Dobromila Lebrová: Tadeáš Hájek z Hájku, lékař, botanik, matematik, geodet, astronom i astrolog

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Tadeáš Hájek z Hájku, lékař, botanik, matematik, geodet, astronom i astrolog
1.9.2010 - 410. výročí úmrtí

Český učenec Tadeáš Hájek z Hájku patřil k oněm renesančním osobnostem, u nichž obecně nebylo možné určit, která jejich dovednost převládá. Většinou je v povědomí lidí jako osobní lékař císařů Maxililiána II. a Rudolfa II. nebo význačný astronom, ale ostatní obory se ne vždy připomínají. Ještě je možné dodat, byl také astrologem, jak už bylo v rudolfinské době zvykem, chemikem a odborníkem na pivovarnictví, ale také uhlazeným diplomatem, který mj. prověřoval i alchymisty a astrology, kteří se z ciziny přišli ucházet se o přízeň císaře. Byl i organizátorem pražského vědeckého života a udržoval kontakty s významnými evropskými vědci své doby. Pravděpodobně byl známější za hranicemi, než doma.
Některé současné práce o Hájkovi velice „přešlapují“ při zmínkách o všech jeho aktivitách, speciálně z oblasti „tajných nauk“. - K oborům, které jsou nyní v některých kruzích nazývány „pavědami“, lze jen dodat, že se jimi tehdy zabývali největší učenci té doby, někdy i hlavy „pomazané“ , jako císař Rudolf II. (1552 - 1612) - Dnes není situace sice tak průhledná, ale i mnozí současní a nedávní vládcové světa měli a mají oblibu také v těchto zkoumáních, či “pavědách“ - viz americký prezident Ronald Reagan, který věřil astrologii, a ruský prezident a premiér Vladimir Putin, který podle některých pramenů podporuje sibiřský šamanismus...
Datum narození Tadeáše Hájka není zcela doložené. Uvažuje se buď 1. prosince 1525 nebo 1. října 1525, ale jsou i úvahy, že se narodil později - v r. 1526 nebo 1527.
Celým jménem se jmenoval Tadeáš Hájek z Hájku, latinsky své jméno překládal různě - Thaddaeus Hagecius ab Hayek nebo Thaddeus Nemicus, kde latinské „nemus“ znamená „háj“ a „nemicus“ „hájek“. Pro korespondenci s tehdejšími vzdělanci byl překlad jména do latiny nezbytný. Někdy byl překlad jeho jména Hagek, někdy i Hayko. Galileo Galilei (1564 - 1642) jej citoval jako Agecia a francouzsky byl nazýván Hagéce.
Jeho otec Šimon Hájek byl bakalářem pražské univerzity a předpokládá se, že z křestního otcova jména bylo odvozeno i jméno synovo, totiž ze svátku svatých Šimona a Judy Tadeáše, Kristových apoštolů, kteří podle starobylých podání působili společně a společně podstoupili mučednickou smrt.
Známo je, že babička Tadeáše Hájka z otcovy strany, vdova Dorota Vítová, koupila v r. 1504 pro sebe a svého syna Šimona dům v Praze na Starém Městě, nedaleko Betlémské kaple, který se nazýval U zelených hájků nebo U Hájků. Domovní znamení tohoto domu bylo základem příjmení Šimona a pak i Tadeáše. - Zde Tadeáš Hájek bydlel mimo své cesty po celý život.
Šimon Hájek (1485 - 1551) stejně jako později jeho syn, byl všestranným vzdělancem a organizátorem duchovního života Prahy. Uvažuje se dokonce, že se osobně znal s Mikulášem Koperníkem (1473 - 1543), jehož spis „Commentariolus“ (Malý komentář) o heliocentrismu zřejmě znal. Vedle současně uznávaných vědeckých oborů byl i přívržencem oborů dnes vědecky neuznávaných - astrologie a alchymie i jiných tajných učení. Z jeho spisů se zachovala filipika z r. 1549 (bouřlivý proslov proti nějakému nešvaru) proti těm, kteří kazili češtinu „Tabula congruitatis quarundam locutionum Bohemicarum“ (přibližně Seznam některých vhodností mluvy české) a podle některých zdrojů i Tadeáš tepal nesprávné používání češtiny.
Jisté je, že Tadeáš Hájek žil v době, kdy v Praze vycházely mnohé učené knihy z celé Evropy v důsledku činnosti dvou pražských nakladatelů Jiřího Melantricha z Aventina (1511 - 1580) a jeho zetě Daniela Adama z Veleslavína (1546 - 1599), ale i dalších, a Praha byla centrem vzdělanosti.
