Vaše ohlasy (duben 2005 – září 2005)

Rubrika: Ohlasy

Vážení čtenáři,

tato rubrika je určena pro vaše dopisy, náměty, sdělení či upozornění k obsahu Pozitivních novin, které nemají ambici stát se samostatným autorským článkem.
Vyjadřovat se můžete jak k jednotlivým článkům, nebo k Pozitivním novinám jako takovým. Své příspěvky můžete zasílat na e-mail ohlasy@pozitivni-noviny.cz. Děkujeme za váš zájem a důvěru.

Redakce Pozitivních novin

 (55) ? paní Mařenka, 30.9.2005                         

Moji drazí přátelé a milé Pozitivní noviny,
ráda bych touto cestou poděkovala všem a zvláště některým autorům PN  za milou reakci a krásná přání, která přišla po otištění prvního článkurozhovoru se mnou. Snad si ani nedovedete představit, jak starému člověku dokáže podobná pozornost udělat radost a způsobit potěšení! Sedím doma u stolu a už po několikáté se předčítám povídku pana Vladislava Neužila Jana, kterou napsal tak rychle, jako dárek pro mne. Dále se slzami v očích čtu přání pani Jitky s její překrásnou básní „…a snad to ani nebyla královna“ a je mi moc dobře u srdce, že se našli lidé stejného cítění, mající jeden vzácný cíl, svými výtvory obšťastňovat své okolí. V těchto dnech mám podobné pocity jako měl pan Jozef Kuchár v článku pana Suchého, když mu přišlo jeho zásluhou přes sto pohlednic. Pane Suchý, děláte svým pořadem v „Padesátníku“ velice záslužnou práci a děkuji Vám za Vaše pozdravy!
Také děkuji za pozdravy a přání paní Janě Stuchlíkové, manželům Reichovým v Austrálii a dalším, kteří si na mne vzpomněli. Jsou-li ještě na světě takoví lidé, tak stojí za to žít - věřte mi!   
Jsem ze všeho opravdu nesmírně dojatá a  děkuji ještě jednou vám všem, kteří na mne nezapomněli.
 
Vaše čtenářka Mařenka z Vinohrad
(54) ? David Kabele, 29.9.2005                            (OHLAS zaslaný autorce PN Jitce Dolejšové)
 
Dobrý den,
tak jak jsme se dozvěděl, tak článek o páternosterech jest situován do budovy MDČR na Nábřeží Ludvíka Svobody. Tak to by Vás možná mohl zajímat můj projekt http://paternoster.archii.cz, kde se snažím zmapovat všechny pražské páternostery... MD jsem už navštívil spolu s mým fotoaparátem. Jenže teď nastal problém, nemohu k oněm třem páterům sehnati technická data. Myslíte, že byste mi mohla pomoci? Za server http://paternoster.archii.cz hezký den přeje

David Kabele (DavidKabele@seznam.cz)
administrátor serveru
 
  ? Ondřej Suchý, 19.9.2005


Vážení a milí paní Aleno Heinová, Pavle Loužecký, Václave Židku, aTeo a pak také vy všichni gratulanti, kteří jste se o mých kulatinách dozvěděli díky Pozitivním novinám – děkuji Vám za upřímné projevy přízně a za vše to dobré, co mi přejete do let příštích. na stanici Praha, druhém to programu Českého rozhlasu, každou neděli od 15,05 hodin.  Ondřej Suchý
16. září jste měli setkání, na němž jste si připomínali roční existenci Pozitivních novin. Chyběl jsem na něm nejen proto, že mě čekala první z malých rodinných oslav těchto dní, ale bohužel i proto, že se opět dostavily zdravotní problémy, kvůli kterým mě prý v následujících dnech čekají - tentokrát v kterési pražské nemocnici – opět nějaká lékařská vyšetření. Domnívám se, že nejde o nic vážného, akorát že je toho za tento rok na mě nějak moc a už to čím dál hůř snáším psychicky. A tak např. i místo příspěvků, které se chystám do Pozitivních novin napsat, stíhám v posledních dnech jen  taktak připravovat Padesátníky a Nostalgická muzea zábavy, pořady, které se – pro Ty, kteří neví o čem je řeč -  vysílají
Ještě jednou vám děkuji z celého srdce, udělali jste mi všichni svými gratulacemi velikou radost!
Váš
   NOVINKY.CZ  píší o Pozitivních novinách
   17.9.2005
    ? Pavel Loužecký, 16.9.2005

    Momentky BEZ KOMENTÁŘE z neformálního setkání autorů POZITIVNÍCH NOVIN,
    které se uskutečnilo v pátek 16.9.2005  v Praze.                             

       
  
       
              
                                                 (klikem na náhled se otevře celá fotka)

? Pavel Loužecký, 13.9.2005


Autor POZITIVNÍCH NOVIN Ondřej Suchý oslaví v pátek 16.9.2005 své 60. narozeniny.
Dnes byl v ČTK a poté i na serveru ČESKÁ MÉDIA  www.ceskamedia.cz zveřejněn článek na téma nesčetných oslavencových aktivit, v němž se Ondřej zmiňuje také o svém působení v našich novinách.
Redakční tým POZITIVNÍCH NOVIN samozřejmě tuto velkou událost vede v patrnosti a zcela jistě na ni bude reagovat samostatným článkem. Ale já bych už teď rád Ondřejovi nejen poblahopřál k jeho významnému jubileu, ale zároveň mu tímto osobně poděkoval za vzornou propagaci POZITIVNÍCH NOVIN.

Takže - milý Ondřeji - všechno nej ... a díky za to, že jsi spolu s námi na naší pozitivní lodi.

