Dobromila Lebrová: Václav Vladivoj Tomek, dějepisec - 190. výročí narození
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
Pokud se člověk setká s životopisy význačných dějepisců a spisovatelů devatenáctého a přelomu dvacátého století, velmi často najde odvolávku, že dotyčný byl žákem Václava Vladivoje Tomka, možná lépe Wácslawa Wladiwoje Tomka, protože pan dějepisec se podepisoval i psal svá díla tímto archaickým pravopisem. Se všemi tituly bychom mohli psát jeho jméno JUDr. Václav Vladivoj, rytíř Tomek, což pro dnešní čtenáře je více než archaické. Za jeho žáky se pokládají např. spisovatel Alois Jirásek a August Sedláček, autor prvního dějepisu českých hradů a zámků - „Hrady, zámky a tvrze Království českého“. V.V.Tomek byl významný historik, politik a vysokoškolský profesor 19. století. Byl také významnou osobností v mnoha spolcích a aktivitách tehdejší doby. Narodil se 31. května 1818 v Hradci Králové. O jeho studiích a osobních údajích životopisci mlčí. Známo je jen několik útržkovitých údajů. Ví se o něm, že v r.1835 byl v Polici nad Metují domácím učitelem a že z Police nad Metují byla i jeho manželka, dcera tamějšího majitele panství Ludmila Dáňová, se kterou se oženil v r. 1847. Na svatbě mu byl za mládence Karel Havlíček Borovský. Havlíčkovým spolupracovníkem byl Tomek v Pražských a Národních novinách. Police, jejímž čestným občanem se později stal, zůstala až do jeho smrti jeho druhým domovem. Po dokončení práv se stal soukromým učitelem v rodině Františka Palackého, který ho na začátku jeho kariéry podporoval. Ze začátku se názorově shodovali, později se v tomto ohledu rozešli, i když asi ne osobně. Palacký totiž zastupoval národně liberální stranu, kdežto Tomek se hlásil k prorakouské konzervativní straně. Tento jeho politický názor mu vysloužil spoustu kritiky u jeho spolupracovníků i odpůrců až do současnosti. V r. 1842 byl po jeden rok správcem Archivu hlavního města Prahy a poté ho v této funkci vystřídal básník Karel Jaromír Erben. Od r. 1850 byl činný na Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Po rozdělení na českou a německou část se stal v r. 1882 rektorem její české části. Rektorem byl ve dvou obdobích - v letech 1882 až 1883 a pak v letech 1885 až 1886. V letech 1848 až 1849 byl poslancem ústavodárného sněmu, v letech 1861až 1970 byl poslancem českého sněmu a častým prostředníkem při jednání české politické reprezentace s Vídní. Roku 1885 byl jmenován členem panské sněmovny Řišské rady a 30. listopadu 1898 byl povýšen do šlechtického stavu. V pilné práci dějepisce zůstal až do své smrti 12. června 1905. Pohřben je na vyšehradském Slavíně. Jeho stěžejním dílem je dvanáctisvazkový, dosud nepřekonaný, „Dějepis města Prahy“, který psal v letech 1855 až 1901. Dalšími jeho pracemi jsou „Děje university Pražské“, „Dějiny království českého“, „Děje mocnářství rakouského“, “Novější dějepis rakouský“ „O rodu a počátcích Jana Žižky“, „Základy starého místopisu Pražského“ , „Krátká mluvnice česká“, „Paměti z mého života“ a „Ze života českých poustevníků“. Poslední jmenovaná kniha z roku 1860, která obsahuje 16 českých legend, vyšla poměrně nedávno znovu. Zřejmě vznikla jako vedlejší produkt jeho práce historika. Že to byla oblast, která Tomka zajímala, dokazuje například jeho úvaha, uveřejněná v Časopisu Českého musea „Svatá Ludmila a Čechy za jejího věku“ rovněž v roce 1860. Během svého života se stal uznávanou osobností, která se zúčastňovala při všech důležitých společensko - kulturních událostech té doby. Po dlouhou dobu byl členem Sboru matičného Matice české, byl činný v muzejní správě Národního muzea, působil ve výboru spolku Svatobor. Byl jedním z řečníků při odhalování pomníku Karla IV. od Ernsta Händela na Křižovnickém náměstí v Praze v r. 1878 při příležitosti 500. výročí úmrtí tohoto velkého panovníka. Je rovněž známo, že rukopis, nyní zvaný „Zelenohorský“ byl nejdříve anonymně zaslán hraběti Kolowratovi, jakožto nejvyššímu purkrabí království Českého. V.V. Tomek objevil místo jeho nálezu - Zelenou Horu u Nepomuku a od té doby byl nazýván Rukopisem zelenohorským. Protože byl neúnavný turista, jsou známy jeho cesty a jejich literární zpracování. Vzhledem k tomu, že jeho manželka pocházela z Police nad Metují, věnoval se velice okolí polickému a odtud jsou jeho práce „Paměti újezdu Polického“ z r. 1857 a „Příběhy kláštera a města Police nad Methují“ z r. 1881. Na Policku pobýval často na faře v Martínkovicích. Navštěvoval vlastenecké kněze se zájmem o historii, takže je známo, že jezdil do Chlumína u Mělníka za knězem Pasteleonem Neumannem, kterému radil v jeho publikační činnosti, určené hlavně mládeži. Jsou známy také jeho cesty na peruckou faru za páterem Františkem Danešem, kterého v té době navštěvovali různé význačné osobnosti tehdejší doby. Jeho současníci vyzdvihovali především jeho pracovitost a důraz na faktografii, především ve srovnání s Františkem Palackým, u něhož naopak kladli důraz na vlasteneckou stránku. Stále, ještě i dnes existují úvahy o jeho kladnému vztahu vůči rakouské vládě a habsburskému dvoru, a to s důrazem, že kdysi byl spolupracovníkem Karla Havlíčka Borovského. Jeho loajalita mu nepochybně přinesla mnohé pocty ještě za jeho života. Těžko můžeme posuzovat jeho pohnutky a důvody, když se stejnými otázkami o jiných osobnostech můžeme zaobírat ve vztahu k časům před devadesáti, sedmdesáti, šedesáti, čtyřiceti i osmnácti lety. Tomkovo dílo však je obsáhlé a jak už bylo podotknuto, nebylo dosud překonáno. Svědectvím uznání jeho díla je i pojmenování ulic a náměstí v různých městech jeho jmenem: v jeho rodném Hradci Králové, v Praze 5, v Olomouci, v Týništi nad Orlicí, v Kralupech nad Vltavou, ve Veltrusech, v Táboře, v Kroměříži, v Ostravě a Tomkovo náměstí v Brně - Husovicích. V Broumovských stěnách je dokonce cesta V.V.Tomka. |
Výběr a úprava fotografií pro Pozitivní noviny © Olga Janíčková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 05. 2008.
Ing. Dobromila Lebrová
Další články autora
- Dobromila Lebrová: Vojta Sucharda - sochař, řezbář a loutkář - 40. výročí úmrtí
- Dobromila Lebrová: Adolf Kosárek, malíř - 150. výročí úmrtí
- Dobromila Lebrová: Franz Lehár, rakouský skladatel maďarského původu
- Dobromila Lebrová: August Sedláček, dějepisec - 165. výročí narození
- Dobromila Lebrová: Hans Christian Andersen, dánský pohádkář
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Jan Krůta | |
Helena Štáchová | |
Vladimír Just | |
Milan Lasica | |
Jiří Menzel | |
Milan Markovič | |
Rudolf Křesťan | |
Ivo Šmoldas |