Monika Petrlová: Naše společnost a její problém blbé nálady

Rubrika: Literatura – Fejetony

Táta, máma, já a ségra tvoříme de facto společnost. Když si stoupneme všichni hezky vedle sebe a chytíme se za ruce, pak jistojistě tvoříme přesně ten souhrn lidí, který podle Slovníku spisovné češtiny žije v jistých sociálních poměrech. Ano, máme mezi sebou různé poměry: já jsem kupříkladu dcera a sestra zároveň, máma je matka a manželka, táta zůstal od chvíle, co propustil prsatou sekretářku Soničku, naštěstí už jen v poměru otec a manžel.
Naše společnost není nadnárodní těleso, nýbrž společnost dceřiná: ani jeden ze dvou pokusů o zplození syna se našim nezdařil, tudíž mají dvě holky. Označovat naši společnost za nevládní a neziskovou by byl však holý nesmysl. U nás doma vládne už několik let táta, co si budeme povídat.
Pokud dobře vím, volby u nás proběhly jen jedinkrát, a to když si matka v pětaosmdesátém nesmělým pípnutím zvolila za manžela právě našeho otce. Jeho volební období se mi tak zdá poněkud přemrštěné: dvacet let u moci už pomalu hraničí s diktaturou. Přitom by bohatě stačilo, kdyby se závěs kolem vany v koupelně použil coby volební plenta a při mytí by každý člen domácnosti vhodil do výlevky hlas pro svého kandidáta. Jednou za čas, když bychom takto naprosto ucpali odtok, by přišel pan instalatér, který by dal vše do pořádku, přičemž by zároveň vyhlásil výsledky voleb. To by bylo fér.

O neziskovosti naší rodinné organizace nemůže být ani řeč. Dle pořekadla risk je zisk například z lenosti chodím po bytě v botách na ven. Zatím jsem tím získala akorát pár facek, které zpravidla přiletěly nečekanou rychlostí zleva. Když si máma něco umane, snaží se obvykle získat tátu na svou stranu. Moje sestra zase pravidelně dostává za mytí nádobí dvacetikorunu. Naše společnost je tedy zisková: chtě nechtě každý z nás občas něco získá, ať už je to jen blbé klíště z návštěvy v lese.
Cílem naší společnosti je mírové soužití v dvoupatrovém domě na klíč. Nejčastějším problémem při realizaci tohoto zdánlivě snadno dosažitelného cíle je blbá nálada. Její zdroj se často liší: jednou je jím nešťastně trefená penalta útočníka Slavie Stanislava Vlčka, podruhé vyprodané nosiče teenagerské kapely Tokio Hotel, potřetí kupříkladu pokrčený střih z letního dvojčísla Burdy. Epicentrem blbé nálady mohou být mimo jiné také spálená vajíčka, nevyvezená popelnice, účet za elektriku, Paroubek na titulní straně novin, vypadávající ICQ, zkrátka cokoliv, co se v daný okamžik zrovna neodehrává podle našich představ.
Alternativním řešením problematiky blbé nálady bývá většinou lahvinka sektu, případně tzv. dělání mrtvého brouka. Klíčové řešení už ve svém názvu však nabízí alternativu následující: uzamknout blbou náladu v místnosti s dobrou izolací a přesně dosedajícími dveřmi… aby se zabránilo jejímu dalšímu šíření…

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Iva Pospíšilová, www.bitmapsisters.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 07. 2007.