Dobromila Lebrová: Josef Hais Týnecký, novinář, beletrista, básník a dramatik
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
| Pokud se dnes zmíníme o spisovateli Josefovi Haisovi Týneckém, většinou narazíme na jednu z možností - a sice buď dotazy „Kdo to je?“, „Kdo to byl?“ anebo se setkáme s jeho zaníceným ctitelem, sběratelem jeho knih. Samozřejmě druhá možnost je velmi vzácná, ale setkání s někým takovým stojí za to.  Ono také stojí i za to si některou z knih tohoto spisovatele přečíst. Psal romány - společenské i historické, velice působivé jsou jeho vzpomínky z mládí, nebo na členy jeho rodu. Ale nejvíce jsou v dnešní době ceněné jeho knížky pro mládež, které jsou předchůdci různých večerníčků s přírodovědnou nebo i sci-fi tématikou. - Počet jeho děl převyšuje číslo dvě stě. Přiznám se, že jsem jako malá četla některé z jeho knih pro děti, měla jsem však tehdy připomínku k hlavnímu hrdinovi těchto knížek - profesorovi Chrobákovi, který neustále poučoval svého asistenta Komára - že totiž poučuje až příliš. Ale některé spisovatelovy nápady mi zůstaly v hlavě dodnes. Například jak potřeboval učený pan profesor Chrobák prozkoumat dno potoka a jak pro tyto účely požádal pavouka Vodoucha, aby mu vystavěl batyskaf, protože věděl, že to je pavouk, který si ve svém balonku, jaký si vyrábí pomocí částí rostlin, schraňuje vzduch k dýchání. - Podobných poučení je v Haisových knihách spousta. Bylo o něm totiž známo, že skutečně to, co pak „překládal“ do pohádkové formy, pečlivě prostudoval, aby to poučení o přírodě pro děti bylo pravdivé.Narodil se 2. března 1885 v Klatovech jako syn řezníka a obchodníka, ale v Klatovech dlouho nezůstal. Rodiče se rozešli, o otci se ve svých vzpomínkách zmínil nepříliš lichotivě - že na něho samotného v dětství nepříliš dobře dopadala otcova špatná pověst. Matka musela pracovat, aby se o sebe a o syna postarala, tedy malého Josefa vychovávali rodiče jeho matky - dědeček Tomáš Tichý a babička Františka v Týnci u Klatov. Odtud pochází jeho přívlastek Týnecký. - Dědeček byl starý vojenský vysloužilec, “kavalerista“, tj. od jízdního vojska, kde odsloužil tehdy povinných čtrnáct let, a dostal, jak bývalo tehdy u vysloužilců zvykem - trafiku. Hais používal nejen přívlastku Týnecký, ale také i jiných pseudonymů - dědečkova jména Tomáš Tichý, dále Petr Kořán a Jaroslav Veselský. Obecnou školu navštěvoval v Týnci, pak odešel nejdříve dokončit pátou třídu obecné školy do Plzně, kde potom nastoupil na reálku. Bydlel u tety a strýce ve staré zástavbě, která už neexistuje, v Sirkové ulici nedaleko plzeňského Hlavního nádraží, říkalo se tam „U Zavadilů“. V r. 1900 mu zemřel dědeček a zanedlouho nato babička. Pro neshody se strýcem reálku před dokončením opustil. Nejdříve pracoval v knihkupectví, ale ve svém dvacátém roce odešel do Prahy a začal tam pracovat jako novinář. Nejdříve působil v katolickém časopisu „Vlast“ jako korektor. Pod vlivem úmrtí obou prarodičů a pravděpodobně i z důvodu rozporů se strýcem a existenční nejistoty napsal v té době sbírku celkem elegických básní, nazvanou „Babí léto“, která vyšla v r. 1906. V r. 1907 vydal první divadelní hru „V zápasech“, která měla premiéru 6. ledna 1908 a která vyšla ještě v dalším vydání českém a v jednom vydání dokonce v r. 1922 slovensky. Jeho divadelní hry byly především oblíbené mezi ochotníky jako nenáročné pro provedení, ale výjimečně byly uváděny i v „kamenných“ divadlech - v žižkovském Akropolisu, holešovické Uranii, v Tylově divadle v Nuslích (nyní Divadlo na Fidlovačce) a ve Vinohradském divadle. Jeho první vydaná hra, na základě báje o lucké válce, nazvaná „Durynk“, vyšla v Klatovech v r. 1907 a pak byla vydána ještě nejméně dvakrát. S historickým námětem byly i jeho následující divadelní hry: „Vězeň na Křivoklátě“ a hra pro loutky „Pisánští aneb kterak Kašpárek zachránil Karla IV.