(361) Vladimír Klen, 31.12.2007
Ohlas na článek  Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí

Velmi jsem uvítal článek pana Jakuba Srovnala: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí, který mi mluví z duše. Byl napsán už loni, ale objevil jsem jej až teď o Vánocích.

Mnohokrát jsem přemýšlel, co vede naše lidi k oblibě hudebního stylu a žánru, který zní dnes ze všech mediálních prostředků. Stylu, v němž vybroušený melodický nápad nahradil kravál, eventuálně doplněný doprovodnými visuálními vjemy. Mladý člověk je tvárný a přijímá to, se mu servíruje. Oblíbí si takovou hudbu, s níž měl možnost se seznámit. Oblíbí si ji také proto, že jeho přátelé si oblíbili totéž, protože nechce zůstávat „pozadu“. Zde hraje svou roli televize, rozhlas, hudební vydavatelé. Je to svět, který je mi vzdálený a nedokáži jej kvalifikovaně hodnotit, dívám se na něj jen s odstupem. Žasnu, proč při sestavování hudebních vysílání jejich tvůrci zařazují skladby, které rvou uši. Připadá mi, že se hrají jen proto, aby za ně dostali soudobí autoři honorář. Vzniká obrovské množství nových skladeb této hudby, autoři je produkují jak na běžícím pásu, prostě na objednávku. Dojdou jim nápady a invence, čímž trpí kvalita. Za chvíli si na ně nikdo nevzpomene.

Karel Vacek dokázal složit v průměru jednu píseň ročně. Dlouho ji piloval, než ji vydal. Pak to ale stálo za to! Kultivovaná hudba též kultivuje charakter posluchače. Rámusící kapely tuto možnost neposkytují. Proč okamžitě neztroskotal televizní soutěžní program Superstar? Neslyšíme tam žádnou českou písničku, soutěžící se snaží překřičet v angličtině.

Viditelný vliv na změnu myšlení lidí a chápání populární hudby měla 50. léta, kdy byla kultivovaná, melodická píseň a celá taneční, salonní tvorba zakázána jako buržoasní přežitek. Následky tohoto přerušení kontinuity neseme dodnes. Mohu uvést svůj osobní příklad.
Vyrostl jsem taky v době, kdy byly na vrcholu budovatelské častušky. Můj táta, amatérský muzikant, zemřel v mém útlém věku. Zanechal však po sobě dostatek notového materiálu, kterým jsem se postupně později prokousal a získal přehled o populární taneční i trampské hudbě 30. let. Nejenom přehled, ale doživotní pozitivní vztah k tehdejší tvorbě. Byly to písně hluboce procítěné, romantické, podložené citlivou, výraznou melodií. Proto jsem byl například naprosto imunní v době nástupu Beatles v roce 1962 a nechápavě jsem hleděl na to, jak je to možné, že taková tvorba získává své příznivce a půdu pod nohama v naší zemi, kde máme tolik krásy v tradiční tvorbě, jen zůstává opomíjená.

To je asi problém mých vrstevníků i další generace. Chybí návaznost. Občas někde zazní starší pěkná píseň, ale nejspíš z nějakého pořadu na přání posluchačů. Cítím přitom, že zájem veřejnosti by byl, ale nechuť sálá hlavně se strany lidí, ovládajících současný show business, čemuž se přizpůsobují hudební skladatelé. Četl jsem někde na podzim, že populární duo Václav Ševčík a Eva Dvořáčková nemůže být zařazeno do soutěže o Zlatého slavíka, protože by hrozilo jejich vítězství. Jsou to přeci hudební nevzdělanci. Nikdo jiný ale není schopen uspořádat tolik koncertů a naplnit tolik sálů posluchači. Co chci říct. Důležitý je repertoár. Co pomůže technicky dokonalá, náročná skladba přednesená bezchybně školeným profesionálem, když jí chybí patřičná přitažlivost.

Na tom byl založen úspěch melodií 30.let. Byly zapamatovatelné, výrazné a proto se rychle šířily. Dokázaly povznést a obohatit velké množství lidí a pak už nezáleželo na tom, zda je stvořil studovaný Eduard Ingriš nebo pouliční harmonikář František Blahník. Nesmí chybět zřetelný melodický motiv. Tady spočívá kouzlo luzných melodií krále českého tanga Josefa Stelibského nebo opomíjeného a nedoceněného vlastence Karla Hašlera, F. A. Tichého, J. Jankovce, Sl. Macha, K. Vacka, V. Sýkory, J. Maliny, J. Beneše a dalších.
Zapomínáme na ně neprávem, nezaslouží si to. Máme zvážit stupnici hodnot a zamyslet se, zda by nebylo pro nás prospěšnější, kdyby pražský magistrát jednou neopravil nějakou ulici a místo toho postavil Hašlerovi na Starých zámeckých schodech pomník. Zajeďte se podívat do Vsetína. Myslíte si, že tam najdete upomínku na J. Stelibského? Mají snad významnějšího rodáka? Takoví lidé tvořili naši kulturní historii a ovlivňovali své posluchače positivním způsobem.
Pamatujme si ta jména a poslechněme si někdy jejich tvorbu.
Pane Srovnale děkuji Vám.
Vladimír Klen

(358) J.K., 23.12.2007
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Haló, haló, milí radioposluchači!

Přátelé v Pozitivních novinách, mám obyčejnou člověčí radost z Vaší práce a z faktu, kolik dobrých lidí - a nemyslím jen na osobnosti známé - jste kolem sebe soustředili. 
Dovolte přidat drobnůstku ke včerejšímu  textu Ondřeje Suchého Haló, haló, milí radioposluchači - těším se mj. na 6. leden, kdy budou taky Kocourkovští. Tak si jen připomínám,  že v Muzeu  zimních sportů, turistiky a řemesel Deštné  v Orlických  horách mají na vytrženém listu z návštěvní knihy tamního hotelu Orlice zvláštní záznam - notový zápis  písně Balada  o ježkovi ( s malým písmenem)  hudebního skladatele Jaroslava Ježka. A spojitost s Kocourkovskými učiteli? Jaroslav Ježek byl v tomto hotelu v březnu 1933 na  ozdravném pobytu u MUDr. Josefa Káše, zakladatele Kocourkovských učitelů (ti vznikli 1914 v nedalekém Rychnově nad Kněžnou). Ta píseň je z  doby  dva   měsíce  po  nástupu  Adolfa  Hitlera v Německu, nu a Hrnčířův text Balady o  ježkovi tak naráží na tehdejší politickou situaci.

Zdraví J. K.
23.12.2007

? 

Odpověď na ohlas Jitky Dolejšové

Milá Jitko,
jako členka Redakční rady Pozitivních novin jistě sama dobře víš, jak obtížné je stanovit hranice mezi věcmi  a událostmi pozitivními a negativními; že ona hranice je strašlivě tenká, klikatá a nesmírně subjektivně definovatelná.
Jedni nám vyčítají, že jsme pozitivní až příliš, že tu nad míru lakujeme život narůžovo, jiní - v duchu názvu těchto novin - nám vyčítají každou sebemenší zprávu, která se jim zdá negativní.
Ale věz, že my prostě MUSÍME DĚLAT KOMPROMISY! Kompromisy mezi pozitivnem a naším svědomím, mezi proklamovanou oázou optimismu a vlastní lidskostí, mezi určitou mediálně-pozitivní odlišností a potřebě pomáhat správným věcem dostat se do veřejného povědomí.
Já považuji článek Jana Soukupa, který burcuje proti NÁRODNÍ LHOSTEJNOSTI v zájmu zachování našeho kulturního dědictví, za MAXIMÁLNĚ POZITIVNÍ ČIN hodný naší všestranné podpory.
Kdyby se totiž všichni vydavatelé a nejrůznější mediální šéfové zachovali stejně a na tuto věc důrazně upozornili své čtenáře, diváky a posluchače, určitě by se žádná "tichá likvidace" nekonala, protože by se o ní národ dozvěděl a dal své rozhořčení patřičně najevo. 
A O TO TU JDE PŘECI V PRVNÍ ŘADĚ!  Pozitivní samozřejmě není onen hrůzný úřednický záměr, nýbrž snaha jednotlivců mu zabránit. Proto má své neoddiskutovatelné místo v našich novinách. 
Děkuji tímto znovu režisérovi a dokumentaristovi Janu Soukupovi, že našel cestu na stránky Pozitivních novin a pevně věřím, že jeho slova vzbudí dostatek ohlasů a lidského svědomí, aby záměr "tiché likvidace" Památníku národního písemnictví stejně tiše vyšuměl do "blbuprázdna".

Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin

(356) Slavomír Pejčoch, 21. 12.2007
Ohlas na článek Jan Soukup: Tichá likvidace

Inu máme velmistry - i to co fungovalo za všech režimů se buď prodává pod cenou, nebo se rozkrádá či likviduje. Jde-li o Památník národního písemnictví nemohu než se zeptat, děje-li se tak náhodou nebo záměrně.
Obávám se, že za b) je pravda. Takže až jednou zase zahájí naši potomci (kteří stále méně čtou) nové národní obrození, čeká je pěkná fuška. Tím spíše, že rozdělování velkého pokladu je právě dobrou příležitostí  pro 
obohacování nenechavců, jichž je v různých institucích nepočítaně.
Slavomír Pejčoch

(355) Slavomír Ravik, 20.12.2007
Ohlas na článek Josef Fousek: Povánoční fejeton (Vánočník)

Pana Fouska tedy můžu a tradičně čtu. I když toho podstatného slova, "nevíme co nás čeká" si povšimne asi málokdo. Máme jen představu, co bychom rádi, aby nás čekalo. Ale jak víme z vlastní praxe, nakonec všechno vezme jinou zákrutu a na saních jede místo Ježíška zase nějaký dareba. A co je na nich naloženo? Slušný člověk nemusí užívat výrazných slov, zejména ne o svátcích vánočních.
Slavomír Ravik
Praha

(353) Marcela Kotrčová,16.12.2007
Ohlas na článek Jitka Stošická: Pozitivní zpravodajství z Czech Art Festival

Vaše reportáž je pro mě největším dárkem pod stromeček. Díky moc, moc, moc!!!!! Opravdu mě zahřálo a dojalo vše, co jste o mně napsala a také nadchlo, kolik výtvarníků jste zapojila do reportáže. Možná jste právě oslovila někoho, kdo nic neprodal nebo nezískal žádnou cenu a právě zmíněním se ve Vaší reportáži se jim dostavilo jiného úspěchu. Mám vždy hroznou potřebu, aby všichni byli nějak úspěšní, ale vím, že se to nedá vždy ovlivnit.
Ještě jednou díky, díky Vám moc za Vaše optimistické psaní a Vaši osobní účast. (Psaní je také jedno velké umění). Pozitivní Noviny přinesli do prostoru tolik pozitiva, že i Ti, co neprodali, se tvářili spokojeně.
Budu se těšit na další setkání a čtení na PN.

S předvánočním pozdravem
Marcela Kotrčová
Director of Czech Art Festival
www.artfestival.cz

(352) Petra Timurová, 15.12.2007
Ohlas na článek Jitka Stošická: Pozitivní zpravodajství z Czech Art Festival

Hezký den paní Jitko,
díky za Vaši práci, posílám pár odkazů a postřehů k letošnímu Czech Art Festivalu...

S přátelským pozdravem a přáním krásných svátků
Petra Timurová, 15.12.2007

http://www.timurova.cz/czech-art-festival-versus-ministerstvo-kultury#comment-85
http://www.timurova.cz/czech-art-festival-2007
http://www.timurova.cz/czech-art-festival-2006

(351) Josef Balek, 15.12.2007
Ohlas na článek Jitka Stošická: Pozitivní zpravodajství z Czech Art Festival

Zdravím všechny!
Přidám se k asi mnohým reagujícím kolegům, kteří se měli možnost osobně zúčastnit posledního ročníku Czech art festivalu. O co vlastně na takovéto akci jde. To je správná otázka a odpovědí je asi mnoho. Někomu jde o to se ukázat na veřejnosti a prezentovat svá díla, dalším jde o to nebýt pozadu za ostatními, některým jde o zvýšení prodeje svých výrobků vlastní živnosti. Jsem  mezi těmi šťastnými, kteří chtějí vlastně všechno, ale vítězí hlavně kontakt s dalšími kolegy, které naštěstí neberu jako konkurenty, (ani nemůžu) ale jako lidičky se kterými si rád popovídám o leckdy stejných problémech, pohledu na svět a na naši tvorbu. Nedělám umění jako hlavní činnost a ani bych nikdy nechtěl. Jakmile se něco musí, tak časem končí ta zábava a začíná povinnost a o tom koníčky nejsou! Takže jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, být u toho a poznat opět další řádku stejně postižených lidiček a za to patří velké díky pořadatelce, paní Kotrčové. Mnozí si ani neuvědomují, co tato práce pro všechny znamená a kolik to dá dřiny a času takovouto akci připravit. Takže, za rok opět?!?

