Popis života a díla básníka a učence Omara Chajjáma je vyprávěním o velmi vzdálené době. Proto je mnohé zastřené, některé příhody z jeho života, které jsou uváděny, jsou spíše zajímavou bájí.

Některé prameny uvádějí, že používal pojem mája, který je v sanskrtu označením iluze. Iluze, která překrývá cosi vyššího, než jsme sami, buď proto, že bychom nebyli schopni to pochopit, nebo abychom těchto vědomostí nezneužili. Možná i proto je výklad života i díla tohoto spisovatele chvíli jasný, doložený písemně, chvíli zase se stává tajemným, tak jak si mája - iluze - s našimi smysly zahrává...

On sám to velice krásně popisuje v jednom ze svých čtyřverší:

Kam se to všechno, co tu vidíš, poděje?

Všechno zapadne, jako když vítr zavěje.

Představ si, že vše, co je, vlastně není,

a co na světě není, to v něm vlastně je.

Je to dáno i tím, že od jeho narození uplynulo téměř 1 000 let, i když opět jsou někteří jeho vykladači a překladatelé, kteří s dále uváděnými životními daty tohoto významného muže nesouhlasí. Mnozí se rovněž přou, která z jemu připisovaných čtyřverší jsou jeho díly a která patří jeho následovníkům.

Je docela zajímavé, že jeho dílo se v naší zemi poprvé připomenulo již v roce 1853, když  z němčiny přeložil Svatopluk Čech (1846 – 1908) dvě z Chajjámových čtyřverší a uveřejnil je v časopisu Lumír.  Teprve v r. 1859 vyšel anglický překlad Omarových čtyrverší od Edwarda FitzGeralda (1809 - 1883), což znamenalo naprostou senzaci především v anglicky mluvících zemích. Západ byl jeho poezií nadšen. Jeho básnické dílo ovlivnilo mnoho umělců a stále okouzluje i dnešní čtenáře.

Naopak lidé ze Středního východu dávají přednost jeho znalostem matematickým a astronomickým.

I naši překladatelé, jako např. Josef Štýbr (1864 - 1938), překládali Chajjámovu poezii nejdříve z angličtiny a pak zjistili  potřebu naučit se persky. Důkazem obliby Chajjámova díla je, že jeho Čtyřverší vyšla už u nás v mnoha překladech i vydáních.

Zajímavé je ale například i to, že Chajjámovou poezií se inspiroval  při hledání svého pseudonymu anglický spisovatel a novinář Saki, vlastním jménem Hector Hugh Munro (1870 - 1916), který přijal toto jméno, v češtině přepisované sákí, což znamená číšník.

Omar Chajjám, celým jménem Ghiásuddín Abu-I-rath 'Omar bin Ibráhím al-Chajjámí se narodil podle nejčastěji uváděných údajů 18. května 1048 v městě Nišápúru na severovýchodě území dnešního Íránu, poblíž tádžických hranic, a zemřel 4. prosince 1131 tamtéž.

Jeho příjmení Chajjám, což znamená stanař, bývá vykládáno jako povolání jeho otce. Některé prameny uvádějí, že byl Tádžikem, nikoliv Peršanem. Byl to význačný matematik, astronom, filozof a básník.

O jeho mládí se vypráví poněkud nepravděpodobná legenda, protože podle životopisných dat se dále uvedení mladí mužové pravděpodobně všichni najednou při studiu setkat nemohli, avšak pro její určitou tajuplnost i zajímavost ji rovněž uvádím.

Omar Chajjám hledal své vzdělání u místního učence a učitele, o němž se vyprávělo, že kdo se stane jeho žákem, toho potká štěstí. Jeho spolužáky byli Nizam-ul-Mulk (1018 - 1092), pozdější sultánův vezír, a Hasan ibn Sabbáh (1034 - 1124), který se později „proslavil“ jako Stařec z Hory, nebo též zakladatel kruté a obávané sekty Asasínů, kde byla - opět pouze podle velmi často uváděné legendy - naprostá poslušnost podřízených založena na podávání hašiše. Bývá i citováno, že anglický výraz „to assassinate“ - „úkladně zavraždit“ je pravděpodobně  odvozen od jména této sekty.

Tito tři spolužáci uzavřeli při svém studiu rituálně pokrevní bratrství.

