Paul Millar - Josef Krám: DÁLKOVÉ INTERVIEW OVER SEA
Rubrika: Publicistika – Rozhovory
| dálkové Interview over sea s DR. paulem millarem, honorárním GENERÁLNÍM konzulem České republiky ve edinburghu, o vybudování památníku československým parašutistům ve Skotsku Při výměně mailů o krkolomných cestách českých vojáků, kteří se po okupaci Československa nacisty chtěli dostat do Francie, mně 8. října 2008 Paul Millar mimo jiné napsal:“Popis cesty znám. Můj otec, který skončil v 311. peruti RAF, se také vydal přes Balkán do Bejrutu, a přes Marseille do Agde. Ve francouzské armádě byl v Régiment des Sapeurs a po porážce Francie evakuoval z La Rochelle do Liverpoolu. Mám schovány pohlednice z cesty, které - bylo mi pět let - mi otec posílal podepsané „Teta Marie“. Samozřejmě že jsme si to s mámou tak jako mnoho ostatních za války „odskákali" a po válce od totalitních dědiců útlaku já zrovna tak. Otec přece bojoval na "špatné" straně. |
| • Pane konzule, vím, že jste iniciátorem postavení pomníku československým parašutistům ve Skotsku. Vyjděme prosím z toho, co vím od Vás už dřív, že před dvěma lety otevřelo Skotské národní válečné muzeum v Edinburghu specializovanou dočasnou výstavu “Commandos”. Dobře, vyjděme z ní. Mezi vystavenými předměty bylo několik málo drobností, připomínajících československé kursisty, cvičené v letech 1941-1943 ve Speciálních výcvikových školách Exekutivy pro zvláštní operace. Kurátor onoho muzea Stuart Allan, který v té době pracoval na knize Commando Country, mě požádal, abych se pokusil rozluštit podpisy v malé knížce, zapůjčené londýnským muzeem Imperial War Museum, kterou jedna skupina kurzistů věnovala svému instruktorovi Ernstu Van Maurikovi. Byl to anglický překlad Čapkových Anglických listů.  • Podařilo se? Se zvětšovacím sklem a s cennou knížkou v rukách jsem si uvědomil - tak jako často předtím - nejen existenci oné intuitivní české vzdělanosti, která se odrazila ve volbě dárku, ale i geniality Karla Čapka a toho, jak je svět malý. Na svých cestách se Čapek roku 1924 ve Skotsku přeplavil lodí z ostrova Skye kolem ostrůvků Rhum a Eigg do přístavu Mallaig a cestou z Mallaigu do Fort William projel Morarem a Arisaigem v srdci „Commando Country“, kde o sedmnáct let později naši vojáci bydleli u stříbrných pláží přímo naproti Rhum a Eigg. V období 17. července 1941-16. dubna 1943 prošlo třinácti kursy „Commando“ pravděpodobně 279 příslušníků Československé brigády. Z nich 127 prošlo kompletním kursem, tj. včetně paradezantního, záškodnického a radistického výcviku. Výsadkových skupin bylo ustaveno 47, z nich 34 výsadků se uskutečnilo a na 13 se ke konci války nedostalo. A pak tu byly ty podpisy v knize: dvacet ve dvou sloupečcích. Všechny se mi nakonec podařilo dešifrovat - co jméno, to hrdina: Drbohlav (ČSOB ?), Kubiš (ANTHROPOID †18. 6. 1942), Rozprým (RAF † 10, 12. 1942), Mikš (ZINC † 30. 4. 1942), Svoboda (WOLFRAM, přežil), Čoupek (BIVOUAC †22. 9. 1942), Pospíšil (BIVOUAC †28. 10. 1944), Hrubý (BIOSCOPE †18. 6. 1942), Grabovský (INTRANSITIVE † říjen 1944), Tesař (RAF †10. 12. 1942), Bublík (BIOSCOPE †18. 6. 1942), Kolařík (OUT DISTANCE † 1. 4. 1942), Trpík (GLUCINIUM, přežil), Zálešák (ČSOB ?), Škácha (SILVER B, přežil), Dvořák (STEEL † 9. 7. 1942), Turšner (IRON, přežil), Zemek (SILVER B, přežil), Kouba (BIOSCOPE †3. 5. 1942), Sedlák (ČSOB ?). Z těch dvaceti se tři vrátili k brigádě, se kterou se zúčastnili pozemních akcí, a sedmnáct bylo zařazeno do výsadků. Z těchto 17 jich deset zahynulo již v roce 1942, dva v roce 1944 a pět přežilo. Úmrtnost výsadkářů? Sedmdesát a půl procenta, z toho tři - Kubiš, Hrubý a Bublík - v kryptě kostela Karla Boromejského. • Řekl jste před chvílí, že Vás to nenechalo chladným a že se srdce člověku zachvěje. A co jiného mě pak mohlo napadnout, než požádat přátele ve Skotsku i v České republice, abychom společně založili charitu, která by se postarala o postavení pomníku našim dobrovolníkům právě tam, kde se před bojovým nasazením mohli naposledy