                                             JPB

             S přátelským pozdravem / M f G  / Best regards
 
                                       Josef BALEK
                            Obrazy - Bilder - Paintings          
             ČESKÁ REPUBLIKA - TSCHECHIEN - BOHEMIA 

(350) Josef Bukar, 14.12.2007
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Cesta

Vážená paní Dolejšová!
Skvělé! Za tuto zdánlivou "pitomůstku" bych pro její lidskost udělil literární cenu! Jak málo slov a papíru někdy stačí k tomu, vyjádřit velké myšlenky.
Obdivují Vás!
Josef Bukar

(348) Pavel Kalmana, 12.12.2007
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Z obou stran Šumavy, jihočeských Blat, Rakouska i Francie

Jsem rád, že se uskutečňují takové aktivity, připomínající konečně to dobré z minulých dob, z časů, kdy národy nebyly ještě rozeštávy ideologií o národních státech. Kdy více, jak národnost, se zdůrazňovala příslušnost k zemi, kraji.
Teď, kdy 21.12.  prakticky padnou hranice mezi státy, nastává obrovská příležitost k vzájemnému poznávání se nejen žijících, ale i těch, kteří tady byli před námi a svoji prací, svojí činností a uměním ovlivnili život v našich zemích. Střední Evropa, křižovatka dějin, nikdy nebyla, vlastně ani nemohla být doménou jednoho národa. Vždy to byla směsice národnostní, kulturní, zvyková, přebírající to dobré a užitečné od druhých.
Pavel Kalmana

(347 a) 11.12.2007 Odpověď  autora Milana Dubského na ohlas Dr. Vladimíra Beneše

Vážený pane profesore Beneši,
ozývám se na Váš ohlas k mému článku Člověčí krásu kupovati. Vaše rozhlasové promluvy poslouchám pozorně a rád a mrzí mne, když některou propásnu. Reagoval jsem tímto článkem na Vaše chytrá slova, ale nepodařilo se mi přesně zachytit merito věci, a tak Vám dávám za pravdu, že ty formulace jsou trochu zmatené. Měl jsem více přemýšlet, než jsem myšlenky formuloval.
Omlouvám se za to a chtěl bych to napravit tím, že otiskneme do ohlasů Pozitivních novin Vaši správnou poznámku, v níž precizně formulujete a rozlišujete, jak to doopravdy je.
Doufám, že nebudete proti tomu. Prosím Vás, sdělte mi Vaše stanovisko, zda to považujete za správné.
S pozdravem a úctou
Milan Dubský

(346) Jarmila Kocourková, 10.12.2007 
Odpověď na ohlas Zdeňka Reicha ke článku Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra

Milý pane Reichu,

asi došlo k malému nedorozumění. Uveřejněný článek je součástí mé připravované knihy "Jen si tak trochu umřít aneb moje cesta kolem švédské a české duše", což bohužel nedopatřením nebylo uvedeno. Pobývám ve Švédsku desátým rokem a celkem se mi tu líbí. Jenže začátky byly - asi jako u všech, kteří se usadí v cizí zemi - nelehké. Necvrnkala jsem tady kuličky. Ta kniha je o mé - místy radostné, ale místy strastiplné - cestě za poznáním švédské duše, kterou takto všelijak obcházím kolem dokola, sleduji z různých zorných úhlů, ale stejně nakonec zjišťuji, že ji neznám. Proto jsem v nadpisu knihy použila předložku kolem. Jenže při tom průzkumu cizí duše a cizí kultury - která mi dnes už zdaleka není tak cizí - jsem začala víc a víc poznávat naši českou duši, v porovnání se švédskostí se mi víc a víc vyjevovala českost, v naší kultuře, v našem uvažování, v projevování citů doma i na veřejnosti, v našem přístupu k řešení sporů. Ujišťuji Vás, že ani českou duši jsem nepoznala, což asi tušíte, jen tak se kolem mě mihla a zavadila o mě svým hebkým křídlem. Kniha obsahuje přes dvacet kapitol a zachycuje můj proces zvykání si na švédskou zemi, kde je - jako všude jinde - chleba o dvou kůrkách. Nezapomenutelným a navýsost pozitivním zážitkem pro mě byl porod mé mladší dcery v Nyköpingu, tuto kapitolu pod názvem "Miminka se nemyjou" jsem také poslala paní Jitce Vykopalové, třeba si ji budou moci čtenáři Pozitivních novin i Vy už brzy přečíst.

Přeji Vám vše dobré.

Jarmila Kocourková

(344) Eva Rydrychová, 09.12.2007
Ohlas na článek Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Drahá Cecilko,
jak krásná slova, laskavé vyprávění, milé čtení! Miluji příběhy o babičkách a dědečcích, o jejich ledaskdy pošetile vyhlížejících činech a úvahách......v nichž je ovšem ukryto mnohé, moudré a veselé...velice krásně jsi vypravovala. Máš dar dát do slov mnoho pocitů a myšlenek, nejen ve verších. Využij toho daru a rozdej ho co nejvíc, protože si myslím, že Tě to velmi obohatí. Kdybych ještě mohla, jistojistě bych svým babičkám a dědečkům to Tvoje vyprávění ráda přečetla. A tak pevně věřím, že ostatní babičky a dědečkové budou mít také radost když v Tvých řádcích ucítí to pochopení, něhu, lásku a Tvou laskavost, s jakou jsi to celé napsala.
Eva Rydrychová
Hradec Králové
http://evussa.wz.cz/index.html

(343) Václav Emerich, 09.12.2007
Ohlas na článek Jitka Dolejšová: Kdopak nosí dárky?

Milý Jéééžíšku,

to je dobře, že jsi. Říkám to přesto, že mi již mnoho let nosíš drahou a nepotřebnou kosmetiku s pro mě nesrozumitelnými návody, takže jsem se asi půl roku po holení mazal Duschgelem. A divil se, proč po vyjití na déšť pěním. Mýlit se a zapomínat můžeme každý, i Ty.
Mám letos k Tobě takovou zvláštní prosbu. Nemohl bys něco udělat s tím Microsoftem, aby mě přestaly chodit na e-mail všelijaké ty nabídky muže povzbuzujících látek či hanbítko prodlužující nástavce? Mě už to otravuje, neklidně pak spím a mám necudné sny. Pokud se Ti to podaří u B. Matese zařídit, další porci kosmetiky pro mě klidně naděl jemu.
Na Tebe v dobrém vzpomínající                       
praděd Václav Emerich

P.S. To oslovení je úmyslně s dlouhým "ééé". Vždy totiž po rozbalení dárků musím udiveně volat "jééé", abych nekazil radost.

(341) Vladislav Drahoš, 07.12.2007
Ohlas na článek Pavel Pávek: Sýr nad zlato

Třetí díl  labužnického seriálku  (P. Pávek, Sýr nad zlato, 5. pros.) a „Naše nespisovná hantýrka“ (M. Sígl, 2. pros.) mi namixoval i jazykovou lahůdku. Sýr je pojmenování navýsost neutrální, Pávkův sýrec už zavání starobylostí a  určitou dávkou rozmarnosti. Ale není nad jadrné lidové pojmenování sejra. To  mi připomíná dobře uzrálý a náležitě aromatický
superprodukt Milky a jejích družek. Ač tvarově by to slovo mohlo připomínat genitiv,  svým výrazným koncovým "a" sedí jako ulité na označení vábného pokrmu  v nominativu i akuzativu  Co tomu říkají jazykovědci, nevím. Ale mně sejra chutná v mluvě i v hubě.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica.
?

(341 a) Odpověď  Pavla Pávka na ohlas Vladislava Drahoše

"Pan Drahoš mně vlastně vrátil do již dávno minulých dob dětství. Když se tak zasním, vidím v kuchyni u velikého kachlového sporáku svého dědečka s knírem jak si z modře kytičkovaného, kameninového hrnku labužnicky pochutnává na  zklihovatěném tvarohu. To se  nalámal tvrdý tvaroh, prosolil,  pokmínoval, přidalo se trochu papriky, a  vše přišlo, zalité pivem, napěchovat do toho krásného hrnečku. Tvaroh musel být pochopitelně domácí, z mléka od krávy v chlévě pana Procházky a směs pár dní odpočívala v teple místnosti. Vznikla nepopsatelná, trochu aromatická lahůdka. A dědeček neřekl jinak než  „sejra."

Pavel Pávek

(340) Vladislav Drahoš, 07.12.2007
Ohlas na článek Emília Molčaniová: Ženích / Okno

K "Ženichovi":  Je to už nejméně 50 let, co  Readers Digest přinesl čtenářskou noticku, jak se nejlépe při podobných příležitostech seznámit.
Autor radil mít obálku knihy nebo časopisu vzhůru nohami. Téměř vždy se ve vlaku  nebo tramvaji najde někdo, kdo si toho všimne a hovor se tak dobře naváže. Ale ani trochu nepochybuji, že autorka vymyslela pointu  povídky sama, vždyť je o mnoho a mnoho mladší než ono číslo amerického magazínu.
Mimochodem: za podobné čtenářské nápady  vyplácel Readres Digest neuvěřitelné vysoké honoráře.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica

(339) Jitka Stošická, 07.12.2007
Ohlas na článek Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Cecilko, čarodějko duše,
piš, piš a piš. Piš ty svoje krásné básničky, které jdou přímo od srdce a nám čtenářům přinášejí potěšení. Piš takovéhle srdíčkové vzpomínky – pro děti, pro současné i budoucí dědečky. Piš prostě proto, abychom si všichni uvědomili o čem ten život doopravdy je. A ty to umíš vždycky podat tak laskavě…
Už se těším, až si přečtu Tvé vyprávění o kouzelném panu Irmišovi a jeho hrací sbírce. 
Jitka Stošická
vedoucí Galerie IN - Pozitivní noviny 

(338) Karel Bůna, 07.12.2007

Ohlas na článek Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák

Po přečtení příspěvku se mi v mysli vynořilo to "Cti otce svého a matku svou, a .....!"
Bohužel se stalo "společenskou módou", podceňovat ty starší a staré pokládat za něco zdětinštilého, pomalu už životaneschopného. Abych byl upřimný, sám jsem měl v mládí tak trochu takové sklony, ale tehdejší "společenské ovzduší" nepřipouštělo veřejně něco takového projevovat. A tím se úcta ke starším stala zvykem alespoň u těch lépe vychovaných.
Nedivím se, že rodina, která najednou pozná, že jejich děda je "Pašák", je něj hrdá a chlubí se tím! Je čím! On ten pašácký děda nechtíc dává příklad svým potomkům, jací by měli být, až jednou..... Věřím, že oni v rodině získají takové poznatky, že se do kategorie, kritizované v prvním odstavci mého ohlasu nikdy nezařadí.
Ještě jednu poznámku. Žiji na hranici s Polskem, občas tam z nějakého důvodu zabrouzdám. A víte, co se mi u těch, námi mnohokráte podceňovaných sousedů, líbí?  Jdete přes vesnici a každé dítě vás jako dospělého pozdraví. Rozdíl proti nám, kde takové základy lidské slušnosti se již ani nevštěpují v rodině, ani ve škole!
Karel Bůna

Těším se, že se s ní budu setkávat častěji na stránkách PN, a přeji jí hodně inspirace a radosti z tvoření tak krásných věcí, kterými obohacuje i nás, čtenáře.

Svatava Cihlářová, Brno

(336) Miriam Kocurková - Rochová, 05.12.2007
Ohlas na článek  Iveta Špatenková - Jarmila Moosová: Bytosti světla

Článek a rozhovor mě zaujal, jelikož sama tvořím a po celý život mě rovina duchovní zajímá.

Taky jsem vytvořila 3 plastické mandaly svoji vlastní orig. technikou. Má tvorba a obrázky počaly z kruhu, což znamená / duch / a tak mě slova paní Ivety Špatenkové zaujala.

Pokud člověk tvoří duchovní, pozitivní obrazy ze svého nitra, má vedení a napojení shůry a přichází neviditelné bytosti co přinášejí inspiraci do jeho mysli a vedou jeho ruce.

