Z jídelníčku klaunů a komiků (38)

Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.

Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…

12. září 2007 jsem dostal mailovou poštou dopis. Dostávám hodně dopisů, které začínají velmi podobně a končívají obvykle žádostí o nějakou informaci. Tenhle dopis měl však pro mě překvapivý a radostný závěr – ostatně, přečtěte si ho: „Vážený pane Suchý, ačkoliv Vás neznám osobně, dovolte, abych Vás nejprve velmi uctivě pozdravil, a to z toho důvodu, že píšete hodně a velmi o Leonidu Jengibarovi, a to takovým způsobem, že je jasné, že jste se s ním osobně znal a že Vás jeho umění hodně oslovovalo. Je evidentní, že jste ho znal doopravdy a ne jen z doslechu či dohledu anebo dokonce jen ze záznamu. To je také důvod, proč bych se s Vámi chtěl setkat osobně. Jde o celou řadu věcí, které se špatně píší a lépe říkají. Píšete o Jengibarovi blízkých osobách, které se dostaly z Vašeho dohledu a o těch bych chtěl s Vámi mluvit. Moje matka je totiž jeho dcera. Čekám a těším se na Vaši odpověď a samozřejmě i na setkání. S uctivým pozdravem Petr Popper.“

Tak takhle začalo mé přátelství s tehdy teprve dvaadvacetiletým Petrem, který se začal rozhodovat, zda nezkusí jít ve stopách svého slavného dědy Leonida Jengibarova, předčasně zemřelého legendárního klauna a mima arménského původu, který nejednou v šedesátých letech vystoupil i v Československu a získal si tu velké množství obdivovatelů.

Setkali jsme se s Petrem mnohokrát a já mu vyprávěl nejen o jeho dědovi, kterého jsem dobře znal, ale i o jeho babičce, výtvarnici Jarmile Halámkové, s níž jsem kdysi pracoval v redakci časopisu pro děti Sedmička. A tak se stalo, že se zakrátko Petr Popper definitivně rozhodl - začal cvičit, začal se zajímat o Leonidovy vrstevníky, mimy Ctibora Turbu, Švýcara Dimitriho, Borise Hybnera, ale též o mého bratra Jiřího, který Leonida rovněž poznal, až se jej definitivně ujal jeden ze spoluzakladatelů pantomimy divadla Na Zábradlí, Jiří Kaftan, a začal jej učit. Tyto řádky ovšem nemají být Petrovým medajlonkem, a proto přeskočím pět let a napíšu jen, že dnes už se Petr Popper učí druhým rokem klaunskému řemeslu v Jekatěrinburgu, a proto se domnívám, že sem, do společnosti klaunů, se svým příspěvkem už také patří. Myslím, že se máme na co těšit, až se Petr jednoho dne vrátí a předvede všem, co se z klaunského řemesla ve světě naučil.

Pomazánka z avokáda

• 1–2 avokáda
• sůl
• pepř
• stroužek česneku
• olivový olej
• šťáva z limetky
• cibulka
• rajče

Jedno nebo dvě avokáda – podle velikosti a požadovaného množství - oloupeme a oddělíme od pecky, poté nasekáme na malé kousky. Opepříme, osolíme, přidáme stroužek rozmačkaného česneku, olivový olej a trochu limetkové šťávy. To je hrubý základ receptu; pro zpestření můžeme pak přidat nadrobno nasekanou cibulku a oloupané rajče, které zbavíme jader a rovněž nasekáme na malé kousky. Může se jíst s topinkami anebo s tortillovými trojúhelníčky (Tacos).

Petr Popper (1984)

Začínající cirkusový klaun a mim. Studoval střední odbornou školu, obor umělecký keramik, pracoval na různých místech, též jako technický pracovník v několika divadlech a v České televizi. V roce 2008 se naučil jezdit na cirkusácké jednokolce. První lekce pantomimy mu dával Ctibor Turba. Téhož roku dostal od kamarádky Leonida Jengibarova, ruské spisovatelky Marie Romanuško, pozvání do Moskvy. Po návratu se naučil např. žonglovat a na delší dobu se ho ujal Jiří Kaftan, významný mim z někdejší skupiny Ladislava Fialky. Ten připravil Petra pro další veřejná vystoupení.

15. března 2010 proběhl v Muzeu Majakovského v Moskvě galavečer na počest Jengibarova a na něm Petr Popper předvedl první pantomimická čísla. Následovalo pozvání do Arménie, kde vystoupil v Jerevanu na Festivalu pantomimy. V roce 2011 dostal pak lákavou nabídku: V Jekatěrinburgu v tamním cirkuse jej chce učit Jurij Bělov. Ještě před odletem do Ruska mu také Jiří Suchý přislíbil možnost, že by mohl být po svém návratu případně angažován v divadle Semafor.

Petr Popper v rozhovoru pro Britské listy kdysi řekl: „Chci se učit v cirkuse, i když nikdy nebudu takový, jaký byl Jengibarov. To není důležité. Je třeba se řídit jeho odkazem, pořád na sobě pracovat. Rozhodl jsem se změnit svůj život, nastoupit novou cestu - bude obtížná, ale zajímavější.“

Je mnoho lidí, kteří mu drží palce, aby dosáhl podobných úspěchů, jako jeho děda Leonid!