Pavel Loužecký: Jídelní lístek v obrazech
Rubrika: Publicistika – Komentáře
Vždyť to není přeci tak nákladná věc - sestavit si jídelníček na počítači, vytisknout ho párkrát na barevné tiskárně a zasunout do průhledných desek. Jídla by byla nafocena a uložena hromadně v archívu, takže šéfkuchař by do něho při sestavování jídelníčku pouze sáhl a jediným kliknutím by se jídlo objevilo v šabloně jídelníčku. Stejně tak by byl řešen "problém" popisek s cenami.
Tuto novinku by určitě nejvíce ocenili zahraniční návštěvníci, pro které nejsou mnohdy jídelní lístky přeloženy. Jak snadné a účelné by bylo ukázat na fotografii a říci: "Tohle chci ....!"
Troufám si tvrdit, že tímto způsobem by šéfové restaurací zcela jistě "prodali" svým hostům i jídla, která si jinak málo kdo objedná, protože je prostě nezná, a tak si raději dá svíčkovou neboť ví, co od ní může očekávat.
A jak si to představuji v praxi? No tak si klikněte na obrázek a uvidíte vzorový jídelníček podle mého gusta.
PS. Kdyby měl nějaký hoteliér či restauratér zájem o jeho výrobu, stačí mi napsat. Určitě pro něho vymyslím celou řadu dalších vylepšení šitých přímo na jeho provozovnu.
AKTUALIZACE č. 1
Uběhl více jak rok od doby, kdy jsem uveřejnil v POZITIVNÍCH NOVINÁCH nápad s jídelním lístkem v obrazech. Mám radost z toho, že při svých toulkách Prahou už stále častěji narážím na obrazové reklamy jídel, které lákají budoucí strávníky takříkajíc z ulice.
Jenže: je sice bezva, že si už na ulici mohu vybrat oběd nebo večeři, ale stále jsem ještě nenašel jedinou restauraci, která by měla svoji fotonabídku jídel také přímo v jídelním lístku! To mě štve. Já si totiž - jako strávník - nechci vybírat jídlo na ulici! Já se chci v klidu posadit ke stolu a nechat si hodnou chvíli sbíhat sliny a vybírat si jídlo očima, než se rozhodnu, co si dám. Takže to stále považuji za první krůček ke štěstí, který stále čeká na dotažení. text a foto © Pavel Loužecký, 10.8.2004
Zatím nejdokonalejší venkovní obrazové prezentace jídel mají obecně čínské restaurace, a dále pak nejrůznější rychlá občerstvení a pizzerie.
Dosud největší radost v této oblasti mi však udělala restaurace Skořepka v Praze 1, kde se mi nad jejich nabídkou celkem neznámých jídel opravdu sbíhaly sliny. Sice jsem si je nechal rychle zajít při pohledu na ceny jídel, ale určitě tam někdy zajdu; minimálně proto, abych zjistil, jak vypadá jejich "stolní" jídelní lístek.
Další dobrý nápad v souvislosti s jídelníčky jsem objevil v Malostranské restauraci v Cihelné ulici v Praze 1. Samotný jídelníček sice nic moc, ale zato mě po jeho otevření čekalo milé překvapení v podobě informací o historii domu, v němž restaurace sídlí (viz obrázek 3).
Součástí tohoto jídelníčku byla také zajímavost pro pivaře, kteří zde mají možnost zjistit, jaký že je nejžádanější způsob čepování plzeňského piva v Čechách, a hlavně, že tímto způsobem čepují plzeňské právě zde (viz obrázek č.4).
Sice mi číšník radost zkazil tím, že si po realizaci objednávky jídelní lístek okamžitě odnesl, takže jsem neměl možnost si tyto zajímavé a užitečné informace pořádně přečíst a vychutnat, ale každopádně je to opět dobrý krok kupředu.
Tento nešvar ale panuje obecně ve všech restauracích. Nechápu, proč jídelní lístek nezůstává na stole k dispozici hostovi po celou dobu jeho návštěvy. Vždyť je přeci v zájmu každé restaurace, aby si host stále něco vybíral: kávu, zákusek, jídlo, polévku, aperitiv, nápoje atd. Ale když mi číšník přinese jídelníček, dá mi sotva pět minut na výběr a pak mi lístek opět sebere, já už si o něj znovu neřeknu. Ať si ho nechá ...., když mu nejde o kšeft! Myslím si, že v tomto ohledu je mezi restauratéry stále příliš mnoho bezmyšlenkovitého stereotypu a zažité praxe, která převládá nad skutečným obchodnickým myšlením.
foto © Pavel Loužecký
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 08. 2004.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Ivan Rössler | |
Helena Štáchová | |
RNDr. Vladimír Vondráček | |
Jan Krůta | |
Ladislav Gerendáš | |
Milan Markovič | |
Jiří Suchý | |
Jitka Molavcová |