Myslím, že jen málo lidem u nás není jméno Fousek nějak povědomé. Já jsem znal Josefa Fouska a jeho syna Tomáše jako nerozlučnou dvojici díky naší spolupráci v Pozitivních novinách, a ač jsem je do 28.dubna 2008 neměl tu čest poznat osobně, nikdy by mě nenapadlo, co všechno mě čeká při naší "švédské anabázi", kdy nás osud - v podobě Jitky Vykopalové - svedl dohromady.

Poprvé jsme se pozdravili v letištní hale těsně před odletem a už tehdy jsem měl takové mrazivé tušení, že "to tedy bude něco....!"


Ve Stockholmu před známou českou restaurací Voják Švejk

Těm, kdo měli možnost poznat Josefa Fouska osobně, nebudu teď říkat nic nového.... Ale pro ty, kterým ještě "neprošel životem", by mohlo být následující obrazově-glosátorské vyprávění přesvědčivým důkazem, že prožít s ním a jeho synem týden na cestách, je něco jako potkat nečekaně uragán. 
Na fotce sice vypadám, že při jeho vyprávění právě libě usínám, ale věřte, že to se opravdu nedalo...

V restauraci při posezení s našimi švédskými přáteli

Kdo je to tedy Josef Fousek?
Josef Fousek rovná se nekonečný vodopád srandiček, vtipů, humorných příběhů, recitací básniček bez předchozího upozornění, doprovázený neuvěřitelnými grimasami se schopností udělat kdykoli cokoli.
Stále mě děsí představa, co by se dělo, kdyby s námi jel do Švédska i Václav Židek, který se v podobném stylu cítí jako ryba ve vodě, takže kdykoli se v Praze setkáme, mám často nutkání jít raději po druhé straně chodníku a dělat, že toho pána neznám  :-)
Jsem si naprosto jist, že tihle dva by ve Stockholmu rozpoutali ruku v ruce takové peklo, že by na to Švédi do smrti nezapomněli.
Takhle si "museli vystačit" pouze s Josefem. Naštěstí ho Tomáš s mojí skromnou pomocí neustále kontroloval a hlídal, takže k ničemu nedošlo.

Josef Fousek decentně naznačuje servírce, že mu ta káva opravdu, ale opravdu velmi chutná. 

Zatímco Tomáš poznával pamětihodnosti a krásy stockholmských ulic a parků, my jsme s Pepou nejraději sedávali v místech, kde se příjemně povídalo.
Pravdou je, že nám Švédi připadali velmi "vysmátí", pohodoví, nikam nespěchající, příjemní, vlídní ... prostě fajn lidé. Vůbec jsme nelitovali, že nelítáme po desítkách památek a muzeí. Nám se prostě líbilo poznávat život ve Švédsku jen tak, jako jedni z nich.

V parku před Královskou knihovnou nedaleko naší ambasády ve Stockholmu.

Pepu fascinovaly lodě, takže kdykoli mohl, byl na molu u vody. Ještě že Stockholm přímo oplývá četnými ostrovy a ostrůvky, na kterých je velmi příjemně.
Tento snímek byl pořízen po naší návštěvě VASA MUZEA, které v nás zanechalo obrovský dojem.
Jestli mohu něco doporučit budoucím návštěvníkům Stockholmu, tak je to nesporně návštěva tohoto muzea. Je to opravdu monumentální zážitek.

Josef Fousek zasvěceně vypráví o své lásce k moři. 

"Tak tohle je moje....! Až se vrátím domů do Kladna, tak budu tuhle fotku ukazovat přátelům, jak jsem si tím zpíváním pěkně polepšil."

Pravdou je, že mu Joséphine pěkně pasovala k tričku a tak jsme s Tomášem neváhali a zvěčnili Josefa pro potřeby databáze majitelů vodních plavidel.

Josef Napoleon Fousek
a jeho věrná Joséphine.

Ani dětská atrakce u mateřské školky nezůstala Pepou nevyužita. 

Všechny švédské dětičky, kterých jsme během našeho pobytu potkali desítky, nosí zelené reflexní bezpečnostní vestičky. 

Paní učitelka potřebovala cosi poradit, takže jí Pepa, který ovládá asi 20 jazyků, ale - jak sám tvrdí - žádným z nich se samostatně nedorozumí, všechno rád vysvětlil. Jeho lingvistické schopnosti jsou vskutku fenomenální. To by člověk neřekl, jak se jeden může s tak bláznivou směskou světových výrazů s kýmkoli a kdekoli skvěle domluvit. Holt - kdo umí, ten umí.  

Tak tahle fotka je opravdu unikátní. Tomáše jsme tak trochu utahali dlouhým chozením, takže si na chvíli v parku schrupnul.
A nebyl by to jeho otec-vtipálek, aby okamžitě nezačal šaškovat.
Sebral spícímu Tomášovi čepici, hodil ji v žebrácké poloze na zem
a okamžitě se k němu přidal.

Musím přiznat, že jiných "bezdéček" jsem si ve Švédsku nevšiml.