Pavel Loužecký
vydavatel POZITIVNÍCH NOVIN
 
(53) ? Petr Podhorský, 10.9.2005

Přeju hezký dobrý den!
Mam pocit, že na článek Věc veřejná, který mi přišel jako potřebný, byl ohlas menší než bych očekával. Čím si to vysvětlujete? S pozdravem
Petr Podhorský
 

  ?
Pavel Loužecký, 10.9.2005
 
  Vážený pane Podhorský!
Velmi jste mě svým dotazem překvapil. Myslel jsem si totiž, že po tomto článku "už ani pes neštěkne".
Ptáte se, čím si vysvětluji tak malý ohlas na svůj projekt
Demokracie = věc veřejná?
Odpověď není snadná. Určitě to bylo hodně zapříčiněno tím, jak jsem tu věc podal .... Byla zřejmě příliš složitá, příliš sofistikovaná, snad i lehce nudná (byť potřebná). Prostě málo strhávala "davy" k nadšení, snad proto, že nebyla zřejmě myšlenkově či realizačně dostatečně uchopitelná. Snad odrazovala i tím, jak primárně vynucovala na lidech OSOBNÍ ANGAŽOVANOST, že přímo apelovala na jejich VLASTNÍ AKTIVITU, chtěla po nich, aby se vyjadřovali se k určitým otázkám a hodně o nich přemýšleli ....
Myslel jsem původně, že se mi podaří stmelit pár vizionářských nadšenců, kteří řeknou: JÁ DO TOHO JDU!, ozvou se s tím, že se pak spolu někde sejdeme a domluvíme další konkrétní kroky.
Jenže lidé se v dikuzích jen více či méně pozitivně vyjadřovali k obsahu projektu, a téměř nulově ŠLI PO VĚCI, PO JEJÍ PODSTATĚ A HLAVNÍM ZÁMĚRU: to jest NĚCO NOVÉHO ZAVÉST, VYZKOUŠET A NABÍDNOUT TO VEJŘEJNOSTI JAKO HOTOVÉ ŘEŠENÍ. Není prostě v silách jednoho člověka to všechno dotáhnout do konce ....
A já sám navíc nejsem tím vůdcem, který dokáže hřímat z tribun, který je schopen strhnout davy a přimět je k činu. Já se cítím býti spíše jakými "zapalovačem nadějí", ukazatelem směrů, tvůrcem nápadů, vizí a nových myšlenek .... Ale to zřejmě nestačí.
Pevně věřím tomu, že jednou se i my k INFORMAČNÍ DEMOKRACII dopracujeme (neboť mimo naši republiku už je tato věc v plném proudu). Ale "náš lid na to není dosud zralý", aneb spíše - jak praví klasik - "Lidi na to serou!" To není povzdech "moudrého nad nemoudrými", to je prostě realita. Máme všichni ještě příliš mnoho starostí sami se sebou, se svými peněženkami a dobýváním hmotných statků, než abychom se chtěli zabývat jakousi pofidérní informační demokracií.
Já jsem však pozitivní optimista: sice se toho sám už zřejmě nedožiju, ale NAŠE DĚTI URČITĚ! :-)

Pavel LOUŽECKÝ
(52) ? Blanka Kubešová, 8.9.2005

Vážený a milý pane Loužecký,

moc pěkně Vás zdravím a děkuji za vše, co pro čtenáře internetových stránek děláte. Tak se mi zdá, že nejen Václav Židek, ale Vy a celé PN jsou takovým jedním obrovským uragánem!
Děkuji Vám opravdu srdečně i za uveřejnění mého 
povídání o románu Horror Hill z prostředí Arizony, které se včera, jen krátce po tom, co mě Václav oslovil, na stránkách PN skutečně objevilo. 
Ráda bych Vám řekla, že Vaše vydavatelská činnost na stránkách internetu je skutečně záslužná a obdivuhodná. 
Jsem "člověk od pera" a dovedu si představit, co všechno, a jaké osobní nasazení tohle vyžaduje.
Srdečně
Blanka Kubešová
 
(51) ? Dana Vorlová, 6. 9. 2005                            (OHLAS zaslaný autorce PN Jitce Dolejšové)

Dobrý večer,
chtěla bych Vám poděkovat za Vaše krásná Pohlazení v Pozitivních novinách.
Již několikrát jsem byla "pohlazena" nejen já, ale i řada mých známých včetně mé rodiny.
Přeji hodně hezkých článků, básní a všeho krásného, co dokážete vytvořit.
S pozdravem
Dana Vorlová, čtenářka Pozitivních novin
(50) ? Alois Burský, 6. 9. 2005

Život jako v pohádce
Bude tomu sice už 60 let co jsem začal chodit do školy, ale stále si pamatuji na jednu pohádku, kterou nám učitel vyprávěl. Byla o princezně, která nemohla v noci spávat. A její otec - mocný král, ten nechal v noci bubnovat ve vesnicích, aby ani jiní nemohli spát, když nespí jeho dcera. Pak se našel jeden pasák ovcí, který princeznu vyléčil: nechal jí celý den na starosti stádo ovcí, a unavená princezna v noci spala jako zabitá. Tolik pohádka.
Proč jsem si na to vzpomněl? Protože mnoho letních nocí žijeme jako v té pohádce. Nemáme sice ani krále ani princeznu, ale zato máme bubny se zesilovačem, což by nám pán král z té pohádky jistě záviděl.
A nebubnujeme v noci proto, že by to někdo přikázal, ale proto, že někomu se spát prostě nechce, a tak se jde bavit. Že svou zábavou znemožňuje spánek ostatním v širokém okolí, to bezohledného člověka nezajímá. Prostě, žijeme jako v té pohádce.
V pohádkách většinou vítězí dobro nad zlem. Možná že by i ve skutečnosti pomohlo, kdyby tito lidé, kterým se nechce spát a baví se takto bezohledně, kdyby ráno dostali na starost stádo ovcí a museli kolem nich celý den běhat, že by v noci spali jako zabití a neotravovali svou hlučnou zábavou ty, kteří chtějí v noci spát.
Alois Burský
  ? Jitka Dolejšová, 3.9.2005 
         
