Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (42) Ljuba Hermanová
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
Z jídelníčku klaunů a komiků (42)
Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky
smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén.
Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…
„No, řekněte, jak bych mohla opomenout umění kulinářské, když knihkupci a nakladatelé přes celou tu obrovskou záplavu nejrůznějších kuchařek a knih o jídle i nadále prahnou po tom, aby se k vaření, pečení, smažení (a posléze ke stolování) znovu a znovu vyjadřovali známí lidé různých profesí. Jsi-li zpěvák či herec, tím líp!“ zdůvodňovala kdysi Ljuba Hermanová, proč v knížce jejích vzpomínek nesmí chybět také kapitola o umění kulinářském. Několik jejích receptů nebude chybět ani zde. Zdůvodnění mám prosté – o jídle jsem si s Ljubou poprvé povídal už v roce 1968, kdy jsem ji zpovídal coby „mladý novinář“ pro zvláštní tiskovinu – Pionýrské noviny! Pak jsem ještě téhož roku jel Ljubě pro půllitr piva do Anglie. Nevěříte? Tak to věřte! V roce 1968 se u nás děly různé, dnes už pomalu neuvěřitelné věci. V červenci onoho roku noviny psaly: „Pro pivo paní Ljubě Hermanové poslal Československý novinářský klub vědy a techniky ruku v ruce s plzeňským rozhlasem čtyři mladé novináře. Kam? Do Wellingtonu - průmyslového města v centru Anglie. Ne že by tam měli lepší pivo než u nás - je přece všeobecně známo, že si žádný roduvěrný Čech nedá sáhnout na Prazdroj - ale proto, že tam vyrábějí nový obal na pivo…“ Na vysvětlenou k té slávě v Plzni: Půllitr pro Ljubu Hermanovou jsme tenkrát dovezli uvnitř naplněného hektolitrového, speciálně upraveného hliníkového sudu, který byl světovou novinkou, neboť se v něm mohlo pivo uchovat po celý jeden rok v nezměněné kvalitě. Sud rok před námi „vyzkoušel“ také slavný Sir Francis Chichester, který si ho vzal s sebou na cestu kolem světa, nu a naším úkolem bylo dovézt sud na výstaviště Ex Plzeň také proto, aby zde dostal v rámci mezinárodní gastronomické výstavy Zlatý pohár. Teprve po dvaceti letech, co Ljuba tenkrát na plzeňském výstavišti vypila nefalšovaný půllitr nefalšovaného piva, jsem se od ní dozvěděl pravdu o jejím vztahu k onomu zlatavému moku:
„Mluvíme-li o tom, jak zůstat štíhlí, tedy - nepijte pivo! Myslím tím ne víc piva denně a taky ne pravidelně. V tom já mám výhodu, mně pivo nechutná. Fakt - pro mě nebylo vynalezeno. A je zajímavé, že mám ve svém repertoáru dokonce hned několik písní o pivu! Nerada ho piju, ale ráda o něm zpívám. Z toho vzniká u lidí dojem, že já pivo ráda. I textaři si to myslí. Teprve nedávno jsem se dozvěděla, proč si mě s pivem dávají dohromady. Přišel za mnou jeden textař, bylo to takhle zjara, sluníčko od rána pěkně svítilo, on přišel kolem poledne, pěknej mužskej, no tak se ho ptám, o čem mně ten text napsal. Protože jsem pořád přece jen ta duše romantická, tak jsem si myslela, že to bude alespoň něco o lásce, no, o kytkách, nebo o houbách. A on: Je to o pivu, paní Hermanová! Vy přece o něm zpíváte, viděl jsem vás dokonce několikrát v televizi, jak jste tam vypila půllitr piva na ex, jen to hvízdlo, to jeden přímo musí hned na to pivo jít! - Jářku, Mistře, to je takový trik, který se užívá v divadle a ve filmu! Takových půllitrů já můžu vypít několik. Kdybyste si přál. A nevypiju přitom pořádně ani jeden. On byl samozřejmě zvědavej, hned - jak prej se to dělá? A udělal na mě takový zvědavý oči, tak co mi zbývalo - musela jsem mu to říct. To je takový trik - je to menší nádoba ve větší nádobě. Vezmete normální půllitr a do toho půllitru na dno přilepíte takový trychtýřek z umělé hmoty, který má stejný obvod jako ten půllitr, to dá rozum, že jo. No a tady v tom je ten klam a mam. Do toho trychtýře se pak naleje pivo a - a je to necelé deci. A tak i já, ač nepivař, vypiju takovýchhle půllitrů i pět-šest. Ovšem některé kolegyně - a viděla jsem to na vlastní oči - ten trychtýř vůbec nepotřebují. I sedm tak vypitých piv jsem viděla! Ale já nejmenuju, protože kdybych jmenovala takovou Zázvorkovou nebo Růžičkovou, tak bych s těma ženskejma pak na mou duši nevydržela!“
K celému tomuto povídání o pivu cítím ovšem povinnost prohlásit tu na mou duši, že to pivo, co Ljuba v Plzni před zraky našimi a dalších pár stovek přihlížejících vypila, bylo opravdu v půllitru, ve kterém žádný trychtýř nebyl! Fakt!
