Ing. Ivo Toman: Tajemství vnitřní mluvy (2)
Rubrika: Publicistika – Doporučení
|
|
| KAPITOLA 8 4. životní chyba: Většina lidí nemá životní cíl  Hodně lidí žije ze dne na den a řeší jen každodenní problémy. Jedno čínské přísloví říká: Když nevíme, kam jdeme, je zcela jedno, kterou cestu si zvolíme. Znáte nějaké úspěšné lidi? Víte, čím se odlišují od ostatních? To je jednoduché, oni mají své cíle. Příčina úspěchu totiž spočívá v dlouhodobé koncentraci na konečný cíl. Podle jednoho dlouhodobého průzkumu v USA pouze tři procenta studentů dokázala napsat své cíle na papír, když končila školu. Zbytek to prostě nedokázal. Po dvaceti letech pracovníci univerzity vyhledali své studenty a zjistili, že ti lidé, kteří před dvaceti lety věděli, co chtějí, nashromáždili větší majetek než zbývajících 97 %! Už chápete, proč je důležité mít cíl? Zde je velké nebezpečí. Každá činnost je zpočátku doprovázená velkým nadšením. Jenže časem to nadšení vyprchává. Smysl však má jenom opakovaná správná činnost. Zkusit něco nebo zkoušet něco, to je jako nedělat nic. Jak ale vypadají cíle většiny lidí? ??? Jsou to jen sny. Pro splnění cílů si nejprve ty sny musíte napsat na papír a pak i jednat. Pravidelně a dlouhodobě jednat. Henry Ford prohlásil: „Myslíš-li, že můžeš, máš patrně pravdu. Myslíš-li, že nemůžeš, máš patrně také pravdu.“ Tomu se říká síla myšlenky. Vaše chování se mění tak, jak se mění vaše myšlení. Z toho vyplývá, že pokud budete pozitivně myslet, budete i pozitivně jednat. A naopak: Budete-li negativně myslet, budete samozřejmě i negativně jednat. Stačí na neúspěchy dostatečně dlouho myslet. A pište si, že přijdou. S negativními myšlenkami v hlavě začnete prohrávat. Narodili jste se, abyste prohrávali? Vždyť jste začali velkou výhrou. Vzpomeňte si na ty spermie. Na téma cílů a jejich stanovování už bylo napsáno mnoho knih. Také se tomu věnuji ve své první knize Jak začít MLM, strašák nebo příležitost?, v níž jsem o tom napsal celou kapitolu. Mít vylepený svůj cíl na zrcadle, nad postelí nebo na záchodě vám ještě nezaručí úspěch. K úspěchu vedou pouze činy. A také pozitivní myšlení funguje jen u těch lidí, kteří jednají. Je spousta nešťastných lidí, kteří stále čtou knihy o pozitivním myšlení, vymetají všechny semináře o pozitivním myšlení, ale kvalita jejich života se nijak nezlepšuje. Proč asi? ??? Mnozí lidé se totiž stále chtějí připravovat, učit, vzdělávat, ale nepracují na správných věcech. Zaměstnával jsem jednoho prodejce. Ten se stále učil, opravdu poctivě. Ale skoro nikdy nenavštívil žádného potencionálního zákazníka. Přitom byl prodejce. Když jsem se ho ptal proč, odpověděl mi, že stále ještě všechno perfektně neovládá. Neuvědomil si, že nikdy nebude všechno perfektně ovládat. Dnes s odstupem vidím jako velkou chybu, že jsem se ho nezbavil mnohem dříve. Rozchod byl pro něj bolestný. Navíc jsem přišel o spoustu peněz. Takovíto lidé se budou roky připravovat na to, jak začnou vydělávat peníze. Třeba na svůj mercedes. Jenže jiní ho za tu dobu už mají! Začínáte tušit, kam mířím? *** NEJDE JEN O SAMOTNÝ CÍL. JDE HLAVNĚ O MYŠLENKOVOU CESTU K CÍLI. Změňte nyní úhel pohledu. Všechno, nač myslíte, je emoční záležitost. I vaše cíle. Čím zejména vynikají pozitivně naladění lidé? Oni umí neustále měnit úhel pohledu tak, aby vše viděli kladně. A to vždy kladně. Málokdo to dělá, přitom každý člověk dokáže změnit úhel pohledu. Chcete příklad? Která mozková polokoule je levá? Záleží na tom, zda se díváte zepředu, nebo zezadu. Stačí změnit úhel pohledu. Představte si horolezce. Každý horolezec chce vylézt až na samý vrchol hory. Neznám horolezce, který by se připravoval na svůj výstup tím, že by si říkal: „Nahoru nedojdu. A ještě zmrznu.