ZPOVĚDNÍCI (19) Petr: Je tajemství našeho štěstí opravdu tak geniálně jednoduché?
Vždycky jsem si myslel, že mě práce zachrání od „všeho zlého“, od mých myšlenek, i od života samého v okamžiku, kdy si nebudu s něčím opravdu vědět rady. Vyměnil jsem lidi za práci, jistotu pomíjivých mezilidských vztahů za jistotu „motoru dělání“ v podobě tvorby čehokoli, co má pro mě smysl. Připadalo mi to jako nejméně náročné a téměř bezbolestné řešení, které mě samo od sebe nikdy nemůže zklamat, protože nemá srdce, nemá duši, nemá cit....
ZPOVĚDNÍCI (18) Zita: Není všechno tak, jak se na první pohled jeví
Vaše explicitní výpověď, přikrášlená starobylým onikáním, patří k dalším neotřele milým způsobům, jak mě přivést do značných rozpaků, ale současně i do dobré nálady. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se tak rozlítíte a já si Vás budu muset udobřovat. Nehledejte, prosím, v mé návštěvě žádné zištné úmysly, jenom mírně ztřeštěné. To já jsem si potřebovala ověřit samu sebe, jestli zvládnu nepředvídatelné situace vzniklé z nahodilých okolností dějů.
ZPOVĚDNÍCI (17) Petr: Mě z toho snad klepne....!
Jééééžišmarjájósef, co jsem komu udělal...! Tak já si jí tady v dopisech hýčkám jako perlu na opuštěném ostrově, zkažeností světa nedotčenou, jako madonu se svatozáří, a snáším jí k nohám komplimenty a ruce bych skoro líbal, a ona mě – pěkně prosím - přepadne v mojí vlastní kanceláři, hraje si na zájemkyni o práci, dělá si ze mě provokativně šoufky, a k tomu všemu mi ještě zatají, kdo vlastně je.... Jééééžišmarjájósef.... To je síííííííla!
Josef Krám: Stáří může být krásné a tvůrčí období života
Kde vidí senioři největší pomoc? 1. rodina – partner – vlastní děti, 2. přátelé – společnost, 3. organizace seniorů, 4. domovy a penziony pro seniory. Současné nedostatky 1. nezájem společnosti – mezigenerační problémy, 2. nezájem politiků a tvrdost opatření či vystupování proti starší generaci – zapomíná se na citlivost a psychický stav. 3. diskriminace seniorů ve společnosti, v nemocnicích, na úřadech aj. 4. bezpečnost starší generace.
Setkání přátel Pozitivních novin
Setkání se uskuteční 11.11.2009 od 19 hod. v salonku kavárny a vinotéky BRESTO, Štěpánská 31, Praha 1. Program: Povídání o Pozitivních novinách (na vaše otázky bude odpovídat vydavatel PN), autorské čtení doprovázené promítáním fotografií z PN (Fotoúsměvy, Galerie IN, Tapety atd.), hudební vystoupení (nechte se překvapit čí :-)))
ZPOVĚDNÍCI (16) Zita: Otevřela jsem dveře dokořán!
To odhodlání bylo silnější než já a hnalo mě do Prahy plnou parou. Umanula jsem si (ani nevím proč) otevřít dokořán dveře vaší redakce, abych způsobila průvan, a papíry, kterými jste neustále na redakčním stole zavalen, aby se spolu s Vámi daly alespoň do mírného pohybu :-). Tisíckrát jsem si vybavovala onu scénu i s vtipnými dialogy. Všechno ale dopadlo trošku jinak, než jsem plánovala.
Pavel Loužecký: Projekt AKTIVNÍ SENIOŘI
Před nedávnem jsem vytvořil podnikatelský záměr s názvem AKTIVNÍ SENIOŘI, který měl vést k založení společnosti, jež by se věnovala dlouhodobému a cílevědomému rozvíjení aktivit určených pro cílovou skupinu osob od 60 let věku výše, jíž lze označit pojmem senioři. Vzhledem k tomu, že se mi dosud nepodařilo najít vhodné partnery pro realizaci tohoto projektu, rozhodl jsem se, že ho zveřejním na internetu, protože je mi líto nechat si ho v šuplíku, když by mohl spoustě lidí pomoci.
