Literatura – Na pokračování
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (3)
Když se Vilibald z honby domů navrátil, divil se a litoval, že jeho vzácný host tak brzo odešel, prve než mu slušně poděkovati mohl. Byl ale ten den předce dobré vůle a veselil se s tovaryši, že jeho hrad před loupežníky ochráněn jest. Olivie však byla stále roztržitá a večer celá zamyšlená a smutná. Když se jí Vilibald ptal, co by jí chybělo, dala mu odpověď smyšlenou, a položíc se na lůžko, pravila, že ráno Bůh dá lepšího zdraví, a veselejší mysli býti doufá.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (14)
Vrata komory se zavřela, Kovalčík ještě jednou překontroloval situaci na vodě a dal rukou signál zahájit zdýmání. Podél komory byly známé tváře z oddílu a několik lidé mně zcela neznámých. Voda v komoře začala s duněním pomalu klesat. Odkryté stěny ukazovaly zajímavě zbarvené kameny se škálou odstínů žluté a zelené.
Luděk Ťopka: Příběh prvního myslivce Ladi – Falešné peníze
Já vám chci, kamarádi, povědět, jak začala moje lovecká kariéra a současně tu Jožkovu zkušenost s trestem za špatný skutek potvrdit. Jenže v mém případě nepřišla odplata od žádné vyšší moci, ale od mého strýca Martina. Bydlel v chalupě jen kousek od našich a já, dvanáctiletý synek, jsem rád chodil na jeho malý vinohrádek střílet vrabce a špačky, co mu kradli víno.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (13) Strážce pokladu
Zundoj byl malý mongolský chlapec, který žil v šedesátých letech 20. století na okraji pouště Gobi. Bydlel v jurtě se svou rodinou, která se živila jako ostatní kolem pastevectvím. Měli stádo malých černých koz, dvouhrbé velbloudy a samozřejmě koně. Zundoj si nemohl vzpomenout, zda se naučil dřív chodit nebo jezdit na koni, ale v tom se nijak nelišil od jiných mongolských chlapců. Měl velmi rád své rodiče, ale nejvíc času trávil se svým dědou Tuduvem. Jezdili spolu rádi na vyjížďky do pouště, občas se škádlili, jindy zas sedávali stranou a tiše si šeptali o věcech, které nesměl nikdo slyšet.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (9)
Ve čtvrtek mě máma zaúkolovala, že mám jít v půl třetí tátovi naproti k dílnám a spolu se máme stavit ve sklenářství u Dobiáše pro zasklené okno. Stál jsem na nadjezdu, nahoře nad dílenskou vrátnicí, a sledoval, jak z fabriky pod dohledem tlusté paní vrátné Lukáškové, která má kníra, že by se za něj nestyděl ani maďarskej honvéd, proudí davy pracujících a asi tři sta padesátkrát jsem musel pozdravit, protože mě skoro všichni znají.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (2)
Příští den cestou do Varšavy seděla ve vlaku i moje žena Ela. Při jeho průjezdu nad Vislou jsem jí ukázal místo plánovaného startu a cíl. Pohled z mostu na zkalenou a širokou Vislu nebyl příjemný ani pro mne. Voda se bláznivě drala korytem a na mnoha místech byly vidět mohutné víry. A tady za pár dní poplavu. To jsem si vymyslel věc...Co se dá dělat, couvnout už nemohu.
Stanislav Moc: In vino veritas (3)
V jedenáct mně dělníci přinesli vzorky vín, do kterých namíchali, co jsem jim v devět vypočítal. Znovu jsem udělal rozbory, a pokud bylo všechno v pořádku, dal jsem pokyn, aby se vína stočila do lahví. Pokud ne, museli znovu něco přidat a další dvě hodiny to vmíchávat do tanku. Odpoledne jsem ještě jednou dostal vzorky, ale jinak bylo odpoledne moje. Nudil jsem se.
Sloupky Jiřího Menzela (32)
Zvykli jsme si na výstavách a galeriích vidět podivuhodné věci. Plátna, v záchvatu šílenství jen tak pocákaná, hromady železného šrotu, artefakty složené ze zvířecích vnitřností a podobně. Umělecké dílo už nemusí být výsledkem zápasu o tvar. Bývá spíše výsledkem umění přesvědčit diváka, že jakýkoli nesouhlas, nepřijetí, neporozumění, by bylo projevem kulturního barbarství.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (4) Rybáři z Kiribati
Vlastí Tamanga Teitiky byl kouzelný ostrov s bílou písečnou pláží a rybářskými chatrčemi ukrytými ve stínu palmových hájů. Pocházel z Kiribati, z pásma Gilbertových ostrovů, nacházejících se v tichomořské Mikronesii. Tamango se společně se svým strýcem Takuu Katatiou vypravil 10. prosince 1996 ráno na moře. Vyplouvali spolu každý den za úlovkem do čtyřicetikilometrového volného pásu moře, kde se jim vždycky podařilo naplnit rybářské sítě až po okraj.
Iveta Kollertová: Byla jsem královnou
Jediné, na co jsem si zatím ale netroufla, bylo nakupování. Sama bych se do obchodu neodvážila, ani to u nás dost dobře nejde. Nechápu všechny ty architekty či projektanty, co plánují chodníky a přejezdy. Možná se tomu říká bezbariérový obrubník, ale ti dotyční zcela určitě nikdy na vozíku neseděli.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (8)
Konečně začínalo být v Radňově tepleji. Dědeček říkával, že jaro si s příchodem na Vysočinu dává pokaždé načas, ale mě na tom hlavně zajímalo, že si konečně můžu natáhnout kraťasy bez punčocháčů. Přitom se už vůkol všechno zelenalo, rozvinuly se kalichy květin, ze spánku se probudily hejna much a otravných ovádů a já se těšil na slavnost »májky«, poněvadž to byla jediná sláva, kterou tu Němci a úřady povolili.
Iveta Kollertová: Má naděje neumírá
V těch zvláštních dnech mi přišel email. Obyčejný email, jakých každý z nás dostává tucty, jenže tento mne vyzýval, abych neváhala a zavolala na telefonní číslo do Brněnského onkologického institutu. Vytočila jsem číslo a ozval se pan doktor Sláma. Neměla jsem ani tušení, co mi může poradit, jestli je to vůbec k něčemu dobré.
Sloupky Jiřího Menzela (22)
Poslední dobou pořád se mi vybavuje v hlavě jméno a postava legendárního filmaře Maca Friče. A s odstupem doby si ho čím dál tím více vážím. Není to jen tím, že se v televizi často objevují jeho nikdy příliš oceňované, ale přesto nesmrtelné filmy, jako je „Pytlákova schovanka“, „Roztomilý člověk“, „Kristián“ a podobně.
Iveta Kollertová: Koldům je zvláštní dům
Ani jsem neslyšela otevírání dveří. Maminka stojí vedle mé postele a dívá se na mne. Usmívá se. Dívám se na vrásky kolem jejích očí. Šedivé vlasy jí odstávají a ona je uhlazuje roztřesenou rukou. Jde k oknu. „Škoda, že tu není balkón, viď?“ „Stejně bych na něj nemohla, mami,“ odpovídám a sleduji každý její pohyb. Jak je mi blízká, jak drahá. Cítím příval obrovské nepopsatelné lásky.