“ Horolezci vždy začínají s tím, že jim to vyjde, že to dokážou a že vydrží až do konce. Problémem však je, že i horolezec je jen člověk, který přemýšlí. Výstup totiž trvá dlouhou dobu a jeho mozek po celou dobu pracuje. Jednak se začne vrtat ve své minulosti. O tématu minulosti se ještě budeme bavit v kapitole 5. životní chyba: LIDÉ PŘÍLIŠ ROZEBÍRAJÍ SVOU MINULOST. Tím to ale nekončí. Začnou ho napadat i jiné myšlenky: „Musím já vůbec dojít až nahoru? Teď jsem zpocený a tam nahoře bude mrznout. Ježíšimarjá, už cítím, že se mi dělají dva puchýře. Copak asi teď dělá moje žena? Je tam sama? Zdála se mi nějaká divná. Možná má někoho jiného. Dlouho věděla, že bude sama, takže se mohla připravit. Opravdu je v poslední době nějak divná. Určitě někoho má! To jsem si ale vzal mrchu!“ A tak si člověk ve své hlavě sám začne tvořit všelijaké myšlenky a pochybnosti. Časem těch pochybností přibývá. A jaký je výsledek? ??? Bohužel někteří horolezci nedojdou až nahoru, přestože původně nahoru chtěli všichni. I vy se chcete mít dobře. Chcete vydělávat více peněz, mít skvělé vztahy, dokonalé zdraví a dokonalou rodinu. Jenže většině lidí se to nepodaří, protože neumí „vypnout“ problémy ve své hlavě. Sami si tak vytvářejí různé bloky. Musíte se naučit problémy „vypnout“. A „zapnout“ jiný program, jako když přepnete stanici v televizi. Jen tak současné myšlenky nahradíte jinými myšlenkami. Vědomě „vypudit“ problémy ze své mysli v daném okamžiku nedokážete. Je to proto, že v každém okamžiku můžete myslet jen na jednu věc. Jestliže tedy myslíte na to, že na něco konkrétního nechcete myslet, tak myslíte právě na to, nač myslet nechcete. Jenže nejde chtít na něco nemyslet. Mozek totiž stále na něco myslí. Jde jen myslet na něco jiného. Vy chcete změnit svůj život. Chcete se mít lépe, nebo ne? Nyní vám ukážu, jak to lidé dělají. Použiji k tomu známý příklad, který se opakuje v mnoha knihách. Představte si slona. Představte si velkého slona. Představte si velkého žlutého slona. Představte si velkého žlutého smradlavého slona. Představte si velkého žlutého smradlavého škaredého slona. Nyní s okamžitou platností na toho slona zapomeňte! Nemyslete na něj! Už ho nesmíte mít v hlavě! Na co myslíte? ??? Vsadím se, že to vím. Myslíte právě na toho slona, na kterého nemáte myslet. Nemyslet na něco prostě nejde. Nejde chtít vědomě teď hned na něco přestat myslet. Mozek přemýšlí ve dvou rovinách: jednak v představách a jednak ve slovech. Slova jako nesmím, musím, chci, nechci nejsou nikdy tak emočně silná jako představy. Představy jsou obrazy, které si emočně lépe vybavíte. Uvedu malý příklad: Slova: Nechci sníst citron. Chci sníst citron. Obraz: Představte si, že umytý a rozkrojený citron očicháte, olíznete a pomalu rozkousáváte. Cítíte jeho vůni a chuť. Cítíte jej v krku. Která z obou možností způsobila, že jste se více zašklebili? Vsadím se, že ta druhá. Přitom vůbec není důležité, zda to chcete, nebo nechcete. A zda do toho citronu právě teď ve skutečnosti koušete. Představivost je podle psychokybernetiky asi desetkrát