“ V r. 1909 vydal “Básně a povídky“ a román na historické téma „Pikarté“, který vyšel ještě jednou po válce. V r. 1910 začal pracovat jako redaktor v časopisu „Hlas národa“. V období do první světové války napsal několik divadelních her, román „Bílý dvůr“ a „Karlovské povídky“, kde především „Karlička Donátová“ je popisem života chudé služky. Také dokončil poměrně obsáhlé dílo z doby našeho národního obrození „Pod Emausy“. Je to román z pražského Podskalí a jeho okolí. Zde se zabývá otázkami sociálními, národnostními, ale rovněž i církevními. Román je plný zajímavých zápletek. V r. 1917 přešel jako redaktor do agrárnického večerníku „Večer“. Ostré kritiky katolické církve je plná divadelní hra „Na děkanství“. Kupodivu - v době války a katolického Rakouska - Uherska vyjít mohla, ale v r. 1936 se stala předmětem interpelace senátorů na tehdejšího ministra vnitra, protože hra byla okresním úřadem v Mladé Boleslavi zakázána jako urážející křesťany. Je velmi zajímavé v souvislosti s jeho postojem ke katolické církvi číst Týneckého verše, plné upřímné víry - vybráno z básně „Páteční legenda o Skalce“: „Skalko, milá Skalko, v modrých, širých lesích, Pán Bůh sám se k Tobě shlédl na nebesích: Zlatem obetkal Tě na sluneční skále, kostelík tam postavil si k boží chvále. A když dole v Mníšku každičkého pátku zvoní k umučení Páně na památku, Kristus Pán sem neviděný tiše vchází, a jen laň ho plachá lesem doprovází.“ Pokud se začteme do některé z jeho vzpomínkových knížek, nemůžeme se divit, že po vzniku Československa z katolické církve vystoupil. Setkal se v ní totiž s lidmi jako jeho pozdější hrdina románu „Velekněz“ Josef Formánek, ale i s kněžími, jimž šlo o jejich pohodlí a výhody, kteří dobrými pastýři nebyli.V r. 1918 napsal Josef Hais Týnecký několik průvodců - „Královský český hrad“, který vyšel i v dalších vydáních, a podobně napsal o rok později průvodce “Letohrádek královny Anny Belveder“. Prvního československého prezidenta oslavil v prosinci r. 1918 básní „Český Mesiáš“ a tehdejší době poplatné byly z té doby i „Osudy legionářovy“. Z r. 1919 je jeho román „Katakomby“, který však není, jak se v některých pramenech mylně uvádí, podkladem pro úspěšný Fričův film s Vlastou Burianem. Námětem úspěšného filmu je totiž humorná povídka spisovatele Gustava Davise (1856 - 1951) „Mušketýři z katakomb“. - Naproti tomu příběh Haisův s příchutí tajemna a zednářství má název na základě klatovského podzemí. V r. 1920 napsal Hais veršovanou legendu o sázavském opatovi Božetěchovi (1056 - 1091) „Opat Božetěch“ a s historickým obsahem je i další báseň z r. 1920 „O králi Václavovi IV.“. Z r. 1919 pochází také divadelní hra „O krásné Dišperandě“, která byla zpracováním tématu loutkové hry Matěje Kopeckého o potrestání zlé a hrdé princezny. Tiskem vyšla tato hra ještě těsně před druhou světovou válkou. Mezi lety 1920 až 1927 pracoval ve výboru spolku spisovatelů Máj. O soukromém životě tohoto spisovatele je známo, že měl dceru. V jeho díle se to začalo odrážet ve dvacátých letech, kdy začal psát své knížky pro děti. První v pořadí byla knížka „Bratři mravenci“, která vyšla o třináct let dříve, než úspěšnější série knížek od Ondřeje Sekory (1899 - 1967) o Ferdovi Mravencovi z r. 1933. Dokonce Hais „Bratry mravence“ později zpracoval