Elena Jaroševská – Ondřej Suchý: Moje Rusko (14)

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

   Ruská verze

XIV. část seriálu

Ruská redakce Radia Praha – vysílání do zahraničí Český rozhlas 7 – uvádí od 5. listopadu 2006 novou rubriku „Moje Rusko“. Rusko z českého pohledu během více než půl století. Sovětský svaz a jeho oficiální ideologie a kultura a obyčejní lidé, ruský jazyk, kultura, umění - hodně Čechů chápalo, že to jsou dva odlišné světy.
O tom, jak se křížily tyto dva světy v jeho vlastním životě, vypráví každou sobotu Elena Jaroševská při rozhovoru s Ondřejem SuchýmONDŘEJ SUCHÝ, publicista, spisovatel a textař. Na webu http://www.radio.cz/ru budete také pravidelně nacházet obrázky a fotografie z archivu Ondřeje Suchého, v pořadu pak zaznějí písničky z jeho soukromé fonotéky. Těší nás, že se s tímto naším dlouhodobým seriálem budou mít možnost setkávat v ruské i české verzi také čtenáři Pozitivních novin!
Elena Jaroševská
ruská redakce Radio Praha


27.

Vjačeslav TichonovTentokrát vzpomínám na filmového herce, se kterým jsem se nesetkal a přesto patří k hercům mně blízkým – na Vjačeslava Tichonova.
Obdivovali jsme ho a jistě by udělal mnoha pamětníkům velkou radost i dnes, pokud by se u nás opět objevil na filmovém plátně nebo televizních obrazovkách. Bohužel, nic takového se už po mnoho let nestalo, což považuji za velkou křivdu.
Filmy „Májové hvězdy“, „Bílý Bim, Černé ucho“, televizní seriál „Sedmnáct zastavení jara“, to byly kdysi v Československu skutečné hity! Tichonovovi hrdinové, jeho noblesní herectví, jeho ušlechtilá tvář, to vše je nezapomenutelné.
Přestože později v Čechách natočil s režisérem Ladislavem Rychmanem ještě film „Píseň o stromu a růži“ a s českými herci se setkal ve filmu režiséra Igora Gostěva „V týlu Vjačeslav Tichonovnepřítele“, mně s ním uvízl v paměti jiný koprodukční film. Jmenoval se „Májové hvězdy“ a v roce 1959 ho u nás natočil režisér Stanislav Rostockij. Film tvořily čtyři povídky Ludvíka Aškenazyho, jejichž děj se odehrával v květnových dnech roku 1945. Vjačeslav Tichonov hrál v jedné z nich poručíka Rukavičkina a v roli učitelky byla jeho hereckou partnerkou tehdy největší česká filmová hvězda, krásná Jana Brejchová.
Jana Brejchová byla v té době manželkou ještě nepříliš známého, mladého filmového režiséra Miloše Formana. Snad proto vzpomínala na Vjačeslava Tichonova po mnoha létech s úsměvem: „Byl to příjemný partner, na kterém se mi nejvíc líbilo, že většinou mlčel.“
V „Májových hvězdách“ hráli v jiné povídce Alexandr Chanov generála a malý chlapec jménem Míša Staninec kluka Dušana. Ten film měl premiéru před 48 lety… Většina ruských herců, kteří v něm hráli, již nežije, akorát o Vjačeslavu Tichonovovi jsem se z Internetu dověděl, že začátkem příštího roku by měl oslavit osmdesáté narozeniny.
A proč ještě jsem si ze všech Tichonovových filmů vzpomněl na „Májové hvězdy“? Také kvůli tomu klukovi - Míšovi Stanincovi. Nedávno jsem zkusil pátrat po jeho osudu a měl jsem úspěch: Dr. Michal Staninec dnes působí jako stomatolog v San Franciscu s odbornou praxí, pedagogickou a publikační činností. Už se těším, až mu napíšu „májový“ dopis!
Přeji i vám hezké vzpomínání při filmech pro pamětníky!

28.


Jednou jsem si všiml celé skupinky ruských turistů, pochutnávajících si na Václavském náměstí na našich klobáskách. A hned mi blesklo hlavou, že se s vámi podělím o takové dvě perličky, které jsem slyšel právě v souvislosti s českými párky a buřty.
Jednu historku jsem znal už z dávného rozhlasového David Oistrach s Václavem Hudečkemvyprávění Jana Wericha, tu druhou mi vyprávěl před několika lety houslový virtuóz Václav Hudeček, jehož obdivuhodná cesta k mezinárodním úspěchům začala – jak uvádějí různé prameny – už v roce 1967, kdy poprvé vystoupil v Londýně s Královským filharmonickým orchestrem.
Bylo mu tenkrát teprve patnáct let! A právě v Londýně ho uslyšel legendární představitel ruské houslové školy David Oistrach, který mu nejen předpověděl velkou budoucnost, ale nabídl mu zároveň, že může být jeho žákem. A tak se český kluk Václav Hudeček stal v roce 1970 jedním z posledních, ne-li vůbec posledním žákem Davida Oistracha, kterého Mistr učil až do své smrti v roce 1974.
Václav na tohoto svého učitele dodnes s vděčností vzpomíná. A právě v souvislosti s párky mi o něm vyprávěl:
„Já Davida Oistracha poznal, když už měl za sebou několik infarktů. Byl vždycky strašně dojemný, když rusko-česky prosil svoji ženu Tamaru: Ješčo adnu sasísočku, ješčo adno pívečko!“

       Václav Hudeček v Nostalgické myši Ondřej Suchý s Václavem Hudečkem


Rajkin filmuje v Praze.Vybavuji si vedle téhle úpěnlivé prosby větu, kterou říkal Jan Werich a která doslovně zněla:
„Já nevím, že tihle všichni sovětští lidé, co přijedou z Moskvy k nám, tak když se jim ukážou ty naše památky, obrazy a všechno, tak nejvíc se jim nakonec líbí - párkáři!“
Po párcích a buřtech se prý Jan Werich s Arkadijem Rajkinem a jeho ženou Rómou nejčastěji pídili vždycky po nocích:
„To jsme si užili, když jsme v noci jezdili po Praze a sháněli u párkáře buřta! Oni obvykle tak v jednu hodinu po půlnoci dostali touhu po párkářích a tak jsme hledali, kde bysme si pokecali kravatu, jak to z těch buřtů pak stříká. Jednou jsme takhle také s Rajkinovými hledali a – nenašli. To bylo hrozný! Moc jsme se zlobili! My ovšem začali pozdě, asi ve tři hodiny, a párkáři byli vyjedění…“

To vše se odehrálo před několika desítkami let. Dnes by se i za hluboké noci daly koupit v některém z mnoha stánků. Kolik jich stojí jen na samotném Václavském náměstí! Párek, buřt či pečená klobása – jen si vybrat!

Rajkin filmuje v Praze.Loučím se s vámi dnes jednou známou skladbou Arama Chačuturjana Šavlový tanec, kterou nahrál Orchestr Karla Vlacha. Orchestr, který měli rádi jak Jan Werich, tak i Arkadij Rajkin. Václava Hudečka se na to zeptám, až se s ním uvidím někdy příště. 

 Rajkin filmuje v Praze.

  pokračování ... 

Foto za archívu Ondřeje Suchého

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 06. 2007.