silnější než síla vůle. Přitom se všude neustále „žvaní“ o silné vůli. Zapomeňte na silnou vůli a naučte se pracovat se svou představivostí. O silné vůli nás ve škole učili pořád. Jenže se silnou vůlí je to jinak. Nejsilnější vůli musí mít zemědělci. Musí ji mít. Jak by jinak mohli od rána do večera pracovat na poli a ještě se starat o zvířata? Každý den v roce. Svátek nesvátek. A co když přijde krupobití nebo záplavy nebo silné mrazy v květnu? Na co jim pak je silná vůle, když nemají příznivé podmínky? Všichni předkové mojí matky byli zemědělci. Hyundai v Nošovicích je postaven zčásti na jejich pozemcích. Nikdo z nich to nikam nedotáhl. A pokud si pamatuji dědu a babičku, tak jen dřeli a dřeli. Bez ohledu na počasí. Bez ohledu na to, zda byl komunismus, nebo ne. Dědu si pamatuji v chlévě u krav nebo na poli, ale ne jako úspěšného člověka. A určitě musel mít silnou vůli, neboť o dobytek se staral i na Štědrý den. A babička? ??? To samé. Jen ještě stihla i vařit. Ráno vstali mezi 4. a 5. hodinou a šli se starat o dobytek. Pak byli celý den na poli. Potom se zase starali o dobytek. A znova a znova. A jednou za týden šli do kostela a modlili se, aby nebyla povodeň, aby nebyla bouřka, aby nebylo sucho. A jako na potvoru jeden rok bylo sucho, další rok byla povodeň. Oni se modlitbami snažili ovlivnit to, co ovlivnit nemohli. Copak máme nějaký vliv na počasí? A pak se objevil nějaký „darebák“, který v 10 hodin vstával, ve 12 hodin koupil jejich úrodu a ve 14 hodin ji prodal. Víte, jak mu říkali: „Ta svině bohatá!“ Vyrostl jsem v prostředí, ve kterém platilo, že kdo je úspěšný, je zákonitě také špatný. A oni dřeli! Na to potřebujete strašně silnou vůli. Nemůžete říci svému dobytku ve stáji: „Milé krávy, já si teď užiji dovolenou. Já vás teď pořádně podojím na 14 dní dopředu. Holky, vydržte to. Já už k tomu moři musím.“ To nejde! Přestaňte věřit těm nesmyslům o silné vůli, které stále kolem sebe slyšíte. To jsou výborné pohádky pro chudé, kterým se už tisíce let říká: „Musíš mít silnou vůli a poslouchat vrchnost nebo pana faráře.“ Místo toho si začněte představovat, co chcete vy. Ne, co chtějí jiní. Soustřeďte se na své cíle. Co se ale nejspíše stane, když sice chcete být bohatý a zdravý, ale většinou přemýšlíte takto? „Nesmím být chudý. Nesmím dostat rakovinu.“ Slovo nesmím mozek vnímá asi 10× méně než ty obrazce chudoby a rakoviny. Co tedy vidí váš mozek? Mozek vás vidí z 90 % jako chudáka s rakovinou. Místo abyste si říkali: „Jsem nejlepší, nejhezčí, nejvíce sexy,“ si říkáte: „Jsem moc tlustý, nesmím tolik jíst.“ Jak asi tímto způsobem programujete svůj mozek a kam se bude ubírat váš příští život? Pokud dnes máte 120 kilogramů, pak musíte svůj mozek kladně oblbnout tím, že mu budete ukazovat jen cílový stav. Nesmíte si říkat: „Musím zhubnout. Jsem moc tlustý.“ Říkejte si, jak chcete vypadat. Říkejte si cílový stav: „Jsem skvělý. Mám štíhlý pas a široká ramena. Mám 80 kilogramů. Jsem sexy a cítím se skvěle. Všichni mě obdivují. Jsem ve formě.“ Řešte také jen to, co dokážete ovlivnit vy. Ne myšlenkové pochody jiných lidí. Řešte, jak vypadáte vy, ne nadváhu u druhých. Kolikrát jsem už byl svědkem toho, jak se někdo snažil pomáhat druhému: „Měl bys zhubnout. Já to s tebou myslím dobře. Neměl bys tolik pít. Já to s tebou myslím dobře. Neměl bys mluvit sprostě.“ Jaký byl výsledek? Dotyčný se akorát naštval a navíc větu „Neměl bys.