  Dobrá zpráva
Na článek o šikovné dentální hygienistce paní Hance Veselé reagovaly redaktorky již ze dvou časopisů zabývajících se zdravím a moderním životním stylem. Paní Veselá jim poskytla rozhovor a dokonce sama napsala článek o dentální hygieně.
Jak je vidět, dobré věci stačí jen trošku popostrčit a ony si pak své „místo na slunci“ najdou samy…
(49) ? Jaroslav Volf, 27. 8. 2005
(OHLAS určený pro autora PN Jakuba Heina)
Inu, co napsat o dílku tak životadárném? Trochu vyhecován V.R.Ž. (Václav Richard Židek, „enfant terrible“ už na základní škole v Perunově ulici, kam do stejné třídy chodil s mým starším bráchou). Ten „enfant terrible“ je čestný titul pro dítko, jež ve své době vyvíjelo se jinak, než doba kázala – a ač již dětským botkám odrostl, i dnes vyvíjí se jinak, než doba káže. Nelehko tedy se mi usedá ke klávesnici, ale přec – jakás povinnost nutí mne to dostat ze sebe. Za stylizovaný jazyk svůj omlouvám se, poslední měsíce jsem v něm téměř žil, a tak nepřipadá mi již neobvyklý jako Tobě, milý čtenáři.
MÁM NA TO BOTY.
Ale – k tématu! Co tedy zaujalo mně na minipovídce Jakuba Heina
Kdybych sebe za sportovce vydával, byla by to drzost, ne-li výsměch těm, kdož takové ocenění zaslouží. Ale netoliko sportem živ je člověk. A Jakubovo vyprávění oslovilo mne, právě jako nesportovce, ač nemám podobné problémy, se kterými se tenhle „mladíček“ potýká.
Především je to nádherná drzost, v nejlepším slova smyslu braná, s níž uchopí se tématu. Balancuje na pokraji samém sebemrskačství, když ty své „hnáty“ nám přiblíží.
Měl jsem spolužáka, jenž možná podobným vývojem v dětství prošel a sporné bylo, zda kdy chodit vůbec bude. Také nosil nevzhledné „křusky“ (asi ne od pana Hrabánka), ale srdce měl bojovníka, větší než kdokoliv z nás. Na brigádě v Krkonoších byli jsme spolu v rámci již střední školy, na výlet jsme se vypravili, trochu jsme jako mládeži náleží, neodhadli vzdálenosti i čas hor (on ten výškový rozdíl je něco jiného než trasa na mapě). A spěchalo se na Tetřeví boudy, kde teplá večeře čekala a zbytek bandy. Leč ostatní projevili se jako dnešní borci – JÁ tam být musím včas, JÁ se tam musím navečeřet včas! A vy se nám přizpůsobte! Nijak tímto kamarády nesoudím ani nechci jim dávat nálepku hodnou dnešních borců. Sám, sportovně nepříliš disponovaný, zůstal jsem tedy s kamarádem v „křuskách“ a pomalu došli jsme do cíle, o mnoho později něž ostatní, sportovní mládí.

Jakub projevil obdivuhodnou odvahu, když se vydal za pohupujícím se lampionem Robinova zadku, možná právě to byl okamžik výzvy. A líčení výstupu je nádherná kombinace tragiky a kočičiny. Být panem Hrabánkem – jemuž tímto dík vyslovuji – nafukoval bych se patrně nad textem mladicky zároveň posměšným a zároveň překvapivě hlubokým. Odlezli jsme si to s Jakubem až nahoru, také nám dlaně krvácí a v „křuskách“ čvachtá trochu krve. Ale což není právě tohle hledání sebe sama?

Ve věštírně delfské – co o ní, přátelé ve skutečnosti víme? - byl krásný nápis. Jen pro pořádek uvádím, že se z něho cituje – díky lingvistům- pouze první část.

Ten nápis celý pak zní:
„Poznej Sebe,
a poznáš Boha!“
Milý Jakube, dík za tuhle milou petardu! 
 


Jaroslav Volf
trilobit.studio@atlas.cz
(48) ? Jitka Šraholová, 14. 8. 2005                        (OHLAS zaslaný autorovi PN Václavu Židkovi)

Milý pane Loužecký,
jak ten čas neuvěřitelně rychle ubíhá. Zdá se to být včera, kdy nás upozornil náš společný přítel Václav na Vaše Pozitivní Noviny a kdy jsme si je poprvé na obrazovce počítače otevřeli. A on je to už celý, celičký rok. A kolik zajímavých příspěvků jsme si za těch dvanáct měsíců přečetli. A nejen my, ale podílíme se o některé zajímavé články s přáteli, kteří nemají počítač, nebo počítač mají, ale nejsou na Internetu. Pro tyto přátele potom články „stáhneme“, vytiskneme a rozesíláme poštou.
Také bychom Vám rádi poděkovali, nejen naším jménem, ale i jménem pana Zdeňka Grunera a jeho rodiny, za otisknutí článku o něm i s ukázkami jeho poesie.
Do dalšího roku Pozitivních novin Vám přejeme mnoho dalších úspěchů ve Vaší vydavatelské činnosti.
Mnoho pozdravů od protinožců zasílají
Jana a Zdeněk Reichovi, Green Point
foto © Zdeněk Reich

  ? Jitka Dolejšová, 9. 8. 2005


Dočetla jsem příspěvek pana Pavla Buňaty. Ohromný zážitek!
Próza i poezie nabitá energií, sílou a nadějí. Kolik citu vůči rodičům, kolik opravdové lásky vyvěrá z textů… Při čtení dojímavé básně Přání nebo originálně pojatého tématu Láska si člověk uvědomí, že pan Buňata je velmi citlivý človíček, který má v sobě spoustu lásky a umí ji čtenářům předložit v podobě živé a inspirující.
Próza Všechno chce čas je psaná tak lehce, jednoduše, obyčejnými slovy - a přitom dává tušit, že ji psal někdo vysoce inteligentní. V tom vidím kus geniality.
Ani s tečkou za poslední větou ve Vás ten silný dojem nezmizí. Zůstává dál a provází Vás.
Děkuji Vám, Pavle, za to.
Jitka Dolejšová
(47) ? Ctirad Pánek, 5. 8. 2005                                           OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN

