OHLÉDNUTÍ ZA 5. POLABSKÝM KNIŽNÍM VELETRHEM 2008
Program veletrhu najdete zde |
Podání vstřícných rukou Jitka Stošická
Knižní veletrh v Lysé nad Labem je pro mne v první řadě o potkávání. O potkávání se s krásnou literaturou a hlavně s lidmi, kteří ji píší, s ilustrátory a vydavateli. Je o navazování kontaktů, předávání zkušeností a podaných vstřícných rukách.
Je nádherné sledovat, jak si ilustrátoři sdělují své postřehy a zkušenosti, jak se domlouvají výstavy, jak básníci a spisovatelé hovoří o svých knihách s druhými, jak vzniká spolupráce malíře a spisovatele na dalším díle… Nebylo možné přehlédnout, jak si umělci povídají s panem Bedřichem Kocmanem, ředitelem Nové tiskárny Pelhřimov, která například vytiskla náš pozitivní leták i plakát a vydala knihu jedné z našich autorek Petry Haasové Povídky praštěné třicítky a básnickou sbírku Sonáta…
Měla jsem konečně možnost osobně poznat i některé autory PN, které jsem doposud znala jen z jejich děl: štramáckého milého básníka pana Stanislava Olivu – autora překrásných dětských básniček i básní pro dospělé, humorem a nápady sršícího výborného ilustrátora, malíře a sochaře Miroslava Šestáka alias Čáryfuka, velmi nadanou a velmi skromnou fotografku Martu Černickou, básníka Oldřicha Koudelku (a jeho paní), který mne fascinuje tím, že při čtení jeho postřehů z lesa jsem tam prostě s ním…
Radost jsem měla z opětovného setkání s něžnou básnířkou Cecilkou, pohodářským spisovatelem Michalem Dlouhým, básnířkou a spisovatelkou Jarmilou Moosovou a jejím synem Staníkem, P.J.Buvalou – elánem a dobrou náladou sršícího počítačového seniora, i z letmého setkání s Anny Mahovskou. Autogramiádu zde měla také naše básnířka a spisovatelka paní Jana Kurtinová, ale pro nemoc se musela omluvit spisovatelka a básnířka Jarmila Pechová. Do Galerie IN přibudou i básničky Petra Musílka.
Nesmím zapomenout na skvělé taneční duo Terezu a Annu Bachovy, které mne uzemnily svým uměním, až mi lezl mráz po zádech.
A naše celebrity? Co vám budu povídat – všichni jedním slovem vyslovení pozitivci. Děkuji panu Petru Kukalovi, pohádkové babičce Jiřince Rothmeierové, Stanislavu Rudolfovi a Janu Krůtovi, že si s námi přijeli popovídat (času bylo neskutečně málo…) a že jsem měla tu čest se s nimi poznat.
Tím se splavně dostávám k poděkování za vzorovou přípravu a nádherný zážitek ze sobotního a nedělního vystoupení. Dokonalá Renata Šindelářová a její fantastická dcera Adriana, osvědčená bravurní dvojka Milan Richtermoc a Petra Haasová. Moc moc moc vám děkuji – byli jste naprosto skvělí!
Děkuji Evě Rydrychové, Jitce Dolejšové, Renatě a Adrianě Šindelářové, i své dceři Míše, že se vzorově staraly o dětský koutek, Martě Černické za krásné fotky z veletrhu a bráchovi a Evě Rydrychové za celodenní pomoc při instalaci stánku. Nesmím také zapomenout na fakt, že Jitka Dolejšová získala cenu knižního veletrhu v soutěži HUMOR za svoji povídku Petr a slečna k nakousnutí.
A kdože si zaslouží zvláštní a zcela samostatné poděkování? No přeci největší pohodář pod sluncem, ředitel Veletrhu v Lysé nad Labem Jan Řehounek. Člověk, který má určitě někde zabudovaná křídla, protože jinak nevím, jak to všechno stíhal. Člověk, který má tolik trpělivosti, že by jí mohl rozdávat (kdyby to šlo, hlásím se jako první – panenko skákavá, co jsem se ho naotravovala s upřesňujícími dotazy – z čeho jsou panely, kolik, jak jsou vysoké a široké, jak se a proč se a kdo a kde a navrhuji a může být a tak vůbec pořád dokola, než jsem měla úplně jasno…on pak už asi ne…). Děkuji za vstřícnost, trpělivost, pomoc, pohodu, úsměvy….. A za stánek – za ten pozitivní velestřed celé výstavy, za tu úžasnou možnost být u toho a všichni spolu. Doufám, že vy všichni, kteří jste se veletrhu v Lysé nad Labem zúčastnili, jste měli stejný hřejivý pocit kolem srdíčka jako já.
