V dnešní době s prosazovanými tržními mechanizmy možná zazní citát tohoto význačného sochaře přelomu dvacátého století poněkud anachronicky: “Nehleďte na to, co na věci vyděláte, ale co se na ní naučíte.“
Josef Václav Myslbek se narodil 20. června 1848 v Praze ve Štěpánské ulici. Jeho otec byl malířem pokojů. Protože na pražské akademii se v té době sochařství nevyučovalo, učil se Myslbek po vystudování reálky v letech 1864 až 1866 u Tomáše Seidana (1830 - 1890), kterého připomíná např. přerovský pomník J. Á. Komenského, Mozartova busta v zahradě na Bertramce a reliéf na náhrobku Boženy Němcové na vyšehradském hřbitově, na kterém Myslbek spolupracoval. Po vyučení pracoval jako pomocník tohoto sochaře ve Vídni, kde se seznámil se sochařem Václavem Levým, známým autorem reliéfů ve skalách na Liběchovsku. U něho, v jeho dílně ve Spálené ulici v Praze, pokračoval v letech 1867 až 1870 v učení a zároveň si přivydělával jako kameník a štukatér. Současně ale od r. 1868 navštěvoval výuku malíře Josefa Matyáše Trenkwalda (1824 - 1897) na Akademii výtvarných umění, který je znám ze spolutvorby výzdoby pražského kostela svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně a vídeňského Votivkirche.
Od r.1871 byl členem Umělecké besedy.
V letech 1872 až 1873 pokračoval při své studijní cestě ve studiích v Drážďanech v ateliéru Ernesta Julia Hähnela, který je autorem sochy Karla IV. na Křižovnickém náměstí v Praze.
Když se vrátil, vybudoval si vlastní sochařskou dílnu ve Spálené ulici a oženil se. Jeho rodinný život byl velmi tragický. Měl osm dětí, ale přežil jen čtyři z nich. Syn Julius zemřel brzy po porodu, další syn padl ve válce. Manželka spáchala v r. 1910 sebevraždu a za dva roky po ní náhle zemřela velmi nadaná Myslbekova dcera Marie. Syn Karel byl středoškolským profesorem, tajně proti vůli otce studoval malířskou akademii a maloval pod pseudonymem František Voves. Zemřel na haličské frontě pod vlivem depresí vlastní rukou.
Sám Josef Václav Myslbek nebyl příliš zdráv, od r. 1882 trpěl Menierovou chorobou, která způsobovala bolesti hlavy, závratě a částečné ohluchnutí.
V r. 1878 navštívil Myslbek Paříž, kde se seznámil s francouzským uměním a spřátelil se s malířem Vojtěchem Hynaisem (1854 - 1925). V r. 1885 se stal profesorem na Umělecko-průmyslové škole v Praze, v roce 1893 se stal jejím ředitelem. V r. 1896 se stal prvním profesorem sochařství na pražské Akademii výtvarných umění, ve kteréžto funkci setrval až do svého odchodu do důchodu v r. 1920.
Mezi jeho význačné žáky patří Josef Mařatka (1877 – 1937; sochy Praha a hudba pro Obecní dům v Praze), Bohumil Kafka (1878 - 1942; pomník Jana Žižky v Praze na Vítkově), Quido Kocian (1874 - 1928; socha Mrtvý Ábel v Hořicích), Jan Štursa (1880 - 1925; socha Raněný před rodným domem Štursovým v Novém Městě na Moravě a pomník Svatopluka Čecha v Čechových sadech na pražských Vinohradech), Otakar Španiel, medailér, tvůrce prvních československým mincí (1881 - 1955) a Jan Ladislav Kofránek (1880 - 1954; výzdoba průčelí Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí).
Od r. 1890 byl Myslbek členem Krasoumné jednoty a od r. 1898 členem Jednoty umělců výtvarných. Za svůj život získal mnoho vyznamenání a ocenění; obdržel také čestný doktorát Karlo-Ferdinandovy univerzity a byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny.
Od r. 1887 měl ateliér ve Stromovce a žil a zemřel 2. června 1922 v Praze v domě na Smetanově nábřeží, který zdobí jeho autoportrét. Je pochován na vyšehradském Slavíně.