“ mozek nebere. **** PŘITAHUJEME VŠE, ČEHO SE BOJÍME Úspěšní lidé směřují k úspěchu. Neúspěšní lidé se bojí neúspěchu. Lidské jednání směřuje k tomu, nač lidé nejvíce myslí. V postatě je jedno, zda to, nač myslíte, chcete, nebo nechcete. Je také jedno, zda je to pozitivní, nebo negativní. Mozek totiž pracuje jen s představou. Nepracuje s obrácenou představou. Uvedu příklad: Na něčem pracujete a nechcete to pokazit. A tím právě myslíte na: pokazit. Směřujete tak nechtěně k tomu, co nechcete. Jak tedy směřovat k úspěchu? „Dopadne to skvěle. Jsem úžasný a tento úkol udělám nejlépe ze všech lidí na světě.“ Máte strach ze ztráty něčeho? Jakmile se začnete zabývat strachem, že o něco přijdete, už programujete svůj mozek na: přijdu o to. Začnete se podvědomě chovat tak, abyste o to přišli. Prostě to přitáhnete, a pak budete naříkat jako miliony jiných lidí: „Já to věděl. To je můj osud. Vždy to tak dopadne. Já si snad nic lepšího nezasloužím.“ Slova, kterými sami k sobě hovoříte, mají obrovskou sílu, protože vaše podvědomí směřuje k tomu, o čem sami se sebou hovoříte. Vždy směřuje k tomu, nikdy ne od toho. Nejde něco nechtít a nemyslet na to. Mozek do podvědomí předá jen význam slov. A nepochopí nechtěný význam špatné myšlenky. Zaměřte se proto jen: 1. Na to, co chcete. Ne na to, co nechcete. 2. Na přítomnost. Vzpomínky na minulost vás většinou přivedou k minulým neúspěchům. Slova mají opravdu ohromnou moc. Koneckonců, jakými třemi větami začíná bible? ??? Lidský mozek také nepochopí negaci negace neboli nechtít nechtěné. Pokud něco chcete, pak to chtějte a nechtějte opak. Chcete-li být úspěšní, ale místo toho si říkáte: „Nesmím selhat. Nesmím to pokazit. Asi budu vypadat blbě.“ Pak máte v mozku hlavně selhat, pokazit a blbě. Klasickým špatným příkladem je: „Nesmíte přemýšlet negativně.“ To je přímo návod, jak to nedělat. Chtějte jen to správné, tedy: „Přemýšlejte jen pozitivně.“ Tudy vede cesta ke splnění vašich cílů. Přes samomluvu. Přes to, jak hovoříte sami se sebou. Kdyby mi před 20 lety někdo řekl, že zrovna já budu veřejně přednášet, dokonce na toto téma psát knihy, tak bych mu určitě nevěřil. Proč? ??? Protože jsem věřil, že to nejde. Protože tehdy jsem neustále obviňoval celý svět, proč zrovna já mám tiky a jiní ne. Proč zrovna já jsem na tom tak špatně. Vždyť jsem nikomu neublížil. To je nespravedlivé! A výsledkem tohoto vzorce myšlení bylo, že jsem se litoval, ostatní obviňoval a utápěl se v alkoholu. To byl v té době můj jediný zdroj kladných emocí. Když jsem pak začal v praxi dělat to, o čem zde a v jiných svých knihách a nahrávkách vyprávím, začal se můj život měnit k lepšímu. Začal jsem více a více myslet na to, jak to udělat, aby to šlo. Pak se začaly měnit i moje samotné myšlenkové vzorce. Stále více mne napadaly myšlenky, které mě posouvaly takovým směrem, aby to šlo lépe. A pak přišly i konkrétní nápady, jak to udělat, aby to šlo ještě lépe. A to přesto, že se občas zhoršily mé vnější podmínky. Dokonce jsem byl hodně zadlužený. Jenže, jak prohlásil Mike Todd: „Nikdy jsem nebyl chudý, jen na mizině. Být chudý je rozpoložení mysli. Být na mizině je dočasný stav.“ Záleží tedy jen na vašem duševním rozpoložení a na vašich myšlenkách. Ovšem chce to čas. Někdy hodně času. |