Teď už ale několik receptů Ljuby Hermanové.
Nechme Ljubu popsat některé recepty jejími vlastními slovy:
Houbové karbanátky
„Tedy - nic moc nového, ale setkala jsem se poměrně s málo lidmi, kteří by houbové karbanátky dělali. Kdo je u mne ochutnal, dyndal pak o recept, a mnoho přátel, dokonce i Jaroslav Vojta, tvrdilo, že netušili, že něco tak dobrého existuje. Tak tedy: houby posolím, ve vlastní šťávě uvařím (skoro půl hodiny - co kdyby se tam přece jen připletla nějaká ta hořká potvora - ha! ha!), pak přecedím, studené umelu a dělám jako normální karbanátky. Usmažím cibuli na kousku slaniny, přidám česnek, majoránku, nepepřím a ničeho moc, aby třeba takový česnek nepřebil chuť houbiček, a pozor: nedám žádnou strouhanku! To mi poradila jedna známá, to nemám za sebe. Dám jednu lžičku Solamylu (bramborovou moučku) a asi dvě lžíce mouky hladké - to také podle množství umletých hub - lžící promíchám a dělám karbanátky. Teprve pak je obaluju ve strouhance a pak šup na olej s nimi! Jsou hotové za chvíli a nesmí se moc ochutnávat, protože by na druhé nezbylo…
Mohu-li poradit co k nim, pak tedy jeden salátový recept, pro zdraví i pro vynikající chuť: Nastrouhám jednu velkou hlavu celeru, pěkně bílého a tvrdého, přisladím, přidám šťávu z jednoho citronu (event. i z pomeranče!), poleju trochou dobrého oleje a - zbaštím! Plný talíř! Celer chutná jako čerstvá jádra ořechů, když se dají ještě loupat.“
Hovězí řízky a la Ljuba Hermanová
„Pěkný kousek zadního hovězího nakrájíte na plátky, naklepete, potřete ho rozetřeným česnekem se solí, a obalujete jako řízky. Hovězí maso je prima, šťavnaté, a máte-li doma čerstvý celer, oloupejte ho, nakrájejte na pěticentimetrové plátky, které nejdříve trochu povaříte, pak obalíte jako řízky a na každý smažený hovězí řízek položíte nakonec kolečko smaženého celeru. A to ještě není všechno! Nahoru jako zelenou čepičku položíte lžičku chutney ze zelených rajských jablíček.