Milý pane Loužecký,

především Vám z celého srdce gratuluji k výročí Pozitivních novin. Nemám zkušenosti z produkce takové publikace, ale dovedu si velmi živě představit ty nespočetné stovky hodin, které jste strávil tím, aby se tato publikace stala  zajímavou a tím čtenou. Je to práce hodná vyznamenání, protože ji děláte z lásky k věci, z přesvědčení, že musíte udělat něco pro zlepšení českých poměrů. A navíc je to práce, která Vám nepřináší žádný hmotný příspěvek k životu. Něco takového vyžaduje entuziasmus, vytrvalost, lásku k věci - všechno vlastnosti, které jsou obdivuhodné. Já Vás pro tuto práci opravdu obdivuji a pro budoucnost Vám přeji, abyste získal hodně aktivních příznivců, kteří budou přispívat zajímavými články a tím zvyšovat atraktivnost této publikace a zvětšovat kruh pravidelných čtenářů. A dále Vám a Vašim Pozitivním novinám přeji, aby konečně vyšly ve formě tištěné. Srdečně zdravím!

Ctirad Pánek
(46) ? Jana a Zdeněk Reichovi, Austrálie 4. 8. 2005          OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN

Milý pane Loužecký,                                                               
jak ten čas neuvěřitelně rychle ubíhá. Zdá se to být včera, kdy nás upozornil náš společný přítel Václav na Vaše Pozitivní Noviny a kdy jsme si je poprvé na obrazovce počítače otevřeli. A on je to už celý, celičký rok. A kolik zajímavých příspěvků jsme si za těch dvanáct měsíců přečetli. A nejen my, ale podílíme se o některé zajímavé články s přáteli, kteří nemají počítač, nebo počítač mají, ale nejsou na Internetu. Pro tyto přátele potom články „stáhneme“,  vytiskneme a rozesíláme poštou.
Také bychom Vám rádi poděkovali, nejen naším jménem, ale i jménem pana Zdeňka Grunera a jeho rodiny, za otisknutí článku o něm i s ukázkami jeho poesie.
Do dalšího roku Pozitivních novin Vám přejeme mnoho dalších úspěchů ve Vaší vydavatelské činnosti.
Mnoho pozdravů od protinožců zasílají
Jana a Zdeněk Reichovi, Green Point
foto © Zdeněk Reich

  ? Jitka Dolejšová, 3. 8. 2005                                OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN

 
                                                                   Milé noviny,
                                                  k Vašim 1. narozeninám Vám přeji,
                                    a ť jste bezedným hrníčkem, ze kterého nikdy neubývá,
                                ať jste studnou s čerstvou vodou, kde napít se může žíznivý,
                           ať jste koutkem, kde spočinout může každý, kdo je unavený a slabý,
                                           ať jste podanou rukou pro toho, kdo je sám,
                                                              ať stále rozdáváte
                                                              

P
ohodu
Optimismus
Zdravé názory
Informace
To, co lze číst jen mezi řádky
Inspiraci
Vitalitu
Nové myšlenky Ílu
s
 
Naději
Odvahu
Víru ve svět, v člověka
I v sebe sama
Nápady Y
Spoustu pohlazení, úsměvů a hlavně Lásk
                                                                                  To Vám přeje Jitka Dolejšová
foto ©
Babsi Müller-Ross

 
? Jana Stuchlíková,3. 8. 2005                             OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN
      


Nemohu nenapsat
V posledních dnech cítím potřebu dát najevo, že první narozeniny našeho batolete jménem Pozitivní noviny prožívám.
Prožívám je jako teta, která s radostným potěšením sleduje, jak se vede jejímu malému příbuznému. Prožívám je jako teta, která zná rodiče batolátka a protože ví, co jsou zač, věří, že jeho budoucnost je ve velmi dobrých rukou.
Prožívám je jako teta, která občas přispěje svou troškou do mlýna, protože myšlenka pozitivního přístupu k životu, jehož pramen je hlouběji, než by se mohlo zdát, je jí blízká.
Prožívám je jako teta, která je na malé batolátko náležitě pyšná a velmi oceňuje, že do takové rodiny patří.
Jana Stuchlíková

?
Teo, 2. 8. 2005                                                OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN



Milý Pavle,
když jsem se před časem vypravil na schůzku s Tebou a Václavem Židkem, doufal jsem, že nebudete suchaři, s nimiž si nebudu mít co říct. Ale už od prvního stisku ruky jsem měl pocit, že se setkávám se starými přáteli. Jste oba rozdílní. Václav je neuvěřitelně vitální „tryskáč“ a kdo chce stačit jeho tempu, musí pořádně sešlápnout akcelerátor. Ty, Pavle, jsi spíš introvert a hloubavec. Vážím si toho, že jste mě vzali do „party“. Mám rád Václavovy vzkazy, když mi napíše: „Potřeboval bych… ale nespěchá to.“ Okamžitě přesunuji priority, abych Václavovi vyhověl v čase co nejkratším. Mám rád Tvoje dobrácké bručení, když nám napíšeš: „Co jste si to na mě zase vymysleli? Dejte mi vědět, až budete mít na stole stopadesátou, konečnou variantu!“ Mám rád tyhle noviny a lidi kolem nich. Jsem přesvědčen, že projekt, který jsi vymyslel a realizoval, je pozoruhodný a pro mě je ctí, že se na něm mohu podílet. Tož tak… chtěl jsem jenom nepateticky dát najevo svou úctu k těm, kteří generují a šíří pozitivní vibrace…
Teo

  ?
1. 8. 2005  - 
ODPOVĚDI NA DOTAZY ČTENÁŘŮ
   
 
? Proč se začaly objevovat na titulní straně POZITIVNÍCH NOVIN články z ARCHÍVU? To už nemáte nic nového k otištění?