| KAPITOLA 9 5. životní chyba: Lidé příliš rozebírají svou minulost Jak já to vidím, tak s minulostí je to takto: Je dobré studovat historii, člověk se při tom hodně poučí. Ale hrabat se ve své minulosti a trápit se tím, co vše jsme v životě pokazili, to je něco jiného. Člověk má dva druhy paměti. První je, že si pamatujete dlouho ty zážitky, které jsou hodně emoční. Pamatujete si první sex. Vzpomenete si ale, jaký byl sex číslo 27? To si už asi nepamatujete, protože poprvé to bylo emočně silnější. Pamatujete si, jak jste se cítili, když vás někdo zbil. To člověka hodně štve. Také si vybavíte, jaké to bylo, když vy jste někoho přeprali. Zajímavé je, že více si pamatujete negativní emoce. Pokud se zabýváte svou minulostí, zabýváte se hlavně svými životními průšvihy. Víte, co se vám nepovedlo, kdo a kdy vám ublížil: „Proč mi v roce 1982 řekl, že jsem kráva?“ Už uplynuly desítky let a stále si to pamatujete. Někteří lidé si dodnes pamatují zážitky z války. Ale ani za nic na světě si nevzpomenou, kam včera dali ty bačkory. Proč? ??? Protože emoce z války jsou silnější. Emoce musí být silné, abyste si to zapamatovali. Kladné, nebo záporné. To je jedno. Ale silné. Tato emoční paměť však je dost nepřesná. Vybavíte si zejména pocity (emoce), které jste tehdy zažívali. Druhý typ paměti způsobuje, že si pamatujete přesně. Dokonale přesně. Ale jen asi sedm až devět sekund. No schválně, na co jste mysleli přesně před minutou a půl? ??? To už je mlha. Jestliže vzpomínáte na minulost, pak se vám vybaví hlavně vaše neúspěchy. Ty totiž pro vás představují velké negativní emoce a je jich navíc hodně. Výsledkem pak je ten vzorec myšlení, že většina věcí v životě se vám nepovedla. Chtěli jste být slavným zpěvákem, když jste byli mladí? A byli jste? Nevyšlo to. Neúspěch. Chtěli jste být kosmonautem, když jste byli malí? A byli jste? Nevyšlo to. Neúspěch. Chtěli jste být prezidentem, když jste byli malí? A byli jste? Opět to nějak nevyšlo. Neúspěch. Chtěli jste být slavným hercem nebo herečkou, když jste byli malí? A byli jste? Opět to nějak nevyšlo. Neúspěch. Chtěli jste být lékařem nebo slavným vědcem? Chtěli jste být reprezentantem své země v nějakém sportu? Chtěli jste se naučit cizí jazyk? Kolikrát jste to zkoušeli? A povedlo se vám to? Nejspíše i tyto věci vám nevyšly. Neúspěch. Neúspěch. Neúspěch. Naprostá většina z toho, co jste v životě chtěli, se vám nepovedla. Pokud ano, pak jste velkou statistickou odchylkou. Většina lidí totiž své sny nikdy nenaplní. A budu pokračovat. Nechala vás nějaká holka nebo kluk? Nebo více holek či kluků? Přišli jste o peníze? Urazil vás někdy někdo? A takto bych mohl pokračovat ještě dlouho... Vyplývá z toho, že ohlédnete-li se do své minulosti, pak budete nejspíše vzpomínat na jednu špatnou zkušenost za druhou. U téměř všeho máme výsledek: Neúspěch. Přitom princip úspěchu je v podstatě jednoduchý. Musíte to hodně zkoušet. To je podobné jako s mládenci na taneční zábavě. Jeden to zkusí a jde za slečnou: „Slečno, smím prosit?“ „Bohužel ne. Teď jsem si sedla.