Kde získal Tadeáš Hájek základní vzdělání, není jasno. Možná ho učil jeho otec, který byl bakalářem, některé prameny uvádějí, že otec svého syna učil latině, řečtině a základům filozofie. Možná chodil do školy u svatého Jiljí anebo do Týnské školy na Staroměstském náměstí.
Není také zcela jasné, ve kterém roce nastoupil Tadeáš Hájek na studia na pražskou univerzitu, na její artistickou fakultu, tj. fakultu sedmera umění. Mezi těchto sedm umění patřilo - na nižším stupni ovládat gramatiku, rétoriku a logiku, vedle pochopitelné latiny a dobrého způsobu vyjadřování. V druhém stupni se jednalo o matematiku, geometrii, astronomii a rovněž hudbu, která podle Pythagora spočívala namatematických vztazích.
Uvádějí se data, že věkově by byl Hájek na vstup na univerzitu dost starý - z toho někteří historikové usuzují na pozdější letopočet jeho narození.
Uvádí se také, že na krátkou dobu studia v Praze přerušil a odjel v r. 1548 do Vídně, kde na vídeňské univerzitě navštěvoval přednášky matematika a astronoma Andrease Perlachia (1490 - 1551), původem ze Štýrska, jak se také podepisoval „Stiriensis“. Ve Vídní poslouchal také přednášky dalšího matematika Wolfganga Laze, latinsky Lazia (1514 - 1565), který byl ale také kartografem a autorem první mapy Rakouska.
V té době bylo dost obvyklé, že mladí šlechtici jezdili do světa na zkušenou, na tzv. „kavalírské cesty“, kde se seznamovali se stejně starými šlechtici, s nimiž zůstávali i pak ve spojení a tvořili „nový svět“. Sice v té době rodina Hájkova ještě šlechtický predikát neměla, ale jistě bylo snahou jak Šimona, tak pochopitelně Tadeáše, získat vzdělání nejen doma.
Na pražské univerzitě fakulta lékařství v té době nebyla, ale vídeňská univerzita tehdy lékařství vyučovala, což bylo možná hlavním důvodem, proč odešel Tadeáš studovat do Vídně. V Praze totiž vyučování lékařství zastavily husitské bouře a obnovení výuky medicíny trvalo až do 17. století.
Hájek ve Vídni poslouchal přednášky děkana lékařské fakulty Franze Emericha, latinsky Francisca Emerica (1496 - 1560), který byl v té době také císařským lékařem.
Je uváděno, že Hájek v r. 1549 v Praze navštěvoval přednášky mistra Mikuláše Šuda ze Semanína (1490 - 1558). Jeho dalším profesorem byl matematik Jan Hortensius - Zahrádka (1501 - 1557), který byl několikrát děkanem artistické fakulty.
Již za studií vyšly Hájkovi nějaké spisy z oblasti astronomie a meteorologie, především v r. 1550 popis pozorování zatmění Slunce a Měsíce. Později se zaměřil na tzv. „minuce“, co byly kalendáře s pranostikami. - Dnešní meteorologové si Hájka váží jako jednoho ze svých kolegů, ovšem v „minucích“ byla sice dlouhodobá meteorologická pozorování, ale samozřejmě ještě ne podle dnešního vědeckého hlediska. - Hájek se zabýval spíše předpověďmi počasí na základě astrometeorologie, což by dnes zřejmě neuspělo.
Bakalářský titul získal z rukou děkana Mathiase Curia, neboli Matyáše Dvorského z Hájku dne 14. července 1550. Téma jeho bakalářské práce napovídá jeho budoucímu lékařskému zaměření „Animi functiones et a ectus corporum temperamentis respondeant, an non?“ (přibližně Odpovídají konání mysli charakteru těla, či ne?).
Ve Vídni mu asi v r. 1550 vyšlo astronomické pojednání „Diagrammata seu typi Eclipsium solis et lunae futurarum“ (Přibližně Diagramy neboli budoucí typy ekliptiky Slunce a Měsíce).
V té době zřejmě Šimon Hájek stonal a r. 1551 zemřel.
Titul mistra svobodných umění byl Tadeáši Hájkovi udělen 29. dubna 1552. I tentokrát bylo tématem jeho magisterské práce zamyšlení nad lidskou povahou - „Jsou-li afekty v lidském srdci jevy přirozenými či násilnými“. Zabýval se i vlivy hvězd na zdraví člověka, a také léčivými rostlinami.
Po smrti otcově zůstal Tadeáš Hájek nějakou dobu v Praze.