|
Polabské knižní střípky Renata Šindelářová Hodnotit knižní veletrh s tématikou „dětská kniha“ by měly nejspíš samy děti. Že se jim snad líbil, musíme však doufat především z fotografií, které zachytily jejich spokojenost při činorodé aktivitě, a mluví o tom i množství nasbíraných obrázků. A co my dospělí? Domnívám se, že není v moci jedné osoby popsat, jak letošní Polabský knižní veletrh probíhal. U stánku jsme se víceméně střídali (zatímco kolem nás poletoval jak včelička kolem květinek náš vrchní fotograf Pavel Loužecký) a každý z nás tudíž prožil tu svou pozitivní chvilku možná trochu jinak. A tak jsem sesbírala několik střípků našich postřehů a zážitků, které snad lépe vykreslí atmosféru než subjektivní reportáž.
Atypicky začnu u někoho, kdo vlastně s Pozitivními novinami nemá mnoho společného, ale jehož názor je zcela nezaujatý. Je to moje spisovatelská kamarádka Radka Zadinová, která mě před nějakým časem seznámila s panem Stanislavem Rudolfem, čímž ovšem zapříčinila, že jsem mohla pana Rudolfa pozvat do Lysé. Radčin postřeh z veletrhu je následující: „Popravdě, ve srovnání s pražským knižním veletrhem, kde jsem o knihy téměř zakopávala, jsem nejprve byla skromnými prostory v Lysé trochu zklamaná. Ač bych nerada, aby to znělo falešně, toto zklamání vyvážil právě stánek Pozitivních novin, protože zřejmě jako jediný (nepočítaje stánky s oděvy, dárkovými předměty a cukrářskými výrobky) nabízel i něco víc než jen knihy. Mluvím o zábavě pro děti s drobnými odměnami, které mne velmi překvapily. Celodenní pobyt samozřejmě příjemně zpestřil rozhovor se čtyřmi autory, doplněný tanečním vystoupením pohybově nadaných sester Bachových. Z celé akce jsem měla dobrý pocit a také dojem, že tak spokojeně a usměvavě se necítím sama.“
Stanislav Rudolf mi napsal druhý den po veletrhu: „Ještě ve mně doznívají vzpomínky na krásné hodiny, které jsem v Lysé prožíval s Vámi všemi, které jsem postupně poznával.“
Jan Krůta pochválil práci Pozitivních novin přímo na pódiu, a tak jsem se nechtěla ptát znovu. Přesto sám naše setkání, aniž bych se ho ptala, ještě dodatečně zhodnotil: „Příjemný den s příjemnými lidmi.“
Náš další veletržní host, pohádková babička Jiřina Rothmeierová je žena, která hledá nejen v dětech, ale i v dospělých dobro. A tak myslím, že stojí za zmínku její bezprostřední reakce přímo z veletrhu, podle které poznáme, že jedna z nás pozitivních inspirovala tuto kouzelnou babičku k napsání další pohádky. Paní Rothmeierová sedí u stolečku a ptá se mne: „Kdo je ten anděl, který se tu o nás celý den tak stará?“ A víte, jak zněla má odpověď? Jak jinak! „Jitka Stošická!“
Petra Haasová zkušeně moderovala nedělní pořad, kde přivítala své hosty, Milana Richtermoce a Jana Řehounka. Její první dojmy z vystoupení, které se točilo kolem Hrabalových osmdesátin, zněly: „Povídání o Hrabalovi je vždycky zajímavé. Pokaždé, když čtu jeho knížku nebo se dívám na film, objevím něco nového. Bylo vidět, že návštěvníky povídání o Hrabalovi zajímá a když jsme pustili originální nahrávku z rozhovoru Milana Richtermoce s Panem spisovatelem, nikdo ani nedutal a všichni poslouchali. Jako by byl mezi námi.“
No vida, chtěla jsem jen krátce, a to už je střípků na celou stránku. A to jsem se ještě nezmínila, že dokonce ani nepřítomný Václav Židek nezůstal stranou. Jako správný šéf, ačkoliv v Kolíně nad Rýnem, zkontroloval si nás pěkně přes SKYPE. Ale kdepak, dělám si legraci, žádná přepadovka. Samozřejmě že volal proto, že chtěl všechno za tepla vyprávět, načež tonul v slzách, že není přítomen a šampaňské popíjí doma sám. Příště prý se dostaví, i kdyby čert na koze jezdil. (Tak teď nevím, jak to myslel… že by na tu kozu chtěl nasednout sám?) |
Koutek pro děti Jitka Dolejšová
Letošní stánek Pozitivních novin byl rozšířen o malířský koutek pro děti. Dva stoly a pět židlí často nestačily zájmu dětí „něco si nakreslit“. To se to, panečku, kreslilo, když stěny koutku byly vyzdobeny obrázky a básničkami z Galerie IN s dětskou tématikou, a hlavně – byli tady ti, kteří jsou už opravdovými profesionálními výtvarníky a ilustrátory!
