Literatura – Na pokračování
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (10) Mahdího vězeň
Slatin Paša byl původem Rakušan. Prodělal jako důstojník vojenské tažení do Bosny v roce 1879 a pak odešel do Súdánu. Vstoupil do služeb guvernéra Gorgona v Chartúmu a stal se mudírem provincie Dary v jihozápadním Dárfúru. Podobnou hodnost mohl přijmout pouze dobrodruh tělem i duší, protože v oblasti zuřily dvě války, jedna se sultánem Harúnem a druhá s vlivným otrokářem Zobeirem. Slatin Paša prožil pětileté období plné bitev a šarvátek, když došlo v Súdánu k obrovskému povstání.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (9) V moci novodobých pirátů
Na stránce lodního deníku Maersk Alabamy byla nadepsána středa 8. dubna roku 2009, když bylo plavidlo obklíčeno a napadeno rychlými pirátskými čluny. Američtí námořníci však byli ozbrojeni a bránili se. Piráti se zmocnili paluby, ale po několikahodinovém boji museli ustoupit. Díky posilám z pobřeží však zaútočili znovu. Ve svízelné situaci se kapitán Philips nabídl jako rukojmí, aby získal čas, zachránil náklad a ušetřil oběti na životech. Piráti po krátké poradě souhlasili, protože doufali, že by za kapitána mohli dostat vysoké výkupné.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (11)
Patrik se narodil na jaře příštího roku, když už jsme měli stavbu pod střechou. Porodila jsem tedy chlapečka, modrookého po tátovi! a po zkušenostech s Deniskou, po celou dobu svého pobytu v nemocnici jsem z něho nespustila oči. Sestry, které se o mne staraly, si ještě pamatovaly Denisčin odvážný skok z postýlky.
Sloupky Jiřího Menzela (26)
Je to už jednadvacet let. Nechával jsem auto v garáži v Opletalově ulici a přecházel Václavským náměstím do Činoherního klubu ve Smečkách. Bylo tehdy v těch podzimních dnech kolem Václavovy sochy husto. Postávali tam v hloučcích na chodníku, v průchodech, na nárožích chlapíci v uniformách i bez uniforem, připraveni zasáhnout, kdyby snad chtěl někdo položit kytičku kam neměl.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (9)
Mlčky jsme se s Lubošem na sebe podívali. Naše prosebná mise tedy přichází v tom nejméně příhodném čase. Umínila jsem si ale, že i tak naši žádost o poskytnutí finanční podpory na stavbu domku přednesu. Matka se mezitím postupně uklidnila a zahrnula nás dalšími podrobnostmi. Dozvěděli jsme se, že mladí, jak už Simonu a Viktora nazývala, budou bydlet u ženichova otce, který je vdovcem a vlastní rodinný domek v okrajové části města.
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (4)
Na všechny sněžné křižovatky pak děti postavily sněhuláky, kteří jako by z uhlíkového oka vypadli tomu prvnímu, původnímu a legendárnímu Lorencovi, a sněhulákům daly pak děti nosy vyrobené z omytých mrkví a eskymácká příjmení a pověřily je řízením lední dopravy a Lorenc byl jmenován vrchním inspektorem pro chumelení. Ani na rodiče úplně nezapomněly. Nakreslily jim podrobné plánky cestiček po vzoru toho prvního, který vytvořila Katka.
Luděk Ťopka: Štědrovečerní host
Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (10)
Do dědečkova krytu jsme se zatím ani jednou neuchýlili a to mi bylo líto. Teda přesněji řečeno, uchýlili jsme se tam narychlo jednou v noci, ale to už bylo po válce a je to úplně jiná příhoda. O tomto dni, o němž nyní píši, se pravilo v rádiu, že v Praze se stále bojuje a maminka trnula, aby se tam tatínkovi nepřihodilo něco zlého. Na pile se neřezalo, mužští seděli od rána do večera u přijímače.
Stanislav Moc: In vino veritas (1)
Takže když má žena objevila inzerát v lokálních novinách, že firma Penfolds hledá chemika pro svou fabriku v Minchinbury, kde vyráběla šumivá vína, byl jsem víc než ochoten ji vyslechnout. Do Minchinbury jsme to od nás měli vzdušnou čarou půl kilometru. Bože, ta krása, nemuset vstávat před čtvrtou!
Iveta Kollertová: Věřte v sebe a v lidi kolem vás!
Myšlenky se točily kolem docela obyčejných věcí, telefonáty nebraly konce. Blížil se den D, blížilo se narození mé vnučky. Den co den jsme s maminkou a dcerou sedávaly v mém malém pokojíku a tipovaly, kdy se dostaví vytoužený porod a narození mé vnučky. Jména byla vybrána, svetříky od přátel uložené ve skříňce.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (2)
Po válce, kdy naše pohraničí bylo zbaveno německých obyvatel, vznikl v těchto regionech velký nedostatek pracovních sil, který postihl hlavně oblasti zemědělství a lesnictví. Protože podobné problémy řešila tehdejší vláda „dobrovolně povinnou“ prací, tzv. pracovními brigádami, postihlo jedno z jejích nařízení i nás, mladé občany ročníků 1927 a 1928.
Sloupky Jiřího Menzela (24)
Ty barbíny jsou taky bohužel pro budoucí slečny estetický vzor, později většinou nedostižný. Dávají dětem univerzální příklad, který jim provždy určí míru vkusu a názor, jak by mělo děvče vypadat. Pokud má holčička od přírody jinou než štíhlou konstituci, pokud bude mít křivější nos, ňadra nikoli ve správné velikosti, nebo nebude mít správně dlouhé nohy, bude chuděra.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (2) Ztraceni v džungli
Francouzský turista Loic Pollois měl dobrodružnou povahu. Před lety doprovázel svého známého na přírodovědné výpravě do pralesa ve Francouzské Guyaně. Sbírali hmyz do entomologických sbírek. Drželi se v blízkosti města Saulu a žádnou divokou příhodu nezažili. Loic během krátkých výletů do džungle získal přesvědčení, že má dost zkušeností na delší cestu divočinou.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (1)
A už ji měla! Vystřihla jsem jí takovou facku, že se zapotácela až ke dveřím. – Tohle si ke mně dovolovat nebudeš! přidala jsem navíc a bylo mi jedno, že vzbudím Patrika i malou Lindu, která spí vedle v ložnici. Moje dcera se chytla za levou tvář, úkosem se na mne zadívala a nenávistně štěkla: – Peníze mi snad můžeš dát! Chci si koupit brýle!