ZPOVĚDNÍCI (15) Petr: Všechno má své důvody
Moje šedá nálada se samozřejmě týká Jany a našeho soužití. Po skončení naší skvělé portugalské párty jsem byl plný mladické euforie a odhodlání změnit svůj život od podlahy. Říká se, že láska hory přenáší, a nejspíš je to pravda. Kdyby mi bylo těch zmiňovaných dvacet, asi bych teď právě přenášel Himaláje, ale je mi padesát a záda mě bolí od věčného sezení u počítače jako čert, takže to přenášení hor musím jaksi oželet.
ZPOVĚDNÍCI (14) Zita: Kdybych byla bývala tušila...
Opravdu jsem Vás nechtěla vyprovokovat, či dokonce vydráždit k negativní astrologické úvaze, nýbrž jen zjistit, jak vnímáte svět protkaný hvězdami a nakolik vás toto téma zajímá. Vězte, že by mi stačila odpověď jednoslovná, zatímco Vy jste se pustil do zevrubné analýzy s býčí zatvrzelostí pro Vás typickou.
ZPOVĚDNÍCI (13) Petr: Stáří je podle psychologů pro většinu lidí zlatým věkem
Nedávno jsem četl nějaký článek, v němž bylo konstatováno, že čím jsou lidé starší, tím jsou prý šťastnější. Zjistila to jakási studie osob ve věku do 95 let. Asi tomu nebudete věřit, ale autoři této studie tvrdí, že navzdory starostem v důsledku nemocí, nedostatku financí, změnám v sociálním postavení a umírání známých a příbuzných, je - podle psychologů - pro většinu lidí stáří zlatým věkem.
Pavel Loužecký: Nápad pro personální agentury
Nedávno jsem měl jednání s majiteli jedné personální agentury. Při našem rozhovoru jsme se dostali i na téma obtížnosti podnikání v oblasti personalistiky. A protože jsem již v roce 2004 uveřejnil v Pozitivních novinách svůj nápad určený právě pro tyto agentury, nedalo mi to, abych se o něm nezmínil i jim. Jejich reakce byla velmi překvapivá a znovu mě utvrdila v přesvědčení, že princip mého nápadu je tak jednoduchý, že o něm profesionálové v oboru vůbec nepřemýšlejí jako o možném zdroji zisků, které mohou trvale získávat vedle své hlavní činnosti.
TAPETY NA PC (3) Jiřího Hellera
TAPETY PRO VÁŠ MONITOR. Foto: © Jiří Heller, HELLER.CZ s.r.o. www.heller.cz jiri@heller.cz Použití snímků jako "Tapet pro Váš monitor" je zdarma. V případě přání jiného užití snímku, prosím, kontaktujte autora.
ZPOVĚDNÍCI (12) Zita: Mít či nemít ostré lokty...
Milý Petře, na Váš dopis jsem už opravdu netrpělivě čekala, neboť se potvrdilo mé dávné přesvědčení o tom, jak lze prožívat štěstí. Vím s neochvějnou jistotou, že spočívá v malých, obyčejných radostech každodenností, které si plně uvědomíme teprve tehdy, až když se nám některá z nich ze života nepozorovaně vytratí zásluhou nepřízně osudu, či jiných námi nezapřičiněných událostí.
ZPOVĚDNÍCI (11) Petr: Dobrá zpráva o tom, jak sedlo Štěstí na vola.
Moje zděšení však vystoupalo k nebeským výšinám v okamžiku, kdy se přiřítila Monika s Markem a odvlekli mě přímo k té oslnivě krásné blondýnce. Skoro jsem je podezříval, že uhodli, na co myslím, ale pak mě napadlo, že spíše mluvily moje mlsné oči, které si prostě nemohly pomoct. A tak jsem poprvé stiskl Janinu ruku.