Když psal Foglar svou nejslavnější Chatu v Jezerní kotlině (1939), skoro nepochybně myslel na České Švýcarsko a až na druhém místě se nabízí i Srbsko a známá skalní místa u Karlštejna, jenže literární inspirátor se najde jakbysmet a jmenuje se Altsheler, což se čte Olčerl. Na Foglara zapůsobil hlavně románem Poslední náčelník (1900).

Novinář a spisovatel Joseph Alexander Altsheler zemřel v New Yorku před devadesáti lety, 5. června 1919.

Narodil se sedmapadesát let předtím - v samé bráně Divokého západu, v městečku Three Springs v Kentucky. Absolvoval univerzitu v Nashville (Tennessee) a jako zdatný reportér začal ve třiadvaceti letech pracovat ve městě Louisville. Tam se roku 1888 také oženil se Sárou Bolesovou, kterou poznal za studií, a měli spolu syna Sidneyho. Roku 1892 Louisville opustili, usadili se v New Yorku a Altsheler zprvu pracoval jako havajský dopisovatel časopisu New York World. Později se stal vedoucím redaktorem přidruženého časopisu pro mládež a zde roku 1896 uveřejnil svůj první dobrodružný román Skrytý důl.
Stalo se mu to osudem a zůstává neprávem zapomínaným autorem padesáti svazků včetně Slunce Saratogy (1897), Duhy ze zlata (1898), Stopařů přední stráže (1907), Strážců pralesa (1908), Svobodných jezdců (1909), Výpravy čtyř (1911), Pohraniční hlídky (1912), Texaské hvězda (1912), Zlata Apačů (1913), Hvězdy Gettysburgu (1915), Lovců z pahorku (1916), Velkého tažení Siouxů (1918, česky Za zlatem do země Siouxů) aneboi Ztracených lovců (1918). Vyjmenované knihy opakovaně vyšly také česky a charakteristické je, jak jsou osety mladými hrdiny. A vlastně představují i jakýsi podivuhodný přechod mezi poetikami Karla Maye (1842-1912) a právě Jaroslava Foglara (1907-1999).

Román Poslední náčelník vyšel česky mnohokrát, naposled roku 2001. Končí sice pověstnou indiánskou bitvou v Montaně u Little Big Hornu z 25. června 1876, ale jádro příběhu je jiné a v podstatě napodobuje verneovku Tajuplný ostrov (1875), jejíž novou verzi právě chystá Ondřej Neff. Hrdinů Posledního náčelníka je ovšem méně než u Verna, jen dva bratři Dick a Alberta Howardovi. Taky oni se však ztratí, taky oni na dva roky. Není to sice na ostrov, co je zajme i zaujme, ale jde o podivuhodné jezerní údolí známého až dosud jen místním Indiánům. Právě tady si chlapci nadšeně upravují nalezenou chatu, právě zde přezimují i rozdávají názvy mnoha místům...

Slabší Albert je zpočátku chráněn a někdy i kurýrován starším Dickem, přičemž dojde i na chinin, který už, jak si pamatujeme, zachránil život Harbertovi na "tajuplném" Lincolnově ostrově Julese Verna. Pak se ale Albert otřepe a vzmůže, vyspívá... a nakonec se na něj může Dick už úplně spolehnout, přičemž autor didakticky zajistí, aby se Albertovi oné příležitosti dostalo.

Šťastná osamělost chlapců je jako sen, ale zákonitě musí skončit a v překladu J. P. Velkoborského se tudíž zklamáni dočítáme: "Zítra, hned ráno prozkoumáme pořádně okolí," řekl Dick. "Za kopci, které navazují na ten náš, určitě objevíme něco, co nás dovede do civilizace. Řeku, jezero, možná i lovce anebo vystěhovalce."

I v této ukázce je celý Altsheler. Jeho obdobně působivý román Strážci pralesa (druhý díl ságy Mladí stopaři) se odehrává se v jeho rodném Kentucky. Hrdiny jsou tentokrát mladíci Pavel Cotter a Henry Ware. "Příkladným" zbabělcem se stává zrádce Braxton Wyatt – a jsme i svědky jeho mučení. Altsheler disponoval úžasnou schopností vyprávět a jeho nejlepší knihy můžete v dětství pročítat opakovaně a asi právě jako foglarovky, navzdory tomu ale sotva kdy pochopíte, co vlastně vás do jeho světů tak intenzivně vtahuje. Ale vtahuje! Obvykle stačí přelouskat pár prvních vět. Autor jistě líčí "jen" tradiční dobrodružství, ale zároveň jako by stále ponechával i něco nevysloveného, co právě tak poutá.