A tak dospělí i dětští návštěvníci mohli být u toho, když malíř a ilustrátor pan Miroslav Šesták alias Čáryfuk vzal do ruky černou fixu a několika jistými tahy vyčaroval parádního dlouhatánského jezevčíka s vyplazeným jazykem, kterému bylo stejné horko, jako dětem (v sobotu se venkovní teplota vyšplhala až na 30°C a v prostorách knižního veletrhu bylo jen o pár stupínků páně Celsia méně).
Další milé setkání bylo s ilustrátorkou a malířkou Evou Rydrychovou, mimochodem už čtyřnásobnou maminkou, která si s malými i většími dětmi povídala nejen o svých vystavených kresbách, ale také poradila, jak držet správně tužku, jak namalovat slona nebo jaké pastelky jsou nejlepší. Její omalovánky se dětem moc líbily. O obrázek pejska se skoro strhla jedna bratrská rvačka. Evka však duchapřítomně vylovila ze zbylých zásob ještě jeden obrázek, a bylo po mračení.
Marta Černická, fotografka s úžasným citem pro barvu i kompozici, vyprávěla zájemcům o svých vystavených fotografiích, a přitom ještě stačila tvořit - fotila dětské prstíky, zaujetí kresbou, pihy na nose nebo zvědavé studánkové oči.
Děti se ke kreslení jen hrnuly, každou chvíli jste mohli slyšet: „...Mami, já chci kreslit... Babí, můžu si namalovat obrázek?“ A tak nakonec i dospělí, kteří původně chvátali za nákupy nebo jídlem, se zastavili a nechali (chválabohu) děti tvořit. Děti vybarvovaly omalovánky, luštily vtipné hádanky, kreslily ilustrace k básničkám Stanislava Olivy, Renaty Šindelářové nebo moje. Všichni ze jmenovaných autorů se dětem s láskou a úsměvem věnovali, povídali si s nimi a odpovídali na všetečné otázky.
Za obrázek dostávali dětští malíři drobný dárek, s sebou domů si mohli navíc odnést texty básniček. O říkanky a básně měli zájem i dospělí. Někdo si bral básničky všechny – například paní ředitelka z jedné pražské mateřské školy, vedoucí městské knihovny pro plánované kulturní pásmo pro děti, další zájemce pro zpestření výuky prvňáčků. Nejmenšímu kreslíři bylo 2,5 roku, nejstarší slečně 16 let. Kreslili i kluci, do kterých by to nikdo neřekl – spíš by je člověk tipoval na fotbal nebo skateboard – a vida, jak pěkně kreslili...
Obrázky přibývaly. A bylo skutečně z čeho vybírat! Těžké rozhodování, které obrázky na stránkách Pozitivních novin zveřejnit a které ne. Kdyby tak šlo vystavit je všechny... Ale to už by nezbylo místo na další povídání.