Právě naopak. Nových článků máme v zásobě stále dostatek. Zjistil jsem však, že většina čtenářů se omezuje pouze na pravidelné pročítání článků Z TITULNÍ STRANY, takže díky svým navyklým uživatelským stereotypům z internetu si nikdy nenajdou čas "ponořit se zpět" a začíst se i do článků, které vyšly před několika měsíci. A jelikož hned v úvodu titulní strany PN najdete tuto informaci:
POZITIVNÍ NOVINY  jsou unikátní tím, že proti jiným tiskovinám mají téměř všechny příspěvky  NADČASOVOU PLATNOST.
snažím se podpořit výše uvedené tvrzení i výběrem a zařazováním těch nejzajímavějších a nejúspěšnějších článků z archívu, a tímto způsobem tak trochu "přinutit" čtenáře, kteří dotyčný článek možná před časem "přehlédli" nebo se k němu "zatím ještě nedostali", si ho konečně přečíst.
Ono je totiž opravu úplně lhostejné, zda byl například článek o Karlu Čapkovi napsán před rokem, před měsícem nebo včera, neboť jeho NADČASOVÉ MYŠLENKY bychom měli vnímat a opakovaně přijímat bez ohledu na roční období takřka jako drogu.
POZITIVNÍ NOVINY nejsou naštěstí založeny na potřebě AKTUÁLNĚ INFORMOVAT VEŘEJNOST. Tudíž si mohou dovolit i takovou neotřelost, jako nabízet k opakovanému čtení kvalitní články ze svého archívu.
Navíc tímto způsobem POZITIVNÍ NOVINY vzdávají nepřehlédnutelný
hold autorům, jejichž články si zaslouží opakovanou pozornost
, a to nejen proto, že byly psány bez nároku na honorář.
Doufám, že i touto zvláštností se PN výrazně odliší od ostatních informačních zdrojů na internetu. Nezakrývám fakt, že právě to je jedním z mých hlavních úmyslů.
Pavel Loužecký, vydavatel POZITIVNÍCH NOVIN
(45) ? Edita Pavlasová, 1. 8. 2005                                     OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN

Milý pane Loužecký,
dovolte mi, abych si i já, stojíc jistě v řadě jiných významnějších gratulantů, dovolila popřát Vám a zejména Pozitivním novinám všechno nejlepší k 1. narozeninám.
„Všechno nejlepší“ sice zahrnuje vše, co si lidé k různým výročím, svátkům a narozeninám přeji, pokud se nevyjadřují konkrétněji, ale co „ vše nejlepší „  popřát novinám?
Není to zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a rovněž s výběrem dárků novinám to není snadnější. Novinám lze jen těžko darovat dort s příslušným počtem svíček a kupu dárků. Jak by si je takové noviny asi rozbalovaly, jak by asi, coby jednoroční dítko, patlaly po všech přítomných kousky dortu a polevy? Proto si myslím, že dárkem Pozitivním novinám musí být PODĚKOVÁNÍ. Úhledně zabalené v souboru upřímných slov a slovíček. Poděkování za všechny krásné, zábavné a smysluplné články, článečky, básničky a příspěvky. To poděkování musíme ale také darovat rodičům, kteří s péčí sobě vlastní, to letošní jednoroční batole s láskou vypiplávají.
Jak si páni rodičové mezi sebou rozdělí roli matky a otce, ponechávám na nich samotných, tedy na pánech Loužecký a Židek. Všichni, kteří Pozitivní noviny čteme jsme si jisti, že tito rodiče budou nadále to „ naše batole“ vést všemi úskalími a budou je provázet, vychovávat a podporovat tak, až se z něho stane silné tištěné médium, které bude velice oblíbené a čtené. Vždyť má v genech samé vynikající osobnosti, které se svými příspěvky podílejí na jeho zdárném růstu a vývoji.
Tak tedy ještě jednou DÍKY a vzhůru do dalších let!   
Edita Pavlasová
(44) ? Dana Vorlová, 1. 8. 2005                                           OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN

Dobry vecer,
cetla jsem Vas uvodnik o rocnim pusobeni Pozitivnich novin a musim potvrdit, ze vse je pravda. Velice rada ctu celou radu clanku, ktere jsou mnohdy pohlazenim na dusi. Preji Vam i vsem dopisovatelum hodne zdaru a napadu do dalsi prace. V okruhu mych znamych se urcite neztratite, vsichni ctou velmi a velmi radi a rady Vase webove stranky. Zdravi.
Dana Vorlova, knihovnice
(43) ? Věra Šlapáková, 1. 8. 2005                                        OHLASY K 1.VÝROČÍ POZITIVNÍCH NOVIN

Zatím jen díky za Vaše noviny, nemám  ještě vše pročtené, ale je to super. Mám dotaz kde si lze celé noviny koupit nebo jestli je nějaké předplatné a za kolik. Nemohu číst vše jen na internetu mám nemocné oči.
Ale jistě Vám pošlu příspěvek. S pozdravem  a hezký den 
Věra Šlapáková
?

  ?
1. 8. 2005


Dobrý den,
děkuji za Vaši pochvalu na adresu POZITIVNÍCH NOVIN. Velmi mě to potěšilo.
Na Váš dotaz ohledně možnosti zakoupení PN v tištěné podobě Vám však musím s politováním sdělit, že prozatím POZITIVNÍ NOVINY nevycházejí v tištěné podobě, jsou k mání pouze na internetu. Ale jak jsem psal ve svém článku, pracujeme na tom, aby se tento titul dostal i do tištěné podoby a bylo možné si ho koupit v novinových stáncích. Zbývá jen "málo": najít vydavatele, který má dostatek peněz a půjde do nového titulu nejen s finančním kapitálem, ale zejména s již fungujícím redakčním a obchodním zázemím. Věřte, že to není zas až tak malý úkol.
Mějte se moc krásně a zůstaňte nám věrná. Díky.
Pavel LOUŽECKÝ
(42) ?Vladimír Kalaš, Toronto-Burlington Kanada, 24. 7. 2005