Čím kvalitnější duše, tím jsou obrazy prozářenější těmi nejlepšími vibracemi. Dostává dar z výší sféry, jelikož tu musí platit jeden z duchovních zákonů - a tím je " zákon stejnorodosti". Svůj  vniřní stav duše ovlivňujeme v běžném každodenním životě svými činy, myšlením, postoji, emocemi, skutky a hlavně slovy.To vše zanechává i tu neviditelnou stopu a od toho se vše odvíjí.

Hned začne působit zákon  " co člověk zaseje - to sklidí ". Samo lidstvo se nachází v době, že již probíhá jen sklizeň. A tak se děje, jen to co si z minula zasel a to individuálně. Proto vývoj a kvalita lidské duše není na jeden život, nýbrž na celé " Bytí ".

Miriam Kocurková - Rochová 

www.galerie-miriam.cz 

(335) V.D. 04.12.2007
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Sobota se světovou šampionkou v paměti 

Článek je výborně napsán. Dal několika tisícům čtenářů PN nahlédnout do záhad mozku a paměti. Nedávno jsem kdesi četl, že kdosi za pár vteřin nebo minut bez papíru a tužky vypočítá třináctou odmocninu devítimístného čísla. Když teď čtu o doktorce Karstenové, uvědomuji si úžasnou mozkovou kapacitu těchto lidí. O to cennější je, že sdílejí v knize i přednáškách i nám ostatním, jak si paměť cvičit. Škoda, že v pozornosti a popularitě veřejnosti jsou vynikající duševní  výkony jen pouhým outsiderem proti všelijakým superstarům z obrazovky. 
Zdraví Vás V. D. 

(334) Vera Pokorny, 03.12.2007
Ohlas na článek Blanka Kubešová: Zima v Praze (1/2)

To je tedy skutečně pozitivní článek, že?  Ale je bohužel docela pravdivý a zcela odpovídá tomu, co jsme v Praze na Vinohradech i jinde viděli a zažili my. Však ona paní Kubešová už zmoudřela a do Prahy teď dělá jen "výpady" ze svého domova ve Švýcarsku. Kdy se konečně nad tím někdo v Česku zamyslí?

Dva Holanďané, kdysi Pražáci
Vera Pokorny pokorny-scheufler@wxs.nl 

(333) Ing. Miloš Novák, 02.12.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým 

Pane Suchý,
v dnešní době je u nás moderní navrhovat kandidáty na prezidenta republiky i z řad umělců. Je mi jasné že Vy byste asi takový návrh odmítl přijmout, ale z hlediska významnosti této myšlenky ( přeci jen prezident je nejvýše postavený člověk ve státě a většina občanů státu jej má v úctě) byste si takový návrh zasloužil.
Zřejmě byste takový návrh i odmítl - neboť byste se asi musel vzdát svého milovaného divadla (aby nedošlo ke střetu zájmů – prezidentovat na dvou židlích se nesmí ). Tak mi prosím dovolte poděkovat Vám, že jste, že pracujete, že nás obohacujete svými myšlenkami proudícími nejspíše z nevyčerpatelného vulkánu a že odoláváte i bulvárovým omezencům s úsměvem na rtech.
Váš obdivovatel
Ing. Miloš Novák

(332) Mgr. Dagmar Milotová 02.12.2007

Ohlas na článek Miroslav Sígl: Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec

Vážený pane Miroslave,  
velmi mne zaujal Váš pregnantní článek Naše nespisovná hantýrka a čeština vůbec (Pozitivní noviny). Svoji mateřštinu mám ráda. Dá se snad i říci, že se s ní již drahně let přátelím. Jejím dnešním (i včerejším) przněním (kdekoli, avšak našimi politikytikytiky a médii zvláště) trpím. Tuze.  
Za Váš milý text děkuji!  
S pozdravem
Mgr. Dagmar Milotová z Plzně

(331) Michaela Karsten, 30.11.2007 
Ohlas na článek Miroslav Sígl: Sobota se světovou šampionkou v paměti 

Vážený pane Sígle,
mockrát děkuji za zaslání článku, je moc pěkný. Na semináři jste mne moc pomohl a za to bych se ráda ještě jednou poděkovala. Jste báječný milý člověk a těch si já vždy velice vážím. Jsem také vděčná za informaci o Pozitivních novinách, již jsem si v nich dnes ráno pročítala a jsou velice zajímavé a přínosné.  Přeji Vám z celého srdce, ať Váš život nadále provází radostný a pozitivní přístup k životu.
Pěkný týden přeje a brzy zase někde na shledanou 
Michaela Karsten,

(330) Vladimír Drahoš, 29.11.2007
Ohlas na článek Stanislav Rudolf - Renata Šindelářová: Prostě, kdo umí - umí!

Zmínka o ročníku 1912 časopisu Vynálezy a pokroky mi brnkla na strunu vzpomínek, kdy jako ještě  ani ne -náctiletec jsem doma našel jejich ročníky hned tři - 1909 až 1911. Báječné čtení a koukání!
Dnes se mi 25 let zpátky nezdá nekonečně vzdálených, ale tehdy technika skákala nějak rychleji. I kluk mohl nad stránkami archaického časopisu porovnávat, v čem se utopie  za  čtvrtstoletí  staly skutečností,  kde vývoj jenom pokročil, a naopak, co dočista zavál čas.
Vladislav Drahoš, Banská Bystrica

(328) Jarmila Kocourková, 26.11. 2007
Ohlas na článek Švédský král dostal rodokmen svých českých předků

Vážená redakce,
hluboce oceňuji úsilí pana Drocára a pana Loužeckého o vystopování českých kořenů mezi prapředky nynějšího švédského krále. Vystudovala jsem historii a získala mimo jiné povědomí o vzájemné příbuznosti všech se všemi na našem obstarožním evropském kontinentu. Něco jiného však je mít povědomí a něco jiného je držet v rukou důkazy, jejichž nashromáždění je výsledkem trpělivé mravenčí práce. Díky Vám je teď tato záležitost o něco jasnější, díky paní velvyslankyni Marii Chatardové byla genealogická tabule předána těm, kterých se nejvíce týká, tedy švédské královské rodině. S úctou
Jarmila Kocourková
Švédsko, Norrköping

(327) Gerhard Peuker, 26.11.2007
 
Vážená redakce,
děkuji Vám za milé překvapení a za hezký zážitek, který jsem si vychutnal při sledování střihového snímku z Knižního veletrhu v Lysé nad Labem. 
Byla to moc hezká presentace neuvěřitelného množství poctivě odvedené práce především Vás, kteří representujete PN a dáváte tím i nám určitou šanci nejen k seberealizaci. Ještě jednou srdečné díky a moc vám všem držím palce. S úctou
Gerhard Peuker
74653 Künzelsau
Německo

(326) Zdeněk Wegner, 25.11.2007
Ohlas na článek Jaroslav Kovaříček: Láska v manželství

Vážený pane Kovaříčku,
ve svém článku Láska v manželství tvrdíte, že láska nemůže být základem, nýbrž pouze korunou manželství. Zhruba z toho důvodu, že láska je sice nádherná věc, ale na tento "pocit" není spolehnutí.
Článek je napsán dobře a přesvědčivě, a já bych jej odkýval, kdyby mne nezarazila jedna skutečnost: Jsem již 35 let ženatý, a nesčíslněkrát jsme si za ta léta s manželkou uvědomili, že kdybychom se neměli rádi, už dávno bychom šli od sebe. Jestli někdy na něco v našem společném  životě bylo spolehnutí, tak to bylo to, co  nazýváte pouhým "pocitem".
Onen prchavý pocit, jehož projevy popisujete, je zamilovanost, ne láska. Zamilovanost je pudem, daným přírodou, jehož jediným cílem je prokreace. Ten většinou již po době, ostatečné ke zplození potomka, vyprchá (zase dáno přírodou), a oba partneři  buď jdou od sebe - nebo v nich vznikne něco docela jiného, hlubšího a trvanlivějšího, čemu můžeme právem říct láska, a  zůstanou spolu navždy.
My jsme zažili obojí. S úctou
Zdeněk Wegner

(325) Věra Wegnerová, 25.11.2007
Ohlas na článek Václav Židek: Jak mne "walking" uzdravil a na nohy zas postavil

Článek mě opravdu fascinoval!  A ještě dopomohl k tomu, že dnes ráno byl trochu menší problém vytáhnout mého chotě z pelechu, abychom se proběhli. Z vlastní zkušenosti vím, že pohyb, a k tomu živá strava  (syrová) může člověku vrátit chuť do života. Stojí to rozhodně za to, protože pouze ve zdravém těle může být i zdravý  a pozitivní duch.
Věra Wegnerová

(324) Jana A. Rich (Reichová)  24.11.2007

Ohlas na článek Milan Dubský: Ani po hvězdách ani po horách, nýbrž po lidech

Potěšil mne článek pana Dubského o spisovatelce Blance Kubešové.

I já ji znám, ale docela jistě ne náhodou. Již proto, že na náhody rozhodně nevěřím. Nejsem fatalistka, ale vím, že se můj život neodvíjel náhodami, a tak ani o  Blance Kubešové jsem se nedozvěděla  náhodou.

Jednak přes Vladimíra Škutinu, protože jsme odebírali jeho časopis a byli jsme v písemném styku, a také proto, že jsme kupovali knihy exilových nakladatelství a ty jsme rozhodně nekupovali jen náhodou. První její kniha byla „Romance pro Žoržínu“, kterou vydala Konfrontace v r. 1985 a pak mně docela učaroval „Deník Leošky Kutheilové“, vydaný jako 171 publikace nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu v roce 1987 a opět s ilustracemi Lucie Radové. Mám všechny doposud vydané romány Blanky Kubešové a jsem smutná jen z jedné věci, že jsem nemohla vidět její „Deník“ na divadelní scéně. Leoška s jejími zážitky bolševického režimu tu byla o mnoho let dříve než hrdinka „Hrdého Budžese“. Po rozhlasovém půlhodinovém programu českého vysílání v Sydney někdy koncem osmdesátých let se Leoška stala známou v celé české komunitě v Sydney, Melbourne i Brisbane.

Po mnoha letech výměny dopisů a telefonátů a později i internetových e-mailů jsem se konečně potkala s Blankou Kubešovou v roce 2004 v Praze. Schůzku jsme měly před knihkupectvím Luxor. Samozřejmě jsem vyšla špatným výstupem z metra, a tak jak mi má bolavá a neposlušná záda dovolila, jsem spěchala, jak jen jsem mohla, ale stejně na mě musela Blanka čekat. Ale počkala a setkání to bylo nádherné a to rozhodně ne  náhodou.

Jana A. Rich (Reichová) 

Treeland Rd., Green Point

Stromovka na Zeleném výběžku

(323) Věra Wegner, 22.11.2007
Ohlas na článek Kristina Janů: Někdy i jedna cigerate stačí...

Jsem velmi vděčná za tento aktuální článek. Osobně jsem nekuřačka, ale ráda bych v tomhle směru nějak pomohla těm druhým, kteří se už stali (nebo byli) otroky své závislosti.
Autorce patří za toto poděkování! Tento článek rozhodně
doporučím dále.
Věra Wegner

(322) Blanka Kubešová, 19.11.2007
Ohlas na článek  Milan Dubský: Ani po hvězdách ani po horách, nýbrž po lidech 

Vážený a milý pane Dubský,
mé srdce se tetelí jako autorovi, kterému se nedostane takové čtenářské uznání každý den. Ne, tolik chvály si nezasloužím, ale beru si ji tak nějak do zástavy. Až mi budou kritiky zas někdy spílat, budu vědět, že existují i čtenáři, kteří mi rozumějí...
Děkuji Vám ze srdce za Váš článek i za Vaše uznání. 

Srdečně Vaše Blanka Kubešová 

(318) Jan Waldauf, 13.11.2007
Ohlas na článek: Jan Waldauf  SOKOL - malé dějiny velké myšlenky (3) 

Vážený pane Loužecký
Byl jsem velmi překvapen sdělením nakladatelství Atelier IM, že ve Vašich Pozitivních novinách jsou uveřejňovány ukázky z mé knihy o Sokole. Musím se při tom ovšem přiznat, že jsem o existenci Vašich novin nevěděl.
Chtěl bych Vám tímto poděkovat za místo, které jste mi v novinách pro tři ukázky z knihy poskytl a tím na vydání mé knihy upozornil. Nevím, zda v dnešní době bude o knihu se sokolskou tématikou zájem, ale Vaší zásluhou se o jejím připravovaném vydání dověděl mnohem větší okruh lidí, než by jinak bývalo možné.
Upřímně Vám za to děkuji.
Jan Waldauf

(316) Z.Novák, 12.11,2007
Ohlas na článek MEZINÁRODNÍ  ANKETA: Máme pozvednout svůj hlas a bránit se proti médiím...? 

