Pavel Loužecký: Až ti skončí věk dětské nevinnosti (5) Životní filozofie

Rubrika: Literatura – Inspirace


Milá Kristýnko! Je ti už sedm let a právě jsi začala chodit do školy. Dívám se na tebe a nemohu se vynadívat ... Přemýšlím o tobě a hledám ve tvých hrách, slovech, úvahách i šťastném smíchu odpověď na spoustu otázek. Každá z nich však začíná slovy „Až ti skončí věk dětské nevinnosti ...“: jak se bude vyvíjet tvá osobnost, jak budeš spokojená, zdravá, čemu se budeš věnovat, co budeš studovat, jakou budeš mít profesi, jak budeš úspěšná, koho budeš milovat, kolik budeš mít dětí atd. atd.

Na tu spoustu otázek ještě neznám odpověď. O to více však s úzkostí v srdci vnímám tvou dětskou nevinnost, protože si konečně plně uvědomuji, že je to jedno z 
nejkrásnějších období, které může otec zažít, a které bohužel zanedlouho skončí. Tu okouzlující nevinnost, plnou průzračné důvěry, dojímavé, odzbrojující bezelstnosti a radostné hravosti, kterou nahradí složité hledání sebe sama, objevování a nacházení celého toho složitého světa se všemi jeho radostmi, strastmi i věčnými kompromisy, a hlavně nekonečně mnoho učení, učení a zas jen učení.

A tak bych ti chtěl už teď začít
předávat to nejdůležitější, co jsem se ve svém životě naučit, pochopil a poznal, chtěl bych ti spoustu věcí poradit i vysvětlit. Možná si tato slova poprvé přečteš až za pár let, ale věz, že já se tě už teď každý den snažím s těmito myšlenkami seznamovat, protože za pár let by na to už bylo pozdě.

                                             V. ŽIVOTNÍ FILOZOFIE


(53) Životní filozofie je velmi důležitá věc, o které je záhodno neustále přemýšlet. Ona se totiž vyvíjí spolu s tebou, ale ty bys jí měla aktivně určovat cestu. Mnoho lidí žije, aniž by tušili, že nějakou životní filozofii mají či potřebují, nepřemýšlejí o kvalitě svého života, o jeho smyslu a poslání, nehledají nové cesty k jeho poznání, nesnaží se ho zlepšit ani naplnit. Oni jen PŘEŽÍVAJÍ. Pasivně čekají na to, že další den, týden, měsíc, rok jim sám přinese nějakou změnu, čekají prostě na zázrak. Většinou marně. Ty však nesmíš PROČEKAT SVŮJ ŽIVOT! A k tomu ti může pomoci právě tvá životní filozofie.

(54) Jejím zárodkem by se mohly stát tyto mé rady. Vyber si z nich ty, které tě nejvíce osloví a snaž se je postupně naplňovat. Používej je jako řidič mapu. Když nebudeš v životě vědět jak dál, zastav se na chvíli, znovu si je pročti a možná že právě v nich najdeš odpověď na svůj aktuální problém. Těch rad je příliš mnoho na to, aby sis je mohla všechny zapamatovat. Je jediný způsob, jak si je trvale implantovat „pod kůži“: musí se stát postupně trvalou součástí tvé životní filozofie.

(55) Změna je ŽIVOTODÁRNÁ. Miluj změnu, ale zároveň se snaž zakotvit v sobě určitou část vlastností, zvyklostí a návyků, které nikdy měnit nebudeš, protože ty budou dělat TEBE TEBOU, osobností jedinečnou a neopakovatelnou.

(56) Nesmíš se nechat drtit starostmi světa a svých bližních. Jakmile jim podlehneš, staneš se součástí tohoto stavu a on přejde trvale na tebe. Tvá pomoc ostatním musí být rychlá a účinná, jinak ztrácí smysl.

(57) Snaž se co nejdříve a co nejvíce vymanit z materialistického způsobu života. Čím více budeš vlastnit hmotných statků, tím více s nimi budeš nerozlučně spjata a tím méně ti zbude času pro sebe samu. Věz, že majetek jsou zakuklené starosti, kterých se člověk nechce dobrovolně zbavit.

(58) Život je krásný když víš, jak ho smysluplně prožít. Každý den, po který budeš toto poznání bezúspěšně hledat, je pro tebe nenahraditelnou ztrátou, protože ti ho už nikdy nikdo na tomto světě nevrátí.

(59) Tvůj věk by pro tebe neměl být nikdy v ničem omezením. Vždycky budeš tak mladá, jak mladá se budeš cítit uvnitř své duše. A to - na rozdíl od své tělesné schránky - můžeš po celý život SAMA SKUTEČNĚ OVLIVŇOVAT.

(60) Dokud se ti nepodaří správně definovat svoji vizi, nepodaří se ti ji ani uskutečnit.