Jeho životopisci uvádějí různá data jeho pobytu v Itálii. Po studiích v Praze studoval prý v r. 1554 ještě lékařství na univerzitě v Boloni a pak odešel za významným italským učencem Girolamem Cardanem (1501 - 1576), na přednášky do Milána, - arkády milánské univerzity jsou na dalším obrázku. Cardano byl matematik, fyzik, filozof, lékař i hermetik. Dnes je jeho jméno známo především z názvu „Kardanův kloub“ nebo „Kardanův závěs“. Zajímavé z jeho životopisu je i to, že se dlouho po Hájkových studiích u něj, pokusil astrologicky vysvětlit život Kristův; byl ale za to - jako kacíř - jeden rok v poměrně vysokém věku uvězněn. Jeho synové také nepatřili k normálnímu průměru „lidí“ - jeden z nich byl popraven za vraždu a jednomu ze synů otec uřízl ucho. Proč - to už prameny neříkají. - O Girolamu Cardanovi se také tvrdí, že podle horoskopu měl v určitý čas zemřít - a aby svou milovanou astrologii neznevážil, raději ukončil svůj život sám...
V době Hájkových studií u Cardana se mezi učenci tvrdilo, že se Cardano zaobírá myšlenkou vydání spisu o metoposkopii, což byla tehdejší věda, která podle tvaru vrásek na čele usuzovala na povahu člověka, dokonce určovala minulost i budoucnost příslušného jedince. Dokonce tyto vrásky odpovídaly charakterům jednotlivých planet. Hájka tato myšlenka zaujala a později se jí dokonce věnoval a knížku o metoposkopii vydal ve dvou verzích. První byla v r. 1561 „Aphorismi metoposcopici“ (přibližně Metoposkopické průpovědi) a v r. 1562 kniha „Aphorismorum metoposcopicorum libellus unus“ (přiblížně Knížka metoposkopických průpovědí), kterou autor připsal dokonce císaři Ferdinandu I. (1503 - 1564), druhé vydání této knihy vyšlo až v r. 1584 ve Frankfurtu nad Mohanem..
Je zajímavé, že Hájkův současník, francouzský lékař Antonius Mizaldus (1520 - 1578) přeložil dokonce Hájkovu knihu do francouzštiny. - Ve stejné době se podobnými úvahami zaobíral další učenec, saský matematik a astronom Johannes Praetorius (1537 - 1616), rodák z Jáchymova, jehož kniha „Metoscopia seu prosopomantia“ (lze přeložit jako Metoposkopie neboli věštění z vrásek), ve které jsou uvedeny i základy chiromantie, tj. čtení z ruky, vyšla až v r. 1661 - viz obrázek. V současné době je tato starožitná kniha nabízena za „pouhých“ devatenáct a půl tisíce eur.- Cardanova kniha „Metoscopia“ vyšla pravděpodobně v Paříži také až po r. 1658. - Nebylo tedy divu, že se Hájek, jako i jiní učenci touto „naukou“ také zaobíral a vlastně druhé učence předběhl...
Jiné prameny uvádějí, že Hájkova italská studia se odbývala mezi získáním jeho bakalářského a magisterského titulu.
Ale mezitím proběhla jiná událost: za znamenité zásluhy propůjčil císař Ferdinand I. majestátem z 14. září 1554 daným v Poděbradech Tadeáši Hájkovi vladycký titul spolu s erbovním listem s právem psát se „z Hájku“ i pro jeho dědice. Udělení predikátu bylo za zásluhy astronomické, snad i lékařské, zřejmě tedy léčil již dříve.
V Praze podal Hájek žádost na místo profesora artistické fakulty a byl jím zvolen 12. prosince 1555. Následujícího roku - 9. října 1556 byl profesorem jmenován a nastoupil na místo svého někdejšího učitele Mikuláše Šudy ze Semanína. Přednášel hlavně matematiku, i když k povinnostem profesora artistické fakulty patřilo vykládání všech sedmi svobodných umění. Zajímavé je, že praxi nezískával jako jiní absolventi artistické fakulty jako učitel měšťanských nebo vesnických škol i mimo Prahu, jak bývalo tehdy pro mistry obvyklé. Jako přivýdělek k profesorskému platu mu sloužily honoráře za „minuce“. V těchto kalendářích byly vedle pranostik také údaje o polohách planet vzhledem k Praze a k Vídni.
Hájkovi životopisci shodně uvádějí, že jeho otec Šimon Hájek byl velmi dobrým hospodářem a tuto vlastnost zdědil i jeho syn. Byl pravděpodobně i proto hned v r. 1555 jmenován správcem fakultních financí.
