Hana Karolina Kobulejová: Co všechno může znamenat čas (3)

Rubrika: Literatura – Zamyšlení

Jeden měsíc

Za jeden měsíc se babí léto změní v nepříjemný štiplavý podzim. A jak je vidno, může se i rozpadnout manželství, tak jako v případě amerického režiséra Davida Lynche. Ale co se dá říct s absolutní platností, je, že za jeden (siderický) měsíc oběhne Měsíc Zemi. Obzor se nad našimi hlavami mění každým večerem. Měsíc se úplně ztrácí, nebo dorůstá a září. Pak mizí. A spolu s ním se mění i lidské životy. U někoho, kdo rád a často používá slovo stereotyp, méně. U jiného více.
Ale ty hodiny tikají. A tikají, jenom když do sebe všechny součástky zapadají. A tak je to se vším. Jestli ty hodiny bijí rychle nebo pomalu, to už je jen otázka našeho vnitřního já. Ale ať bijí jakkoliv intenzivně, vždy musí odbíjet tak, aby ladily s melodií, se kterou proplouváme životem. A tím nejdůležitějším je, aby nás vždy pomalu popostrkovaly dále, abychom byli blíže ke splnění našich přání a snů.
Milan Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí píše: „Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování.“
I když je náš čas rovný jako nejdelší hřebík světa, přesto můžeme být šťastni. Jdeme po jeho úzké hraně, balancujeme a raději se nedíváme dolů, ale přesto ta vnitřní spokojenost neodejde, pokud nám nic zlého nezkříží cestu. A i kdyby se to stalo, je jen na nás, jestli našemu štěstí dovolíme odejít nebo se se vším vyrovnáme a přijmeme skutečnost takovou, jaká je. Však nejdříve musíme to vnitřní štěstí mít. Všude kolem nás je spousta lidí, kteří šťastni nevypadají a opravdu nejsou. A mě hned napadají otázky. Jde těmto lidem nějak pomoci? A jde to změnit třeba za ten jeden měsíc? Moje odpověď je jasná. Ale raději ji nechám na každém z vás…
Jeden rok

Za jeden rok každému z nás přibude narozeninová svíčka v dortu. Nejdříve je opravdová, potom už pomyslná. Paradoxně čím více je svíček, tím menší dostává člověk energii na to, aby je každoročně sháněl. A tak nějaký chytrý cukrář vymyslel, že věk vyjádří okrasně malovanou číslicí. Ale dort je luxus, který si každý nedopřává. Možná jedině při jubileu, možná ani to ne. Ale pokud by se člověk naučil slavit, a to i průměrné věci, a hlavně se z nich dokázal radovat, byl by to první a krásný krok k tomu, jak mít radostnější život. A v průběhu roku se najde tolik věcí, které za tu radost stojí!
Dvakrát do roka posouváme ručičku hodinek s letním a zimním časem. Možná jednou do roka obměníme účes. Denně si užíváme volný čas. A stále přemýšlíme o tom, kdy už je ten správný čas učinit to a ono. Přemýšlíme místo toho, abychom vše kolem zařídili tak, aby ten správný čas byl právě teď. A když zase přijde období krátkých rukávů a roční cyklus se opakuje, jen těžko věříme, kam se nám ten rok zase ztratil. To možná poznáme jedině na tom účesu (mluvím za ženy). A páni to třeba zjistí na štosu výpisů z účtu, které si pro jistotu uschovali, když na ně padá povinnost držet rodinnou kasu.
A pokud ji nevedou, tak to uvidí na čemkoliv jiném, když se rozhlédnou kolem sebe. Ale mnohem přínosnější by bylo, kdyby to všichni poznali uvnitř sebe a řekli si: „Jsem pln nových zážitků. Naučil jsem se spoustu cenných věcí. Získal jsem nové vědomosti.“

Pokud budete vděčni za to, že můžete žít a naučíte se vnímat čas, budete mnohem spokojenější a každý okamžik si budete užívat naplno. Já jsem si to nemusela nikde přečíst, abych to zjistila. A napsala jsem o tom tento šestidílný seriál. Možná v domnění, že prospěji lidem, kteří na tyto články nezapomenou a pomůžou jim uvědomit si, jak žít spokojenější a vyrovnanější život. A pokud tu hlavní myšlenku nepoznali v žádném příspěvku, třeba si ji uvědomí se závěrem.
Žít šťastně a vyrovnaně je důležité pro vás samotné i pro vaše okolí. A když si za ten rok nesčetněkrát řeknete: „Mám tě rád!“, jste tak blízko všemu, co jsem chtěla vyjádřit, že ani nemůžete být blíže…

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Iva Pospíšilová http://www.bitmapsisters.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 12. 2008.