Blanka Kubešová: Láska k četbě, Dáma s kaméliemi a jedno malé výročí

Rubrika: Publicistika – Historie

Láska k četbě

Mnozí rodiče si naříkají, že děti vysedávají jen před počítačem nebo televizorem. Láska k četbě však nepadá z nebe, a tak jako všechno ostatní, je i tu třeba pěstovat. Rodiče, kteří jsou přesvědčeni, že kniha ani v dnešní době není přežitkem, ale může se stát dobrým přítelem na celé cestě životem, musí své přesvědčení dítěti předat, čím v útlejším věku, tím lépe.
První knížky jsou stavebním kamenem, každé dítě by mělo mít svoji knihovničku nebo poličku na knížky, svůj malý svět. A nezáleží příliš na tom, zda v ní bude coby největší poklad chovat Harryho Pottera, Mayovky anebo Pána prstenů. Dokonce i dětská encyklopedie anebo obyčejný slovník se mohou stát obrovským dobrodružstvím a vzbudit cit a lásku k řeči, k její zpěvnosti a bohatosti.

Četba příkladem

V rodině, kde je četba samozřejmostí, nebude těžké probudit zájem dítěte. Ve mně lásku ke knihám docela jistě zažehl otec. Nezapomenutelně se mi vryly do paměti romantické příběhy mystika Julia Zeyera, který předurčil a formoval na dlouhou dobu duši dospívající čtenářky. Ať už to byly příběhy inspirované mytologií a Orientem, nebo ty, jež hledaly únik v náboženské mystice, všechny naplňovaly mladistvé ideály krásy, citu a ušlechtilosti, všechny utrpením a bolestí překonávaly úzkost a nejistotu dospívání. Ty povětšinou útlé knížky, které si otec i sám vázal a nakonec opatřil Máchovským krédem „Daleká cesta má, marné volání“, poznám po hmatu i po několika desetiletích.

Lehkou literaturu, anebo klasiku?

Tohle záleží na povaze a založení dítěte, často rozhodne jediný okamžik. U mne to byla záliba v dokumentech a biografiích, ze které se zrodila láska na život a na smrt. Stalo se to asi v deseti letech, když mi otec za vysvědčení koupil knížku Vl. Kovaříka Mládí Jana Nerudy. Poté už velice rychle následovaly práce romanopisce (a v neposledním i dramatika a libretisty) Františka Kožíka. Vždyť nejvýznamnější část jeho díla představují právě romány životopisné věnované většinou umělcům. Hned ten první, Největší z Pierotů, o hvězdě pantomimy česko-francouzského původu, se stal bestsellerem. Nejpozději poté, co jsem si přečetla Josefa Mánesa, jsem Kožíkovi na nějaký čas propadla docela. Jemu patří obrovský dík za podchycení zájmu právě mladých čtenářů.
Pak už šlo všechno nějak samo od sebe. Zhltla a vsoukala jsem do sebe historické romány a životopisy patricijských rodin, císařů a králů, lékařů i jejich pacientů; umělců, malířů, básníků, herců i filmových režisérů. Všechny biografické práce a částečně i ty, které se za ně vydávají, nesou punc opravdovosti a pravosti, a také živosti a věčnosti, jako by se jich ani nechytal prach a puch papíru.

Dáma s kaméliemi

Alexandr Dumas mladšíZajímalo mě, jak z tohoto pohledu vypadá Dáma s kaméliemi, asi nejznámější a nejúspěšnější práce Alexandra Dumase ml. Román, který inspiroval Verdiho k La Traviatě, se letos těší stošedesátému výročí od svého vydání.
Alexandr Dumas ml. se narodil v červenci roku 1824 jako nemanželský syn romanopisce Dumase st. Jeho literární práce leží většinou zapomenuty, to se týká i divadelních her, ve kterých se stavěl za sociální postavení, právo na rozvod a rovnoprávnost žen ve společnosti. Zapomenutí by pravděpodobně stihlo i Dámu s kaméliemi, romantický příběh o lásce na život a na smrt, který napsal ve svých pouhých třiadvaceti letech.
Že se tak nestalo, za to vděčí neobyčejné přesvědčivosti a kritice, s níž zobrazil falešnou morálku, sociální poměry a předsudky tehdejší společnosti a především síle prožitku, milostné vášně a opravdovosti, které pečetí celý příběh.
Románovému zpracování totiž předcházelo autorovo silné citové vzplanutí ke kurtizáně Marii D. Autor do milostné historie víceméně věrně vtělil vlastní city i drobné epizody. Nezměnil nic na hrdinčině způsobu života vydržované ženy, ponechal jí i zálibu v celkem nevýrazných květech kamélie, a dokonce i chorobu, na kterou zemřela.
V jednom bodě biografie přece jen skřípe. Mladý autor se se svou milenkou sice velice bolestně, ale přece jen uvážlivě a neromanticky rozešel. To je ostatně jediné, v čem se autor rozhodl nedržet skutečnosti, v neposledním možná i proto, aby se nezpronevěřil duchu romantismu. Potud stručně životní a románová historie.
G.Verdi, který se v jedné své tvůrčí etapě věnoval sociálním námětům (Rigoletto, Trubadúr), správně vytušil sílu příběhu. Jen o rok později, co Dumas dílko zpracoval i jako divadelní hru, se už hrála Verdiho La Traviata, (v překladu svedená, ztracená). V hlavní roli se za léta vystřídaly mezinárodní hvězdy světových jmen.

Alexandr Dumas staršíSyn slavného otce

Alexandr Dumas starší, francouzský prozaik a dramatik, podobně jako později jeho syn, vyjadřoval romantické pocity tehdejší generace, vyznačující se smyslem pro čest a spravedlnost. Psal historická dramata (Jindřich III. a jeho dvůr) a úspěšné historické hry. Stvořil nový druh románu tištěného na pokračování v novinách a dosáhl tím obrovského úspěchu. Se skupinou svých spolupracovníků napsal kolem 300 dramat a dobrodružných románů.

Mezi nesmrtelnými

Z několika desítek nejznámějších se ještě dnes čtou Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo, Královna Margot, Královnin náhrdelník, Černý tulipán, Pařížští Mohykáni a jistě i některé další práce Dumase staršího.
Je to jen pár let, co můj 90letý otec pomocí lupy znovu a znovu přezkoumával, jak čtivé z hlediska doby jsou právě Tři mušketýři. Vzhledem k tomu, že takhle se k nim vracel po mnoho let, mi připadá, že jsou naši tři přátelé skutečně nesmrtelní.
Podobně se to má i s Dámou s kaméliemi. Tímto románem vrcholí a zároveň končí éra romantismu v literatuře i vlastní velká tvorba Al. Dumase mladšího. Z hlediska autora mohu jen závidět. Vždyť který z dnešních románů bude mít sílu oslavit stošedesáté výročí?

A. Dumas ml., nar. 27. 7. 1824, zemřel listopad 27. 11. 1895, napsal Dámu s kaméliemi, 1847 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 07. 2007.