 
Konečně konstruktivní nápad pana Kolaříka ( jak vidno i na druhém konci světa toho mají dost ) a pan Bůna to přímo zkonkretizoval - zaměřit se na jednotlivé médium.Dalo by se to okořenit i kritikou na některé konkrétní redaktory a sice ne formou pomluvy ale nanejvýš karikatury, a připomenutí jména dotyčného, aby z toho nevzniknul další bulvár. Mělo by to být podepřeno alespoň 1 rádiem a  televizní stanicí. Musel by se najít filantrop, který by to financoval ( co vy na to pane Horáčku ). Kolik procent lidí má internet?
Novák Z.

(315) František FRK Kratochvíl, 12.11.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek:"Lampenfieber" s Jiřím Suchým

Chtěl bych touto cestou poděkovat paní Vykopalové a panu Židkovi za velký zážitek při čtení jejich rozhovoru s ikonou a žijící legendou naší kultury panem Jiřím Suchým.A abych se vyjádřil svým způsobem, posílám neumělou koláž. Ještě jednou dík
František FRK Kratochvíl

(314) Ondřej Suchý, 11.11.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek:"Lampenfieber" s Jiřím Suchým

Milá paní Jitko Vykopalová, milý Václave Židku!
Už dlouho jsem si nepočetl s takovou chutí povídání s mým bratrem, jaké jste napsali Vy s Václavem !!! To je tak, když se někdo na rozhovor dokonale připraví, ví přesně co chce a nenechá nic náhodě. Opravdu, musím zde za sebe veřejně konstatovat a chválit: Moc se Vám ten rozhovor povedl! A děkuji jistě i za zpovídaného! :-)
Ondřej Suchý

(313) Karel Bůna, 11.11.2007
Ohlas na článek Jany Reichové:  Docela pozitivní

Rovněž děkují autorce za napsané. Mě vadí, že v televizích jsou pořady o podobných osudech vysílány až v pozdních večerních či nočních hodinách. Právě mládež by se měla o všem co nejvíce dozvědět, když už se o minulosti tak málo učí ve škole. Nevidím ve všem záškodnictví, ale někdy je to jistotou ovlivněno špatným svědomím těch, kteří o zařazení pořadů neb uveřejnění článků rozhodují.
Karel Bůna, Broumov

Jedna známá, rovněž překladatelka-tlumočnice, mne upozornila na článek o Jeronýmových dnech a JTP, který byl zveřejněn 9.11. v internetových Pozitivních novinách.
https://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007110024
Jak vidno, není JTP až tak neznámou institucí, jak se někteří domnívají.
Navíc jsem se touto cestou dověděla o existenci velmi zajímavých novin, které se definují jako "Oáza pohody a optimismu na síti" a zveřejňují řadu zajímavých článku a rozhovoru, dnes např. s Jiřím Suchým.

Takže dobrou náladu v tomto pošmourném dni a slunce v duši přeji :o)
Blanka

(311) Amalaine Diabova, 11.11.2007
Ohlas na článek Evropská unie, čeští tlumočníci a překladatelé 

Vazeny pane Sigle,
udelal jste nam velikou radost. Z Vaseho clanku se uz tesime dva dny, od chvile kdy nas na nej upozornila nase clenka. Prisel prave vhod ve chvili, kdy na jedne z nasich diskusnich skupin zuri debata nejakych tri lidi o tom jak je ta JTP zbytecna, zaostala, neschopna a co dela spatne. Z Vaseho clanku jsme hned poznali, ze jste letosni Jeronymovy dny osobne navstivil - neni to zadna sucha teorie!
Obdivujeme Vasi energii a jsme take radi, ze jste nas upozornil na Pozitivni noviny. Konecne pratelske medium, ktere se nesnazi ocernovat a lakat ctenare na skandaly.
Seznam tlumocniku a prekladatelu si urcite zaslouzite, pokud o nej mate zajem, a radi vam ho posleme. :-)
S pratelskym pozdravem

Amalaine Diabova
predsedkyne JTP

(310) Svatava Cihlářová, 8.11.2007
Ohlas na článek Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek:"Lampenfieber" s Jiřím Suchým

Je nás hodně, kdo žijeme mimo hlavní kulturní centrum a o různých chystaných i probíhajících projektech se dozvídáme různým způsobem z různých  sdělovacích prostředků. Tak jsem si před časem v Pozitivních novinách přečetla zajímavý článek o přípravě a uvedení „Dobře placené procházky“ Jiřího Šlitra & Jiřího Suchého na naší nejprestižnější scéně  - v Národním divadle. Už jen sám tento fakt byl potěšující a při čtení jsem „mrkala“, protože jsem se díky panu Borovičkovi ocitla uvnitř dění a dozvěděla se spoustu zajímavých podrobností.

A zanedlouho se PN podařila další dobrá věc, díky redaktorům panu Václavu Židkovi a paní Jitce Vykopalové, jsem si mohla zase přečíst první část opravdu exkluzivního rozhovoru se samotným autorem „Procházky“. Z vlastní praxe vím, že není jednoduché vést podobný rozhovor a že to neznamená přijít jen tak, bez přípravy si „poklábosit“ a pak to „hodit“ na „papír“...vše je třeba předem promyslit, co bude cílem rozhovoru, a jakým způsobem se ptát, aby se k němu člověk redaktorský taky dobral. A taky si dovedu představit, že dát písemnou podobu mluvenému záznamu takového přátelského posezení, znamená mnoho hodin práce.

Ano, dobrá věc se podařila, je to moc hezké počtení, otázky „na tělo“, tedy k věci, a čtenář se díky jim dozví spoustu zajímavých myšlenek a jejich prostřednictvím „osobně“ pozná člověčinu autora, který již patří k legendám naší kultury, a seznámí se i se situací v oblasti, na kterou nemá možnost si „sáhnout“...těším se na další část a oběma redaktorům i panu Jiřímu Suchému gratuluji a děkuji za kulturní zážitek...

Svatava Cihlářová, Brno

(308) Miroslav Sígl, 30.10.2007
Dodatek ke článku Lidské soužití (i soužení) s naší Vltavou  

Byl jsem upozorněn jako autor článku o Vltavě v Pozitivních novinách, že shodou okolností právě v těchto dnech se objeila na gtrhu nová kniha autorů Václava Větvičky (texty)a Jana Rendeka (snímky) s názvem Vltava - jedinečný obrazový průvodce, vydalo nakladatelství Jan Vašut, 194 stran, 499 Kč. Nic levného, ale fotky stojí za to.
Další ohlas - ale to jsem poslal dodatečně, už se to nestihlo zachránit, že v tom přehledu neměl chybět Bedřich Smetana se svou symfonickou básní Vltava, další významní autoři Emanuel Chalupný, Jan Čáka, voraři, atd.

Ano, jistě, přátelé a milovníci Vltavy. Chybělo v tom malém krátkém článku ještě víc! Celá historie Vltravy, popis její cesty, míst, která jsou tzv. nad Vltavou a je jich požehnaně, geomorfologie vltavské krajiny, její hydrografická osa, její přehrady, její elektrárny, její mosty - čtenáři moji, ale já nepsal encyklopedii ani knihu, ale jen krátké zamyšlení nad některými aktualitami, vztahujícími se k Vltavě. Už si rozumíme? Děkuji v každém případě za váš zájem a povzbuzení. Budu si nadále všímat aktualit, ale se zabrousením do historie to nejde. Vše má někde kdesi svůj původ, svou genezi - kolik netrpělivých dnešních autorů či novinářů na to zapomíná! A vše má také svůj další vývoj. I ten bychom měli sledovat a občas připomenout, co se s tou záležitostí událo nového.

To je novinářská či literární abeceda a měli by ji znát ti, kteří vstupují do její školy. Mějte se - přeji všem prima nápady pro Pozitivní noviny a - hodné lidi kolem. 
Miroslav Sígl

(302) Vlasta Nagyová, 24.10.2007
Ohlas na článek Josef Fousek: Čtyři miliony králíků / Autobusová siesta / Je hloupost infekční?

Vážený pane Fousku,
že jsme králíci v králíkárnách, tak nás přece ocejchoval náš pan ex president; škoda, že je prý tak vzdělaný a neví, že v té opěvované Americe lidé bydlí daleko hůř; já jsem v paneláku spokojená, stejně jako drtivá většina lidí. Až někdy v daleké budoucnosti budeme mít presidenta tak chytrého, aby dokázal, že láska zvítězí nad lží a nenávistí, tak teprve můžeme říct: Čechy krásné.
Vlasta Nagyová

(299a) Karel Bůna, 16.10.2007
Ohlas na článek  Antonín Siuda: Demokracie? Ano! Ale...

Dobrý den.
Skepsi pana Siudy pokládám za pravzor "té blbé nálady", která následovala po listopadové naivní euforii, že "teď již vše bude dobré."  
Každý má v demokracii takovou vládu, jakou si zvolil, jakou si zasloužil, když nešel k volbám. Když se někdo stáhl do ústraní! Ten příklad té malé obce s ožralkou starostou je typický, může vzniknou tam, kde je lidem všechno jedno. A pak naříkají, že trpí!
Podstatná pro každého občana není vláda v Praze, ale místní samospráva.Proto mě udivuje volání po přímé volbě prezidenta, t.j. přímo mám volit někoho, koho ani pořádně neznám, který může klamat voliče svým zjevem, populismem, lhaním. Ale o přímé volbě starostů nikdo už nemluví. A to je podstatné! Aby starosta nebyl třtinou, volební období se klátící dle nálady různorodého (ne partajnického, protože strany mají převážně na kandidátkách t.zv. nezávislé) zastupitelstva, které ho kdykoliv může odvolat. Proti vůli voličů!
Přes veškerá negativa však věřím demokracii, nikdo ještě nic lepšího nevymyslel. U nás k dokonalosti chybí, aby movití lidé vstupovali do politiky, kteří nemají zapotřebí si pomoci! Nejlepší příklad je nyní některými tak vysmívaný p. K. Schwarzenberg. Ten nemá zapotřebí krást, jemu jeho původ nedovoluje celý rod zostudit!
Karel Bůna

(299b) G.Dvořák, 18.10,2007

Pan Bůna má celkem pravdu, ale pokud jde o přímou volbu presidenta, tak s nim nesouhlasím. Právě, ze při přímé volbě presidenta by lidé volili někoho, koho nějakým způsobem znali například z minulosti nebo ho poznají například z předvolebního kláni. Pokud jde o volbu starostu má pan Bůna 100% pravdu - v Česku si takto strany hned po sametové revoluci rozdali karty a už nikdy s tím nikdo neudělá. Stejně tak nemají zájem na legalizaci referenda... Je mi lito, ze takto negativně píši do Pozitivních novin, ale je to bohužel tak.
S pozdravem
G. Dvořák

(297) Zdeněk Rich, 13.10.2007
Ohlas na článek Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra 

Článek Jarmily Kocourkové, nazvaný "Zajatci vlastního nitra" je naprosto unikátní v tom směru, že autorka nenašla na zemi, ve které z nějakého, pro mne neznámého důvodu musí živořit, jednu jedinou dobrou stránku. Nechápu, proč v zemi tak nehostiné zůstává, proč se nevrátí domů nebo neodejde do jiné země, pro její vkus přijatelnější.

Zdeněk Rich
Austrálie

(294) M.Zachystal, 10.10.2007
Ohlas na článek  Miroslav Sígl: Jubilejní osmičkový kalendář

Dobrý den a drobná připomínka:
Česká republika oslaví v roce 2008 již 16 let své samostatné existence. Je sice pravda, že 2008 - 1993 = 15, ale počítáme-li celé roky, pak je třeba přičíst i ten 1993. Proto ČR dosáhne svých 15 let ještě letos, 31. 12. 2007.
S pozdravem
M. Zachystal

(291) Helga Čočková, 7.10.2007
Ohlas na článek Ondřej Suchý: Helga Čočková, hvězda mého života

..milý Ondro, promiň, že toto mé echo není pouze soukromé.....