Vážený pane Loužecký.
Zajímavě dělané noviny. Článek Ondřeje Suchého je důstojný hold 
vzácnému člověku české kultury.
Velká ztráta pro Českou republiku a její kulturu. S pozdravem
Vladimír Kalaš
(41) ?Marcela Knoppová a Jiří Brůžek,13. 7. 2005

Krásný den pane Loužecký,
touto cestou vám chceme oznámit, že jsme objevili vaše Pozitivní noviny a bylo by nám velkou ctí se s vámi setkat za účelem rozvinutí pozitivních myšlenek.
Těšíme se na brzké shledání.
Marcela Knoppová a Jiří Brůžek
(40) ?Eva Marvánová,5. 7. 2005

Dobrý den,
chci před Vámi smeknout klobouk. Je to opravdu úžasný projekt, co jste vytvořili. Běžné noviny většinou nečtu a sleduji jen letmo, protože jsem z toho akorát vždy otrávená. Vaše Pozitivní noviny jsou opravdu přínosem. Také mě velmi zaujala vše rubrika s projekty pro podnikatele. Je to moc hezké, že se chcete o vaše nápady podělit. Hlavně v této době, kdy si tolik lidí žárlivě střeží to, co vytvoří.....
Vaši ikonku jsem si dala na moje 3 stránečky, nejsou profi, tak snad to nevadí. Pokud bude možné zařadit i odkaz na mé stránky k vám, budu ráda. Přeji vám hezký den a hodně štěstí.
Eva Marvánová
PS: Abych nezapomněla, jde o stránky ANDĚLÉ na 
http://blog.lide.cz/evamarvanova
BYLINKOVÉ STRÁNKY na 
http://blog.lide.cz/bylinkovestranky
HOJNOST na 
http://blog.lide.cz/vsehohojnost
(39) ?Jaroslav Kovaříček,4. 7. 2005

Vazeny pane,

dostal jsem se na stranky Vasich novin pres Vaclava Zidka. Nu a nasel jsem tam i dalsi zname - Evu Strizovskou ci pani Krulikovou atd.
Vase publikace na mne udelala prijemny dojem. Casem si najdu chvili a rad neco napisu.
Ted mne ale napadlo zeptat se, zdali mate zajem otiskovat poezii, te je v dnesnim zivote take malo. Ja si tu prebiram svoji "pozustalost" a te pozie, co jsem  v zivote spachal je dosti, ted v zime se hodi, kdyz potrebuji zatapet v kamnech. Ale mym pratelum se muj styl zamlouva, tak mne napadlo nabidnout sve basne dalsim ctenarum. Nevim ale, jaky je zajem o poetiku v tomto prozaickem svete.
Pokud znate Galerii pana Hajneho tak asi vite, ze uz tam delsi dobu bezi moje hudebne poeticke  pasmo "Putovani vesmirem".

Srdecne zdravim z Australie
Jaroslav Kovaricek
(38) ?Jan Schwarz,26.6.2005

Vážení a milí kolegové a přátelé,

zvláště v posledních týdnech a dnech jsem vděčně přijímal Vaše slova podpory i pomoc, kterou jste mi poskytovali v době, kdy se ode mne jiní odvraceli a přestávali vidět a slyšet.
Vím, že někteří z vás vystoupili z ticha anonymity s vědomím, že jim to v budoucnu přinese těžkosti. Vážím si toho. Velice a opravdu Vám za vše děkuji, myslím, že setkávání s lidmi jako jste Vy, jsou smyslem života každého normálního člověka, a proto bych se s Vámi rád i nadále potkával.
Třeba v hospodě, protože tam většinou potkáváme slušný lidi. Zatím aspoň takhle na dálku ... 
A ještě jednou díky za to, že jste na světě.
Vše dobré přeje
Jan Schwarz
 
(37) ?Stanislav Švarc,20.6.2005

JAK DÁL?
patriarchou, s celou církví: "Patriarcha špiní církev". Je zvláštní, že tohle si myslí většina duchovních (proč asi?), nikoli však necírkevní veřejnost. Ta vnímá situaci tak, že i v církvi se, jako ostatně v každé organizaci (což je tristní), dostali "ke kormidlu" prospěcháři, sledující své zájmy bez ohledu na to, jakými frázemi (o lásce k církvi, demokracii, nezištné službě) se ohánějí (je zvláštní, že jsem ještě nehovořil s člověkem, který by generalizujícím způsobem prohlásil něco jako  "vy všichni jste pěkná banda", i když jistě takoví existují). Už  jenom to, jak si mnozí z vedení dokáží "krýt záda" ukazuje k "realismu", který příliš vznosné cíle nesleduje.
"Už aby to skončilo" řekla mi nedávno jedna sestra. Myslím si, že podobné přání mají mnozí z nás. Co si však od uklidnění situace v CČSH slibujeme? Návrat "do normálu"? A byl ten "normál" tím, co nás naplňovalo? Současná CČSH je rozdělena na dva tábory, které na sebe vzájemně hledí neuvěřitelně nevraživě. Kdekdo (i ti moudře mlčící) byli vtaženi do vnímání reality na základě konfrontačního schématu "my" a "oni". Ti, kteří"prohrají", budou umlčeni a "vítězové" prožijí frustraci z vystřízlivění  s Možná se vedení církve, dnes vzácně sjednocené proti patriarchovi, který se vymkl kontrole", začne prát mezi sebou. Ti, kteří aktivně vytvářejí veřejné mínění" v naší církvi (to zdaleka nejsou všichni, kteří "sedí" v nějakých orgánech), na sebe leccos vědí. Hlavně to, jakým způsobem veřejné mínění manipulují. V základu této manipulace je etický posun směrem k
pokrytectví - "není špatné to, že se něco nekalého děje, nýbrž to, že se to zveřejňuje". A na tuto premisu následovalo ztotožnění těch, kteří byli "napadeni"
    Nemyslím si, že by se v této situaci patriarchovi (v případě, že mu bude sněmem vyjádřena důvěra, což ostatně neočekávám) podařilo opravdu sjednotit hluboce rozdělenou církev. To by byl opravdový zázrak. A jsem přesvědčen, že se to nemůže podařit ani "druhé straně sporu", vedení  církve.
Toto vedení v žádném případě nepochopí, že z takto "vyhřezlého" sporu  musí odstoupit všichni. Nepochopí to, protože se hned na začátku ztotožnilo s "církví" ("patriarcha napadl MĚ, TEDY CELOU CÍRKEV") a též proto, že mnozí z tohoto vedení "neslyší" na rovině morálních apelů, pouze na rovině paragrafů.
    Slovo "církev" se teď stalo jakýmsi zaklínadlem, kterým se ohánějí oba tábory ve vzájemných obviňováních. Ale kudy se bude ubírat ta skutečná Církev československá husitská do budoucna? Ty žalostné ostatky někdejšího "hnutí" s nemalými ambicemi, které ve svých počátcích uvěřilo ideji pokroku a automatického vývoje, který "zkostnatělou" Římskokatolickou církev odsune na smetiště dějin a z CČHS "udělá" národní katolickou církev? Že Bůh tyto "ostatky" neopustí? A co když CČSH nepoznala "den svého navštívení"?
                                          