i jako divadelní hru o osmi obrazech. Dalšími úspěšnými knížkami pro děti z té doby byly „Na pasece“, „Les“, a „“Potok“, o již uvedeném panu profesoru Chrobákovi a jeho nedůvtipném asistentovi Komárovi s působivými ilustracemi malíře Otakara Štáfla (1884 - 1945). Příběhy se udávaly na loučanské pasece nedaleko Týnce. Méně úspěšná byla knížka „Floček, psí historie“. Z té doby je ještě „Pohádka o krásné princezně“. Po dvacátém roce vyšly ještě povídkové soubory „Hrdinové z biografu“ a nejúspěšnější námět v jeho povídce „Batalion“ o zkrachovalém pražském advokátovi, který svůj žal z pádu na dno společnosti zapíjí v hospůdce „Batalion“, kde se setkává s mnoha rázovitými postavami nižší společenské třídy. Příběh byl vydán několikrát. Povídka byla filmově zpracována dokonce dvakrát, poprvé v r. 1927 v režii Přemysla Pražského (1883 - 1964), pro něhož se „Batalion“ stal životním dílem. Je to pochopitelné i obsazením, protože hlavní roli hrál „písničkář“ Karel Hašler (1879 - 1941). Ale i pro vlastní film „Písničkář“ režisérů Svatopluka Innemanna (1896 - 1945) a Rudolfa Myzeta (1888 - 1964) uvedeného do kin v r. 1932 napsal námět Josef Hais Týnecký. - Byl to příběh vlastence Pavla Haly na sklonku habsburské monarchie v době 1. světové války, který svými písničkami burcoval národní uvědomění. - Byl to ale nakonec i osud Karla Hašlera, představitele Pavla Haly, který podobně svými písněmi podněcoval v době 2. světové války k odboji, v důsledku čehož byl ale umučen v koncentračním táboře. Druhé provedení filmu „Batalionu“ bylo z r. 1937 v režii Miroslava Cikána (1896 -1962) a v hlavní roli zkrachovalého advokáta Františka Uhra zazářil František Smolík (1891 - 1972). Z dvacátých let jsou i některé ze slavnostních Haisových dramatických scén - a sice oslava vítězství bitvy na Vítkově nazvaná „14. července 1420“ a „Mater Dolorosa“. V r. 1924 začal Hais pracovat v tehdy nejrozšířenějším časopisu „Národní politika“, pravicově zaměřeném, jejímž šéfredaktorem byl tehdy básník Václav Beneš Šumavský (1850 - 1934). Pracoval v kulturní rubrice novin. Své příspěvky parafoval „is“ nebo „J.H.T.“. V období let 1920 až 1930 napsal několik příběhů o profesorovi Chrobákovi a jiné knížky pro děti, psal romány a divadelní hry se sociální tématikou, popřípadě s tématikou z kněžského prostředí. Napsal také „Rozpustilého průvodce po Vysokých Tatrách“, zřejmě ovlivněn jedním ze svých „dvorních malířů“ Otakarem Štáflem, který Tatry miloval a také i často maloval. V r. 1929 vyšla jeho nyní nejvíce sběratelsky ceněná a velmi drahá knížka „Andělíček v baroku“. Jedná se totiž o limitované vydání s podpisy ve dvou stech výtiscích. Ovšem vedle podpisu spisovatele je zde hlavně ceněn podpis ilustrátora - malíře Alfonse Muchy (1860 - 1939). V té době vzniklo také několik dramatických klubů s jeho jménem. Byly to dramatické kluby na Žižkově, v Libni, v Nuslích a na Kladně. Vzpomínková, ale zároveň životopisná je knížka „Arcikněz“, kterou zpracoval později i v divadelní hře. Byl to životopis vikáře Josefa Formánka, kterého si maličko pamatoval z dětství, protože Formánek byl tehdy knězem v Týnci. Psal o něm jako o spravedlivém člověku s vlasteneckým cítěním. V r. 1935 vyšly jeho vzpomínky z mládí nazvané „Mezi horami a lesy“. Je to dvoudílná kniha z období jeho prvních školních let, s propletenými osudy různých lidí, které poznal. Těžko ale posoudit, co je fabulace a co skutečnost. Zaujmou postavy vysloveně kladné jako hrbáček Lojzíček nebo slečna učitelka Vojdínková, i divoký chlapec Andrýsek. Druhý díl, nazvaný „Čekanky“ představuje