Publicistika – Víte, že...?

Miroslav Sígl: O Lešetínském kováři a jeho autorovi

Zatím však nastaly lešetínskému kováři zlé doby. Továrník podvodným způsobem vymáhal na kováři jeho pozemky a u soudu vše podplatil, až konečně vyhrál a kovárna byla dána do dražby. Tím však kovářova energie nebyla zlomena. Postavil se proti mocipánům a k němu se přidali ještě vystěhovalci, kteří se vrátili z Ameriky, když tam nenalezli, co očekávali.

Leoš Bárta: ADHD je třeba začít brát vážně, upozorňuje Asociace dospělých pro hyperaktivní děti

Psychiatrickou poruchou zvanou ADHD trpí v České republice na 20 000 dětí. Převedeno do reálného života se jedná o jedno či dvě děti v každé třídě základní školy. Pokud se příznakům ADHD nevěnuje pozornost a není léčena, přímo ohrožuje budoucnost těchto dětí. Neléčená ADHD často ústí v antisociální, kriminální a jinak delikventní chování, častějším závislostem na drogách a narušeným sociálním vztahům.

Alena Heinová: Vidět, slyšet, pochopit…?

Tak jak je to? Prázdniny mají za sebou už polovinu – nebo: Prázdniny mají za sebou teprve polovinu? A třeba není ani tak důležité, jak to vidíte napsané – nebo jak to uslyšíte vyslovené – ale jak jste to pochopili. Někdo jako povzdech, že „už se to krátí“ – někdo jako otázku: A co nás tedy ještě čeká? - někdo jako výzvu: Nebloumat, nevzdychat, vzhůru za dalšími zážitky! Že vy to chápete jinak?

Antonín Hančl: EJHLE CIRKUSY A VARIETÉ! (1)

Když známý opereťák a herec Franta Hurych vyměnil tvrdá prkna jeviště za měkké piliny manéže a stal se tak prvním českým konferenciérem cirkusových programů, prohlašoval: „Za nejlepšího novináře u nás považuji Tondu Hančla z Brna, který jediný u nás píše se znalostí o cirkusovém a varietním umění!“

Navštívila mě anglická královna aneb Ufo nad Prahou

Je přitom paradoxní, že překvapíte-li uklízečku sdělením, že jste před chvílí hovořil s mimozemšťanem, ožene se po vás koštětem, abyste si z ní neutahovali. Řeknete-li totéž studentce filozofie v pokročilém ročníku, může docela dobře říci: „A proč by to nebylo možné?“ Pomyslná přehrada, která před rokem 1990 dělila náš stát od Západu, byla současně jakýmsi filtrem, který do značné míry infiltraci pavěd do naší země zabraňoval.

Tajemství břitvy pana Occama

Čím si zasloužila břitva pana Occama (čti Okema), abychom jí věnovali svoji pozornost? Byla snad tak ostrá, tak výjimečná? Jak se vůbec pan Occam holil? Nebyla ze solingenské oceli? Nebo vůbec nejde o nástroj a pojmenování je pouze výstižnou metaforou? Takové a mnohé podobné otázky je možno klást si už proto, že, bohužel, jméno Williama Occama je veřejnosti mimořádně málo známé.

Jitka Dolejšová: Jen si tak trochu žvejknout…

Žvýkačka, malý kousek rozžvýkané různobarevné hmoty – kdo by ji neznal? Dnes ji koupíte prakticky všude, ale v dobách minulých se o ni lidé doslova prali. A když už ji získali, na noc si ji odkládali, aby ji ještě i druhý den mohli použít. Jeden čas bylo dokonce módní nosit žvýkačku za uchem a všude platilo: Kdo měl žvýkačku, byl prostě Někdo!

Evě Střížovské byla udělena cena Český patriot 2010

Aktivně na veřejnosti vystupující Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET), udělovala letos již potřetí čestné ocenění Český patriot. Cena je udělována za významný přínos v oblasti podpory národní hrdosti a zachování historie České republiky. Jednou ze tří letos oceněných osobností byla i zakladatelka a šéfredaktorka Českého dialogu, paní Eva Střížovská. Cenu spolu s dalšími převzala dne 12. listopadu 2010 na slavnostním večeru, který ANLET uspořádal v kongresovém sále hotelu DUO v Praze.

Václav Židek: Na začátku bylo slovo Achatit

Když jsem měl v prosinci roku 1983 podepsat v Kolíně nad Rýnem pracovní smlouvu s panem Hansem Schirmerem, netušil jsem vůbec, že bude můj životní osud s tímto mimořádným člověkem na více jak dvacet let dost úzce propojen a svázán.

Legendy a skutečnost stojící za ”Běžkařským závodem Gustafa Vasy” (Vasaloppet)

Každým rokem se první březnovou neděli ve Švédsku obrátí veškerá pozornost na jednu louku u vesnice Berga na severozápadě v oblasti Dalarna. Vysílá odtud pokaždé televize, stejně tak jako rádio. Tmavozelená stěna smrků tiše hlídá šumící vzrušení na bílé, sněhem pokryté louce. Něco mezi čtrnácti a patnácti tisíci mužů a žen tam stojí od časného rána, připraveni na běžkařských lyžích a s hůlkami v ruce.

Miloš Ondrášek: Zvířecí Melbourne

O Austrálii se nyní v českých sdělovacích prostředcích dozvídáme o lecčems, o krajině, o moři a žralocích, o původních obyvatelích, o sportu a dokonce i o australském způsobu vaření. Nikde jsem ale nenarazil na pojednání o psech. Snad proto, že mezi tzv. cestovateli, kteří od roku 1990 přicházejí do Austrálie na dva tři týdny a nasadili si čáku novinářů, se nenašli ti se zájmem o kynologii.

Tasmánský tygr

Poslední tasmánský tygr byl odchycen v roce 1933 a zahynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Existující fotografie nejsou nejlepší kvality, spíše toto vačnaté zvíře známe z kreslených obrázků. Je překvapujcí, kolik má tento dravý vačnatec (Thylacinus cynocephalus) českých synonymických výrazů: vakovlk psohlavý, vlkovec psohlavý, vlkoun zebří, vlkoun vačnatý, tasmánský tygr – stále jedno zvíře.

Pavel Pávek: Kostlivec v krčmě / Jak v Kostelci začali vařit pořádné pivo

Toho večera Barnabáše napadlo, že sládkovi zasadí definitivní ránu. Před časem našel, když šmejdil kolem města, pod zámeckými valy takovou divnou rostlinu. Vypadala jako miniaturní zelné hlávky, a když jí okusil, samou hořkostí se mu zkroutila celá čertí tlama. Vymyslel, že by mohlo být docela veselé nasypat do piva pár těch jakoby zelných hlávek. Jak vymyslel, tak udělal.

Pavel Štěpánek: Velkolepý dar z krajanské sbírky

Nepřihází se každý den, aby některý krajan odkázal českému státu cennou sbírku obrazů, kterou se mu svého času podařilo vyvézt do zahraničí. Už před deseti lety se paní Věra Třebická-Řivnáčová z Mexika rozhodla věnovat obrazy z dědictví svého tchána dr. Jana Třebického st. a zesnulého manžela dr. Jana Třebického ml. k uctění jejich památky některé galerijní instituci v Praze.