Dobromila Lebrová: Karel Purkyně, malíř a výtvarný kritik
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
Český malíř a portrétista Karel Purkyně bývá poněkud zastiňován slávou svého otce světoznámého fyziologa Jana Evangelisty Purkyně. Byl jedním z nejnadanějších českých realistických malířů; ovšem za svého života se žádného uznání nedočkal. ![]() Vedle jména Karel, které měl po otci své maminky Julie, měl ještě i druhé jméno po tomto dědečkovi a třetí jméno měl po svém švédském strýci. Celé jméno tedy bylo Karel Asmund Nathanael Purkyně. Dědeček, švédský přírodovědec a zároveň berlínský profesor Karl Asmund Rudolpi (1771 - 1832) byl odborníkem v helmintologii, tj. nauce o cizopasných červech. Zajímavé je i to, že na J. E. Purkyně upozornil profesora Rudolphiho Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832), který také podpořil Purkyňovu profesuru na univerzitě ve Vratislavi. - Dědeček Rudolphi rovněž podlehl choleře ve stejném roce jako jeho vnučky. Karlovi nebyl ještě ani rok, když mu zemřela maminka a ještě tři měsíce předtím česká babička Rosálie Purkyňová z Libochovic, odkud jeho otec pocházel. Jan Evangelista Purkyně ponechal své dva syny v péči dvou služebných a v domě si zařídil prozatímní fyziologický ústav. Je známo, že služebné dětem leccos povolovaly a tatínek byl příliš pohroužen ve svém bádání, než by si toho všiml. Tím ale také vyrostli oba synové v poměrně samorostlé osobnosti. - Je také známo, že Karlovi nešla příliš čeština, což mu zůstalo po celý život; bylo to později i důvodem určité kritiky. Už od malička Karel Purkyně maloval, jak s potěšením sděloval Jan Evangelista Purkyně švagrové do Prahy. Purkyňovy od. r. 1842 navštěvoval básník František Ladislav Čelakovský (1799 - 1852), který byl tehdy jmenován profesorem slovanské literatury vratislavské univerzity, a domácnost Purkyňových byla centrem různých vlasteneckých setkání. Jan Evangelista Purkyně toužil po návratu do Prahy. Už v r. 1835 se sice možnost naskytla, protože se uvolnilo místo profesora anatomie, ale Purkyně požadoval, aby mu byla do univerzitní praxe započtena i léta strávená v cizině. Jelikož to tehdejší ministerstvo školství nepovolilo, musel zůstat ve Vratislavi až do r. 1850, kde se obě rodiny - Purkyňova i Čelakovských - vrátily do Prahy a Jan Evangelista Purkyně začal v Praze přednášet fyziologii. Rodina bydlela ve Spálené ulici č. 75, kde je i pamětní deska Jana Evangelisty. Zde míval ateliér malíř Josef Mánes (1820 - 1871), který vypodobnil Jana Evangelistu Purkyně jako starce a Karla Purkyně jako mladíka na obrazu „Leden“ pro Staroměstský orloj. ![]() „Krasoumná jednota“ byl spolek výtvarníků, který vznikl v r. 1835 z popudu „Společnosti vlasteneckých přátel umění“, což byla česká mecenášská organizace vzniklá už v r. 1796 z popudu českých šlechticů. Tato společnost byla také zakladatelkou pražské Akademie výtvarných umění. - „Krasoumná jednota“ byla jediným výtvarným spolkem v Praze, který pravidelně pořádal umělecké salóny a výstavy. Purkyně měl ale jiný pohled na malířství, než co se „nosilo“ v Praze vzhledem k tomu, že vyrostl jinde. Nepodřizoval se místnímu romantismu a usiloval o realistické vyjadřování. Proto navštěvoval i tehdejší umělecké výspy západu - Drážďany, Mnichov, Norimberk a Lipsko. Ale ani v Praze mu nebylo z nedostatku mateřské péče příliš útulno, a tak r. 1854 odešel na delší studie - nejdříve do Mnichova k malíři Berdellovi, ale protože ani tam nebyl spokojen, odešel na podzim r. 1856 do Paříže. I když by si to jeho otec přál, aby navštěvoval nějakou školu, učil se sám studiem význačných světových děl v galeriích. Nejvíce ho ovlivnila díla francouzského realisty Gustava Courbeta (1819 - 1877), především jeho podobizny. Koncem r. 1857 se vrátil do Prahy a začal obesílat výstavy různými podobiznami. Byly to jednak autoportréty a jednak podobizny dalších tehdejších obyvatel Prahy - například sochaře Josefa Worlíčka (1824 - 1897). U Purkyňů v Praze stejně jako ve Vratislavi bylo místo, kde se scházeli význačné osobnosti té doby - Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856), Josef Jiří Kolár (1812 - 1896), jeho manželka Anna Kolárová - Manetínská (1820 - 1856), sochař Václav Levý (1820 1870) a malíř Jaroslav Čermák (1830 - 1878). ![]() V r. 1859 namaloval Karel Purkyně „Studii staré ženy“ a následujícího roku namaloval dva protějšky s náboženským motivem - „První a poslední políbení“ ze života Kristova, kde na prvním se Kristus na klíně své matky líbá s Janem Křtitelem a na druhém líbá Jidáš Krista zrádným polibkem v zahradě getsemanské. Z r. 1860 pochází jedno z jeho nejznámějších děl - potrét pražského měšťana - kováře Jecha - nazvané „Politizující kovář“. Ovšem v době vzniku byl obraz považován za špatný, oceněn byl až mnohem později jako vrcholné dílo českého realismu. R. 1860 se Purkyně oženil s dívkou, kterou znal už od dětství z Vratislavi. Jeho snoubenka - Marie Wiedermannová pocházela z herecké rodiny a její rodiče mezi r. 1830 až 1850 ve Vratislavi účinkovali. R. 1850 se Mariini rodiče rozešli a maminka, herečka Helena Wiedermannová (1805 - 1861) získala angažmá ve Stavovském divadle v Praze. Tehdy Purkyně namaloval Mariin portrét. Ona byla v té době snad jedinou, která věřila v jeho schopnosti a v jeho umění. Měli tři děti. Dcera Růžena (1864 - 1951) byla rovněž malířkou, která se provdala za básníka a spisovatele Rudolfa Pokorného (1853 - 1887). Napsala o svém rodu knihu „Život tří generací“ vydanou Uměleckou besedou v r. 1944. ![]() V r. 1864 oslavovala pražská Umělecká beseda, jejímž byl významným členem, třísté výročí narození Williama Shakespeara (1564 - 1616). Tehdy navrhl Karel Purkyně kostýmy a scénu pro „Průvod z postav Shakespearových“ a Bedřich Smetana (1824 - 1884) složil k tomuto průvodu slavnostní pochod. Malba, která celou malířovu představu znázorňuje, je uložena v Národní galerii. V r. 1866 spolu s Quidem Mánesem ilustroval Cervantova „Dona Quijota“. Bohužel tehdejší tiskařská technika nedokázala zcela zobrazit virtuozitu jeho ilustrací. Vedle těchto ilustrací kreslil karikatury pro časopisy „Brejle“, „Humoristické listy“. V letech 1862 - 1868 psal umělecké referáty a fejetony do „Národních listů“ a do „Politika“. Vzhledem k jeho samorostlosti nebyly tyto jeho počiny vždy příliš příznivě přijímány. Byl ve svých kritikách otevřený, protože usiloval o pravdivost uměleckého vyjádření. Byl považován za velmi duchaplnou osobnost. Usiloval o uznání malířů Adolfa Kosárka (1830 - 1859) a Josefa Navrátila (1798 - 1865). Maloval i drobné krajinomalby. V nich už se objevovaly prvky impresionismu. U velkých obrazů používal silné vrstvy barvy nanášené nejen štětcem, ale i špachtlí nebo nožem; pro obrysy často používal rukojeti štětce. Ale právě to sice dodávalo jeho obrazům svěžesti, na druhé straně mu právě tento způsob byl kritikou velice vytýkán. ![]() Po celý život totiž usiloval o sebevyjádření, nebyl pochopen svým okolím, otec musel jeho i jeho rodinu finančně podporovat; stále usiloval o to, aby vynikl ve svém oboru vedle svého slavného otce. - Bylo pro něj zřejmě velmi těžké být stále ve stínu svého světově uznávaného otce, který vedle svých vědeckých objevů byl také duší pražského vlasteneckého a společenského života - členem všech vznikajících vlasteneckých spolků. Krátce po namalování svého portrétu zemřel Karel Purkyně 5. dubna 1868 na selhání plic. Pochován byl na vyšehradském hřbitově. Jeho otec ho o rok přežil. Většina ulic s jménem Purkyně má také jméno po jeho otci. Pravděpodobně, kdyby nebyl ve stínu tak velkolepé osobnosti, bylo by jeho jméno mnohem známější. O posledních letech jeho života, jeho bojích za sebeuplatnění a o nepochopení, které ho obklopovalo, byl natočen v sedmdesátých letech pro Československou televizi film „Otevřený kruh“ v režii Marie Poledňákové; film byl také vysílán na ČT2 v červenci loňského roku. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 03. 2009.
Další články autora
- Dobromila Lebrová: Franz von Pocci – básník a spisovatel – 205. výročí narození
- Dobromila Lebrová: Viktor Schauberger, rakouský lesník, přírodovědec, vynálezce
- Dobromila Lebrová: Karel Leger, básník, spisovatel, dramatik a Sokol - 150. výročí narození
- Dobromila Lebrová: Desiderius Erasmus Rotterdamský
- Dobromila Lebrová: Emily Jane Brontë, anglická spisovatelka a básnířka - 190. výročí narození