Karel Bůna: Blízké a přece neznámé

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Když nám konečně po roce 1989 bylo umožněno volně cestovat, většina z nás směřovala někam na jih, za sluncem a teplým mořem. Kdo si dnes ještě vzpomene na oblíbené italské Bibioni, přeplněné našinci a s nápisy v obchodech „Prosíme Čechy, aby nám zde nekradli“.
Cíle našeho cestování se změnily, pokud ještě někdo může a má na to, jezdíme jinam, hanlivé nápisy zmizely, staly jsme se rovnocennými a i vítanými hosty, svým zájmem a penězi zachraňující nejeden pension a hotýlek, které „západní“ rozmlsané turisté opustili. Nabažili jsme se; pocit „že můžeme, že nemusíme žádat“, znormalizoval i v tomto naše chování.

A najednou prosakují sem tam zprávy, že se zájem tuzemců opět obrací k dovolené „doma“, stoupá obliba důvěrně známého Slovenska, všichni chceme mít o dovolené klid a pohodu. 

U nás se to poslední projevilo tím, že jsme začali objevovat místa v našem sousedství, v polském Slezsku a bývalém hrabství Kladském. Teprve při návštěvách zajímavých míst, jako jsou lázně Kudowa Zdrój či Polanica Zdrój, Kladska s jeho pevnosti (www.powiat.klodzko.pl ), Walbrzycha se známým zámkem Ksiaz (www.ksiaz.pl/zamek.html,  a nezapomeňte kliknou na galerii), Swidnice ( www.kosciolpokoju.pl ) či Jaworu ( www.luteranie.pl/www/info ) s jejich pověstnými kostely Míru, případně kláštera s neobyčejnou barokní nádherou v Krzeszowě ( http://krzeszow.info ) si uvědomíme, o co nás minulost a nyní naše pohodlnost skoro připravila.

                               

Všímavého turistu například překvapí, v kolika městských znacích, nebo i přímo v kostele Míru, se objevuje český dvouocasý lev, ale málokdo si již uvědomuje, že se pohybuje na území, které od dob Jana Lucemburského či Karla IV. patřilo k Českému království. 400 let, než je Marie Terezie v polovině 18. století prohrála ve válkách s pruským Bedřichem Velikým.
A tak mě závěrem jen tak napadá, jak by se asi bylo kolo dějin točilo, nebýt té prohry. Ke komu by se bývalo bylo uvedené území přičlenilo v roce 1918 při vytvoření Česko-Slovenské republiky? K ní? Asi ztěží, vždyť v takovém případě by Češi bývali byli menšinou ve vlastním státě! Takže nakonec ta prohra, přesto, že znamenala ztrátu území, byla v náš prospěch.
Pokud mě za to, že vychvaluji náš kraj a jeho sousedství, někdo označí za přehánějícího patrona této oblasti, ublíží mi. Před tím, než by tak učinil, doporučují sbalit batoh a vydat se k nám! Najde kout naši vlasti plný krás.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 09. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.