...milý Ondro, některá vyznání, byť opakovaná o století později, hřejí o to víc, že je teď činí člověk s již daleko větším rozhledem a moudrostí, člověk s pohledem již nezaslepeným zrádnou chemií, zdobící tato svá slova svou osobní osobnostní váhou čestně a pracovitě prožitého života.
Hřejí o to víc, že člověk již světa a jeho běhu dostatečně znalý, znající jeho úskoky a naivní, pošetilé reakce a činy té oslovené, má přesto opět potřebu se k nim vrátit a dokonce je veřejně zopakovat.
Děkuji Ti za Tvé přátelství a velmi si ho vážím. Hřeje.
Helga

(289 ) Zita Mudráková, 05.10.2007
Ohlas na článek: Václav Richard Židek: Jak mne "walking" uzdravil a na nohy zas postavil

A ty hůlky na severskou chůzi - přesný souhlas, zjara jsme chodily s kamarádkou "chodit", trvalo to asi 3 týdny, a už jsme si chtěli koupit ty hůlky, že budeme za exotky, ale ona to pak vzdala a já už byla "hodit" sama jen málo. Ale na ty hůlky pořád myslím, taky mám problémy s cévami, asi vás budu následovat...
Tak se mějte,
Zita Mudráková

(288) Blanka Kubešová, 5.10.2007
Ohlas na článek: Lenka Novotná - Renata Šindelářová: Herec musí umět všecko

Milá Lenko,
možná jsem Ti ještě dost nepoděkovala - Tvoje hrdinka Leoška v Deníku byla báječná a přesně taková, jak jsem si ji nad psacím stolem představovala. Až teď po Tvém rozhovoru chápu, že byla mj. tak dobrá i proto, že jsi všestranný člověk a nemusela jsi vycházet jen a jen z literární předlohy, ale měla jsi prostě z čeho čerpat.
V neposledním se Ti "malá" Leoška povedla jistě i proto, že i Tvoje srdce je čisté a otevřené s důvěrou všemu novému, co život přináší a co na Tebe čeká.
Moc bych Ti přála, abys dostala víc hereckých příležitostí a víc krásných rolí. Zatím Ti aspoň blahopřeji k pěknému a živému rozhovoru, moc se vám s Renatou Šindelářovou povedl!
Tvoje
Blanka Kubešová

(287) Pavel Chytka, 4.10.2007
Ohlas na článek Oldřicha Mikšíka: Sri Chinmoy nominován na Nobelovu cenu míru českými profesory

Pouze poznámečku: souhlasím a jsem moc rád že i na akademické půdě se najdou rozumní lidé.
Pane Mikšíku díky
Pavel Chytka

(284) Vladislav Drahoš, 01.10.2007

Ohlas na článek Václava Židka:  Jak mne "walking" uzdravil a na nohy zas postavil 

V první řadě upřímně přeji panu Židkovi toto přímo zázračné zlepšení zdravotního stavu. Potom oceňuji, že článkem bourá předsudky. Připomíná mi to, jak se v 50. letech na mě s despektem dívali, když při povinné podnikové brigádě při skládání cihel jsem si oblékl rukavice. Kdo tehdy chtěl jezdit do práce autem, zavolali si ho na závodní radu, aby neprovokoval dělnickou třídu... Ani v parku ani na turistických trasách zde okolo Banské Bystrice nikoho s hůlkami nevidět. Setrvačnost myšlení většiny lidí by to zřejmě považovala za podivínství: hole přece patří jen k lyžím, a v létě leda tak do Tater. I já už dobrých pět let podléhám ostychu ukazovat se s hůlkami v nehorském terénu. Ale ten článek mě osměluje a už zítra si s hůlkami vyjdu do našeho pěkného okolí využít slunný den babího léta.
Vladislav Drahoš

(279) Zdeňka Kreysová, 23.9.2007
Ohlas zaslaný Anastázii Mahovské

Díky za vzpomínku na Ondřeje Suchého na Ohlasech jeho Oficiálních stránek, poslechla jsem si Vaši prezentaci, je moc pěkná a jste moc hodná, že jste se o tuto vzpomínku rozdělila s ostatními čtenáři jeho  stránek. Zdraví Vás Ondřejova věrná čtenářka i posluchačka
Zdeňka Kreysová

"Může se vzpomínat"  http://www.anny.cz/prezentace-nejnov-zobrazit.php?cislo=132
"Šemanovice"   http://www.anny.cz/prezentace-nejnov-zobrazit.php?cislo=110

(274) Martina Tothová, 7.9.2007 
Ohlas na článek  Milan Dubský: Profesor Jan Wiener - Neporažený člověk nežijící na odiv

Dobrý den,
děkuji za příjemný a inspirativní rozhovor s panem profesorem. Takové vzory potřebujeme. Věřím, že brzy nastane doba, kdy zaplní více mediálního prostoru.
Martina Tothová

(271a) Ing.Arnošt Bednář, Český krumlov, 2.9.2007
Ohlas na článek Pavla Jána Buvaly: Jsem bohat, protože na světě jsem rád!

Ahojky stará vojno,
hltám tu řádky a nestačím se divit. Jak to, žes nezmínil pocit vrcholového štěstí, které v tobě vyvolává členství v o.s.PODNĚTY.CZ !? A jako vyšší šarže Ti uděluji den domácího vězení za matení veřejnosti. Zamrzlou Vislu jako první nepřeplaval Václav Židek. Už hodinu před ním to dokázal Jára Cimrman.
Tvému polopěšímu pluku důchodců přeji všechno nej a prozatím nedám podnět Kalouskovi, aby seniorům ubral. Někteří jsou však až příliš spokojeni.
Možná být musí. Sami makali i v sobotu – to aby udrželi životní úroveň svých rodičů na 70 % reálné mzdy , ale své děti k následování příkladu nedotlačili. Už nedělají ani celý pátek. Pokud dobře počítám, Ty máš jen 37 %.
Jinak OK. Už jsme přežili horší časy.
Měj se a koukej vykonat nějaký další záslužný čin ve prospěch projektu www.podnety.cz
Arnošt
?

(270) Miluše Mayerová, Liberec, 01.09.2007
Ohlas na článek: Jan Rosák - Jitka Vykopalová: Líbí se mi nápad s Pozitivními novinami

Vážená paní Vykopalová,
když jsem si přečetla před chvilkou v Pozitivních novinách Váš pěkně napsaný článek o panu Rosákovi, rozhodla jsem se mu cosi objasnit. Diví se tam totiž, že neví, že když byl ve studené vodě, oblečený do neoprenu, proč se posléze ta studená voda změní v teplou ? Já bych pro něj měla vysvětlení. Ta voda se totiž ohřeje OD JEHO VLASTNÍHO TĚLA !?! Vím to moc dobře, protože jsem se v mládí potápěla a mně to ohřátí trvalo poněkud déle, protože při mé tehdejší štíhlé velikosti 36 mi byly klubové svazarmovské neopreny, určené vojákům mohutných postav, hodně veliké a voda se mi kolem těla tehdy proháněla hodně dlouho studená. Dnes už by mi takový problém nehrozil. :-)

Mějte se krásně a ať se daří Vám i Pozitivním novinám!

Srdečně
Miluše Mayerová (dříve Šilhánková) z Liberce
(mj. Mistryně republiky ve sportovním potápění za rok 1968. Odpusťte chlubivé staré ženě, jsem ročník 1948) :-)

S Pydlou v zádech

Dál kráčí polem nepolem,
Pydla v zádech
s Krampolem.
Snad nebudou se navracet?
Jeden stojí za osmnáct,
druhý bez dvou za dvacet!

(266a) Jan Krondl, Brooklyn, 27.8.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Jako Čechoameričan...

...mám velmi rozporuplný pocit při četbě výzvy. Autor na jednu stranu volá po pozitivním pocitu ve společnosti, což je jistě dobrá známka -- společnost nabývá sebevědomí. Nadává přitom na politiky, kteří prý "vytrvale lžou".
Pak zase ale chce po politicích (tj. po těch lhářích), aby nějakým ZÁKONEM zajistili pozitivitu médií a zřejmě ji i průběžně hlídali! Přitom mi až běhá mráz po zádech. To je jako dělat kozla zahradníkem. Média jsou od toho, aby hlídala politiky, ne obráceně. Taková "státem hlídaná pozitivita médií" už tu ostatně byla -- do roku 89.
Výzva tak bezděčně zachycuje Velký český problém, který revoluce zjevně vůbec neodstranila -- společnost chce být sice samostatná, zodpovědná a na politice nezávislá, když se jí to ale nedaří, tak zavolá na pomoc zase... POLITIKY, aby ji "zachránili". Ti tak mají pořád navrch a občané se diví proč -- a přitom jsou to oni sami, kdo jim moc vytrvale přistrkují svojí vlastní nejistotou!
Pravá pozitivita společnosti nemůže být ovšem zajištěna žádným zákonem, ale jedině tím, že se společnost plně postaví na vlastní nohy a na politiky právě VYKAŠLE.

Jan Krondl, Brooklyn
[mírně zkrácená verze poslána na blog idnes]
?

(265) Dr. Tomáš KIlián, 26.08.2007 
Ohlas na článek Hany Tomkové Písečný korsický pes

Dobrý den,
chtěl bych tímto způsobem poděkovat a současně pozdravit paní Hanu Tomkovou, moji pacientku v L. Libverda, která mi povídku "Písečný korsický pes" doporučila a předala v kopii s osobním věnováním.Pokud má autorka nebo její blízcí aktivní E-mail, budu rád, když na něj budu moci autorce osobně napsat. Chystám se napsat děkovný dopis, ale takto mailem je to přece jen rychlejší a praktičtější. Povídka je velmi hezká a podobně jako i její další bych je doporučil za povinnou školní četbu dnešním školákům, protože v nich kultivuje to, co dnešním mladým lidem bohužel někdy chybí a sice cit a smysl pro krásu a dobro. Ještě jednou dík a přeji to, co potřebujeme všichni hodně zdraví, elánu a nezdolnosti-takové jaká nechyběla izraelskému lidu při budování svého úžasného národa v sinajské poušti.
S přáním všeho dobrého, prospěšného a pozitivního
v úctě Dr. Tomáš KILIAN
Lázně Libverda

(260) Ondřej Suchý, 23.08.2007
Ohlas na článek Josefa Kráma: Mozartův hrob, na který "se nechodí"

Teprve dnes, po přečtení příspěvku Mozartův hrob, na který "se nechodí", jsem se podíval na vše, co dosud v PN od pana dr.Kráma vyšlo, a najednou jsem si uvědomil, že jsem od něho v minulosti vše (!) přečetl vždy s velkým
zájmem a potěšením! To se mi u jiných autorů zase tak často nestává a tak jsem se rozhodl o tom napsat. Děkuji Vám, pane doktore! Píšete o lidech, které mám rád a díky Vám se o nich dovídám informace, o nichž jsem většinou neměl ani potuchy!
S uctivým pozdravem Ondřej Suchý

?
Odpověď autora článku Josefa Kráma, 23.8.2007

Dík za oba ohlasy - jak negativní (od Milana Richtermoce uvítám nové informace a budu za ně vděčný, určitě nejsem netýkavka), tak i ten pozitivní od Ondřeje Suchého.
Dovolte pár slov: To, co napíšu, není jen moje ješitnost (jsem mužský), ale asertivní konstatování. Nejsem literární ani hudební vědec, ale docela obyčejný učitel češtiny v. v., teď už 70letý :-(
Mám podíl na objasnění závěru života Karla Poláčka (viz můj příspěvek na mezinárodní poláčkovské konferenci 1992, publikovaný ve sborníku "Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním"); původně uváděný údaj o Poláčkově smrti 19. říjen 1944 koncentrační tábor Osvětim je tak oficiálně opraven na 21. leden 1945 Gleiwitz. Mám ke Karlu Poláčkovi, našemu rodákovi, osobní vztah - z pověření Poláčkovy dcery Jiřiny Jelinowiczové (žila v kanadském North Yorku, zemřela tam v roce 2001) a jeho vnuků Tomáše a Martina Jelinowiczových (Martina, žijícího v Torontu, jsem učil v 60. letech na rychnovské průmyslovce) jsem přebíral z rukou prezidenta Václava Havla 28. října 1995 Řád T. G. Masaryka, udělený in memoriam Karlu Poláčkovi.
Josef Krám