Existuje záznam o Hájkově přednášce z r. 1556 o Euklidově geometrii i jeho nabídce, že bude zadarmo vykládat Euklidův spis „Elementa geometrica“ (Základy geometrie). Své přednášky euklidovské geometrie vydal i tiskem s názvem „Oratio de laudibus geometriae scripta et recitata in Academia Pragensi“ (přibližně Oslavná řeč ku chvále geometrie psaná a přednášená na pražské akademii). Citoval například díla slavného lékaře Zikmundova a dvorního astrologa Jana Ondřejova, řečeného Šindela (asi 1375 - asi 1456). Hájkovy matematické názory byly ovlivněny Platónem (427 - 347 př.n.l.). Některé prameny uvádějí, že jeho zvýšená snaha naučit studenty matematice, nebyla příliš úspěšná.
V r. 1556 na Bílou sobotu zaznamenal Hájek dvě komety, o kterých napsal a vydal spis: „Wypsánij s wyznamenánijm gedné i druhé komety, kteréž widijny byly března a dubna měsýcuów letha tohoto MDLVI.“ Hájek uváděl názory na to, co kometa je - filozofů, teologů i antických učenců. Uvažoval, jak vzniká a pochopitelně se nevyhnul ani tomu, jaké oblasti její astrologické působení zasáhne.
Z univerzity odešel Hájek z důvodu sňatku, protože v té době museli profesoři pražské univerzity dodržovat celibát. Pravděpodobně byl Tadeáš Hájek velmi společenský, udržoval tedy nadále spojení se svými kolegy z univerzity, ale i dalšími humanisty nejen českými, ale i zahraničními, což postupně i rozšiřoval. Své spisy, především “minuce“ vydával u Jiřího Melantricha z Aventina a Daniela Adama z Veleslavína. Jeho spisy tiskl i další pražský tiskař Jiří Černý - Nigrin z Černého Mostu (1572 - 1606). - Uvádějí se Hájkovy pozdější styky s mistrem Martinem Bacháčkem z Nouměřic (1541 - 1612), který byl i v některých obdobích funkcionářem artistické fakulty i rektorem univerzity, podobně s Petrem Kodicillem z Tulechova (1566 - 1589). Později, v době astronomických pozorování, udržoval korespondenci s rakouským hvězdářem Paulem Fabriciem (1525 - 1588), který byl autorem první mapy Moravy. Byl ve spojení s dalším českým humanistou a majitelem rozsáhlé knihovny Janem starším Hodějovským z Hodějova (1496 - 1566), kterému dokonce prý věnoval některé ze svých básní, a také se uvažuje jeho spojení s Lutherovým přítelem, matematikem a astronomem Philippem Melanchthonem (1497 - 1560).
Tadeáš Hájek se 28. února 1557 zasnoubil s Kateřinou ze Stránova a svatba byla 4. května 1557. První dcera Anna se narodila 28. února 1558. Další syn Šimon, jehož datum narození se neuvádí, studoval na oxfordské univerzitě, pak i na cambridgeské univerzitě a byl pak úředníkem české dvorní kanceláře. Zemřel v r. 1595, ještě před svým otcem. V Oxfordu studoval i další Hájkův syn Jan, který se stal po studiích výběrčím daní z piva, tzv. posudného, a zemřel také dříve než jeho otec. Uvádí se ještě další syn Václav, který podle jedněch pramenů z nějakých důvodů nejdříve nestudoval, protože jsou náznaky, že si vydělával jako společník otcova přítele Andrease Dudiče, spíše známěho pod jménem András Dudith de Horahowitza (1533 - 1589). Dudič byl humanista a maďarsko-chorvatský diplomat na různých evropských dvorech. Podle jiných pramenů existuje důkaz imatrikulace Václava Hájka na české vysoké učení v r. 1578 s uvedením jeho učitele mistra Jana Kaňhy z Veleslavína (1550 - 1599).
Mezi roky 1557 až 1563 se Tadeáš Hájek zabýval triangulačním měřením Prahy, zřejmě se záměrem zpracovat mapu Prahy. K jejímu dokončení asi však nedošlo, jiné prameny uvádějí, že se mapa nebo podklady k ní ztratily. Podle jiných zdrojů ale předpokládal Hájek, že císař tuto jeho finančně náročnou práci, o které věděl a chválil ji, také hmotně podpoří, ale protože se tak nestalo, přerušil Hájek svou kartografickou činnost.
Doktorské zkoušky z medicíny složil Tadeáš Hájek pravděpodobně v Itálii - v Boloni v r. 1560, ale titulu prokazatelně používal od r. 1561 - i když některé prameny uvádějí, že lékařskou praxi prováděl již dříve, jak stojí psáno výše.
Ve století šestnáctém se velice rozpínala osmanská říše až do tehdejších Uher a chorvatský spisovatel Bartol Durdić napsal o tom knihu, kterou Hájek přeložil do češtiny a vydal v r. 1550 pod názvem „Vejklad proroctví tureckého“.