nadechnout svobodného vzduchu. Výcvik ve Skotsku se konal v lokalitě, která je dnes pod kontrolou oblastní rady Lochaber na severozápadním pobřeží Skotska většinou mezi vesnicemi Morar (na severu) a Arisaig (na jihu). Tam se také nachází tři domy, ve kterých byli příslušníci československé brigády ubytováni, tj. Garramor, Camusdarrach a Traigh House. • A výsledek? Detailní průzkum lokality a informace z historických rešerší zúžily počet uvažovaných lokalit pro výstavbu památníku na dvě: 1. vesnice Arisaig a 2. okolí Traigh House, kde byli naši vojáci ubytováni. Po průzkumu ve vesnici Arisaig – tam se výhodně nachází informační středisko Land, Sea and Islands Centre, kde bude možno instalovat stálou výstavku, týkající se československých parašutistů, a pomníku - a lokalit v okolí Traigh House jsme nabyli přesvědčení, že v souhlasu s názory mnoha obyvatel Arisaigu by jak obě rady, oblastní a místní, tak i místní občané uvítali postavení pomníku v přístavu Arisaig, křižovatce cest našich vojáků. Navíc, dnes po zbrusu nové silnici snadno přístupný Arisaig se nachází v turisticky vysoce exponované oblasti, a jak památník československým vojákům, tak i expozice v informačním středisku by popularizovaly nejen příslušná historická fakta, ale i Českou republiku. • Vím od Vás, že se výbor charity rozhodl odklonit od tradičního figurativního pojetí podobných vojenských pomníků a vybudovat moderní pomník v konceptu vyhovujícím jak přírodnímu rámci, tak i příštím generacím. Jak by měl vypadat? Pomník si představujeme jako surový žulový balvan umělecky dotvořený tak, aby obsahoval formu přistávajícího padáku, důležitého „nástroje“ parašutistů. Přírodní rámec a zahradní úprava odlehčí formu pomníku natolik, aby nevzbuzoval depresi z krutého osudu mnoha našich vojáků, ale naději jak naši, tak i budoucím generacím, vyrůstající ze sebeobětování hrdinů. Provedení bude také vyhovovat místním meteorologickým podmínkám. Nárazy větru zde často dosahují 160 km/hodinu a materiál musí vzdorovat tříšti mořské vody. Pomník by mohla doprovodit keramická nebo kovová pamětní deska s nápisem ve stylu Na paměť československým vojákům, kteří prošli výcvikem Special Operations Executive a obětovali své životy za svobodu druhých. • Děkuji Vám, vážený pane honorární generální konzule, za Vaši iniciativu. Výcvikem Special Operations Executive ve Skotsku prošly takřka tři stovky československých vojáků z druhé světové války, kteří se v odvážných akcích v týlu nepřítele, na území obsazeném nacisty i v bitevním nasazení na frontě zasloužili nejen o osvobození své vlasti, ale i o svobodu jiných národů. Většina z nich za to zaplatila životem. Pomník bude proto vybudován nejen jako připomínka jejich hrdinství, ale i jako pietní místo a válečný hrob těch, kteří jsou uloženi k věčnému odpočinku neznámo kde. Veřejnou sbírku pro charitu CZECH MEMORIAL pořádá v České republice nadační fond Česká rada pro oběti nacismu (účet číslo 11446622/0800), a ve Velké Británii sama registrovaná charita CZECH MEMORIAL (registrační číslo SC039283, http://www.czechmemorial.org a www.pomnikparasutistum.cz). Záštitu výstavbě pomníku udělili prezident České republiky Václav Klaus a ve Skotsku Lord High Commissioner The Rt.Hon. George Reid. Svoji podporu vyjádřili také ministr zahraničních věcí České republiky Karel Schwarzenberg a ministryně obrany České republiky Vlasta Parkanová. Charita Czech Memorial, jejíž výbor tvoří pouze neplacení dobrovolníci a která nezaměstnává žádnou placenou sílu, vyřídí jak výstavbou pomníku, tak i jeho financování a vyřízení žádosti o povolení výstavby ve Skotsku a podobně.Virtuální prohlídka místa, kde bude postaven památník našim parašutistům ve Skotsku, je na tomto odkazu. |
Foto © archiv autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ondřej Suchý |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Helena Štáchová |
 |
Jiří Menzel |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Karel Šíp |
 |
Milan Markovič |
 |
Ivan Kraus |