Olga Szymanská: Cesty světla Josefa Benedikta

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Tradice lidstva je prostoupena výpovědí o světle jako o duchovní veličině. Světlo a tma symbolizují ve světových kulturách božské a bezbožné, dobro a zlo, život a smrt, zrod a zánik, orientaci a bloudění. Antická řecká dualita světla a temnoty našla odezvu v křesťanství, především ve výpovědi živoucí bytosti Krista jako Světla světa. Později nacházela hloubku intuice v symbolech: nezažehnutá svíce – neznámá cesta, hořící plamen – očištění a osvícení, temnota – brána ke světlu, kříž s Kristem – průlom neboli klíč k ní. Odhodlání odemknout a otevřít bránu dokořán světlu, aby námi mohlo prostoupit a my se jím zprůsvitnili a zprůzračnili, a schopnost toto světlo předávat dál, to bylo a je darem určitých osob.
Italský filozof Maurizio Malagutive svých poetických textech píše o „cestách světla“, které jsou projevem živých bytostí s láskyplným pohledem. I v naší současnosti nalézáme takové bytosti: tak se paideia – odvěká to formace světla a dobra v síle schopnosti vést – transformovala například do Terezy z Kalkaty, Jana Pavla II. či Dalai Lamy.

 
 
S prostupováním záře a průzračností světla se setkáváme i ve výtvarných dílech. V ikonomalbách, plných tajemného vyzařování. V barevných polyfoniích deskách středověké malby, zrcadlících ve světelném jasu cosi z nekonečné dynamické krásy nebeského života. V obrazech například van Goghových, zářících světlem barevných souzvuků a dopřávajících prožitky slavnostnosti a mimořádnosti i se znepokojivými dotyky tajemství života. V malbách Gauguinových, byť tlumenějších a vírem barevných skladeb mnohem znepokojivějších pro naše niterní hlubiny, přesto působících nádhernou harmonií a jednotou.
 
Přítomnost záře a průzračnosti jsem vždy pociťovala v grafikách a v obrazech současníka JOSEFA BENEDIKTA, rodáka z Písku (ročník 1939), který rád podlehl šrámkovskému fluidu rodného města. Jím přímo nasával poezii jako jedinečnou a neopakovatelnou inspiraci pro vlastní tvorbu. Ozářen světlem – básnivých snivců Jaroslava Seiferta a Vítězslava Nezvala, spalujícím veršotepectvím Františka Gelnera, plamenem veršů Oldřicha Mikuláška či Františka Hrubína – směroval autor již první práce v poetickém duchu. Studnicí inspirace mu byla a jsou díla Bohumila Hrabala i dalších literátů, malířů, sochařů, hudebníků a skladatelů k vytváření vlastních obrazových cyklů a grafických souborů.
Zde nemohu nezmínit přátelství s několika bravurními grafiky a malíři, známými jako legendární výtvarné seskupení GAMA. Příhodný název skupiny – v propojení s paprsky a se světlem – jejímž byl Josef Benedikt zakládajícím členem. Pro přátele umění a znalce je dnes skupina pojmem. Již od počátku hluboké přátelství s debatami o umění a touha být součástí umělecké tvorby přinesly jejím členům silné impulzy k vlastnímu výtvarnému vyjadřování.
Více nežli tři desítky let vyúsťuje tak vzájemná inspirace a zároveň silná individuálnost každého z nich do společných grafických souborů, kdy při zadaném rozměru a tématu je grafická technika volena zcela svobodně. Vznikaly a vznikají proto krásné grafické celky jako seskupení vzácných třpytivých hvězd, pro jejichž jas barevných škál a tónů, šrafovaných ploch či vytlačovaných tvarů je sběratelé i znalci touží získat stůj co stůj. Stejně tak výtvarníci touží do nich přispět právě svou grafikou, neboť dobře vědí o zásadě: „Přispěješ-li, soubor dostaneš!“

 

Josef Benedikt se grafické tvorbě odvděčil bohatou zkušeností své prozaické životní profese geografa: především technickými znalostmi materiálů, precizností ve výtvarném vyjádření i detailů, proniknutím k samotné dřeni grafických technik a novodobými postupy tisku. Kamarády je Josef jako člověk i jako autor velmi ctěn a je jimi nazýván „urputným romantikem“ – nechává se totiž inspirovat mnohými vzpomínkami a pozitivními životními pocity.
Okolí jeho nynějšího působiště Dobrušky a romantické panorama Orlických hor se pro něj staly trvalou inspirací. Přírodou je umělec neustále pohlcován a okouzlován. Je vyhledáván pro bravurní ilustrační tvorbu. Mnohdy by jeho obrazy mohly být ve zmenšeném měřítku grafikami a naopak, a to pro kresebné a stejně tak barevné ztvárnění témat, hluboce prolnutých. Díla, plná subtilních postav, linií rostlin a trav, modravých dálav a horizontů, bělavých mlhovin a vln, mají proto dnes ještě mnohem větší sílu zmíněné básnivosti. Speciální techniky dodávají zvláště grafikám onu jedinečnou průzračnost i lehkost.

 
 
Umělec byl osloven, aby od 7. září 2008 vystavoval svou výjimečnou kolekci monotypů pod názvem CESTY SVĚTLA v prostorách Valdštejnského paláce – Senátu Parlamentu ČR v Praze. Co k nim říci?
 „… vše se navzájem spojuje do nové harmoni. …je to nekonečná mnohost „živých tváří“, které přebývají v hřejivém světle a hledí na nás pohledem od počátku trvajícího láskyplného formování života v pokoji... Hvězdy a galaxie, které vidíme na nebeské klenbě, jsou jenom prázdnými obrazy ve srovnání s tím, co je mnohem větší a vyšší, se světem, kde se zářivé světelné bytosti (životní světelné přítomnosti – lupinos presence) seskupují do mocných soustav, vyjevují Boží plány a přicházejí k nám s těmi nejodvážnějšími plány lásky.“
 Slova Malagutiho plně vyjadřují to, co se dá pociťovat a poznávat ve vystavených Benediktových grafikách.
                 
Realizaci výstavy je možné brát jako poctu k nadcházejícímu životnímu jubileu Josefa Benedikta. Zároveň jako poctu pro nás, že nám umělec skrze svoji tvorbu dává poznat své Cesty světla. A jimi násvede k našim vlastním.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 09. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.