ZPOVĚDNÍCI (29) Dagmar: Pane, vy jste krásný!
První, co člověka napadne je, proč zrovna krásný? Proč ne třeba chytrý, úžasný, šikovný...? Co je to vlastně krása? Je to věc vizuální, kdy hodnotíme tvary těla, souměrnost rysů, hloubku a barvu očí, plnost rtů apod.? Jak jde čas, měřítka na krásu se mění. Třeba se psalo – měla oči daleko od sebe, její roztomilý, krátký nosík, hledící koketně vzhůru byl pokryt sprškou kaštanových pih, které dodávaly tváři vzhled zdravého venkovského děvčete ....
ZPOVĚDNÍCI (28) Dagmar: A chalupu a chalupu dostane od táty!
Tak to zpívá Kecal v Prodané nevěstě. Od nepaměti se provozuje tento výměnný obchod. Je to až k neuvěření, jak dlouho se spojení dvou lidí odehrávalo za asistence prostředníka, který měl toto své povolání jako zdroj obživy. Funguje u primitivních (pro nás primitivních) národů, ale funguje i u národů a společenství vyspělých. V podstatě jde pořád o jednu věc.
ZPOVĚDNÍCI (27) Bára: Co je s vámi, Zito a Petře?
Jak tak nad tím vším přemýšlím, nemohu se zbavit dojmu, že přes všechen dobrý úmysl se nám vlastně (a mám za to, že ani vám dvěma) nechce příliš komunikovat. Krize středního věku? Nevím. Spíše komunikační krize obecně. Ne že bychom nekomunikovali vůbec, ale je to komunikace jednostranná. Ti z nás, kteří mají a chtějí - prostřednictvím slova, výtvarna, hudby či jakýchkoliv jiných umů, jimiž jsme obdařeni - co dát, obracejí se především k sobě, potažmo ke světu skrze "bezejmenné" jedince. A to je málo, zoufale málo.
ZPOVĚDNÍCI: Ohlasy na téma STŘEDNÍ VĚK
Exkluzivní internetová kronika těchto dnů ZPOVĚDNÍCI je určena i pro vás, čtenáře Pozitivních novin. Chceme, aby tento seriál opravdu žil a dýchal lidskými příběhy ze skutečnosti, aby ho lidé vnímali nejen jako určitou literárně-mediální hru, ale hlavně jako inspiraci pro své vlastní životy. Aby zde nacházeli různorodost pohledů na věc, moudrost, filozofii, úsměvy, poučení i zábavu.
OBČASNÝ "OBŠŤASTNÍČEK" Vladimíra Vondráčka (...22)
Ve svém originálním POZITIVNÍM "OBŠŤASTNÍČKU" vám bude RNDr. Vladimír Vondráček doporučovat nové i starší články z Pozitivních novin, které ho osobně zaujaly, oslovily či dokonce nadchly natolik, že se rozhodl napsat k nim svůj komentář a možná tak ve vás vzbudit touhu si vybraný článek (znovu?) přečíst.
ZPOVĚDNÍCI (26) Dagmar: Může duše nosit kraťasy?
Hitem letošního jara a léta prý budou šortky! To je jasný diktát paní Módy a opovažme se ho nedržet, že? Nemohu se ubránit úsměvu při té představě. Proč zase jdu do stejného tématu? Protože všechno se vším souvisí. Kolik starostí, radostí, závisti, vilnosti, upjatosti, nadšení, opovržení a nesčetně dalších emocí v našich dějinách „hadry“ neboli ošacení způsobily!
ZPOVĚDNÍCI (25) Bára: Ještě na ně nedojde!
Milá Dagmar, správně jsi to pojmenovala. Výkřik do tmy je moje volání. V mnoha, převelice mnoha případech. Ne že by přede mnou Bůh svoje nebeské dveře i okna pozavíral a nechal mě v tom plácat samotnou. On mi každou vhodnou chvíli někoho pošle. Ale co pak s ním? Zodpovědnost jaksi schází. Zodpovědnost, které nás skrze vztah Malého prince s plachou liškou učil vzácný pan Antoine de Saint Exupéry: neopouštěj, cos k sobě jednou srdcem připoutal...
ZPOVĚDNÍCI (24) Dagmar: Haló, Báro!
Co tedy z toho plyne? Pojďme se radši bavit o hadrech. S těmi není problém. Koupíme si je, v butiku nebo v sekáči, to je fuk, a máme radost. Aspoň na dva dny. Připadáme si sexy, koutky se nám zvednou, nožky tančí gazelí tanec a vrásky? Kašlem na ně!!! Nejsou vidět. Protože se usmíváme na svět a svět se usmívá na nás.
ZPOVĚDNÍCI (23) Bára: A jsme zase tam...
Moje maminka mi do patnácti nedovolila podívat se na film s hvězdičkou. A sotva jsem jich dosáhla, začaly u nás líté večerní boje - můj o dva roky mladší (a značně agresívní bratříček) spouštěl povyk, proč ne on a ségra ano, až konečný matčin verdikt zněl: "Spát, a oba!" Křivda a bezmoc. Hrůza! Když pak konečně brácha po čase kapituloval, neměla jsem z těch zamilovaných filmů s hvězdičkou beztak nic.
ZPOVĚDNÍCI (22) Petr: Výjimka potvrzující pravidlo
Otevíráš ve svém dopise téma SEX. Téma, které je dnes pro všechny - alespoň podle toho, jak se o něm všude ne(z)řízeně píše, mluví, hraje, maluje, sochaří a fantazíruje – tématem číslo jedna, bez něhož se neobejde téměř nic. Hlavně pak média, že.... Přitom platí pravidlo, že čím více se toto magické slovo v médiích vyskytuje, tím více jsou lidé přesvědčeni o tom, že je to PRO KAŽDÉHO ČLOVĚKA životní téma číslo jedna. Jak vidno, tak i pro Tebe.
ZPOVĚDNÍCI (21) Bára: Bože, dej mi chlapa!
Milý Petře, už mám po krk toho vašeho filosofického (ne)cukrování. Copak tohle je život? To si opravdu myslíš? Dřepět za svým psacím stolem a s výhřevným tělesem za zády žít svůj život v jedné stoleté sesli? Tohle není příležitost pro ambiciózní grafomany, ale pro slabochy, co si nesvedou vzít na triko skutečné žití v páru. To totiž setsakramentsky bolí.
Eliška Peroutková: České vánoce | Česká mše vánoční
Čas vánoční je časem nadělování dárků. Pozitivní noviny připravily svým čtenářům k letošním Vánocům tři originální dárky, který zatím nikdo jiný nedostal. Dva z nich jste si již rozbalili s předstihem: Tím prvním dárkem byly ROZPRAVY Zdeňka Pošívala s Janem Baumem na téma Vánoční rozjímání aneb S kantorem na půlnoční. Druhým dárkem byla fotoreportáž Pavla Loužeckého o Janu Kučerovi a jeho dřevěném betlému s názvem Vyřezávané vánoční království. A ten třetí dárek leží právě teď před vámi.
ZPOVĚDNÍCI (20) Zita: Spřízněnost duší je solí nad kariérou zlata
Někdo má dar vidět a vnímat věci tak, že dokáže z obyčejnosti udělat malý zázrak. Má schopnost proměnit šeď do neobyčejně barevně zářících tónů, monotónní všednost rozehrát do pestré nevšednosti. Mně se to také občas podaří a nemusím přitom dělat zásadní změny ve svém životě a ani necítím potřebu nic zásadního měnit, neboť je jenom na mně, jak vnímám svět. Tudy asi vede správná cesta k trvalejšímu pocitu štěstí.