(258) Eliška Peroutková, 22.08.2007 

Vážený pane Pavle Loužecký a vážená Redakce Pozitivních novin,

když jsem si dnes sedla k mému PC, který jsem si skutečně nechtěla vpustit do svého života - s úmyslem najít nakladatele -první, co mi do kolonky hledat vpadlo, byly Vaše noviny.
S úžasem jsem tak objevila i to, co jsem ani netušila, že najdu - totiž Vaši vstřícnou výzvu pro autory, prostřednictvím které  nabízíte potencionální možnost nalézt vydavatele. Věřte mi, že po velkém zvažování, potem zbrocená, jsem si po přečtení mnohých moudrých a dobře míněných rad pana Loužeckého, který vidí do hlav nás, nejistých, velmi zkušeným okem, dodala odvahy a vyplnila příslušný formulář a klikla jsem na odeslání.
Doufám, že se tak stalo. Jsem novou majitelkou tohoto moderního zařízení, bez kterého nevím, jak jsem mohla žít, leč nejsem ještě natolik PC gramotná, abych příslušný text vložila do formuláře, což jistě jde.
Omlouvám se Vám tedy hluboce za případné způsobené potíže. Od Věry Ludíkové vím, že tyto noviny existují, ale na Vaše stránky mě dnes přivedla náhoda a přiznávám zcela upřímně, i když s proviněním, že jsem je dnes navštívila poprvé.
Zaujaly mne velice a zcela určitě se stanu jejich častou čtenářkou. Děkuji Vám za povzbuzení, že to, co se neudělá do 24 hodin, už se neudělá. Je to velká pravda, nad kterou jsem se rozhodovala velmi dlouho, i když již nějaký pátek po této zemi chodím. Děkuji Vám, že takové noviny existují, jsou balzámem, potřebou i oázou v tom našem českém světě, který je někdy plný běd a hořkostí.
Jste pozitivně naladěni a schopni s velkým entuziasmem působit pozitivní kladnou energií a předávat ji dál. To je velice záslužné, i když je to možná pro Vás také nelehké.
Vaší dobré vůli přeji mnoho zdaru a nehasnoucí světlo po Vaší cestě dalších dní.
S pozdravem
Eliška Peroutková

(251) Martina Honisová, 17.8.2007            ? K TOMUTO OHLASU NÁSLEDUJE DISKUZE
Ohlas na článek Milana Dubského  Jen tak na okraj - Ošidná referenda

Vážená redakce,
ráda čtu vaše noviny a proto bych uvítala, aby podobné články neuveřejňovala. Chci vám upřímně sdělit, že nevidím NIC, ale OPRAVDU NIC pozitivního na tom, že si nějaká cizí armáda hodlá v mé vlasti vybudovat terč pro jaderné zbraně. Je mi upřímně jedno, zda tato armáda je americká, ruská či mongolská. Mohla by být i mimozemská, přesto budu nesouhlasit. Pokud redakce vnímá autorův příspěvek jako POZITIVNÍ, pak ovšem rozum zůstává stát. A pokud se s tímto názorem redakce dokonce ztotožňuje,doporučuji změnit název, aby nedocházelo k matení veřejnosti.
Děkuji za pochopení
S pozdravem
Martina Honisová

P.S. Je opravdu hodně smutné, když někdo většinu obyvatel šmahem odsoudí k příslušnosti či sympatiím k světovému terorismu. Možná by k nám měli naši ochránci v rámci boje s terorizmem shodit pár jaderných střel, aby toto podhoubí bylo včas zničeno. Byl by to určitě, dle nám předládané logiky, POZITIVNÍ čin, protože by zachránil svět. Považte, takové hnízdo terorismu!
?

(251a)  ODPOVĚĎ NA OHLAS M.Honisové od autora článku Milana Dubského

Vážená paní nebo slečno Honisová,

děkuji Vám za ohlas a vyslovení Vašeho názoru k mému komentáři, který vyšel v Pozitivních novinách 17.srpna 2007. Máte plné právo a svobodu vyjádřit zcela jiné stanovisko k předmětnému problému. Plně jej respektuji. Ale z Vašeho ohlasu není zřejmé, pro co vlastně jste Vy ? Pro umístění radarové stanice nebo ne? Ale hlavně proč? Váš ohlas má podle mne trochu jiný směr. Vy jste proti tomu, aby Pozitivní noviny uveřejňovaly příspěvky, které reagují na závažné jevy, problémy a události. Píšete, že je Vám jedno zda „tato armáda je americká, ruská či mongolská“, ale v tom není problém. Zde se nejedná o pobyt jednotek nějaké armády, nýbrž o zařízení, které by bylo schopno monitorovat pohyb raket, odpálených bez ohlášení a s úmyslem napadnout území jiných států bez vyhlášení války a jejichž oběťmi by se stalo v první řadě civilní obyvatelstvo a které samy třeba vůbec nevlastní podobné zbraně a nemají žádných nepřátelských úmyslů.Na rozdíl od agresivního vstupu Rudé armády 21.srpna 1968 pod lživými argumenty,že jdou zachraňovat socialismus, požádala vláda USA, zda by naše republika dala souhlas k umístění takového technického vojenského zařízení jakým je radar, který k hlídání vzdušného prostoru užívá paprsky XBR, které jsou méně škodlivé, než vysílače mobilních operátorů, protože paprsek radaru je mnohem méně, ne-li vůbec, škodlivý a nemá takovou intensitu.
Ale slovo a názor ke zdravotním aspektům musí a mají říci fyzikové, vědci a příslušní odborníci. Měli by a jistě budou ovšem také přihlížet k postojům občanů. Člověk se má rozhodovat na základě poznatků a zkušeností. S poznatky souvisí myšlení. Bez myšlení a přemýšlení nelze žít. Když si vážená paní nebo slečno Honisová ještě jednou přečtete v klidu můj komentář, nenajdete tam žádný odsudek většiny obyvatel, jak jste nazvala občany naší země. Já zastávám názor, že o vysoce odborném problému s velkým potenciálním dosahem mají rozhodnout lidé, kteří rozhodnou kompetentně. Tak jako nemůže složitou medicínskou operaci provádět laik, nýbrž vzdělaný a zkušený lékař, nemohou o závažných otázkách rozhodovat a řešit složité problémy laici a lidé, kteří nejsou seznámeni se všemi faktory a detaily a jejich vlivy na další vývoj věcí a událostí.
Někde v pozadí mé reakce na Váš oprávněný a kritický ohlas se ukrývá malá otázečka, zda byste podobný odsudek vyjádřila v době, kdy ulicemi našich měst v srpnu 1968 projížděly sovětské tanky. Myslím si, že je to možná nepravděpodobné. Možná jste v té době byla příliš malá, ještě dítě anebo jste se ještě nenacházela na tomto světě. Nicméně mě dost zaráží, nikoliv Váš kritický ohlas, ale počínání presidenta Putina a ruských generálů, kteří instalovali nejnovější rakety okolo Petrohradu, obnovení dálkových letů nejmodernějších a největších ruských vojenských bombardérů s raketami s funkčními hlavicemi nad světovými oceány, jež krouží kolem zeměkoule. Toto rozhodnutí učinil pan Putin právě včera, když bylo v roce 1992 zastaveno, a nepřipadá mi právě šťastné a rozumné. Přesto nepodsouvám ruskému národu a občanům Ruské federace žádné dané předpojatosti. Myslím si, že obyčejní lidé všech národů, kteří pracují a vytvářejí všechny užitečné a přínosné hodnoty našeho světa, si nepřejí žádnou válku, ani nesmyslné zbrojení, i když právě na něj vynakládají vlády všech zemí daleko největší prostředky z vytvářeného hrubého produktu.
Přeji Vám vážená, vše dobré a ujišťuji Vás, že jsem přesvědčen, že Pozitivní noviny mají nejen právo, ale i povinnost tisknout příspěvky, které píší autoři s rozvahou a ve snaze přistupovat nejen k hezkým krásným věcem a jevům, ale i k otázkám a problémům, jež nejsou vždy úsměvné, ale psát o nich jinak, než bulvár. Svět a život je naplňován nejen radostmi, štěstím, ale také strastmi a bolestmi. Těch posledně uvedených by mělo ovšem být co nejméně, ale nástroje na takový svět bohužel zatím lidstvo nemá.
S pozdravem
Milan Dubský, 17.8.2007 
?

(251b) Karel Bůna, 18.8.2007
Diskuze k ohlasu na článek Milana Dubského  Jen tak na okraj - Ošidná referenda

Pan Milan Dubský má plnou pravdu, že otázka umístění radaru na území našeho státu je tak ryze odborná záležitost, že o ní rozhodovat referendem je holým nesmyslem. Někde jsem již četl trefné porovnání, že stejně
nesmyslné by bylo referendum, zda máme platit daně, či ne. Nejsem ovšem tvor natolik tolerantní, jako pan Dubský, a tak vidím v celé té protiamerické štvanici zlý úmysl, někým placený a podporovaný. Je to totiž skvělá příležitost - cizí vojska na našem území, jak zpracovat mínění naivních lidí v svém zájmu. To, že za nějakým účelem může dojít k pobytu "cizích", správně, ale spojeneckých vojsk na území ČR, muselo být každému alespoň trochu přemýšlivému občanu jasné, jakmile ČR vstoupila do NATO. Tací, kteří to nepřepokládali, by teď měli hlasovat v referendu? Stojí za to jít na stránku "NE ZÁKLADNÁM" a přečíst si, které organizace toto hnutí podporují. Islámská konference, Svaz palestinských studentů (v Česku!!), Společnost Julia Fučíka. Pokud toto někomu nestačí, běžte na tu stránku, přečtěte si názvy všech organizací a pak si přiznejte, zda s názory takovýchto spolků se chcete ztotožnit. Ještě nikdy ve své historii neměl český národ takové bezpečnostní záruky, jako za nynějšího spojenectví. Ale ty je třeba si něčím zasloužit, nějak se na nich podílet. Když nechceme, připravíme si sami další rok 1938.
Touto vyhrůžkou nemíním však nebezpečí ze strany Německa. Bude odjinud.
Karel Bůna
?

(251e)

Vážení čtenáři!

Článek Milana Dubského o radarech vzbudil velkou vlnu emocí, které jsou bohužel v některých případech velmi konfrontační.  Nesporně se jedná o důležité a citlivé téma, o kterém je třeba veřejně mluvit, ovšem na celorepublikové úrovni v řízené diskuzi za účasti centrálních médií.

Jsme přesvědčeni o tom, že posláním Pozitivních novin není otiskování jakýchkoli konfrontačních článků a diskuzí kolem nich (byť i nám se to občas stane) na témata vysloveně politického charakteru. K tomu jsou povolána úplně jiná média, kterým nechceme "lézt do zelí".

Proto jsme se rozhodli další ohlasy na téma RADARY v PN neuveřejňovat a tuto diskuzi uzavřít. Pokud cítíte potřebu vyjádřit svůj názor, zašlete ho e-mailem přímo autorovi článku panu Milanu Dubskému.
Děkujeme za pochopení.

Redakce Pozitivních novin
19.8.2007
???

(249a) Michaela Kořistová, 10.8.2007
Ohlas na článek Jakuba Srovnala  Zkusme se vrátit zpět aneb než se ta písnička ztratí

Dobrý den,  
se zájmem jsem si přečetla tuto část pojednání o K.H. Je dobře, když se K.Hašler připomíná, i když to určitě nebyl žádný vzorňák (kdo už je).
Mám ale jednu připomínku. V první části článku je zmiňován herec Ivo Raič s tím, že nehrál šlechtice Lonskije ve hře Jan Žižka. 
1) Ve hře Jan Žižka žádný šlechtic Lonskij nefiguruje. Můžete si to lehce zkontrolovat např, na webu ND v Praze - viz archiv představení. 
2) LONJSKI nebo LONJSKY nebo "de LONJAY" apod. byla součást příjmení tohoto chorvatského herce. Jmenoval se tedy celým jménem Ivo (někdy též Iwo) Raič šlechtic Lonjsky (1881-1932).
Přeji hodně dalších zajímavých článků. 