“ Tak to zkusí ještě dvakrát a jde se opít. Jiný mládenec protancuje celou noc. Ale během té doby ho 52 dívek odmítlo. Je to o přístupu k neúspěchům. Ten druhý mladík se na neúspěchy nedívá jako na osobní prohru, ale jako na další krok k úspěchům. Jednou to vyjde. A ani nemusí být velmi dobrý tanečník. Tajemstvím je zde vytrvalost. Většina lidí se však vzdává. Během prvního roku se vzdá přes 90 % lidí, kteří se pokusili stát se prodejcem čehokoliv. To je ta nejlepší zpráva pro ty, kteří to nevzdají. Kdyby prodejci absolvovali svá školení v mateřských školkách pozorováním dětí, určitě by jich tolik neodpadlo. Proč? ??? Protože děti mají tisíce špatných pokusů a omylů a stále to zkoušejí. Znovu opakuji, že pozitivní myšlení není pro každého. Oba typy, úspěšní i neúspěšní lidé, si uvědomují, že spoustu věcí dělají špatně. Jenže úspěšní lidé chápou neúspěchy a chyby jako zkušenost: „No a co? O co jde? Někde dělám chybu. Tak to musím zlepšit a vyjde to jindy.“ Neúspěšní lidé však chyby a nezdary berou jako svá osobní selhání, proto se jimi nechají zdeptat. V přírodě vše směřuje od nerovnováhy k rovnováze. Jen člověk se často sám vytáčí opačně, od rovnováhy do nerovnováhy. Tehdy, když se hrabe ve své minulosti. Proto vám radím. A z vlastních zkušeností. Neohlížejte se zpět do minulosti. To už neovlivníte a štve vás to kvůli negativním nemocím. Místo toho si říkejte: „Oheň už dohořel, proč se hrabat v popelu.“ Řešte to, co je teď. Řešte to, co ovlivníte. Oheň už dohořel. Určitý typ člověka příliš přemýšlí nad svými neúspěchy v minulosti. Jiný typ člověka má jiný vzorec myšlení. Prostě jde a místo, aby se ohlížel zpět, udělá, co si myslí, že má udělat. Až pak zjistí, zda to bylo správné, či nikoli. Ale nikdy to nezjistí, pokud to předem neudělá. *** BRZDÍCÍ VLIV RODINY A PŘÁTEL Co se stane, když vycítíte nějakou novou příležitost? Pokud s tím půjdete za svými nejbližšími, často dojde k následujícímu. Představte si, že jste dodnes žili v uzavřené bedně. Najednou se vám pootevře víko té bedny. Vy vykouknete ven a uvidíte příležitost. Vám se to hrozně zalíbí. Jste nadšení z vidiny své lepší budoucnosti. Vlasy se vám vzrušením naježí, oči zasvítí a… Přiběhnete s tím za svými nejbližšími a zvoláte: „Mám bomba kšeft! Budeme vydělávat miliony! To bude paráda. Už se těším. To bude úžasné!“ A komu to řeknete? ??? Tomu, kdo vás dlouho a velmi dobře zná. To znamená, že také tomu, kdo zná nejvíce vašich neúspěchů a průšvihů. Pro většinu z vás jsem úspěšný člověk. Co si ale o mně myslí můj otec? Ten mě zná nejdéle. On zná moje dětství, on ví, že jsem postižený. On mě nepovažuje za tak úspěšného jako ostatní lidé. A co bych já udělal? Šel bych s tou svou příležitostí za svým otcem nebo za bratrem. Ten mě také zná velmi dlouho. Navíc já jsem nejmladší. Jak se asi ke mně bude chovat můj o 4 roky starší bratr? Ti všichni vezmou obrovské kladivo a zatlučou mě zpět do té bedny. „Co blbneš. Vrať se, kam patříš!“ Kdybych dal na své nejbližší z rodiny a známé, tak nikdy nenapíši knihu, protože oni vždy věděli, že jsem ve škole v češtině nevynikal. Kdybych dal na své nejbližší, tak ani nikdy nezačnu podnikat, protože náš soused v Havířově se po roce podnikání kvůli dluhům oběsil. Kdybych dal na své nejbližší, tak ani nikdy neškolím, protože moji nejbližší vědí, že mám tiky, a nikoho jiného s takovým problémem, který by o tom veřejně mluvil, neznají. Kdybych dal na své nejbližší, tak tyto řádky nepíši v Londýně, ale v Havířově. Zdá se vám to neskromné? ??? Jistě, je to neskromné. Jenže skromným patří důchod. A rodina s nejbližšími přáteli navíc udělají další věc, pokud za nimi s nějakou novou myšlenkou přijdete. Oni vám ještě řeknou, že máte čas, že se přece nemusíte rozhodnout hned. Řeknou vám, ať počkáte. A tak půjdete spát. Před spaním vám bleskne hlavou nějaká pochybnost: „Možná to nevyjde. Je pravděpodobné, že to nevyjde, vždyť ne každému se daří. A čeho jsem vlastně dodnes dosáhl?