Stanislav Motl: SETKÁNÍ S OTCEM MARTINEM
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| Ve dveřích stál takřka osmdesátiletý, bělovlasý, vysoký a štíhlý muž. Měl zvláštní oči. Neobyčejně hluboké… Čtu z nich laskavost, životní nadhled, vyrovnanost, smíření; tuším v nich také dávnou bolest. Vím, že tyto oči se několikrát dívaly i do tváře Smrti. Například na podzim třiašedesátého roku. Tehdy se otec Martin, jako mladý kněz, dobrovolně přihlásil na misi do Konga. A právě tady ho zastihl pokus o vojenský převrat. Byl zajat. Další dny a noci trávil v cele 4x4 metry. Byl fyzicky týrán, čekal na popravu…Než ho osvobodili belgičtí parašutisté. „Nekladl jste si tenkrát otázku, jak vůbec Bůh mohl něco takového dopustit?“ ptám se ho při rozhovoru u kulatého bílého stolu. „V Africe jste se staral o chudé a sociálně potřebné a přesto jste za to málem zaplatil životem.“ Usmál se. „Víte, život mě naučil, že nic není náhoda. Tuhle zkoušku jsem prostě musel podstoupit. A tohle jsem si uvědomoval už tenkrát, v tom příšerném vězení. Měl jsem strach, to ano. Na druhou stranu jsem cítil hlavně víru…V Boha, ale také v sebe.“ Další životní zkouška ho čekala na jaře 1971. Bylo to v Německu. Jel svým autem po silnici, když do něho narazil americký vojenský nákladní vůz. Podle očitých svědků se osobní automobil jedenáctkrát převrátil. On sám přežil. S jedenácti zlomeninami. „Ani tohle nebyla náhoda,“ vzpomíná nad fotografií svého zničeného auta. „Nic není náhoda,“ opakuje. „Nebyla ani náhoda, že k té srážce došlo hned vedle autodílny, tudíž mě lidé mohli včas s nůžkami na plech dostat z hořících trosek. Prostě – žádné náhody neexistují.“ „Možná to byla prozřetelnost,“ řeknu. „Prozřetelnost…To je možná silné slovo.“ „V Německu se kdysi říkávalo, že prozřetelnost chránila i Adolfa Hitlera. Jen si vezměte, kolika atentátům unikl…“ Věděl jsem dobře co říkám a proč to říkám. Můj hostitel se nikdy netajil tím, že svého času Adolfa Hitlera velmi dobře, ba i důvěrně znal. Dokonce, jak přiznává, ho velmi obdivoval. „Adolf Hitler byl také v rukou Boha,“ odpovídá. „Jenomže se zpronevěřil a dělal zlo… Dodnes nemohu pochopit, a nejenom já, jak to bylo všechno vůbec možné. Jak to, že tenhle člověk nechal zabít milióny lidí, zcela bezbranných lidí…“ „Přemýšlel jste někdy nad jeho koncem? Třeba i na to, jestli si v posledních svých okamžicích přece jenom na Boha nevzpomněl?“ „Nevím. Nějak si to nedovedu představit. Ovšem fakt je, že poslední dny svého života prožil v bunkru a tam měl, myslím, dost času na to, aby mohl uvažovat o různých věcech. Možná se mohl obrátit i na Boha, kdo ví. Ale to už zřejmě nikdy nikdo nezjistí.“ Chvíli mlčíme a já si prohlížím fotky z jeho osobního archivu. Vidím ho společně s Adolfem Hitlerem… Vidím ho ale také u Mrtvého moře. V Izraeli. Všimne si toho: „Víte, mě ta zem fascinuje. Fascinuje mě, jak tam ti lidé proměnili neúrodnou a neutěšenou krajinu v zemi opět oplývající mlékem a medem. A nejenom to. Židé, kteří se sem přistěhovali, jsou různí – Aškenáziové, Sefardové… černí etiopští Židé. Jsou jednotní ve víře v jediného Boha a v jeho zákon. Ačkoliv tuto víru a věrnost naplňují v Tóře různě. V tom vidím právě tu jedinečnou pluralitu. Mám ty lidi moc rád. Považuji je za své bratry…“ …řekl mi na závěr tohoto neobyčejného setkání Martin Bormann, nejstarší syn nacistického válečného zločince, někdejšího sekretáře Adolfa Hitlera, Reichsleitera Martina Bormanna.  |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
|
Děkuji za trpělivost Josef Čtvrtníček, 13.11.2008 Administrátor a tvůrce stránek
|
Foto © z archívu autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 11. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
Milan Markovič |
 |
Jiří Suchý |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Karel Šíp |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Milan Lasica |