Ondřej Suchý: Lupino Lane, komik s očima mých milovaných pejsků

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý


Lupino Lane
.
Přišel do Ameriky se svým  bratrem hned po první světové válce. Za sebou už měl úspěšnou hereckou kariéru v rodném Londýně.
Ve dvacátých letech natočil v Hollywoodu na dvě desítky krátkých grotesek a díky své všestrannosti se uplatnil i v počátcích zvukového filmu.
Do Anglie se vrátil začátkem třicátých let, kde se – dle slov filmového historika
Myrtila Frídy – zapsal do historie lehké divadelní múzy neuvěřitelným rekordem: Od roku 1936 deset let vystupoval den co den a ve středu a v sobotu dvakrát, v hlavní roli hudební komedie „Já a moje děvče“.
29.listopadu roku 1945 došlo k památné repríze tohoto představení, v níž po pětitisící zatančil a zazpíval píseň „Lambeth Walk“, která se mezitím stala hitem po celém světě. U nás ji zpíval R. A. Dvorský, dnes například Ondřej Havelka.

Miloval jsem ho od dětství pro jeho mrštnost, s níž prováděl neobyčejné akrobatické kousky, pro jeho nevysoký vzrůst, pro jeho půvabné grimasy a krásný kukuč. Byl jedním z mých nejoblíbenějších komiků z onoho nádherného „zlatého věku“ němé americké filmové grotesky. Bylo mi dopřáno poznávat jeho filmy díky
Trocha černého humoru od mého sourozence a Jitky Molavcové - dnes bohužel již nežijícímu Myrtilu Frídovi, kterému se v padesátých letech podařilo Lupinovy grotesky zařazovat občas do programů po republice rozšířených kin, zvaných Čas.

Jako dospělý jsem si také všiml, že na Lupina, později neprávem zapomínaného, beztak vzpomínají mnozí naši umělci -
Janem Werichem počínaje a třeba Bohumilem Hrabalem konče! A tak jsem začal pátrat po
dalších milovnících grotesek, kterým jméno Lupino Lane uvízlo v paměti.

A byl jsem potěšen: Nečekal bych, že to bude zrovna
Jan Kraus, kdo Lupina zařadí do společnosti velikánů od Charlieho Chaplina po Friga Bustera Keatona:
„V Národním technickém muzeu byly v sobotu od deseti hodin grotesky. Sál kina jako by měl od dětského smíchu trochu jinou vůni. A profesoři smíchu - Chaplin, Keaton, Lupino Lane, Harold Lloyd - dávali svoje nejlepší hodiny. Obdivuji je dodnes. Nemohl jsem tenkrát pochopit, proč už se grotesky netočí, a myslel jsem si, že je to jen krátkodobý výpadek.“

Lupina miloval i náš další  filmový historik, Karel Čáslavský:
„K mým oblíbencům patří Lupino Lane, drobný rtuťovitý komik, který prožíval filmová dobrodružství mezi lidojedy, piráty i na Divokém západě. Pro Ameriku jsme ho ale objevili my, respektive náš archiv: Vůbec ho neznali. Ačkoli byl Lupino Lane Angličan, ve Spojených státech natočil dvě série grotesek. Žádná z nich se tam nezachovala, záhy po příchodu zvukového filmu je zlikvidovali. V Čechách grotesky s Lupinem uchovali potulní kinaři, kteří napříč vlastí vozili němé filmy v nůši na zádech ještě v roce 1940. V pozdějších dobách, když jsme navázali styky s newyorským Muzeem moderního umění, Američané užasli, že kdysi mívali tak vynikajícího komika.“

Jednou jsem si o komicích povídal s Milanem Lasicou a - ejhle na koho jsme v řeči narazili:
„V Bratislavě bylo kino Čas, a tak jsem v takových třinácti-čtrnácti letech poprvé grotesky viděl. Lupino Lane – to je první jméno, které si z té doby pamatuji. Chodil jsem na něho v době vyučování, protože se tam promítalo od rána. Lupino, to byl pojem! Pro nás kluky byl vůbec nejslavnější, dokonce slavnější než Frigo, nebo sám Chaplin! S klukama jsme se snažili napodobovat Lupinovy kousky a vždycky se někdo Lupino jmenoval…“
 
Dalším Lupinovým obdivovatelem je také například můj bratr Jiří, jehož vzpomínku jsme už ostatně před časem v Pozitivních novinách uveřejnili…
Já svůj „hold“ tomuto komikovi, který nás navždy opustil v roce 1959, vzdávám po řadu let aspoň tím, že jeho jménem „Lupino“ pojmenovávám své psí miláčky - pražské krysaříky. Jsou nádherní jako byl on: Jsou stejně tak krásně veselí, tak okatí, mrštní, dovedou předvádět až akrobatické kousky. Nikdy nás žádný z Lupinů nezarmoutil. Jen tehdy, kdy se nečekaně vydal do psího nebe. Odešel tam před jedenácti lety Lupino I., kterého nám kdosi zlý úmyslně otrávil, odešel tam letos 19. září také Lupino II.
Oč větší radost, oddanost a bezelstnou lásku nám tito čtvernozí kamarádi dávali, o to větší bolest nám po sobě zanechali. A tak nejen pro uchování památky jména báječného komika Lupino Lane, ale i pro uchování krásné tradice v našem manželství, musíme si s Johanou brzy opatřit štěňátko pražského krysaříka, které ponese hrdě jméno Lupino III. Stesk a bolest je nutno zničit smíchem, radostí a bezstarostnou hrou s míčkem, se kterým si bude nový statečný psík denně měřit směšně své síly…                 
 
Volné přepracování článku ze seriálu
S hvězdami (filmovými) nad hlavou, který vychází v pozoruhodném časopise SENIOR REVUE. 
 

foto z archívu Ondřeje Suchého

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 09. 2006.