Zdraví
M.Kořistová

(249b) Jitka Vykopalová, 11.8.2007

Milá paní Kořistová,
děkujeme za Vaši připomínku k textu o K. Hašlerovi, je vidět, že jste pozornou čtenářkou, což nás velmi těší. Upozornili jsme na tuto chybičku autora článku a čekáme na jeho vyjádření, abychom mohli provést opravu v textu. S pozitivním pozdravem ze slunného Stockholmu
Jitka Vykopalová
zástupkyně šéfredaktora PN,
reprezentant PN ve Švédsku

(248) Helena Procházková, 5.08.2007
Ohlas na článek Jitky Vykopalové  Pozitivní noviny slaví třetí narozeniny

Milý tříletý oslavenče!
Přeji hodně sil všem, kdo se podílí na Tvém životě, zdravé oči a rychlé internetové připojení nám všem fandům, v budoucnosti kvalitní reproduktory posluchačům Pozitivního rádia a dostatek místa na novinových stáncích pro papírové Pozitivní noviny.
Jsem ráda a je pro mne ctí, že mohu občas přiložit polínko do živého pozitivního ohně. Ať nám všem dál svítí na cestu, aby nám bylo dobře.
Helena Procházková

(247) Pavel Ján Buvala, 2.08.2007
Ohlas na článek Jitky Vykopalové  Pozitivní noviny slaví třetí narozeniny

Dobrý den přeje Dědek ze Sudet!
Promiňte, prosím, ale v té chválobráně na moji osobu je mikrochybička: nikoli dům důchodců, ale Svaz důchodců ČR Liberec. 
Nevěda, čím jsem si tolik hřejivých slov zasloužil, prosím o tuto opravu. Byl bych nerad kdyby se nějaký dědek/babka-parapetka měli otírat a hledat mouchy na jinak nádherném čánku nejčtenějšího deníku v širém světě.
"Slunce v duši " Vám přeje a k "narozkám"
blahopřeje Vám & comp. PN  P. J. Buvala 

(244) Marie Zieglerová, 30.7.2007

Vážený pane Moci,
velice ráda čtu na pokračování Vaše vyprávění Austrálie - můj osud. Je to čtení velice poutavé a poučné hlavně pro ty z nás, kdo si takový exil prostě nedokážou vůbec představit. Dozvídám se z něho plno zajímavých věcí o drsném životě na druhé straně světa, o nutnosti naučit se přežít v tak odlišné přírodě, o lidské soudržnosti, o pravdivosti kamarádství a taky o tom, jak se z chlapců stávají chlapi, což je možné jen v drsných podmínkách, kde se prověřují charaktery...
Přeji Vám moc krásný den
Marie Zieglerová

(243) Romana Šonková, 29.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Vážená redakce!
Velmi oceňuji, že "Pozitivky" vytáhly do boje proti "blbé náladě" - články pana Loužeckého se mi opravdu líbí - obdivuji jeho styl. Při přečtení úvodního článku mi bylo hned jasné, jak to myslí s tím zavedením kvót pro typ zpráv v televizním zpravodajství - pan Neff mu na to báječně skočil. Držím Vám palce, aby se diskuse rozvinula tak, jak si přejete a jak si toto téma zaslouží. Ale vlastně nemám žádné obavy, že by se to nepovedlo - jste takový světlý ostrůvek šířící kolem sebe láskyplné vibrace a tím ovlivňujete své okolí. A protože sejete dobro, také zákonitě dobro sklidíte...
Romana Šonková

(242) Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (4) 28.7.2007

Úvahy na téma "blbá nálada" najdete ve stejnojmenném článku Pozitivních novin

(234) Stanislav Háber, 18.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Čo kto kedy urobí je veľké tajomstvo. Možno netreba ani preceňovať túto tému, či vysielanie negatívnych správ naozaj otupia morálno - etické vlastnosti recipientov. Iste, môžeme predpokladať, že sa tak stane, ale nemusí to platiť automaticky. Poznal som novinára, ktorý so skrytou kamerou dokázal fakt divy. Dnes po rokoch som ho stretol.
Spoločnosť už naňho zabudla. Väčšinou. V mojich očiach zostal hrdinom.
Ako sme sa rozprávali, vysvitlo, že nemá poriadne z čoho žiť. Jednu vec som si však na ňom uvedomil hneď - nezmenil sa. Ľudia sú proste takí, akí sú. Pôjdu znovu hlavou proti múru, aj keď vedia, že si ju rozbijú, lebo si ju už rozbili predtým. A tí, ktorí tak neurobia, tak neurobili a nerobili ani predtým. Jednoducho pravda je v nás hlboko zakorenená. Absolútne však súhlasím s tým odkazom pána Loužeckého, že vychovávame a nevieme, koho a k čomu. Najviac sme dlžní svojim deťom - vo výchove. A budúce generácie odchované na našom hulvátstve to budú mať, zrejme, ťažké, aj keď už starí Rimania horekovali nad tým, aké sú to časy a aké mravy! (ó tempora - ó mores):)
Stanislav Háber

(233) Milan Drnec, 18.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI
 
Bojovat ne, ale šířit dobrou náladu!

Mám takový dojem, že se nám ta militantní terminologie z doby totality příliš zakořenila pod kůží. Stále chce někdo proti něčemu bojovat. Dejte si k ruce papír s tužkou a dělejte si čárky za každý boj, se kterým se za jeden den v médiích setkáte. Boj, i s těmi nejušlechtilejšími úmysly, vždy vyžaduje určitou dávku agresivity a vyvolává jedovatost. Ta se následně projeví při nejmenším jako vulgarita. Příliš dlouho nám, v rámci třídního BOJE, byla do hlav vtloukána myšlenka, že jsme všichni páni (tenkrát soudruzi), a tudíž nikdo nemusí a nebude nikomu sloužit. Dnes nám k tomu ještě přibyla ztráta ohleduplnosti. Máme přece demokracii! A jak známo - myslet, to bolí. Jednodušší je přebírat kterékoliv atributy blbé nálady, než hledat jak společnost z ní dostávat. Proto mi dovolte, abych opsal pár vět, které mi kdysi věnoval můj pacient a které ještě stále visí u mě na zdi. Protože se ale do tohoto příspěvku nevejdou napíši je v dalším. Snad je přijmete za své.

ÚSMĚV

Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho. Obohacuje toho, kdo ho přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo ho daruje. Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj bývá stálá. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel, a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat. Úsměv vytváří v domově pohodu, ve starostech je oporou a pro vnímavé je znamením přátelství. V únavě přináší odpočinek. Ve znechucení vrací odvahu. V zármutku je útěchou, a pro každou bolest přirozeným lékem. Je dobře, že si ho nelze koupit ani půjčit a ani ukrást. To proto, že má hodnotu okamžiku, kdy je darován. Potkáte-li v životě někoho, kdo nemá pro vás úsměv, ačkoliv na něj čekáte, buďte velkodušní a oblažte ho svým úsměvem. Nikdo tak nepotřebuje úsměv jako ten, který ho nemá pro druhé.

Přeji hezký den a hodně sil do šíření dobré nálady.
Milan Drnec

Ahoj všichni,
navazuji na příspěvek pana Řezanky - a to především na jeho závěr: pokud se myšlení lidí nebude rozvíjet a hlavní bude jen ekonomický zisk, bude zde stále bludný kruh blbé nálady.
Myslím si, že 90 procent problémů tohoto světa spočívá právě v honbě za ziskem. A to je pak těžká rada. Sama jsem byla kdysi zaměstnankyní (dnes jsem OSVČ), a tak jsem zblízka viděla, o čem to je. A smutně tuším, že až se mé děti zapojí do pracovního procesu (zatím studují), budou se muset třeba i nedobrovolně "zařadit", jak říkával můj bývalý (a ekonomicky nadmíru úspěšný) šéf - "šlapat brázdu". Jinými slovy, pokud nebudou chtít o práci přijít, nezbude jim, než nasadit požadované tempo, časovou flexibilitu - jednoduše plnit všechny atributy vyžadované od zaměstnance, natož od absolventa, který je už sám o sobě čím dál více ohroženějším druhem.
Co k tomu říct pozitivního? Byť jsem každodenním čtenářem Pozitivních novin, což by mělo naznačovat moji náklonnost k pozitivitě :-), v tomhle směru přiznávám, že můj pohled na idealizmus pana Loužeckého a pana Židka (Bůh je opatruj!) je docela skeptický, i když jim fandím. Ano, vše tohle snažení je na svém místě, souhlasím s vyhlášením boje proti blbé náladě, ovšem úspěch je v nedohlednu.
Každý přece ví, jak je ošidné "vysmeknout" se z řetězu ekonomického vleku. Pokud někdo řekne NE, já to tak nechci - může jít - opět řečeno lidově - pást barany. A zas až tolik ovcí a pastvin, přiznejme si, zase není.
Na sto procent sdílím názor pana Loužeckého na působení televizních správ a jiných mediálních dobrodinců, konkrétně na tzv. "návody na použití" pro lidi se sklonem ke zločinu. Tohle se vymyká chápání: zda si šéfové oněch pořadů nedomyslí možné následky, což se mi zdá přímo nemožné, anebo taky jedou v tom "ekonomickém vlaku", což je vysvětlení zřejmě bližší skutečnosti. Ovšem v konečném důsledku je to přímo morbidní. Co mohou proti tomu udělat běžní občané? Prý rozhodují, když se účastní voleb....atd. blablabla. Vše je k smíchu, vše je k pláči. Motání se v kruhu.
Přesto přese všechno, bojujme, kichotové!
Zita Mudráková

(230)  Anastázia Mahovská, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého Pozitivní noviny vyhlásily boj „blbé náladě“ ve společnosti

Je to jenom na každém z nás, pro jakou náladu se rozhodne!

Taky jsem se nechala dlouho vláčet blbou náladou, ale pak jsem si řekla, že si za to mohu sama. Dneska už vím, že naše myšlenky se zhmotňují do reality, a proto se straním lidí s blbou náladou a vyhledávám lidi pozitivní, kteří neúnavně pracují pro dobro nás všech a mají jasnou vizi do budoucna, jak mnohé změnit k lepšímu.
Uvedu banální příklad: Když mi neustále přetékala schránka stupidní reklamou, pořídila jsem si samolepku s nápisem: „Nevhazujte reklamu!“ Od té doby mám ve schránce pouze soukromou poštu a odbourala jsem tak zbytečný stres, který mi podsouvali vtíraví neurvalci.
Každý z nás rozhoduje o tom, čím si nechá zaplnit svoje svědomí a podvědomí, a proto si nesmírně vážím pozitivního úsilí pana Pavla Loužeckého a celého týmu Pozitivních novin.
A taky jsem vděčna za všechny čtenáře Pozitivnich novin a věřím, že jejich sledovanost bude pouze stoupat, zatímco ostatním médiím začíná sledovanost pokulhávat. Je to jasná zpráva, že lidé se začínají orientovat v nám dosud málo známém světě byznysu peněz a začínají přemýšlet o hlubších hodnotách, jakými jsou rodina, láska, přátelé, štěstí, znalosti, humor, dobrá nálada, příroda a zdraví.
Naší civilizaci bylo dáno do vínku, aby se vyvíjela a věřím, že - po revoluční křižovatce - zase najde tu správnou cestu, jak vykročit k důstojnému žití v poznávání těch pravých hodnot života, které nám naše bytí zpříjemní a obohatí.
No a pro pokochání a dobrou chuť Vám posílám bryndzové halušky z Tater, neboť s dobrým jídlem je mnohé protivenství mnohem snesitelnější a vše příjemné stává se ještě příjemnějším. 

                                  Brynzové halušky

A co dodat?
Věřím v šikovné a moudré lidi, kteří mají co nabídnout.
Udělejme vykřičník za hloupostí a učme se od lidí, kteří umí - třeba na stránkách Pozitivních novin. A hlavně, nebojme se taky přiložit své polínko na rozhořívající se plamínky poznání v krbu přátelského zázemí našich tolik oblíbených internetových novin!
S pozitivním pozdravem
Anastázia Mahovská

(229) Jana Stuchlíková, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

K blbé náladě …

Blbá nálada, pojem který se až příliš aktivně uchytil v našich myslích. Docela dobře se na ni dá vymluvit v nejrůznějších situacích, ve všelijakých souvislostech, zkrátka kdykoli se nám to hodí. Mám ale otázku: „Opravdu za moji vlastní blbou náladu může jeden či několik katastrofických článků v médiích, jedna či několik zpráv ve zpravodajství, byť přesně, hojně a pravidelně mířených na mne, jako konzumenta?“

Pokud si skutečně poctivě odpovím, pak moje odpověď zní, že ne. Jistě, že mohou nemalou měrou k mé „blbé náladě“ přispět, že mohou zasít nejedno semínko nevraživosti, nedůvěry či zlosti vůči okolí, nicméně moje opravdová odpověď zní: „Za moji vlastní blbou náladu, kterou kolem sebe šířím do široka, do daleka si můžu já sama. Vyrobila jsem si ji díky své přehnané nespokojenosti, díky své marné snaze přetvářet věci nezměnitelné, díky své přemrštěné netoleranci, díky své nezdravé kritičnosti, díky svému natvrdlému nepochopení, díky své neschopnosti soucítění, díky své nedostatečné empatii …“ 

Když se zamyslím nad svou poctivou odpovědí, pak mohu pokračovat. Přiznám-li si totiž vlastní přičinění na blbé náladě, musí existovat i vlastní přičinění na náladě opačné.