Stanislav Švarc
publicista a člen CČHS
(36) ?  Edita Pavlasová,17.6.2005

Vážený Poutníku,
přestože nejsem úplně pravidelnou čtenářkou PN, ale spíše občasnou (1–2x týdně si strašně ráda přečtu nové povídky, pozvánky a upoutávky), zjistila jsem nejen ke škodě své, ale myslím, že i ke škodě ostatních čtenářů, že jste se na poměrně dlouhou dobu odmlčel. Jistě máte k tomuto kroku spoustu důvodů, starostí, zájmů, práce apod., ale musím Vám - prostřednictvím PN - říci, že mi velmi chybíte. Chybí mi Vaše příhody, Váš jazyk a Váš cit. Z Vašich příspěvků vždy přímo vyčnívala citovost, láska k lidem, ale i reálné posouzení dané situace. Předkládal jste nám upřímný a poctivý pohled na danou situaci. Najděte si proto, prosím, chvilku a potěšte opět duši čtenářovu.
Pokud se však již nemíníte ozvat, děkuji Vám za vše, co jste dosud Pozitivním novinám poskytl a přeji všechno dobré jak ve Vašem osobním, tak i pracovním životě. Díky.
Edita Pavlasová

Odpověď POUTNÍKA najdete  
ZDE

 
? Jana Stuchlíková,15.6.2005
      


Pravda a čest
Hřejivým pocitem naděje mě naplňuje postoj k nepravostem ve článku paní Aleny Heinové Slovo, které je čestné. V dnešním světě se pojmy jako pravda a čest nenosí. Jsou ubity snahou o maximální osobní prospěch, manipulací a populismem s dopadem do celé naší společnosti. Primárním zdrojem je vždy jednotlivec, který z důvodu nenaplnění svých vlastních potřeb hraje hru „Moje je lepší, než tvoje“, aby si alespoň trochu zahojil svůj deficit pohlazení a uznání. Když přihlédnu k šíři, v jaké se takové chování skrytě či otevřeněji projevuje, nenaplnění této základní potřeby člověka je v naší společnosti opravdu velké, i díky historii, kterou jsme prošli. O to zářivěji svítí myšlenky o pravdě a cti. Ty, kterých by se měly dotknout především, nejspíše obloukem míjejí, ale nejsou mezi námi jen slaboši, kteří žijí na úkor druhých. Věřím, že zrníčko poctivosti, cti a pravdy máme někde v sobě všichni. Pohlédněme tedy do své duše.  
Jana Stuchlíková

?
Václav Židek, 9.6.2005
  


Milá Jitko!
Krteček byl báječný; i když jsem se nevrátil do mých dětských let, prožíval jsem to silně s Tebou. Musím Ti napsat, že krteček byl  velkou láskou obou mých synů, a i když ten mladší Michal si vůbec nic z Česka nepamatuje, představ si, že krteček mu v hlavě uvízl dodnes. Doma má vystavené krtky a krtečky různé velikosti a různého druhu, a všichni jsou pro něj velká svátost.
Když jako dospělý po mnoha letech přijel do Prahy, tak na jediné, na co si vzpomněl, byla jedna křižovatka na Žižkově, kde stanul a povídá mi: Táto, tady jsem dostal jednou od mámy bonbon!“  To bylo všechno. Ani rodilý dům, ani školu vůbec nepoznal. Ale na co ještě dodnes nezapomněl, je ten krteček. Jaké tohle dílko mělo sílu je až neuvěřitelné. Kam se hrabou dnešní krváky, kterými televize dokáže vehementně bez skrupulí krmit děti. A tak mě napadá, co  si budou tyhle děti po dvaceti letech pamatovat? Nechci ani pomyslet, tak mne to děsí.
Tak to by bylo všechno – končím – musím si ještě najít modré kalhotky a jít pod pruhovanou peřinu už brzy spát. S večerníčkovským pozdravem „Dobrýýý večííír!" se s Tebou loučí
Tvůj redakční kolega  
Václav Židek

  ? Jitka Dolejšová, 6.5.2005                                                   Otevřený dopis  