(61) Stále se sama sebe ptej: KUDY, KAM A JAK DÁL? Hledej svou cestu a nikdy nebuď spokojena s tím, čeho jsi již dosáhla, abys díky tomu přestala toužit posouvat se kupředu.

(62) I v hledání cesty může spočívat její skutečný smysl a cíl. Jsi-li po mně, pak věz, že opravdu šťastná budeš pouze při realizaci svých vizí, při jejich tvorbě a dlouhodobé práci na nich, která naplní každý tvůj den, zatímco hvězdný okamžik dosažení tvých snů a cílů tě pouze znovu postaví na samý začátek hledání cesty nové. Nejkrásnějšími okamžiky tvého života se tedy nestanou chvíle SLASTNÉHO VYCHUTNÁVÁNÍ SLÁVY, nýbrž smysluplně strávená práce, kterou jsi musela cestou k tomuto vrcholu vykonat. Teprve až ty sama dojdeš k tomuto poznání, začneš být opravdu šťastná, protože pak se pro tebe stane práce posláním, skutečným naplněním tvého života, jakož i zábavou a koníčkem, což se rovná malému zázraku, pro který stojí za to žít. Práce je totiž jeden ze všemocných, spolehlivých léků na jakýkoliv problém, který tě může ve tvém životě potkat.

(63) A moje poslední rada? ČTI MOUDRÉ KNIHY! ČTI JE VŽDY A VŠUDE, JAK NEJČASTĚJI BUDEŠ MOCI. Pouze v nich najdeš nejen všechny odpovědi na to, co tě již v životě potkalo, ale díky nim budeš připravena i na vše, co tě teprve čeká.

A k tomu všemu ti přeji hodně štěstí, příznivých náhod, lásky a nevyčerpatelnou studnici pochopení. Mám tě moc rád.

/konec seriálu/


Dneska máš v sobě všechno, o čem jsem právě hovořil. Tvá dětská duše je dosud prosta jakékoli falše, zloby, závisti, nechutenství, úkladů, nenávisti a spousty dalších negativních lidských vlastností, se kterými se člověk dostává do styku s přibývajícími léty a zkušenostmi.
Jsi jako studánka průzračně čisté vody, do které se zanedlouho chystá vtrhnout velký neznámý potok dospívání, aby se poté obojí společně vlilo do řeky života.
Snaž se zůstat co nejdéle studánkou té průzračné vody, protože právě prožíváš to nejkrásnější období ve svém životě. Tvůj táta  

 
I.     POVAHA A VLASTNOSTI
II.    TVŮJ SVĚT
III.   LIDÉ A PRÁCE
IV.   LÁSKA A RODINA
V.    ŽIVOTNÍ FILOZOFIE

OHLASY NA ČLÁNEK

Praha, 6.5.2010

Drahý táto,
vím, že tenhle začátek mého článku ti připadá povědomý, ale snažila jsem se být originální i vtipná, jak mi píšeš ve svých radách. Ty články pro mě jsem si přečetla až ve svých 12 letech, protože jako malá bych jim asi moc nerozuměla. Vždy když jsem přišla ze školy, šla jsem do tvého pokoje a spustila:“Tatí! Jsem doma! A dostala jsem jedničku z němčiny!“ Ty ses na mě tak zvláštně usmál (nejspíš sis kladl otázky, o kterých píšeš) a řekl jsi něco jako, že to není možné, že podvádím a dělal jsi zklamaného. Já jsem ale z hloubi duše věděla, že to tak nemyslíš. A když jsem přišla a řekla ti, že jsem dostala trojku, tak jsi řekl:“No konečně trocha spravedlnosti.“
Za to, že ses na mě nikdy nenaštval, jsem ti vděčná. Vždycky jsi mi byl oporou. I když ve svých radách píšeš, že se má člověk spolehnout jenom sám na sebe, myslím, že ale stejně potřebuje nějakého jiného člověka k tomu, aby ho miloval a chápal. Hrozně mě dojalo, jak o mně píšeš. Skoro každý den přijdeš a prohodíš něco vtipného. Když jsem si četla, co o mně píšeš, tak jsem se neudržela a dala se do breku dojetím. Vypotřebovala jsem asi tři kapesníky. Nebo to bylo tou rýmou? Už nevím. Každopádně jsem brečela. Nikdy jsem netušila, jak velký vztah může mít otec s dcerou. Vidím v tobě obrovský vzor a jednou bych chtěla být jako ty, protože tvůj život je skvělý. :-))) Jsi ten nejúžasnější, nejvtipnější a nejkreativnější táta na světě, kterého by si jen dcera mohla přát. Ne, já tě nemám ráda, já tě miluji, jak jen dcera může milovat otce.
Z lásky
Tvoje dcera Kristýna :-)


foto © Pavel Loužecký

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 04. 2005.