačila přečíst všechny informace. Potěšilo mě, že se našli lidé, kteří chtějí psát o pozitivních věcech, neboť těch negativních je už příliš. Je potřeba všechny problémy řešit, je potřeba, aby se zapojili všichni lidé, aby chtěli problémy vyřešit. Bylo by dobré, vytvořit společnost, která uznává i jiné hodnoty než velké množství peněz. V příloze zasílám ohlas na článek "Navštívila mě anglická královna aneb UFO nad Prahou".
Ivana Kvapilová
(217) Božena Tomenendalová, 3.7.2007
Ohlas na článek
Heleny Dohnalové: Také vaše pračka žere ponožky?

Když mi kdysi, jako mamince s malými dětmi, moje kolegyně vyprávěla o nepárových ponožkách, koukala jsem na ni nechápavě. Byla jsem vdaná asi pět roků a nic takového jsem nezaznamenala. Dnes už mi je jasné, o čem mluvila. Když  mi doma kdysi týden přebývala růžová ponožka mé dcery a ne a ne najít tu druhou do páru, naštvaně jsem ji vyhodila do koše, aby v těch ponožkách byl pořádek, a druhý den ta druhá byla na světě. A pak se tyhle záhady začaly objevovat častěji a častěji, až došlo i na ten vak na nepárové ponožky. Ale stejně se ty v něm odložené sejdou jen někdy, tedy spíše výjimečně. Už ten boj pomalu vzdávám. A to už jsem zavedla, aby byly ponožky pěkně spojeny do páru, když se vkládají do koše na prádlo! Nic platno. Díky za článek, protože třeba alespoň někteří muži pochopí, že za to opravdu nemůžeme my, které se o tu domácnost
(216) Eva Vlachová, 2.7.2007
Ohlas na článek Heleny Dohnalové: Také vaše pračka žere ponožky?

Dobrý den,
opravdu velmi děkuji za Vaše pojednání o tak "závažném problému", kterým se i já léta zabývám. Potěšil mne zvláště závěr a uvažuji o tom, že ho dám přečíst manželovi, který mne podezírá, že s ním už 34 let hraji jakousi hru, jejíž pravidla se mu ještě nepodařilo pochopit...

(215) Mgr. Pavel Verner, 2.7.2007
Dobrý den do redakce!

Zabývám se mediální výchovou (učím na Vyšší odborné škole publicistiky a VŠE) a na základě každodenních zkušeností s nejrůznějšími tiskovinami mám za to, že by se jejími základy měli zabývat i nejrůznější redaktoři regionálních nebo úplně nových (i internetových) listů, tiskoví referenti atd., kteří by se mohli dozvědět o novinařině ledacos zajímavého a potřebného a tím pozvedli na vyšší úroveň svou žurnalistickou práci. Vzhledem k souběžnému studiu, původní jiné hlavní profesi, vytíženosti a dennímu nasazení a případně i s přihlédnutím k věku není nezbytně nutné, aby si každý externí redaktor a tiskový referent či mluvčí doplňoval vzdělání několikaletým
denním či distančním studiem žurnalistiky.
Nabízím proto za účelem zvýšení profesní úrovně redaktorů (s ještě žádnou či původní jinou odborností) a všech dalších písmáků: účast na letním týdenním intenzivím kurzu žurnalistiky a tvůrčího psaní - ještě je několik volných míst - poslední červencový týden (23. - 27. 7.), který se koná ve Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Cena 3500 Kč. (Informace na 
p.verner@vosp.cz nebo pavelverner@chello.cz )
Je tady však i jiné - individuální řešení pro zájemce: prezentační podzimní kurz nebo pro mimopražské korespondenční kurz žurnalistiky. (další informace na www.vosp.cz nebo
http://verner.webpark.cz )
S pozdravem
Mgr. Pavel Verner, lektor
p.verner@vosp.cz nebo pavelverner@chello.cz

(214) Petra Sáezová, 2.7.2007

Dobrý den,
objevila jsem na internetu server Pozitivní noviny a velice mě zaujal. Dokonce tak, že tu tu sedím od půlnoci (je právě 5 hod. ráno) a skvěle se bavím četbou v Pozitivních novinách. Rozhodla jsem se i já přispět svojí troškou do mlýna. Snad i tohle "dílko" někoho pobaví. Držím palce k další úspěšné práci. S přáním hezkých dnů
Petra Sáezová - Mladá Boleslav
(213)  Vladislav Drahoš, 1.7.2007
Ohlas ke článku
Ctirada Pánka Jak vzniká prales?  

Výborná myšlenka dokonalého spojení života i zániku člověka se stromem a s přírodou. Dovedu si představit, že i v Německu musel pan Wohlleben překonat mnohé překážky (např. hygienici) a předsudky. Kdož ví, zda by něco podobného bylo možné i u nás.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 12. 2007.