Když se Nizam-ul-Mulk stal vezírem, nabídl svým přátelům výnosná místa u dvora. Omar Chajjám požádal pouze o určitou rentu pro možnost konání vědeckého bádání, kdežto Hasan záviděl příteli jeho kariéru a stal se později i jeho vrahem.

Legenda vlastně představuje najednou tři nejdůležitější postavy tehdejší Persie.

Podle historických pramenů v době Chajjámova mládí vtrhli na území muslimského chálífátu abbásovské dynastie v první polovině 11. století Seldžukové, divoký  turecký národ ze Střední Asie. Podrobili si říši, a i když přijali islám a připustili formální vládu chálífy, doba klidná nebyla - obzvláště ke studiu věd, kterému se Omar Chajjám chtěl věnovat.

Již v mládí napsal knihu o algebře i o aritmetice, studoval teorii hudby. Přestěhoval se do Samarkandu v Uzbekistánu a zde arabsky napsal Pojednání o demonstraci problémů algebry. Definoval binomickou řadu (a + b)ⁿ, zabýval se řešením kubických rovnic. Pracoval se základním schématem kombinatoriky, které bylo mnoho let po něm nazváno Pascalovým trojúhelníkem. Zachováno zůstalo jeho dílo „Stať o některých nesnázích definic Euklidových“.

Vzhledem ke svému věhlasu byl vezírem Nizam-ul-Mulkem na popud tehdejšího sultána pozván do perského Isfahánu, aby zde vybudoval astronomickou observatoř, a Chajjám zde soustředil významné astronomy té doby.

Byla to klidnější doba, kdy se mohl Chajjám bádání zcela věnovat. Během této doby vedl Chajjám práce na sestavování astronomických tabulek. V roce 1079 se zabýval reformou kalendáře. Změřil délku roku s velkou přesností a jeho výpočet předčí zásady dříve užívaného juliánského kalendáře a velice se přibližuje k výpočtům pro dnes používaný kalendář. Některé prameny rovněž uvádějí, že prosazoval heliocentrickou teorii a předvedl model pohybu Země kolem Slunce. V perském a islámském světě byly známy jeho hvězdné mapy, které se však do dnešní doby nedochovaly. Na jeho počest je nazván jeden z kráterů na Měsíci jeho jménem.

Po smrti vezíra Nizam-ul- Mulka skončilo klidné období Chajjámovo a po určité době se přestěhoval do starobylého města Mervu, nyní zvaného Mary, v Turkmenistánu, kde napsal další čtyři pojednání o matematice.

V oblasti náboženské byl za svého života dost nenáviděn pro své názory, které neodpovídaly oficiálnímu náboženství. Kladl otázky, na které nedostával v soudobém výkladu víry odpověď, uznával svou nevědomost a potácel se mezi mysticismem a panteismem na jedné straně a pesimismem z obrazu světa na straně druhé, který vedl až k ateismu a naturalismu. Avšak prameny uvádějí, že v době smrti vzýval Boha slovy: „Ó Bože! Zajisté jsem se snažil poznati Tebe, pokud mé sily stačily; pročež mi odpusť,  neboť vědomost má o Tobě jest opravdu mou jedinou možností přiblížiti se k Tobě.“

Zbytek jeho života i s místy dalších jeho pobytů se opět ztrácí v mlhách času.Uvádí se však, že zemřel ve svém rodném městě, ve kterém je i jeho hrobka, a to 4. prosince 1131.

Básnické dílo Chajjámovo spočívá na básnické formě čtyřverší, kde se první, druhý a čtvrtý řádek rýmují. V originále je čtyřverší v jednotném čísle zváno rúbái, v množném robáijját. Jedno čtyřverší je vždy jeden celek, nesouvisející se čtyřverším za ním zařazeným. Překladatelům do češtiny dělá problémy perská časomíra veršů.

Na závěr ještě jedno čtyřverší, přeložené Janem Rypkou, v básnické úpravě Viléma Závady, které ukazuje na neukojené hledání pravdy a smyslu života:

V tom kruhu nebes, který  spíná kolébku i hrob,

nepozná nikdo začátek či konec dob

a nepoví ti také žádný filozof,

odkud jsme přišli a kam zajdem beze stop.