Na císařovi Ferdinandovi I. si Hájek vymohl privilegium k tisknutí svých spisů, autorské právo - jakési copyright, tehdejším jazykem řečeno „privilegium impressum“, které mu císař udělil 2. září 1561. Prohlášení o tomto právu uveřejnil v „minuci“ z r. 1564: „Toto se dává na vědomí všem impressorům a knihařům, že jest mně doktorovi Tadeášovi J. M. C. milostivé privilegium a obdarování dáti ráčil, aby žádný impressor a knihař nikdež mých minucí a pranostik v jakémž by koli jazyku vydány byly, aneb cožbykoli jiného ode mne a mou prací vydáno aneb přeloženo bylo, bez mé vůle a bez mého vědomí netiskl a neprodával, jedině ten, kterémuž bych já takovou mou práci k vytistění dal."
V r. 1562 vyšel u Melantricha „Herbář jinak Bylinář velmi užitečný a figurami pieknýmy zřetedlnými, podle prawého a jako živého zrostu Bylin ozdobený y také mnohými skušenými lekarstwymi etc. Od doktora Petra Ondřeje Matthiola Senenského neyprv v latinské Rzeci sepsany a již na czeskou rzeč od doktora Thadeásse Hajka z Hajku přeložený“.
Pietro Andrea Mattioli (1501 - 1577) byl italský lékař a botanik a v té době byl osobním lékařem císaře Ferdinanda I. v Praze a pak císaře Maximiliána II. v rakouském Ambrasu. Zajímavý pro nás je tím, že vedle „Herbáře“ Mattioli jako první popsal alergii na kočky. -
Tadeáš Hájek „Herbář“ doplnil částmi z českého prostředí - cestoval totiž po Čechách a získával údaje, které v latinském originálu chyběly a dal základ českému botanickému názvosloví. Tímto překladem získal Hájek asi nejvíce slávy. Jednalo se o objednávku od zemského sněmu, vydání podporoval i český místodržitel arcivévoda Ferdinand II. - Tyrolský (1529 - 1596), který je více znám svým romantickým manželstvím s neurozenou Filipinou Werserovou a z pobytů na Březnici a na Křivoklátě. - „Herbář“ se velmi dobře prodával, patřil k reprezentativním výtiskům a pravděpodobně se jednalo po všech stranách o finančně výhodnou práci.
Další vydání Mattioliho „Herbáře“, vydaného u Daniela Adama z Veleslavína, nebylo už z překladu Hájkova, ale z překladu Adama Hubera z Velkého Meziříčí nebo též Riesenpachu (1545 - 1613), protože bylo nutné celé vydání přepracovat, protože Mattioli, když opustil Prahu, vzal si s sebou všecky štočky.
Roku 1564 Hájek přeložil a upravil spis německého profesora lékařství ingolstadtské univerzity Lorence Grylla (+ 1660) „De sapore dulci et amaro“ , který vyšel pod názvem “O sladké a hořké chuti“ s počeštěným jménem autora - Vavřinec Gryll. Rovněž v tomto roce vyšla „Astrologia antiqua“ (Starobylá astrologie), převzatá od neznámého autora, kterou Hájek opatřil svým komentářem. V podtitulu stálo „liber regum“, čímž se dokládalo, že se jedná o královskou knihu, tedy, že panovníci se o astrologii zajímají, a také s další částí podtitulu „Liber Hermetis centum aphorismorum cum commentationibus Thaddaci H. ab H. (Doctoris)“ (Kniha hermetická sta průpovědí s komentářem doktora Tadeáše Hájka z Hájku). Některé prameny usuzují, že spis, ze kterého Hájek čerpal, byl mnohem starší a pocházel od středověkého hvězdáře a astrologa, irského nebo skotského mnicha Johannesa de Sacrobosco (asi 1195 - asi 1256). Hájek dal ve svém pojednání důraz na to, jaký význam se dával oběžnicím a planetám z hlediska vlivu na zdraví.
V r. 1564 se stal po Ferdinandovi I. také i českým panovníkem Maximilián II. (1527 - 1576), který v r. 1566 zahájil tažení proti osmanské říši na obranu Uher; byl však Turky poražen. Tažení se jako vrchní lékař zúčastnil od r. 1566 také Tadeáš Hájek z Hájku.
Z r. 1565 je ale ještě jedno vydání „minuce“ z Prahy.
V r. 1566 byl Hájek někde poblíž Rábu, ale další jeho kroky ve válce jsou jen málo dokumentovány. V r. 1568 psal další „minuci“ ve Vídni a v r. 1570 v Prešpurce (Bratislavě).