S dobrou náladou, kterou si dokážu vlastními silami zaopatřit, získávám totiž veliký dar. Dar  svobodné otevřenosti, upřímnosti, vstřícnosti a vůle zlepšovat. Nejen vůči sobě samé, ale právě i vůči ostatním. Pak se moje dobrá nálada může šířit do široka do daleka, a věřte, slova sice hýbají, ale PŘÍKLADY TÁHNOU!

Přijmu-li věci takové, jaké jsou (pozor, neznamená to smíření se s nepravostmi), získám objektivnější pohled bez zbytečných odsudků a jsem schopna v rámci svých možností racionálně reagovat či řešit.

Dám-li ve známost, že má sklenice je z poloviny plná a proč, zvýším šanci, že své sklenice takto uvidí i jiní.

Zamyslím-li se nad svým nezdarem, třeba pochopím, že budu-li jednat pod vlivem strachu (z čehokoli či kohokoli), nedopadne to dobře. Tak se mohu příště pokusit sebrat více odvahy nebo svůj strach nahradím láskou.

Pochopím-li, že čím větší odpor kladu, tím větší problémy si vyrábím, pak získám šanci být přístupná daleko více možnostem.

Zjistím-li, že více beru, než dávám, nedostává se mi pocitu uspokojení, a moje blbá nálada má z čeho růst.

Tak mohu pokračovat nekonečně dlouho a vy jistě také. Nestojí za to, občas zapátrat po skutečné příčině blbé nálady a pokusit se ji nahradit příčinou nálady dobré? Já vím, takto vůbec nijak nezabráním té negativní sprše, často přispívající k mé blbé náladě. Ale mám proti ní svou zbraň, která funguje.
Jana Suchlíková

(228) Ing. Vít Pátek, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Vážená a  redakce,
četl jsem LN a při veškerých sympatiích k PN musím konstatovat, že v daném případě souhlasím s panem Neffem. Dosáhnout pozitivního přístupu pomocí úřední regulace ani "samoregulace" se i podle mě nedá. To musí být přímo v těch "lidech z médií", v jejich přístupu k životu a světu. Naopak to, o co se snaží PN, tedy být "ostrůvkem pozitivní deviace", má šanci na nějaký účinek. Koneckonců to p. Neff ve svém článku píše taky, souhrnně PN pochválil a ten článek ve výsledku PN víc pomůže než uškodí.
Mimochodem, podle mé zkušenosti mají k vyváženému přístupu, tj publikování i pozitivních věcí, docela blízko Hospodářské noviny. Je tam - samozřejmě vedle zpráv a komentářů k různým průšvihům - docela dost "příkladů dobré praxe", článků o tom, jak kdo uspěl v byznysu apod.

S pozdravem
Ing. Vít Pátek
šéfredaktor
Nakladatelství Fraus

(227) Petra Haasová, 17.7.2007
Ohlas na článek Pavla Loužeckého OTEVŘENÝ DOPIS ONDŘEJI NEFFOVI

Pro dobrou náladu

Přeji Vám všem krásný den. Všem, nejen těm, kteří se začetli do článku Pavla Loužeckého a následných reakcí. Se zájmem jsem si přečetla rozsáhlý článek Ondřeje Neffa v Lidových novinách. Je moc fajn, že právě on zareagoval na výzvu Pavla Loužeckého, jen nevím, jestli z toho mám mít radost. Možná jsem jeho povídání špatně pochopila, ale připadá mi, že si ze záměru „Pozitivek“ dělá „šoufky“. Možná by mě mile překvapilo, kdyby namísto matematických poměrů dobrých a špatných zpráv v různých médiích a vyměřování pokut, napsal něco „pozitivního“?
Nelíbí se mi termín „blbá nálada“, proto jej používám poprvé a naposled. Pokud si jej totiž spojíme s výrokem našeho bývalého prezidenta, můžeme se následně ubírat úplně jiným směrem a vytvořit další rozmíšky a rozpory, abychom se pro jistotu od ostatních médií moc neodlišili.
Dobrá. Všichni víme, že bulvár vydělává na neštěstích a skandálech a to nikdo nezmění. Proč se lidé dívají na horory? Proč bývá při neštěstích a haváriích kolem plno čumilů? Adrenalin. Aby si měli o čem povídat. Změníme to? Ne. Tak to bylo, je a bude. Nikdo se nesnaží vsugerovat televizi, aby namísto hromadné havárie na D1 uveřejnila karneval. Šéfredaktor Pozitivních novin Pavel Loužecký nekritizuje, nenapadá, prostě konstatuje. Cílem je lidi nasměrovat, ne je ovlivňovat natolik, aby propadli nějakému bludu. Dobrá nálada není blud. Je to jev, který je vzácný, protože sbližuje lidi a prodlužuje život. Cílem není říct Karlovi odvedle „Nebuď blázen, nekupuj si bulvár, je to hloupost“. Jde o to, říct mu – přečti si něco jiného a porovnej své pocity. Když má člověk dobrou náladu, dívá se na věci rozhodně jinak, než když je naštvaný na celý svět a vylévá si zlost na všech a všem kolem dokola. Slovo, gesto, úsměv, je jako lavina. Ať už dobré nebo špatné.
Stalo se mi, že jsem si jednou ráno při cestě do práce spletla nějakého cizího pána s kolegou. Usmála jsem se na něj a vzápětí zjistila, že to není on. Nicméně – pán se rozesmál na celé kolo a řekl: „Tak by to mělo být každé ráno“.
Když se mačkám v metru a načuřeně strkám do lidí kolem sebe, může mi to vynést akorát šťouchanec do žeber na oplátku, případně nepříjemnou slovní potyčku a zkažený den. Když se na poště na úřednici usměju a pochopím všechny nepříjemnosti papírování, protože ona za to nemůže, vysloužím si příjemný pocit.
Snad jsem snahu Pozitivních novin pochopila dobře. Jde o to nalézt cestu, jak lidi motivovat, aby měli lepší náladu, a to prostřednictvím dobrých zpráv, humoru, příjemného povídání. A čím více bude lidí, kteří budou ochotni šířit dobrou náladu, tím více bude těch, kteří ji budou přijímat a předávat.
Ještě jednou - hezký den všem
Petra Haasová

Ilustrace do diskuze - František FrK Kratochvíl

(224) Hana Kollmanová, 16.7.2007 

Dobry den,
pokud je pan Kupka mezi pozitivnimi osobnostmi, tak chci upozornit na souvisejici projekt se sbirkou "Clovek a zeme" a te je kniha, ktera je vydana v cinske, kambodzske a mongolske verzi..mozna ma jeste dalsi, ale ja je neznam. Kniha je uzasna a jeji provedeni jsou...pozoruhodna ..v pravem slova smyslu. Doporucuji vyzkoumat, ziskat fotky a publikovat ..velmi pozitivni a krasne. Knihy jsem videla pri prilezitosti Kupkovy vystavy v Litomysli. :-)
Hana Kollmanová

Odpověď na ohlas Petr Kersche, 15.7.2007 

Vážený pane Kerschi,
Nemám vůbec žádné pochyby o tom, že Vaše argumentace stojí na neoddiskutovatelných skutečnostech. Ani se nemusím sám stavět k trafice, aby mi bylo jasné, jaký čtenář v našem státě převažuje. Na to mi stačí prohlédnout si statistiky prodejnosti jednotlivých periodik.
Jenže já nechci změnit čtenáře, já bych chtěl zaútočit na mravní kodex novinářů, na to, aby si hlavně manažeři velkých listů uvědomili (ale oni si to určitě uvědomují), jak obrovskou "ovlivňovací moc" mají v rukou. Obávám se však, že obchodní zájmy jsou v tomto státě nade vše, a to mě svádí k myšlence, že je potřeba o tomto tématu diskutovat veřejně, ať už se zastánci této myšlenky, nebo s jejími zavilými odpůrci. Každá diskuze je podnětná a dobrá. A věřte, že čím více bude vyhrocená a čím déle se na všech možných úrovních potáhne, tím lépe pro nás a pro téma samotné.
Já osobně bych proti bulváru v tomto okamžiku bojovat nechtěl. O tom to totiž vůbec není. Teď bych uvítal především střelbu "do vlastních novinářských řad". Do našeho svědomí - na čem se vědomky či nevědomky každý den podepisujeme. Hledal bych nějaké milníky pro osobní odpovědnost a snažil bych se je zarážet do našich myšlenek, přesně tak jako to dělal Karel Čapek ve svých novinářských pojednáních. Jsem si jist, že on by byl první, kdo by se proti tomu, co se děje v našich médiích po revoluci, postavil se vší vehemencí a vahou svého jména.
No a to je právě to, co nám teď chybí nejvíce: ZNÁMÁ NOVINÁŘSKÁ JMÉNA, která se odhodlají vystoupit ze svého mediálního výsluní a zaujmou jasný, srozumitelný a nekompromisní postoj. A pak se možná i vrhnou do mediálního boje s těmi, kteří si z různých pohnutek hájí především své náklady, tituly, čísla, mocenské choutky a já nevím co ještě.
Můj hlas a názor je pouhým začeřením prstu v mrňavém rybníčku vody. Vím, že já sám s tím nic nezmohu. Ale tento problém se přeci netýká mě ani Pozitivních novin. Týká se každého z nás a především těch, kteří si každý den kupují svůj Blesk.

S pozdravem
Pavel Loužecký, vydavatel Pozitivních novin

Moc se mi líbí článek Petry Saézové "Matky puberťáků...". Je to podle všeho máma se stejně velkou svatozáří, jakou má moje máma. Ještě si celkem pamatuji, jak maminka kolikrát bezmocně přihlížela řádění mých splašených hormonů a jediná pomoc byla sklenička studené vody. A to ji ještě nevyklopila na mě, ale do sebe. Milá Petro, parádně jsem se pobavila dramatickým popisováním situace v koupelně, to hmatatelné napětí z "mydlení a šamponování" bylo k nevydržení :-)). Přeji Vám hodně sil a také se těším na Vaše další povídání.
Petra Haasová

(221) Monika Gajdošová, 9.7.2007 

Dobrý den,
četla jsem v nedávné době knihu o Lídě Baarové „Života sladké hořkosti“, velmi mne její životopis zaujal a stále bezvýsledně pátrám po knize Josefa Škvoreckého „Útěky“ (první kniha o Lídě Baarové). Moc ráda bych si ji koupila, ale zřejmě se nachází již jen v antikvariátech, zatím mi však štěstí nepřálo ani tam. Pokud náhodou má prosbička dorazí k někomu, kdo by poradil, kde zmíněnou knihu získat, udělal by mi velikou radost, když mi napíše na mou mailovou adresu : monika.gajdos@seznam.cz
Monika Gajdošová

(215) Mgr. Pavel Verner, 2.7.2007
Dobrý den do redakce!

Zabývám se mediální výchovou (učím na Vyšší odborné škole publicistiky a VŠE) a na základě každodenních zkušeností s nejrůznějšími tiskovinami mám za to, že by se jejími základy měli zabývat i nejrůznější redaktoři regionálních nebo úplně nových (i internetových) listů, tiskoví referenti atd., kteří by se mohli dozvědět o novinařině ledacos zajímavého a potřebného a tím pozvedli na vyšší úroveň svou žurnalistickou práci. Vzhledem k souběžnému studiu, původní jiné hlavní profesi, vytíženosti a dennímu nasazení a případně i s přihlédnutím k věku není nezbytně nutné, aby si každý externí redaktor a tiskový referent či mluvčí doplňoval vzdělání několikaletým
denním či distančním studiem žurnalistiky.
Nabízím proto za účelem zvýšení profesní úrovně redaktorů (s ještě žádnou či původní jinou odborností) a všech dalších písmáků: účast na letním týdenním intenzivím kurzu žurnalistiky a tvůrčího psaní - ještě je několik volných míst - poslední červencový týden (23. - 27. 7.), který se koná ve Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Cena 3500 Kč. (Informace na p.verner@vosp.cz nebo pavelverner@chello.cz )
Je tady však i jiné - individuální řešení pro zájemce: prezentační podzimní kurz nebo pro mimopražské korespondenční kurz žurnalistiky. (další informace na www.vosp.cz nebo http://verner.webpark.cz )
S pozdravem
Mgr. Pavel Verner, lektor
p.verner@vosp.cz nebo pavelverner@chello.cz