Jeho dílo značně ovlivnil Josef Mánes, především svými ilustracemi k Rukopisu králodvorskému a Rukopisu zelenohorskému. Myslbek, jakožto velký vlastenec, přijal za své pojetí českého dávnověku z těchto dvou děl. Z počátku ho výtvarně ovlivnila velká díla klasicismu, pak antiky, ale později vznikaly monumentální kompozice romantického směru.
V jeho vývoji na něj měla postupně vliv i díla italského sochaře Antonia Canovy (1757 - 1822), dánského sochaře Berthela Thorwaldsena (1768 - 1844) a pak díla italské klasiky, především Michelangelova (1475 - 1564)
Mnoho jeho prací bylo funerálního charakteru, k čemuž patří početné náhrobky, ale především Krucifix, který vznikl pod vlivem úmrtí jeho nejstaršího syna Julia, určený pro Ringhoferovu hrobku v Kamenici. Dílo bylo znázorněno ve více odlitcích, jeden z nich byl umístěn nad jedním z oltářů baziliky Sacré-Couer v Paříž. Francouzský sochař Auguste Rodin (1840 - 1917) o této soše prohlásil, že nikdo nevytvořil lepší portrét Krista.
Z jeho dalších prací jsou významnější sochy Zpěvohry a Činohry zdobící zadní portál Národního divadla v Praze, dále Géniové technických věd na budově Českého vysokého učení technického na Karlově náměstí v Praze a Oddanost ve vestibulu právnické fakulty Univerzity Karlovy na náměstí Curieových v Praze.
Odrazem jeho vlasteneckého smýšlení byly čtyři sochy určené pro výzdobu nově postaveného Palackého mostu, vycházející z bájí Rukopisů. Na straně k Novému Městu to byly sochy Libuše a Přemysl a Lumír a Píseň, které byly poškozeny při náletu v únoru 1945, na smíchovské straně to byly sochy Ctirad a Šárka a Záboj a Slavoj. Po rekonstrukci Palackého mostu byly sochy umístěny na Vyšehrad.
Na světové výstavě v Paříži v r. 1900 obdržel Myslbek vrcholné uznání - Zlatou stuhu za pomník klečícího kardinála Bedřicha Schwarzenberga a za draperii v chrámě svatého Víta v Praze na Hradčanech.
Pantheon Národního divadla zdobí Myslbekova socha Hudby.
Význačné a známé jsou jeho pomníky Karla Hynka Máchy na pražském Petříně a Františka Ladislava Riegra v Riegrových sadech v Praze, ovšem vrcholným jeho dílem je pomník svatého Václava na Václavském náměstí v Praze, na kterém pracoval více než třicet let.
Na tomto pomníku obzvláště udivuje vyváženost koně svatého Václava, který je opřen pouze na dvou nohách. Pomník byl ještě nedokončený odhalen v r.1913, v říjnu 1918 byl u pomníku vyhlášen vznik svobodného Československa listinou, kterou přečetl spisovatel Alois Jirásek. Proto je od r. 1935 v dlažbě před sousoším vsazeno datum 28.10.1918.
Sochy svatého Vojtěcha a svaté Anežky byly osazeny až po Myslbekově smrti.
Ani si často nevšímáme mnohých Myslbekových děl, kterými jsou vyzdobeny fasády domů našich měst, viz např. Ječná ulice č. 31 v Praze, roh Janáčkova nábřeží na Smíchově, průčelí chrámu svaté Ludmily na Vinohradech a mnohé další - nejen v Praze.
Na všech svých dílech pracoval Myslbek velmi pečlivě, se spoustou náčrtků, což očekával i od svých žáků.
Myslbek byl zakladatelem české sochařské školy, srovnatelné se světovým vývojem Z jeho odkazu naše sochařství čerpá dodnes. Jeho dílo je odrazem kulturního vzestupu českého národa druhé poloviny devatenáctého a první čtvrtiny století dvacátého.
Málokdo z nás si uvědomuje, že Myslbekovo dílo nás vždy v dobách slavných i v dobách ohrožení nějak oslovuje a že se k jeho představě významného českého světce vždy v pohnutých dobách upíráme.