Miroslav Sígl: Stoletá škola pro zrakově postižené
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
 Dozněly poslední tóny varhanní skladby J. S. Bacha v koncertní síni Bohuslava Martinů na Hudební akademii múzických umění v Praze-Malé Straně a ozval se mohutný, jásavý potlesk, jaký zde zažívají často, ale tentokrát byl něčím výjimečným. Patřil nevidomým a zrakově postiženým pěvcům, muzikantům, sólistům a jejich představitelům v čele s ředitelkou školy Miladou Rybářovou, kteří vše s nesmírnou pečlivostí připravili, nacvičili náročný program a nyní se uklánějí s náručí plnou květin. Zazněly zde lidové písně v podání školního pěveckého sboru, který řídí Ema Gallová, skladby Dariuse Milahuda přednesli klarinetista Jan Budín a klavíristka Vladimíra Kolková, Fryderika Chopina brilantně zahrála Ráchel Skleničková, slyšeli jsme árie a dueta z Figara a Dona Giovanniho od W. A. Mozarta v náročné inerpretaci slepých Petry Musilové, Miroslava Orsága a Barbory Barešové. Zavřete-li při jejich zpěvu oči, jako byste seděli v hledišti opery Národního divadla a slyšeli naše přední operní pěvce v jejich vysokém výkonu. Dorothea Fleischmannová zakončila koncert varhanním preludiem J. S. Bacha, publikum ji několikrát vyvolávalo na scénu, což pro slabozrakého či nevidomého nebývá jednoduchou operací. Nelze vynechat slavnostní fanfáry, které na počest výročí složil Miroslav Kubička pro pozoun, tubu a tři trubky. Jedinečné! Obdržel jsem tentokrát i výjimečnou pozvánku, natištěnou Brailovým slepeckým písmem na vzácném papíru, na památku také program koncertu - a to vše od významného jubilanta - Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené. Slaví právě letos 100. výročí založení svého předchůdce, jímž byl Deylův ústav pro slepé. Jediný podobný ústav byste v Evropě těžko hledali (pouze v Německu je shodná partnerská škola), však se zde vyučují i posluchači z vícera zemí včetně Slovenska, kde podobná škola po rozdělení Československa dosud nevznikla. Pýchou a hrdostí všech současných jubilantů jsou zejména ti, kteří z 80 % celkového počtu několika tisíc žáků se uplatňují v hudebních oborech, jejichž výuku absolvovali. Jsou to zejména hudba, zpěv a ladění klavíru. V hudebním oboru se vyučuje hře na klavír, varhany, akordeon, kytaru, smyčcové a dechové nástroje. Samozřejmostí je výuka dvou hudebních nástrojů, případně jeden nástroj v kombinaci se zpěvem. Budoucí ladiči klavíru musí zvládnout odborné teoretické i dílenské předměty. Nadanější, cílevědomější a talentovaní žáci podle zájmu navštěvují ještě výuku nepovinných předmětů, jakými jsou bodový horopis, práce s kompenzační technikou, prostorová orientace, výuka cizích jazyků, rytmická gymnastika, hra v souboru, sborový zpěv, také zdravotní tělesná výchova. Mezi absolventy jsou nositelé různých cen a vyznamenání z hudebních soutěží, jaké se pořádají u nás i ve světě. Koncertní činnost a veřejné koncerty s vystupováním studentů doma i v zahraničí naplňuje žáky i učitele radostí z dobře odvedených výkonů. Vždyť hudba je nevidomému a slabozrakému jedinci beze zbytku přístupná v kterémkoliv okamžiku a kdekoliv, poskytuje mu nedozírné možnosti životního naplnění a dosažení důstojné profese. To jsou snad nejvyšší hodnoty, které škola rozdává a které si ze školy její absolventi odnášejí. Přitom výuka hudby zrakově postižených má svá úskalí, specifické problémy, vyžaduje značné nároky od rodičů a učitelů. Proto pedagogové, kteří se této záslužné práci věnují soukromě - na základních školách nebo základních uměleckých školách či jinde - mají na konzervatoři Jana Deyla bezplatné konzultace po dobu celého školního roku. Internátní bydlení s kapacitou 70 lůžek a s možností stravování po celý den je přímo v areálu školy, druhá podobná budova internátu se n achází rovněž v Praze, v ulici Za Poříčskou branou. Žijí zde žáci nevidomí a neplnoletí ve dvou a třílůžkových pokojích. Učí se tady sebeobsluze s orientací v prostoru a věnují se ještě dalším aktivitám, například výtvarnému umění. Spolupráce školy, kromě speciálních škol pro zrakově postižené, se zaměřuje na instituce, které mají v péči zrakově postižené žáky vzdělávané v integraci - tedy se speciálně pedagogickými centry pro zrakově postižené, se středisky tzv. rané péče, s Asociací rodičů zrakově postižených dětí, s klubem zrakově postižených učitelů hudby, bývalých absolventů školy. Prakticky se všemi, kteří jsou členy SONS ČR, tj. Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. Jak vidět, zrakově postižení lidé jsou u nás dobře zorganizovaní, získávají podporu od podnikatelské veřejnosti, médií, určité prostředky jsou z mezinárodní reprezentace, protože Konzervatoř Jana Deyla je v hudebním světě již dávným pojmem. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 01. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Josef Fousek |
 |
Vladimír Just |
 |
Stanislav Motl |
 |
Milan Lasica |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Miloslav Švandrlík |