Ivo Fencl: Otec Maxipsa Fíka a trochu i Sherlocka Holmese

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Rozhovor s Rudolfem Čechurou
Rudolf Čechura se narodil v Želénkách u Duchcova v roce 1931, vystudoval obchodní akademii v Chomutově (1950), učil, pracoval v rozhlase a mimo jiné pak i vymyslel postavu Maxipsa Fíka. Kromě povídek o něm vydal však i spoustu dalších knížek a mj. nasbíral "za mluvené slovo" i deset platinových desek Supraphonu. Jako autor detektivek je naším předním specialistou na Sherlocka Holmese a také třeba držitelem Ceny Jiřího Marka (1999).
• Začnu dětinsky: s výtvarníkem Marcelem Steckerem jste v letech 1984-1990 realizovali pro Čtyřlístek 28 dílů obrázkového seriálu o Sherlocku Holmesovi. Jak došlo k vaší spolupráci?
Marcela Steckera jsem vůbec neznal. Vybralo ho až nakladatelství Albatros a mně se jeho ilustrace líbily a pro své komiksy jsem ho Čtyřlístku SÁM doporučil. Osobně jsem se s ním však setkal snad jenom jednou.
• Vedle toho cyklu vznikl třeba i Šalamounem ilustrovaný příběh Maxipes Fík u Sherlocka Holmese pro časopis Věda a technika mládeži (12. 12. 1977), ve kterém jste poprvé propojil dva nejslavnější hrdiny, je to tak?
Ano, ano, ale byla to jen taková legrácka pro předsilvestrovské číslo.
• V Ilustrovaných sešitech, které Panorama vydávala souběžně se Čtyřlístkem, vyšel třeba i váš holmesovský příběh Sherlock Holmes a případ s ptáky (1987), což je ale jen jedna z mnoha vašich holmesovských knih...
Kratší verze vámi zmíněné povídky se po převratu objevila v mé knížce Dr. Sherlock Holmes v Čechách (1993).
• Dobře, ale jak vlastně došlo na ty holmesovské seriály ve Čtyřlístku?
Dlouze a složitě a na počátku stály jen krátké rozhlasové hříčky, asi dvacetiminutové, které si u mne postupně objednával dr. Josef Kleibl pro oblíbený sobotně dopolední pořad Meteor.
• Jistě, pamatuji… Sherlock býval jakýmsi zlatým hřebem Meteorů, vynořoval se pravidelně v závěru uveden i pointován tangem Jana Vodňanského To vaše alibi... A tak jste tedy nejprve psal rozhlasové případy a ty pak teprve přepracovával pro Marcela Steckera a Čtyřlístek?
Jen některé a ještě před seriálem přišla fáze povídek pro časopisy. Až pak i komiksy ve Čtyřlístku a nakonec knížky a – pozor - některé Holmesovy případy jsem psal jenom jako obrázkové seriály a jiné zas vyšly pouze jako časopisecké povídky a ještě jiné výhradně v knížkách. Ta druhá a zatím poslední byla Čítanka pro začínající detektivy (2003).
• Před deseti lety vznikla Česká společnost Sherlocka Holmese, jejímiž jsme se stali členy, ale vy jste byl už předtím léta jediným českým členem Společnosti Sherlocka Holmese v Londýně. Nebo ne jediným?
Skoro dvacet let byl jsem v The Sherlock Holmes Society of London jediným nejen z Československa, ale ze všech zemí za železnou oponou. Jen krátce, asi jen jeden nebo dva roky, byl členem taky náš herec Jan Skopeček, který kdysi napsal hru Pes baskervillský (1965).
                        
                                      Foto: Rudolf Čechura na setkání přátel Sherlocka Holmese
                                        (s dýmkou president České společnosti Aleš Kolodrubec)
• Nebylo členství náročné?
Členský příspěvek byl zpočátku pět dolarů.
• Což, předpokládám, narůstalo.
A narůstá. Třeba roku 2005 už to bylo 42 USD.
• Společnost ale sídlí v Londýněm, ne? Nikoli v USA!
