Jitka Dolejšová: Vánoční zvyky (4)
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
 Boží hod Na Boží hod se nepracovalo. Neuklízelo se, nevařilo, ba ani lůžko se nestlalo, aby tento velký svátek nebyl znesvěcen. I dnes je Hod boží v mnoha domácnostech dnem klidu. Zpravidla se navštěvují nejbližší příbuzní nebo dobří přátelé, aby si popřáli vše dobré. Štěpán Na Štěpána se slaví druhý svátek vánoční. „Na svatý Štěpán každý sobě pán“, říkalo se, protože tento den končila čeledínům služba u hospodáře. Ještě před svítáním poklidili ve stáji, dostali výslužku – chleba, vánočku, obilí i peníze – a odcházeli si hledat službu jinam. Nám však tento den připomíná spíše koledování. Dříve chodili na koledu kromě dětí i učitelé, kněží, kostelníci, pastýři – zkrátka obecní zaměstnanci. Dostávali naturálie i peníze. Mnozí, kteří měli hluboko do kapsy, si aspoň trochu přilepšili. Často jim výslužka vystačila na mnoho dní. Malí i velcí koledníci koledovali za doprovodu dud, jindy cimbálku, houslí nebo harfičky. • Prstýnek klouže po ledu, dejte, panímámo, koledu. Ne malou, ne velkou, co jen čtyři koledníci unesou: berana, jehnici, kohouta, slepici, hodnej koláč, co se šoupá po lopatě do peci. • Podejte mi tu koledu voknem ven, kerá leze po lopatě z pece ven; já ji vostře popadnu, jako když ji ukradnu, je amen. Někdy se chlapci převlékli za anděla a několik pastýřů. Obcházeli jednotlivá stavení v obci a místo koledování předváděli pastýřské vánoční hry. Zpěv střídali s mluveným slovem. Na tuto obchůzku s sebou nosili malý přenosný betlém. Po skončení hry dostali koledu a šli o dům dál. Nový rok Koledovat se chodilo i na Nový rok, v některých krajích s proutkem v ruce. Proutkem se netrestalo, symbolizoval štěstí a úspěch v novém, nadcházejícím roce. Byl propíchaný po celé délce dřevěnými třískami. Na konci každé třísky byl nabodnutý odstřižek různobarevné látky nebo papíru a hrášek. Vršek obvykle zdobilo malé jablíčko, oříšek nebo papírová kytička. Byl-li proutek z trnky, měl trny přirozené. V tento den obvykle u stavení zaznělo: Dej vám Pán Bůh dobrýtro na to nový líto, abyste měli leníček jako tento proutíček a na něm hlavičky jako tyhle hráštičky na ten nový rok. Hospodář proutek od koledníků vykoupil a zjara ho zapíchl do pole, kde pěstoval len. Tři králové Svátkem Tří králů, 6. ledna, končí období Vánoc. Původně větší skupina mudrců, v oblečení z někdejší Persie, se postupem času zúžila na tři známé postavy – krále Kašpara, Melichara a Baltazara. Přicházejí, vedeni zářivou hvězdou, poklonit se malému Ježíškovi a odevzdat mu své dary – zlato, kadidlo a myrhu. Také na Tři krále chodívali na koledu duchovní, učitelé a děti. Vykuřovali kadidlem obydlí a psali na dveře křídou iniciály K+M+B a letopočet. Přitom rozdávali tříkrálové lístky s obrázky králů i různých světců. Časem se tato obchůzka stala záležitostí malých koledníků. Přes šaty si navlékli dlouhé bílé košile, na hlavy nasadili papírové koruny se zlatým křížem a jeden z nich, představující krále-mouřenína, si začernil obličej. Jejich nezbytnou rekvizitou byla zlatá hvězda, nesená na tyči. Předváděli tříkrálovou hru nebo zpívali známou koledu: My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaleka…. Potom dostali dary – koláče, jablka, peníze – a šli koledovat jinam. Na Tři krále se ale také věštila budoucnost. Slévalo se olovo nebo se pouštěly po vodě svíčky v ořechových skořápkách. Naposledy se v tento den rozzářil vánoční stromeček. Jen někde vonělo jeho jehličí až do Hromnic, 2. února, kdy zpravidla opouštěly své čestné místo i betlémy a stěhovaly se na dlouhou dobu zpět do komor a na půdy. Dny plné kouzla a pohody skončily. Konec |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 12. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Milan Markovič |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Jiří Suchý |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Vladimír Just |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Ivan Kraus |