Za své zásluhy v protitureckém tažení se v r. 1571 stal Tadeáš Hájek protomedikem království Českého, tj. nejvyšším zemským lékařem, a byl povýšen do rytířského stavu. V tomto roce totiž odcestoval Mattioli do italského Trenta a Hájek se po něm stal osobním lékařem císaře Maximiliána II. Protože Maximilián žil ve Vídni, trávil Hájek až do jeho smrti v r. 1576 většinu času ve Vídni.
Po návratu z vojenského tažení se Hájek věnoval astronomii. Bylo to způsobeno tím, že koncem r. 1572 pozoroval výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeja. V r. 1573 vyšlo jeho první informativní pojednání na toto téma „De investigatione loci novae stellae in zodiaco“ (přibližně O bádání o umístěmí nových hvězd ve zvěrokruhu) a „De mirabilis de novae ac splendissimae stellae“ (přibližně O neobyčejných nových, a to nejjasnějších hvězdách). Pozorování výbuchu novy, které bylo patrné až do r. 1574 se mimo Hájka zúčastnili i další tehdejší astronomové - mezi jinými i mistr Petr Kodicill - a mimo naši zemi tehdy i slavný dánský astronom Tycho Brahe (1546 - 1601). Ten ji popsal ve svém díle „De nova stella“ (O nové hvězdě).
V r. 1574 vyšel Hájkovi spis „Dialexis de novae et prius incognitae stellae“ (přibližně Zkoumání nových, předtím neznámých hvězd). Z tohoto spisu ale je možné zjistit i kritický postoj Hájkův k astrologii a různým „falešným prorokům“: „Chci nyní mluviti o významu této komety, což u nás jest nejposlednější a nejnepatrnější, u jiných však nejdůležitější. Já nikdy se nesháním po takových významech, ne snad pouze proto, že jest velmi nesnadné pravý význam úkazu nebeského uhodnouti, nýbrž že, podáš-li jakýsi všeobecný úsudek, jak dalece se tento s vědou a s nábožností srovnává, nikterak nevyhovíš oněm protivným sliditelům po věcech budoucích... Tak řeší mnozí, jedni, že dosti podivně posuzují věci budoucí pouze Bohu vědomé, a druzí, že na každou otázku ihned odpověď najdou; oni se táží na věci, na které se ptáti nesluší, a tito odpovídají na otázky, na které odpovědi není ... Tak dalece, bohužel! už to přišlo, že takoví astrologičtí hádači a podvodníci, opovrhujíce pravým hvězdářstvím, předpovídají celému světu, jednotlivým národům, krajům, městům i jednotlivým a vznešeným osobám nejrozmanitější věci, jakoby radě Boha přítomni byli, napomínajíce nás k lepšímu životu, a stále hučíce: Teď bděte! teď pozor dejte! - nač pak? snad na ně nepravé proroky?!“
K napsání „Dialexis“ Hájka pobídli různí další astronomové, dost dlouho si její napsání rozmýšlel. - V „Dialexis“ také Hájek vyvracel námitky svých nepřátel, týkajících se novy, hlavně jakéhosi Raymunda nebo též Hannibala Raimunda z Verony, který tvrdil, že se nejedná o novou hvězdu. Hájek mu odpovídal na jeho námitky dost ostře.
Hájek ještě neměl, v důsledku nepřesnosti tehdejších měření, dostatečné důkazy o heliocentrismu, zůstával opatrný ve svých závěrech, ale Koperníkův heliocentrický spis z r. 1543 „Commentariolus“ s podtitulem „De revolutionibus orbium coelestum (Malý komentář. O obězích nebeských sfér) znal, i když tento nebyl oficiálně podporován - a jednu jeho kopii věnoval Tychonovi Brahemu při jejich vzájemném seznámení v Řezně v r. 1575 při korunovaci Rudolfa II. římským císařem, kde doprovázel jako osobní lékař v císařském doprovodu Rudolfova otce, císaře Maxmiliána II. V tomto roce také stavové přijali Rudolfa za českého krále. Příštího roku ale Maximilián zemřel a Rudolf, jakožto Rudolf II. se stal jeho nástupcem i v dalších panovnických funkcích.
Brahe, který zdědil po otci značné jmění, cestoval tehdy po Evropě a po r. 1676 začal na pozemcích na ostrově Hven, které mu věnoval dánský a norský král Frederik II. (1534 - 1588), budovat astronomickou observatoř, nazvanou Uranienborg. Urania totiž byla múzou astronomie. Král Frederik se o astronomii, na rozdíl od svého následníka velice zajímal.