Dopraví Cotter a Ware střelný prach z města Marlowe do Warevill? řeší Altsheler v reálu nijak banální otázku. Anebo jim v tom snad zabrání Šavani vedení Rudým orlem? Kdo ví, ale právě na útěku před Indiány se oba zálesáci uchýlí do jeskyně, Pavel padne do zajetí a Henry jej zachrání od mučednického kůlu. Ano, i to může znít dnes už poněkud okorale, Altshelerovo podání ale je skutečně svébytné, když líčí, jak se pronásledovaní mladíci zarputile brání ve srubu, znovu prchají a konečně šťastně nalézají osmici dalších zálesáků. Ne všichni v bojích přežijí a Pavel je opět zajat, při čemž se střetne s bílým zrádcem Wyattem. V indiánské vsi je rovněž adoptován jedním párem, ale bílí "strážci pralesa“ jo opět zachrání a všichni jsou spolu nuceni opět přezimovat v divočině, podobná přezimování prostě už náležela k Altshelerovým oblíbeným tématům, přičemž srub tentokrát umístil na strašidelný ostrov uprostřed jezera.

Také během zimy se hrdinové poctivě pokoušejí zabránit spojení indiánských kmenů, které by znamenalo nebezpečí pro osadníky, a v přestrojení za posly proniknou tři z nich až do srdce tábora Miamů vedených Šedivým bobrem. Živi zdrávi se vrátí a dočkají se jara, kdy je nutno ještě ochránit pětisetčlennou kolonu osadníků vedenou Danielem Poem (=skutečná historická postava). Po mnoha bojích končí román vítězstvím nad tisícičlenným indiánským vojskem, v kteréžto bitvě hyne i padouch Braxton Wyatt, a nastává mír, který tu, pravda, sledujeme z poněkud jiného stanoviště než v mayovkách.
Ale není to pravidlem a třeba Altshelerův román Ztracení lovci je vyloženě oslavou kamarádství bílého chlapce Willy Clarka a družiny Siouxů vedených statečným Rokou. Osmnáctiletý Charles, hrdina Zlata Apačů se zase s třemi staršími muži vydává hledat poklad španělských zlatokopů ukrytý kdesi v horách Arizony, o kterém jim vyzradil podrobnosti podivný umírající tulák. Řekne se: jen další pochybná povídačka? Nemylme se! Podobně jako pozdější Louis L´Amour (1908-88) vyšel Altsheler z dějepisu a nikdy nebásní přesmoc a nenápadně se drží reality.

Začátek první světové války ho zastihl v Německu, přičemž o dvacet let starší Karel May už tehdy bohužel nežil. Manželé se za oceán vraceli s určitými obtížemi, které Altshelera poznamenaly, a přestože byl roku 1918 zvolen anketou knihovníků za nejpopulárnějšího amerického autora dobrodružství pro mládež, rok poté zemřel.

Jistě ne s pocitem, že jeho dílo nebylo doceněno, nicméně jediná kniha, kterou vytvořil pro dospělé, zůstala neúspěšná. Tu ovšem náš Jaroslav Foglar, který se psát pro dospělé nikdy ani nepokusil, nečetl. Jemu naštěstí padl do rukou Poslední náčelník (v originále Poslední rebel), a to první české vydání (1933). Chata v jezerní kotlině vyšla o šest let později.

Altshelerovy příběhy se dělí do pěti cyklů. Prvním jsou osmidílní Mladí stopaři (1907-12), ti mapují nejranější časy dobývání Divokého západu.

Následuje trilogie Boj o Texas (1912-13) česky vydaná roku 2003. Líčí válku za nezávislost tohoto státu (1835-36) a ještě krvavějším konfliktem Severu s Jihem se Altsheler zabývá v knize Před úsvitem (1903) i uvnitř další osmidílné série románů (1912-13). Roku 1915 věnoval ovšem tři knihy i první světové válce a šestidílná řada jeho knih (1916-19) se pro změnu vrací až hluboko do časů francouzsko-indiánských válek (po roce 1750).

Přestože tak Altshelera nevnímáme, nedá se tudíž rozhodně říct, že by chrlil jen a jen "indiánky" :-).