Uvádím částku v amerických dolarech, protože tak ji platím. Jinak to tehdy odpovídalo 21 librám.
• Jste anglofil, dá se to tak říct, ale v Holmesově vlasti byste žít nevydržel, jak jste mi kdysi prozradil. Platí to i roku 2010?
Stále. Británii mám rád, mám rád i les, rád tam často pobývám, ale trvale bych tam žít nechtěl.
• Kdysi jste býval ředitelem školy a spolupracoval s rozhlasem, ale roku jste se do toho rádia lehce nedostával a brzy vám zase vyčítali, že jste dezertoval z rozhlasu do časopisu VTM…
Uveřejnil jsem kdysi v odborném časopise Komenský článek o využívání rozhlasu pro školy a od té doby mě tam jistý dr. Smrčka zval na porady učitelů, a pak se mu uvolnilo redaktorské místo. Nabídl mi je. Nevadilo mu, že nevlastním rudou živnostenskou knížku a nevadilo mu, že ho oslovuji Pane doktore namísto řádného Soudruhu šéfredaktore. Nevadilo mu ani to, že jsem vesnický buran, a pomohl mi dokonce získat v Praze družstevní byt a já mu pak za rok a půl utekl do VTM kvůli třem stovkám navíc, protože jsem potřeboval splácet dluh právě na ten byt. Ne, nevyčítal mi to. Řekl, že to chápe, a loučil se velice srdečně, ale já se dodnes trošku stydím. Byl to skvělý člověk a já se zachoval pragmaticky, jak říkají politici. Čili počesku: jako hajzl.
• Z VTM jste po jedenácti letech (1973) odešel na volnou nohu. Nebo byl odejit?
Přišlo opakované udání, že jsem si dovolil přirovnávat komunistickou stranu ke krávě a tím ji zneuctil, a to v článku Pazákony (číslo 11/1968).
• Vzpomínám, jak jste jednou líčil styl svého následujícího života. Byl značně bohémský. Dopolední procházka, pivo v jedenáct v Plzeňském dvoře na Letné, odpolední spánek… Příběhy Sherlocka Holmese jste vymýšlel v nocí, nebo jak to bylo?
Máte bohužel nepřesné informace, protože dopoledne jsem na procházky rozhodně nechodil! To jsem vyřizoval všelijaké pochůzky (podtrhněte) po redakcích a po knihovnách. Což je rozdíl. V Plzeňském dvoře jsem skutečně býval – tak od jedenácti hodin, ale nechodil jsem tam na pivo, nýbrž na oběd. Tři piva jsem přitom samo sebou vypil, to byla tehdy moje norma.
• A kdy tedy došlo na psaní Holmese a Fíka?
S tím to bylo horší. Měl jsem ještě malé děti, a tak jsem psal opravdu spíš v noci, anebo taky odpoledne ve smíchovské kavárně Olympia, kde je dnes banka. Byla to sice oficiálně kavárna, ale čepovali tam plzeň! Sláva. Kávy jsem tam za těch dvacet let vypil asi tři.
• Ještě však o Holmesovi! Ve Čtyřlístku jste s ním vydržel dlouho a vydal o něm i ojedinělé, průkopnické články. Bývalo obtížné propagovat i svou příslušnost k britské Společnosti?
Ne zas tak. Zpočátku mi samozřejmě cenzurovali veškerou poštu z Británie, ale pak usoudili, že je to pro režim neškodné, a asi tak pět let před převratem už mi chodily všechny zásilky neporušené. Možná, že však už měli cenzoři jen modernější techniku.
• Vaše knížka Jak se stát Sherlockem Holmesem musela roku 1979 vyjít pod titulem Abeceda důvtipu. Proč?
Prosazoval jsem původní titul, ale v redakci mi řekli, že se musí „rozhodně změnit,“ a tak jsem Albatrosu odpověděl, ať si nový název vymyslí sami, no, a vymysleli ten nejblbější. Mávl jsem nad tím však rukou. Hlavně, že prošel text a Sherlock mi zůstal aspoň uvnitř.
