Publicistika – Víte, že...?
Lenka Nováková: O dobrém pocitu a kde si ho koupit?
Asi každý z Vás má doma kus značkového oblečení, ve kterém se cítí dobře. I já ho mám. Ani bych nedokázala vysvětlit, jestli má nějaké specifické vlastnosti, kvůli kterým ho mám raději a nikdy jsem o tom tak nepřemýšlela. Až z knihy Setha Godina „Všichni marketéři jsou lháři“ jsem pochopila, že jsem si nevybrala jen kus šatstva, ale zaplatila jsem si především dobrý pocit, který ve mně to oblečení vyvolává.
Eva Střížovská: Na Starých zámeckých schodech...
Nejen já, ale i Ivo Zelenka jsme byli letos hosty na každoročním milém setkání krajanů v Kyrkekvarnu nedaleko Göteborgu, na jehož zorganizování se velkou měrou zasloužila také i Jitka Vykopalová ze Stockholmu, která je kulturním manažerem stockholmského Švédsko-česko-slovenského spolku a redaktorkou a zástupkyní „Pozitivních novin“ ve Švédsku.
Legendy a skutečnost stojící za ”Běžkařským závodem Gustafa Vasy” (Vasaloppet)
Každým rokem se první březnovou neděli ve Švédsku obrátí veškerá pozornost na jednu louku u vesnice Berga na severozápadě v oblasti Dalarna. Vysílá odtud pokaždé televize, stejně tak jako rádio. Tmavozelená stěna smrků tiše hlídá šumící vzrušení na bílé, sněhem pokryté louce. Něco mezi čtrnácti a patnácti tisíci mužů a žen tam stojí od časného rána, připraveni na běžkařských lyžích a s hůlkami v ruce.
Miloš Ondrášek: Zvířecí Melbourne
O Austrálii se nyní v českých sdělovacích prostředcích dozvídáme o lecčems, o krajině, o moři a žralocích, o původních obyvatelích, o sportu a dokonce i o australském způsobu vaření. Nikde jsem ale nenarazil na pojednání o psech. Snad proto, že mezi tzv. cestovateli, kteří od roku 1990 přicházejí do Austrálie na dva tři týdny a nasadili si čáku novinářů, se nenašli ti se zájmem o kynologii.
Tasmánský tygr
Poslední tasmánský tygr byl odchycen v roce 1933 a zahynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Existující fotografie nejsou nejlepší kvality, spíše toto vačnaté zvíře známe z kreslených obrázků. Je překvapujcí, kolik má tento dravý vačnatec (Thylacinus cynocephalus) českých synonymických výrazů: vakovlk psohlavý, vlkovec psohlavý, vlkoun zebří, vlkoun vačnatý, tasmánský tygr – stále jedno zvíře.
Pavel Pávek: Kostlivec v krčmě / Jak v Kostelci začali vařit pořádné pivo
Toho večera Barnabáše napadlo, že sládkovi zasadí definitivní ránu. Před časem našel, když šmejdil kolem města, pod zámeckými valy takovou divnou rostlinu. Vypadala jako miniaturní zelné hlávky, a když jí okusil, samou hořkostí se mu zkroutila celá čertí tlama. Vymyslel, že by mohlo být docela veselé nasypat do piva pár těch jakoby zelných hlávek. Jak vymyslel, tak udělal.
Pavel Štěpánek: Velkolepý dar z krajanské sbírky
Nepřihází se každý den, aby některý krajan odkázal českému státu cennou sbírku obrazů, kterou se mu svého času podařilo vyvézt do zahraničí. Už před deseti lety se paní Věra Třebická-Řivnáčová z Mexika rozhodla věnovat obrazy z dědictví svého tchána dr. Jana Třebického st. a zesnulého manžela dr. Jana Třebického ml. k uctění jejich památky některé galerijní instituci v Praze.
Miroslav Sígl: Stoletá škola pro zrakově postižené
Dozněly poslední tóny varhanní skladby J. S. Bacha v koncertní síni Bohuslava Martinů na Hudební akademii múzických umění v Praze-Malé Straně a ozval se mohutný, jásavý potlesk, jaký zde zažívají často, ale tentokrát byl něčím výjimečným. Patřil nevidomým a zrakově postiženým pěvcům, muzikantům, sólistům a jejich představitelům v čele s ředitelkou školy Miladou Rybářovou, kteří vše s nesmírnou pečlivostí připravili, nacvičili náročný program a nyní se uklánějí s náručí plnou květin.
František Makeš a jeho unikátní restaurátorská metoda
Vzácným hostem tohoto večera byl František Makeš, světově uznávaný restaurátor a vědec, který objevil biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Díky jeho metodám se podařilo odhalit mnoho padělků světových malířů. Své patenty – např. moderní konzervátorskou metodu tzv."enzymatickou konsolidaci", věnoval České republice.
Josef Krám: Jak utíkal Vojta Náprstek přes Rychnov do Ameriky
Buďme s Janem Ámosem názorní a sledujme výklad pana učitele Kráma: Panská ulice je v Rychnově spojnicí mezi Starým náměstím a náměstím Karla Poláčka v sousedství zámku. Její jméno prošlo proměnami – kdysi Panská ulice nesla za 1. republiky a ještě chvíli po 2. světové válce jméno Vašátkova.
Helena Dohnalová: Zelení ježci
Možná někoho překvapí, že pěstování kaktusů má již tak dlouhou tradici, ale o rozvoj kaktusářství u nás se zasloužil ve dvacátých letech minulého století cestovatel, botanik a spisovatel Alberto Vojtěch Frič. Ten je pro své nepopiratelné zásluhy v oblasti botaniky ve světě dodnes uznáván, zatímco u nás pomalu upadá v zapomnění.
Jitka Dolejšová: ...svou lásku slavík růži pěl...
Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je malý tažný pták z řádu pěvců, u nás je chráněný zákonem jako ohrožený druh. Je rezavohnědý s bělavou hrudí. Žije zejména na okrajích lesů, v křovinách a parcích na území Evropy a jihozápadní Asie. Zimuje v jižní Africe. V České republice se vyskytuje od dubna do září, hnízdí od května do června. Hnízdo si staví na zemi v keřích a samice do něj klade 4 až 6 olivově hnědých vajec, na kterých sedí asi 14 dní. Mláďata jsou krmena oběma rodiči, hnízdo opouštějí po 11 až 12 dnech, ale s rodiči zůstávají ještě další dva týdny.
Jitka Dolejšová: VELIKONOCE - PAŠIJOVÝ TÝDEN (2)
Po poslední postní neděli následoval Pašijový týden. Pašije = latinský výraz, který v českém překladu vyjadřuje utrpení. Podle církevních zvyklostí byla po celý pašijový týden při mši svaté čtena a zpívána evangelia o umučení Ježíše Krista. Vařilo se jen jednou denně, rodina se odbývala polévkou a chlebem, nebo jedla brambory s mlékem.
Ivo Fencl: V hlavní roli Bratrstvo
Když viděl Jaroslav Foglar první, a tedy televizní a černobílou adaptaci Záhady hlavolamu, postrádal tam Bratrstvo kočičí pracky, a rovněž režisér tohoto televizního Hynek Bočan dnes považuje za svou chybu, že v něm Bratrstvo nefiguruje. Skutečně je ale tato zlomyslná partička škodící Rychlým šípům natolik podstatná? ABY NE!