kaplana se sociálním cítěním - pátera Josefa Šteffka, ruského revolucionáře Borise, chudou služtičku Marjánku i cikánského chlapce Rolfa i jejich rozvíjející se lásku. Knížku ilustroval jeho druhý “dvorní malíř“ - malíř František Vrobel z Kroměříže. Vzpomínková je i kniha „Kruhy“ z r. 1937. Své volné chvíle trávíval Hais v Mlázovicích na Jičínsku nebo v Řevnicích u Prahy. Je to patrné i z již uvedené básně o Skalce u Mníšku, protože ta je právě z řevnického okolí. Sbírkou básní „Mlázovické písničky“ z r. 1935 oslavil zase druhé své odpočinkové místo. V r. 1938 napsal životopisný román pro děti „Světla“ o svém brzy zesnulém krajanovi, buditelském básníkovi Rudolfu Mayerovi (1837 - 1865), avšak román vyšel až po jeho smrti v r. 1982. Během války se spíše zabýval vzpomínkami a tvorbou pro děti. Z této doby je to především vzpomínkové dvousvazkové dílo „Zvony“ o spisovatelově pratetě Florentině Tiché, ale i o studijních letech básníka Jaroslava Vrchlického (1853 - 1912), který studoval v Klatovech. V Klatovech studoval i další hrdina této vzpomínkové práce - lékař a spisovatel Josef Thomayer (1853 - 1927), který pocházel z Trhanova na Chodsku. V r. 1945 odešel Hais z Národní politiky do penze. Pokračoval v psaní pro děti, například „Partyzánská rokle“, „Na hrátkách“, ve vzpomínkách - pokračování kroniky „Mezi horami a lesy“ „Pramen“ a „Cesta“, kde se zmínil o životě své maminky. Napsal i několik dalších divadelních her. Po r. 1948 napsal ještě román „Antikrist“ o počátcích husitského hnutí na Klatovsku, který vyšel v r. 1958. Zemřel právě před pětačtyřiceti lety dne 24. dubna 1964 a pochován je v Praze na Vyšehradě. Po jeho smrti byly vydány ještě z pozůstalosti jeho dvě knihy. - „Dům vysloužilců“ pojednává o době našeho národního obrození, týká se životů Josefa Kajetána Tyla (1808 - 1856), Karla Hynka Máchy (1810 - 1836) a Františka Ladislava Čelakovského (1799 - 1852). Román „Janovické vojny“ je z první poloviny 16. století a je opět z okolí jeho rodiště - z Janovic nad Úhlavou. Není mnoho míst, kde by bylo možné najít nějakou vzpomínku na tohoto velmi činorodého spisovatele a dramatika - snad jen název ulice v jeho rodných Klatovech a v oblíbených Mlázovicích. Česká televize připravila na období jeho letošního výročí o něm zmínku v Kalendáriu. Vlastivědné muzeum dr. Hostaše v Klatovech připravilo k výročí svého rodáka výstavu „J.Hais Týnecký a jeho vztah ke Klatovsku.“ A zde se právě můžeme setkat s nadšeným obdivovatelem a sběratelem jeho díla, jak jsem uvedla na začátku. Je jím místní historik Milan Baier z nedalekých Neznašov, který celou výstavu připravil s velkým nadšením, ze kterého je pozoruhodné to, jak se snaží o svém oblíbeném spisovateli sdělit i ostatním co nejvíce přes to, že prameny, z nichž lze dnes čerpat, nejsou příliš hojné. Výstava potrvá do 7. června 2009. Měla jsem to štěstí, že na výstavě v Klatovech jsem potkala dalšího nadšeného sběratele, což mě také velice potěšilo, že cenné věci z minulosti zcela nezapadnou v zapomnění. |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Dobrý den, |
| Dobrý den, milá paní Tučková, |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 04. 2009.
Další články autora
- Dobromila Lebrová: Hans H. B. Selye, kanadský lékař – 105. výročí narození
- Dobromila Lebrová: Adolf Liebscher, český malíř - 90. výročí úmrtí
- Dobromila Lebrová: František Ženíšek - malíř - 160. výročí narození
- Dobromila Lebrová: Desiderius Erasmus Rotterdamský
- Dobromila Lebrová: Wilhelm Conrad Röntgen, nositel Nobelovy ceny - fyzik, inženýr a vynálezce