• Onu knihu jste tvořil v pronajatém srubu, jak jste jednou vyprávěl, ale pokaždé až odpoledne. Zrána jste houbařil a to ostatně proniklo i do holmesovských příběhů. Viz třeba povídku Sherlock Holmes a suchohřib hnědý nebo čtyřlístkovský seriál Sherlock Holmes a případ podivného houbaře. Jste však skutečně znalcem hub?
Nejsem mykolog, ale praktický a donedávna vášnivý houbař. V houbách se vyznám snad o něco líp než většina běžných houbařů, ale od roku 2004 už kvůli zdravotním potížím nehoubařím.
• V Anglii se na houby ostatně nechodí.
Ne. V Anglii se skutečně na houby nechodí, ale proč by nemohl Angličan Holmes houbařit aspoň ve Čtyřlístku? V detektivce se přece může ladacos.
• Takže náš Sherlock nakonec rozumí i houbám!
Na tom přece není nic divného, Holmes přec rozumí všemu. Jako i Stalin i Klaus.

• Píšete i knihy pro dospělé, o kterých by šlo taky dlouze hovořit, ale zeptám se jen, jestli si jich ceníte víc než třeba čtyřlístkovských komiksů… nebo toho Maxipsa?-?
Nejde o cenění, milý pane kolego, ale o to, že jsem až do převratu mohl vydávat JEN knížky pro děti a že všechny mé knížky pro dospělé vyšly až po něm, tedy kromě detektivky Nikdo nemá alibi, již ještě stačili vydat v dubnu 1969, tj. těsně před nástupem Hnusáka. To N, prosím, nevyhazovat!
• Je, pane Čechuro, lepší být slavným autorem dětí nebo ne tak slavným autorem dospělých?
Nesouhlasím s formulací této otázky! Nejsem slavný, slavná je jen jedna moje postava. Maxipes Fík. A pak Sherlock Holmes, samozřejmě, ale toho jsem jen převzal od pana Doyla.
• Píšete něco nového?
Píšu pořád, ale pomalu. Jsem líný.
• Pro Českou společnost Sherlocka Holmese jste vytvoříte i testy znalostí z holmesologie a vzpomínám na jednu otázku: Kolik schodů vedlo do Holmesova bytu na Baker Street?
To není těžké.
• Už vás někdy nějaký zkušenější holmesolog na něčem nachytal?
Ty testy jsem dělal, ale víc jich dává dohromady náš president Aleš Kolodrubec - a ten toho ví o holmesologii víc než já. Já mám jen nezaslouženou POVĚST znalce. Asi proto, že se tím zabývám už tak dlouho a jsem v našem spolku nejstarší. Jenže se zapomíná, že se ve stáří zapomíná. Kdysi jsem zpaměti dovedl vyjmenovat všech šedesát titulů Doylova díla o Sherlockovi. Dnes už bych to nedokázal.
• Mezi Holmesovými příběhy ve Čtyřlístcích jsem našel i pár duplikátů k původním Doylovým povídkám, nebo tedy aspoň v názvech trochu parafrázujete: Sherlock Holmes a případ v Čechách, Sherlock Holmes a liga zrzavých... Nebudete ve Čtyřlístku někdy pokračovat?
Zatím to nemám v úmyslu.
• Škoda. Co však celý ten cyklus přeložit do Angličtiny a prosadit ho "za Kanálem"?
Přeložit českou detektivku neznámého autora do angličtiny, to je, pane Fencle, slušně řečeno poněkud smělá představa. Je sice pravda, že si jistý Angličan svého času vyžádal od Knižního klubu i mou Čítanku pro začínající detektivy, ale to vůbec neznamená, že ji chtěl opravdu i přeložit.
• Kam chodíte na všechny své nápady? ptávají se prý Raye Bradburyho…
Takové otázky nemám rád a neumím na ně ani odpovídat.
• Jak to:
Nápad buď přijde, nebo nepřijde, a jak k tomu dochází, to by vám snad mohl vysvětlit třeba profesor Hoschl.
• Tak se nezlobte a děkuji vám za rozhovor.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 12. 2010.