Děkujeme všem dětem, které se kreslení zúčastnily, za krásné a milé obrázky. |
Děkujeme všem dětem, které vybarvovaly omalovánky a kreslily obrázky:
OMALOVÁNKY
♦ Karkulky překrásně vybarvily: Sára Handlířová (8 let), Klára (7 let). ♦ Pejsek se moc povedl: Zuzce (3 roky), Katce Pokorné (10 let), Standovi Moosovi (10 let), velkou snahu projevila i Aňa (3 roky). ♦ Bagr s nákladním autem hezky vymalovali obzvlášť kluci, třeba 3letý Jiříček, snažila se i 3letá Eliška Hojná. Vláček pěkně vybarvila Karolínka. ILUSTRACE K BÁSNÍM
Nejvíce se nám líbily ilustrace k básničkám: ♦ Pavoučí - od Adélky, dále od 14leté kreslířky, která se zapomněla podepsat ♦ Jezevčík - od 5letého Martina, ♦ Žabí - od 10leté Aničky Drábové, ♦ Duha – od Petry Dvořákové a Diany Hofhanzlové ♦ Květiny - od Nikolky Kozlíkové, Anetky Kučerové, Kateřiny Hovejcové, Julka Horvátha ♦ O čmelákovi – od Saši ♦ Závodnická – od Anežky Kubové ♦ Závodnická – od Nanynky ♦ K pohádce Jak vznikly barvy zvládla ilustraci krásně 10letá Anička Drábková
Další malíři a malířky, kterým se kresby velmi povedly:
♦ Adélka Vyhnanovská (3 roky) ♦ Lucinka (3 roky) ♦ Ondřej Rydrych ♦ Anička (4 roky) ♦ Zuzka (3 roky) ♦ Andrea Řeháková ♦ Kateřina Kodešová ♦ Tereza Hurtová ♦ Bára Kindlová (7 let) ♦ Bára Toperszerová ♦ Hana Šiková ♦ Maruška Zemanová
Omalovávaly a kreslily pěkně i další děti, které se však zapomněly podepsat. I těm tleskáme a gratulujeme. |
Klikněte na obrázek - zvětší se do plné velikosti | | | | Zuzka 3 roky | Nanynka 6let | Bára Kindlová 7 let | Anežka Kubová 7 let | | | | | Tereza Hurtová 12 let | Anička Drábová 10 let | 14 let | Veronika Štěpánková 7 let | | | | | Martin Dufek 4 roky | Aninka Grešulová 3 roky | Anička | Anežka Kubová 7 let | | | | | Adélka Vyhnanovská 3 roky | Maruška Zemanová 10 let | Lucinka 3 roky | Kateřina Kodešová | | | | | Helenka Rydrychová 4 roky | Hana Šiková | Anička Drábová 10 let | Bára Toperczerová 7 let | | | |
| Anička Drábová 10 let | Anička 4 roky | Anička Drábová 10 let | Děkujeme... | |
Pašák Eva Rydrychová
Tak už máme další Polabský knižní veletrh v Lysé nad Labem za sebou. Když se ohlédnu a zamyslím se, co mi veletrh přinesl, vždy se mi vybaví jedna milá tvář. Míjela jsem ji denně jako všichni kolem. Tenhle člověk posedával i u stánku, kde měl své knihy. Povídal si s vystavovateli i s lidmi, kteří se přišli na výstaviště podívat. Od samého rána byl všude přítomen a neustále se usmíval. Vskutku neustále... a nikdy jsem na něm neviděla, že by byl někdy naštván. Když si pomyslím, kolik starostí a trablů muselo celé výstavě předcházet, kolik lidí oslovil, kolik telefonátů vyřídil, kolik času a možná probdělých nocí tento člověk strávil, aby vše klaplo, tak jen musím obdivovat jeho stále dobrou náladu i nevyhasínající úsměv. Když už celá výstava se pomalu blížila ke konci, objevil se znovu... aby nás pozdravil, rozloučil se s námi a rozdal úsměvy i těm, kteří ještě postávali a nespěchali domů. I já měla tu čest toho člověka poznat a na rozloučenou mu stisknout ruku. Bylo mi v tu chvíli velmi smutno, že budu muset celý rok zase čekat na vlídnou a veselou atmosféru veletrhu, o kterou se zasloužil tento pán. Ale zároveň mne velmi hřeje na srdíčku, že i já mohu říci, že mi věnoval pár úsměvů, přátelský stisk ruky a svou milou pozornost.. Moje děti jsou pyšné na knihu, kterou on napsal a rád jim podepsal. Já jsem zase hrdá, že stále usměvavého Jana Řehounka, manažera Polabského knižního veletrhu v Lysé nad Labem, osobně znám. Velice mu děkuji za jeho obětavost a laskavá slova, čas a knihy, které napsal a určitě ještě napíše. Ale neděkuji jenom já. Chtěla bych také poděkovat za všechny mé kolegy a kolegyně Pozitivních novin, všichni sdílí mé pocity, poněvadž byli při tom. Nakonec chci poděkovat za příležitost, kterou nám tenhle "Honza z Lysé" a pro mne usměvavý Jan, dal. Jane, byl jste moc fajn – děkuji Vám! |
Více fotografií v plné velikosti najdete zde: Fotografie z veletržní soboty a neděle 6. a 7.září 2008 |
Program Polabského knižního veletrhu 2008 |
Podívejte se také na filmovou reportáž, článek a fotky z účasti Pozitivních novin na knižním veletrhu v Lysé v roce 2007
|