Manželka Hájkova Kateřina zemřela nejpozději v r. 1577, protože jsou doklady, že její náhrobek byl v r. 1577 v Betlémské kapli, kam byli pohřbíváni v té době mistři pražské univerzity i jejich rodinní příslušníci. Hájek se podruhé oženil, ale o jeho druhé manželce není nic známo. Pravděpodobně zemřela na mor, který v Čechách řádil v letech 1582 až 1583 a je jisté, že postihl někoho z Hájkovy rodiny. Oženil se ještě potřetí se Zuzanou z Merklína, o níž je známo pouze to, že zemřela v r. 1610. Hájkovými dalšími dětmi, o nichž jsou zmínky, ale neví se z kterého manželství, byly Zuzana, provdaná Strossburgerová, zemřela v r. 1635 a byla tetou malíře Karla Škréty, který byl jejím dědicem. Dále se uvádějí ještě dvě dcery - Esther, která se provdala za zapisovatele desk zemských Víta Herkuliše, a pak ještě Ludmila, narozená v r. 1588, která se provdala za lékaře Jana Kojitu z Bílé Hory, který byl měšťanem z Hradce Králové.
Určitým astronomickým „štěstím“ pro astronoma Hájka byla kometa, která se objevila v r. 1577. Vzhledem k nedokonalým přístrojům určil Hájek její vzdálenost jako „sublunární“, což podle tehdejšího astronomického jazyka znamenalo, že se jedná o oblast menší, než je vymezená oběžnou dráhou Měsíce, ale r. 1580 svůj názor opravil, že se jedná o vzdálenost mimo oběžnou dráhu Měsíce, tedy „supralunární“. O kometě napsal hned v r. 1577 „Descriptio cometae, qui apparuit M.D.LXXVII“ (Popis komety, která se objevila L.P. 57). Dílo vyšlo v r. 1578 u Melantricha.
Další kometa, už rovnou určená jako „supralunární“, se ukázala v r. 1580. - Česky vyšlo v r. 1580 pojednání o této kometě z hlediska astrologického „O některých předešlých znameních nebeských a úkazích v povětří, a o kometě tohoto roku 1580“, v němž popisuje vliv této komety na současně probíhající války, nejen v Evropě, a na smrt některých šlechticů.
O obou těchto kometách sepsal Hájek v r. 1581 pojednání „Apodixis physica et mathematica de cometis“ (přibližně Fyzikální a matematická demonstrace komety) a věnoval ho svému příteli Dudithovi.
Jeho služba u císaře Rudolfa, který svůj dvůr přesídlil do Prahy, zahrnovala vedle služeb lékařských také posuzování různých alchymistů, kterých se do Prahy sjíždělo poměrně dost. Zřejmě mu tyto povinnosti zabíraly hodně času, protože pak už příliš pojednání nenapsal. - Na druhé straně se dost často uvádí, že císař Rudolf mu za jeho služby platil opožděně, popřípadě, že mu strhával z platu, který mu zaslouženě patřil a že Hájek psal mnohé supliky ohledně své mzdy.
Některé prameny uvádějí, že v domě Tadeáše Hájka konal seance také anglický matematik, astronom, astrolog a okultista John Dee (1527 - 1609) a později se Hájek seznámil i s dalším známým anglickým okultistou a alchymistou Edwardem Kelleym (1555 - 1597). - Podle toho, že nechal své syny studovat v Aglii, měl zřejmě k Anglii kladný vztah. Uvádí se, že mu jako tajnému podporovateli Jednoty bratrské i protestantského hnutí na evropském kontinentě, byla mu Anglie jako protikatolická, sympatická.
Hájek se znal i s významným slovenským lékařem Janem Jesseniem z Velké Jeseně (1566 - 1621), jedním z později popravených pánů na Staroměstském náměstí v r. 1621, který však svoji první veřejnou pitvu v Praze uskutečnil až v roce Hájkovy smrti. Je možné, že se Tadeáš Hájek setkal i s dalším význačným významným učencem s tragickým osudem - Giordanem Brunem, který v r. 1588 půl roku pobýval někde v Praze.
V r. 1584 napsal Hájek pojednání o pivovarnictví. Vyšlo z popudu dalšího osobního císařského lékaře Julia Alexandrina, který připravoval jinou publikaci a požádal Hájka o zpracování části o pivu. Hájek se s pivovary seznámil tak, že je navštěvoval a pozoroval práci sládků. Výsledkem bylo dílo „De cerevisia eiusque conficiendi ratione, natura, viribus et facultatibus opusculum“ vydané v r. 1586 ve Frankfurtu nad Mohanem, které česky vyšlo skoro o tři sta let později pod názvem „O pivě, způsobách jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích“.
Na základě svých zkušeností z „minucí“ napsal Hájek v r. 1584 svůj názor na kalendářní reformu „O reformaci kalendáře dobré zdání pana doktora Thadeáše Hájka z Hájku odeslané do sněmu pánům Moravanům z roku 1584“ a zaslal na moravský zemský sněm. Není známo, zda se Hájkovy připomínky vůbec projednávaly.
