Olga Szymanská: Významné jubileum Květy Fialové

Rubrika: Publicistika – Doporučení

„Květa Fialová je femme fatale českého herectví, ale také dáma s úžasnou životní filozofií a svérázným smyslem pro humor. Ve svém náhledu na svět inklinuje k východním filozofiím, její maminka byla budhistka, tatínek legionář a celý její život byl zcela výjimečný.“
(Petr Svojtka, umělecký šéf MDP).

Květa Fialová získala první herecké zkušenosti v těšínském divadle. Po studiích na JAMU ji roku 1958 angažoval Jan Werich pro Divadlo ABC. Sama o této době mluví jako o zázraku, který se rozplynul ve chvíli, kdy byl sám Werich nucen divadlo opustit.
Poté, co ABC „spadlo“ pod Městská divadla pražská, herečka se stala členkou MHD, kde setrvala do roku 1991. V desítkách komediálních a konverzačních rolí publikum obdivovalo její šarm a jemný smysl pro ironii a parodickou nadsázku. Především v inscenacích Vajíčko, Charleyova teta, Don Juan, Tak málo, Postarej se o Amálku, Anna Karenina, Nezapřeš nikdy ženy své. Z filmů především nezapomenutelnou „arizonskou pěnicí Tornádo Lu“ (Limonádový Joe) či v seriálu Hříšní lidé města Pražského.
S divadlem nepřerušila spolupráci ani po odchodu ze stálého angažmá. Hraje hlavní role, například jako Teta Juřičková v činoherním muzikálu Šakalí léta.

Městská divadla pražská oslavila s paní K. Fialovou její letošní životní jubileum vernisáží divadelních černobílých fotografií herečky v novém interiéru Rokoka (24.září 2009). Její součástí byla prohlídka znovuobnovených prostor divadla – důkaz sjednocujícího stylu a důstojné modernizace stávajícího prostoru: nové sedačky v sále, vyměněná opona, zrestaurované plastické štuky na stěnách a další změny.
Vernisáž vrcholila slavnostním odhalením portrétní plastiky Václava Vosky od akademického sochaře Kurta Gebauera ve vstupní části foyeru divadla.

 

Týž večer Květa Fialová excelovala v novém představení Andělika a laskavec (roku 1990 získalo dvě prestižní ceny Tony Awards). Jeho autor Peter Shaffer patří v současnosti k nejhranějším. Již v 60. letech napsal Černou komedii, nastudovanou před lety i MDP. Nestvořil mnoho her, přesto se většina hraje po celém světě: Královský hon na slunce, Egus, především však Amadeus, který získal popularitu i díky Miloši Formanovi.
Důvodem úspěchu her je totiž zkoumání vyhrocených lidských vztahů. Andělika a laskavec je půvabná komedie, v niž dominuje teatrální excentrická turistická průvodkyně Andělika (K. Fialová). Nudí ji fakta, proto své přednášky doplňuje vymyšlenými příběhy, aby vzbudila zájem turistů. Na ministerstvu ji suchopárná úřednice Lotte (D. Batulková) v přítomnosti slečny Framerové (J. Drbohlavová) sdělí, že takovou praxi nemůže trpět a propustí ji. Mezi oběma ženami však vzplane nečekané přátelství – svět fantazie a úřednické věcnosti se propojují v zájmu „vyššího poslání“. Mnohé dialogy, zvraty a situace dělají hru velice zajímavou a diváka přímo vtáhnou.

Fialové květy štěstí – benefice K. Fialové by se měla stát pravidelnou součástí repertoáru divadla Rokoko. Petr Svojtka s dramaturgem Jiřím Janků tvrdí, že herečka na ní má zásluhu největší – celou dobu je na scéně. S ní vystupují ti, které má ráda: Dana Batulková, Naďa Konvalinková, z mladé herecké generace Zuzana Kajnarová či Máša Málková, pánové Roman Říčan, Lukáš Jurek, Jiří Klem či Vladimír Čech.
Benefice je postavena na vzpomínkách Květy Fialové, reprodukováných různými divadelními formami. Žádné benefiční představení není stejné – neměnný je pouze okruh témat: rodiče, angažmá, východní filozofie, Jan Werich, muži, život. Přes nesnadný život oslavenkyně je setkání pokaždé lehké a příjemné.
Sama paní Květa Fialová říká: „Já jsem šťastná každou vteřinu svého života. A můžu říct, že teď, když je mi osmdesát, jsou to nejkrásnější léta mého života.“ 

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 11. 2009.