Vážený pan
Pavel Loužecký, vydavatel Pozitivních novin
Milý Pavle,  
v úvodu mého dopisu si Tě dovoluji poprosit, abys jej zveřejnil na stránkách Pozitivních novin. Vím, jak tě přivádí do rozpaků, když Tě někdo chválí nebo o Tobě mluví, ale prosím, i při své skromnosti udělej výjimku, aby se s tímto dopisem mohli seznámit čtenáři Tvých Pozitivních novin.
Jako otec Pozitivních novin dobře víš, že naši čtenáři jsou lidé nejen z České republiky, ale  také ze Slovenska, Německa, Polska, Holandska, Velké Británie, Irska, Rakouska, Švýcarska, Francie, Belgie, Lucemburska, Itálie, Švédska, Finska, Norska, Dánska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Ruské federace, Litvy, Lotyšska, Ukrajiny, Estonska, Chorvatska, Makedonie, Slovinska, Španělska, Portugalska, Řecka, Turecka, Japonska, USA, Kanady, Mexika, Brazílie, Izraele, Nového Zélandu, Peru, Austrálie, Saúdské Arábie, Jižní Afriky, Taiwanu, Kolumbie, Islandu, Chile, Hong Kongu, Uruquaye, Indonésie, Kypru, Indie, Iránu, Maroka, Zambie.
A těm všem lidičkám jsi přinesl a stále přinášíš prostřednictvím Pozitivních novin spoustu radosti, optimismu a pohlazení, pohody a inspirace. Za to Ti moc děkuji.
Dovol mi, Pavle, abych Ti popřála
k Tvým narozeninám, které oslavíš dne 11. května 2005,

hodně zdraví, štěstí a spokojenosti, mnoho pracovních i osobních úspěchů, hromadu síly a energie, samé dobré lidi kolem sebe, spoustu důvodů k úsměvu, splnění všech Tvých (i tajných) přání a hlavně moře Lásky.
Báječný život Ti přeje  Jitka D.

 
? Jana Stuchlíková,16.4.2005


Ponožková sága II příspěvek mé milé kolegyně Jitky Dolejšové a s úsměvem jsem shledala několik neuvěřitelně shodných bodů v oblasti zvané Jak jde život pánských ponožek. Od frekvence praní, velikosti a množství ponožek, přes evoluci výběru při nákupu nových ponožek až po skutečnost, že tmavě modrá a černá ráno vypadají stejně.  
Nedávno jsem četla Jana Stuchlíková
Akorát skupina ponožek, zvaná Singly je u nás pravděpodobně početnější, a to díky aktivitám našeho jezevčíka Toma. Nic mu totiž nevoní tak lákavě, jako nošené ponožky, čím špinavější a upocenější, tím lepší. Přesně zná ono důležité místo, kde se během týdne tyto ponožky shromažďují, aby pak pěkně najednou mohly být zbaveny pro něj tak úchvatného odéru. Kdykoli se vrtne okolo, naprosto neuvěřitelným a prostým okem nepostřehnutelným pohybem vyhmátne jeden kus a zcela nenápadně s totálně nevinným, až naivním pohledem v očích (já přece v té hubě nic nemám a jestli něco vidíš, šálí tě zrak) přemístí tento, později problematický kousek na blíže neurčené místo. Občas se čirou náhodou stanu svědkem krádeže a Tom je usvědčen. Se znechuceným výrazem, který mi říká: „Tak si ji sežer!“ upustí předmět doličný na zem a při nejbližší příležitosti svůj pokus úspěšně zopakuje znovu.
Ponožky pak najdu většinou v jeho pelechu, tam chodím najisto (často pozdě, protože vzniknuvší Singl 1 se už pere), ale zdaleka tomu tak nemusí být. Singly 2 nacházím třeba uprostřed trávníku na zahradě (kolemjdoucí si asi myslí své) nebo na jiných, pro mne nepochopitelných místech (na živém plotě, v garáži pod autem a tak...). Některé jsou tak ztraceny navždy. Z důvodu těžkého výskytu těchto Singlů jsem byla nucena vyčlenit krabici, kde se tyto po vyprání shromažďují a některé z nich, v různých časových horizontech, také setkávají do páru.
A tak, jakkoli se Tomova zábava může zdát záškodnickou, ve výsledku přece jen vítězí pozitivní závěr. Nastane-li totiž situace, že z důvodu zvýšené spotřeby ponožek za období, nebo prodloužením intervalu mezi jednotlivými pracími cykly nejsou tyto důležité kousky na skladě, máme již zmíněnou krabici Zn.: Vždycky se tam něco najde.  

  ?
16.4.2005  
      

Vážená paní Stirská,

chtěl bych Vám s odstupem dvou dnů poděkovat za velký zážitek, kterého se mi dostalo při Vašem koncertě v Divadle Jiřího Grossmanna.  

Je velká škoda toho velkého časového rozpětí mezi Vašimi koncerty, protože by si spousta lidí ZASLOUŽILA VÁS SLYŠET A VIDĚT NA VLASTNÍ OČI. Je to něco naprosto jiného, neokoukaného, neslyšeného, neviděného ... a lidé potřebují alternativy k bezduchému "star-popíku". Kdyby všechny mediální hvězdy byly při svých vystoupeních tak bezprostřední a upřímné jako Vy, joj, to by se nám krásně dívalo ...!

Když jsem Vás tak pozoroval na jevišti, docela mi připadlo, že to není až zas tak těžké být tam přirozený (což ovšem může říci jen ignorant, který tam sám nestál, že). Prostě to tak na mě působilo a bylo to nesmírně PERLIVĚ OSVĚŽUJÍCÍ.
Závidím Vám tu bezvadnou partu sympatických lidí, kteří zpívají s láskou a nadšením, protože je to ze všech hodně moc cítit.
Z Vašeho koncertu jsem pořídil něco fotografií z první řady a Jitka Dolejšová o něm napsala
vtipný dramatický textík, takže jsem obé již umístil do Vaší PARTNERSKÉ SEKCE v POZITIVNÍCH NOVINÁCH. Tak doufám, že se Vám to bude líbit. Je to tak netradiční, že by mohlo.
Pokud budete mít k dispozici nějaké články nebo ohlasy na Váš koncert, tak mi je pošlete a já je obratem uveřejním v POZITIVNÍCH NOVINÁCH, aby se o Vás co nejvíce vědělo a mluvilo a psalo.
Mějte se moc krásně a ještě jednou díky za všechno.
Pavel LOUŽECKÝ
vydavatel POZITIVNÍCH NOVIN

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 12. 2005.