“ Pak půjdete spát. Ráno těch pochybností najednou bude více. Zeptáte se manželky, co by tomu řekla, kdybyste investoval peníze do něčeho, o čem vlastně ani nevíte, zda to vyjde. A nyní se v tom začnete vrtat. Ve vaší hlavě začne srovnávání s minulostí: jeden průšvih – prezident nejsem, druhý průšvih – ani kosmonaut nejsem, nemocný jsem byl, holka mě nechala, druhá mě nechala, třetí, čtvrtá… Jazyky neumím… A teď je přede mnou nějaká příležitost… Co nejspíše nastane kvůli srovnávání dneška s minulostí? Co asi už ze setrvačnosti chcete automaticky udělat? Nepřibude vám další čárka do kolonky neúspěchů? Co myslíte? ??? Je to paradoxní, ale problémem je to, že moc přemýšlíte. Možná vám to připadá divné, ale je to tak. Ideální je, abyste se z hlediska úspěchu stali velmi jednoduchými lidmi a dělali pouze jednoduché věci. Jen ty významné. Několik let se držím hesla, které zní: Když už ráno vstanu z postele, ať za to někdo zaplatí. Je to velmi primitivní. A funguje to. Dospěl jsem k velice zvláštnímu závěru, který mi však opravdu funguje: Chcete-li uspět, zprimitivněte. Earl Nightingale už před desítkami let ve své slavné přednášce Nejneobyčejnější tajemství prohlásil: „Jsme produkty svých myšlenek.“ Earl Nightingale lidský mozek přirovnával k úrodné půdě. Co zasadíte, to vám vyroste. Kukuřice, nebo jedovatá rostlina. Úrodné půdě to je jedno. Prostě se o to postará. Krmte své tělo podřadným jídlem – a jaký bude výsledek? Krmte svůj mozek podřadnými myšlenkami – a jaký bude výsledek? ??? Mozku to je jedno. Prostě se o to postará stejně jako úrodná půda. Za časů Earla Nightingalea byla televize ještě v plenkách. A jak je to s televizí dnes? V průměrné domácnosti běží televize sedm hodin a dvanáct minut denně. A děti se na ni dívají minimálně dvě hodiny. Zaměřme se nyní pouze na televizní zpravodajství. Lehce se dá spočítat, že pokud trvá půl hodiny, tak za rok to je přes 182 hodin. To je celý pracovní měsíc. A co se během té doby dozvíte? Vraždy, války, záplavy, tornáda, zemětřesení, letecká neštěstí, úplatky, skandály a tak dále. Samé negativní zprávy. I proto se na televizní noviny dívám málokdy. Tento jeden pracovní měsíc věnuji raději své práci nebo rodině nebo si čtu nebo jsem v bazénu. Zkuste si představit, že by se televize bez vás dvě hodiny denně obešla. Víte, kolik byste toho mohli stihnout? ??? Myšlenky jsou vaše energie. Spočítejte si, jakou obrovskou energii můžete využít pro svůj úspěch. Mozek je podle odborníků nejúčinnější zbraň ze všech zbraní. Ale většina lidí toho neumí využít. Mimochodem, všimli jste si, že v televizních seriálech se hlavní hrdinové nedívají na seriály? Vypijte celou láhev pravého šampaňského z Remeše, až uvidíte prvního kladného seriálového hrdinu, jak sleduje mýdlové opery. Přitom většina lidí vzdychá obdivem, jací jsou úžasní. |
| Pokud vás tyto ukázky zaujaly a chcete si přečíst celou knihu, máte jedinou možnost, jak jí získat - a to objednat si ji přímo ve firmě TAXUS, protože v knihukpectvích ji nenajdete.
|
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 04. 2009.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Milan Markovič |
 |
Milan Lasica |
 |
Ivan Kraus |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Jiří Suchý |
 |
Zdeněk Pošíval |