Jediný lékařský spis Hájkův z r. 1596, vydaný v Amberku, byla spíše polemika o způsobu léčby nebo dokonce obrana v případě tragického případu bývalé malé Hájkovy pacientky, šestileté Alžběty ze Žerotína, dcery Rudolfova dvořana barona Kašpara Melichara ze Žerotína (asi 1559 - 1628). Po Hájkovi ji totiž léčil belgický lékař Philippe Fanckel, latinsky Fanchelius a ona na následky jeho léčby zemřela. Spis má název „Actio medica Thaddaei ab Hayck adversus Philippum Fanchelium Belgam, incolam Budvicensem, medicastrum et Pseudoparacelsistam“ (Žaloba Tadeáše z Hájku proti Belgičanovi Filipu Fancheliovi, sídlícímu v Budějovicích, felčarovi a pseudoparacelsistovi). Spis se skládá ze tří částí - v první Hájek popisuje svůj lékařský postup a vytýká chybné kroky Fanckelovy a to dost ostře, dokonce ho viní z dívčina zabití. V druhé části je uveřejněn otevřený dopis, kterým se Franckel hájí a v poslední části mu Hájek odpovídá a v závěru jsou i citované zákony proti lékařským podvodníkům. Zajímavé je, že pokud se najde citace tohoto spisu v cizojazyčné literatuře, například „Judgements de sauvans sur les principaux ouvrages des auteurs par Adrien Baillet“ (přibližně Názory vědců o podstatných dílech autorů od Adriena Bailleta) z r. 1725 z Amsterodamu, je tam Hájek označen za německého lékaře. - Adrien Baillet (1649 - 1706) byl prvním životopiscem Reného Descarta (1596 - 1650).
Po smrti krále Frederika II. v Dánsku se stal králem jeho syn Christian IV. (1577 - 1648), se kterým si Brahe nerozuměl a byl nakonec nucen Dánsko opustit a cestoval po Evropě. V této, pro Braheho nelehké době, se snažil Tadeáš Hájek s pomocí svého asisitenta Jana Kryštofa Witticha ze Streitfeldu, pohnout císař Rudolfa II., aby Tychona Brahe pozval do Prahy na svůj dvůr. Brahe pak za císařovy pomoci vybudoval observatoř v Benátkách nad Jizerou. V Praze byl Brahe od r. 1599 a hned příštího roku ho na observatoři v Benátkách navštivil i slavný německý hvězdář Johannes Kepler (1571 - 1630); byl tedy Hájek i nepřímou příčinou pobytu Keplera v Čechách.
Dlouho se vzájemnému přátelství a spolupráci Hájek s Brahem netěšili, protože Tadeáš Hájek 1. září 1600, právě před čtyřmi sty deseti lety náhle zemřel. - Pochován byl v Betlémské kapli.
O jeho skonu i životě psali mnozí tehdejší básníci a opěvovali ho. Vzpomínali na něj různí učenci a vyzdvihovali jeho vědecký přínos i vzácnou povahu.
Již o půl století později italský astronom Giovanni Battista Riccioli (1598 - 1671), který navrhl, aby krátery na Měsíci, měly jména po významných hvězdářích, navrhl také, aby se kráter, jihovýchodně od kráteru Pitiscus, což je jméno dalšího astronoma z té doby, jmenoval Hagecius, jak praví staré spisy: „naturalista, matematico e astronomo ceco; Tycho Brahe e Keplero furono invitati a Praga su suo consiglio“ (přírodovědec a astronom český; Tychona Brahe a Keplera nadšeně v Praze uvítal jako své rádce). Na Hájkovu počest byla také pojmenována planetka 1995, která byla objevená v r. 1971 českým astronomem Lubošem Kohoutkem.
V Národním muzeu v Praze bývala bysta Hájkova z r. 1899 od sochaře Františka Rouse (1872 - 1936), která byla odstaněna v r. 1951; nyní je pod okny Národního muzea napsáno, mezi mnohými význačnými lidmi naší země, jeho jméno.
Při vzpomínce na čtyřsté výročí Hájkova úmrtí před deseti lety uspořádaly různé české vědecké společnosti a instituce pamětní zasedání.
V r. 2006 vydala Česká národní banka zlatou minci s nominální hodnotou 2 500 Kč k výročí observatoře v Klementinu, kde na rubu mince je zakomponováno zobrazení pohybu komety z knihy Tadeáše Hájka z Hájku „Descriptio cometae“.

(Prosím případné latiníky o shovívavost v případě latinských překladů.) 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 09. 2010.