Dobrou chuť!“
Chutney Ljuba během let vylepšila natolik, že to „její“ čatni začalo být originálem. Takhle ho později zaznamenala Pavlína Filipovská, která ho přejmenovala na:
Kečup paní Ljuby
- 1 kg oloupaných zelených rajčat
- 6 stroužků česneku
- 1 velká cibule
- 1 lžička mletého zázvoru
- 1 lžička kari
- 1 lžička pálivé papriky
- 1 polévková lžíce soli
- 1 kávový hrnek cukru
- 1 kávový hrnek octa
- 3 polévkové lžíce hrozinek
Rajčata, cibuli a česnek jemně umeleme, dáme do kastrolu a rozvaříme společně s kořením (asi 10 minut). Potom přidáme cukr, ocet a hrozinky, které jsme napřed vyprali v octě a nechali důkladně okapat. Celou tuto pestrou směs vaříme nejméně 20 minut – prostě do zhoustnutí. Připravíme si nahřáté skleničky a ještě teplou hmotu do nich naléváme a ihned uzavíráme fólií nebo víčky. Hodí se zvláště k pečeným masům všeho druhu.
Marinovaný pstruh
(Recept získala Ljuba od paní Zdenky Werichové, protože – jak říkala – „Takhle dělávala rybičky na kyselo v Neratovicích moje maminka.“)
- 4 pstruzi
- 8 dl vody
- 2 dl octa
- 1 dl bílého vína
- 1 cibule
- celý pepř
- mletý pepř
- nové koření
- bobkový list
- sůl
- 3 lžíce oleje
Očištěné pstruhy osolíme, opepříme a hodinu necháme odležet. Ve vodě s vínem a octem svaříme cibuli a všechno koření. Necháme přejít varem a přidáme pstruhy. Vaříme pomalu asi 20 minut. Potom pstruhy vložíme do porcelánové nebo skleněné nádoby, zalijeme marinádou, do které jsme přidali olej, a necháme v chladu odležet minimálně 24 hodin.
Pstruh na česneku
- 4 pstruzi
- 2 lžíce polohrubé mouky
- 20 dkg másla
- 1 citronu
- 2 stroužky česneku
- kmín
- sůl
Očištěné pstruhy osolíme, okmínujeme a obalíme v mouce. Vložíme je do pekáče s máslem, kam posléze přidáme i utřený česnek a pečeme v troubě minimálně půl hodiny. Upečené pstruhy dáme na talíř a polijeme máslem (můžeme nakonec na každého dát ještě kousek másla čerstvého) a pokapeme citronem. Jak jednoduché!
Ljuba Hermanová (1913–1996)
Ljuba Hermanová, zpěvačka a herečka. Kouzelná, energická, nesmírně vtipná. V mládí zdaleka nebyla tak hezká, jako s přibývajícím věkem. Měla v sobě vrozené klaunství – klaunský smutek i klaunský smích – pro které ji spíš než filmoví milovníci milovali z kolegů ti, kteří nás z filmového plátna sami rozesmávali a dodnes rozesmávají – počínaje Vlastou Burianem a pány Voskovcem a Werichem až po Hugo Haase či Oldřicha Nového.
Během svého života prošla mnoha divadly. Začínala ve smíchovské Aréně, po níž následovaly např. Divadlo komiků, Národní divadlo v Bratislavě, Theater an der Wien, Velká opereta, Divadlo U Karlova mostu, Tylovo divadlo v Nuslích, Moderní divadlo, Osvobozené divadlo, Nové divadlo Oldřicha Nového. Po válce procházela dalšími scénami. Byly to: Divadlo V+W, karlínské Divadlo umění lidu, Divadlo Na Zábradlí, Večerní Brno. Nutno souhlasit s konstatováním encyklopedisty Miloše Fikejze, že „ačkoliv byla pěvecky, herecky a pohybově mimořádně disponovaná, film nedokázal tyto přednosti nikdy adekvátně využít“. Přesto připomeňme několik titulů: Peníze nebo život, Jsem děvče s čertem v těle, U svatého Antoníčka, Pán na roztrhání, Nezlobte dědečka, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Ta naše písnička česká, Vražda ing. Čerta aj. Spolupracoval jsem s ní na knížce jejích pamětí …a co jsem ještě neřekla, která vyšla v roce 1993.
Pokračování příště...
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 05. 2012.
Ondřej Suchý
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Ondřej Suchý | |
Dáša Cortésová | |
PhDr. Jiří Grygar | |
Josef Fousek | |
Milan Markovič | |
Rudolf Křesťan | |
Jaroslav Vízner | |
Jiří Menzel |